Kanadský šindel: Komplexní průvodce pro střechy a fasády

Označení kanadský šindel se stalo synonymem pro lehkou a kvalitní střešní krytinu, která odolá i extrémnímu počasí.

Asfaltový šindel, v ČR nazývaný také jako kanadský šindel, je osvědčená a velmi spolehlivá střešní krytina, která se vyznačuje značnou pevností a vynikajícími izolačními vlastnostmi. Oblíbený je též pro rychlou a nenáročnou pokládku, se kterou se bez potíží vypořádá zručný kutil.

Asfaltový šindel se s oblibou používá na rodinných domcích, zahradních dřevostavbách jako jsou pergoly, altánky, dřevníky a garážová stání.

Co je kanadský šindel a jeho historie?

Kanadský šindel je (podobně, jako bitumenový šindel, nebo bonský šindel) synonymem pro střešní asfaltový šindel. Označení „kanadský šindel“ pro oblíbenou lehkou střešní krytinu je však opodstatněné poněkud více, než ta ostatní. Má totiž svůj historický a geografický původ. Střešní asfaltový šindel přišel na svět v oblasti Nové Anglie, ležící na hranici Kanady a USA. V USA se dokonce stále jedná o nejpoužívanější střešní krytinu, která prokazuje kvality pod velkými nánosy sněhu.

Stručná historie (nejen) kanadského šindele

V polovině 19. století probíhalo intenzivní hledání náhrady silně hořlavých střešních materiálů jako byly došky, dřevěné šindele a další. Prvními výsledkem této snahy byly dehtové šindele na textilní, nebo papírové vložce, zpočátku s dřevním, později s uhelným dehtem.

Čtěte také: Vše o kanadském šindeli

Na počátku 20. století se do této střešní krytiny poprvé dostal ropný asfalt. Jeho rozmach odsunula na později nejen hospodářská krize a první světová válka, ale též nedostupnost materiálů pro výrobu kvalitní nosné vložky. Doposud se totiž používala přírodní textilie, nebo papír. Oba tyto materiály vytvářely nasákavou nosnou vložku, což se negativně projevovalo na kvalitě a životnosti „kanadských šindelů“.

Degenerace krytiny s plstěnou (nasákavou) vložkou

První nenasákavé vložky se objevily až v poslední třetině 20. století, kdy se na trhu pohybovaly oba typy, kvalitativně však nesrovnatelné. Dnes tvoří nosnou vložku moderní kompozitní textilie a umělá vlákna. Na ně se nabaluje asfaltová hmota. Společně vytvoří asfaltovou lepenku, tedy asfaltový pás, který je nakonec ošetřen minerálním posypem. Z hotového asfaltového pásu s posypem jsou pomocí speciálního stroje jednotlivé tvary šindelů vysekávány. V případě opravy střešního šindele je lze vyměnit po jednotlivých kusech (vyseknutých tvarech).

Střešní šindele, které jsou dnes na trhu dostupné jsou též opatřeny minerálním posypem, který zajišťuje ochranu před UV zářením a podílí se na finálním designu. V rámci vzhledu můžete vybírat z:

  • tvaru střešního šindele (bobrovka, obdélník, delta a hexagonal),
  • barvy střešního šindele (červená, modrá, zelená a další),
  • použitého asfaltu (oxidovaný asfaltový pás, nebo modifikovaný asfaltový pás).

Životnost, kvalita a cena kanadského šindele

Životnost šindelů vždy závisí na zvoleném typu šindele, kvalitě pokládky, zvolené konstrukci krovu a řešení odvětrání střechy. Pohybuje se od 5 do 20 let pro oxidované asfaltové šindele a 25 až 50 let pro modifikované asfaltové šindele.

Kanadský šindel preferujte od výrobce, který na technickém listu deklaruje co nejvíce vlastností výrobku. Jedná se o množství asfaltové hmoty, tloušťku, typ použité vložky, pevnost atd.

Čtěte také: Průvodce kanadským šindelem

Pro důležité stavby by měl zvolený šindel odpovídat evropské normě EN 544 pro střešní asfaltové šindele. Pokud má na obalu výrobce označeno ETA, výjimku z této evropské normy, je vhodné takový použít šindel pouze na méně významné stavby, jako jsou altány, kůlny, apod.

Cenu střešního šindele významně určuje:

  • tloušťka,
  • laminace,
  • typ použitého asfaltu,
  • typ vložky,
  • velikost samolepicích bodů (+ jejich účinnost).

Při rozhodování mezi dvěma výrobky se zaměřte právě na tyto vlastnosti.

Typ šindele Životnost
Oxidovaný asfaltový šindel 5-20 let
Modifikovaný asfaltový šindel 25-50 let

Kanadský šindel na stěny

Potřebujete stylovou fasádu odolnou povětrnostním vlivům? Šindele na stěny si postupně získávají popularitu v celé Evropě nejen z estetických, ale i praktických důvodů. Jedním z nejdůležitějších důvodů je esteticky příjemný vzhled. IKO nabízí 3 různé tvary šindelů vhodné pro použití na stěnách: Cambridge Xtreme 9,5°, ArmourShield PLUS a DiamantShield PLUS.

Díky samolepicím vlastnostem šindelů jsou vhodné pro plochy do 90°. Ano, větrání se důrazně doporučuje - i na svislých površích. Větrané kontralatě (obvykle svislé, min. 20 mm tlusté).

Na svislé stěně jsou startovací pásy ještě důležitější, protože voda může stékat přímo za špatně instalované spodní řady. S Cambridge Xtreme 9,5° můžete použít startovací pás IKO. Klempířské prvky hrají klíčovou roli při odolnosti šindelové fasády vůči povětrnostním vlivům. Doporučujeme používat hliníkové, zinkové nebo ocelové lemování s povrchovou úpravou - odolné materiály proti korozi, které se dobře integrují se šindeli. Instalace šindelů na stěny může dodat charakter a ochranu každé budově.

Čtěte také: Primalex Lazura 3v1: ideální volba pro nátěr dřeva

Instalace a údržba asfaltových šindelů

Bitumenové šindele jsou vhodnou krytinou pro řadu různých střech. Šindele navíc představují jak cenově výhodnou, tak snadno realizovatelnou střešní krytinu, a proto je s oblibou používají také domácí kutilové. Správná pokládka střešního šindele hraje klíčovou roli v životnosti střechy. Pro její bezchybné provedení přinášíme návod, jak položit střešní šindel i upozornění na nejčastější chyby, kterých se mnohdy umí dopustit i zručný kutil.

Střešní asfaltový šindel (v našich končinách též nazývaný jako kanadský šindel) je levnou a lehkou střešní krytinou, která nabízí nízkou hmotnost, dobrou odolnost, dlouhou životnost i nenáročnou montáž.

1. Základem je dobře připravený podklad

Pod střešní šindele charBIT používejte vždy jako podkladový asfaltový pás typ charBIT V13 nebo charBIT TEX BASE. Mají nosnou vložku ze skelné rohože (popř. polyesterové rouno), která je nenasákavá a zajišťuje tak celému střešnímu plášti dlouhodobou životnost. V žádném případě nepoužívejte pásy s nosnou vložkou ze strojní hadrové lepenky.

Dobře připravený podklad pro asfaltový šindel poznáte tak, že je maximálně rovný a přiměřeně napnutý. Pracujte pečlivě, neboť každá případná nerovnost podkladu bude na povrchu střešního pláště zhotoveného z šindelů viditelná. Nedoléhání šindelů při nerovnosti podkladu též výrazně zhoršuje schopnost vzájemného slepení.

Podkladní asfaltové pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. Hřebíky pro kotvení asfaltových pásů na střeše používejte jen v nezbytně nutném množství.

2. Rozvržení pokládky

Před vlastním zahájením pokládky si provedeme rozměření, tzv. „linkování“ střechy. To nám slouží jako vizuální pomůcka k zajištění kolmosti šindelových tabulí (kolmé linky).

V případě špatného rozměření hrozí, že šindele nebudou ležet vodorovně nad sebou v zákrytech a při pohledu na střechu zespoda bude tato estetická vada vidět. Tyto linky je třeba vždy respektovat i za cenu eventuální úpravy rozměru šindele či naopak nepatrného zvětšení mezery mezi dvěma šindeli.

Kolmé linky nám rovněž zajišťují pomoc při rozměření objektů, které přerušují souvislou plochu střechy (nalinkování na obou stranách vikýřů, komínů apod.) tak, aby se nad nimi šindele opět „potkaly“.

Na dlouhých střechách doporučujeme začínat od středové kolmé linky, čímž se docílí perfektně symetrického vzhledu šindelů.

Jak vytvořit na střeše kolmou středovou linku?

  1. Na okapové hraně stanovíme středový bod S1.
  2. Napravo i nalevo ve stejné vzdálenosti si zvolíme dva body, např. 1 m ze středového bodu (A1 a A2) a z těchto bodů opíšeme např. pomocí provázku dva stejné kruhy.
  3. Spojením průsečíku těchto kruhů (S2) a středového bodu (S1) vznikne kolmice k okapové hraně.

U běžných sklonů se základním překryvem šindelů zcela rovné položení jednotlivých řad zaručí pouze stálá vzdálenost mezi spodními okraji tabulí a horními částmi výřezů předchozí řady šindelů, tzv. expozice. U menších sklonů, kde se šindele více překrývají, je třeba odměřovat stejnou vzdálenost mezi spodními okraji šindelů vhodnou měrkou. Důležité je, aby bylo přesně v zákrytu to, co bude vidět a nikoli to, co bude skryto!

3. Začátek pokládky a startovací řada

První pravidlo zní: pokud je to možné, začínejte s veškerou pokládkou střešního šindele na méně viditelné části střech. Tam získáte potřebnou zručnost, cvik a sebevědomí pro tu část, která bude více na očích.

Pro nejlepší shodu barevnosti a odstínu navazujících střešních ploch je nutné používat šindele od stejného výrobce asfaltových pásů a ze stejné výrobní šarže. Při vlastní pokládce rozložte několik balíků a šablony berte z různých balíků tak, abyste docílili jejich vzájemného promíchání. Na střeše tak nevzniknou viditelné plochy s různými odstíny.

Jak položit střešní šindel s ohledem na počasí?

Vyvarujte se zejména: silného větru, deště a teplot nižších 15° C. Vlivem nižších teplot (nebo při absenci slunečního záření) nedojde k dokonalému slepení spodních částí šindelů aktivními termobody a tím může dojít k poškození šindelů a zatékání. Během horkého počasí nechoďte na střeše po již položených šindelech, neboť se tím mohou poškodit.

Vždy kontrolujeme, zda jsou šindele dostatečně slepené. Pokud tomu tak není (např. na trvale stíněné části střechy), podlepíme je asfaltovým střešním tmelem nebo je při pokládce opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí - pozor, nikdy ne hořákem (termobody by pouze změkly, ale netavily se). Tímto způsobem pokládáme šindele v posledních pěti řadách pod hřebenem, na nárožích, hřebenech, úžlabích a při sklonech vyšších než 85°.

Pokládku zahájíme od středové linky, kterou jsme si předem vyznačili, postupem doprava a doleva tak, aby spodní část seříznutých šindelů přečnívala přes okapnici o cca 5 mm, tj. termobody budou nad okrajem okapnice. Zbylou přečnívající část seřízneme a spodní část šindele k okapnici přilepíme asfaltovým tmelem, event. nahřejeme termobody a poté přitlučeme hřebíky. Tím nám vznikne tzv. startovací řada.

První řadu šindelů pokládáme přes startovací řadu tak, aby spoje nebyly v jedné linii nad sebou. Od druhé řady zkracujeme první tabuli o polovinu, tím docílíme pokládky šindelů tzv. na skladbu.

4. Správné zatloukání hřebíků

Jak vypadá správné přibíjení střešních šindelů? Používejte pouze nerezavějící žárově pozinkované, tvrzené hliníkové či měděné hřebíky na asfaltový šindel o délce min. 25-28 mm, na hřebeni, okapech a úžlabích 32-35 mm a průměru hlavy min. 9 mm (tzv. lepenkáče).

Povrch těla hřebíku musí být upraven tak, aby zabraňoval jeho samovolnému „vylézání“ (např. při snižování vlhkosti v prkenném záklopu nebo za silného větru). Běžná tloušťka ochranné vrstvy zinku na žárově zinkovaných hřebících je více než 50 mikronů.

Správný typ použitých hřebíků určíme podle typu použitého záklopu, který by měl být min. tloušťky 25 mm:

  • Prkenný záklop - slabší hřebíky (silnější mohou prkna naštípnout)
  • Deskový záklop - hřebíky silnější FeZn, Cu nebo AlMg, eventuelně i kroucené (hřebíky se neohýbají)

Nedoporučujeme používat galvanicky pozinkované hřebíky, protože mají nižší antikorozní ochrannou vrstvu, kratší životnost a jdou lehce vytáhnout z bednění.

Hřebíky zatloukáme tak, aby procházely vždy dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, aby nebyly vidět, 2 cm nad výřez, u krajů 2,5 cm od strany šindele. Zamezí se tím kromě jiného poškození povrchu šindele.

V případě, je-li hřebík zatlučen nad správnou pozici, může dojít k zatékání do střešní konstrukce nebo k poškození šindelů či jejich odtržení vlivem silného větru. Naopak, zatlučeme-li hřebík pod správnou pozici, bude docházet k zatékání do střešní konstrukce, protože hřebík není zakryt a je vystaven povětrnostním vlivům. Oprava střešního šindele bude poté jen otázkou času.

Pokud je třeba hřebík vytáhnout (narazíme-li např. na suk či na spáru), buď použijeme nový šindel či původní otvor po hřebíku opravíme asfaltovým střešním tmelem.

5. Stanovení překryvu šindelů v závislosti na sklonu střechy

Plochy pokryté jedním balíkem uvedené v informačních materiálech platí pro základní překryv šindelů pro sklony střechy nad 25°. Se snižujícím se sklonem se překryv zvyšuje. Šindele lze použít pro střechy se sklonem 15° až 85°.

Jak položit střešní šindel na střechy s nízkým sklonem, nebo v nepříznivých klimatických oblastech? Vždy s větším překryvem! Překryv má vliv na spotřebu, krytiny i hmotnostní zatížení střešní konstrukce. Pamatujte, že v případě pochybností a v klimaticky velmi nepříznivých oblastech (v horách, v místech se silnými větry a prudkými dešti), je vždy vhodnější zvolit větší překryv šindelů.

U sklonů pod 25°, nad 60° a v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami používáme více hřebíků a šindele podlepujeme asfaltovým tmelem, abychom zabránili jejich odtržení silným větrem. Nesmí se však používat nadměrné množství tmelu, které může způsobit jeho stékání a pronikání organického rozpouštědla obsaženého v tmelu do asfaltu v šindelích. To pak způsobuje rozpouštění asfaltu v šindeli a tvorbu tzv. puchýřů na šindelích!

6. Jak položit střešní šindel na hřebeni, nároží a v úžlabí

Pokrývání hřebenů a nároží

Hřebenáče, které používáme na hřeben a nároží, zhotovujeme nejlépe ze šindelů charBIT obdélník (delta, hexagonal) vyříznutím vhodného tvaru ze šablony a jejich ohnutím do tvaru hřebene. Dbáme na to, aby šindele byly dostatečně ohřáté, nebo je opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a poté opatrně ohneme. V případě nedostatečného ohřátí šindelů dojde k popraskání v místě ohybu.

K výrobě hřebenáčů nepoužíváme tvar bobrovka, protože bychom nedosáhli dostatečného překryvu. U střech, kde je bobrovka použita, použijeme k výrobě hřebenáčů jiný tvar (nejlépe obdélník) v odpovídající barvě.

Při aplikaci hřebenáčů musíme dát pozor na to, aby hřebíky u poslední řady šindelů byly ve styku s hřebenáči zakryty (nebyly vidět). Jestliže tomu tak není, přidáme ještě jednu řadu šindelů.

Hřebenáče pokládáme vždy proti směru převládajících větrů. Při pokládce je podmázneme asfaltovým střešním tmelem a tím je přilepíme. Hlavičku hřebíku v posledním hřebenovém prvku též zamázneme asfaltovým střešním tmelem.

Pokrývání úžlabí na oplechování

Připravené oplechování by mělo být souměrné podél osy středu úžlabí. Na toto oplechování si po obou stranách vyznačíme pomocné linky pro zakončení šindelů. Tyto linky by měly být rovnoběžné se středem úžlabí, avšak od okraje plechování vzdáleny min. 12 cm.

Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana rovnoběžná s úžlabím. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na oplechování přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Pozor na použití dostatečně dlouhých hřebíků! Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí. Hřebíky nezatloukáme do oplechování!

Pokrývání úžlabí s modifikovaným pásem

Po obou stranách úžlabí si vyznačíme pomocné linky pro zařezávání šindelů. U hřebene tato linka začíná 8 cm od středu úžlabí a směrem dolů se odchyluje od středu úžlabí o 1 cm na 1 m délky úžlabí. Při délce úžlabí 5 m linka začíná u hřebene ve vzdálenosti 8 cm od středu úžlabí a končí u okapové hrany ve vzdálenosti 13 cm od středu úžlabí.

Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na modifikovaný asfaltový pás přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Pozor na použití dostatečně dlouhých hřebíků! Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!

Nepřiznané úžlabí

Střídavě proplétáme šindele z levé a pravé strany úžlabím. Poslední šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu. Před přibitím šindel pořádně přimáčkněte ke středu úžlabí, v případě potřeby jej mírně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a opatrně vytvarujeme. Do vzdálenosti 15 cm od středu úžlabí nepřitloukáme žádné hřebíky! Pozor na použití dostatečně dlouhých hřebíků!

Jednostranně zaříznuté úžlabí

U jednostranně zaříznutého úžlabí musí být první řada vždy oboustranně propletena podobně jako u nepřiznaného úžlabí. Teprve od druhé řady protahujeme šindele pouze z jedné strany, většinou té, která má menší sklon. Poslední přetažený šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu. Položené a přibité šindele z druhé strany zařezáváme podél středu úžlabí ve vzdálenosti 5 cm tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na přetažené řady šindelů přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Pozor na použití dostatečně dlouhých hřebíků! Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!

tags: #kanadsky #sindel #na #zed #informace

Oblíbené příspěvky: