Historické stavební materiály: Od typologie k záchraně kulturního dědictví

Tato publikace shrnuje základní poznatky o přírodních i uměle vyráběných stavebních materiálech a stavebních pojivech, které se objevují v historických stavbách. V jednotlivých kapitolách jsou přehledně popsány vztahy mezi strukturou těchto materiálů a jejich vlastnostmi. Pozornost je věnována i procesům, které se podílejí na korozi stavebních materiálů a pojiv včetně nástěnných maleb. Na příkladu průzkumu historických omítek jsou ukázány hlavní zásady i možnosti přírodovědného průzkumu stavebních materiálů. V dalších kapitolách jsou popsány možnosti sanačních zákroků na historických stavbách - čištění, omezení účinků vodorozpustných solí a konzervace, dále metody a prostředky povrchové ochrany stavebních materiálů - umělý kámen, fasádní nátěry, hydrofobizace, odstraňování graffiti apod. Stručně je zmíněna i problematika sanačních omítek.

Stavební prvky jako artefakty

I nadále jsou zde, tak jako v minulých letech, instalovány stavební prvky jako artefakty, především v komunikačních prostorech, jako jsou chodby, síně a schodiště.

Okna a dveře

Dveře jsou vedle oken nejpočetnějším historickým prvkem památkových objektů. Ohroženy jsou dnes především vnější, často výtvarně nejzajímavější dveře, které bez velkých ztrát musí udržet tepelné rozhraní vnějšího a vnitřního prostředí, která se na rozdíl od minulosti často vytápí. Okenní výplně jsou nejvíce ohroženým detailem památkového objektu. Každé okno vedle světelné propustnosti totiž musí splňovat požadavek dostatečné tepelné zábrany mezi vnitřním a vnějším prostředím. V posledních třiceti letech nám tak v historickém jádru města zmizely kromě jednoho objektu, v Široké 48, všechny typologicky starší okna s kovanými vnějšími závěsy. Nabízí se využití: např. okenní rámy s vložením korkové výplně mohou sloužit jako informační nástěnky. Rozebíratelná okenní křídla s vložením dvou tenkých vrstev plexiskla a potištěné fólie lze využít jako informační panely. Příkladem je okno se zasklením do šestihranu v olovu, nebo světlíkové okno s iluzívně mramorovaným rámem z Hodňova, datované kolem poloviny 19. století.

Trámové stropy

Český Krumlov je díky absenci většího požáru město se stovkami pohledových trámových stropů. Tak velké množství na malé ploše jinde v Čechách nenajdete. Trámový strop je také pozitivně vnímán jako důležitý historický prvek interiéru místnosti i pro většinu vlastníků, kteří jinak žádnými fanoušky památkové péče nejsou. Dnešní stav je především výsledkem stavebních úprav v posledních desetiletích, kdy došlo k odstranění spodních omítaných podhledů, které byly součástí protipožárních výnosů z konce 18. století. Fragmenty stropních konstrukcí se datují od 14. do 18. století, stejně jako fošny stropů. Mezi další příklady patří ohořelé krátče z krovu stodoly z Kvítkova dvora, pilot z kulatiny s okovanou botičkou z Českého Krumlova, jez u Plášť. Torzo dřevěného koryta v úžlabí střechy z Českého Krumlova, Široká ulice.

Železné prvky

Mezi další stavební prvky jako artefakty patří železné prvky, jako jsou dveřní kliky od počátku 19. století, okenní kliky a dveřní štítky od počátku 19. století, komínová dvířka z 2. poloviny 19. století, nýtovaná dveřní mřížka z 2. poloviny 19. století a nýtovaná mříž ze synagogy v Českém Krumlově z počátku 20. století.

Čtěte také: Spolehlivost okapů Lindab

Historické omítky a jejich vývoj

Typologie sgrafitové výzdoby v Č. V současné době již máme poměrně malou možnost zachytit pod velkým množstvím mladších úprav původní omítky historických objektů. V nejstarším středověkém období převažovala poměrně hrubá, hranou lžíce stržená nebo stříkaná omítková vrstva, která však postupně v mladším gotickém období získává stále hladší podobu. S nejdokonaleji vyhlazenou omítkou kovovými hladítky se setkáváme na renesančních sgrafitových fasádách s rytým rastrem iluzivních vzorů. Hladká úprava převažuje ještě v raně barokním období, kdy bývá doplněna o hrubý povrch nárožní bosáže. Ve vrcholném a pozdním baroku se již setkáme s celými omítkovými plochami, hlazenými především dřevěným hladítkem. Ještě hrubší plocha stříkané omítky s drobným kamenivem převažuje v období klasicismu. Historizující fasády se vyznačují především bohatou plastickou výzdobou, sestavenou z prefabrikátů. V meziválečném období se již objevují omítky hlazené plstěným hladítkem a také fasády z brizolitových cementových omítek s drcenou slídou.

Šablonová výmalba

V polistopadovém období byla na základě sondážních nálezů obnovena šablonová výmalba v poměrně velkém rozsahu, např. na Českokrumlovském zámku v severních pokojích horního hradu v bývalé mincovně a Hrádku. Značný počet šablonové výmalby se dnes uplatňuje také v nedávno opraveném klášteře klarisek a minoritů, především v bývalém hospodářském dvoře, jižním křídle a ambitu klarisek. Příkladem starší šablonové výzdoby je barokní motiv z ambitu kláštera minoritů, dále šablona na torzu renesančního stropního trámu z Trčkova paláce na Malé Straně v Praze. Jednoduché členění pomocí přímek, doplněných drobným dekorem. Výzdoba, užívaná asi od počátku 19. století, zaměřená především na dekorativní pásy v dolní části stěn po obvodu místnosti. Uplatňují se zde často klasicistní vzory, složené z geometrických a vegetativních motivů, nebo také např. černé dekorativní pásy, složené z palmetek a stylizovaných květů na vícebarevném podkladu. Byl zjištěn také jednobarevný vlys s motivy vinné révy, listových úponků, pletenců nebo mořských vln. Od druhé poloviny 19. století se (zřejmě po vzoru zámeckých interiérů) začal také na celých stěnách uplatňovat tzv. nekonečný motiv, oddělený vlysem od stropu a drobným soklem od podlahy. Strop byl členěn obvodovým malovaným rámem se středovým terčem a dekorativními výsečemi v rozích. Jako základní vzory se nejčastěji uplatňovaly geometrické a rostlinné motivy. V několika objektech byla zjištěna také výmalba z poloviny 19. století s abstraktními motivy, připomínajícími boltcový ornament. Přibližně z období 80. let 19. století pochází poměrně velkoryse koncipovaný neorenesanční dekor, zjištěný v několika domech. V krátkém období secese, tj. na počátku 20. století, začaly být nově používány charakteristické stylizované květy v kombinaci s „kouřovými“ křivkami. Obrazový soubor vývoje fasád vytvořený s pomocí bývalých studentů SUPŠ sv. Anežky v Českém Krumlově vycházel především z výsledků stavebně historických průzkumů fasád a dokumentace samotných oprav památkových objektů firmou ARTECO B. M. zpracovávaných od roku 1992 do roku 2010.

Výzkum a konzervace historických stavebních materiálů

Technologické laboratoře se specializují na problematiku záchrany historických stavebních materiálů, porozumění mechanismům degradace a poškozování, jejich diagnostiku, oblast konzervace, restaurování a preventivní ochranu.

Kámen

Kámen, jako jeden z nejdéle člověkem využívaných materiálů, je ceněn pro svoji odolnost, stabilitu a také krásu. V rámci standardně prováděných analýz se laboratoř zaměřuje zejména na výzkum povrchových úprav kamene, historickou polychromii skulptur, průzkum zasolení a hodnocení dalších degradačních faktorů.

Doporučená literatura:

Čtěte také: spolehlivé odvodnění střechy

• Siegesmund S., Snethlage R.: Stone in architecture. Properties durability. Practical Building Conservation: Stone. Stone Conservation: An Overview of Current Research.
• Ilustrovaný glosář projevů poškození kamene.
• Rybařík V.: Ušlechtilé stavební a sochařské kameny ČR.
• Koutník, P.: Dekorační kameny Čech, Moravy a Slezska.
• Kotlík P., Heidingsfeld V., Bláha J., Vaněček I.: Stavební materiály historických objektů.
• Kotlík, P.: Opuka.
• Jundrovský, R.: Kamenictví.

Dřevo

Dřevo je historicky velmi hojně využíváno jako stavební materiál (krovy, okna, dveře, šindel), materiál pro výbavu i výzdobu staveb (schodiště, podlahy, obklady stěn a stropů). Technologická laboratoř se zaměřuje na poznání, metody záchrany a preventivní ochrany dřeva a jeho povrchových úprav a na nezávislé posouzení stavu a poškození předmětů či konstrukcí ze dřeva, na určení příčin poškození a hledání cest poškozování zpomalit. Vedle odborného technologického servisu jsou historické konstrukce a předměty ze dřeva dlouhodobě zkoumány v rámci vědeckovýzkumné činnosti.

Doporučená literatura:

• Practical Building Conservation: Timber.
• Vinař, Jan. Historické krovy: Typologie, průzkum, opravy. 1. vyd.
• Vysoký, Václav. Přehled technicky škodícího hmyzu na dříví: (stručný souhrn znalostí z dostupné literatury).
• Zabel, R. A. a Jeffrey J. Morrell. Wood microbiology: decay and its prevention.
• Pinniger, David, Annette Townsend a Adrian Meyer. Pest management in museums, archives, and historic houses.
• Baier, Jiří a Zdeněk Týn. Ochrana dřeva.
• Šimůnková, Eva a Kučerová, Irena. Dřevo.
• Štefko, Jozef, Ladislav Reinprecht a Petr Kuklík. Dřevěné stavby: konstrukce, ochrana a údržba. 2. české vyd.
• Unger, Achim, Arno P. Schniewind a Wibke Unger. Conservation of wood artifacts: a handbook.
• Reinprecht, Ladislav. Ochrana dreva: vysokoškolská učebnica.

Malty a omítky

V rozsahu dochování historických omítek, sgrafit, ale i štukové výzdoby z malt patří Česká republika k unikátům. Technologická laboratoř se věnuje výzkumu jejich vlastností, složení, postupů a materiálů jejich ochrany systematicky od 90. let minulého století. Téma historických malt a omítek je zkoumáno v rámci aplikované vědeckovýzkumné činnosti, která má v technologické laboratoři dlouhou tradici.

Náplní navrhovaného projektu je laboratorní a in-situ studium souboru vzorků vápenných historických omítek a malt z různých historických období. Vzorky různého stáří (renesance, baroko, novověk) budou odebrány z Kláštera Želiv a z hradu Starý Jičín - historických staveb, u nichž lze rozlišit různé stavební fáze objektu. Pomocí komplexu moderních analytických laboratorních metod bude analyzováno složení a vlastnosti studovaných materiálů, popsány procesy, ke kterým dochází v daném materiálu během jeho expozice ve stavebním objektu a posouzena závislost stavu a vlastností materiálu na jeho stáří (trvanlivost). Z analytických metod bude použita především kombinace termické analýzy, infračervené spektrometrie a rentgenové difrakce. Získané poznatky přispějí k lepšímu pochopení vztahů mezi materiálovým složením historických vápenných omítek a malt a procesům jejich stárnutí a degradace. V neposlední řadě budou získány nové informace o konkrétních historických stavebních památkách, u nichž dosud existuje řada nevyjasněných otázek. Současným trendem v ochraně stavebních památek jsou stavební materiály na bázi vápna. Z dosavadních archeologických výzkumů je zřejmé, že vápenné materiály mohou vykazovat vynikající vlastnosti, které lze mnohdy srovnávat i s vlastnostmi stavebního kamene a mohou tedy dlouhodobě odolávat i v klimaticky náročném prostředí. Pevnost vápenné maltoviny závisí na celé řadě faktorů, jako jsou: parciální tlak oxidu uhličitého ve vzduchu, množství, druh a stupeň vyhašení vápna, obsah pucolánů, porozita malty, vlhkost a teplota prostředí. Je-li tuhnutí a tvrdnutí malt provázeno pucolánovou reakcí, mohou v materiálu vznikat hydratované vápenaté sloučeniny, jež bývají nositeli zvýšené pevnosti a tedy i odolnosti vápenných malt. Dalším důležitým faktorem, jež má pozitivní vliv na dlouhodobou trvanlivost vápenných materiálů, je tzv. regenerace uhličitanové matrice. Bylo zjištěno, že dokonaleji vyvinuté krystaly matrice zlepšují její mechanické vlastnosti. Jako každý materiál, však i vápenné omítky a malty podléhají postupné degradaci. Jejich trvanlivost je primárně ovlivněna složením a kvalitou přípravy materiálu a negativními vlivy, které na materiál působí během doby jeho životnosti. Hlavními negativními faktory jsou vlhkost a teplota, stupeň a charakter zasolení a také probíhající rekrystalizační procesy vedoucí ke vzniku objemných produktů (např. krystalů aragonitu nebo vateritu), které porušují strukturu materiálu krystalizačními tlaky. Uvedené procesy, probíhající ve vápenném stavebním materiálu, a produkty jeho degradace lze identifikovat a popsat pomocí různých laboratorních analytických metod. K nejvhodnějším patří především infračervená spektrometrie, termická analýza a RTG prášková difrakce.

Doporučená literatura:

Čtěte také: Detailní pohled na žlabový kotlík 250 mm a jeho funkce

• Practical Building Conservation: Mortars, renders and Plasters.
• Holmes, S., Wingate, M. Building with lime. 3nd ed.
• Girsa, Václav, Michoinová, Dagmar. Tradiční vápenné omítky. Poznání a praktické postupy.
• Hošek, Jiří, Losos, Ludvík. Historické omítky. Průzkumy, sanace, typologie.
• Boynton, R. S. Chemistry and Technology of Lime and Limestone.
• Schulze, W., Tischer, W., Ettel, W.-P., Lach, V. Necementové malty a betony.
• Štorm, B. Základy péče o stavební památky. 1. vyd.
• Hošek, J, Muk, J. Omítky historických staveb. 1. vyd.
• Mencl, V. Výtvarný vývoj středověkých omítek. 1. vyd.

Kovy

Kov se na historických stavbách objevuje již v rámci stavby i jejího okolí, např. jako součást oken, dveří, mříží, zábradlí, oplocení, u modernějších historických staveb pak i třeba schodišť, zasklení fasád, sloupů a podobně. Vedle odborného technologického servisu jsou v technologické laboratoři historické předměty a konstrukce z kovů zkoumány v rámci vědeckovýzkumné činnosti NPÚ.

Doporučená literatura:

• Böhm, František a Kotrba, Heřman. Pozlacovačské materiály: učební text pro střední odborná učiliště - obor pozlacovač.
• Rosa, Josef. Pozlacování I : Technologie pozlacování pro 1. roč. : Učební text pro SOU - obor pozlačovač.
• Losos, Ludvík a Lux, Václav. Pozlacování II : Učební text pro SOU - obor pozlačovač.
• Losos, Ludvík a Lux, Václav. Pozlacování III : Učební text pro SOU - obor pozlačovač.
• Benešová, Jaroslava. Konzervování a restaurování kovů: ochrana předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin.
• Nikitin, Michail Kapitonovič a Mel'nikova, Jelena Petrovna. Chemie v konzervátorské a restaurátorské praxi. Povrchové úpravy železných kovů.
• Bárta, Patrick. Čištění kovů. Brno: Technické muzeum v Brně - Metodické centrum konzervace, [2016].
• Výzdobné techniky kovů I. Brno: Technické muzeum v Brně - Metodické centrum konzervace, [2014].
• Výzdobné techniky kovů II. Brno: Technické muzeum v Brně - Metodické centrum konzervace, [2015].

Keramika a sklo

Vývoj keramiky je vodítkem pro archeologii, historii i předmětem specifikujícím předhistorická období. Od nejstarších nádobek na uchování potravin a vody, přes výrobu cihel v Uru lze sledovat vývoj civilizace na základě keramických nálezů. Keramika je obrazem doby a vývoj od jednoduchých. Naproti tomu první sklovité výrobky (korálky, figurky) tzv. fajánsové předměty jsou mladší a vznikly pravděpodobně až v 5. tisíciletí př. n. l. v Mezopotámii či Egyptě. S postupem času došlo i díky objevu tvarování pomocí sklářské píšťaly k rozšíření a větší výrobě předmětů ze skla různých tvarů a barev s nejrůznějším zdobením (např. užitné předměty jako vázy, mísy, nápojové sklo, skleněná výplň oken, vitráže, mozaiky, šperky, atd.). Z luxusního a nedostupného materiálu (např. gotické vitráže a vitraje v sakrální chrámové architektuře vznikající na objednávku patrona chrámu nebo luxusní nápojové číše, poháry a další užitné předměty vyráběné z benátského skla od poloviny 15. století a imitovaného benátského skla tzv. façon-de-Venise od konce 16. století) se časem stal běžně dostupný a dnes nacházíme sklo nejen jako často využívaný moderní stavební materiál v architektuře (okna, celé fasády, obklady, dlažby, schodiště), ale i jako materiál umělecko-řemeslné výzdoby interiérů (lustry, sochy, zrcadla, apod.).

Doporučená literatura:

• Hanykýř V, Kutzendörfer J. Technologie keramiky. Vyd. 2., v Silikátovém svazu 1. ed.
• Buys S, Oakley V. The conservation and restoration of ceramics. 1st ed.
• Weiss G. Keramika: umění z hlíny; kulturní dějiny a keramické techniky. 1. vyd. ed.
• Herainová M. Glazury, keramické barvy a dekorační techniky. 1. vyd. ed.
• Henderson J. The science and archaeology of materials: an investigation of inorganic materials.
• Hlaváč J. Základy technologie silikátů. 1. vyd. ed. Praha: Nakladatelství techn.
• Davison S. Conservation and restoration of glass. 2nd ed.
• Drahotová O, Kirsch R. Uměleckoprůmyslové museum (Praha Č, Česká sklářská společnost, Asociace sklářského a keramického průmyslu České republiky. Historie sklářské výroby v českých zemích I.-II./2 díl. Vyd. 1. ed.
• English Heritage. Practical building conservation: Glass and glazing.

Tabulka: Výzkumné projekty a zaměření technologických laboratoří

tags: #kotlik #stavebni #materialy #historickych #informace

Oblíbené příspěvky:

• Hydroizolace základů a stěn: postup při rekonstrukci
• Objevte kvalitu německých obkladů a dlažeb
• Vytvořte si koupelnu snů s těmito programy
• Postupy pro trvanlivé spoje sádrokartonu
• Podrobný návod na stavbu udírny