Kambizem, arenické půdy, písky a štěrky: Geografie a charakteristika půd v České republice

Taxonomický klasifikační systém půd České republiky podrobně popisuje a třídí lesní půdy, které jsou na rozdíl od zemědělských nebo jinak antropogenně ovlivněných půd považovány za jediné, relativně zcela dochované. U ostatních půd jsou totiž svrchní humusové horizonty přeměněny nebo zcela odstraněny. Půda je chápána jako samostatný přírodně historický útvar, který vznikl v důsledku komplexního působení vnějších činitelů (klima, biologický faktor, podzemní voda) na mateční horninu v určitém čase. Klasifikace půd odpovídá pojmu typologie půd, tj. kryje se s naukou o půdních typech. Geneticko-agronomická klasifikace půd třídí půdy podle výsledků dlouhodobého a vzájemného působení faktorů a podmínek půdotvorného procesu.

Charakteristika půdních typů

Mezinárodně uznávaný systém klasifikace půd FAO-UNESCO kombinuje tradiční názvy horizontů a půd evropského půdoznalství s názvy amerického klasifikačního systému a zavádí mnoho nových, speciálních termínů. V oblasti povodí Odry nejvíce převládají kambizemě, luvizemě, fluvizemě, podzoly a pseudogleje.

• Fluvizemě: Půdy se vyvíjejí z povodňových sedimentů hlinitopísčité až jílovitohlinité zrnitosti, které obsahují značné množství živin. Po regulaci toků přestává typický režim záplav a začíná se uplatňovat vývoj k zonálním půdám dané oblasti (mocnější humusový horizont, migrace jílu, vyluhování iontů atd.).
• Luvizemě: U těchto půd dochází k vymývání jílu do akumulačního horizontu, což dalo půdě název z latinského slova „luere“ - vymývat, proplavovat. Luvizemě mají příznivé fyzikální vlastnosti, bývají pórovité a dobře provzdušněné. Chemické vlastnosti závisí na půdotvorném materiálu a pedogenetické historii. Původním společenstvem na těchto půdách byl listnatý les. Tyto půdy se vytvářejí hlavně v rovinách a v mírně zvlněném reliéfu. V oblasti povodí jsou lokalizovány do nížinných terénů od Ostravsko-karvinské pánve po Moravskou bránu a v Podbeskydí.
• Kambizemě: Hnědé půdy, hnědé lesní půdy. Diagnostickým znakem je kambický B horizont charakteristický alterací (změnou) bez iluviace. Převažuje chemické zvětrávání prvotních minerálů, přičemž se uvolňuje Fe, Mn, Al (hnědnutí - braunifikace). Vedle hnědnutí dochází u těchto půd k procesům tvorby a přeměn jílu. Půdy se vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin, v menší míře (sypké substráty) v rovinatém reliéfu. Vznik těchto půd z tak pestrého spektra substrátů podmiňuje jejich velkou rozmanitost z hlediska tropismu, zrnitosti a skeletovitosti. Půdy se stratigrafií O-Ah nebo Ap-Bv-IIC, s kambickým hnědým (braunifikovaným) horizontem, vyvinutém převážně v hlavním souvrství svahovin magmatických, metamorfických a sedimentárních hornin, ale i jim odpovídajících souvrstvích, např. v nezpevněných lehčích až středně těžkých sedimentech. I výrazněji vyvinuté pedy v kambickém horizontu postrádají jílové povlaky - argilany. Půdy se vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin, v menší míře (sypké substráty) v rovinatém reliéfu. Vznik těchto půd z tak pestrého spektra substrátů podmiňuje jejich velkou rozmanitost z hlediska trofismu, zrnitosti a skeletovitosti, při uplatnění více či méně výrazného profilového zvrstvení zrnitosti, skeletovitosti, jakož i chemických a fyzikálních vlastností. Půdy se dále vyskytují v širokém rozmezí klimatických a vegetačních podmínek. Podle specifických substrátových, klimatických a vegetačních podmínek nalézáme u kambizemí veškeré formy nadložního humusu. Směrem k chladnějším a humidnějším oblastem narůstá obsah humusu v ornicích (1-6%) i v horizontech Bv (0,4 až nad 1,0 %). Spolu s tím se při narůstání acidifkace snižuje poměr HK:FK, zvyšuje podíl slaběji vázaných HK a volných agresivních FK, migrujících do horizontu Bv. Široká škála substrátů a klimatických podmínek se odráží v nasycenosti sorpčního komplexu. Podle nasycenosti VM v horizontu Bv můžeme půdy zařadit k eu- (VM > 60 %), meso- (60-35%) až oligobázickému ( < 35 %) stadiu. V diagnostice těchto stadií pomáhá nasycenost sorpčního komplexu výměnným hliníkem.
• Podzoly: Jejich název pochází z ruského „pod - pod a zola - popel“, neboť u těchto půd je přítomen podpovrchový horizont, který vlivem silného vybělení organickými kyselinami může připomínat popel. Tyto půdy se vyskytují zejména pod jehličnatými lesy, vřesy a borůvkami. V oblasti povodí se podzoly vyskytují v horských oblastech Beskyd a Hrubého Jeseníku. Rozsáhlé plochy zaujímá tento typ i v oblasti Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů.
• Pseudogleje: Tyto půdy se vyvinuly zejména na uloženinách s vyšším obsahem jílu. Svrchní část profilu tvoří ochrický nebo umbrický horizont. Destrukcí nebo přemístěním jílu se pod ním vytvořil vybělený horizont, který ostře přechází do jílem obohaceného B horizontu. Takto je omezen průsak vody, což má za následek střídání oxidačních a redukčních pochodů ve svrchních částech profilu. Pseudogleje se nachází v rovinatějších územích.
• Ranker, Rendzina, Pararendzina: Skupina půd s drnovým půdotvorným procesem až po procesy akumulace a stabilizace humusu.

Rozšíření a výskyt kambizemí, písků a štěrků v ČR

Obecně lze konstatovat, že aluviální nivy patří k nejohroženějším a k nejzranitelnějším ekosystémům. Lesní půdy aluviálních niv v dnešní podobě jsou obrazem historického vývoje a obrovského tlaku společnosti na tyto ekosystémy.

Jihomoravské úvaly

Oblast jihomoravských úvalů zaujímá velkou část jihovýchodní Moravy a patří k ní Dyjskosvratecký a Dolnomoravský úval. Rozšíření aluviálních niv na Moravě a ve Slezsku v ploše porostní půdy je v rozsahu 4,6 %, tj cca 37 tis. ha. Největší zastoupení je v Jihomoravských úvalech (13,7 tis. ha), Hornomoravském úvalu (7,6 tis. ha) a v Moravské bráně (1 tis. ha).

Dyjskosvratecký úval

Má plochý reliéf s nejnížeji položenými částmi údolní nivy kolem inundačních území Dyje, Svratky a jejich přítoků. Podloží je tvořeno štěrkopísky, které jsou překryté povodňovými sedimenty. Lesy zde historicky přetrvaly na náplavech (lužní les) a píscích, včetně vátých písků (rohatecké s 3,5 tis. ha a břeclavské písky s 2,2 tis. ha). Na holocenních náplavech údolní nivy se nacházejí půdy minerálně bohaté až velmi bohaté. Hlavním typem jsou fluvizemě (kambické, pelické, arenické) a gleje (jílovitohlinité až hlinitojílovité).

Čtěte také: Stavebniny, doprava a recyklace – spolehlivě a efektivně

Dolnomoravský úval

Je sníženina s plochým reliéfem na neogenních a kvarterních horninách. S Dyjskosvrateckým úvalem je spojen Věstonickou bránou. Z široké nivy řeky Moravy a Dyje vystupují jen nevelké ostrůvky nízkých teras. Oblast vátých písků má přesypy vysoké až 13 m. Nejmladšími pokryvnými útvary jsou holocenní říční náplavy - nivní hlíny. Zrnitostně jsou pestré: písčité, hlinité i jílovité. Pro údolní nivu byly charakteristické periodické záplavy, které po realizaci vodního díla Nové Mlýny, regulaci toku Moravy a Dyje jsou nenávratně ztraceny. Čtvrtohorní váté písky jsou podložím půd se slabšími zásobami živin a s velmi nepříznivými vlhkostními poměry.

Hornomoravský úval

Je Vněkarpatská sníženina, která zasahuje zčásti do České vysočiny a z části do Karpat. Vyplněn je neogenními a kvarterními sedimenty. Osu úvalu tvoří niva řeky Moravy se štěrkopísky, krytými povodňovými sedimenty - tzv. nivní hlíny. Nižší říční terasy jsou překryty většinou sprašemi. Geologicky je oblast poměrně jednoduchá. Je tvořena naplaveninami pleistocenního a holocenního stáří a z různě mocných vrstev štěrků a písků. Náplavy jsou ve spodních vrstvách místy proloženy jílovitými a ztvrdlými limonitovými lavicemi. Vrstvy štěrků a písků jsou vodonosné a využívané k odběru pitné vody. Z půdních jednotek převažují fluvizemě a gleje. Naplaveniny jsou štěrkovité, písčité, hlinitopísčité a někdy i hlinité půdy s podložím štěrků.

Moravská brána

Hornomoravský úval na severovýchodě vyúsťuje do Moravské brány, tj. oderské sníženiny, jejíž dnešní podoba je výsledkem pleistocenního zalednění. Převládají naplavené sedimenty s ojedinělými jazyky a ostrovy sprašových hlín. Největší zastoupení mají fluvizemě a eutrofní kambizemě. Tyto půdní typy většinou vznikly vrstvením splaveného materiálu z pahorkatin.

Pásmo doubrav

Rozšíření společenstev doubrav na Moravě a ve Slezsku představuje 5,4 % lesní půdy (cca 43 tis. ha). Největší zastoupení je v úvalech, téměř 26 tis. ha lesa, a v územích na úvaly navazující. V jihomoravských úvalech se při úpatí pahorkatin a vrchovin vyvinuly přechodné pahorkatiny na neogenních sedimentech a tvoří široké zaoblené hřbety, oddělené širokými údolími. Svahy údolí jsou kryty sprašemi. Převažujícím geologickým podložím doubrav je flyš vnější skupiny příkrovů. Doubravy Hornomoravského úvalu se vyskytují na plošinách i zvlněných terénech se sprašovými hlínami, místy jako různě mocné překryvy drob, břidlic a slepenců. Ve vrstvách sprašových hlín se na styku s flyšem místy objevují třetihorní neogenní písky a štěrky. Vápencové lokality patří svrchnímu devonu. Největší zastoupení v pásmu doubrav mají půdy různě mocných překryvů sprašových hlín. Flyšová souvrství jsou v doubravách překryta čtvrtohorními štěrky a sprašovými hlínami. Z půdních typů převládají kambizemě. Středně bohaté pseudoglejové kambizemě převažují na sprašových hlínách.

Pahorkatiny

Oblast pahorkatin na lesní půdě zaujímá co do rozlohy třetí pozici s 18,3 % porostní půdy (tj. 146 tis. ha).

Čtěte také: Vlastnosti a využití písků a štěrků

Hercynská oblast Moravy

V hercynské oblasti převažují půdy vzniklé zvětrávacím procesem matečného substrátu, i když eolické překryvy nejsou žádnou výjimkou. V hercynské části Moravy na jihozápadě leží pahorkatiny - nižší část Českomoravské vrchoviny patřící k Českému masivu, po geologické stránce ke krystaliniku. Na silikátových horninách, jako jsou křemenné slepence, křemence a pískovce, se vyskytují půdy mělčí, štěrkovité až kamenité, chudé, typu kambizem (varieta oligotrofní).

• Svitavská pahorkatina a Zábřežské krystalinikum: Zábřežské krystalinikum je vyhraněnější především geologickým podložím. Pestré geologické podloží a geomorfologická členitost podmiňují i rozmanitost půdních vlastností. Převažují kambizemě, přičemž poměr chudších a bohatších variet odlišených podle trofnosti podloží je značně vyrovnaný. Na chudých křemitých pískovcích se vyskytují i podzoly, na vápnitých opukách rendziny. V části krystalinika převažují bohatší půdy nad oligotrofními a podzolovanými.
• Drahanská vrchovina: Při okrajích Drahanské vrchoviny je různorodé podloží od brněnské vyvřeliny přes devon Moravského krasu (vápenec) až po kulmské droby Drahanské vrchoviny. Pestrostí podloží je podmíněna různorodost půdních poměrů. Převažují půdní typy kambizemí, luvických kambizemí a na vápenci rendziny a kambické rendziny. Půdy jsou zpravidla středně hluboké, hlinité až jílovitohlinité, živinami středně bohaté až bohaté. Na spraších, sprašových a svahových hlínách pahorkatin vznikají půdy středně bohaté až bohaté, vlhkostně méně příznivé s nedostatkem vody v letním období.
• Slezská nížina: Celá oblast je kryta různě mocnou vrstvou sprašových hlín, které jsou většinou odvápněné. Sprašová hlína je uložena převážně na čtvrtohorních píscích a štěrkopíscích. Pro oblast je charakteristická převaha půd hnědozemních a významný je i podíl pseudoglejových půd.

Karpatská oblast Moravy

V karpatské části pak převládají flyšová souvrství, svahoviny a eolické materiály.

• Podbeskydská pahorkatina: Geologickou stavbu Podbeskydí tvoří převážně druhohorní vnější flyšové pásmo. Převládají kambizemě, zejména pseudoglejové variety mezotrofní. Jsou převážně hlinité, štěrkovité, shora kypré, vespod ulehlé. Chudší kambizemě jsou na pískách a morénách, jsou štěrkovité a lehké.
• Kelčská pahorkatina: Geologicky se oblast skládá s několika tvarů. V SZ části v oblasti Maleníku jsou to kulmské droby, pískovce a břidlice hradecko-kyjovického souvrství a omezeně také moravického souvrství spodního karbonu, SV okraj tvoří Hranický kras a celou střední část tvoří třetihorní souvrství flyše. Půdy jsou zde středně bohaté, velmi hluboké, shora kypré, dospodu ulehlejší, hlinité, štěrkovité, čerstvě až mírně vlhké. Největší zastoupení mají kambizemě, většinou subtyp pseudoglejový.
• Ždánický les a Litenčická pahorkatina: Geologicky patří tyto pahorkatiny do třetihor. Geologické podloží je většinou lehce zvětratelné a dává vznik půdám dostatečně hlubokým a podle obsahu minerálních živin středně bohatým až velmi bohatým. Zcela převažují kambizemě, které jsou zrnitostně hlinité, často pseudoglejové.
• Kyjovská a Hlucká pahorkatina, Vizovická pahorkatina a Mladcovská pahorkatina: Geologicky náleží tyto pahorkatiny karpatského typu do třetihor a jsou budovány horninami magurského flyše. Charakteristickým znakem je naprostá převaha anhydromorfních půd, když převažují kambizemě mezotrofní a kambizemě luvizemního typu. Jsou též zastoupeny půdy hnědozemního typu. Zrnitostně jsou to půdy středně těžké, hlinitipísčité až hlinité.

Vrchoviny

Oblast vrchovin je co do plochy porostní půdy zastoupena nejvíce 47 % (tj. 197,5 tis. ha).

Moravská část Českomoravské vrchoviny

Pro moravskou část Českomoravské vrchoviny je typická poloha na hranici Čech a Moravy, na hlavním evropském rozvodí. Reliéf terénu je charakterizován mírně zvlněnými tvary s převážně plochými hřbety s rozsáhlými plošinami. Nejvyšší polohy vrchoviny jsou Jihlavské a Žďárské vrchy. Žuly jsou zastoupeny několika odrůdami různé minerální síly a odolnosti k zvětrávání. Syenit je charakteristický vyšší minerální silou i způsobem zvětrávání. Amfibolity jsou proti žulám bohatší. Na uvedených substrátech jsou nejvíce zastoupeny kambizemě, kryptopodzoly a pseudogleje. Ve vyšších polohách je mozaikovité zastoupení organozemí a glejů. Nejrozšířenějším půdním druhem na rulách jsou půdy hlinitopísčité až písčitohlinité s menším obsahem skeletu, slabě až středně bohaté. Na žule vznikají půdy hlinitopísčité až písčité, často dosti kamenité až balvanité se slabými až středními zásobami živin.

Tabulka: Výskyt půdních typů v oblasti povodí Odry

Poznámka: Hodnoty náchylnosti k erozi jsou orientační, 1 značí nízkou náchylnost, 5 vysokou náchylnost.

Čtěte také: Zjistěte, jak zajistit dodávky stavebních materiálů v Senomatech.

tags: #kambizem #arenicka #pisky #sterky #informace

Oblíbené příspěvky:

• Zjistěte, jak zelené fasády přispívají k udržitelnosti měst
• Jak vybrat správnou střešní krytinu pro vaši pergolu?
• Oprava poškození fasády od ptáků
• Vlastnosti a využití BSH
• Obklady a Dlažby s Dekorem Dlouhého Dřeva