Vše o břidlici: od vzniku po moderní využití

Břidlice patří mezi nejoblíbenější přírodní kameny a nejstarší stavební materiály, které člověk používá. Její vrstvená struktura, přirozená kresba a odolnost vůči počasí z ní dělají ideální volbu pro obklady v interiéru i exteriéru. Na rozdíl od umělých obkladů působí břidlice vždy autenticky. Každý kus má originální barvu, strukturu i lom, díky čemuž vzniká přirozený, živý povrch, který se neokouká ani po letech.

Historicky se břidlice používá už tisíce let. Nejčastěji jako stavební kámen při stavbě zdí, budov, jako krytina střech nebo také jako obklad a dlažba. Toto typické použití asi nikoho nepřekvapí. Věděli jste ale, že se na břidlici psalo ve školách, že dodnes pomáhá brousit ruční nástroje, nebo že hrála důležitou roli při rozvoji elektrotechniky?

Jak břidlice vzniká a z čeho se skládá?

Břidlice je sedimentární hornina a vzniká kombinací usazenin jílových minerálů, organických látek a minerálních zrn a nejčastěji je složená z jílu a siltu (prach). Geologický proces usazování probíhá v hlubokých vrstvách zemské kůry, kde zároveň dochází k tlakovému stlačení a tepelnému zpracování usazenin tak dlouho, až se vytvoří samotné vrstvy břidlice.

Břidlice se dál dělí nejen podle chemického složení, ale i třeba podle toho, jak velký tlak ji utvářel. Občas se jako břidlice nesprávně označují i jiné horniny, které mají pouze tzv. typickou břidličnou dělitelnost, tzn. laicky řečeno: štípou se a lámou podobně jako břidlice, ale břidlice to není. Protikladem břidlice jsou tzv. skaliny, což jsou metamorfované horniny se všesměrovou strukturou. Oproti břidlicím je proto nelze štípat.

Břidlice obsahuje minerály biotit, muskovit a andalusit, které zaručují vynikající žáruvzdorné vlastnosti a výbornou rovinnou štěpnost. Díky tomu se břidlice velmi jednoduše opracovává a tvaruje do tenkých desek, které slouží k výrobě obkladů, dlaždic a střešních krytin.

Čtěte také: Průvodce správou Mac lišty a Docku

Jakou má břidlice barvu?

Břidlice u nás je obvykle tmavě modré nebo spíše tmavě šedé až černé barvy a na čelní straně najdete často i odstíny žluté až cihlové barvy. I když může mít břidlice i jiné odstíny, bývají téměř vždy tmavých odstínů, způsobených vyšším obsahem organických látek. Jde převážně o uhlíkaté sloučeniny, které vznikly postupně při rozkladu zbytků organismů. Barvy se pohybují od světle šedé přes hnědou až po tmavě antracitovou, často s jemnými odlesky.

Kde a jak se břidlice těží?

Různé druhy břidlice najdete prakticky po celém světě. Některé z nejvýznamnějších nalezišť je možné vidět v zemích, jako je Brazílie, Čína, Španělsko, Itálie a USA. U nás se břidlice těží hlavně v Nízkém Jeseníku, na jižní Moravě a velké ložisko je také v oblasti mezi Prahou a Plzní, v oblasti tzv. Českého krasu. Vznik spodní vrstvy v této oblasti sahá dokonce až do mladších starohor. S břidlicí jsou vůbec často spojené lokality nalezišť trilobitů a v tmavých kusech břidličného kamene tak můžete občas najít otištěné ulity a schránky dávno vyhynulých tvorů.

K těžbě břidlice se využívá speciálních strojů a technik, pomocí kterých oddělují/rozštěpují jednotlivé vrstvy břidlice od sebe a vytváří z nich samostatné desky. Břidlice se takto nejčastěji dělí podélně, resp. horizontálně, čímž vznikají desky o různých rozměrech, které jsou následně opracovány do požadovaného tvaru, tloušťky a někdy i včetně povrchové úpravy. Vzhledem k tomu, že ve formacích břidlic se shromažďuje metan, často se v místech dobývání těží také břidlicový plyn pomocí hydraulického štěpení (tzv. frakování). Zejména v USA jeho důležitost neustále narůstá.

Příklady praktického použití břidlice

Břidlice se velmi dobře štípe v horizontálním směru a je to vysoce voděodolný a také ohnivzdorný materiál, který téměř nepřijímá vodu. Zřejmě hlavně pro její snadnou dělitelnost a unikátní fyzikální vlastnosti byla břidlice vždy populární jako stavební materiál. Z břidlice se tak stavěly nejen zídky, ale dokonce celé zdi domů nebo hradů. Používala se jako podlahová krytina nebo po úpravě do tvaru střešních tašek/šindelů také jako střešní krytina. Při zvolení správné pokládky vydržela až 150 let.

Relativně v nedávné historii sloužila břidlice také k výrobě tabulek, na které se psalo ve školách. Pro svou jemnou strukturu, ale zároveň i velkou tvrdost ji dodnes používají k finálnímu broušení nástrojů truhláři, řezbáři a tesaři. Zkrátka najde uplatnění u všech řemesel, která pracují s kovovými, ručně broušenými nástroji. Protože břidlice výborně izoluje, našla využití dokonce i jako součást elektrických rozvaděčů. Jemně mletá břidlicová moučka nacházela uplatnění v chemickém či gumárenském průmyslu, břidlicové desky jsou součástí zahradního nábytku, břidlice se skrývá pod plátnem kulečníkových stolů a výjimečné nejsou ani břidlicové náhrobky. Drobní řemeslníci vyráběli z břidlice také šperky či dekorace a okrasné předměty.

Čtěte také: Elegantní topení do moderních interiérů

Dnes už je přírodní břidlice považovaná spíš za luxusnější stavební materiál a stále se používá v mnoha oblastech - nejčastěji jako obkladový kámen pro fasády a interiéry, jako dlažba, šlapáky, solitéry v zahradě nebo může sloužit třeba i jako nábytek z kamene. Naši zákazníci si břidlice oblíbili hlavně pro její trvanlivost, odolnost vůči povětrnostním vlivům a její atraktivní tmavý povrch. Právě její neutrální, tmavě šedá až černá barva, z ní dělá ideální doplňkový kámen k ostatním druhům kamene a v zahradě se dá velmi dobře kombinovat.

Břidlice v gastronomii

Přírodní břidlice v gastronomii funguje skvěle: tmavý matný povrch zvýrazní barvy surovin, vypadá luxusně, ale zároveň působí přirozeně a poctivě. Břidlice si v gastronomii našla svoje místo hlavně proto, že dokáže během vteřiny zvednout dojem z jídla - bez toho, aby kuchyň musela měnit recepty nebo složitě řešit plating. Tmavý, přirozeně matný povrch vytváří skvělý kontrast k barvám surovin a omáček. Najednou víc vynikne zelená bylinka, zlatavý okraj masa, světlé pečivo i drobné detaily typu microgreens nebo jedlé květy.

Druhý důvod je čistě praktický: břidlice působí bytelně a stabilně. Na stole „drží“, nepůsobí křehce jako některé keramické talíře a zároveň nepřináší takové provozní starosti jako dřevo (nasákavost, pachy, rychlejší opotřebení povrchu). A pak je tu ještě jeden silný faktor: břidlice je „instagramová“, ale nepůsobí lacině. Fotky jídla na břidlici vypadají přirozeně, čistě a luxusně - a to bez přidávání dekorací.

V gastronomii se břidlice používá hlavně ve formě tácků, talířů a servírovacích desek, protože působí přirozeně, čistě a zároveň luxusně. Z praktického hlediska je břidlice pro servírování zajímavá i tím, že je pevná a stabilní. Na rozdíl od lehkých dekorativních podnosů se na stole neposouvá při každém doteku a při správně zvoleném provedení dobře snáší běžný provoz - od domácích oslav až po časté použití v restauraci. Výhodou je i tmavý matný povrch, který nedělá odlesky a hezky zvýrazní barvy jídla.

Břidlice se v gastronomii nevyužívá jen jako „jeden typ tácku“. Naopak - sortiment je překvapivě široký a dá se dobře přizpůsobit tomu, co a jak servírujeme:

Čtěte také: kde hledat zkameněliny u Prahy

• Břidlicové tácky a servírovací desky: Nejpopulárnější varianta napříč restauracemi i domácnostmi. Hodí se na tapas, ochutnávky, sýry, uzeniny, finger food, sushi, drobné předkrmy i dezerty.
• Břidlicové talíře: Skvělé pro moderní plating - hlavně tam, kde chcete pracovat s kontrastem a čistotou prezentace. Typicky amuse-bouche, dezerty, degustace nebo menší porce. Větší formáty se používají pro sdílené sety: „degustační prkénko“, mix tapas, charcuterie board, sýrová nabídka, ale i servírování steaků nebo burgerů v moderním stylu.
• Břidlicové podtácky: Malý detail, který dělá velký dojem. Hodí se pro kávu, drinky, rum/whisky sety i čajové servírování. V barech dobře fungují i břidlicové „flight“ desky - například na tři sklenky vedle sebe se snackem.
• Břidlicové cedulky: Často opomíjená, ale v provozu extrémně užitečná část. Břidlicové cedulky se používají na rauty, sýrové bary, vinotéky, pekárny nebo farmářské prodejny - popis produktu, alergeny, cena, doporučení.

Co od břidlice v gastronomii čekat a nečekat

Pro její dlouhodobou funkčnost je důležité znát její vlastnosti:

• Vypadá luxusně a přirozeně zároveň: Břidlice umí udělat „prémiový“ dojem, ale nepůsobí okázale. Hodí se do moderních interiérů, rustikálních podniků i do minimalistických konceptů.
• Skvělý kontrast pro jídlo a fotky: Tmavý matný povrch zvedá čitelnost barev a detailů. Krémové omáčky, bylinky, ovoce, pěny nebo posypy vypadají výrazněji.
• Stabilita na stole: Kámen má váhu. To znamená menší „cestování“ po stole při krájení nebo servírování a celkově jistější dojem.
• Odolnost při běžném používání: Při správném výběru (gastro provedení, vhodná tloušťka) břidlice dobře snáší opakované servírování.
• Břidlice není sklo ani glazovaná keramika: Štípaný povrch je její charakter - může být jemně strukturovaný.
• Citlivost na extrémní teplotní šoky: Břidlice obecně není problém pro studené či vlažné servírování, ale není ideální ji vystavovat rychlým a velkým změnám teplot (např. z mrazáku na horkou desku).
• Mapy a stopy po tuku/tekutinách: Na tmavém kameni se občas objeví „mapy“ po oleji nebo vodě, hlavně pokud se nechá tekutina stát dlouho. Není to vada materiálu, spíš přirozená vlastnost porézního kamene.
• Agresivní chemie a dlouhé máčení nejsou kamarádi: Břidlice se čistí jednoduše, ale ne hrubě. Dlouhé namáčení, silné odmašťovače, abrazivní prášky nebo drátěnky můžou povrch zbytečně vysušit nebo „vyšisovat“.

Údržba břidlice v gastronomii

Správná údržba břidlice je jednoduchá. U výrazně barvících surovin (např. řepa, víno) lze na tácky použít pečicí papír/pergamen. Pokud i přesto zůstane drobná mapa, často pomůže opakované jemné umytí a následné důkladné vysušení. Prudkým teplotním změnám by se břidlice měla vyhnout. U některých břidlicových produktů může výrobce doporučit občasné ošetření (např. impregnační přípravek určený pro daný typ kamene). Smyslem je zlepšit odolnost vůči skvrnám a udržet břidlici opticky „sytou“ a sjednocenou.

Při výběru břidlice se vyplatí začít otázkou „na co přesně bude sloužit“. Důležité je brát v úvahu rozměry, tloušťku a hmotnost, jednotnou řadu (stejný typ povrchu, hrany, tón kamene) a počet kusů.

Břidlicové obklady

Břidlice patří mezi nejstarší stavební materiály. Její vrstvená struktura, přirozená kresba a odolnost vůči počasí z ní dělají ideální volbu pro obklady v interiéru i exteriéru. Kvalitní příprava podkladu rozhoduje o tom, jak dlouho obklad z břidlice vydrží a jak bude vypadat. Mnoho chyb vzniká už v této fázi, kdy lidé spěchají a podcení pevnost nebo čistotu stěny. Obklad z břidlice se vždy lepí od spodního okraje směrem nahoru. Spodní řadu je vhodné podepřít vodicí lištou nebo rovným hranolem, který zajistí přesnou horizontálu a zabrání sklouznutí kamenů. Po nalepení břidlice přichází závěrečná fáze, která určuje nejen vzhled, ale i životnost celého obkladu.

Příprava podkladu

• Pevnost a čistota: Nejdřív se ujistěte, že podklad je pevný, suchý a bez prachu či mastnoty. Odstraňte staré nátěry, zbytky lepidel nebo uvolněné části omítky. Pokud povrch zvoní dutě, je třeba tyto části osekat a znovu vyspravit. Vlhké zdivo je pro lepení kamene nepřijatelné - vlhkost by mohla způsobit pozdější odlepování a výkvěty.
• Rovinnost: Povrch by měl být rovný, s maximální odchylkou do 5 mm na délku 2 metrů. Nerovnosti větší než to je nutné dorovnat pomocí opravné stěrky nebo lepidla.
• Penetrace: Penetrace je často opomíjená, ale pro břidlicový obklad zcela zásadní. Jejím úkolem je sjednotit savost podkladu a zlepšit přilnavost lepidla. Díky ní se lepidlo nevysušuje příliš rychle a obklad drží pevně a rovnoměrně. U savých povrchů (např. omítka, beton, pórobeton) použijte hloubkovou penetraci, která se vsákne do materiálu a zpevní ho zevnitř. Naopak u nesavých nebo hladkých podkladů (např. staré obklady) je vhodná penetrace s křemičitým pískem, která vytvoří zdrsněný povrch pro lepší adhezi. Penetraci nanášejte štětcem nebo válečkem v rovnoměrné vrstvě a nechte ji důkladně zaschnout - obvykle 4-6 hodin podle teploty a typu podkladu.
• Test přilnavosti: Před samotným lepením si udělejte jednoduchý test: naneste na podklad malou plochu lepidla a přitiskněte zkušební kousek břidlice. Po 24 hodinách zkuste odtrhnout. Pokud drží pevně a neodlupuje se s vrstvou omítky, je podklad připravený.
• Venkovní obklady: U venkovních obkladů navíc zkontrolujte, zda má konstrukce správné odvodnění a nedochází k zatékání. Pokud je podklad příliš měkký nebo hrozí vznik vlasových trhlin, můžete celou plochu zpevnit armovací síťkou zapracovanou do vrstvy lepidla.

Volba a příprava lepidla

Lepidlo je možná nenápadná, ale zcela zásadní součást obkladového systému. I nejkvalitnější břidlice ztrácí smysl, pokud není správně přilepena. Pro obklady z břidlice je nutné použít flexibilní lepidlo s označením C2TE S1 dle normy EN 12004. Takové lepidlo má vysokou přídržnost, je mrazuvzdorné, odolává vodě i teplotním výkyvům a zachovává pružnost při rozpínání podkladu. Pokud lepíte obklad v interiéru, stačí kvalitní flexibilní lepidlo s označením C2TE. Naopak v exteriéru vždy volte variantu S1 nebo dokonce S2, které lépe snášejí mráz, déšť a přímé sluneční záření.

• Barva lepidla: Na tmavou břidlici se doporučuje šedé nebo antracitové lepidlo, které nezpůsobuje prosvítání nebo skvrny. Na světlé varianty (např. béžová, písková břidlice) naopak použijte bílé lepidlo, které nezmění barevný tón kamene.
• Míchání lepidla: Lepidlo připravujte přesně podle pokynů výrobce. Vodu přidávejte postupně a míchejte elektrickým míchadlem s nízkými otáčkami, dokud nevznikne homogenní hmota bez hrudek. Směs by měla být po rozmíchání hutná, ale dobře roztíratelná - nikdy příliš řídká. Po rozmíchání nechte směs odpočinout 5-10 minut, aby se aktivovaly chemické složky. Poté ji znovu krátce promíchejte.
• Nanášení lepidla: Lepidlo nanášejte zubovou stěrkou (zuby 8-10 mm) v rovnoměrné vrstvě. U břidlice je vhodné použít tzv. buttering-floating metodu - tedy nanést lepidlo nejen na podklad, ale i na rubovou stranu každého kamene. Zajistí se tak dokonalé spojení bez dutin, které by mohly způsobit praskání či odmrzání.
• Pracovní podmínky: Při práci venku je třeba hlídat teplotu a počasí. Nenalepujte při teplotě pod +5 °C, nad +30 °C ani na přímém slunci.
• Spotřeba lepidla: Spotřeba lepidla závisí na tloušťce obkladu a nerovnosti podkladu, obvykle se pohybuje mezi 4-6 kg/m². Na šavle a pásky s větší výškou vrstev může být i více.

Pokládka obkladu

Když je podklad pevný, napenetrovaný a lepidlo připravené, přichází ta nejzajímavější část - samotné lepení obkladu. Na stěnu naneste lepidlo zubovou stěrkou (8-10 mm) v ploše, kterou stihnete obložit během 15 minut. Současně natřete tenkou vrstvu lepidla i na rubovou stranu kamene (tzv. buttering-floating metoda). Tím docílíte stoprocentního kontaktu s podkladem - obzvlášť důležité u přírodního kamene, který má nepravidelnou strukturu. Každý kus lehce přitlačte a jemně posuňte, aby se vzduch vytlačil a kámen „sedl“ do vrstvy lepidla.

• Vzhled: Aby obklad působil přirozeně, střídejte délky pásků a šavlí. Vyhněte se opakujícím se vzorům nebo pravidelným liniím, které by rušily přirozený vzhled kamene. Při pokládce občas odstupte a zkontrolujte kompozici z dálky - lidské oko zachytí nerovnosti dříve než vodováha.
• Rohy a dilatace: V rozích můžete použít speciální rohové díly, nebo pásky nařežte tak, aby se spoje překrývaly. U větších ploch nebo venkovních obkladů nezapomeňte na dilatační spáry - ty umožňují kameni a podkladu pracovat při změnách teploty. Spáry ponechte především u rohů, parapetů a konstrukčních napojení.
• Vytvrzení: Lepidlo obvykle umožňuje korekci během prvních 10-15 minut. Po této době už s obkladem nehýbejte. Povrch nechte vytvrdnout minimálně 24 hodin, než budete pokračovat se spárováním nebo impregnací. U silnějších šavlí nebo kamenů s větší hmotností je vhodné je během schnutí zajistit klíny nebo podložkami, aby neklouzaly dolů.

Spárování a impregnace

Po nalepení břidlice přichází závěrečná fáze, která určuje nejen vzhled, ale i životnost celého obkladu. S příliš brzkým spárováním se nespěchá. Lepidlo musí mít čas úplně vytvrdnout - minimálně 24 hodin, ideálně 48. Pokud byste spárovali dříve, může vlhkost ze spárovací hmoty proniknout do lepidla a narušit jeho přilnavost. Břidlicový obklad lze instalovat beze spár (na těsno), kdy se jednotlivé kusy skládají těsně k sobě bez výplně a vznikne kompaktní, přirozeně působící plocha. Nebo se spárami, kdy mezi kameny zůstává mezera 5-15 mm, kterou je nutné vyplnit vhodnou spárovací hmotou.

• Spárovací hmota: Použijte mrazuvzdornou, pružnou spárovací hmotu určenou pro přírodní kámen. Měla by být bez vápenných složek, které mohou způsobovat skvrny. Barvu vybírejte podle tónu kamene - ke tmavé břidlici ladí šedé nebo grafitové odstíny, ke světlé spíše béžové.
• Nanášení a čištění: Spárovací hmotu nanášejte pistolí, pytlem nebo špachtlí, abyste vyplnili mezeru do hloubky. Přebytek ihned setřete vlhkou houbičkou nebo štětcem, dokud hmota nezatvrdne. Pracujte po menších úsecích, aby vám spárovací směs nevyschla dřív, než ji stačíte uhladit. Cílem je vytvořit hladkou, mírně zapuštěnou spáru, která neruší strukturu kamene. Po dokončení spárování nechte obklad klidně schnout a poté ho důkladně vyčistěte. Pro běžné nečistoty postačí voda a měkký kartáč.
• Impregnace: Aby břidlice odolala vodě, mastnotě a UV záření, doporučuje se impregnace. Nanáší se po zcela suchém obkladu (nejdříve po 3-5 dnech). Impregnace zvýrazní přirozenou barvu kamene a vytvoří ochranný film, který zabraňuje vsakování vody. Existují varianty s matným nebo lesklým efektem - záleží na tom, zda chcete zachovat přirozený vzhled, nebo docílit sytějších tónů. Impregnaci je vhodné obnovovat jednou za 2-3 roky, podle míry zatížení a povětrnostních podmínek.

Břidlicový obklad na zateplené fasádě

Ano. Břidlicový obklad lze bez problémů použít i na zateplenou fasádu, je ale nutné dodržet několik zásad, aby zůstala funkční a bezpečná. Základem je přikotvení obkladu přes pancéřovou perlinku do nosné vrstvy. Postup je následující: na tepelnou izolaci (např. EPS nebo minerální vatu) se nejprve nanese výztužná vrstva lepidla s pancéřovou perlinkou s hustším vláknem. Po jejím vytvrzení se obklad lepí přes tuto výztuž, přičemž se každý kus kotví mechanicky - buď nerezovými šrouby, nebo systémovými kotvami pro kamenné obklady. Používejte výhradně lepidla a kotvy určené pro obklady na zateplovací systémy (ETICS) a vždy dodržte pokyny výrobce. Správně provedený obklad na zateplené fasádě je mimořádně trvanlivý a esteticky působivý.

Časté chyby při lepení břidlice svépomocí

Lepení břidlicového obkladu svépomocí není složité, pokud člověk respektuje základní pravidla. Přesto se v praxi opakují stejné chyby, které mohou znehodnotit i kvalitní materiál. Někdy stačí drobná nedbalost a po pár měsících se začnou objevovat praskliny, odchlíplé kusy nebo skvrny na povrchu.

• Nepřipravený podklad: Jedna z největších chyb je lepit na nevyčištěný nebo vlhký podklad. Prach, mastnota či zbytky nátěrů snižují přilnavost lepidla, a to se pak může časem oddělit i s kusem kamene. Vlhkost bývá zrádná - vypadá neškodně, ale při změnách teploty se mění v plyn, který obklad nadzvedne.
• Nevhodné lepidlo: Ne každé lepidlo je vhodné pro přírodní kámen. Použití běžné směsi na keramiku často vede k výkvětům, skvrnám a oslabení spoje. Pro břidlici je nutné lepidlo určené výhradně pro přírodní kámen - pružné, mrazuvzdorné, s nízkým obsahem vody.
• Špatné míchání lepidla: Při míchání je častou chybou přidání příliš velkého množství vody. Lepidlo pak ztrácí soudržnost, klouže po stěně a obklad se neudrží.
• Nedostatečné nanášení lepidla: U břidlice je klíčové nanášení lepidla i na rubovou stranu obkladu (buttering-floating). Pokud se lepidlo nanese pouze na stěnu, zůstávají pod kamenem dutiny, do kterých se může dostat voda. Ta v zimě zmrzne, roztáhne se - a kámen praskne.
• Příliš brzké spárování: Další častý problém: spárování dřív, než lepidlo vytvrdne. Vlhkost ze spárovací hmoty může způsobit zesvětlení nebo fleky na kameni.
• Chybějící dilatační spáry: Především u venkovních ploch je nutné dodržet dilatační spáry. Kámen i podklad se vlivem teplot rozšiřují a smršťují. Bez prostoru pro pohyb se tlak přenese do spár a začne obklad praskat. Dilatace má být mezi jednotlivými poli i na napojeních s jinými materiály (např. beton, dřevo).
• Nevhodné klimatické podmínky: Břidlice nesnáší extrémy. Lepení v mrazu, dešti nebo na rozpáleném slunci je jistá cesta k problémům. Ideální teplota pro práci je +10 až +25 °C, bez přímého slunečního žáru.

Krajina břidlice

Krajina poklidných vrcholků, hlubokých údolí, do kterých se statečně zařezávají mladé dravé řeky Odra a Moravice. Pro snadné pochopení veřejnosti a geologické vymezení této oblasti používáme název Krajina břidlice. V geologických mapách se Krajina břidlice objevuje jako šedivá plocha. Ve skutečnosti se jedná o krajinu barevnou, malebnou a rozmanitou. Zeleň střídají šedivě stříbřité haldy břidlic, výběžky skal, v dolinách i na kopcích se lesknou hladiny jezírek zatopených lomů. Krása a zvláštnost přírody Krajiny břidlice pozorovatelná v každém pohledu je dílem přírody skloubeným s dílem člověka.

Jednou z největších zvláštností Krajiny břidlice je tajemství země - hlubinné břidlicové doly, ohromující díla člověka, která vznikala po dobu několika staletí. Zajímavé informace o břidlici a břidlicovém průmyslu, geologii, paleontologii a výrobcích z břidlice jsou prezentovány v Muzeu břidlice v Budišově nad Budišovkou. Na vnitřní výstavní prostory navazuje venkovní expozice s důlními vozíky, imitací štoly a přístřeškem na štípání břidlice. Velmi zajímavá miniexpozice břidlicového průmyslu v oblasti Vítkovska - Imaginárium břidlice - se nachází v objektu rekreačního střediska Bílá Holubice nedaleko města Vítkov. Největším lákadlem jsou zpřístupněná podzemí - v obci Zálužné poblíž Vítkova se nachází Raabova štola, zpřístupněné důlní dílo, které nás po několika desítkách metrů dovede do vytěžené důlní komory. Geologicky velmi zajímavé důlní dílo, Flascharův důl, bude v květnu roku 2020 otevřeno pro veřejnost v Odrách. Návštěvníci si projdou přes 300 metrů důlních chodeb, ocitnou se v několika vytěžených komorách a adrenalin zažijí v 18 metrů vysokém lezním oddělení.

V Krajině břidlice je vybudováno téměř 70 km naučných stezek věnovaných břidlici - Břidlicová stezka, stezka Dědictví břidlice, Čermákova stezka a stezka K Flascharovu dolu. Neváhejte a přijďte se na tuto krásnou, turisty zatím příliš neobjevenou, krajinu podívat.

Dostupné frakce břidlice

Břidlici máme k dispozici snad ve všech možných velikostech - od nejmenších břidličných drtí až po velké plotny břidlice. Konkrétně je to celkem 6 různých druhů břidlice v různých velikostech, tvarech a variantách, které můžete bez obav kombinovat:

tags: #vše #o #bridlici

Oblíbené příspěvky:

• Význam ukončovací lišty pro odvětrání nopové fólie
• Průvodce zateplením pozedního věnce polystyrenem: Tloušťka a důvody
• Vše o křemencové dlažbě
• Komplexní řešení vlhkosti
• Jak ochránit fasádu před vlaštovkami