Všestranné využití břidlice: Od historie po současnost

Břidlice patří mezi nejoblíbenější přírodní kameny. Historicky se břidlice používá už tisíce let. Vynikajících vlastností jílovitých břidlic, přírodního materiálu vzniklého v různých geologických obdobích, si povšimli již staří Římané. Od té doby hrál kámen v lidské pospolitosti roli stále významnější a sofistikovanější. Procházíme-li obcemi v území Krajiny břidlice, můžeme pozorovat, že břidlice zde byla nejen těžena, ale také s velkým umem zpracovávána a v běžném životě s oblibou využívána, a to mnoha způsoby.

Jak břidlice vzniká a z čeho se skládá?

Břidlice je sedimentární hornina a vzniká kombinací usazenin jílových minerálů, organických látek a minerálních zrn a nejčastěji je složená z jílu a siltu (prach). V různých geologických obdobích vznikaly jílovité, slabě bituminosní sedimenty s prachovou příměsí ukládané ve vodním prostředí nevětraného moře. Konzistence těchto sedimentů byla v době vzniku tekutá až plastická.

Geologický proces usazování probíhá v hlubokých vrstvách zemské kůry, kde zároveň dochází k tlakovému stlačení a tepelnému zpracování usazenin tak dlouho, až se vytvoří samotné vrstvy břidlice. Tlak a teplota vyvolané vlastní hmotností mocných vrstev sedimentů způsobily zpevnění sedimentu (diageneze), nebo dokonce překrystalizování některých minerálů v sedimentech (anchimetamorfóza). Anchimetamorfóza vedla k uspořádání minerálů do plošně paralelní textury, vznikly tzv. plochy břidličnatosti (foliace). Následnými horotvornými pochody byly břidlice a fylity vyvrásněny.

Diagenezí vznikl zpevněný sediment - jílovitá břidlice (např. Moravskoslezský kulm nebo německá ložiska v Porýní a Durynském lese), anchimetamorfózou vznikla přeměněná hornina - fylit (těží se např. ve Španělsku, u nás v Železném Brodě). Přesná hranice mezi jílovitou břidlicí a fylitem není stanovena. Protikladem břidlice jsou tzv. skaliny, což jsou metamorfované horniny se všesměrovou strukturou. Oproti břidlicím je proto nelze štípat.

Jílovité břidlice a fylity se vyznačují štípatelností. Pokud se dají štípat na tenké desky, mohou se uplatnit jako pokrývačská břidlice. U jílovitých břidlic má štípatelnost obvykle shodný směr s vrstevnatostí. U fylitů má štípatelnost obvykle jiný směr než původní vrstevnatost, souhlasí s foliací. Směr foliace je kolmý na směr působení tlaků. Pokrývačská břidlice z fylitu je více homogenní, to jí dává větší trvanlivost.

Čtěte také: Parozábrana v podlaze: správné umístění a funkce

Jakou má břidlice barvu?

Tradiční šedočerný deskový materiál se objevuje i s hnědou, červenou, nazelenalou či černou barevnou příměsí. Břidlice má širokou barevnou škálu - od černé přes šedou, zelenou až po cihlovou. Obsahuje minerály biotit, muskovit a andalusit, které zaručují vynikající žáruvzdorné vlastnosti a výbornou rovinnou štěpnost. Jílovité břidlice a fylity mohou mít různé barvy v závislosti na příměsích minerálů.

Nejčastěji se vyskytují pokrývačské břidlice v různých odstínech tmavě šedých a černé. Tmavší břidlice obsahují vyšší podíl organické hmoty. Větší obsah chloritu způsobuje zelené zabarvení, oxidy železa jsou zdrojem červených odstínů. I když může mít břidlice i jiné odstíny, bývají téměř vždy tmavých odstínů, způsobených vyšším obsahem organických látek. Jde převážně o uhlíkaté sloučeniny, které vznikly postupně při rozkladu zbytků organismů.

Břidlice u nás je obvykle tmavě modré nebo spíše tmavě šedé až černé barvy a na čelní straně najdete často i odstíny žluté až cihlové barvy. Břidlice může mít různé barvy, téměř vždy jsou to ale tmavé odstíny modré, šedé, až černé barvy a občas se na zlomu objeví i okrové nebo hnědé odstíny.

• Zelená břidlice se těžila v Železném Brodě, několik lokalit je ve Španělsku a v Indii, ve velkém množství se nachází v Brazílii, Argentině a Číně.
• Červená břidlice se těží ve Velké Británii. I v Česku jsou dosud k vidění střechy nebo štíty s červenou břidlicí z Británie.

Kde a jak se břidlice těží?

Výskyt ložisek kvalitních štípatelných břidlic je poměrně vzácný, proto se nelze divit, že těžba a zpracování břidlice bylo v dobách jejího rozvoje hlavní obživou mnoha generací horníků a řemeslníků. Dodnes utváří pozůstatky dávno ukončené povrchové i hlubinné těžby nezaměnitelný kolorit krajiny.

Různé druhy břidlice najdete prakticky po celém světě. Některé z nejvýznamnějších nalezišť je možné vidět v zemích, jako je Brazílie, Čína, Španělsko, Itálie a USA. V Česku jsou takovými oblastmi Moravskoslezský kulm, okolí Rabštejna nad Střelou, okolí Železného Brodu nebo Podkrušnohoří. Do Podkrušnohoří se břidlice dovážela z ložisek v Sasku.

Čtěte také: Postup při zateplování základů domu

U nás se břidlice těží hlavně v Nízkém Jeseníku, na jižní Moravě a velké ložisko je také v oblasti mezi Prahou a Plzní, v oblasti tzv. Českého krasu. Vznik spodní vrstvy v této oblasti sahá dokonce až do mladších starohor. S břidlicí jsou vůbec často spojené lokality nalezišť trilobitů a v tmavých kusech břidličného kamene tak můžete občas najít otištěné ulity a schránky dávno vyhynulých tvorů.

K těžbě břidlice se využívá speciálních strojů a technik, pomocí kterých oddělují/rozštěpují jednotlivé vrstvy břidlice od sebe a vytváří z nich samostatné desky. Břidlice se takto nejčastěji dělí podélně, resp. horizontálně, čímž vznikají desky o různých rozměrech, které jsou následně opracovány do požadovaného tvaru, tloušťky a někdy i včetně povrchové úpravy.

Protože ložiska břidlice obsahují také nahromaděný metan, často se v místech dobývání těží také břidlicový plyn pomocí hydraulického štěpení (tzv. frakování). Ve formacích břidlic se shromažďuje metan, jehož těžba se v posledních letech stala významným zdrojem výroby zemního plynu. Zejména v USA jeho důležitost neustále narůstá.

Praktické využití břidlice

Díky vynikající rovinné štěpnosti se břidlice velmi jednoduše opracovává a tvaruje do tenkých desek, které slouží k výrobě obkladů, dlaždic a střešních krytin. Břidlice se štípe v průměrné tloušťce kolem 5 mm. Velikosti desek bývají různé, zpravidla mívají rozměry od 20x15 cm do 60x30 cm. Zřejmě hlavně pro její snadnou dělitelnost a unikátní fyzikální vlastnosti byla břidlice vždy populární jako stavební materiál.

Stavebnictví a architektura

• Zdění obvodových stěn a ohradních zdí: V oblastech s hojností břidlice se běžně užívala na zdění obvodových stěn budov a dalších staveb či ohradních zdí. V zahradách nalézáme nízké zídky kladené na sucho.
• Zastřešení a střešní krytiny: Zvláště vyhledávanou byla kvalitní břidlice pokrývačská - štípatelná na tenké desky, odolná povětrnostním vlivům a stálobarevná. Tuto břidlici najdeme ještě dnes na desítkách střech, zvláště kostelů, kaplí, zámků, ale také statků, domů i hospodářských stavení. Břidlicové střechy se vyznačují jedinečným řemeslným a výtvarně působivým způsobem pokládky. Břidlicové střechy a další architektonické prvky lze v Krajině břidlice stále najít.
  • Výhody: ohnivzdornost, vysoká trvanlivost (90-150 let), malá nasákavost, plasticita a vysoká odolnost proti náročným klimatickým vlivům.
  • Nevýhody: vyšší hmotnost, finanční náročnost a vysoký důraz na řádné řemeslné zpracování. Bohužel, v minulosti užívané železné hřebíky rychle korodují a mají tak negativní vliv na její životnost. Proto je krytina buď nahrazována novou.
• Dlažba a obklady: Značné oblibě se rovněž těšila venkovní i vnitřní břidlicová dlažba, která byla kladena na podlahy a schody kostelů, kaplí, měšťanských domů i venkovských stavení. Břidlicovými deskami byly dlážděny chodníky, schodiště či okenní parapety. V neposlední řadě se pevných kamenných desek užívalo k vyložení venkovních schodišť. Břidlicové desky se dále často používaly k vyložení okenních parapetů a korunních říms. Vyspádovaná deska v exteriéru objektu s dostatečným přesahem zajišťovala pohodlné odvedení srážkových vod a ochránila zdivo před klimatickými vlivy. Břidlicové desky kryly konstrukce korunních říms a zároveň zajišťovaly dostatečný přesah pro podepření dřevěných prvků krovu. Kordónové římsy štítů byly kryty pomocí šupin menšího formátu, zpravidla stejnými, ze kterých byla vyložena i krytina střechy.
• Architektonické prvky a ochrana zdiva: Břidlicové obklady vnitřních stěn se používaly spíše výjimečně. Oproti tomu se staly poměrně dosti oblíbené obklady vnější, např. pohledových štítů staveb. Tyto byly obkládány pomocí šupin břidlice menšího formátu. Kromě praktické ochrany v prostředí s nepříznivými klimatickými podmínkami byla tato úprava výrazným estetickým prvkem. Odolná břidlice byla často užívána do spodních částí staveb, zpravidla velmi namáhaných spodní vodou a vlhkostí. U přízemních objektů, jejichž zdivo bylo cihelné, se často vyskytuje řešení vodorovné izolace pomocí plátů břidlice uložených ve výšce terénu.

Další využití břidlice

• Izolant: Břidlice výborně izoluje, našla využití dokonce i jako součást elektrických rozvaděčů.
• Brusné materiály: Pro svou jemnou strukturu, ale zároveň i velkou tvrdost ji dodnes používají k finálnímu broušení nástrojů truhláři, řezbáři a tesaři. Zkrátka najde uplatnění u všech řemesel, která pracují s kovovými, ručně broušenými nástroji.
• Školní tabulky: Břidlicové tabulky psaly děti ve škole. Víte, že i dnes jsou břidlicové tabulky k mání?
• Kulečníkové stoly: Břidlicové desky jsou součástí zahradního nábytku, břidlice se skrývá pod plátnem kulečníkových stolů.
• Náhrobky: Výjimečné nejsou ani břidlicové náhrobky.
• Umění a dekorace: Drobní řemeslníci vyráběli z břidlice také šperky či dekorace a okrasné předměty.
• Chemický a gumárenský průmysl: Jemně mletá břidlicová moučka nacházela uplatnění v chemickém či gumárenském průmyslu.

Moderní uplatnění břidlice a její budoucnost

V poslední době se do módy znovu dostávají břidlicové střechy. Dnes už je přírodní břidlice považovaná spíš za luxusnější stavební materiál a stále se používá v mnoha oblastech - nejčastěji jako obkladový kámen pro fasády a interiéry, jako dlažba, šlapáky, solitéry v zahradě nebo může sloužit třeba i jako nábytek z kamene. Naši zákazníci si břidlice oblíbili hlavně pro její trvanlivost, odolnost vůči povětrnostním vlivům a její atraktivní tmavý povrch. Právě její neutrální, tmavě šedá až černá barva, z ní dělá ideální doplňkový kámen k ostatním druhům kamene a v zahradě se dá velmi dobře kombinovat například s naším Lulečským kamenem.

Čtěte také: Ochranné vlastnosti Mirelonu

Břidlice je k dispozici v mnoha velikostech a formátech, od břidličných drtí až po velké plotny.

Díky estetickým i technickým kvalitám si břidlice zaslouží návrat na střechy budov. Je úkolem všech projektantů a investorů vrátit krytinu z přírodní břidlice na stavby, na kterých kdysi byla, aby jim dávala osobitý a ušlechtilý charakter. Estetická kvalita břidlice předurčuje tento materiál i pro novostavby do oblastí, kde bývala břidlice tradiční krytinou.

Řemeslo a pokládka břidlice

Pokrývání břidlicí vždy vyžadovalo velký řemeslný um. Ten se nejlépe udržoval a rozvíjel v rodinných pokrývačských firmách, řemeslo se dědilo z otce na syna. Socialistické stavebnictví postupně téměř zlikvidovalo pokrývačské řemeslo. Břidlicová krytina se obnovovala jen na významných památkových objektech, na ostatních se jen vyspravovala náhradními materiály (azbestocement) a později byla zcela nahrazována azbestocementem, asfaltovými šindeli nebo plechovými krytinami.

Pro opracování břidlice se používá speciální kladivo s břity a hrotem a lavička či můstek (lavička má jeden hrot k zaražení do krovu, můstek má dva hroty). Břity kladiva slouží k osekávání břidlice. Jsou jednostranné, proto je nutné zvláštní kladivo pro leváka a zvláštní kladivo pro praváka. Hrot kladiva se používá k prorážení otvorů, ke ztenčování břidlice a k předkreslení osekávaných tvarů. Lavička se používá k opření břidlice při osekávání. Lavička pro břidlici je zaoblená (na rozdíl od rovné lavičky pro azbestocementové šablony). Pro opravy břidlicové krytiny je nutný vytahovač hřebíků (pokrývačská šavle).

Zásady pro pokládku břidlicových krytin obvykle směřují k tomu, aby co největší množství vody zůstalo na viditelném povrchu krytiny a co nejrychleji odteklo ze střechy. Například u krytí kameny překládanými ve stoupajících řadách se obvykle provádí tzv. spuštění a pootočení kamene. Tím se roh kamene, z něhož odkapává voda na nižší kameny, mírně vysune z linie řady.

Pokrývač musí před pokládkou třídit jednotlivé kameny dle tloušťky resp. rozměrů kamene. Před opracováním i po něm (těsně před připevněním) poklepem ověřuje, zda není kámen poškozen. Pokrývač musí kontrolovat tvar povrchu každého kamene, aby do krytiny nezabudoval kámen s nerovností (tzv. převaděčem vody), která by zachytávala stékající vodu a odváděla ji pod překrytí dalším kamenem. Okraje střešních ploch se řeší podle pravidel příslušných danému druhu krytí. Vzniku malých odřezků se předchází použitím doplňkových kamenů, které svým formátem a tvarem zajistí dostatečné překrytí a dostatečný prostor pro umístění hřebíků. V některých případech je třeba doplňkový kámen na okraji podložit podkladním kamenem, aby se zajistila rovinnost krytiny. U krytí zaoblených střešních ploch je nutné použít kameny různých formátů.

V jednotlivých oblastech, kde břidlice z místních zdrojů byla téměř jediným materiálem pro krytinu, se vyvinuly typické druhy krytí. Jednotlivé druhy krytí v literatuře často nalezneme s názvy podle zemí či krajů, kde vznikly nebo jsou nejvíce rozšířené (německé, francouzské, švýcarské, dánské, anglické). Při montáži krytin z různobarevných břidlic je třeba počítat s tím, že každá bude mít jiné vlastnosti a bude se chovat jinak při osekávání. Také je třeba důsledně prověřit vlastnosti a složení jednotlivých břidlic, aby se do krytiny nezabudovaly prvky s nižší trvanlivostí. Například zelené břidlice často obsahují nadměrné množství karbonátů snižujících jejich trvanlivost.

Cenová kalkulace břidlicových krytin

Dodávku krytiny musí ocenit jedině zkušená pokrývačská firma. V ceně krytiny musí být kromě standardních tvarů kamenů dostatečné množství kamenů vhodných velikostí pro krytí detailů. Spotřeba formátovaných kamenů v ploše se stanoví z rozměrů kamenů a jejich předepsaného překrytí. Spotřeba materiálu na doplňkové kameny v detailech se stanoví podle zásad provádění každého druhu krytiny. Jelikož řešení detailů právě u břidlice je velmi různorodé a mnohdy se liší specifickými regionálními zvyklostmi, musí právě jedině dodavatel - pokrývačská firma - na základě znalosti svých normových spotřeb materiálu a pracnosti provádění stanovit cenu krytiny pro danou střechu. Materiál pro detaily bude vždy poměrně drahý, protože vyžaduje velké formáty a vykazuje velký prořez. Do rozpočtu je samozřejmě nutné započítat i další prvky pro provedení krytiny, jako jsou například atypické prvky podkladní konstrukce (např. pro skládaná úžlabí, vikýře), spojovací materiál, doplňkové prvky apod. Z výše uvedeného textu vyplývá, že nelze ani jednoznačně seřadit jednotlivé druhy krytí z různých formátů dle ceny. Navíc je třeba v závislosti na konstrukci krovu a podmínkách použití krytiny k ceně krytiny přičíst cenu dalších opatření.

tags: #kam #patri #bridlice #použití

Oblíbené příspěvky:

• Renovace památek s Martinem Zemanem
• Terasové vruty a jejich vliv na životnost dřeva
• Efektivní metody pro odstranění tmelu
• Vše o žlabech a svodech pro šikmé střechy
• inovativní míchací lopaty Eckart