PergolyVše o klasické ploché střeše: Kompletní průvodce
Střecha je stavební konstrukce, která ukončuje stavbu shora a chrání ji proti účinkům povětrnosti, jako jsou déšť, sníh, vítr a sluneční záření. Rozvojem stavebnictví vzniklo postupně mnoho typů střech, které se rozdělují podle materiálu, vzhledu, účelu nebo konstrukce. Základním dělením je rozdělení na střechy sklonité a střechy ploché. Zatímco sklonité střechy se vyznačují výrazným sklonem, který v minulosti zajišťoval odtok dešťové vody, ploché střechy se používají s velmi malým spádem.
Ploché střechy: Funkční řešení pro moderní domy
Na zastřešení budov se často používají střechy s velmi malým spádem, které se označují jako střechy ploché. Ploché střechy mají oproti sklonitým neboli šikmým střechám určité výhody. Místo tradiční skládané krytiny, jak je tomu u šikmých střech, se zde využívají povlakové hydroizolace nebo mechanicky spojené velkoplošné prvky z nepropustných materiálů. Střešní konstrukce může vytvářet společnou konstrukci se stropem posledního podlaží nebo být samostatnou stavební konstrukcí.
Plochou střechu charakterizuje sklon do 5 ° a použití povlakové hydroizolace namísto skládané krytiny známé ze šikmých střech. Současné stavění se bez plochých střech neobejde. Oblíbené jsou i u bytových a rodinných domů, kde otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady. Ploché střechy mají menší plochu, takže skrze ně neutíká tolik tepla, spotřebujete na ně méně materiálu a nemusíte kvůli nim stavět krov. Vyjdou vás tedy levněji. Prostor pod střechou je na rozdíl od šikmých střech také plně využitelný.
Plochá střecha je skvělou volbou pro každého, kdo chce využít svoji střechu jako obytný prostor, uvažuje nad nástavbou v budoucnosti, instalací solárních panelů nebo jej to táhne k ekologické zelené střeše. Tento typ střechy je symbolem sofistikovaného a moderního designu. Ploché střechy mají také městské bytové domy, které ji pak umí vyžít různým způsobem. Jak už jsme psali, ploché střechy nejsou ve skutečnosti ploché. Mají extrémně nízký sklon, který umožňuje odtok vody. Negativním důsledkem plochých střech jsou omezené možnosti architektonického ztvárnění objektu.
Typy plochých střech
Ploché střechy se rozdělují podle účelu a podle konstrukčního provedení. Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové.
Čtěte také: VELUX okna pro moderní bydlení
Jednoplášťové střechy
Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu. Neobsahuje větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu! Spádová vrstva může být vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace.
Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových. Jednoplášťová plochá střecha musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren).
Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnou následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční. Jednoplášťová střecha bez parotěsné vrstvy se navrhují vyjímečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %.
Podtypy jednoplášťových střech:
- Jednoplášťová střecha nevětraná: Je střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha větraná: Je jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo"): Je střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha "plus": Je střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev.
- Plochá střecha lehká: Je speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.
Víceplášťové střechy (Dvouplášťové střechy)
Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy. Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí.
Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenu na vnější prostředí a je vhodná pro použití nad prostory s vysokou relativní vlhkostí (i nad 80 %). Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává jí s sebou proudící vzduch) a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností. Aby tato konstrukce mohla fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudícího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu z 50 i více procent. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace). Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.
Čtěte také: Jak správně vybrat střechu pro chatu
Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění.
Inverzní střechy
Inverzní střecha je střecha, u které je klasické pořadí vrstev jaksi přehozeno. Jedná se o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda opravdu protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace je zde užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti.
Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (zejména v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace apod. Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².
Provozní střechy
Provozní střechy jsou dnes velmi aktuální. Jsou to střešní konstrukce, které umožňují využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd.
- Pochůzná střecha: Je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony, či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů.
- Pojížděná střecha: Je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly).
Zelené střechy
Střešní zahrady (vegetační či zelené střechy) esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha.
Čtěte také: Ploché střechy: Konstrukční detaily, které musíte znát
Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květiny, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu). Extenzivní střešní zeleň zahrnuje odolné, nenáročné a do plochy se rozrůstající rostliny, např. mechy, trávy, divoké byliny, kobercové trvalky, skalničky a event. kontejnerovou zeleň (přemístitelná, mobilní): umístěná v kontejnerech, přemístitelných nádobách nebo ve velkoobjemových květináčích.
Hydroizolace plochých střech
Hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy. Na ploché střechy stačila jako krytina ještě nedávno pouhá lepenka a několik nátěrů gumoasfaltu nebo reflexolu. Dnešní krytiny z modifikovaných asfaltových pásů už disponují ale dalšími vlastnostmi jako jsou pružnost, tažnost, elastičnost. Klasické asfaltové pásy jsou - v roli vrchní vrstvy - pro ploché střechy nevhodné, neboť nemají schopnost tepelné dilatace.
Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití:
- Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození. Jejich použití je univerzální (i pro šikmé střechy), splňují požadavky na estetický vzhled, dlouholetou životnost i různorodost barev. Asfaltové nástřiky jsou vhodné především pro rekonstrukce, nesplňují však nároky na estetický vzhled a na různorodost barev.
- Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření. Krytiny z fólií mají rovněž univerzální použití, splňují i požadavky na estetický vzhled a dlouholetou životnost. Krytiny z plastů jsou univerzálně použitelné, splňují požadavky estetické a mají dlouholetou životnost.
Odvodnění plochých střech
Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy. Důležité je také správně namontovat žlabové háky, podokapní žlaby a okapový plech. Úkolem okapového plechu je svádět zkondenzovanou vodu z podstřešní fólie dolů do podokapního žlabu a zabránit tím, rozstřiku vody ze střešní krytiny na fasádu. Okapový plech se montuje vždy tak, aby přesahoval přes zadní okraj žlabu.
Odvětrávání střešních konstrukcí
Podle norem musí být zajištěn u každé střešní konstrukce prostup vzduchu mezi spodní plochou tašek a tepelnou izolací střešní konstrukce nebo nejvyšším stropem budovy. Účelem provětrávání je odvedení vlhkosti a zamezení vzniku teplotních napětí v nosné konstrukci. Slouží k tomu například odvětrávací trubky. V projektu nebývá odvětrávání střechy tím hlavním, ale přesto je nezbytné k prodloužení životnosti všech střešních materiálů a ke zvýšení celkové pohody bydlení. I když to zní poněkud paradoxně, přináší dokonce i úspory při vytápění. Přehlížení potřeby odvětrávat střešní prostor (zejména u asfaltových šindelů) může způsobit zbytečné a značné škody na střešních materiálech i konstrukci.
Správně odvětraný prostor mezi povrchem střechy a ostatními částmi obydlí brání letnímu přehřívání střešního pláště, a usnadňuje tím i funkční využití podkroví. Odvětrávání střechy zamezuje v zimním období srážení vodních par, a tím odstraňuje problém ledových bariér na okraji okapů vznikajících střídáním tání a mrznutí. Tání pak probíhá po celé ploše střechy. Různé typy střešních ventilací zahrnují:
- Větrací otvory ve štítech v kombinaci se vstupy pod okapem nebo s výstupem v hřebenu.
- Odvětrávání individuálními ventilačními prvky v ploše střechy (pro adekvátní odvětrávání je třeba velkého počtu těchto prvků!).
- Nucené odvětrávání střechy turbínovými ventilátory poháněnými větrem nebo elektřinou.
- Odvětrávání pomocí vstupů ve spodní části (např. pod okapem).
Údržba plochých střech
Informace, že plochá střecha je oproti klasické téměř bezúdržbová, není správná. Ploché střechy, stejně tak jako klasické, se časem přirozeně opotřebovávají a může docházet k závadám, což není nic neobvyklého. Její životnost lze až o ⅔ prodloužit pravidelnou kontrolou a údržbou. Dnes je bohužel tento přístup stále opomíjen.
Pokud není pravidelná údržba provedena, může dojít v lepším případě k „pouhému“ zatékání do stropu, k úniku tepla a celkovému poškození izolace. V horším případě může dojít až k narušení konstrukce střechy, což může vést k utržení její části (např. při součinnosti nepříznivého počasí), což s sebou nese značné škody na majetku. Utržená střecha je nevyzpytatelná. Je důležité myslet na to, že problém je potřeba zachytit včas. Často se stává, že jsou odborníci přivoláni k servisu střechy, jejíž poškození nelze opravit, jelikož je v dezolátním stavu.
Plochá střecha by měla být vždy zbavena od přírodních nečistot. Na jejím povrchu se často usazují nežádoucí nánosy (např. listy stromů, větve apod.). Postupem času, pokud nejsou nánosy odstraněny, se zde tvoří mechy, často dochází k zakořenění nových rostlin, které brání správnému odtoku dešťové vody. Vlivem usazenin voda dostatečně neodtéká a dostane se pod povrch ploché střechy, což může způsobit narušení statiky střechy, ale také celé budovy.
Životnost ploché střechy ovlivňuje také výběr materiálů, ze kterých je střecha tvořena. Například u fóliové střechy může být výběr materiálu zcela zásadní. Výběr kvalitního a nekvalitního materiálu může dělat rozdíl v životnosti střechy až o 10 - 30 let. Při úvahách o realizaci ploché střechy věnujte pozornost výběru ověřené firmy. Doporučujeme zaměřit se především na reference a recenze zákazníků.
tags: #vše #o #klasické #ploché #střeše
