Kdy stříkat barvu na tmel: Správný postup tmelení karoserie

Tmelení karoserie patří mezi základní karosářské práce, bez kterých se neobejde žádná oprava poškozeného laku, drobných promáčklin ani větších nerovností na karoserii. Přesto se právě v této fázi dělá nejvíce chyb, které se později projeví praskáním laku, propady nebo viditelnými přechody. Kytování auta není jen „vyplnění díry“. Jde o technickou práci, která má připravit karoserii na další kroky, jako je plničení a lakování. Správně provedené tmelení karoserie zajistí rovný povrch, dlouhou životnost opravy a profesionální výsledek.

Tmelení karoserie je proces, při kterém se pomocí speciálního tmelu vyrovnávají nerovnosti na povrchu karoserie. Nejčastěji se jedná o drobné promáčkliny, škrábance, přechody po svařování, opravy po korozi nebo vyrovnání ploch před lakováním. Pojem kytování auta se používá jako lidové označení tmelení. V praxi znamená totéž - aplikaci tmelu na karoserii - ale často se používá v kontextu domácích oprav nebo menších zásahů. Tmelení karoserie má své jasné místo, ale zároveň má i své limity.

Výběr správného tmelu

Výběr správného tmelu je jedním z nejdůležitějších kroků celého procesu. Existuje několik typů tmelů, které se liší svými vlastnostmi a určením:

  • Polyesterové dvousložkové středně hrubé tmely: Jsou nejpoužívanější typ tmelu v autoopravách a univerzálně použitelné pro vyrovnání větších i menších nerovností. Dobře se brousí, mají optimální tvrdost, relativně krátkou dobu vytvrzení a můžete je aplikovat i v několika vrstvách. Ve většině případů si s tímto tmelem vystačíte pro kompletní opravu.
  • Finišovací tmely (jemné tmely): Slouží k doladění drobných nerovností po základním tmelení, typicky do 2 mm. Jejich velkou výhodou je, že jsou pružné, nepraskají a jsou ideální pro hladký povrch bez map.
  • Tmely vyztužené vlákny (se skelnými nebo karbonovými vlákny): Obsahují skelná vlákna a používají se tam, kde je potřeba vyšší pevnost, například po svařování nebo u větších rýh a poškození. Tmel s karbonovými vlákny nabízí lepší pevnost i brousitelnost než ten skleněný. Jsou odolné vůči vysokým teplotám a některé můžete aplikovat i bez dokončovacího tmelu.
  • Polyesterové dvousložkové stříkací tmely: Hodí se pro velké plochy na dodávkách a velkých autech, ale využijete ho i pro tmelení menších, špatně přístupných ploch. Není potřeba stěrka, ale aplikuje se stříkací pistolí. Nabízí dobrou brousitelnost a možnost aplikovat v tenkých i silných vrstvách 2-3 mm.
  • Polyesterové tmely s hliníkovým práškem: Tyto tmely lépe odvádí teplo, jsou odolné vůči vysokým teplotám a minimalizují riziko poškození velkého zahřívání. Jsou vhodné pro opravy míst vystavených silnému namáhání.
  • Polyesterové střední tmely s antikorozním efektem: Ideálně se používají na plochách bez základové barvy a nabízí elasticitu, odolnost a výbornou přilnavost ke kovovému povrchu.

Existují i tmely určené pro plastové díly, hliník nebo specifické povrchy.

Příprava povrchu před tmelením

Příprava povrchu je fáze, která rozhoduje o tom, zda oprava vydrží, nebo se brzy projeví problémy. Tmelenou část v první řadě očistěte a odmastěte.

Čtěte také: Inspirace pro nátěry dřevěných balkonů.

  1. Odstranění rzi: Veškerá rez musí být odstraněna až na zdravý kov. Tmel nanesený na rez nemá šanci dlouhodobě držet.
  2. Odmastění: Před tmelením je nutné povrch důkladně odmastit.
  3. Zdrodrnění povrchu: Plech je potřeba přebrousit tak, aby byl povrch mírně zdrsněný, ideálně brusným papírem až do P120. Pro lepší srovnání plochy doporučujeme použít brusný blok.

Tmelení karoserie má své limity a není řešením všech problémů. Pokud je plech výrazně zkorodovaný, tenký nebo strukturálně poškozený, je nutné nejprve provést mechanickou opravu nebo výměnu dílu. V případě větších poškození je často lepší obrátit se na odborný autoservis.

Správná aplikace tmelu

Jakmile je povrch správně připravený, přichází na řadu samotné tmelení karoserie. Právě tady se rozhoduje o tom, zda bude výsledek rovný a dlouhodobě stabilní, nebo se po čase objeví praskliny, propady či mapy v laku.

  1. Míchání tmelu s tužidlem: Většina tmelů používaných při kitování auta je dvousložková, tedy tmel + tužidlo. Poměr míchání je nutné dodržet podle doporučení výrobce, nejčastěji se pohybuje kolem 2-3 % tužidla. Tmel je potřeba míchat důkladně, ale ne zbytečně agresivně, aby se do směsi nedostaly vzduchové bubliny. Je nutné přesně dodržet návod, protože když dáte víc tužidla, sice rychleji proschne, ale může se snížit jeho životnost. Smíchejte jen takové množství tmelu, které stihnete zpracovat, protože ztuhlý tmel už není použitelný. Když je teplo, doba schnutí je opravdu krátká.
  2. Nanášení tmelu: Tmel se nanáší pomocí špachtle v tenkých a rovnoměrných vrstvách. Nikdy se nesnaž vyplnit celý defekt jednou silnou vrstvou, protože hrozí praskání a propady. Špachtli držte pod mírným úhlem a tmel lehce vtlačujte do povrchu. Používejte naplno stěrku, kterou držíte čtyřmi prsty na vrchní straně a palcem na spodní straně, což usnadňuje tmelení i zaoblených povrchů. Velký pozor si dejte u přechodu tmelené části, kde byste měli končit se stěrkou v naprosto svislé poloze (postupně ji zvedáte). Dejte si pozor, ať tmel omylem nenanesete i na okolní lak.
  3. Doba vytvrzení: Nechte chvíli odpočívat a dokonale vyschnout. Doba vytvrzení závisí na typu tmelu, množství tužidla a okolní teplotě. Obvykle se pohybuje v rozmezí 15-30 minut. Pracovní teplota by měla být stabilní a bez vysoké vlhkosti. Ještě před úplným vytvrzením máte krátký čas na kontrolu a případné drobné úpravy. Sledujte, zda se netvoří bubliny, hrudky nebo ostré přechody.

Broušení tmelu

Po vytvrzení následuje broušení, které je klíčové pro výsledný tvar.

  1. Kontrola rovinnosti: Abyste se lépe zbavili všech nedokonalostí, využijte suchý kontrolní pudr. Naneste ho na tmelený povrch, který následně celý lehce zbruste (můžete ručně nebo strojově). Pudr vám pomůže odhalit nerovnosti (nebo pokud je tmelu příliš). I když se postup může zdát jednoduchý, právě tmelení karoserie patří mezi opravy, kde se chyby projeví až s odstupem času.
  2. Postupné broušení: Začíná se hrubším brusným papírem (např. P120), kterým se srovná základní tvar, a postupně se přechází na jemnější zrnitosti (např. P180-P240). Pro lepší výsledek doporučujeme využít hoblík. Pro sjednocení povrchu budete muset dát plochu do plniče. Pokud je povrch menší, využijte excentrickou brusku.

Mezi nejčastější chyby patří příliš silná vrstva tmelu, která po čase praská nebo se propadá. Další chybou je nesprávné míchání tmelu s tužidlem. Pokud není směs homogenní, tmel netvrdne rovnoměrně a ztrácí své vlastnosti. Při kytování auta se vyplatí pracovat pomalu a systematicky. Každý krok má svůj význam a snaha práci uspíšit se většinou nevyplácí. Dobrým pomocníkem je kvalitní osvětlení, které odhalí nerovnosti, a kontrola povrchu pohmatem.

Následné kroky: Plnič a lakování

Po dokončení tmelení karoserie a pečlivém vybroušení povrchu následuje další zásadní krok, který ovlivní finální vzhled celé opravy - nanesení plniče a následné lakování. Správně vytmelený povrch je nutné znovu odmastit, zkontrolovat rovinnost a připravit tak, aby lak perfektně přilnul a nevznikaly mapy ani přechody. Právě v této fázi se ukáže kvalita předchozí práce i použitých materiálů, protože dobrý tmel si zaslouží stejně kvalitní lak.

Čtěte také: Jak odstranit starou barvu ze dřeva

Lakýrnické desatero pro dokonalý výsledek:

  1. Dokonale připravený a odmaštěný povrch.
  2. Bezprašné a čisté prostředí, ve kterém lakujeme a necháváme povrch schnout.
  3. Pravidlo 3×20 - teplota okolí, materiálu a lakovaného povrchu na stejné úrovní, ideálně 20°C (resp. rozmezí 18°C - 23°C).
  4. Správná viskozita použitého materiálu dle míchacího poměru a měření.
  5. Správný tlak a čistota přiváděného vzduchu.
  6. Pravidlo 2×90 - úhel mezi povrchem a pistolí je 90 ° v obou směrech.
  7. Odstup pistole od lakované plochy 10-15cm.
  8. Rychlost tahů pistolí 900-1200mm/s.
  9. Překrytí jednotlivých tahů o 1/3.
  10. Řádné proschnutí všech vrstev mezi sebou.

Systémy lakování

Všechny možnosti lakování se obvykle odvíjejí od charakteru odstínu (buď metalický, nebo UNI - pastelový), požadovaného vzhledu auta, odolnosti a životnosti laku. Nejčastěji se můžete setkat se dvěma systémy lakování - jednovrstvým akrylovým systémem a dvouvrstvým bazickým (někdy také třívrstvým).

Bazický lak

V tomto systému je možno míchat metalické i pastelové odstíny. Abyste ochránili zvolený odstín a dodali mu jeho lesk, je třeba bazický lak ještě přelakovat bezbarvým lakem. Pokud nepožadujete lesklé provedení laku (typicky u motorových prostorů nebo vnitřků karoserie), můžete tento systém jen natužit a lakovat bez vrchního laku. Počítejte nicméně s tím, že odolnost je v tomto případě o něco nižší. Bezbarvý lak je možné nanášet na metalízu velmi záhy - asi po 15 minutách. Určitě ale není dobré nechat podkladový lak schnout déle než tři hodiny. Po této době se už s bezbarvým lakem nespojí dokonale a může hrozit jeho odlupování. Vrstva bezbarvého laku by měla být cca 50 µm silná. Pokud byste aplikovali bezbarvého laku více, mohlo by dojít ke změnám odstínu autolaku a také efektu lupy (zvětšování hliníkového zrna v odstínu).

2K Akrylátový lak

V tomto systému můžete lakovat pouze UNI - pastelové odstíny. Akrylátový lak je systém dvousložkový a tuží se převážně v poměru 2:1:10 % (2 díly laku, 1 díl tužidla a 10% ředidla). Pokud použijete akrylátový 2K lak, nemusíte jej následně přelakovat bezbarvým lakem, takže ušetříte čas i finanční prostředky. Akrylát se typicky používá na starší i nová užitková vozidla. Nedosáhneme s ním sice takového lesku a odolnosti jako s bazickým lakem, ale na první pohled není rozdíl poznat.

2K Akrylátový průmyslový lak

Tento systém je ideální na lakování kabin nákladních automobilů, užitkových vozidel nebo letadel. Poměr tužení je podobný jako u klasického systému akrylátového laku, tento lak však má vyšší obsah sušiny (a tedy i lepší krytí) a je třeba ho naředit 20 % akrylátovým ředidlem. Jasnou výhodou je větší flexibilita celého systému a až poloviční cena oproti klasickým autolakům. Nevýhodou je chudší koloristika a tedy i omezený výběr odstínů. Typicky se průmyslový akrylátový lak míchá v odstínech RAL, NCS a dalších průmyslových standardech.

Polyuretanový lak

Tento typ laku se používá spíše v průmyslu. Lze ho namíchat v matném, polomatném nebo lesklém a vysoce lesklém provedení. Jde o dvousložkový systém a je to typickým zástupcem systémů používaných k průmyslové povrchové úpravě.

Čtěte také: Proč je nutná penetrace před aplikací silikátové barvy

Co je důležité během lakování dodržet?

Nejprve samozřejmě zkontrolujte připravenost povrchu. Znovu připomínáme, že jakákoli mastnota, nečistota, nebo dokonce oděrka se negativně projeví na celkovém vzhledu povrchu. Nepodceňte také čistotu okolí, zejména jeho prašnost. Při lakování se samozřejmě pohybujeme a víříme prach, který pak ulpívá na lakované ploše.

Znovu dodržujte pravidlo 3×20 - teplota okolí, lakovaného dílu i materiálu má být na stejné úrovni (ideálně okolo 20 °C). Důležitou součástí je také správné nastavení a čištění přiváděného tlakového vzduchu. Typicky se provádí nízkotlaké lakování, takže tlak u pistole se bude pohybovat okolo 2 bar. Dejte si pozor na častou lakýrnickou chybu: je třeba si uvědomit, že na 1 m vzduchové hadice se ztratí 0,1 bar tlaku. Pokud tedy například lakujeme s desetimetrovou hadicí, přijdeme na cestě od kompresoru k pistoli o 1 bar. Tlak tedy zásadně měřte těsně pod pistolí, ideálně malým manometrem s regulací.

Důležitá je také čistota přiváděného vzduchu (pozor na částečky oleje z kompresoru nebo kapičky vody v hadici). Nejlépe před lakováním nainstalujte na konec hadice pod pistoli malý odkalovací filtr. Tlaková nádoba kompresoru by také měla mít dostatečnou kapacitu, aby se kompresor nezahříval.

Před lakováním si zjistěte průměr trysky lakovací pistole a její typ. Ideální průměr se pohybuje mezi 1,2-1,4 mm. Stříkacích pistolí najdeme na trhu několik druhů - pro lakování se nejvíce hodí ty s označením HVLP (High Volume Low Pressure - 2 bar) nebo RP (zde se doporučuje tlak 2-2,2 bar). U pistolí se také udává spotřeba vzduchu v litrech za minutu. U HVLP je to cca 350 l/min a u RP 260-320 l/min. Podle tohoto údaje byste také měli volit kompresor, který zvládne pistoli dostatečně zásobovat vzduchem.

Kromě zmíněné zásady 3×20 je při aplikaci laku nutné dodržovat tzv. zásadu 2×90. To znamená, že úhel pistole s lakovaným povrchem by měl svírat úhel 90 °, a to jak horizontálně, tak vertikálně. Odchylky od tohoto sklonu mohou vést ke změnám odstínu barvy a to zejména u metalických odstínů, kde je důležité pod jakým úhlem dopadne zrno povrch. Důležitým faktorem je dále vzdálenost pistole od materiálu - ta by se měla pohybovat mezi 10-15 cm. Pro rychlou kontrolu můžete použít pomůcku: sevřenou pěst položte na povrch a vztyčte palec. Nyní máte míru cca 15 potřebných centimetrů, bez palce 10cm. Po „pěstní kontrole“ nezapomeňte odmastit povrch:-)

Posledním důležitým pravidlem je správná rychlost lakování. Obecně lze říci, že rychlost pistole při lakování by se měla pohybovat asi okolo 900-1200 mm/s. Tento údaj však samozřejmě v praxi velmi těžko změříme. Nezbývá tedy, než správnou rychlost pohybu získat praxí, nebo ji odkoukat u zkušených lakýrníků (dobrou pomůckou mohou být třeba videa na YouTube, kterých tam najdete nespočet).

Aplikujte lak v jedné rovině tak, aby jeden střik (tah pistolí) překrýval druhý asi o jednu třetinu. Jak již jsme zmínili, po nástřiku bázického laku je nezbytné aplikovat ještě finální vrstvu bezbarvého laku. Počítejte však s tím, že většina těchto laků má tendenci se slévat, takže aplikovaná vrstva nemusí vypadat hned po aplikaci dokonale (má lehký „pomerančový efekt“). Teprve po chvíli se lak sám ustálí a srovná.

Lakování sprejem

Spreje jsou používány na přestříkání škrábanců, oděrků, prorezavělých míst, ale i celých konstrukčních částí. Důležitým faktorem u spreje je obsah sušiny. To jsou pevné částice ve spreji, které se neodpaří, ale naopak vytváří vrstvu a kryjí povrch. Čím víc částic sprej má, tím se dá říct, že je kvalitnější. Jsou však spreje s vysokým obsahem sušiny, ale špatným pojivem a zde předešlá informace neplatí. Sušina a kvalitní pojivo dělá ze spreje kvalitní sprej. Pojiva můžou být na akrylové bázi, syntetické, nitro, nitro-kombi, polyuretanové atd. Říct, která je nejkvalitnější a nejlepší se nedá, každá se používá na něco jiného.

Hobby spreje jsou často na syntetické nebo nitro-kombi bázi. Nitro-kombi schne dost rychle, syntetická pomaleji. Obsah sušiny u těchto sprejů bývá někde na hranici 8%. Velice oblíbenou a kvalitní částí jsou spreje na akrylové bázi. Dosahují vyšší tvrdosti a tím i odolnosti vůči poškrábání a oděrkům. Jsou lehce leštitelné a rychle zasychají. Spreje s čistou akrylovou bází se dají již zařadit do kategorie profi. Pokud se kvalitní akrylová báze spojí s vysokým obsahem sušiny, kolem 11-13% (existují i vyšší, ale pro speciální určení), tak sprej již dosahuje skvělých výsledků. Rychlé zasychání, sušina a kvalitní báze tvoří základ úspěchu pro kvalitní nástřik barvou bez stékanců a kapek. To je základ. Spreje jsou v 90% připraveny k aplikaci, nepotřebujete žádné ředidla ani štětce.

  1. Příprava spreje: Plechovka spreje by měla mít pokojovou teplotu. Sprej musíte před samotnou aplikací i během aplikace protřepat. Před aplikací se doporučuje protřepávat sprej alespoň 2 minuty, pokud jasně neuslyšíte míchací kuličky uvnitř spreje. Zajišťují, aby se pigmenty obsažené v barvě rovnoměrně promíchaly a smísily.
  2. Příprava prostředí: Před aplikací - uvnitř zabezpečte dobré větrání a zakryjte okolí sprejované části, aby nedošlo k zamlžení sprejem.
  3. Aplikace spreje: Nikdy nestříkejte sprej rovnou na daný podklad, nejprve si vedle sprej a aplikaci otestujte. Ujistěte se, že máte sprej ve správné vzdálenosti. Pro standardní trysky je to cca 25-30cm od podkladu. Zabezpečíte tak rovnoměrnou distribuci barvy. Různé plochy vyžadují různé techniky stříkání. Začínejte nástřik kousek od podkladu, ne přímo na něj. Stlačte trysku až na doraz a pohybujte sprejem opatrně, pomalu, rovnoměrně sem a tam. Nesnažte se dostat dokonale hladký povrch již prvním nástřikem. První nástřik lze považovat za přípravný, na který následně nanesete druhý a vytvoříte již hladký rovný povrch. Druhou a případně třetí vrstvu nanášejte v době, kdy předešlá ještě nezaschla, tj. v rámci 1-2 minut. Následně nechte povrch 24 hodin proschnout.

tags: #kdy #strikat #barvu #na #tmel #správný

Oblíbené příspěvky: