PVC a plastové obaly pro skladování potravin: Vlastnosti, použití a bezpečnostní aspekty

V současnosti je masivní využívání plastových obalů pro balení potravin a dalších produktů často označováno jako "doba plastová". S plasty se setkáváme denně v různých formách, tvarech i barvách. Hlavním cílem obalů je chránit a uchovávat produkty, v našem případě potraviny, před možnými fyzikálními, chemickými, mikrobiologickými či dalšími riziky, která mohou v konečném důsledku ovlivnit jejich kvalitu a bezpečnost. Jejich velkou výhodou je dnes snadná dostupnost, nízká hmotnost, rozmanitost, dobrá mechanická odolnost a relativně nízké náklady na výrobu.

PVC přilnavá fólie: Všestrannost a omezení

PVC přilnavá fólie je celosvětově oblíbeným kuchyňským zbožím a je široce přijímána mimo jiné domácnostmi, supermarkety, hotely a restauracemi. Je to vynikající náhrada za konvenční možnosti skladování, jako je alobal, plastové nádoby nebo skleněné nádoby. PVC přilnavá fólie poskytuje dokonalé utěsnění, které udrží potraviny čerstvé a hygienické po delší dobu. Průhlednost PVC přilnavé fólie z ní navíc dělá vynikající možnost předvádění prezentací potravin, zejména v pohostinství.

Použití PVC přilnavé fólie:

• Konzervace potravin: Používá se hlavně k balení a konzervaci potravin, ovoce a zeleniny. Pomáhá udržet potraviny čerstvé po delší dobu, zachovat nutriční hodnotu a zabránit růstu bakterií a zadržování vlhkosti.
• Zbytky: Přilnavost PVC také dobře funguje při skladování zbytků jídel. Poskytuje vzduchotěsné těsnění, které zabraňuje mísení pachů a chutí potravin s jinými potravinami v chladničce.
• Pekařské výrobky: Díky vynikajícím těsnicím vlastnostem potravinářské fólie je ideální volbou pro pečivo, jako jsou koláče, chléb, sušenky a pečivo.
• Marinování: PVC potravinářská fólie je také vhodná pro marinování masa, ryb a drůbežích produktů.

Vlastnosti PVC jako obalového materiálu:

PVC je opticky transparentní amorfní materiál, je vysoce hustý a tvrdý, houževnatý, s velmi dobrou rozměrovou stálostí, dobrou chemickou odolností, odolný proti opotřebení, s velmi nízkou absorpcí vlhkosti. Patří mezi nejpoužívanější amorfní plasty. Je dostupný ve dvou formách - měkčený (flexibilní) a neměkčený (tvrdý, houževnatý). V potravinářství se používá zejména pro balení do stretch fólií (pultové balení), nebo při balení tzv. multipacků (balení vod, plechovek). PVC má vynikající mechanické vlastnosti. Dokáže být elastický i při velmi nízkých teplotách. Ceněnými vlastnostmi je nízká hmotnost a oproti jiným plastům vynikající parametry v tahu a ohybu.

Bezpečnostní doporučení pro používání PVC fólie:

• Vyhněte se přímému kontaktu s horkými potravinami: PVC fólie by neměla přijít do přímého kontaktu s horkými potravinami a nápoji, protože může uvolňovat toxické látky, které mohou kontaminovat potraviny. Proto je nezbytné před zabalením potravin do potravinářské fólie počkat, až potraviny vychladnou na pokojovou teplotu.
• Vyhněte se použití potravinářské fólie v mikrovlnné troubě: PVC fólie by se neměla používat v mikrovlnné troubě, protože může uvolňovat toxické chemikálie, které mohou kontaminovat potraviny.
• Vyhněte se opakovanému použití přilnavé fólie: PVC fólie je určena pouze pro jednorázové použití a měla by být po použití zlikvidována.
• Skladujte PVC přilnavou fólii správně: PVC fólie by měla být uchovávána na chladném a suchém místě mimo přímé sluneční světlo a vlhkost.

Rizika a regulace plastových obalů v potravinářství

Na druhou stranu se jedná o průmyslově vyrobený materiál, který při nedodržení správného skladovaní či nevhodných aplikacích může uvolňovat do potravin chemické látky a tím negativně ovlivnit chuť, vůni i bezpečnost dané potraviny. Plasty, které v potravinářském průmyslu chrání potraviny před vnějšími vlivy, prodlužují jejich trvanlivost a umožňují snadnou manipulaci, existuje více typů. Každý z nich má jiné vlastnosti i vhodnost pro určité použití.

Migrace chemikálií z plastů do potravin:

Materiály určené pro styk s potravinami, včetně plastů, mohou obsahovat různé chemické látky, které nejsou pevně chemicky vázány v polymerní matrici. To znamená, že se za určitých podmínek mohou uvolňovat do okolního prostředí migrací, vyluhováním či difúzí do potravin. S tímto jevem pracují i předpisy, např. regulace Evropské unie pro materiály ve styku s potravinami, které stanoví limity migrace, aby se zajistilo, že tyto látky nepředstavují zdravotní riziko při běžné expozici. Mezi hlavní chemické látky pro možnou migraci z obalu na potraviny jsou považována změkčovadla, která se mohou při kontaktu během zpracování nebo balení potravin přenést na potraviny a tím se dostat do lidského organismu.

Mezi nejčastěji sledované látky patří ftaláty. Dále bisfenol A (BPA), který slouží jako stavební blok pro výrobu polykarbonátů a epoxidových pryskyřic. Ftaláty s nízkou molekulovou hmotností se snadněji uvolňují z obalu do potravin. BPA může migrovat zejména při kontaktu s potravinami obsahujícími tuky nebo při vyšších teplotách. Dále se v plastových obalech používají amidy na bázi mastných kyselin, jako kluzná činidla či aditiva u polyolefinů, PS a PVC.

I v malých množstvích mohou škodlivé chemikálie, jako jsou ftaláty a bisfenoly jako BPA, ohrozit naše zdraví a zejména zdraví dětí. Expozice BPA může také ovlivnit vývoj mozku a chování. BPA je rovněž spojován s narušením hormonů, reprodukčními problémy u mužů a žen, vývojových, metabolických poruch a dalšími škodlivými dopady na zdraví, včetně rakoviny. Bisfenol A (BPA) je již zakázán v kojeneckých lahvích a od ledna 2025 podléhá dalším omezením pro všechny materiály určené ke styku s potravinami. Některé studie ukazují, že expozice ftalátů může být spojena s ovlivněním funkce ledvin, hormonálního systému a s vyšší četností alergických onemocnění, včetně astmatu, zejména u dětí. Tyto souvislosti však nejsou ve všech epidemiologických studiích jednoznačně potvrzené a vyžadují další výzkum.

Faktory ovlivňující migraci chemických látek:

• Povaha a složení potravin: Kyselé prostředí (např. u ovocných šťáv, rajčatových výrobků či fermentovaných nápojů) často zvyšuje uvolňování kovových iontů, změkčovadel nebo monomerů z plastů, protože kyselina narušuje vazby v materiálu a usnadňuje jejich přechod do potraviny. Naopak v zásaditém (alkalickém) prostředí může podporovat migraci jiných typů látek, zejména z povrchových vrstev obsahujících stabilizátory či barviva.
• Teplota: Rychlost a rozsah migrace jsou přímo ovlivněny teplotou potravin při skladování.
• Délka kontaktu: Doba, po kterou je potravina v kontaktu s obalem.
• Typ plastu: Různé plasty mají odlišnou tendenci uvolňovat chemické látky.
• Tloušťka a plastifikace obalového materiálu: Tyto faktory typicky ovlivňují migraci.

Regulace a certifikace:

Aby mohl být jakýkoli obal použit k přepravě a skladování potravin, musí být nejprve pro tento účel schválen. To potvrzují příslušná schválení a certifikáty, které určují, jak a jaké suroviny v nich lze skladovat. V Evropské unii se na všechny materiály určené pro styk s potravinami a výrobky z nich vztahuje jednotné, ve všech státech EU přímo aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004. Toto nařízení stanovuje jednotná pravidla a požadavky pro všechny výrobce, dovozce, distributory, ale i kontrolní orgány členských států Evropské unie. Nejlépe a nejhlouběji propracovaným specifickým opatřením v rámci EU je nařízení Evropské komise č. 10/2011, které také stanovuje pravidla pro posuzování bezpečnosti plastů a předmětů z nich pomocí migračních testů, včetně podmínek pro jejich laboratorní provádění.

Typy plastů používaných v potravinářství a jejich bezpečnost

Mezi nejčastěji používané materiály patří například: polyethylentereftalát (PET), vysokohustotní polyetylen (HDPE), nízkohustotní polyetylen (LDPE), polyvinylchlorid (PVC), polypropylen (PP), polystyren (PS).

Přehled běžně používaných plastů pro skladování potravin:

Zatímco globální distribuce typů plastů je relativně vyrovnaná, v Evropské unii je kladen větší důraz na využívání LDPE, PP a PET. Tyto plasty jsou nejen lépe recyklovatelné, ale také častěji schválené pro přímý kontakt s potravinami a v řadě testů vykazují nižší biologickou aktivitu, což znamená, že jsou chemicky stabilní a s potravinou ani lidským tělem prakticky nereagují. To snižuje potenciální zdravotní rizika.

Studie ukázaly, že některé plasty, běžně používané pro styk s potravinami, mohou uvolňovat chemikálie s toxickými účinky nebo schopností narušit hormonální rovnováhu. Nejhůře dopadly materiály jako PVC a polyuretan, které v testech vykazovaly schopnost poškozovat buňky nebo narušovat hormonální rovnováhu - např. blokováním mužských hormonů (anti-androgenní účinky) nebo zhoršením jaterních funkcí. Naopak plasty jako HDPE, PET a některé druhy polypropylenu (PP) se ukázaly jako relativně bezpečnější z hlediska uvolňování chemických látek do potravin. I když všechny materiály určené pro styk s potravinami musí splňovat hygienické normy, studie ukazují, že mezi jednotlivými typy plastů existují rozdíly v množství a typu látek, které se mohou do potravin uvolňovat. Je nezbytné věnovat pozornost nejen vlastním potravinám, ale i tomu, v čem jsou skladovány.

Spotřebitelské návyky a doporučení

Loni na podzim proběhlo šetření pod patronací Evropské spotřebitelské organizace BEUC v 10 zemí EU a Kanadě. Jádrem dotazníku byly otázky zkoumající míru rizikovosti, kterou spotřebitelé připisují různým situacím spojeným se skladováním potravin. První byla možná migrace chemikálií z obalů a nádob do potravin. Češi jsou vůči migraci ostražití a je to dobře. Správně většinou odpověděli, že při skladování potravin horkých, kyselých a tučných nebo při ohřívání v mikrovlnné troubě se mohou z určitých typů obalů či nádob uvolňovat chemické látky. Většinou měli jasno, z kterých materiálů se mohou nežádoucí chemikálie uvolňovat a jako nejproblematičtější respondenti vnímali opakovaně použité obaly, různé umělohmotné výrobky či hliníkovou fólii.

Na druhou stranu Češi silně podcenili „bambusové“ nádobí. Často se totiž jedná o výrobky z plastu, kde bambus představuje pouze výplňový materiál. Riziko kontaminace je v jejich případě podobné jako u ostatních plastových nádob a dosud ještě nebylo zcela prozkoumáno. Diskutuje se o tom, že by bambus mohl přispívat k rychlejší degradaci plastu a uvolňování formaldehydu či melaminu do horkých nápojů. U ostatních materiálů, vnímaných jako bezpečných, se už respondenti nemýlili.

Ze spotřebitelského hlediska byly důležité otázky zjišťující znalost symbolů spojených s nádobím a potravinářskými obaly. Ukázaly, že většinou jsou známé a srozumitelné - až na jednu výjimku. Tou byl bohužel ten nejzákladnější symbol skleničky a vidličky, označující materiál vhodný pro styk s potravinami. Často se nesprávně domnívali, že jde o značku produktu vhodného ke konzumaci.

Další blok otázek mapoval spotřebitelské zvyklosti spojené se skladováním potravin a používáním kuchyňského náčiní. Tedy v jakých typech obalů domácnosti skladují různé potraviny: maso, sýry, ovoce a zeleninu, horké pokrmy a potraviny ke zmrazení. Převažovaly plastové nádoby, které jsou první volbou ve všech případech kromě horkých pokrmů - ty nejčastěji končí v nerezu. V zásadě není na používání plastového nádobí v uvedených situacích nic špatného, ale pro domácí skladování sýrů nejsou úplně vhodné potravinové fólie. U těch vyrobených z PVC totiž hrozí, že by se z nich mohla do tučného sýru uvolňovat změkčovadla. Horké pokrmy se pak vyplatí před uložením do umělohmotné misky nechat trochu vychladnout.

V další části dotazníku se zjišťoval postoj spotřebitelů k poškozenému nádobí a náčiní. Většina respondentů (77 %) okamžitě přestává používat prasklé skleněné nádobí. Podobně často se nakládá i s prasklými silikonovými formami a plastovými nádobami. V tomto ohledu je trochu překvapivá česká tolerance vůči poškrábaným pánvím s nepřilnavým teflonovým povrchem. Podle odborníků u takto poškozeného nádobí je zvýšeno riziko migrace nežádoucích látek z poškozených míst do potravin.

Prostor v dotazníku dostaly také zvyklosti při ohřívání pokrmů v mikrovlnné troubě. Nejvyšší míru důvěry si pro ohřev v mikrovlnné troubě získalo sklo, jež za bezpečné považuje 68 % dotázaných. Na druhém místě skončila keramika s 52 %. Na opačném konci spotřebitelského vnímání rizikovosti skončily výrobky z plastů. Dobrá zpráva však je, že lidé rozlišují nádoby vhodné pro mikrovlnný ohřev. U nich vysoké riziko vidí pouze 6 % účastníků. Naproti tomu ohřívání v nádobí bez příslušného symbolu negativně vnímá 59 % respondentů.

Obecná doporučení pro minimalizaci rizika:

• Vyhnout se vysoce zpracovaným potravinám (např. předvařeným jídlům v plastových obalech), jejichž složení je často pro migraci problematické.
• Jíst tzv. „čistou“ stravu.
• Plastové materiály používat opakovaně s opatrností - některé nejsou pro opakované použití určeny.
• Ohřívat delší dobu při nižším výkonu v mikrovlnné troubě, pokud chybí pokyny výrobce.

Na závěr lze proto konstatovat, že při správném zacházení s plastovými obaly jsou z toho plynoucí potenciální zdravotní rizika nízká. Na trhu je celá škála forem plastových obalů, které mají primárně chránit a uchovávat potraviny před možnými fyzikálními, chemickými, mikrobiologickými nebo jinými nebezpečími riziky, která ale mohou v konečném důsledku negativně ovlivnit kvalitu a bezpečnost ochraňovaných produktů. Důležité také je, jak sami spotřebitelé s konkrétními produkty dále zacházejí - např. u obalů z PET je vhodné zamezit působení horka, přímého slunečního světla (a při dlouhodobém skladovaní dát přednost např. obalu ze skla). Správné zacházení s potravinami v plastových obalech je pak již na odpovědnosti každého spotřebitele.

tags: #PVC #skladování #potravin #informace

Oblíbené příspěvky:

• Hladítko pro HASIT 160: průvodce výběrem
• Příběh o opravě střechy díky JOJ
• jak ovlivňují liniové stavby zdraví obyvatel
• kompletní návod na pokládku vinylové podlahy do koupelny
• Normy pro skladování nebezpečných látek v ČR