Jakub Koucký a transformace betonu v moderní architektuře a designu

Tento výpis obsahuje údaje o osobách Jakuba Kouckého a subjektech, ve kterých tyto osoby figurují. Byly staženy z webové stránky justice.cz, RES a Registru DPH. Zobrazujeme pouze údaje, které byly zveřejněny na základě zákona v různých rejstřících. Seznam odkazů na zdrojové informace naleznete na této stránce. Vydavatel tímto způsobem zpracovává osobní údaje v souladu s čl. 6 odst. 1.

Pokud jste na našich stránkách objevili, že uvedená data neodpovídají realitě, zkontrolujte prosím nejdříve, zda chyba není přímo v příslušném zdrojovém rejstříku. Pokud je, obraťte se s žádostí o opravu dat na příslušnou instituci uvedenou na této stránce. Data ohledně klasifikace ekonomických činností jsou přebírána z veřejné databáze Ministerstva financí ČR (MFČR). Data ohledně právní formy, předmětu podnikání, kapitálu, odpovědných osobách a ostatních skutečnostech jsou přebírána z veřejné databáze Ministerstva spravedlnosti ČR (MSČR).

Osobní příběh Jakuba Kouckého a jeho podnikání

Jakub Koucký nejprve pracoval jako analytik rizik ve velké společnosti. Jeho životopis se zkušenostmi IT odborníka je tedy dost atraktivní. "Inklinuji k informačním technologiím. Logicky jsem tedy nejdříve hledal práci v tomto oboru. U některých profesí je ale třeba něco fyzicky nosit nebo třeba někam lézt. Takže například správce informačního systému jsem dělat nemohl," vysvětluje. Snažil se tedy najít místo programátora.

"Vždy jsem sháněl zaměstnání přes známé, nikdy ne přes inzerát. Hledání napřímo šlo totiž hůře. Životopis firmy vždycky zaujme, vzápětí telefonují, ale jejich zájem často končí na tom, když vidí, že jsem vozíčkář. Možná je to subjektivní pocit, ale pokud to zažíváte pořád, začnete to brát jako realitu," říká Koucký. "Člověk ale přece musí řešit, jak se uživit. Z důchodu se vyžít nedá, protože jen nájem ho pohltí. Pokud chci vést kvalitnější život, potřebuji finance. Začal jsem podnikat, dělat nějaké grafické práce," vysvětluje Koucký. To jej však po čase přestalo bavit a před třemi lety založil občanské sdružení Adrenalin bez bariér. Poskytuje volnočasové aktivity pro handicapované. "Teď rozjíždím teambuldingové akce, které budou organizovat vozíčkáři pro zdravé. Firma, která si od nás tuto službu koupí, tak vlastně bude mít náhradní plnění místo zaměstnání zdravotně potížených."

Subjekty spojené s Jakubem Kouckým

• TRIK reality s.r.o.
• Moravian Models, s.r.o. (přímý skutečný majitel; skutečný majitel podle § 4 zákona č. 3. 7/2. 02. 1)
• Prostor 21 s.r.o.

Moderní stylové a další designové produkty z betonu

Profesionální nanášení betonové stěrky v mnoha barevných variantách a stylech. Provádíme profesionální instalace stěrek ve všech možných barevných variantách a druzích povrchů. Požadujete tónování stěrky dle stávajícího stylu interiéru?

Čtěte také: Výběr dodavatele dlažby

Využití betonových stěrek v interiéru

• kuchyně
• koupelny (pro stěrku v koupenách není nutné odstraňovat stávající obklady)
• zdi
• schody
• podlahy
• krby
• nábytek a rovné plochy

K dekorativním pohledovým stěrkám toho umíme ještě víc. Zajistíme také drobné zednické a elektro práce, které souvisí s instalací stěrky.

Beton v české architektuře

Inovativní přístup Stanislava Fialy k betonu

Budeme-li hledat architekta, jenž používá beton jako přirozený materiál blízký člověku, nelze opomenout Stanislava Fialu. V jeho podání má duši, člověka natolik zbavuje ostychu, že se jej chce dotknout. Jedním z vrcholů jeho tvorby je pražský palác Drn z roku 2018, kde se mu podařilo beton v interiérech oživit tím, že do něj nechával otisknout různé předměty, které byly nalezeny přímo na stavební parcele (vykácené stromky, větve, kmeny, skruže nebo lana), díky čemuž vznikly jedinečné reliéfy. Zkoušky neobvyklého, experimentálního pojetí se odehrávaly v průběhu budování suterénu, který sloužil jako svého druhu laboratoř. Podobnou invenci uplatnil také u víceúčelového domu Komunardů č. 35 dokončeného v roce 2020 v pražských Holešovicích. Architekt do někdejší industriální čtvrti přinesl dosud chybějící typ budovy: městský palác korunovaný obytnou věží. Fasádu objektu paláce vertikálně protkávají šikmo „běžící“ betonové stabilizační pilíře, jejichž povrchová struktura připomíná povrch skály. Aby bylo dosaženo co nejpřesvědčivějšího výsledku, finální nástřik prováděli pracovníci specializující se na realizaci cvičných lezeckých stěn. Sloupy protkávají dům jako žíly, přičemž ve vyšších partiích, od třetího patra, kde začíná bytová část, se na nich uplatňuje rezivějící ocelový plech a balkony jsou opatřeny zábradlím ze stříbřitých armovacích tyčí přizpůsobených uživatelskému komfortu. Styl, který architekt předvádí v exteriéru, se propisuje do jeho vnitřku.

Experimenty Zdeňka Fránka s betonem

Mezi architekty, kteří dokážou objevně pracovat s betonem, patří už třicet let Zdeněk Fránek. Projevuje se to jak v jeho vilách a rodinných domech, tak ve veřejných stavbách. V Dolních Břežanech u Prahy podle jeho návrhu vznikl parkovací dům. Velmi specifická třípodlažní stavba od roku 2021 navazuje na obytnou zástavbu. Nezaměnitelnou tvář parkovacímu domu dodávají svodidla na hlavním průčelí, jejichž motiv architekt rozvinul do širší výtvarné kompozice. Z východu a z jihu vymezují parkovací dům mohutné železobetonové zdi, které jsou prostoupeny zvláštními otvory. Jsou určeny k provětrávání a stejně tak umožňují prosvětlit vnitřní prostory přirozeným světlem. Připomínají střílny nebo přesýpací hodiny. Jde však o fragmenty reálných svodidel, které byly svařeny a následně použity jako ztracené bednění. Jde tudíž o ryzí novotvar, jenž nikdy předtím neexistoval a který zde byl vyvolán okolnostmi, jež si stanovil architekt sám. Prvotní akce vyvolala řetězec povšimnutíhodných událostí.

Litomyšl a architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař

Desetitisícová Litomyšl je pokládána za neoficiální hlavní město progresivní české architektury, po roce 1990 v ní vyrostlo několik desítek staveb, o kterých bylo pojednáno v odborných i společenských časopisech, objevily se v architektonických přehledech, ročenkách či průvodcích. Hovoří se o fenoménu, jaký nemá obdoby. Každé zakázce je věnována nebývalá péče. Dokládá to například nové zázemí hřbitova (2019), které navrhli brněnští architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař. Dvojici domů (pracoviště správce a zázemí pro uložení techniky) pojali jako esenci minimalismu, v němž se neimprovizuje a vše se oddává přísně stanovenému účelu, užitečnosti, neokázalosti prezentované v přehledné formě. Dvojici těles tvoří hladké monolitické betonové odlitky s ostrými reliéfními zářezy cortenových výplní, do nichž jsou integrovány dveřní a okenní otvory. Pohledový beton přináší do nekropole klid a jistotu. Objekty byly integrovány do hřbitovní zdi, stávají se její součástí a komunikují s vnějším i vnitřním světem.

Nový hřbitov v Suchdole od Jakuba Červenky a Václava Šuby

Funerální tematiku ještě více rozpracovali architekti Jakub Červenka a Václav Šuba z ateliéru Objektor, kteří dostali příležitost navrhnout v pražském Suchdole dokonce celý nový hřbitov (2022). Přišli s pojetím hřbitova, který není schován jako zakázané město za vysokou zdí, ale stává se součástí parkového veřejného prostoru. Dominantním materiálem se stal beton, z něhož je vymodelována vstupní stavba, dále kolumbárium, ale především příčné zídky, které v pravidelných rozestupech rozčleňují samotné pohřebiště: jsou k nim pak připojovány jednotlivé hroby a architektům se podařilo dosáhnout výjimečné jednoty. Betonový rastr připomíná notovou osnovu, má v sobě přesnost a účelnost, protože umožňuje růst hřbitova podle aktuálních potřeb, aniž se naruší celková soudržnost. Architekti vypracovali též manuál stanovující nejen výšky pomníků, ale také míry či druh kamene náhrobků.

Čtěte také: Pohledový beton a bednění

Památník tří odbojů v Lošanech

Památník tří odbojů vznikl na statku v Lošanech nedaleko Kolína, kde rod Mašínových po několik století tvrdě pracoval a zanechal nesmazatelnou stopu jak v historii obce, tak v dějinách českého národa. Jeho úvodní část se odehrává v rodném domě Josefa Mašína, jehož za účast v odboji zavraždili nacisté, obyčejném stavení, jež bylo mnohokrát přestavováno, až přišlo o původní výraz. Architekti z ateliéru IXA se dům rozhodli radikálně očistit: zbavili jej veškerých nánosů a ponechali pouze jeho skelet. Vzniklé torzo uchovávající jakousi rodovou genetickou informaci patřící výhradně Mašínovým opatřili stříkaným betonem, který celek konzervuje, zpevňuje a především mu dodává výjimečný výraz. Beton zakryl povrch ruiny, vše sjednotil do organické, abstrahující formy, která je velmi výmluvná. Stává se z ní umělecký objekt. Návštěvník vstupuje dovnitř, prochází trojicí propojených, překvapivě malých prostorů. Nejsou tu žádné oslavné texty ani bronzové tabule, jak bývá v památnících obvyklé. V hlavní místnosti těžkou klenbou prorážejí světlovody přinášející do interiéru světlo v barvách trikolóry. Atmosféra se postupně uvolňuje, vrcholí pod otevřeným nebem v místnosti zbavené střechy a proměňující se v zahradu, kde uprostřed trávníků roste morušovník, strom spojovaný s rodem Mašínů.

Transformace ostravských jatek na galerii Plato

Metamorfóza ostravských jatek na městskou galerii Plato se v roce 2024 dostala až do finále evropské Ceny za architekturu. Polský architekt Robert Konieczny uplatnil konceptuální přístup. K vadám budovy z devatenáctého století přistupoval jako k hodnotě stvrzující identitu místa. Zachoval tedy zvětralé cihly a velké díry ve stěnách zaplnil betonem. Je to na první pohled patrné, protože minulost je v přímém doteku s přítomností. Staré je tmavé a nové, zejména vložená schodiště, rampy, spojovací ochozy, zdi, je světle šedé. Otvory, které objektem surově prostupovaly, byly doplněny betonovými prvky odvozenými z původních částí. Díky důmyslnému strojnímu mechanismu jsou pohyblivé a podle potřeby můžou rozšiřovat výstavní sály nebo je uzavírat a chránit. Rekonstrukce historické budovy bývalých jatek pro účely galerie Plato Ostrava, autor: KWK Promes / Ing. arch.

Muzeum Krkonoš ve Vrchlabí: dialog minulosti a přítomnosti

Také Muzeum Krkonoš ve Vrchlabí, jehož rekonstrukci navrhli architekt Roman Koucký a architektka Šárka Malá, je založeno na dialogu minulosti a přítomnosti. Historii představuje bývalý augustiniánský klášter z počátku osmnáctého století, současnost se zvenčí projevuje novým vstupem a uvnitř v podání expozic. Klíčovým rozhodnutím architektů bylo nezastavět rajský dvůr. Kdyby k tomu bývalo došlo - a před příchodem Romana Kouckého a Šárky Malé o tom vedení muzea uvažovalo, protože tam chtělo umístit přednáškový sál -, klášter by přišel o své srdce. Pro sál se našla jiná poloha: stal se součástí betonové přístavby, do níž je vetknut skleněný hranol. Autor: koucky-arch.cz / Šárka Malá a Roman Koucký, realizační firma: DNA DESIGN, s. r.

Expresivní betonový objekt je nejenom nesmírně fotogenický (jde o vskutku ikonické dílo); především jde o schránku pro řadu provozně důležitých věcí - přednáškového sálu, kavárny, šatny nebo muzejního obchůdku a v neposlední řadě: je v něm výtah. Návštěvník okamžitě ví, kde je hlavní vstup, snadno se zorientuje. Beton přichází o svou odtažitost a neutralitu, více než zaměnitelný materiál připomíná chladnou krkonošskou žulu. Objekt tak promlouvá vlastním jazykem a navozuje atmosféru přibližující děje, které se v muzeu odehrávají, dialog přírody a civilizace. Jedním z hlavních exponátů je schodiště ve tvaru dvojité šroubovice DNA, do něhož je zakódována zvláštní labilita, když po něm návštěvník stoupá, trochu se chvěje. Je to architektonický záměr, jejž zhmotnil konstruktér Břetislav Eichler jako dvě více než šest metrů vysoké vertikální spirálovité konzoly, propojené třímetrovými stupni z ultravysokopevnostního betonu (UHPC).

Lávka Holešovice-Karlín: materiál budoucnosti

Ze stejného betonu, jejž můžeme považovat za materiál budoucnosti, byla postavena lávka spojující Holešovice se čtvrtí Karlín. Překonává Vltavu v délce tří stovek metrů a dalších osmdesát metrů měří odbočka na ostrov Štvanici, přičemž průchozí šířka lávky dosahuje čtyř metrů a zábradlí je vysoké sto deset centimetrů. Dílo trojice architektů Petra Teje, Marka Blanka a Jana Mourka vypadá jako bílá linie. Její forma vychází z technologie ultravysokohodnotného betonu s rozptýlenou výztuží. Beton nevypadá ani jako beton: použitá jemnozrnná směs s bílým cementem a drobným kamenivem evokuje mramor. Byla složena ze sedmapadesáti dílců, které se vyráběly v podniku Prefa Štětí: co segment, to odlišná geometrie, aby se mohlo docílit plynulé křivky. Jejich sestavování probíhalo směrem od Karlína přes Štvanici do Holešovic. Konstrukce si vyžadovala neobyčejnou pečlivost.

Čtěte také: Jídelní stůl MDF beton: Co zvážit?

Podstatným prvkem dotvářejícím charakter lávky jsou bronzová drážkovaná madla zábradlí, v nichž je ze spodní strany zapuštěn pás osvětlení, takže nevzniká světelný smog, ale chodec přitom dobře vidí. Madla jsou zakončena z každé strany soškou zvířat, která souzní s geniem loci městských částí na „linii dotyku“: v Holešovicích je to býk (jatka), na Štvanici zajíc a v Karlíně kůň (jezdecký pluk). Jak madla, tak plastiky jsou dílem sochaře Aleše Hvízdala. Další socha, Řeka, je umístěna na ostrově Štvanice v těsné blízkosti rampy vedoucí na lávku: podle návrhu sochaře Jana Hendrycha byla také experimentálně provedena z ultravysokohodnotného betonu.

tags: #kuba #koucky #beton #informace

Oblíbené příspěvky:

• Spojení přírody s architekturou
• Kotvící prvky pro terasy: Kompletní návod
• Nápady pro dřevěný domeček
• Vše o izolačním skle v rámech
• Vše o obkladech a dlažbách