Kontaktní pojistná hydroizolace: Klíč k odolné a suché střeše

Pojistná hydroizolační vrstva, zkráceně PHI, je oficiální technický název podle norem ČSN a klíčový prvek střešního pláště, jehož hlavním úkolem je chránit nosnou a tepelně-izolační vrstvu. Tato fólie se pokládá pod střešní krytinu a tvoří pojistnou vrstvu proti vodě a větru. Chrání konstrukci i tepelnou izolaci v případě, že pod krytinu pronikne déšť, sníh nebo kondenzát. Voda se pod střešní krytinu může dostat různými netěsnostmi, poškozením krytiny, hnaným deštěm, nebo pádem sněhu z vedlejší střechy. PHI zabraňuje vniknutí vody do konstrukce střechy.

I když pojistná hydroizolace dokáže propouštět vodní páru, která se mohla do konstrukce střechy dostat difúzí z interiéru objektu, vodu v kapalném skupenství nepropustí a zajistí její spolehlivý odvod k okapnici, na kterou je pojistná hydroizolace u okapu napojena. Aby bylo eliminováno riziko kondenzace vodní páry na spodním líci střešní krytiny, je nutné navrhnout a správně osadit parozábranu z vnitřní strany konstrukce, která zamezí prostupu vodní páry z interiéru do exteriéru.

Typy a vlastnosti pojistných hydroizolací

Doplňková hydroizolační vrstva je nejčastěji tvořena fólií lehkého či těžkého typu z HD-PE (polyethylen s vysokou hustotou), LD-PE (polyethylen s nízkou hustotou), polypropylenu a materiálu EVA (ethylenvinylacetát). Tyto fólie mají ve svém sortimentu výrobci samotných krytin, ale také výrobci např. tepelných izolací. Jedná se o plastové vícevrstvé fólie, které v sobě kombinují odolnost proti kapalné vodě a zároveň propustnost pro vodní páru (jsou tzv. difuzně propustné).

Difuzní a paropropustné fólie

Pojmy difuzní a paropropustná fólie se v praxi používají téměř synonymně. Oba označují membrány, které propouštějí vodní páru z konstrukce ven, ale nepropustí vodu zvenčí dovnitř. Fólie podle jednotlivých typů a výrobců může buď ležet na tepelné izolaci - je tzv. kontaktní, nebo mezi kontralatěmi, čímž vytváří větranou mezeru - je tzv. nekontaktní. V minulosti se pro pojistnou hydroizolační vrstvu hojně využívala průsvitná fólie z difuzně nepropustného plastu, která byla opatřena tzv. mikroperforací, a tím jí měla být zajištěna difuzní propustnost. Byla výhradně „nekontaktní“, tedy měla být vždy natažena mezi kontralatěmi. Klasifikování fólií pouze s ohledem na jejich pozici v konstrukci vůči tepelné izolaci je zcela nedostatečné. Všude ve světě je jednoznačně určující pro správné použití jejich difuzní odpor vyjádřený jako sd.

Kontaktní fólie

Termín kontaktní fólie označuje způsob pokládky - tedy, že fólie může ležet přímo na tepelné izolaci nebo bednění. Takové membrány jsou dnes běžné u moderních difuzně otevřených střech, kde se pod fólií nenachází ventilační mezera. Pro dosažení těsnosti proti vodě a vzduchotěsnosti je vhodné fólie vždy lepit v přesazích. To lze spolehlivě provést pouze, pokud fólie spočívá na nějakém podkladu - tedy na tuhé tepelné izolaci nebo na bednění.

Čtěte také: Zateplení fasády systémem Knauf

Vodonepropustnost

Základní vlastností, kterou musí mít každá difuzní fólie navrhovaná do funkce pojistné hydroizolační vrstvy v konstrukcích šikmých střech, je vodonepropustnost. Řada moderních difuzních fólií je již z výroby opatřena jedním nebo i dvěma samolepicími proužky, např. z etylenvinylacetátu (EVA), a většinou v sortimentu difuzních fólií nechybí ani speciální lepicí pásky, lepicí tmely nebo těsnicí pěny. Všechny tyto produkty musejí být samy o sobě odolné i proti dlouhodobému působení vlhkosti, což nelze tvrdit o lepidlech či lepivých úpravách fólií na bázi akrylátu. Při pečlivé práci lze pomocí vhodných materiálů a příslušenství vytvořit vodotěsné podstřeší i bez těžkých asfaltových či plastových pásů.

Paropropustnost

Zatímco paropropustnost difuzních fólií je bezvýznamná vlastnost u tříplášťových střešních konstrukcí (tepelná izolace je přímo odvětrávána do vzduchové vrstvy pod PHI), u dvouplášťových skladeb má mimořádný význam. Je tedy zřejmé, že do dvouplášťových konstrukcí mohou být navrhovány PHI jen z materiálů vysoce difuzně otevřených. Podle Pravidel smí mít difuzní odpor vyjádřený ekvivalentní difuzní tloušťkou hodnotu sd < 0,3 m.

Monolitické fólie

Drtivá většina současných difuzních fólií je vysoce propustná pro vodní páru díky mikroperforaci. Již několik let se však na trhu objevují tzv. monolitické fólie (např. Delta Maxx, Bramac Maximum), které jsou vodotěsné i kolem hřebíků, tudíž odpadá utěsňování spáry fólie/kontralať. Navíc jsou absolutně rezistentní vůči působení tenzidů, které obsahují prostředky chemické ochrany dřeva. Tyto materiály jsou vhodné pro vytvoření PHI ve dvouplášťové i tříplášťové skladbě, avšak mají jednu drobnou nevýhodu: jsou mimořádně drahé.

Mechanické vlastnosti

Soudobé podstřešní fólie jsou zpravidla vícevrstvé materiály, přičemž každá vrstva má své specifické úkoly. Na rubu a líci je vidět vrstva z netkané textilie, např. z PP vláken. Tyto povrchové vrstvy mají za úkol chránit důležitou vnitřní vrstvu, tzv. difuzní membránu (funkční film), před poškozením, umožňují vůbec s fólií manipulovat a připevňovat a lícová vrstva je potisknuta i důležitými značkami. Čím mají mít fólie vyšší mechanické vlastnosti, tím mají i větší plošnou hmotnost. Někdy jsou tyto požadavky tak vysoké, že je třeba zvolit fólii s armovací sítí.

Mezi důležité mechanické vlastnosti difuzních fólií pro PHI patří pevnost v tahu a odolnost proti vytržení z hřebíku. Pevnost v tahu se zkouší podle EN ČSN 12311-1, přičemž se zatěžuje pruh fólie odebraný v příčném nebo v podélném směru. Snaha o dosažení velké pevnosti v tahu není samoúčelná, v praxi je vysoká pevnost fólie významnou předností v případě pokládání na bednění, kdy naopak fólie s malou pevností by mohly být snadno poškozeny.

Čtěte také: Jak fungují kontaktní zateplovací systémy?

Odolnost proti UV záření

Materiály pro pojistné fólie obvykle nejsou dlouhodobě odolné vůči UV záření. Výrobci uvádějí odolnost vůči UV záření po dobu 3-5 měsíců, což se obecně vnímá jako doba, po kterou může být tato fólie volně vystavena slunečnímu svitu do plného zakrytí střechy taškami. Jedná se tedy o 3-5 kalendářních měsíců, v nichž je zahrnuta i noční doba. Expozice UV zářením značně závisí na ročním období. V zimě, kdy energie UV záření nedosáhne ani poloviny letní energie, nelze otálet se zakrytím střechy krytinou. Hlavně proto, že v zimě lze předpokládat pokles teplot, padání sněhu a prudší poryvy větru, což vede ke zvýšenému mechanickému namáhání položené fólie.

Tato doba neomezuje jen lhůtu do zakrytí střechy krytinou, ale je jí omezena i expozice rubu fólie UV zářením! Toto může na fólii působit i přímým osvitem štítovými okny a u střech s větším sklonem i přímým osvitem střešními okny. Navíc i při dopadu slunečního paprsku na betonovou podlahu podkroví se odrazí záření o krátké a velmi krátké vlnové délce, a vznikne tak difuzní (rozptýlené) světlo, které rovněž exponuje fólii UV zářením. Proto je nutné bez zbytečných průtahů dokončit výstavbu podkroví.

Volba pojistné hydroizolace a vliv sklonu střechy

Výběr pojistné hydroizolace závisí především na požadovaném stupni těsnosti pojistné hydroizolační vrstvy (třída doplňkové hydroizolační vrstvy). Tříd těsnosti je celkem 6, tedy DHV 1 - DHV 6, kde DHV 1 je třída nejvíce přísná a naopak DHV 6 je třída nejméně přísná.

Bezpečný sklon střechy je takový sklon, který zajišťuje bezproblémový odvod srážkové vody a zajišťuje nepropustnost střešní krytiny. Každý typ střešní krytiny (skládaná střešní krytina, betonové tašky, přírodní břidlice, krytina z vláknocementových rovinných prvků, plechová krytina apod.) má dle technické normy ČSN 73 1901 určený doporučený nejmenší sklon. Mnohdy však střechy doporučené sklony střešní krytiny nesplňují. V tom případě se musí stanovit třída DHV a dle této třídy poté navrhnout typ pojistné hydroizolace a způsob její montáže.

Na návrh pojistné hydroizolace má vliv jednak sklon střechy s ohledem na bezpečný sklon střešní krytiny, ale také tzv. zvýšené požadavky. Zvýšeným požadavkem může být taktéž členitost střechy (úžlabí, vikýře, prostupy, výlezy, zalomení střešní roviny aj.), zvláštní místní předpisy, ale také náročné klimatické poměry v místě stavby závisející na nadmořské výšce a sněhové oblasti dle zatížení střechy sněhem v kN/m2.

Čtěte také: Zateplení fasády pomocí EPS

Pro představu - pokud střecha splňuje bezpečný sklon střešní krytiny a není žádný zvýšený požadavek, jedná se o třídu DHV 1. Třída DHV 6 bude uplatněna v případě, kdy je sklon střechy o více jak 8 - 10 ° menší (v závislosti na typu střešní krytiny) než je bezpečný sklon střešní krytiny, nebo když je sklon střechy menší maximálně o 8 - 10° (v závislosti na typu střešní krytiny) a je aplikován jeden a více zvýšených požadavků.

Vodotěsné podstřeší

Pokud je z jakéhokoliv důvodu třeba dosáhnout absolutní těsnosti proti vodě, např. při velmi nízkém sklonu krytiny či jiných nepříznivých podmínkách, vytváří se vodotěsné podstřeší. Jako pojistná hydroizolační vrstva se pak používají klasické povlakové hydroizolační materiály - asfaltové pásy (tzv. typ S - čili natavitelné) nebo plastové hydroizolační fólie (nejčastěji měkčené PVC). Zpracovávají se jako klasická hydroizolace na ploché střeše, spojují v přesazích a napojují se v detailech. Spočívat musí na tuhém podkladu - nejčastěji tedy na dřevěném bednění nebo OSB deskách apod. Drtivá většina tzvn. nekontaktních (nízkodifúzních) mikroperforovaných nebo antikondenzační fólií (např. Jutafol D, Jutacon, ...) však může být aplikována pouze pro stupeň těsnosti 1. Jakmile je potřeba dosáhnout vyššího stupně těsnosti (2a), už je nezbytné použít buď systém kontaktních fólií při tříplášťové bedněné střechy (např. Jutafol DTB 150) nebo zvolit použití vysocedifúzních membrán (např. Jutadach,...).

Pro dosažení stupně těsnosti 2c je navíc nezbytné tyto materiály mezi sebou spojit (slepit), popř. Pokud však chceme vytvořit stupeň těsnosti 3A, již je nezbytné pojistnou hydroizolaci podložit bedněním, avšak zde se již nedají použít běžně na trhu dodávané membrány či fólie. Pro tuto aplikaci je nezbytné použít speciální vysoce vodotěsné vysoce difúzní membrány s příslušnými spojovacími a těsnícími komponenty tak, abychom i u této skladby mohli konstrukci tvořit jako dvouplášťovou.

Ať už je však pojistná hydroizolační vrstva provedena z čehokoliv, musí být odvodněna. To znamená, že vodě, která zatekla na pojistnou hydroizolační vrstvu, musí být umožněno odtéct mimo dům. Je to především tzv. konstrukční ochrana dřeva, kterou je třeba uplatnit při ochraně těchto střešních prvků.

Montáž pojistné hydroizolace

Pojistná hydroizolace se klade rovnoběžně s okapní hranou střechy v pásech. Podélný přesah pásů musí být alespoň 100 mm, příčný spoj musí být také 100 mm s tím, že by měl být umístěn ideálně pod kontralatí. Při montáži se pojistná hydroizolace kotví do krokví pomocí sponkovačky, příp. pomocí lepenkových hřebíků. Pokud se pojistná hydroizolace kotví v ploše, kde lze předpokládat průtok vody, kotví se hřebíky s izolační podložkou.

Fólie by měly být pečlivě napojeny a nalepeny na veškeré detaily ve střeše - prostupy, střešní okna, komíny apod. Na případná střešní okna, průchody a výlezy na střechu se pojistná hydroizolace přichytí po celém obvodu lepicí páskou, příp. vhodným lepidlem doporučeným výrobcem. Pro odizolování lze využít přířezy fólie. V místě okapu je pojistná hydroizolace ukončena na okapnici pod kontralatěmi a okapovým prknem. V místě hřebene musí být fólie přetažena přes celý hřeben, aby bylo vyloučeno riziko vniknutí vody.

Při konstrukci dvouplášťové a tříplášťové střechy musí být zajištěno bezproblémové proudění vzduchu v mezeře mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací. Dle sklonu střechy musí být správně dimenzována tloušťka vzduchové vrstvy a plocha větracích mřížek.

Důležité upozornění: Chemická ochrana dřeva

Pokud budou střešní latě a kontralatě ošetřované chemickými ochrannými prostředky, měly by se tyto prostředky aplikovat tlakově přímo ve výrobě. Pokud dochází k impregnací střešních latí a kontralatí přímo na stavbě, nastává nejen riziko kontaminace vody a okolní půdy jedovatými látkami, ale přítomné tenzidy mohou snižovat vodotěsnost pojistných hydroizolací. Podle normy DIN 68800 a pravidel pro navrhování střech se preferuje konstrukční ochrana dřeva před chemickou.

Technické parametry a normy

Při výběru „univerzální pojistné hydroizolace” je důležité prověřit, zda materiál skutečně má nejen určitou plošnou hmotnost, ale zejména odpovídající minimální technické parametry. Problém je, že řada dodavatelů u svých materiálů některá technická data vůbec neuvádí či u parametru vůbec neuvádí normu či postup, podle kterých byl tento parametr zjištěn. Výsledky stejného parametru zjištěného podle různých norem se totiž u stejného materiálu mohou výrazně lišit, často několikanásobně. Dokonce někteří dodavatelé uvádějí paropropustnost materiálu nikoliv podle normy EN 12572, ale v g/m2/24 hod. podle normy DIN 52615, jež pracuje s teplotou 38 °C a 85% vlhkostí. To je však test, který vůbec nepřísluší pro testování stavebních materiálů, ale pro materiály používané jako např. tkaniny pro oděvy. Pak se výrobek číselně jeví jako velmi paropropustný, ale skutečná paropropustnost je úplně jiná. Navíc parametr paropropustnosti v g/m2/24 hod. je jen pomocný údaj, jež se vůbec nedá použít pro výpočet difúzní bilance konstrukce. Pokud je u výrobku uveden znak CE, pak hodnoty technických dat musí být v souladu s požadavky harmonizované normy EN 13859-1, která specifikuje charakteristiky podkladních hydroizolačních pásů a fólií, které se používají pod skládané střešní krytiny.

Příklady produktů pojistné hydroizolace

Níže je uvedena tabulka s příklady produktů a jejich orientačními cenami:

tags: #kontaktni #pojistna #hydroizolace #tloustka

Oblíbené příspěvky:

• prodej dlažby a materiálů v Hodoníně
• Jak vybrat přísady do betonu v OBI Cheb
• Řešení problémů s přilnavostí PVC samolepek
• jak postavit dřevěnou terasu
• Průvodce chemickými kotvami