Kanadské a dřevěné šindele: Komplexní průvodce střešními krytinami

Označení „kanadský šindel“ se stalo synonymem pro lehkou a kvalitní střešní krytinu, která odolá i extrémnímu počasí. Oblíbený je též pro rychlou a nenáročnou pokládku, se kterou se bez potíží vypořádá zručný kutil. Asfaltový šindel, v ČR nazývaný také jako kanadský šindel, je osvědčená a velmi spolehlivá střešní krytina, která se vyznačuje značnou pevností a vynikajícími izolačními vlastnostmi. Asfaltový šindel se s oblibou používá na rodinných domcích, zahradních dřevostavbách jako jsou pergoly, altánky, dřevníky a garážová stání.

Čemu se říká kanadský šindel?

Kanadský šindel je (podobně, jako bitumenový šindel, nebo bonský šindel) synonymem pro střešní asfaltový šindel. Označení „kanadský šindel“ pro oblíbenou lehkou střešní krytinu je však opodstatněné poněkud více, než ta ostatní. Má totiž svůj historický a geografický původ. Střešní asfaltový šindel přišel na svět v oblasti Nové Anglie, ležící na hranici Kanady a USA. V USA se dokonce stále jedná o nejpoužívanější střešní krytinu, která prokazuje kvality pod velkými nánosy sněhu.

Asfaltový šindel, známý také jako bonský či kanadský šindel, je vyroben z několika vrstev. Jádro je vyrobeno ze skelných vláken, které zaručují vysokou mechanickou pevnost a rozměrovou stabilitu. Tato vrstva je zapuštěna do asfaltové hmoty. Asfalt se nanáší na skelnou rohož, tím vzniká asfaltový pás. Nástupcem bonského šindele je v dnešní době tzv. finský modifikovaný šindel.

Stručná historie (nejen) kanadského šindele

V polovině 19. století probíhalo intenzivní hledání náhrady silně hořlavých střešních materiálů, jako byly došky, dřevěné šindele a další. Prvními výsledkem této snahy byly dehtové šindele na textilní, nebo papírové vložce, zpočátku s dřevním, později s uhelným dehtem. Na počátku 20. století se do této střešní krytiny poprvé dostal ropný asfalt. Asfalt je přírodní surovina z ropy, který vlastně vzniká rafinací ropy a výborně odpuzuje vodu. Jeho rozmach odsunula na později nejen hospodářská krize a první světová válka, ale též nedostupnost materiálů pro výrobu kvalitní nosné vložky.

Doposud se totiž používala přírodní textilie, nebo papír. Oba tyto materiály vytvářely nasákavou nosnou vložku, což se negativně projevovalo na kvalitě a životnosti „kanadských šindelů“. První nenasákavé vložky se objevily až v poslední třetině 20. století, kdy se na trhu pohybovaly oba typy, kvalitativně však nesrovnatelné.

Čtěte také: Spolehlivé řešení Isola

Dnes tvoří nosnou vložku moderní kompozitní textilie a umělá vlákna. Na ně se nabaluje asfaltová hmota. Společně vytvoří asfaltovou lepenku, tedy asfaltový pás, který je nakonec ošetřen minerálním posypem. Z hotového asfaltového pásu s posypem jsou pomocí speciálního stroje jednotlivé tvary šindelů vysekávány. Střešní šindele, které jsou dnes na trhu dostupné, jsou též opatřeny minerálním posypem, který zajišťuje ochranu před UV zářením a podílí se na finálním designu. V případě opravy střešního šindele je lze vyměnit po jednotlivých kusech (vyseknutých tvarech).

Životnost, kvalita a cena kanadského šindele

Životnost šindelů vždy závisí na zvoleném typu šindele, kvalitě pokládky, zvolené konstrukci krovu a řešení odvětrání střechy. Pohybuje se od 5 do 20 let pro oxidované asfaltové šindele a 25 až 50 let pro modifikované asfaltové šindele. Modifikovaný bitumen je bitumen obohacený syntetickým kaučukem. Na modifikování se používá SBS elastomer. Modifikovaný bitumen je elastický i při studených podmínkách (protažení při přetržení při 30 stupňovém mrazu je u většiny výrobků přes 30 %), vydrží UV záření podstatně lépe než oxidovaný bitumen a jeho bod měknutí je vyšší než u oxidovaného bitumenu. Životnost modifikovaných výrobků je v mnoha případech až dvojnásobná ve srovnání s výrobky z oxidovaného bitumenu.

Obecně můžeme říci, že modifikované šindele mají až dvojnásobnou životnost oproti běžným oxidovaným šindelům. Životnost modifikovaných šindelů se pohybuje v rozmezí 25-50 let. Životnost ve velké míře ovlivňuje celková konstrukce střechy a dodržení základních a zásadních pravidel pokládky (kvalitní originální podložka, použitý kotvící materiál - správná délka, funkční odvětrání - cirkulace vzduchu ve střešním plášti). V případě, že nejsou splněny základní funkční podmínky, může celková životnost výrazně klesnout.

Kanadský šindel preferujte od výrobce, který na technickém listu deklaruje co nejvíce vlastností výrobku. Jedná se o množství asfaltové hmoty, tloušťku, typ použité vložky, pevnost atd. Pro důležité stavby by měl zvolený šindel odpovídat evropské normě EN 544 pro střešní asfaltové šindele. Pokud má na obalu výrobce označeno ETA, výjimku z této evropské normy, je vhodné takový šindel použít pouze na méně významné stavby, jako jsou altány, kůlny, apod. V současné době se vyrábí 4 nebo 5 tvarů, a to tvar obdélníku, tvar bobrovky, tvar diamantu a tvar hexagonálu, případně v současné době velmi oblíbený i tvar laminovaného šindele, kdy tento šindel se skládá ze dvou vrstev, na jedné vrstvě je z výroby nalepená druhá vrstva nepravidelně, takže se střídá jedna a dvě vrstvy na jednom šindeli.

Cenu střešního šindele významně určuje:

Čtěte také: vlastnosti a technické parametry asfaltových šindelů

• tloušťka,
• laminace,
• typ použitého asfaltu,
• typ vložky,
• velikost samolepicích bodů (+ jejich účinnost).

Při rozhodování mezi dvěma výrobky se zaměřte právě na tyto vlastnosti. Asfaltový šindel, v ČR nazývaný také jako kanadský šindel, je osvědčená a velmi spolehlivá střešní krytina, která se vyznačuje značnou pevností a vynikajícími izolačními vlastnostmi. V naší nabídce najdete asfaltový šindel v několikerém provedení. Vybírat si lze ze tří různých tvarů (bobrovka, obdelník a trinagular) a čtyř barev (černá, zelená, hnědá, cihlová červená). Jedno balení asfaltového šindele obsahuje 3 m2 krytiny a váží 25,5 kg.

Příprava podkladu a pokládka kanadského šindele

Před samotnou pokládkou kanadské šindele je nutné zajistit, aby podklad byl rovný, suchý a pevný. Každá nerovnost nebo vlhkost může později způsobit problémy s těsností nebo životností krytiny. Důkladná kontrola stavu krovu a bednění je základním krokem, který nelze přeskočit. Před montáží se doporučuje položit podkladovou lepenku, která chrání dřevo před vlhkostí a zvyšuje celkovou odolnost střechy. Důležité je také zkontrolovat, zda jsou všechny spoje a hrany správně utěsněné. Při přípravě střechy se vyplatí použít kvalitní nářadí, které usnadní práci a zkrátí čas potřebný na instalaci. Před zahájením montáže kanadské šindele musí být střecha zcela suchá a zbavená prachu, mastnoty a zbytků starých krytin.

Na střechách s menším sklonem než 1:5 = 12° může vznikat tlak vody, při kterém nelze zaručit vodotěsnost konstrukce. Správná montáž kanadské šindele vyžaduje pečlivost a dodržení několika základních pravidel. Každý krok má svůj význam a ovlivňuje konečný výsledek. Nejprve se určí směr pokládky a připraví se startovací pás, který zajistí rovnoměrné rozložení šindelů po celé ploše střechy. Montáž začíná od spodního okraje střechy a pokračuje směrem nahoru. Každá řada musí být přesně zarovnaná, aby nedocházelo k mezerám nebo křivému položení. Důležité je také správné ukončení u hřebene a okapů, kde je střecha nejvíce vystavena povětrnostním vlivům. Každý krok je důležitý pro správnou funkci střechy. Hřeben a nároží a všechny ostatní části se vytváří ze šindele.

Výběr správného nářadí výrazně ovlivňuje rychlost a kvalitu práce. Pro montáž kanadské šindele se nejčastěji používají kladivo, nůž na šindele, metr, tužka, hřebíky s širokou hlavou a případně elektrická hřebíkovačka. Použití kvalitního nářadí minimalizuje riziko poškození šindelů a zajišťuje pevné uchycení ke střeše.

Šindele se přibíjí nad zářezem, kde hřebíky projdou skrz dva šindele a současně přitlačí lepivý povrch šindele pevně k povrchu předchozího šindele. Tím se zajistí zalepení, každý šindel se tedy přibije 8 hřebíky (4 vlastní pás a 4 protlučením v další vrstvě) a tudíž nehrozí roztržení šindelů kolem hřebíků a vytržení šindelového pásu. Jestli špička lepenkového hřebíku zůstane vevnitř podkladního prkna, začne hřebík postupně vystupovat z prkna kvůli bobtnání a smršťování dřeva způsobenému kolísáním vlhkosti a hřebík tak začne narušovat celistvost celoplošného lepení. V krytině z bitumenových střešních šindelů se příznaky (zatékání) začínají vyskytovat obyčejně po 10-15 letech. Pravděpodobná příčina je použití příliš krátkých lepenkových hřebíků nebo sponek, ty používat nedoporučujeme vůbec.

Čtěte také: Vše o výběru a montáži střešních šindelů

V zásadě by se instalace střešních šindelů měla provádět při teplých podmínkách a minimální teplota by neměla klesnout pod 5°C, kdy i výsledek bude určitě nejlepší. Někdy je však nutné provést instalaci i při chladnějších podmínkách. Obyčejně se šindele na střechách orientovaných na jih a na západ slepí bez problémů příští léto, ale ve slepení šindelů zejména na střechách orientovaných na sever se mohou vyskytnout problémy.

Odvětrání střechy a prevence kondenzace

Větrací otvory u okapu střechy zajišťují náhradní vzduch pro odvětrání střechy a zajišťují i přirozenou cirkulaci vzduchu (komínový efekt), jejich kapacita by tedy měla být co největší. Odvětrávací otvory pro odvod vzduchu pak musí být umístěny co nejvýše, nebo také např. ve štítových zdech, pod hřebenem nebo alternativně lze do hřebene instalovat podtlakové ventilátory či hřebenové odvětrání. Pokud nejsou na střeše větrací otvory - u okapu střechy pro přívod vzduchu a zároveň u hřebene pro odvod vzduchu, které se následně při pokládce asfaltového střešního šindele osadí ventilační mřížkou a odvětrávacími prvky, tak se v horní části větracího prostoru střechy hromadí teplý a vlhký vzduch, ze kterého při chladném počasí kondenzuje vlhkost do dřevěné konstrukce. Toto má za následek vznik kondenzátu, který může stékat do podstřeší, zároveň se vlhkost hromadí ve dřevě střešní konstrukce, tato degraduje a vlivem pracování dřeva namáhá svrchní materiál.

Obyčejně asi polovina problémů se střechou souvisí s jinými příčinami než s hydroizolací nebo se zatékáním. Problémy s kondenzací vlhkosti ve střešní konstrukci jsou velmi časté. Pokud se ve střešní konstrukci používá těsná parozábrana (i těsnění průchodek musí být parotěsné), lze takové problémy skoro úplně odstranit. Pokud není zcela efektivně zabudováno odvětrání střešní konstrukce, musí být parozábrana v půdním prostoru o to těsnější. U střech, v jejichž konstrukci je použita tepelná izolace a není správně zabudováno odvětrání střechy a také provedena parozábrana, může v krajních případech dojít až k roztékání vrchního asfaltového šindele. A to z důvodu, že stoupající vlhkost, která při povrchové vrstvě kondenzuje, nasákává do izolace, která v první fázi ztrácí tepelněizolační vlastnosti, navíc zůstává navlhlá a při letních vysokých teplotách a prohřátí střešní konstrukce dochází doslova k odpařování této vlhkosti.

Dřevěné šindele

Dřevěné šindele nejsou ani zdaleka novinkou na našem trhu, spíše naopak. Jedná se o střešní krytinu využívanou od počátku středověku. Dříve se dřevěný šindel využíval spíše na honosnější typy staveb, dnes ho můžeme vidět jen zřídka (u lidových staveb v Čechách a na Moravě). Z ekologického hlediska tím nijak nezatížíte přírodu, jelikož jde o přírodní materiál. Navíc vaše stavba perfektně zapadne do okolní scenérie, čímž zde poukazujeme na další výhodu, a sice jeho estetickou hodnotu. Jak bylo již zmíněné, dřevěný šindel se využívá již od středověku, a stále má dobré mechanické vlastnosti a vysokou kvalitu (v případě porovnání s došky). U štípaných šindelů mluvíme zejména o nízké nasákavosti. S dřevěným šindelem máte rozšířené možnosti v oblasti krytí i složitějších typů střech.

Typy dřevěných šindelů

Dřevěné šindele můžeme rozdělit hned podle několika kritérií. Zpravidla se v České republice vyrábějí dva základní typy dřevěných šindelů, a sice šindel valašský a šindel alpský. Na trhu se také objevují stěnové rustikální šindele a šindele do interiéru. Podle použitého dřevního materiálu potom rozlišujme šindele z modřínového nebo smrkového dřeva. V neposlední řadě máme rozdělení podle způsobu výroby. Častěji se vyrábí štípané šindele, neboť je po nich větší sháňka díky lepším vlastnostem.

Valašský šindel

Valašský dřevěný šindel můžete zpravidla vidět nejčastěji v Beskydech, kde se i odehrává jeho značná výroba (stejně tak i výroba alpského šindele). Valašský šindel má pero-drážku (jedna strana - pero, je zúžená, a zasouvá se do drážky vedlejšího šindele). Můžeme ho využít jak na střechu, tak i jako obklad vnitřní stěny. Zde volíme smrkové dřevo, modřínové pouze výjimečně. Střešní šindel má v případě valašského typu kratší životnost, proto je třeba impregnace každých 5 let.

Alpský šindel

Alpský šindel se vyrábí nejčastěji z modřínového dřeva. Jejich pokládka spočívá ve vzájemném překrytí jednotlivých kusů (natřikrát), tzv. spoj na rybinu. Důležité je, aby se nepodcenila jejich výroba, jelikož musí dobře přiléhat na podklad střechy a také k sobě navzájem. Výroba alpského šindele je velice podobná výrobě šindele kanadského (je využito červeného cedrového dřeva). Naopak výhodou u modřínového alpského šindele je jeho vysoká životnost. Není zde tedy nutné chemické ošetření nebo nátěr.

Štípaný šindel vs. řezaný šindel

Štípaný šindel se opracovává na štípačce, spoje pero a drážka se frézují. V oboru šindelářství je velký podíl práce doslova v rukou pracovníků. Nepoužívají se zde stroje tolik jako v jiných odvětvích. Zato výroba šindele řezaného je podstatně rychlejší a také levnější. Princip spočívá v řezání po délce kmene.

Výběr dřeva pro šindele

Už při výrobě je velice důležitý výběr samotné dřeviny. Pro výrobu používají jehličnaté dřeviny, zejména smrk, modřín anebo jedle. V zahraničí je nejvíce využívaný sibiřský nebo kanadský modřín a sekvoje. Modřín vyniká mezi jehličnany tvrdostí a pružností. Ten nejlepší pochází z horských pásem. Při výrobě je v kontaktu s atmosférickými vlivy eliminována netrvanlivá vnitřní běl. Červené a do hnědé přecházející jádro obsahuje mnoho živice. Tento materiál prověřila staletí. Dubový šindel velmi dobře vzdoruje vlhkosti, dřevokazným houbám a škůdcům. Pro trvanlivost a tvrdost vstoupil dub do legend a pověstí a už u našich předků se těšil velké úctě. Vyznačuje se tvrdým a silným jádrem - to je tmavohnědé a obklopené světlejší bělí, která se však také ze dřeva na šindele odstraňuje. Nově dubem kryté stavby však najdeme jen zřídkakde. Výjimečně se můžeme setkat i s šindeli z dřev cizokrajných.

Tak červený cedr roste na západním pobřeží severní Ameriky. Dosahuje výšky až 60 m, dřevo má pevné a lehké. Obsahuje éterické oleje, které vydávají silnou aromatickou vůni, která účinně odpuzuje dřevokazné houby. Cedr z Aljašky roste na tichomořském pobřeží severní Ameriky, především v Britské Kolumbii a v Kanadě. Strom dorůstá asi do 25 m a má velmi světlé dřevo. Tento materiál mimořádně dobře vzdoruje hnilobě. Proti ostatním dřevům jehličnanů je mnohem tvrdší. Opracovává se těžko, ale šindele z něj nepoškodí ani nejzběsilejší krupobití. Dřevo je to velmi světlé a po čase se jeho povrch pokryje zajímavým stříbřitošedým náletem.

Doporučení: Chystáte se na novou střechu? Dejte si pozor, aby se jednalo skutečně o náš evropský modřín! Šikovní obchodníci prodají všechno, ale použít na střechu sibiřský modřín budí oprávněné pochybnosti. Ten původně roste v kontinentálním klimatu a vypadá moc hezky, jeho dřevo však příliš nevydrží.

Údržba a opravy šindelové střechy

Pravidelná údržba kanadské šindele je nezbytná pro zachování její funkčnosti a vzhledu. Kontrola stavu střechy by měla probíhat minimálně jednou ročně, ideálně po zimě nebo silných bouřkách. Odstraňování nečistot a mechu lze provádět měkkým kartáčem nebo speciálními čisticími prostředky určenými pro asfaltové šindele. Důležité je vyhnout se agresivním chemikáliím, které by mohly poškodit povrch krytiny. Pravidelná údržba prodlužuje životnost střechy a snižuje riziko vzniku větších škod.

Součástí komplexní údržby kanadské šindele je pravidelná kontrola a včasné řešení vzniklých poškození. I při kvalitní montáži se mohou objevit běžné potíže, jako jsou uvolněné nebo odlepené šindele, drobné trhliny či zatékání v místech spojů. Opravy menších poškození lze zvládnout svépomocí. Uvolněné šindele stačí přibít novými hřebíky a přetřít asfaltovým tmelem. Trhliny nebo malé díry se opravují speciálními opravnými páskami nebo tmelem na asfaltové krytiny. V případě větších škod je vhodné kontaktovat odborníka, který posoudí stav střechy a navrhne optimální řešení. Při opravách kanadské šindele je nutné používat pouze materiály určené pro asfaltové krytiny.

Při určitých podmínkách začne na bitumenových střešních šindelích růst mech. Usedání lišejníků je u šindele KATEPAL menší, vzhledem k modifikaci šindele a lépe zalisovanému vrchnímu posypu, který je oproti oxidovaným šindelům mnohem hladší. Pravděpodobnost výskytu mechu je větší, jestli je v bezprostřední blízkosti střechy mnoho stromů. Vliv na to mají i hodnota pH okolní půdy a vegetace v okolí. Povrch střešního šindele je z kamene a na kamenech a skalách roste mech i v přírodě. Na tento problém máme v nabídce ČISTIČ KATEPAL K-10. ČISTIČ KATEPAL K-10 lze aplikovat pomocí konve s rozprašovačem nebo postřikovačem. Pro velké plochy je doporučen nízký tlak rozprašování. Plocha k ošetření musí být před aplikací suchá. Následně postříkejte porost prostředkem KATEPAL K-10 tak, aby byl zcela mokrý. Rozsáhlejší porost by měl být ošetřen 2-3krát zhruba každé 2-3 týdny. Nedoporučuje se provádět aplikace, pokud se očekává déšť v příštích několika hodinách. Je-li porost mokrý, přípravek nebude tak účinný. Prostředek účinkuje, pokud porost hnědne. Následné ošetření povrchu (opláchnutí/vyčištění) není obvykle nutné v případě, že je porost malý, tak k jeho odstranění dojde pomocí povětrnostních vlivů. Silnější vrstvy je nutné opláchnout zahradní hadicí, nebo jemně pomocí kartáče.

Často kladené otázky

Je možné chodit po šindelové střeše?

Ano, pohyb po střešní rovině je u šindelových krytin možný a běžný. Jediným faktorem, který se musí zohlednit je stáří krytiny a hlavně stav podkladní konstrukce. Bohužel velká část střech prochází rekonstrukcí, kde zůstane zachována původní střešní konstrukce - krovy i bednění. Mnohdy jde o střechy, které jsou staré i několik desítek let. Bednění na těchto střechách obvykle není již v ideálním stavu a objevují se lokální problémy, prkna pak nemají dostatečnou pevnost v ohybu a dochází k větším průhybům a někdy i pohybům celé konstrukce. V případě, kdy si nejste jistí dobrým stavem podkladní konstrukce, raději se po střeše nepohybujte. Střešní materiál postupem času křehne, mění se jeho elasticita, při případném větším průhybů, může dojít ke vzniku kapilárních prasklin a následnému zatékání. Tento problém může nastat i u novějších střech s ohledem na nízkou kvalitu stavebního řeziva, s ohledem na ekonomiku staveb střech dochází k tomu, že se rozpony krokví mnohdy zvětšují a tloušťka a šířka dřevěných prken mnohdy neodpovídá pevnostní charakteristice a roztečí podkladní konstrukce. Setkáváme se běžně s tím, že rozpon krokví je extrémní, prkna jsou velmi úzká a jejich tloušťka je nedostatečná. Jako poměrně bezpečné pro pohyb po střešní rovině, považujeme záklopy z OSB desek a nebo multifunkčních panelů se čtyřstrannou perodrážkou.

Je nutné odstraňovat sníh ze šindelové střechy?

Obyčejně není nutné odstraňovat sníh ze střech obytných budov (rodinných, řadových a poschoďových domů), pokud je jako krytina použit asfaltový střešní šindel, který má drsnější povrch. Konstrukce používané pro střechy takovýchto budov vydrží bez problémů zatížení sněhem. Není nutné odstraňovat sníh ani kvůli riziku padání sněhu, protože sníh neklouže po asfaltovém šindelovém pásu s drsnějším povrchem. Účelem sněhových zábran je zabránit padání sněhu a ledu ze střechy. Protože sníh a led nesjedou dolů po bitumenové krytině, je úplně zbytečné vrtat díry do neporušené střechy. Sněhové zábrany se obyčejně umisťují blízko okapu, kde teče nejvíce vody a kde se také shromažďuje led, který zabraňuje v odtoku vody.

tags: #kanadské #šindele #dřeva #informace

Oblíbené příspěvky:

• Betonové skořepiny pro plynové stanice
• flexibilní osvětlovací systémy
• Detaily napojení parotěsné fólie na zdivo
• Těsnění pro karavany
• komplexní průvodce impregnací softshellu