Kotvení tepelné izolace na svislou stěnu: Kompletní průvodce

Zateplení fasády je jedním z klíčových kroků k úsporám energie a zlepšení tepelněizolačních vlastností domu. Po přilepení desek tepelné izolace zateplovacího systému následuje jejich kotvení. Je důležité dbát na správný výběr a aplikaci kotvicí techniky, aby nedocházelo k chybám, které mohou mít za následek snížení účinnosti zateplení nebo dokonce poškození fasády.

Proč je kotvení tepelné izolace důležité?

Kotvení tepelné izolace na svislou stěnu plní několik zásadních funkcí:

  • Zajištění mechanické stability: Lepicí tmel primárně drží desky polystyrenu přilepené k podkladu, ale u některých povrchů nebo při větším zatížení nemusí být sám o sobě dostatečně spolehlivý.
  • Odolnost vůči sání větru: Na fasádu působí dynamické síly, zejména sání větru, které se snaží izolaci odtrhnout. Všechny fasádní systémy by měly odolávat sání větru, aby ani při padesátileté vichřici nelítaly kousky tepelného izolantu vzduchem.
  • Zabránění smykovému pohybu izolace: Vlivem změn teploty a vlhkosti může dojít k mírnému pohybu izolantu.
  • Přemostění nerovností podkladu: Pokud je podklad nerovný, může dojít k tomu, že lepidlo nebude rovnoměrně roznášet zatížení.
  • Zvýšení bezpečnosti u těžších izolantů: U minerální vlny nebo silnějších polystyrenových desek hrozí riziko jejich pádu ze svislé konstrukce. Tepelný izolant a jeho mechanické parametry musí být správně zvoleny dle typu a hmotnosti fasádního obkladu.

Výběr a typy hmoždinek pro kotvení izolace

Kotvení izolace se přistupuje několik dní po jejím nalepení. Minimální technologická přestávka je alespoň 24, nejlépe 72 hodin. Zde řečené zásady jsou pouze všeobecné, i kotvení by mělo být prováděno podle statického návrhu dle projektu. Hmoždinky je nutné dobře zvolit, nevybírat jen podle ceny.

Pro kotvení vnějších kontaktních zateplovacích systémů (ETICS) s izolantem z izolačních desek nebo lamel z minerální vlny MW se doporučuje použít hmoždinky s ocelovým trnem. Typ hmoždinek pro kotvení vychází z projektové dokumentace a je v souladu s certifikátem ETICS (Stavebního technického prohlášení).

V technické dokumentaci každé hmoždinky je uvedena kategorie podkladu, pro který je hmoždinka určena, a minimální kotevní hloubka. Minimální kotevní hloubka se měří od nosného materiálu bez omítky. Omítka se nepovažuje za nosný materiál. Pro kotvení do podkladu kategorie E (autoklávovaný pórobeton) se vždy používají šroubové talířové hmoždinky.

Čtěte také: kotvení polystyrenu přes izolant do Ytongu

Upevnění kontaktních zateplovacích systémů (ETICS), v nichž tvoří tepelnou izolaci desky z pěnového polystyrenu EPS nebo z minerální vlny MW, se navrhuje dle ČSN 73 39 02 - Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) - Návrh a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem.

Každá hmoždinka se nehodí univerzálně na jakýkoli podklad a jednoduše řečeno čím je podklad měkčí, tím sofistikovanější musí hmoždinka být, a tím delší je kotevní délka. Kotevní délky vycházejí z předpisů výrobce, nebo je lze určit výtažnými zkouškami. V betonu se pohybují od 25 do 50 mm, v děrovaných tvárnicích cca od 30 mm do 70 mm, v pórobetonu více jak 100 mm.

Rozlišujeme hmoždinky natloukací a šroubovací. Všeobecně do polystyrenu je možná jakákoli varianta trnu a vrutu, do vaty se smí z požárních důvodů používat jen trny a vruty kovové. Zatloukat se musí pouze trn a ne celá hmoždinka, jak je často chybně prováděno.

Typy hmoždinek podle materiálu izolace

  • Izolační desky z expandovaného polystyrenu (EPS) a extrudovaného polystyrenu (XPS), izolační desky perimetr: Je třeba používat hmoždinky s průměrem talíře min. 60 mm. Talířové hmoždinky se osazují jak v místě styků desek, tak i v jejich ploše.
  • Minerální desky (MW) s podélnou orientací vláken TR 15 kPa: Je třeba používat hmoždinky s průměrem talíře min. 60 mm.
  • Minerální izolační desky (MW) s podélnou orientací vláken TR 10 kPa: Doporučuje se používat hmoždinky s průměrem talíře min. 60 mm opatřené rozšiřovacím talířkem 90 mm. Talířové hmoždinky se osazují jak v místě styků desek, tak i v jejich ploše.
  • Minerální izolační lamely (MW) s kolmou orientací vláken: Hmoždinky se doplňují o rozšiřovací talíře 140 mm. Talířové hmoždinky se osazují pouze do plochy izolačních lamel.

Rozmístění a počet hmoždinek

Správné množství a rozmístění hmoždinek je klíčové pro pevnost a stabilitu zateplovacího systému. Kotvení se provádí vždy podle kotevního plánu, který zajišťuje optimální stabilitu fasádního izolantu. Počet hmoždinek stanoví projektant nebo speciální technik na základě výpočtu a případně výtažných zkoušek na stavbě.

Izolační desky rozměrů 1000x500 mm (EPS, XPS, perimetr) se kotví talířovými hmoždinkami po obvodě a do plochy. Minimální množství hmoždinek, aby deska byla zakotvena po obvodě i v ploše, je 6 ks/m2. V oblasti nároží a atiky se počet hmoždinek zvyšuje. V současné době se smí používat minimálně 6 ks/m2, což odpovídá třem hmoždinkám do každé desky, nebo variantě jedné hmoždinky přímo do desky a do každého „T“ spoje.

Čtěte také: Kompletní průvodce hydroizolací plochých střech

Standardně se hmoždinky umisťují do rohů izolačních desek a jedna hmoždinka se vkládá do jejich středu. Přířezy velikosti cca poloviny desky se kotví hmoždinkami do rohů, T spojů a jednou hmoždinkou doprostřed. Takto se doporučuje pokračovat i v případě desky o šířce 30 cm. Menší přířezy už v ploše není nutné kotvit. Nejmenší povolený rozměr přířezu je 15 cm.

Předem je třeba říci, že rozhodující slovo v umístění hmoždinek na izolantu má systémový dodavatel, který prošel sérií zkoušek a má příslušné hodnoty do výpočtu kotvení. Zde uvedená schémata jsou pouze orientačním vodítkem pro materiály Isover, v různých certifikovaných systémech můžou být proto modifikovány.

Specifické rozmístění pro různé typy izolantů

  • Kotvení desek Isover TF Profi (600 × 1000 mm): Je možné je kotvit standardně na hrany a rohy, výhodnější je ale kotvit je do pole desky, protože výrobky z minerálních vláken mají větší odolnost proti protažení hmoždinky právě v poli. Při kotvení do pole desky je nutné umístit hmoždinku v lepeném místě!
  • Kotvení desek Isover NF 333 (výrobky s kolmou orientací vláken, 333 × 1200 mm): Kotví se vždy s roznášecím talířkem o rozměru 140 mm. Umístění hmoždinek se volí tak, aby netvořily souvislý pruh.
  • Kotvení expandovaných polystyrenů (500 × 1000 mm): Oproti minerálním vatám mají výrazně větší pevnost v tahu, tlaku a také odolnost proti protažení hmoždinky izolantem. Není proto nutné je kotvit do pole desky, používá se standardní kotvení na hrany a rohové T-spoje.

Počet, typ, druh a rozmístění hmoždinek pro kotvení ETICS vychází z projektové dokumentace. Při návrhu hmoždinek projektant postupuje v souladu s ČSN 73 29 01, ČSN 73 29 02, ETAG 004, ETAG 014, ČSN EN 1991-1-4 Zatížení konstrukcí Část 1-4: Obecná zatížení - Zatížení větrem a technickou dokumentací ETICS. Počet kotev je závislý na výšce budovy, tvarových charakteristikách budovy, umístění budovy, větrné oblasti dle mapy větrných oblastí a kvalitě podkladu pro kotvení, která se stanoví pro danou hmoždinku výtažnou zkouškou dle ETAG 014.

Montážní postupy kotvení

Hmoždinky se osazují po zatvrdnutí lepící hmoty tak, aby nedošlo k posunu izolantu a k narušení jeho rovinatosti, zpravidla po 24 až 72 hodinách od nalepení. Hmoždinka musí být osazena pevně bez pohybu a její talíř je zapuštěn max. 1 mm pod povrch izolantu, nebo osazen do roviny s povrchem izolační desky.

Pro každou hmoždinku vyvrtejte otvor o předepsaném průměru a hloubce dle kotevního schématu výrobce či dle statického výpočtu v projektu. Hloubka je dána tloušťkou zateplení s přičtením tloušťky lepidla, případných omítek, kotevní hloubky a rezervy. U plných materiálů je nutné otvor několikanásobným vytažením vrtáku za chodu z otvoru vyčistit (už bez vrtání).

Čtěte také: Efektivní turbošrouby pro stavebnictví

Hmoždinka se nasadí do otvoru a zatlačí rukou, případně lehce doklepne gumovou palicí tak, aby talířek dosedl na povrch izolantu. Poté se na hmoždinku nasadí montážní nástroj, kterým se hmoždinka upevní do podkladu, současně kruhový držák nástroje nařízne izolant kolem talířku a talířek naříznutý izolant stlačí pod sebou. Vše při jedné operaci. Proces montáže končí automaticky dosednutím otočného dorazu nástroje na povrch izolantu.

Zapuštěná montáž hmoždinek

Zapuštěná montáž s víčkováním maximálně eliminuje vykreslování hmoždinek. Vlivem hlubokých zapuštění talířků hmoždinek vyplněných lepicí a stěrkovou hmotou dochází k vykreslování hmoždinek na fasádě v zimním období. Pokud to dovolí typ a tloušťka použitého izolantu, doporučuje se používat zapuštěnou montáž hmoždinek s překrytím talířků hmoždinek víčkem z izolantu. Zapuštěná montáž fasádního izolantu představuje efektivní řešení, které zajišťuje nejen estetický vzhled fasády, ale také její dlouhodobou odolnost a funkčnost.

Na naší stavbě se provádí tzv. zapuštěná montáž kotev s překrytím talířů hmoždinek pro eliminaci tepelných mostů. Následně se vytvořená dutina v izolantu uzavře systémovou zátkou ze stejného materiálu, jako je izolant. Doporučuje se zátku do otvoru zatlačit nikoliv rukou, ale hladítkem, které zajistí, aby zátka zůstala v rovině povrchu izolantu. Kuželový obvod zátky z EPS zajistí její polohu v otvoru. Po montáži všech hmoždinek a jejich zakrytí zátkami se celý povrch tepelné izolace přebrousí do dokonalé roviny.

Při zápustné montáži se postupuje takto:

  1. Na vyznačených místech vyvrtáme otvory do podkladu.
  2. Pomocí kovové frézky vytvoříme přesný vyhloubený prostor v polystyrenu, kam se hmoždinka zapustí.
  3. Do vyvrtaného a vyfrézovaného otvoru vložíme hmoždinku.
  4. Vrtačku nastavíme na nízké otáčky a pomalu utahujeme, aby se hmoždinka bezpečně rozevřela a upevnila v podkladu.
  5. Po ukotvení hmoždinky zakryjeme otvor polystyrenovou fasádní zátkou.

Zjednodušený návrh mechanického upevnění hmoždinkami na účinky sání větru

V obvyklých případech lze provést návrh mechanického upevnění ETICS zjednodušeným postupem pro budovy v I až IV větrové oblasti podle ČSN EN 1991-1-4, u nichž proudění větru není nepříznivě ovlivněno jejich tvarem, polohou nebo překážkami v okolí a jejichž výška nad okolní terén po horní hranu atiky nebo římsy nepřesáhne 38 m.

Zatížení větrem ve zjednodušeném návrhu

Pro zjednodušený návrh se účinky zatížení větrem uvažují pro celý vnější plášť jedinou nejméně příznivou hodnotou podle největší výšky, tvaru budovy, větrové oblast a kategorie terénu příslušející jejich poloze. U budov vyšších než 15 m lze plochy pláště členit na dvě výšková pásma. První pásmo do výšky 15 m včetně, druhé pásmo od 15 m do celkové výšky budovy. Účinky zatížení větrem v prvním pásmu se uvažují hodnotou příslušející výšce 15 m, účinky zatížení větrem v druhém pásmu se uvažují hodnotou příslušející největší výšce budovy.

Plochy pláště se rozdělí na okrajové oblasti (A1, případně A1 a A1) a vnitřní (B1, případně B1 a B2) podle obrázku. Toto rozčlenění ploch na okrajové a vnitřní oblasti se provede pro všechny strany budovy, účinky větru se uvažují ze všech stran. Parametr e pro stanovení šířky okrajové oblasti se uvažuje jako menší z hodnot b nebo 2h. Při stanovení délky a šířky budovy se při zjednodušeném návrhu používají její největší půdorysné rozměry. Pokud je budova součástí bloku, vychází se při stanovování okrajové a vnitřní oblasti z rozměru a tvaru celého bloku.

Počet hmoždinek na 1 m2 v okrajové oblasti se stanoví u budovy s jedním výškovým pásmem pro desky z izolačního materiálu o rozměrech 500x1000 podle třídy únosnosti hmoždinky podle 5.4.3.3. pro celkovou výšku budovy a příslušnou větrovou oblast a kategorii terénu podle tabulek v příloze D ČSN.

Budovy členěné na dvě výšková pásma se počet hmoždinek v okrajové oblasti stanoví podle výškového pásma pro příslušející větrovou oblast a kategorii terénu podle tabulek v příloze D ČSN. Pro první výškové pásmo (oblast A1) se použijí hodnoty platné pro výšku budovy 15 m, pro druhé výškové pásmo (oblast A2) se použijí hodnoty platné pro celou výšku budovy.

Počet hmoždinek na m2 ve vnitřní oblasti plochy (B1, případně B1, B2) se může proti okrajové oblasti snížit nejvýše o 25 %, ale počet hmoždinek na celou desku izolantu musí být vyjádřen vždy celým číslem.

Časté chyby při realizaci tepelné izolace

Při realizaci tepelné izolace na svislou stěnu se často vyskytují chyby, které mohou mít negativní dopad na funkčnost a životnost zateplovacího systému:

  1. Mezery mezi deskami EPS: Jednotlivé desky EPS by se měly pokládat na sraz bez mezer mezi deskami. Vypěňování mezer mezi jednotlivými deskami EPS není správné řešení. PUR pěna nemá požadované mechanické vlastnosti (především pevnost v tlaku) jako tepelný izolant EPS. PUR pěna má po odříznutí několikanásobně vyšší prodyšnost než polystyren, vlhkost proudící skrz stěnu si vždy vybere místo nejmenšího odporu, kudy jí následně proudí větší množství a může tak docházet k nerovnoměrnému vymývání pigmentů z finální stěrky nebo nátěru.
  2. Nevhodné materiály: Používání tvarovek a desek s nerovným povrchem s sebou nese při realizaci podlahy určitá rizika. Použití nevhodného výrobku nebo materiálu s nedostatečnou pevností v tlaku může způsobit nerovnoměrné a nadměrné stlačení a sesedání celé skladby podlahy. Řešením je návrh materiálu s dostatečnou pevností v tlaku, která bude vhodná pro samotnou hmotnost skladby a předpokládané užitné zatížení podlahy.
  3. Chybné lepení minerálních desek: Minerální desky s kolmým vláknem se musí vždy lepit celoplošně. Pro tento typ izolantu je také nutné použít při kotvení hmoždinky s rozšiřujícím talířkem.
  4. Hliníkové zakládací lišty: Při realizaci zateplení fasády se nedoporučuje používat hliníkové zakládací lišty. Hliník je materiál s velmi vysokou tepelnou vodivostí. Tato lišta v konstrukci vytváří výrazný liniový tepelný most po obvodě celé stavby mezi fasádním zateplením a soklovou částí. Vhodným řešením této problematiky je použití správného příslušenství, které minimalizuje tepelné mosty.
  5. Nesprávná aplikace šedého polystyrenu: Při aplikaci zateplení pomocí šedého pěnového polystyrenu je třeba brát ohled na intenzitu slunečního záření. Šedý polystyren má menší odolnost proti vysoké teplotě na rozdíl od bílého polystyrenu. Šedý polystyren má větší teplotní roztažnost než polystyren bílý.
  6. Příliš silná základní vrstva: Vznik prasklin a trhlin na fasádě může mít několik příčin. V tomto případě se jedná o realizaci základní vrstvy (lepidlo a perlinka) ve větší tloušťce, než doporučuje výrobce.
  7. Nesprávné lepení desek: Desky tepelné izolace se musí lepit na vazbu se vzájemným posunutím alespoň 150 mm. Izolant se lepí v rozích i v ploše na vazbu s minimálními přesahy 100 mm. Je nutné dbát na absenci jakýchkoli vodorovných či svislých spár v místech otvorů do fasády a provádět výřezy do desek a lamel izolantu.
  8. Nekvalitní pojistná hydroizolace: Nekvalitně provedená pojistná hydroizolace může mít za následek zatečení vody do konstrukce provětrávané fasády a do tepelné izolace. Jako pojistná hydroizolace se používá difuzně otevřená fólie, která má hodnotu sd (ekvivalentní difuzní tloušťka) menší než 0,3 m.
  9. Nevhodné materiály pro provětrávané fasády: Do skladby provětrávané fasády je nutné volit vhodné materiály s dostatečnou objemovou hmotností, které je následně nutné správně kotvit. Do provětrávaných fasád jsou vhodné minerální izolace v podobě tužších desek, tedy čedičová vlna. Při použití materiálu s nedostatečnou objemovou hmotností hrozí riziko sesunutí tepelné izolace vlivem gravitace.
  10. Chybné vkládání minerální izolace do krovu: Při vkládání minerální tepelné izolace mezi nosné dřevěné prvky krovu (např. krokve) je nutná pracovní kázeň a preciznost. Velmi důležité je do volného prostoru mezi krokvemi vkládat správně a přesně nařezané desky/role tepelné izolace. Vkládaná tepelná izolace by měla být větší, než je prostor mezi krokvemi. V případě čedičové minerální izolace (tužší materiál dodávaný většinou v deskách) by měla být velikost izolantu větší o 0,5 - 1 cm. V případě, že tepelný izolant není uříznut ve správném rozměru, tak hrozí, že nebude mezi krokvemi držet.

Doplňující informace k zateplení a kotvení

Zcela běžně se v současné době používají na zateplení stěn izolanty 14 až 20 cm. Před samotnou realizací je nutné nechat celou navrženou skladbu zkontrolovat z tepelně technického hlediska. Správné posouzení tedy není zcela snadné, ale jak dokazují zkušenosti z nesprávně navržených systémů, je velice důležité.

Nejznámější hodnotou, která se posuzuje, je součinitel prostupu tepla U (W/m2K), který udává, kolik tepla ve Wattech unikne čtverečním metrem skladby stěny při rozdílu teplot vnější a vnitřní strany jeden Kelvin. Je závislý především na tloušťce a tepelné vodivosti jednotlivých prvků ve skladbě. Čím je hodnota nižší, tím je zateplení kvalitnější, protože propustí méně tepla.

Velice důležitým a v dobách minulých opomíjeným faktorem je posouzení velikosti a místa kondenzace vodní páry. Řešením je použití kvalitní parozábrany včetně veškerého příslušenství, které tvoří systémové řešení.

Polystyren je nejlevnější tepelný izolant, dobře se zpracovává, je u něj možné zapuštění hmoždinek. Další nevýhodou je UV nestabilita. Pokud je polystyren vystaven slunečnímu záření, tak jeho povrch postupně sprašuje, ubývá a tato vrstvička se stává neúnosnou. Oproti minerální izolaci nevadí tolik hlodavcům, kteří si někdy (za předpokladu nesprávné montáže) mohou vykousat v izolantu hnízdo.

Podklad určený pro lepení desek musí být čistý, suchý, nesmí být zmrzlý (jinovatka působí jako separace), nesmí být mastný a je nutná dostatečná soudržnost v případě dodatečného zateplování již omítnutých stěn. ETICS mají předepsané rovinnosti podkladu, které vycházejí z rozumné spotřeby pro vyrovnání a nalepení desek.

Izolant se na fasádu lepí lepící hmotou dle jeho typu buď celoplošně přes hřeben, nebo tzv. na buchty a obvodový rámeček. Není možné, aby se deska lepila pouze na buchty bez rámečku, takový systém nevyhovuje standardům ETICS ani požárním vyhláškám.

V případě zateplení nad terénem (nebo v místě balkonů a lodžií) se první deska osazuje na vodorovně kotvený zakládací profil z kovu nebo plastu a měla by být z nenasákavého izolantu. V případě založení pod terén by měl být nenasákavý polystyren osazen minimálně do hloubky 0,3 m pod upravený terén kvůli omezení tepelných mostů (raději ale níže).

Dalmatinův efekt

V současné době je čím dál více kladen důraz na tlustší a kvalitnější zateplení. Někdy je na stavbách patrný vznik tzv. dalmatinového efektu, kdy se v zimním období na ojíněné fasádě při jejím zahřívání začnou vlivem rychlejšího prohřátí podkladu kolem hmoždinky objevovat skvrny. Jsou to místa, kde došlo k rychlejšímu "roztátí" jinovatky a tento efekt postupně zmizí, jakmile se celý podklad prohřeje a fasáda "roztaje". Zapuštěním hmoždinky tento jev eliminujete.

Kotvení v provětrávaných fasádách

Na rozdíl od kontaktních fasád nejsou větrané systémy v přímém kontaktu s povětrnostními vlivy. Největší tlak je na ochranný plášť, izolace za ním je víceméně chráněná. Minerální vlny mají různý odpor proti proudění vzduchu AFr. Čím vyšší tento odpor je, tím lépe odolávají „vyfoukávání“ tepla. S touto veličinou se nepracuje často, nicméně má vliv na stanovené správné návrhové hodnoty izolace λu zvláště u velmi vysokých mezer, kde je rychlost proudění vyšší.

  • Kazetový rošt 600 mm: Není třeba kotvit vůbec, vhodné jsou měkké materiály jako Isover Uni, Isover Aku, Isover Woodsil.
  • Vodorovný rošt 600 mm: Není potřeba kotvit vůbec, případně se kotví 2 hmoždinkami na desku.
  • Vodorovný rošt 1200 mm: Izolační desky (600 × 1200 mm) ve vysokém vodorovném roštu lze kotvit do rohů vnitřních polí, nebo kombinovaně do pole a hrany (se zvětšeným talířkem).
  • Svislý rošt 600 mm: Desky minerální izolace se rozepřou mezi svislý rošt, případně se přikotví.
  • Bez roštu: V případě bodového nosného roštu se desky tepelné izolace (600 × 1200 mm) kotví buďto 3 základními hmoždinkami na desku do pole, nebo hmoždinkami se zvětšeným talířkem na hrany.
Typ izolantu Minimální průměr talíře hmoždinky Specifické požadavky
EPS a XPS (perimetr) 60 mm Osazení v místě styků i v ploše
MW s podélnou orientací vláken TR 15 kPa 60 mm Osazení v místě styků i v ploše
MW s podélnou orientací vláken TR 10 kPa 60 mm + rozšiřující talířek 90 mm Osazení v místě styků i v ploše
MW lamely s kolmou orientací vláken Hmoždinky s rozšiřovacími talíři 140 mm Osazení pouze do plochy izolačních lamel

Při připevňování do fasády myslete hlavně na to, aby nevznikaly tepelné mosty. Oblíbeným řešením pro kotvení do zateplených fasád je systém Fischer Thermax. Poradí si i s větším zatížením, a proto se hodí například pro připevňování satelitů, světel nebo rolet. Pórobeton je lehký, má výborné izolační vlastnosti, ale zároveň není tak pevný jako třeba klasické cihly. Musíte u něj proto počítat s nižší pevností v tlaku. Proto hledejte kotvicí systémy, které zaručují větší spolehlivost v měkkých materiálech.

Potřebujete-li dokonale pevný spoj, máte drolivé zdivo nebo jste prostě jen fanoušek moderních postupů, zvolte chemickou maltu. Je to tuba s dvěma složkami, které se při vytlačování mísí a rychle se spojí s kotveným materiálem. Při kotvení je vždy potřeba, aby zvolený systém v materiálu pevně držel. Pro menší práce se hodí například chemická kotva Fischer FIS VL 300 T, na kterou vám stačí běžná pistole na silikon. Velmi účinná je také Fischer FIS VL 410 C. Obě nabízejí i variantu pro kotvení v mrazu.

Specifické je také kotvení do sádrokartonu. Je to měkký materiál, a tak je problematické nejen připevňování těžkých poliček, ale i menších obrazů. Proto je při práci se sádrokartonem nutné sáhnout po speciálních hmoždinkách. Některé, jako například Mungo MFJ, použijete i bez předvrtávání. Pro ukotvení těžších předmětů sáhněte raději po hmoždinkách Fischer HM, se kterými se nemusíte bát ani upevnění poliček nebo zrcadlových skříní.

Univerzálním řešením mohou být uzlovací hmoždinky. Například TOX Deco jsou měkké a v otvoru se roztáhnou snadno a bez zbytečného pnutí. Ideální pro všechny drobné domácí montáže.

tags: #jak #kotvit #tepelnou #izolaci #na #svislou

Oblíbené příspěvky: