Kilometrovník a informace o řekách: Podrobný průvodce

Tato komplexní příručka poskytuje detailní informace o říčních tocích, s důrazem na českou řeku Lužnici, a slouží jako vodácký průvodce s kilometráží a navigačními daty. Zahrnuje nejen praktické aspekty pro vodáky, ale i obecné informace o geomorfologických a hydrologických vlastnostech řek a jejich okolí.

Vodácká navigace a kilometráž

Vodácký průvodce, mapa a kilometráž jsou dostupné přímo ve vašem prohlížeči, což umožňuje plánování, prohlížení, tisk a snadné vyražení na vodu. Existuje i průvodce a navigace po řekách pro mobilní telefony, která nevyžaduje připojení k internetu, neboť všechna data jsou uložena přímo v zařízení.

Tato navigace obsahuje podrobnou kilometráž českých řek, fotografie, schémata jezů, informace o sjíždění, přenášení a obtížnosti. Díky GPS funkcím dokáže zobrazit vaši polohu na řece a rychle zjistit, co se nachází před vámi a jak daleko to ještě je. Data ve Vodácké navigaci nejsou kopií starých kilometráží, ale jsou nově ručně zadána, popsána dle skutečnosti a zatříděna do mapy a na osu řeky. Na vytváření a údržbě dat spolupracuje několik lokálních partnerů a vodáckých půjčoven, kteří řeky velmi dobře znají a denně se na nich pohybují. Systém obsahuje přes 4000 míst na těchto řekách.

Použitá kilometráž byla převzata z knihy Jančar V., Novák I.: Kilometráž českých a moravských řek se souhlasem vydavatele SHOCart spol. Kilometráž se liší od normálních turistických map tím, že nezobrazuje celou krajinu, ale pouze řeku a její okolí. I používané značky se liší od těch běžných. Existuje mnoho zdrojů kilometráží, například Mariánina kilometráž Hronu (rok 1978), kilometráže na webu raft.cz (nekvalitně oscanovaná km-tráž od Shockartu) nebo kilometráže Honzy Vodičky (Berounka, Sázava, Vltava, Lužnice, Ohře ve formátu pdf - poměrně zastaralé a často nepříliš detailní, s chybami, ale s informacemi o hospodách a tábořištích).

Příklady značení v kilometráži:

• most silniční Kvilda vpravo a vlevo, Hotel (pension) restaurace pošta kostel vlevo, (1050 m n. m.)
• most silniční [167] Borová Lada vpravo, restaurace bufet Hotel (pension) restaurace pošta vpravo, obvyklý začátek plavby, vpravo, u mostu (omezení splouvání v rámci návštěvního řádu národní park Šumava - pouze v období 1. 5. - 31. 5. So, Ne, svátky) (890 m n. m.)
• kamenný jez (stupeň) !! jez přenést vlevo nebo vpravo vysoký (m) 0,8 náhon vlevo a následuje za 300 m peřej !!
• jez s propustí vpravo přenést vlevo vysoký (m) 1,1 dlouhý náhon vpravo, !!
• most silniční [39] Lenora vlevo, Houžná vpravo, vodočet vlevo, obvyklý konec plavby, obvyklý začátek plavby, (755 m n. m.)
• přírodní nebo historická zajímavost registrační místo vlevo, restaurace vlevo, vlaková zastávka Soumarský most 200 m vlevo, obvyklý konec plavby, obvyklý začátek plavby, (omezení splouvání v rámci návštěvního řádu národní park Šumava - pouze v období 1. 5. - 31. 10. 8:00 - 20:00 s povinnou registrací osob a minimálním stavem na vodočtu.
• most silniční Nová Pec vpravo, Hotel (pension) restaurace bufet pošta vpravo, vlaková zastávka Nová Pec 600 m vpravo, obvyklý konec plavby, (726 m n. m.)

Řeka Lužnice: Podrobný popis a kilometráž

Lužnice pramení v Rakousku na jižních svazích Novohradských hor ve výšce 990 m n. m., odkud zprvu teče k severu do Čech, ale po několika kilometrech se vrací zpět do Rakouska. Na naše území se vrací nad Novou Vsí už jako říčka splavná pro sportovní lodě. Od hranic až k Táboru teče severním směrem, u Tábora se ostrým obloukem doleva stáčí k jihozápadu a pod Týnem nad Vltavou se vlévá zprava do Vltavy na jejím říčním kilometru 202,2. Povodí Lužnice měří asi 4200 km², délka sjízdné části je 146,9 km. Lužnice je nížinná řeka, spád celé sjížděné části činí asi 0,8 ‰, pouze v úseku Tábor - Bechyně, kde se údolí zužuje a v kamenitém dně vznikají lehce sjízdné peřeje, přesahuje spád 1 ‰. Jinak plyne mírným stejnoměrným proudem rovinatou, lučinatou krajinou jižních Čech. Její voda je nadržována četnými jezy a napájí soustavu rybníků, vytvořených již v 16. stol. rožmberským regentem Jakubem Krčínem. K napájení některých rybníků byl vybudován umělý tok, zvaný Zlatá stoka, který odbočuje z Lužnice doleva nad jezem Pilař a vrací se zpět ve Veselí nad Lužnicí.

Čtěte také: Jak správně aplikovat Říční kamínek Jáva od TopStone

Řeka Lužnice protéká největším českým rybníkem Rožmberkem, jehož hráze jsou před přívaly velké vody chráněny umělým tokem, Novou řekou, která odvádí přebytečnou vodu do Nežárky. Od rozvodí k rybníku Rožmberk se Lužnice nazývá Starou řekou a celý tento úsek je přírodní rezervací, proto zde platí zákaz táboření. Stará řeka je původní, meandrující, dnes převážně zarostlé a těžko průjezdné řečiště Lužnice. Pod hrází rybníka Rožmberka Lužnice proudí převážně regulovaným korytem lemovaným stromy až k Veselí n. Luž., kde po soutoku s Nežárkou, přechází do svého středního toku.

Celý horní tok Lužnice až k Veselí n. Luž. je součástí CHKO Třeboňsko, jednoho z přírodně nejcennějších území jižních Čech, které je zařazeno do systému biosférických rezervací UNESCO. Ve vztahu k vodní turistice je v okolí Lužnice včetně Nové řeky a Nežárky zakázáno volné táboření a také zde platí další omezení jako v ostatních CHKO. Navíc Stará řeka protéká až ke Staré Hlíně národní přírodní rezervací, kde je také zakázán výstup na oba břehy.

Počáteční úsek z Nové Vsi do Suchdola nelze doporučit nezkušeným jedincům a větším skupinám pro značně zarostlé a neudržované řečiště plné padlých stromů zdržujících plavbu. Obdobný charakter má také již zmíněná Stará řeka. Ve zbytku toku je Lužnice svým mírným proudem, dobrou přístupností i dostatečným množstvím zásobovacích míst vhodná i pro putovní tábory dětí a mládeže. Příhodným cvičným terénem pro začátečníky je úsek Tábor - Dobronice s několika jezy a peřejemi.

Kilometráž Lužnice (vybrané úseky):

• 146,9 km Nová Ves vl Krabonoš vp vl 1 km vp, začátek CHKO Třeboňsko
• 146,3 km Nová Ves 700 m vl (463 m n.m.), dále meandry a zarostlé úseky
• 136,7 km Dvory n.L. 400 m vl Halámky 400 m vp 1 km vl Dvory n.L. 500 m vp (456 m n.m.), začátek PR Horní Lužnice 1,3 km vl
• 127,4 km v 1,9 dl N vl X !! (vývar) + 100 m s, kam. práh Tušť vp Suchdol nad Lužnicí vl vl vp, Suchdol n. L. zastávka 400 m vl
• 116,8 km p (zamčená) v 2,9 X !! (vývar) Pilař, včas přistát !, 300 m vl
• 108,8 km c v 2,1 Rozvodí 2 segmenty, přenášet mezi nimi, při sklopeném segmentu !! mostu, slepé rameno vl
• 93,2 km X hráz, přenášení vp od stavidel po schodech a zpět k vodě vp pod elektrárnu, pod hrází často nedostatek vody - průtok ovlivněn elektrárnou, Rožmberská bašta vl, regulace koryta
• 75,0 km s, nízký !!, za VV přenést vp včetně následujícího jezu, Veselí nad Lužnicí vp vl vp vl, vl Veselí n. L. 1,7 km vp
• 63,8 km v 1,0 !! (larseny) N vl Steiniger, 100 m vp
• 48,0 km v 1,5 !! (larseny) N vp U elektrárny, koupaliště 20 m vl
• 40,5 km v 1,5 za VV !! (válec), za SV, schůdky vl od propusti, za VV obtížné přenášení vp, Tábor vp, Tábor 1,4 km vp
• 34,8 km v 1,0 N vp poškozený, za VV (WW II+), proud pod jezem táhne vl na skálu !!, kamenné pole pod jezem, Kvěchův mlýn (připravuje se oprava), T vp vp
• 27,3 km v 1,5 N vl !! (larseny) Bejšovcův mlýn, Lužničanka 700 m vl
• 20,0 km v 1,5 N vp !! (larseny), za vhodného stavu vody vl, Dobronice vp vp, Dobronice 400 m vp
• 11,6 km v 1,6 N vp X !! (za VV vývar pod pravou částí jezu) Horní mlýn
• 7,1 km v 1,5 N vl X !! (vývar), nebezpečná retardérová propust X, Červený mlýn v RS vl
• 0,0 km Ú zprava do Vltavy ve VD Kořensko na ř. km 202,2 (350 m n.m.)

Sjízdnost a vodočty:

Horní a střední tok Lužnice k Táboru je sjízdný téměř vždy a pro tuto část neplatí žádný směrodatný vodočet. Nejproblematičtější vzhledem k vodnímu stavu je Stará řeka od Rozvodí ke vzdutí rybníka Rožmberk a několik kilometrů říčního koryta pod hrází téhož rybníka. Sjízdnost těchto úseků je závislá na množství vody pouštěné do koryta segmentovým jezem na Rozvodí a elektrárnou pod hrází Rožmberka. Orientačně lze sjízdnost Staré řeky zjistit podle přepadu nejméně 15 cm přes segment jezu, což odpovídá asi 2 m³/s. Většina vodáků vzhledem k nedostatku vody v řečišti Staré řeky a zarostlému, neudržovanému a těžko průjezdnému korytu raději volí méně romantickou, ale jistou cestu po Nové řece. Ta je spolu s Nežárkou až do Veselí n. L. sjízdná celoročně. Pro splutí dolního úseku od Tábora k Příběnicím je vhodný minimální stav 20 cm na vodočtu u silničního mostu pod Klenovicemi, což odpovídá stavu 100 cm na vodočtu v Bechyni. Zbývající část řeky až k ústí je sjízdná téměř vždy.

Obtížnost:

Plavba ze Suchdola nad Lužnicí, kde se obvykle zahajuje plavba, trvá průměrně 5 - 7 dní. Rychlost plavby se téměř na celém toku pohybuje mezi 4 a 5 km/h, s výjimkou meandrujících a zarostlých úseků, kudy se lze "prodrat" jen při průměrné rychlosti 1-2 km/h, a peřejnatého úseku pod Táborem, kde lze za hodinu zdolat 6-7 km. Tradičním výchozím místem zejména dovolenkových plaveb je Suchdol nad Lužnicí, kam lze dopravit lodě jak po silnici, tak i po železnici. Dalšími místy s povolenou železniční přepravou sportovních lodí na Lužnici jsou Veselí nad Lužnicí, Soběslav a Bechyně. Při dopravě auty nenarazíme na větší obtíže, silnice sleduje řeku téměř v celé délce jejího toku.

Čtěte také: BETON Písek: sortiment a služby

Zásobování a zdravotní střediska:

Suchdol nad Lužnicí, Veselí nad Lužnicí, Soběslav, Planá nad Lužnicí, Sezimovo Ústí, Tábor, Bechyně, Koloděje n. Luž.

Kulturní a jiné zajímavosti:

• Nová Ves n. Luž. - obec připomínaná již v r. 1323 se zbytky tvrze ze 14. stol. U Lužnice klasicistní mlýn.
• Suchdol nad Lužnicí - letovisko, dřevařské závody; gotický kostel ze 14. stol. s přestavbami, v okolí rozsáhlá rašeliniště a pískovny.
• Zlatá stoka - kanál vybudovaný poč. 16. stol., který napájí rybníky vodou z Lužnice. Odbočuje z koryta řeky před jezem Pilař a vrací se do něj ve Veselí n. Luž.
• Majdalena - ves s kostelem z 18. stol., postaveným na místě býv. kaple ze 14. stol.
• Stará řeka - úsek Lužnice mezi Rozvodím a Rožmberkem. Národní přírodní rezervace zahrnující rozsáhlý komplex lužních lesů s meandrujícím tokem Lužnice a četnými slepými rameny.
• Nová řeka - uměle vybudovaný tok odvádějící vodu z Lužnice do Nežárky; odbočuje z Lužnice na Rozvodí. Vybudován v l. 1584-85 regentem Jakubem Krčínem. Stavba byla zahájena současně se stavbou rybníka Rožmberk a jejím účelem byla ochrana rybníka před povodněmi.
• Rožmberský rybník - největší rybník v Čechách s téměř 500 ha zátopové plochy, vybudovaný koncem 16. stol., je spolu s odvodňovací soustavou jednou z největších technických staveb své doby. Je napájen přímo tokem Lužnice, hráz zpevňuje 76 památných dubů starých 150-400 let. Pod hrází elektrárna a tzv. Rožmberská bašta z 16. stol.

Obecné informace o říčních tocích a jejich charakteristikách

Definice a vývoj vodních toků

Vodním tokem se označuje voda tekoucí v korytě ohraničeném dnem a břehy, kterým se odvádí srážková voda z určitého území, nebo podzemní vody vyvěrající do toku. Odtok vody ze srážek probíhá v počáteční fázi jako plošný nebo soustředěný odtok, který se koncentruje do stružek a následně do hlubokých erozních rýh. V bezsrážkovém období nebo pod sněhem bývají suché. Spojené erozní rýhy již vytvářejí hlubší erozní sníženinu - údolí, které je již trvale protékané vodou. Počátek vodních toků je většinou (kromě vodních toků vznikajících z tajícího ledu a sněhu, nebo vytékajícího z jezera) na místech trvalého výronu podzemní vody, kde je jejich pramen. Je-li pramenných úseků více, označují se jako zdrojnice. Jejich spojováním vznikají větší potoky a řeky. Délka vodních toků jsou podle normy ČSN definovány jako délky střednice půdorysného obrazu koryta řeky, udávané v kilometrech. Řečiště vodních toků se nepřetržitě vyvíjí, což vede buď ke zkracování, nebo zvětšování její délky (např. změny v úsecích delt, vývojem zákrutů a regulačními úpravami).

Říční síť a její tvary

Říční síť (říční soustava) odráží uspořádání přítoků a průběh hlavního vodního toku v povodí. Tvar říční sítě závisí zejména na geologické stavbě území daného povodí. Říční síť je tak tvořena celou řadou přítoků, přičemž každá řeka je současně hlavním tokem pro přítoky nižších řádů. Podle geologické stavby povodí můžeme vymezit základní tvary říční sítě: stromovitá, pravoúhlá, mřížovitá, paprsčitá (radiální) a prstencovitá (anulární). Pokud přítoky ústí do hlavního toku jednostranně, může být říční síť asymetrická, v opačném případě pak symetrická. Uvnitř jednotlivých typů říčních sítí může docházet k vějířovitému uspořádání několika toků, kdy mluvíme o vějířovité říční síti. Hustotu říční sítě vyjadřuje podíl úhrnné délky toků zkoumaného území či povodí a plochy území či povodí.

Tvar řečiště a meandry

Tvar řečiště (koryta vodního toku) je v příčném i podélném průřezu výsledkem vzájemného působení tekoucí vody a vnějšího prostředí. Rozměry řečiště i jeho průběh se v důsledku proměnlivé vodnosti stále mění a vyvíjí. Křivolaký průběh řečišť je jejich přirozeným znakem. Říční zákruty jsou výsledkem složitého proudění uvnitř proudící vody a vlivu nestejně zpevněných nebo pevných břehů (tzv. hydraulická křivolakost), nebo v důsledku rozdílné odolnosti hornin nuceného přizpůsobování průběhu říčního údolí (orografická křivolakost). Meandrem rozumíme takový oblouk vodního toku, jehož délka je větší než polovina obvodu kružnice opsané nad jeho tětivou. Při intenzivním vývoji se může vytvořit meandrový pás. Příčným profilem řečiště se rozumí plocha svislého řezu řečištěm ve směru kolmém k proudnici. V otázce podélného profilu se zjišťuje spád vodního toku (spádová křivka), který informuje o změnách sklonu dna od pramene k ústí.

• delta - ploché náplavové kužely trojúhelníkového tvaru charakteristické větvením toku do mnoha ramen
• estuárium - nálevkovité zálivy rozšiřující se do moře
• písečná kosa - písečný poloostrov tvořený valy sedimentů
• liman - písečná kosa spojená s pobřežím vytvářející uzavřený záliv téměř nebo zcela odříznutý od moře

Povodí a jeho charakteristiky

Povodí je území, z něhož odtéká voda z atmosférických srážek nebo akumulovaná v ledovcích a ve stálé sněhové pokrývce povrchovou i podzemní cestou do jediného závěrového profilu. Je omezené rozvodnicí či rozvodní čárou. Podle způsobu vymezení rozlišujeme orografické a hydrogeologické povodí. Plocha povodí (F) je potřebná k výpočtu některých měrných jednotek odtoku a určuje se z mapy. Pro přehlednost a snadnou orientaci lze rozdělit vodní toky do systémů a podle toho uspořádat i jejich povodí. V praxi se využívají dva modely řádovosti říční sítě: absolutní řádovost (podle Gravelia) a relativní řádovost (např. Strahler). Tvar povodí řek má vliv na tvoření průtoků po spadnutí deště a při tání sněhu. Ke vzájemnému srovnávání jednotlivých povodí je nutno kvantitativně vyjádřit jejich tvarové vlastnosti pomocí koeficientu souměrnosti povodí (KS), Gravelliova koeficientu (KG) a koeficientu protáhlosti povodí (RE).

Čtěte také: Pestrý říční štěrk pro zahradu

• Fyzickogeografické poměry povodí mají rozhodující vliv na velikost odtoku, jeho plošné a časové rozložení a na vývoj mnoha hydrologických jevů.
• Geomorfologické vlastnosti popisují zejména údaje o výškových a sklonových poměrech povodí.
• Klimatické poměry poskytují informace o množství, rozložení a chodu jednotlivých klimatologických charakteristik (např. srážky, teplota, sytostní doplněk atd.).
• Geologické poměry povodí, zejména pak druh matečné horniny, mají na odtok velký vliv. Tvrdé krystalické horniny (žuly, andezit aj.) jsou v nezvětralém stavu nepropustné a urychlují povrchový odtok.
• Půdní poměry s ohledem na zrnitostní složení, strukturu, obsah humusu, minerálních látek aj. ovlivňují infiltraci.
• Vegetační kryt má výrazný vliv na odtok vody. Může zintenzivňovat povrchový odtok nebo infiltraci. Pozitivní význam pro zadržování vody v krajině a usnadnění tak její regulace mají lesy, které zvyšují intercepci.

Prvky vodních staveb a manipulace s vodou

Jez Olšany I - popis a rizika

Jez Olšany I. je skluzový jez široký okolo 17m a dlouhý okolo 5m. Vysoký dle kilometráže 1,1m. Jde o jez začínající oválným schodem, mírně skluznou deskou, zakončenou rovným schodem s vanovým vývařištěm dlouhým až 11m, vše ve vysoké betonové regulaci. Přenášení jezu je nejlepší vlevo. Nutno dostatečně brzo zastavit hned za vyplutím z předchozích zátočin, jelikož při vyšších průtocích jez táhne a místo na zastavení je jen v krátkém úseku nad jezem na levé straně. Největší rizika jezu spočívají v tom, že při vyšších průtocích se pod jezem tvoří velký válec, navíc mnohdy plný klád a plouvoucího odpadu. Za nižších průtoků naopak jde přes hranu jezu málo vody a hrozí uváznutí. Největší riziko je ovšem velký vývarový válec pod jezem tvořící se za zvýšených průtoků na Moravě a nutnosti umět rychle zastavit nad jezem v krátkém úseku, kde je to možné. Přístup k jezu od silnice neexistuje, krom místní polní cesty, jelikož jez je obklopen pobřežní nivou a loukami. V případě zvýšeného stavu na řece Moravě se doporučuje vždy přenášet, a to i při jakékoli nejistotě, protože vývařiště pod jezem má tendence i za optimálního průtoku přidržet loď na vývařišti válce.

Typy jezů a jejich konstrukce

• Jez je stavba umístěná v korytě toku, která v něm má trvale nebo dočasně vzdouvat vodu k různým vodohospodářským účelům. Slouží především k vytvoření jezové zdrže, pro zaručení podmínek z hlediska splavnosti toku a pro vytvoření rozdílu hladin vody nad a pod jezem (spád), který se může využít pro výrobu energie (mlýn, pila, vodní elektrárna). Může se stavět i pro regulaci vodního toku.
• Hradlový jez je vzdouvací stavba, kde hradicí stěnu původně tvořily dřevěné trámce obdélníkového průřezu tzv. hradla, převážně mírně skloněné proti vodě. Dolní konec se opírá o ozub na spodním prahu pevné části jezu a horní konec je zavěšen na vodorovně položených ocelových trubkách tzv. pouchové tyči.
• Klapkové hradící uzávěry jsou používány jako hradící konstrukce pohyblivých jezů, bezpečnostních přelivných oken přehrad, často i jako nástavba stavidla nebo segmentu pro jemné regulování přepadajícího paprsku, průtoku vody přes ně.
• Pevný jez je vzdouvací zařízení napříč tokem a je tvořen pevným jezovým tělesem, které je zpravidla po celé délce přizpůsobeno pro přepad vody.
• Válcové hradící konstrukce jsou používané jako hradící uzávěry jezových polí. Hradící konstrukce je tvořena válcovým tělesem osazeným v drážkách jezových pilířů.

Další prvky vodních staveb:

• Balustráda je individuálně tvarované, ozdobné zábradlí, vytvořené pomocí jednotlivých sloupků, tzv. balustrových kuželek krytých zpravidla překladem.
• Zdrhla jsou dřevěné, kamenné, betonové nebo gumové výčnělky na dně retardérové (např. vorové nebo sportovní) propusti. Jejich účelem je zpomalení toku vody a proplouvajících plavidel.
• Bednění je dočasná nebo trvalá pomocná konstrukce vytvářející formu pro uložení a zhutnění čerstvého betonu při výrobě betonových nebo železobetonových konstrukcí a prvků.
• Betonáž se rozumí proces od výroby betonové směsi přes dopravu až po její uložení, zpravidla do připraveného bednění konstrukce.
• Břehové opevnění vodního toku je možno provést krytem vegetačním, přírodním nebo nevegetačním, umělým, tj. opevněním ze stavebních hmot.
• Česle na náhonech, kanálech apod. slouží k zachycení plovoucích hrubých nečistot.
• Čekací stání pro malá plavidla se umísťují na tocích v blízkosti plavební komory.
• Dělící ostrov je plocha ohraničená na všech stranách vodním tokem, kde je na obou jeho stranách ve směru toku situována vodní stavba.
• Dělící zeď se používá pro oddělení prostoru jezu a plavební komory, aby bylo zajištěno bezpečné vplutí a vyplutí plavidla do plavební komory.
• Desková opěrná vrata plavební komory se osazují na větší spád a jsou obvykle jednokřídlá rovná plochá konstrukce.

Energetika a mechanika vodních toků

• Hydroenergetický potenciál vodního toku je celková energie odtékající vody (energie polohy, tlaková a rychlostní). Udává se zpravidla průměrná hodnota za 1 rok.
• Hltnost u vodní turbíny je maximální průtok vody turbínou při určitém spádu (např. návrhovém, maximálním). Základní jednotkou je m³/s.
• Elektromotor je elektrický stroj, který umožňuje přeměnu elektrické energie na mechanickou práci.
• Hydromotor převádí tlakovou (hydraulickou) energii na energii mechanickou.
• Gallovy řetězy mají specifické konstrukční řešení a používají se v průmyslových aplikacích, kde je třeba přenosu velké tažné síly a přitom velmi malé obvodové rychlosti, např. při manipulaci těžkých konstrukcí ve vodních stavbách.
• Kardanové hřídele jsou často využívány k přenosu krouticího momentu mezi hnací a hnanou hřídelí, jejichž osy jsou vůči sobě přesazené.

tags: #kilometrovnik #ricni #betonovy #informace

Oblíbené příspěvky:

• Bezpečnostní aspekty plastových obalů
• Montáž fasádních lišt a profilů
• správná montáž perlinky
• Montáž stropního systému Ytong Ekonom
• všestranné řešení pro podlahy