PergolyKruhovitě Pórovité Dřeviny: Charakteristika
Dřevo listnatých dřevin je tvořeno větším počtem různých buněk, které jsou více specializovány a přizpůsobeny své funkci při porovnání s buňkami jehličnatých dřevin.
Mezi makroskopické znaky patří takové, které můžeme rozpoznat pouhým okem.Při makroskopické prohlídce jednotlivých řezů dřeva můžeme pozorovat následující strukturální části, které se však nemusí vyskytovat u každého druhu: letokruhy, cévy, dřeňové paprsky, jádro, běl, vyzrálé dřevo aj.
Charakteristika dřeva
Běl je světlá vnější část kmene. Její šířka závisí na druhu dřeviny, může být pouze několik letokruhů, ale může zaujímat i celý průřez kmene (bělové dřeviny).Jádro je centrální tmavěji zbarvená část kmene. Jeho vodivé elementy jsou pro vodu neprůchodné.
Tato neprůchodnost je způsobena přítomností tzv. jádrových látek, které se ukládají v buněčných stěnách i dutinách. U jehličnanů se jedná o pryskyřice, u listnáčů o gumy, alkaloidy aj. Neprůchodnost cév listnáčů mohou také způsobovat thyly.
Přítomnost jádrových látek je důvodem špatné propustnosti jádrového dřeva pro kapaliny. Vyzrálé dřevo má analogickou strukturu s jádrovým dřevem, není však barevně odlišitelné od okolní běli.
Čtěte také: Zahrady a okrasné dřeviny
Barva dřeva - barevné vybarvení je považováno za velmi důležitou vlastnost dřeva. Zbarvení dřeva způsobují látky uložené v buněčných stěnách nebo lumenech. Jsou to barviva, třísloviny, rostlinné gumy, pryskyřice aj.
U dřevin se až na pár výjimek vyskytují jen tzv. teplé odstíny, a to od žlutobílé až po fialově hnědé a černé zabarvení. Barva dřeva nebývá stálá. Do značné míry ji ovlivňuje ovzduší, zvláště ultrafialové paprsky slunečního spektra. Světlé dřeviny šedivějí a tmavnou, tmavé dostávají světlejší, nevýrazný odstín.
Lesk dřeva - je způsoben nejednotným průběhem vláken. Kdy vlákna odrážejí světelné paprsky tak, že někdy je dřevo pruhovaně lesklé (např. mahagon), jindy vidíme lesklé plošky (dřeňové paprsky), což jsou dřeviny, u nichž se nepravidelně střídají plochy lesklé s plochami matnými.
Textura dřeva - nazýváme celkový optický vzhled dřeva, jak je patrný na jednotlivých řezech. Textura je podmíněna především anatomickou stavbou (póry, letokruhy, dřeňovými paprsky), dále barvou, leskem a druhem řezu.
U jehličnanů je jednodušší a je vytvořena především kresbou výrazných letokruhů. Listnaté dřeviny mají složitější anatomickou stavbu, což způsobuje výraznější barvu a rozdílný lesk v ploše. Na příčném řezu je textura nejvíce ovlivněna soustředěnými letokruhy. Na tangenciálním řezu (mimo středovém) je textura znázorněna velice zajímavou fládrovou kresbou.
Čtěte také: Tvrdé jehlice
Dřeňové paprsky - jsou tvořeny různě mohutnými seskupeními parenchymatických buněk, které jsou orientovány kolmo na podélnou osu kmene. Dřeňové paprsky významně ovlivňují vlastnosti dřeva a jsou jednou z příčin rozdílných fyzikálních a mechanických vlastností dřeva v tangenciálním a radiálním směru.
Dřeňové paprsky mají všechny dřeviny, ale ne u všech dřevin jsou makroskopicky zřetelné, závisí to na jejich velikosti. Viditelné dřeňové paprsky jsou různě barevně odlišené od okolního dřeva a vytvářejí lesklé plošky (zrcátka).
Na příčném řezu mohou být patrné jako pásy, které probíhají od obvodu do středu. Na radiálním řezu jsou dřeňové paprsky pozorovatelné jako různě vysoké pásky či skvrny. Na tangenciálním řezu jsou makroskopicky viditelné v podobě jemných svislých čárek.
Šířka a výška dřeňových paprsků je pro různé druhy dřevin typická a je důležitým diagnostickým znakem. Široké dřeňové paprsky, které jsou makroskopicky pozorovatelné na všech řezech, jsou typické např. pro dub, buk a platan. Úzké dřeňové paprsky, které jsou makroskopicky hůře rozlišitelné s výjimkou radiálního řezu, má např. lípa, jilm, akát.
Velmi úzké dřeňové paprsky jsou makroskopicky nezřetelné a vyskytují se u všech dřevin jehličnatých a některých listnatých jako např. jasan, bříza, topol, hrušeň, jabloň.
Čtěte také: Tipy pro pěstování popínavých dřevin
Suky - jsou základem živých nebo pozůstatky odumřelých větví. Vyskytují se u všech dřevin. Mohou být jednotlivé nebo ve skupinách. Na příčném řezu mají oválný tvar, na tangenciálním oválný nebo kruhový. Na radiální řezu mají charakter tmavšího pruhu ve srovnání s okolním dřevem.
Množství a rozměry suků závisí na typu dřeviny, stanovišti i poloze ve kmeni. Suky probíhají víceméně kolmo nebo pod určitým úhlem k ose kmene a jejich letokruhy navazují na letokruhy kmene.
Očka - jsou zarostlé nevyvíjející se spící pupeny větví, které po rozřezání dřeva vytvářejí tzv. očkovou kresbu. Vznikají ve vrstvě dřeva, která je těsně u lýka. Projevují se na tangenciálních řezech jako okrouhlé tmavší nebo světlejší útvary. Jejich výskyt je charakteristický jen pro některé dřeviny, jako jsou javor klen, dub, bříza.
Svalovitost (vlnitost) - je nepravidelná stavba dřeva, která se projevuje zvlněným nebo spleteným průběhem dřevních vláken ve směru osy kmene. Makroskopicky se projevuje po rozštípnutí kmene zvlněným povrchem, na vyhlazeném povrchu podélných řezů pak střídáním lesklých a matných pruhů napříč vláken.
Kořenice - některé dřeviny poskytují z oddenkové části kmene surovinu nazývanou kořenice, která se vyznačuje spletitostí dřevních vláken orientovaných v různých směrech. Letokruhy jednotlivých kořenů vrůstají do kmene, kde se přizpůsobují jeho letokruhům. Zpracovávají se kořenice ořešáku, jasanu, dubu, aj.
Lískovcové dřevo - některá dřeva (smrk, vzácněji jedle, buk, jasan) se vyznačují zvláštním zvlněným průběhem dřevních vláken, které se na příčném řezu projeví místním zvlněním letokruhů - tzv. lískovcové dřevo.
Reakční dřevo - vzniká jako reakce na mechanické namáhání dřeva větrem, sněhem, ledem apod. a je spojeno s výraznou excentricitou kmene.
Vůně dřeva - je charakteristická pro jednotlivé druhy dřevin a je závislá na obsahu etherických olejů, pryskyřic a tříslovin.
Hustota dřeva - je doplňkový charakteristický znak pro makroskopickou identifikaci dřeva. Nestanovuje se přesná hustota [kg/m3], ale provádí se její přibližný odhad na základě hmotnosti vzorku.
Tvrdost dřeva je dána schopností jiného tělesa proniknout do struktury dřeva. Při makroskopické identifikaci se tato zkouška provádí orientačně vrypem nehtem. Tvrdost dřeva závisí na jeho struktuře, hustotě, anatomické stavbě.
Cévy listnatých dřevin
Cévy jsou vodivé elementy listnatých dřevin. U jehličnatých dřevin se nevyskytují.Jsou to neživé kapiláry různých délek, které vedou vodu a minerální látky z kořenů do koruny stromu.
Na příčném řezu nám připomínají otvory (vpichy), na radiálním a tangenciálním řezu tenké prohlubně (rýhy). Cévy na příčném řezu jsou významným diagnostickým znakem při určování dřev listnáčů.
Cévy jsou uložené ve směru podélné osy kmene a jsou typickými vodivé elementy listnatých dřevin. Jejich zastoupení ve dřevě je u různých listnáčů rozdílný, u javoru tvoří 4-8 %, u habru 10-15 %, u topolu a buku 22-37 % z celkového objemu dřeva.
Cévy jsou různě dlouhé tenkostěnné rourky vytvořené z vertikální řady krátkých buněk, jejichž příčné stěny se rozrušily nebo se úplně rozpustily. Cévy tedy vytvářejí dlouhé kanálky, jejichž délka zpravidla nepřevyšuje 10 mm, ale u některých dřevin dosahuje i několik metrů.
Na stěnách cév se nacházejí dvůrkaté ztenčeniny - dvojtečky, v jejichž střední části se narozdíl od jehličnanů nevyskytuje torus. Tvar (kruhový, oválný, šestiúhelníkový aj.), umístění a jejich počet je pro každou dřevinu charakteristický. Dvojtečky listnáčů jsou mnohem početnější a menší než u jehličnanů. Na stěnách cév vytvářejí různá seskupení, která jsou pro jednotlivé dřeviny typická. Mohou být uspořádány schodovitě, protistojně nebo v řadách. Mezi cévami a parenchymatickými buňkami jsou tzv.
Rozdělení listnáčů podle uspořádání cév
Podle uspořádání cév v letokruzích dělíme listnáče na:
- Kruhovitě pórovité
- Polokruhovitě pórovité
- Roztroušeně pórovité
Kruhovitě pórovité dřeviny
Kruhovitě pórovité dřeviny mají v jarním dřevě lokalizované tenkostěnné široké cévy, jejichž průměr je často větší než 0,1 mm (0,2-0,4 mm), délka jednotlivých článků se pohybuje mezi 0,23- 0,39 mm. V letním dřevě jsou cévy mnohem užší (0,03-0,04 mm), tlustostěnné a s podélným parenchymem vytvářejí typická různě orientovaná seskupení (radiální skupiny - duby, tangenciální vlnky - jilmy aj.).
Velké cévy (makrocévy) - jsou viditelné pouhým okem.- velké cévy jsou uspořádány v jarním dřevě do kruhu kolem hranice letokruhu. Velké a viditelné cévy v jarním dřevě můžeme pozorovat např. u ořešáku nebo některých tropických dřevin. Na radiálních řezech tvoří rýhy zvýrazňující hranici letokruhu. řezech dřevin jsou již pouhým okem viditelné hluboké rýhy od velkých cév.
Listnaté kruhovitě pórovité dřevo, které má výrazné jarní dřevo. Je tvořeno širokými, často pouhým okem viditelnými cévami (o průměru 0,2-0,4 mm). Ty vytvářejí na začátku letokruhu výrazný pás. Na příčném řezu jsou pozorovatelné jako póry, na podélných řezech jako rýhy. V letním dřevě jsou cévy úzké, okem nerozlišitelné. Sdružují se však do skupin, které tvoří makroskopicky viditelnou strukturu letního dřeva. Se zvyšující se šířkou letokruhu se zvyšuje tloušťka letního dřeva, přičemž podíl letního dřeva v letokruhu je zpravidla větší.
Polokruhovitě pórovité dřeviny
Polokruhovitě pórovité dřeviny tvoří přechodnou skupinu mezi oběma předchozími. V rámci letokruhu dochází buď k seskupení cév do jarního dřeva, velikostně se však tyto cévy neliší od cév v rámci celého letokruhu, nebo dochází k výraznějšímu poklesu průměru cév ve směru od jarního do letního dřeva.
Listnaté polokruhovitě pórovité dřevo, které se vyznačuje víceméně zřetelnou zónou světlejšího jarního dřeva, které vzniká seskupením většího počtu drobných cév (třešeň) nebo výskytem velkých cév s postupně se zmenšujícím průměrem (ořešák).
Roztroušeně pórovité dřeviny
Roztroušeně pórovité dřeviny se vyznačují cévami s rovnoměrnou velikostí nebo s postupně se snižující velikostí v rámci celého letokruhu. Nelze odlišit jarní a letní cévy.
- nejsou viditelné makroskopicky. - malé i velké cévy jsou menší, nesoustředěné do žádných útvarů, proto jsou makroskopicky nezřetelné. U některých dřevin je můžeme na radiálním řezu pozorovat jako roztroušené rýhy.
Většina k nám dovezených exotických dřevin jsou listnaté dřeviny s roztroušeně pórovitou stavbou cév.
Listnaté roztroušeně pórovité dřevo, které je bez výrazného rozlišení jarního a letního dřeva. Letokruhy jsou většinou zvýrazněné pouze úzkou tmavší (světlejší) vrstvou na hranici letokruhu, proto jsou špatně rozpoznatelné. Cévy mají přibližně stejný rozměr v rámci celého letokruhu a okem nejsou rozlišitelné.
tags: #kruhovite #porovite #dreviny #charakteristika
