Kotevní prvky a bezpečnost na střechách s krytinou Onduline

Při výstavbě a údržbě střech, zejména těch s krytinou Onduline, hrají kotevní prvky klíčovou roli v zajištění stability, odolnosti proti povětrnostním vlivům a celkové bezpečnosti. Stejně důležitá je i bezpečnost práce na střechách, která by měla být řešena již ve fázi projektové dokumentace.

Charakteristika a použití kotevních prvků pro Onduline

Kotevní prvky pro krytinu Onduline jsou vyrobeny ze stejného materiálu a stejným postupem jako desky Onduline. Desky Onduline Classic jsou opatřeny na vrchní straně embosovaným nápisem "Onduline", což zaručuje jejich originální kvalitu. Tyto prvky jsou sycené bitumenem a jsou k dispozici ve čtyřech barvách. Mají vysokou kvalitu vstupních materiálů, což zaručuje bezchybnou a spolehlivou ochranu každé střešní konstrukce. Odolávají velmi vysokým i velmi nízkým teplotám a snižují hladinu hluku při intenzivních deštích. Vlnitý tvar krytiny umožňuje snadnou, rychlou a účinnou ventilaci střešního pláště.

Dvě křídla jsou spojená pružnou částí umožňující měnit úhel hřebene. Kotvy mají délku 100 mm a upevňují se minimálně 10 kusy originálních šroubů s hlavou a nerezavějícím pozinkovaným hrotem. Tyto šrouby jsou obzvláště vhodné do tvrdého dřeva a jsou určeny k připevnění Onduline k ocelovým nosníkům, což zajišťuje vysokou rezistenci vůči větru.

Kromě základních kotevních prvků jsou k dispozici i speciální komponenty:

• Vlnová výplň: Vyrobena ve tvaru desek Onduline, slouží k vyplnění mezer mezi svislými stěnami a střechou pokrytou Ondulinem.
• Vlnitá základna: Z černého polyethylenu, slouží jako východ na střešní plochu.
• Komínek: Pro odvětrání, například kanalizace WC.

Kotvení hydroizolačního systému na ploché střeše

Problém ukotvení hydroizolačního systému na ploché střeše je stále častěji diskutován. Při obnově ploché střechy je nutné provést základní odtrhovou zkoušku, aby se získala představa o únosnosti podkladu. Výpočtová hodnota na jeden kotevní prvek představuje 400 N. Výtažná hodnota musí být zvýšena o bezpečnostní dynamický faktor 2,5 až 3, což znamená, že tahovým přístrojem by se měla naměřit hodnota minimálně 1 000 až 1 200 N. Výsledkem této zkoušky je zápis o odtrhové zkoušce s přesnou specifikací kotev, které jsou schopné přenést zatížení větrným vztlakem.

Čtěte také: Jak správně kotvit terasová prkna?

Mylná představa, že povlakovou krytinu ochrání proti negativním účinkům větrného vztlaku atika, může vést k rozsáhlým škodám. Ve skutečnosti je větrný vztlak největší právě v rozích za zvýšenou atikou.

Předběžný návrh počtu šroubů pro kotvení hydroizolační vrstvy

Pro předběžný návrh počtu šroubů se vychází z pravidla ověřeného praxí: 3-6-9 ks/m². To znamená:

• 3 kusy šroubů ve vnitřní ploše střechy (nejmenší namáhání).
• 6 kusů šroubů v okrajových zónách.
• 9 kusů šroubů v rohových zónách (nejvýraznější namáhání).

V průměru to představuje asi 4 kusy šroubů na čtvereční metr. Toto pravidlo je aplikovatelné například na bytové domy nebo výrobní haly s výškou do 20 m. Je třeba zohlednit i nadmořskou výšku, v níž je budova situována.

V případě potřeby je nutné vypracovat kotevní plán, který přesně určí zóny namáhání větrem a navrhne hustotu a rozložení kotev na dané střeše. Nedodržení potřebného počtu šroubů na čtvereční metr má fatální následky s velkými finančními ztrátami.

Zásady návrhu kotevních systémů

Kotevní prvky by měly být dostatečně odolné proti korozi, mít dostatečnou dynamickou a mechanickou únosnost, nesmí se postupně uvolňovat z podkladu a poškozovat hydroizolační vrstvu. Při návrhu kotevních systémů se musí zohlednit několik zásad:

Čtěte také: Kotevní šrouby: Průvodce pro latě

• Typ podkladu: Rozlišujeme standardní podklady jako beton, trapézový plech a dřevo.
• Hliníkový plech a skořepinové panely: Doporučuje se použít speciální nýt TPR, kde zatížení nepřenáší závit, ale speciální růžice.
• Pórobeton: Před návrhem kotvících prvků je vždy nutné provést tahovou zkoušku. Doporučuje se použít šrouby IGR (se zápustnou hlavou a úchytem tvaru čtyřhranu v kombinaci s přítlačnou talířovou podložkou) nebo šrouby LBS (samozávrtné šrouby). Nedoporučuje se používat natloukačky, které se mohou postupně uvolňovat a poškozovat krytinu.

Řešení specifických problémů při kotvení

• Ploché střechy spádované tepelnou izolací: Při spádování od 200 do 400 mm by bylo nutné použít mnoho různých délek šroubů. Pro zrychlení realizace se doporučuje použít šroub TIA - T25 - 6,3 x 150 v kombinaci s teleskopem R45. Díky dvojitému závitu lze překlenout tepelnou izolaci až do tloušťky 100 mm bez změny délky šroubu nebo teleskopu.
• Tloušťka tepelné izolace: Na trhu jsou šrouby, které umožňují překotvit až 670 mm tepelné izolace při kotvení do trapézového plechu a 530 mm tepelné izolace při kotvení do betonu.
• Omezení délky vrtáků: Pro vrtáky do betonu o průměru 5 mm je řešením použití prodlužovací kónické tyče a krátkých kónických vrtáků, určených pro překlenutí tloušťky tepelné izolace do 800 mm.

Odolnost kotvících prvků

Odolnost kotvících prvků proti korozi se testuje například Kesternichovým testem, který simuluje zatížení kotvícího prvku účinky agresivního prostředí. Kotevní prvek se vystavuje cyklické korozní zátěži v atmosféře oxidu síry při teplotě 40 °C. Kotvy určené na střechy musí odolat minimálně 12 cyklům.

Tabulka odolnosti kotev vůči korozi (Kesternichův test)

Stavebník by se měl při nákupu orientovat podle vydaných certifikátů a technických osvědčení kvality. Na kotvení jednotlivých vrstev ploché střechy lze použít pouze kotvy s katalogovým označením - vhodné na kotvení střech.

Nejčastější chyby při kotvení

• Nedostatečný počet kotev: Montážní firmy často z důvodu úspory nedodržují minimální počet kotev.
• Nedostatečná hloubka kotvení do betonu: Kotva by měla být osazena minimálně do hloubky 20 mm.
• Upevnění kotev příliš na okraji izolace: Častý problém, který se vyskytuje na střechách.
• Použití nevhodných kotev: Například použití kotev a kotvícího systému při projektu Tri veže v Bratislavě, kde bylo nutné vypracovat dokumentaci s množstvím detailů pro bezpečné ukotvení dřevěné konstrukce a hydroizolační vrstvy ve výšce 80 m nad povrchem.

Bezpečnost práce na střechách

Bezpečnost práce na střechách je stále opomíjenou záležitostí, a to jak při vlastních stavebních pracích, tak i při následné údržbě (odklízení sněhu, nátěry atd.). Již ve fázi zpracování projektové dokumentace je povinností projektanta řešit i bezpečnost práce, a to zejména i v době provozu stavby.

Nejlepším řešením je osazení trvalých kotvících bezpečnostních prvků již při samotné výstavbě, což slouží jak montážní firmě, tak i při všech následných údržbových pracích na střechách. Dodatečné osazování bezpečnostních prvků je vždy technicky komplikované (porušení hydroizolace a tepelné izolace) a často prakticky nemožné v době potřeby, například při odklízení sněhu.

Čtěte také: jak kotvit stavby bez betonování

Projektová dokumentace musí obsahovat způsob zajištění bezpečnosti práce a technická zařízení pro výstavbu i pro budoucí provoz. Tyto povinnosti ukládá zejména stavební zákon č. 183/2006 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky, zvláště vyhláška č. 503/2006 Sb. a vyhláška č. 591/2006 Sb. o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích. Dále Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, a Nařízení vlády č. 362/2005 Sb.

V případech daných zákonem (zákon č. 309/2006 Sb.) je nutné určit koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništi (např. pokud předpokládaná délka prací je delší než 30 pracovních dnů a bude na nich pracovat současně více než 20 fyzických osob, nebo celkový objem prací přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu). V těchto případech je nutné zajistit plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Ochrana proti pádu z výšky

Obecně platí, že ochrana proti pádu z výšky nad 1,5 m musí být zajišťována buď kolektivním, nebo osobním zajištěním. Při kolektivním zajištění se vždy jedná o technický způsob zabezpečení pomocí ochranných a záchytných konstrukcí. Práce, při které má pracovník použít zařízení k zachycení pádu, se považují za práce v ohroženém prostoru. Místo upevnění (ukotvení) prostředku k zachycení pádu musí odolat ve směru možného pádu minimální statické síle 15 kN.

Údržbové práce, jako je odklízení sněhu nebo práce za extrémních podmínek (vítr, déšť, sníh), jsou obzvláště nebezpečné. Pro pohyb na střeše nabízí lanový kotvící systém mnoho předností, například určení míst volného pádu a míst s níže ležící plochou.

tags: #kotvici #prvky #na #krytinu #onduline #informace

Oblíbené příspěvky:

• Betonová stěrka v architektuře školky
• Vše o masivních deskách
• Kompletní průvodce pěstováním ořešáku: řez, ošetření a ochrana dřeva
• jak vybrat francouzská okna do bytu
• Jak se vyrábí cement v Heidelberg Materials