PergolyKarel Prkno a historie Kostelce nad Černými lesy
Kozly, dnes je tímto názvem v zalesněném kopcovitém terénu skalických lesů označena hora s kótou 434 m n. m. Ve středověku se zde, ovšem několik set metrů jižněji, nacházela ves, počátkem novověku dvůr a nakonec myslivna.
Písemné zmínky o Kozlech
Poprvé se ves Kozly v písemných pramenech objevuje k roku 1436, kdy je zmíněna jako součást majetku Sázavského kláštera. O její velikosti prameny nehovoří. Jinak je tomu o století později. V roce 1525 se v odhadu panství Komorní Hrádek, ke kterému tehdy Kozly patřily, uvádí pouze jeden hospodář, Jan Čelák.
Jako dvůr jsou Kozly uváděny ještě v urbáři z roku 1601, avšak již o 70 let později, v urbáři Velkostatku Kostelce nad Černými lesy z roku 1677, se zde zmiňuje již jen jedna chalupa s forštknechtem (lesníkem). Z popisu v tomto urbáři se dozvídáme i pravděpodobné datum, kdy se Kozly i s okolními lesy dostávají do držení pánů z Kostelce. Je jím rok 1614, kdy byly tyto „lesy… za 1000 zlatých rejnských od J. M. Knížete vykoupeny jest.“
Pravděpodobně někdy v průběhu 18. století chalupa lesníka v Kozlech zaniká a v příhodnější poloze vzdálené téměř 2 kilometry severovýchodním směrem vzniká Skalická myslivna.
Archeologické nálezy
Minulost starší, než je zachycena v písemných pramenech nám odkrývá archeologie. Z několika málo učiněných archeologických sběrů víme, že se v místě, kde v novověku nacházíme pouze chalupu s lesníkem, sídlilo nejpozději již na začátku 13. století. Toto poznání plně zapadá do obrazu husté sítě vesnic vrcholného středověku, kdy v době tzv. klimatického optima vzniká osídlení i na do té doby k hospodaření nepříhodných místech.
Čtěte také: Cesta Karla Tyla
Po ochlazení, které přišlo v průběhu 14. století, osídlení v těchto vesnicích značně prořídlo či úplně zaniklo.
Okolí zaniklé vesnice Kozly
V okolí Kozel se v minulosti nacházely další dnes již neexistující vsi. Byly jimi Bytče, Přibyslavice, Hlinná a bezejmenná lokalita nad rybníkem Propast. Doba jejich existence se různí. Nejdéle přetrvalo osídlení v Přibyslavicích.
Urbář Velkostatku Kostelec nad Černými lesy z roku 1677
Nad městečkem Skalicí toliko jedna chalupa vystavena, kteráž někdy přináležela urozenému a statečnému rytíři panu Vilímovi Lynhartovi z Nagenbergku. A potom pro lesy, též aby se na zvěři škoda nečinila, za 1000 zlatých rejnských od J. M. Knížete vykoupeny jest. Kterýchžto lesů vyměřeno od zeměměřiče zemského léta 1614, dokud jich v držení pan Lynhart byl v 10 kusech 415 1/4 provazce.
Při ní rolí orných mimo porostlin a lesů toliko nyní pode 3 korce. V kteréžto chalupě chová se forštknecht (forštknecht měl kromě jiných i tu povinnost, aby střílel škodnou zvěř, začež i platu dostával) a přináleží jemu k správě hájemství Skalické, Konojedské, Voplanské a Třimelické s dostatkem všelijakého dříví pěkného táhlého, dubového, jedlového a borového, na stavení trouby k rybníkům, prkna, šindel, též směšného k palivu.
Zvěř vysoká i černá, též díl placha se nadoznámených lesích se zdržuje.
Čtěte také: Praktické žehlicí prkno pro Olomouc
Lizové témuž foršknechtovi k opatrování tito přináležejí:
- U jeslí konojedských 1
- Na Voplanský louce Skalovy 1
- Na hliništi 1
- Pod Bytčí 1
- Summa 4 lizy.
Popis Města Kostelec nad Černými lesy
Velké náměstí zvané „Smiřického“ má tvar čtyřúhelníku (různoběžníku) delšího od západní strany k východní a kratšího od jihu k severu, ku straně východní se súžujícího. Domů je na náměstí 34, zámek v to počítaje, a celé to prostranství činí dojem velmi příznivý a to jak výstavností, tak i čistotou domů. I velikostí svou vyniká toto náměstí nad náměstí mnohých i větších měst, než je Kostelec.
Jsou však ještě na živu obyvatelé, kteří pamatují, jak hyzděno bylo náměstí to rybníčkem, o němž se již r. 1672 (Zlatá kniha) činí zmínka slovy „Uprostřed Miestečka rybníček obecní pro brození koní a v čas neštěstí ohně.“ Rybníček tento, vlastně louže plná bláta a žab, byl r. 1865 přes tuhý odpor některých měšťanů zavezen.
Místo rybníčku pořízen jest na náměstí blíže studny vyzděný a uzavřený reservou (nádržka), v němž jest nyní vždy dostatek čisté vody. R. 1881 byl přičiněním spolku dobrovolných hasičů opatřen čerpadlem. Mezi rybníčkem a kostelem stávala na náměstí kolna na stříkačky, žebříky a j. hasičská nářadí. R. 1835 koupila tu kolnu obec od vrchnosti a postavila jinou vedle bývalých vězení u obecního domu č. 165.
U silnice asi naproti nynější školní budově stávala stará dřevěná strážnice, vulgo „vochcimra“ s 2 světnicemi a kolnou, v níž arendátoři měli prkna (k trhům) uložená. Obecní studna na náměstí popisuje se v Zlaté knize takto:„Před tím rybníčkem studnice obecní, v níž pramenité vody dostatek se nachází ; okolo ní obruba roubená s rumpálem a jedním okovem. Item nad tou studnicí na 4 silných, dubových sloupích hranatá a nejvýš obdélná vížka. Opět při též studnici koryto, do kteréhož se troubami, jako do zámku, díl vody nahání. Item jedna stará, pustá kamenná kašna uprostřed městečka stojí. U té jmenované kašny pranýř.“
Čtěte také: Recenze houpacího prkna
Koryto, kašna a pranýř dávno již zmizely. Východní část náměstí sloužívala před časy za skladiště dříví, prken, kamení a jiných stavebních hmot. R. 1875 vysázeno prostranství to lipami a přeměněno v malý park. Podnět k tomu dal notář Dr. Josef Marhold, který měl dům naproti tomu místu čp. 78.
Z náměstí Smiřického vede 5 ulic : Pražská, Kouřimská (nyní Kutnohorská), Českobrodská, Lázeňská a Poustecká (nyní Prokopova). Náměstí bývalo uzavřeno 3 branami a 2 šraňky. Brána českobrodská stávala mezi „Novou hospodou“ a knížecím parkem. Zbořena byla v r. 1818. Brána Kouřimská čili panská popisuje se v Zlaté knize takto:„… pod štítem kamenným, na kterémž byl namalován erb pánů Smiřických a podle ní malá branka dotýkala se rohem domu Pavla Horálka, odkud slula také horálkovská. „Brána pražská byla dle „Zlaté knihy“ „…klenutá na pokstelle, týkajíc se jednou stranou na poledne domu Václava Kováříka a na půlnoční straně hradby okolo dvora Matěje Slavíka ; nad ní štít z cihel s erbem neb pečetí, dílem malířským na tabuli malovaném. Při ní silná vrata na klapačkách na dvě strany se otvírající a dvířka neb forma též klenutá, ale na ten čas zazděná“.
Brány Pražská a Kouřimská odstraněny byly r. 1821., když se stavěla silnice ke Kutné Hoře. Šranky uzavíraly ulici Lázeňskou a ulici na Poustka. Třetí šrank stávál na Pražském předměstí vedle „Zavadilky“.
Na prostoře v pořadí od brány Českobrodské až k bráně Kouřimské stojí nyní 8 domů a celá ta řada patřila r. 1672 knížeti, vyjma dům č. 19. „U orla“, jenž byl majetkem paní Laitterové, manželky knížecího hejtmana Vavřince Laittera z Tannenberku. Již roku 1673 se v domě tom „šenkovalo“.
Dům č. 18. slul od starodávna „Matyášovský“ a bydlel v něm vždy kníž. nadlesní (lesmistr). S domem paní Laitterové hraničil dům, v němž zámecký kaplan (tak totiž někdy nazýván farář kostelecký) své obydlí měl, pak následoval domek, v němž bydlel hospodářský dráb. Vedle domku drábova stála maštal pro 47 koní, zvaná za předešlých vrchností „tumlplac“, kdež se koně tumlovali, kdys pro deště pod zámkem se tumlovati nemohli. Domek drábův a tumlplac upraven později za obydlí pro děkana.
Vedle„tumlplacu“ byl opět panský dům (nynější fara) a za ním „balhaus“ se zahradou kořennou a kuchyňskou. Mezi „balhausem“ a branou Kouřimskou stála ještě maštal (dříve: kolna na vozy) a malý domek. Maštal a domek byly později sbořeny a místo to prodáno Václavu Grillovi (č. 24. a 25., dům Štětinův). Nyní v místech těch (od brány Českobrodské k bráně Kouřimské) je 9 domů a to č. 15. knížecí dvůr; č. 16. vinopalna, nyní pošta; č. 18. kníž. dům, obydlí nadlesního, č. 19. hostinec „U orla“ (dříve Auvalského, nyní Růžičky) ; č. 20. kupec Karel Abeles; č. 21. dům Kasalického, nyní E. Štastného ; č. 22. dům někdy H. Pohla, pak Víta, nyní K. Pfaua ; č. 23. fara; č. 24. a 25. dům kupce M. Kremláčka, nyní A. Štětiny.
Od bývalé brány Kouřimské (nyní ulice Kutnohorské) až k západní straně náměstí stávalo 7 domů č. 29. hostinec Rudolfa Bergmartna ; č. 30. dům J, Lechkého ; č. 31. dům Bedř. Kafe, starosty (bývalý hostinec „U modré hvězdy“) ; č. 32. kovárna ; č. 33. parní mlýn a č. 34. dům řezníka J. Navrátila, nyní školní budova; č. 35. dům Eman. Hrdiny, nyní dcery jeho Adely Majerové.
Parní mlýn čp. 33. postavěn byl na akcie r. 1871. Když za nedlouho družstvo udělalo úpadek, koupil mlýn v dražbě R. Bergmann. Roku 1887 13. ledna mlýn vyhořel a v domě tom byla několik let pošta. Roku 1894 koupila obec kovárnu č. 32., pak dům Návrátilův č. 34. (tento výměnou za radnici č. 41.) a za 8000 zl. od Rudolfa Bergmanna dům č. 33. \a místě těch tří domů postavila obec novou školní budovu.
Západní strana náměstí má 6 domů ;č. 36. dům Hiibschové (dříve pošta; - před tím hostinec „U Koníka“), nyní stavitele V.Zourka;č. 37. hostinec Rudemacherův „Zelený dům“ ; č. 39. dům AI. Bergmanna, nyní zetě Loewyho, před lety Frant.Drahokoupila; č. 40. dům Al. Golumbiovského, měst.tajemníka; č. 41. dům Jos. Navrátila, dříve radnice, nyní JUdr. E. Soukala, c. k. notáře.
Radnice v Kostelci nad Černými lesy
Dům čp. 41. s masnými krámy býval domem panským. R. 1613 daroval jej Albrecht Václav Smiřický obci. Před r. 1668 radnice vyhořela (snad r. 165’7) a toho roku znovu vystavěna byla, k čemuž použito kamene a cihel ze „staré radnice“.
V inventáři z r. 1669 je tento popis radnice :„Radní síň, v ní tabule dlouhá s trnoží a 3 židličky, truhlička, malý cínový krucifix, malý zvonek, truhlice dubová, v níž rozdílné staré. spisy jsou.“
V „Zlaté knize“ r. 1612 čteme :„Radnice nově na náklad obecní vystavěná z kamene, před ní na 4 zděných sloupech podloubí, v něm 4 masné krámy a jedna šlachta, item při zemi naproti schodům a šlachtě zděná komora a v ní secret. Nahoře stavení z dříví roubené, hlinou omazané a vápnem obvrhnuté, mazhaus obdýlný, světnice dvé, komora jedna, střecha šindelem pobitá, v prostřední střese vížka.“
Když radní dům r. 1680 opět byl vystavěn, vzat při sv. Jakubě do menší světnice za nájemníka Václav Beránek, subkantor; r. 1687 bydlela tu vdova po Václavu Kováříkovi, písaři radním, a r. 1701 Krištof Bernauer, lazebník, pak městský písař.
R. 1767 vydáno tesařům od vyhotovení potřebného díla tesařského při novém rathouze 152 zl. 35 kr.
R. 1814 o velkém ohni vyhořela i radnice a v ní krom knih všechno nářadí a obrazy. Byloto o polednách, kdy dne 29. května 1814 vyšel oheň na náměstí mezi domky Jana Holoubka Jana Pečeného. Podporován prudkým větrem, oheň zachvátil v hodině radnici, domy od radnice k Pražské bráně a s druhé strany až ke škole, pak celou Lá zeňskou ulici a část Poustek, celkem 98 domů lehlo popelem. Uhořelo i také malé děvčátko v kolébce,Anna Foltýnová. V noci 1. července 1891 uhodil blesk do radnice a zapálil ; shořela celá vížka i část střechy. Blesk sjel i do pokoje, v němž spaly dítky městského tajemníka, nyní ředitele Josefa Mužíka; neuškodil však nikomu z rodiny té.
Severní straně náměstí od zámku až k radnici stojí 17 domů Č. 80. dům vdovy Aloisii Radové, pak kožešníka K. Pfaua, nyní J. Prokošové; č. 79. dům Vogelové,vdovy porukavičkáři v Praze, a č. 116., vystavěný na místě bývalé kovárny Knížkovy; kteráž r. 1672 byla knížecí ; č. 78. dům advokáta Dra Musila, nyní advokáta Dra Syřiště; č. 77. dům řezníka Fr. Pačesa; č. 81. dům (0 2 patrech) bývalá škola, vystavěná r.1843, nyní majetek záložny; č.53.dům Záložny,v němž je i radnice, vystavěný r. 1884 jako obecná škola chlapecká. Dříve na tom místě stával hostinec „U jelena“.
Před tímto hostincem stávala na náspu nad sklepem, jenž do náměstí vybíhal, socha Spasitele, postavená r. 1680. Toho roku zuřil mor. Vypukl v září r. 1679 v Židovském městě v Praze, kdež do r. 1681, tedy ve 2letech, 32.000 osob zemřelo. Do Kostelce zavlečen byl mor z Prahy uprchlými židy a zuřil v městě nejhůře v měsíci červenci 1680.
V účtech. obecních čteme:„Pro „regiirující“ božskou ránu morovou nemohl - r. 1680 podzimní jarmark odbýván býti.“ Václav Svoboda platil pokuty 1 zl. 57 kr., že kradmo do vsí morem nakažených vycházel.
Č. 52. dům lékárníka, dříve Jana Hořínka, pak Jana Neumanna, nyní Boh. Reifa ; č. 51. Dům Koštířův. býv. starosty města, nyní jeho neteře Polandové; č. 50. dům stavitele Ant. Havlíčka, dříve tchána jeho Ferd. Golletze, c. k. berního ; č. 49, dům Jiřího Maye, nyní Václ. Kaše, c. k. minister. sekčního rady; č.48. dům Em. Bergmanna, obchodníka s obilím, nyní Vl. Muška; č. 47.dům Anton. Hejtmánka, obchodníka; č. 46. dům Karla Duška, stavitele; č. 45. dům Jul. a č.48 Boženy Frischové, dříve jejich bratra, nyní Jana Adámka ; č. 44. dům Fr. Kučery,hodináře a zlatníka ; č. 43. dům Josefa Nedvěda, sedláře ; č. 42. dům Oldřicha Tůmy, koláře.
Českobrodská Ulice
V ulici této po pravé straně (jdeme-li z náměstí) stojí domek č. 14., jenž náleží velkostatku, a bydlí v něm lesní kníž. kontrolor. Je to zbytek po starém pivovaru, požárem r. 1657 zničeném. Pak následuje malý knížecí park a po něm sýpka (špejchar). Nade dveřmi této budovy jest umístěn znak knížat z Liechtensteina. Třetí a poslední budova na této straně ulice Českobrodské jest knížecí pivovar.
Od pivovaru na východ v údolí od Svrabova k Peklovu se táhnoucím jsou bývalé sádky, nyní hájovna. Pod sádkami býval rybník „Dívčí“, nad sádkami k Svrabovu „Dolejší“ a „Prostřední“.Ještě na počátku 19. století pěstoval se v Kostelci chmel. Za Smiřických sklízelo se chmele při lepší úrodě okolo 4 kop korců. (Urbář 1562). „Na chmelnici“ říká se pod „flusárnou“, ale dle „Zlaté knihy“ zdá se, že byla chmelnice mezi nynějším pivovarem a sádkami; neboť od chmelnice vzhůru k městu táhla se štěpnice, řečená šafranice, poněvadž se tam před časy šafrán pěstoval, a nad šafranicí stály stodoly, mezi nimi farská (u nynější sýpky). Kdysi tam bývala také olejna.
Blíže pivovaru stojí kaplička se. sochou sv. Jana Nepom. Kdy byla postavena, není známo. R. 1887 byla důkladně opravena a to z fondu sochy sv. Donáta u Svrabova, poněvadž socha sv. Jana Nepomuckého žádného jmění nemá.
Po levé straně ulice Českobrodské stojí 14 domků. Nejstarší z nich jsou Dům č. 2. dříve Jana Žádného, pak Karla Žádného, nyní MUdra Ludvíka Konečného. U domu toho bývaly jatky až do r. 1836. (Jan Žádný byl řezníkem). Dále je knížecí hostinec, „Nová hospoda“ zvaný, sousedící s knížecím špitálem. Pod valem prostírá se „tumlplac“, určený původně ke konání her rytířských ; nyní je skladištěm dříví a prken.
Od „tumlplacu“ směrem severním je knížecí zahrada (správcova), pak rybníček a pod jeho hrází dům, jemuž se již v 17. století říkalo „flusárna“ (t. j. draslárna, něm. Flusshütte, budova, v které se draslo vyrábí). Nyní jest to továrna na keramiku, hlavně hrnčířské nádobí. Nálěžela Aloisu Vondráčkovi, nyní bratru jeho Ferdinandu, který umístil tu i pražírnu na kávu (žitnou) a výrobu fíkové kávové náhražky. V starších dobách stávala západní od „tumlplacu“ koželužna, ‚ pak bažantnice (kde se přes zimu bažanti chovali) a pazderna.
Lázeňská Ulice
Má jméno své od obecních lázní, jež tam stávaly. Byly tu lázně dvě, stará a menší. Již r. 1562 činí se zmínka v urbáři o lázni při zámku. Ta patřila vrchnosti a byla snad po zději obci darována. Kde která lázeň stávala, s určitostí říci nelze. O staré lázni jsou zprávy. R.1623 prodala obec starou lázeň Řehoři Sedláčkovi, rodi lému z Loun, za 175 kop gr. (Městská kniha I. a fol. 189.).
V „Zlaté knize“ r. 1672 se praví :„Stará lázeň, sbořená, z níž se mnoho kamení, cihel a tuk vybralo k stavění rathouzu.“. V účtech obecních z r. 1673 zbytek staré lázně takto se popisuje:„ Od někdejšího stavení velmi pěkné a důkladné dolní zdi se spatřují, ale pro chudobu obce kstarému způsobu nemohla se přivésti: Toliko v jednom koutě mezi zdima sprostá světnička, vníž se jeden podruh chová.“ Jinde (Fasc. 525. pol.) se praví :„Domek č. 64. „stará lázeň“ upraven později za byt pro vojsko (kasárny). R. 172 zaplacenostaviteli Janu Smutnému za projekt na vystavění kasáren a r. 1773truhláři za šilderhaus. (Účty).“
V rozpočtu na opravu lázní dí se:„Ten dům obecní, tak nazvaný staré lázně neb kasárny, má své délky 12 sáhů a šířky 8 1/2 sáhu,vnitř jsou vdole 2 světnice a 2 kuchyně, nahoře 6 světnic,,kang a 2 kuchyňky.
Lázeň menší. V „Zlaté knize“ (r. 1672) takto se popisuje :„Před ní voda pramenitá ze skály do koryta skrze troubu vychází, slove „švábka“, a dle starodávného zkušení proti neduhům očí velmi prospěšná jest. Na ten čas má ji najatu Jan Wassrman.“ V účtech obecních r. 1673 0 lázni té se praví:„ Jedna světnice s kamny, 2 okny a 2 lavičkami, 2 světnice s kamny a lavičkou, 3 komory a chlívek.“
Pod Lázeňskou ulicí nad hořejším Peklovem visí na sloupu obraz sv. Gottharda, patrona proti krupobití ;r. 1893 dán na sloup obraz nový.
Kutnohorská Ulice
Roku 1826 byly v ulici té jen 3 domky č. 26. dům Jana Hejtmánka, nyní Police; č. 27. dům řezníka Hory, pak Fr. Bašty (hostinec) a č. 28. dům Sulíka, později Zappa, nyní Frant. Chmelíka, strojníka; pak tu byly 2 stodoly: farská a Kremláčkova (nyní Štětinova). Ostatní domky byly později vystavěny.
Hřbitov
Z Kutnohorské ulice v levo vede cesta lipovým stromořadím ke hřbitovu, založenému r. 1831. První na něm byl pohřben Jos. Šebek, vojín, zemřelý cholerou. (Matr. VII. pag. 13.). Hřbitov ten byl již dvakráte rozšířen : nejprve o část za velkým křížem...
tags: #karel #prkno #kostelec #nad #cernymi #lesy
