Kotvení plochých střech: Klíč k odolnosti proti větru a spolehlivosti

Stabilizace vrstev plochých střech kotvením je osvědčenou a bezpečnou technologií, pokud je prováděna v souladu s normami, předpisy a zdravým rozumem. Pokud dojde k poruše kotvené střechy, velmi často je důvodem podcenění kotvení obvodového detailu, nejvíce namáhaného silami větru. Spolehlivost každé střechy je přímo závislá na správném provedení střešních detailů. Je tomu tak i u plochých střech, stabilizovaných kotvením proti destruktivním účinkům větru. Mělo by být samozřejmostí, že realizátor střechy bezchybně upevní dané střešní vrstvy k podkladu pomocí kvalitních kotev, jejichž počet a rozmístění v ploše střechy odpovídá kotevnímu plánu, předem zpracovanému podle platných norem a předpisů.

Zatížení ploché střechy větrem

Každá budova je vystavena námaze vyvolané větrem, sání větru působí jak na fasády budov, tak i na jejich střechy. Významnou složkou silného větru je nárazovitý vítr, který bývá častým impulzem při destrukci chybně provedených střech. Negativní tlak, tedy sání, vyvolané větrem, způsobuje často poruchy i havárie střešních plášťů. Při působení větru vzniká permanentní dynamická zátěž, která rozkmitává střešní skladbu a ve svých silnějších projevech dokáže soudržnost jednotlivých vrstev narušit, utrhnout a destruovat. Vítr namáhá plochou střechu v jejích sektorech s různou intenzitou, která navíc vzrůstá spolu s rychlostí větru. Podstatná je skutečnost, že právě okraj ploché střechy je nejvíce namáhán působením větru, zde hledejme pověstnou Achillovu patu kotveného systému.

Sílu větru klasifikuje a charakterizuje například Beaufortova stupnice, která určuje celkem 12 stupňů intenzity větru.

Beaufortova stupnice

• V roce 1805 ji vytvořil kontraadmirál britského loďstva sir Francis Beaufort.
• Původně byla tato stupnice určena pro vhodnost plavby po moři s určitým typem lodních plachet, pro nenámořní účely byla upravena v roce 1850, kdy byla také určena rychlost různých typů větru pomocí anemometru.

Ze statistik meteorologů i energetiků vyplývá, že větrné kalamity trápí Českou republiku v průměru jednou za deset let. Například u budov do 20 m výšky může dosahovat záporný tlak v rohových oblastech až cca 3,6 kN/m², zatímco ve středu střechy je výrazně nižší. Pro účely návrhu kotvení se plochá střecha dělí na rohové, okrajové a středové oblasti. Vítr totiž na tyto zóny působí rozdílným sáním - v rozích střechy vznikají nejvyšší sací síly, na okrajích o něco menší a uprostřed plochy střechy nejnižší. Asi 50 % sil od sání větru zachycují spoje (přesahy) a tyto síly jsou prostřednictvím kotvicích prvků rozneseny do nosné konstrukce.

Kotevní plán ploché střechy

Při návrhu mechanicky upevněného střešního pláště je třeba vždy respektovat dynamické zatížení větrem a konkrétní projekt ploché střechy vypracovat dle aktuální normy ČSN EN 1991-1-4 (Eurokód 1: Zatížení větrem). Podle normy vypracovaný kotevní plán uvažuje rozměry střechy, její výšku, umístění budovy v terénu a danou větrnou oblast. Další podstatnou informací pro vypracování kotevního plánu je druh podkladu, do kterého bude kotveno. Také se zohledňuje druh a rozměry (šířka) konkrétní povlakové hydroizolace, ať plastové hydroizolační fólie, nebo asfaltového pásu.

Čtěte také: Pokládka plovoucí podlahy krok za krokem

Výsledkem je podrobný plán kotvení s přesně vymezenými, větrem odlišně namáhanými segmenty střechy a přesné počty a umístění kotevních prvků v různých částech střechy. Návrhové hodnoty sání větru určují technické normy. Návrh kotvení střechy musí vycházet z platných českých norem, jinak není v souladu s právními předpisy. V praxi se však lze setkat s tím, že někteří dodavatelé vypracují kotevní plán podle zahraničních nebo zastaralých podkladů - například podle německé normy DIN 1055-4 nebo podle staré ČSN. Takový postup je chybný a vede k podcenění zatížení větrem či k nesprávnému počtu kotev. Pokud by došlo k havárii střechy, nese značnou část odpovědnosti ten, kdo použil výpočet kotvení podle neplatných norem.

„Při navrhování správného kotvení je vždy nutno zohlednit konkrétní typ hydroizolace (jiné požadavky na hustotu rozmístění kotev bude mít jak mPVC, TPO tak např. tloušťka materiálu 1,5/1,8/2,0mm). Stejně tak je třeba u každé konkrétní skladby přihlédnou k technologickému postupu konkrétního materiálu, ze kterého nám bude plynout dopad kotvení na výšku atiky, kterou je případně třeba dokotvit. Velice důležitým aspektem, je samotné kotvení tepelné izolace pod hydroizolační vrstvou - případné částečné, nebo snad absentující kotvení tepelné izolace bude mít degradační vliv na i správně nakotvenou hydroizolaci. Prvním krokem při návrhu provedení HI vrstvy střechy, je výběr dodavatele certifikovaného kotevního systému (v našem případě z 90% Frodl Group), který nám po dodání podkladů (kotevní podklad, lokalita, výška budovy, skladba střechy, konkrétní typ HI) vytvoří “kotevní plán střechy”, ve kterém nalezneme již zmiňované rohové a okrajové oblasti střechy s různými hustotami rozmístění kotevních prvků, který ale zohledňuje požadavky výrobce HI vrstvy a ČSN. Při provádění skladeb střech, u kterých z různých důvodů nelze kotvit mechanicky do pokladu střechy (lepené, zatížené, apod…), je opět nutné správně navrhnout systém fixace tepelné izolace pod samotnou HI vrstvou. Obzvláště při realizaci lepených skladeb je nutné s dodavatelem HI a konkrétního lepícího systému posoudit stav podkladu, ke kterému budeme lepit a vypracovat “lepící plán” (jedná se o alternativu kotevního plánu), která nám určí různé hustoty použití lepidla v různých zónách střech a vrstev skladeb. Samotnou kapitolou, která se v poslední době hodně řeší, je kombinace kotvení HI a požití prvků fixace FVE, které využívají ke stabilizaci samotnou HI vrstvu.“ uvádí stavební manažer Jakub Doleček ze společnosti Michal Franc s.r.o.

Typy kotvení plochých střech

Při realizaci plochých střech je v současnosti nejrozšířenějším způsobem stabilizace střešních vrstev proti účinkům větru technologie kotvení. Kotvení povlakové hydroizolace, případně tepelné izolace se v mnoha případech jeví jako nejefektivnější metoda pro opravu staré zatékající nebo navržení nové ploché střechy. Důvodem je řada výhod, kupříkladu nezávislost volně položené, jen mechanicky upevněné hydroizolace, na dilatačních pohybech původního podkladu, efektivní umožnění odvětrání stávající vlhkosti, zpracování hydroizolačního systému i za zhoršených klimatických podmínek, možnost souběžné aplikace tepelné izolace.

Mechanické kotvení

• Nejčastější způsob stabilizace střech - pomocí speciálních kotev (tj. teleskopických talířových hmoždinek nebo šroubů s přítlačnou podložkou) se střešní vrstvy mechanicky připevní k nosnému podkladu.
• Výhodou je, že systém mechanických kotev není příliš závislý na počasí a lze jej aplikovat na různé typy nosných podkladů (beton, trapézový plech, dřevěné bednění aj.).
• Kotvení se obvykle provádí zároveň s montáží hydroizolačních pásů - kotvy se osazují v přesazích fólie, které se následně svaří či slepí, aby byly skryté a vodotěsné.

Celoplošné natavení hydroizolace

• Využívá se zejména u asfaltových pásů, které se plnoplošně natavují hořákem na vhodný podklad.
• Při kvalitním provedení vznikne homogenní spojení fólie s podkladem, odolné vůči sání větru.
• Technologie vyžaduje suchý, soudržný a čistý podklad; nevýhodou je vyšší pracnost a určitá rizika práce s otevřeným ohněm.

Lepení pomocí lepidel

• Hydroizolační fólie (příp. tepelné izolace) lze také lepit - buď horkým asfaltem, asfaltovými tmely, nebo speciálními polyuretanovými lepidly.
• Výhodou lepení je, že na povrchu střechy nejsou žádné kotevní prvky (žádné prostupy izolace).
• Nevýhodou je omezená odolnost spoje - při extrémním sání větru může dojít k odtržení lepené vrstvy od podkladu. Proto se lepení někdy kombinuje s doplňkovým kotvením.
• U lepení je nutné dodržet technologickou kázeň: podklad musí být čistý a suchý, teplota obvykle nad +5 °C. Polyuretanová lepidla se nanáší v pásech a pro zvýšené okrajové zóny střechy se dávkují ve větším množství - např. cca 120 g/m² ve středu střechy, 180 g/m² na okraji a 240 g/m² v rozích (pro budovy 8-20 m vysoké).

Zatížení (balastování)

• Dalším způsobem stabilizace vrstev je přitížit střechu dostatečnou hmotností. Typicky se jako balast používá vrstva kačírku (oblázky frakce 16/32 mm) nebo betonové dlaždice položené na separační vrstvu na hydroizolaci.
• Balast zajišťuje, že sací síla větru musí zvedat mnohem těžší skladbu - pokud je správně navržena hmotnost, střecha odolá větru bez mechanických kotev.
• Výhodou je zároveň ochrana hydroizolace před UV zářením a kroupami.
• Nevýhodou je výrazné zatížení nosné konstrukce střechy - je třeba ověřit, že ji střešní konstrukce (strop) unese. Orientační hmotnosti přitíží uvádí např. německá norma DIN 1055: pro budovu výšky 8-20 m je požadováno cca 75 kg/m² ve střední zóně, 210 kg/m² na okrajích a 360 kg/m² v rozích střechy. Balastovaná střecha tedy musí mít poměrně silnou vrstvu kameniva nebo dlaždic v krajích a rozích.

Střešní zahrada (vegetační souvrství)

• Zelená střecha představuje speciální případ balastované střechy, kdy hmotu zátěže tvoří souvrství substrátu a vegetace.
• Extenzivní vegetační vrstvy (nižší a lehčí) obvykle váží okolo 100-200 kg/m², intenzivní zahrady mohou zatížit střechu i >300 kg/m².
• Při návrhu zelené střechy je nutné zohlednit účinky větru obdobně jako u běžného balastu - např. při silném větru může dojít k erozi substrátu nebo vytrhání rostlin, pokud nejsou chráněny. Okraje vegetačních střech se zpravidla dopředu zabezpečují (např. pás širšího kačírku po obvodu slouží jako ochrana proti podemletí větru).

Příčiny poruch a havárií kotvených střech

Pokud dochází k poruchám a haváriím kotvených střech vlivem větru, je to většinou zapříčiněno podceněním důležitých faktorů a neznalostí problematiky. Analýzy ukazují, že mezi nejčastější příčiny havárií mechanicky kotvených střech patří zejména chyby v kotvení na okraji střechy a špatná geometrie (rozmístění) kotev.

Selhání okrajového kotvení (kotvení u atiky)

Okraj střechy je vystaven největšímu sání, proto jakékoliv pochybení v jeho upevnění má kritické následky. Mnoho havárií začíná u odtržené hydroizolace v místě přechodu plochy střechy na atiku nebo stěnu. Pokud se vítr dostane pod nezajištěný okraj fólie, může postupně strhnout velkou část pláště - nastává "dominový efekt", kdy selhává kotvení v dalších částech střechy. Typickým problémem je nesprávné provedení detailu atiky: v praxi často firmy mylně považují plechovou koutovou lištu na atice za náhradu za mechanické kotvy a už nezrealizují skutečné kotvení hydroizolace u okraje. Norma ČSN 73 1901:2011 (Navrhování střech - Základní ustanovení) přitom výslovně uvádí, že kotvící prostředky použité jen k přichycení fólie v detailu (např. poplastovaná L-lišta) se nezapočítávají do mechanického kotvení proti větru. Když tedy není okraj střechy samostatně kotven, vítr snadno lištu uvolní a strhne hydroizolaci. Další chybou bývá nedodržení doporučené vzdálenosti první řady kotev od atiky. Podle normy má být první řada mechanického kotvení umístěna 15-20 cm od paty atiky (na vodorovné ploše střechy). Tato linie kotev se pak zakryje fólií vytaženou z atiky nebo samostatným pruhem, čímž vznikne staticky účinné ukotvení co nejblíže okraji střechy.

Čtěte také: založení papírnictví a vhodná pracovní plocha

Pokud dojde i jen k částečnému uvolnění upevnění kotvené hydroizolace u okraje střechy (nejčastěji koutového profilu, ale i ukončovacího profilu na atice či stěně), záleží pak již jen na intenzitě a trvání namáhání větrem, zda selhání upevnění tohoto detailu přispěje i k větší destrukci ploché střechy. Nastává dominový efekt a postupně selhává i kotvení v ploše.

Špatná geometrie a rozmístění kotev

Aby mechanické kotvení správně plnilo svou funkci, musí být kotvy umístěné ve správné poloze vůči okraji hydroizolačních pásů. Kotví se obvykle v přesazích fólie; zde platí zásada, že okraj talířové podložky kotvy by měl ležet minimálně 10 mm od okraje kotvené fólie. Pokud je kotva příliš blízko okraje pásu, fólie se při sání větru snadno vytrhne zpod podložky nebo se přes podložku přetáhne. Tato elementární zásada je bohužel často opomíjena - kotvy se montují bez dodržení potřebného přesahu - a výsledkem bývá selhání střechy i při nižším zatížení větrem. Chybná geometrie kotvení zahrnuje také nevhodné rozteče kotev (např. příliš velké vzdálenosti v okrajových zónách), nebo nesprávné rastry rozmístění (např. kotvy nejsou kladeny v požadovaném systému). Důsledkem může být nerovnoměrné namáhání fólie a přetížení některých kotevních bodů.

Podcenění návrhového zatížení větrem

Další častou příčinou selhání je, že už v projektu nebo při plánování kotvení nebylo počítáno s dostatečně velkým větrovým zatížením. To může nastat například tehdy, když projektant použije nevhodné vstupní parametry (např. nižší rychlost větru pro danou oblast, nebo opomene větší výšku či exponovanost budovy), případně pokud použije zjednodušené či zastaralé postupy. Dříve se v praxi tradovala např. pomůcka kotvit 3-4-6 kotev na m² u nižších budov a 3-6-9 kotev na m² u vyšších budov, avšak takové paušální „vzorce“ neodpovídají reálnému zatížení a nikdy neplatily ani podle starých norem. Správný postup je provést výpočet dle aktuální normy (ČSN EN 1991-1-4), s ohledem na konkrétní hydroizolační materiál a kotevní systém. Je nutné znát skutečnou únosnost použité kotvy ve spojení s danou fólií - ta se dnes obvykle zjišťuje v rámci Evropského technického posouzení (ETA) pro celý kotevní systém. Chyby v návrhu se stávají i záměrně: někteří výrobci či dodavatelé mohou nesprávně uvádět vyšší dovolené zatížení na jednu kotvu, než odpovídá certifikovaným zkouškám, což vede k menšímu počtu kotev v plánu a úspoře nákladů. Takový výpočet ale není platný a v případě havárie střechy může mít pro zpracovatele závažné důsledky.

Nevhodné kotevní prvky a nekvalitní montáž

K častým příčinám poruch patří také použití nevhodných nebo nekvalitních kotev a pochybení při jejich montáži. Například použití běžných hmoždinek určených pro fasády namísto specializovaných střešních kotev může vést k vytržení spojů při sání větru. Problematická je i nedostatečná protikorozní ochrana - zkorodované kotvy ztrácejí pevnost a mohou selhat předčasně. Dalším problémem je nesprávné osazení kotev - kotvy musí být pevně utaženy a zafixovány rovnoběžně s podkladem; pokud jsou např. šrouby šikmo, talířová podložka neleží celou plochou na fólii a účinnost kotvení klesá. V neposlední řadě se vyskytují poruchy způsobené nedostatečným kotvením detailů střechy - např. atikových plechů, přítlačných lišt, prostupů (světlíky, komínky) apod.

Požadavky na kotevní prvky a jejich provedení

V ČSN P 730606 Hydroizolace staveb - Povlakové izolace - Základní ustanovení najdeme zásadní požadavek, aby trvanlivost kotevních systémů povlakových krytin odpovídala předpokládané době funkce krytin. Jednotlivé kotevní prvky musí být konstruovány s ohledem na velké dynamické zatížení, kterému budou po celou dobu životnosti vystaveny. Jejich konstrukční řešení musí garantovat pevné držení v podkladu, z kterého se nesmí postupně uvolňovat. Musí být také dostatečně pevné a pružné, totéž platí i pro přítlačnou podložku. Přítlačné podložky zajišťují potřebné rozložení přítlačné síly na upevněnou hydroizolaci. Norma ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení uvádí, že kotevní prvky použité k připevnění konstrukcí a vrstev střech musí odolávat předpokládanému koroznímu namáhání ve skladbě střechy.

Čtěte také: Stabilita plochých střech

Ochrana proti korozi

Kotevní prvky jsou od prvého dne zabudování do ploché střechy vystaveny působení různých korozních vlivů. Jedná se o vliv vzdušné vlhkosti, vliv chemických látek obsažených v atmosféře i v použitých tepelných izolacích, působení vnitřní vlhkosti v interiéru pod střechou, elektrochemické vlivy dané odlišnými vlastnostmi kovových materiálů. Kotvy musí být proti těmto vlivům dostatečně ochráněny kvalitní antikorozní úpravou. Pro vysokou pravděpodobnost výskytu korozních vlivů v ploché střeše jsou v mnohých evropských normách a prováděcích předpisech určeny jednoznačné požadavky na odolnost kotevních prvků vůči korozi, minimálním požadavkem je absolvování alespoň 12 Kesternichových cyklů bez známek koroze. Kesternichova zkouška spočívá v cyklickém zatěžování kovového prvku ve 40 °C teplé agresivní atmosféře oxidů síry. Kvalitní kotevní prvky absolvují minimálně 15 Kesternichových cyklů bez známek koroze. V případě, že se jedná o plochou střechu na budově s chemickým, potravinářským či papírenským provozem a vždy, když relativní vlhkost interiéru je větší než 70 % (bazény), se jednoznačně doporučuje použít kotevní prvky vyrobené ze speciální nerezové oceli. Problém koroze kotevních prvků se netýká pouze jejich kovových součástí, ale korozí a předčasným stárnutím jsou degradovány i plastové části - teleskopické podložky používané při kotvení vrstev s různě tlustou tepelnou izolací. Pokud je použit nekvalitní plast, může vlivem zkřehnutí za nízkých teplot dojít ke ztrátě jeho odolnosti a při dynamickém rázu větru pak kotevní prvek praská.

Systémová nabídka kotvení a prevence chybné montáže

Kvalitní kotevní prvky je potřebné také správně aplikovat. Proto je ke kotevním prvkům dodáváno bohaté příslušenství pro zjednodušení a zefektivnění jejich montáže. Jedná se zejména o montážní přístroje a poloautomaty, které usazují kotevní prvky v jedné rovině a nedovolí tak jejich nedotažení nebo přetažení, které by deformovalo upevňovanou hydroizolaci s rizikem špatného svaření přesahů.

Tahové zkoušky kotevních prvků

K určení vhodnosti podkladu pro uvažované použití mechanicky upevněné střešní skladby je nutné provést tahové zkoušky kotevních prvků. Ty se provádějí pomocí tahoměru, který se přivrtá na nosnou konstrukci budovy a pomocí tahu nám ukazuje kolik konstrukce udrží. Pokud víme, že můžeme střechu kotvit, dokážeme díky takové zkoušce zvolit optimální kotevní prvky a jejich množství na ploché střeše. Platí to zejména u oprav střech, ale i u střech nově budovaných s podkladem z různých druhů betonu. Pokud se neprovede tahová zkouška, často je zvolena nedostatečná kotevní metoda a plán. Kvůli tomu může dojít při větru k odtržení celé střechy nebo její části. K těmto situacím nedochází pouze při extrémních klimatických podmínkách, ale už i při silnějším větru.

Možnosti použití kotevních prvků

V současnosti lze použít kotevní prvky prakticky do všech druhů kompaktních podkladů, se kterými se můžeme na plochých střechách setkat (s výhradou nutnosti výše popsaných tahových zkoušek u rizikových podkladů). Kotevní prvky jsou vyráběny pro použití do trapézových plechů, dřeva, betonů klasických a lehčených, tenkostěnných betonových prefabrikátů.

Legislativní rámec a normy

Současná úprava navrhování a posuzování mechanicky kotvených hydroizolačních povlaků podle Eurokódů je určitě prospěšná - vnáší do celé problematiky prvky objektivity. Podle §4 Zákona č. 22/1997 Sb. nejsou sice české technické normy obecně závazné, podle §160 Zákona č. 183/2006 Sb. (Stavební zákon) a §9 Vyhlášky č. 268/2009 Sb. jsou technické normy závazné. Ve smyslu Stavebního zákona (§160) a ČSN EN 1990 (čl. 4.2) je zhotovitel stavby povinen u kotvené střešní konstrukce nezpochybnitelně prokázat mechanickou stabilitu a odolnost, což je jeden z nejdůležitějších požadavků kladených na stavby. Je také povinen dodržovat technické normy a stavby navrhovat i provádět v souladu s normovými hodnotami (viz Vyhláška č. 268/2009 Sb.). Zatížení stavby nebo konstrukce se v současné době určuje (pouze) podle ČSN EN 1991-1-4. Stále poučenější stavební dozory a v neposlední řadě i pojišťovny odmítají převzít popř. reklamovat stavby, u kterých nejsou předloženy relevantní dokumenty k provedení kotvení.

Česká technická norma pro určení zatížení větrem ČSN EN 1991-1-4 platí již od dubna 2007. Je s podivem, že se stále setkáváme se stanovením zatížení podle neplatných norem - např. podle DIN 1055, která se svými výsledky blíží hodnotám podle zrušené české normy, tedy přibližně polovičním až čtvrtinovým ve srovnání s oněmi platnými podle Eurokódu. Často dochází k tomu, že realizační firma si s cílem ušetřit nechá zpracovat jeden „typový“ výpočet kotevního plánu, podle nějž realizuje několik objektů, bez ohledu na jejich skutečnou polohu.

Řídící pokyn ETAG 006

Řídící pokyn ETAG 006 z března 2000 je ve smyslu ČSN EN 1990 a Zákona č. 22/1997 platným podkladem pro posouzení vhodnosti výrobku k určenému použití. Tento pokyn, původně vydaný již v roce 2000, byl v listopadu 2012 aktualizován s poměrně významnými změnami. Je však nutno podotknout, že srozumitelnost tohoto dokumentu je stále spíše horší, některá ustanovení jsou nepřesně nebo nesrozumitelně formulována, což vede k nejednoznačné interpretaci a neoprávněnému „zvýhodnění“ některých výrobků. Pokyn je nicméně schválen a je platný.

Největší změnou, jejíž nerespektování přináší nejvážnější problémy a pochybení, je zcela odlišný způsob posuzování stavebních výrobků - v tomto případě stanovení hodnoty dovoleného namáhání resp. odolnosti kotevního systému. Podle ETAG 006 je garantem hodnoty dovoleného namáhání kotevního systému (zatím výlučně) výrobce hydroizolace, jako (formální) dodavatel celé sestavy. Provedení příslušných zkoušek je poměrně finančně náročné, zpracování výsledků do podoby ETA autorizovanou osobou je navíc i časově náročné. Důsledkem je, že řada výrobců nemá pro své systémy ETA a kvalifikované posouzení odolnosti kotevního systému je tak prakticky nemožné. V tom případě se používá „stará“ hodnota 0,400 kN. Na druhé straně jsou i výrobky, pro něž byla ETA vydána, nebyla však zveřejněna (zpřístupnění výsledků zkoušek totiž - nepochopitelně - není povinné) nebo dokonce není jednotlivými dodavateli respektována. Řídícím pokynem ETAG 006 popsané metodiky zkoušení komponent MEFAWAME buď nejsou zcela jednoznačně definovány, nebo jsou formulovány tak, že dovolují dezinterpretaci a zkreslení výsledků vlivem subjektivní chyby posuzovatele.

Shrnutí hlavních bodů

Při provádění kotvených střech je potřebná nejen znalost norem a předpisů, ale i praktické zkušenosti a pečlivost. Podcenění zatížení větrem, nesprávné provedení detailů (zejména u atiky), špatná geometrie kotev a použití nevhodných kotevních prvků patří mezi nejčastější příčiny poruch a havárií plochých střech.

tags: #kotevnu #plan #plocha #strecha #principy

Oblíbené příspěvky:

• designová kuchyně SIKO DARA
• Odolná smrková palubka
• kompletní návod pro pokládku vinylu na dlažbu
• Kvalitní kolečka pod sokly
• Informace o podlaze Woodstock