Lakování dlažby a teraca: Průvodce moderními způsoby pokládky a údržby

Dlažba, zejména ta keramická, je díky svým vlastnostem ideální volbou pro realizaci terasy. Její životnost či náročnost údržby však závisí nejen na kvalitě materiálu, ale také způsobu pokládky. Venkovní keramické dlažby lze pokládat dvěma způsoby - klasicky lepením, nebo suchou cestou (do štěrku, nebo na terče). Technologické postupy ve stavebnictví se postupně mění a modernizují - pokládka venkovní dlažby je toho jasným důkazem.

Tradiční lepení dlažby

Tradičním způsobem pokládky venkovní dlažby je lepení. Dříve řemeslníci lepili keramické dlaždice v podstatě bez výjimky, dnes však od této metody spíše upouští. Hlavním důvodem je omezená životnost lepidla i spárovací hmoty. Brzy se začaly projevovat nevýhody lepení, které souvisejí s tepelnou roztažitelností materiálů. Dlaždice se v letním období vlivem ohřívání roztahují, v zimě zase smršťují. Proto může dojít k narušení spár, přes které zateče voda až pod dlaždice.

Výměna poškozené dlažby je pracná, protože vyžaduje vysekání vadného kusu a opětovné nalepení nové dlaždice. Realizace venkovní dlažby lepením je navíc problematická v deštivém či chladném období. Pokud se rozhodnete realizovat venkovní dlažbu lepením, vystačíte si s keramickou dlažbou o síle 1 cm. Ta je levnější než silnější 2cm či 3cm dlažba pro suchou pokládku. Zhotovení lepené a vyspárované terasy je totiž pracnější a náročnější. V případě pokládky lepením se životnost zatěžované dlažby obvykle pohybuje v rozmezí od 8 do 12 let. Zapomeňte na lepení dlažby při stavbě terasy! Pokud dlažbu nalepíte v exteriéru na terase, dříve nebo později se tam dostane voda, která v zimě zamrzne, a tím se celá terasa naruší a dlažba může praskat.

Suchá pokládka dlažby

Keramické dlažby se na terasách stále častěji pokládají suchou cestou, a to do štěrku, nebo na terče. Protože se při realizaci nepracuje se stavební chemií, lze dlažbu pokládat v jakémkoliv ročním období. Hlavní předností suché pokládky je v podstatě neomezená životnost terasy. Pro suchou pokládku jsou vhodné venkovní dlaždice z keramiky, které mají tloušťku 2 či 3 cm. Vyznačují se pevností, mechanickou odolností, bezproblémovou údržbou či protiskluzovou úpravou. Představují vhodnou alternativu ke klasickým betonovým dlažbám, jejichž hlavními neduhy jsou neatraktivní design a nasákavost. Protože se nepoužívá žádná stavební chemie a spáry zůstávají volné, prodlouží se životnost dlažby o desítky let.

Dlaždice s věrným vzhledem dřeva nebo kamene a zesílenou tloušťkou 2 cm lze pokládat nasucho bez použití lepidla, třeba na nízké terasové terče. Dlaždice výborně odolávají zatížení, konstrukce podlahy je lehká, téměř bezúdržbová a lze ji kdykoliv snadno rozebrat. Dlaždice formátu 60 x 60 cm a tloušťky 2 cm, jsou mrazuvzdorné a venkovní zatížení vydrží bez zásadních omezení. Slinuté dlaždice RAKO Outdoor sérií QUARZIT, SALOON, KAAMOS se díky jemnému reliéfu a protiskluznosti R11/B hodí i pro využití v pergole, v okolí bazénu, nebo jen jako nášlapné chodníky zakomponované do travní plochy. Jejich tloušťka a vlastní hmotnost je předurčuje položit na plastové terče nebo přímo do terénu, například do trávníku, štěrku bez použití lepidel a spárovacích hmot. Suchá pokládka dlažby je výhodný způsob pro vytvoření bezúdržbové terasy.

Čtěte také: Průvodce světem dlažeb a obkladů

Pokládka na terče

Při realizaci terasy v místě, kde je již betonový podklad hotový, je jednodušší a cenově výhodnější variantou uložení keramické dlažby na terče (v ideálním případě výškově stavitelné). Na trhu jsou k dostání i terče s nastavením sklonu, se kterými lze velmi snadno a rychle plochu terasy vyspádovat dle potřeby. Při pokládce keramické dlažby na terče můžete využít i prostor pod dlaždicemi, například pro uložení kabelů či hadic. Pokládka dlažby na terče je moderní metoda vhodná pro terasy, balkony a střešní zahrady.

Při pokládce se používají dva základní typy terčů pod dlažbu, a to pevné a výškově stavitelné. Rektifikační terče jsou výhodné zvláště na plochých střechách, v místech, kde není možné odebírat zeminu, kde je výškový rozdíl, který je možné terči vyrovnat nebo tam, kde už terasa byla a můžeme ji použít jako základ pro novou pokládku. Oblíbenou alternativou k pokládce venkovní keramické dlažby na terče je jejich uložení do štěrku či do trávy.

Venkovní dlažby na terčích se s oblibou využívají také pro zhotovení pochozích ploch na střechách. V případě střech zateplených polystyrenem však podklad nebývá příliš pevný a může způsobit pohyb dlažby. V takovém případě doporučujeme vsadit na kombinaci výškově stavitelných terčů s hliníkovým roštem. Venkovní 2cm keramická dlažba i samotné terče jsou konstruované s ohledem na vyšší nosnost. Umístění těžkých květináčů, zahradního nábytku či vířivky je proto bezproblémové. Na druhou stranu není dlažba na terčích pojezdová a určená pro umísťování extrémně těžkých břemen.

Pokládka na nízké terče s pevně danou výškou je rychlá metoda s minimálními nároky na údržbu a bezproblémovým přístupem k podkladu. Výšku terčů nelze nastavit šroubováním, v celé ploše je výška terčů stejná. Montáž podlahy je nenáročná, konstrukci lze snadno kdykoliv rozebrat. Mezerníky terčů vymezují přesnou spáru, širokou cca 4 mm.

Pokládka na terče je systém využívající podpěry (terče) a 2 cm dlaždice, který vydrží zatížení chůzí. Jako podklad doporučujeme použít hydroizolační PVC fólie s výztužnou mřížkou a minimální tloušťkou 1,5 mm. PVC fólii podkládáme geotextilií, abychom snížili riziko proražení fólie od ostrých výstupků na povrchu betonu. Betonová podkladová deska by měla mít sklon 2 % od objektu. Pokládka terčů začíná na vnějším okraji balkonu a postupně se pokládá celá plocha. Reliéfní 2 cm silné dlaždice uříznou jen elektrické řezačky s vodicími lištami nebo stojanové pily. Okraje balkonu můžeme zakončit kovovým profilem nebo lištou. Pokládka na terče je vhodná pro terasy, balkony, střechy nebo veřejná prostranství s bezproblémovým přístupem k odpadům nebo k hydroizolaci.

Čtěte také: Průvodce odstraněním lepidla z dlažby

Rozmístění terčů musí být zvolené s ohledem na stav podkladu, typ dlaždic a očekávaného zatížení. V případě větších rozměrů dlaždic vždy instalujeme terče také pod desku. Podkladová plocha musí být dobře zpevněná, jako podklad je vhodná betonová deska, pochozí plocha ve výšce s dobrou hydroizolací nebo zhutněná hlína zasypaná 20 cm štěrku a na něm položené betonové dlaždice, které vytvoří pevný a rovný podklad pod terče. Jestliže na terase plánujete soustředěné zatížení (např. vířivku nebo jinou stavbu), je potřeba nechat si vše posoudit kvalifikovaným technikem a použít terče s dostatečnou nosností. Naše rektifikační terče odolají zátěži až 850 kg. Pokud terasa končí u stěny nebo jiné svislé zábrany, vkládáme na poslední terč doraz, který vytvoří spáru mezi stěnou a dlažbou. Terasa, která je vyvýšená nad okolní terén, se zakončuje tak, že se pod okrajové terče vsune spodní zakončovací klip, terč se připevní k podkladu, aby nedocházelo k pohybu, a před položením dlaždic se na hlavu terče nasadí vrchní zakončovací klip. Mezi spodní a vrchní klipy se pak vsune pruh dlažby, který terasu úhledně zakončí.

Orientační spotřeba terčů dle rozměru dlažby:

K pokládce na terče nepotřebujete dokonale výškově srovnaný terén, drobné rozdíly se upraví přímo na terčích. Nicméně podklad by měl být dostatečně stabilní a plocha z větší části ohraničena pevným okrajem (atika, stěna, obrubník). Pod podstavce umístěte hydroizolační fólii, v případě betonového podkladu můžete aplikovat hydroizolační stěrku. Hydroizolace je důležitá pro dlouhodobou životnost konstrukce, minimalizuje také riziko vzniku plísní. Pokud jste betonovou desku připravili nově, měla by být vytvrdlá minimálně 6 týdnů. Hydroizolační nátěr nechte zaschnout minimálně 12 hodin.

V první řadě si upravte terče, které budete pokládat do rohů či ke stěně, případně doprostřed dlažby. Ulamovacím nožem odřežte přebytečné části, křidélka se dají snadno odlomit. Rozmístěte podstavce. Začněte v libovolném rohu a terče rozestavujte tak, aby jejich rozestupy odpovídaly formátu dlažby. Postupně na terče pokládejte dlažbu, a to tak, aby roh dlažby přiléhal k dilatačním křidélkům na podstavci. Dle potřeby terč posuňte. Postupujte po řadách, pomocí vodováhy kontrolujte rovinu. U pevných terčů pod dlažbu výšku upravíte stohováním nebo pomocí gumových podložek. U stavitelných terčů provádějte korekci výšky jednotlivých podstavců pomocí speciálního klíče. Stejným způsobem položte dlažbu na terče po celé ploše. Pokud je potřeba v některém místě položit menší dlaždici, případně v dlaždici vytvořit výřez (např. pro roh stěny), použijte elektrickou řezačku s vodícími lištami nebo vodou chlazenou stojanovou pilu. Nezapomeňte zabrousit hrany úhlovou bruskou.

U stěn můžete dlažbu přiložit až ke zdi nebo použít dorazový klip, který pomůže vytvořit pravidelnou spáru mezi první řadou dlaždic a zdí. Okraje dlažby, kde není stěna, můžete zakončit kovovým profilem nebo zakončovací lištou. Velmi elegantním řešením je použít jako ukončení nařezané pásy dlažby. K tomu budete potřebovat horní a spodní soklové klipy, které umožňují fixovat dlaždici ve vertikální poloze. Dlaždice rozřežte na pásy o potřebné výšce. Pod krajní terče umístěte spodní klip, na hlavu terče nainstalujte horní klip. Do vzniklých zarážek zasuňte pásy z dlaždic.

Čtěte také: průvodce výběrem dlažby

Pokládka do štěrku

Pro použití na terasy, venkovní posezení či kolem bazénu je takové řešení mnohdy výhodnější. Právě pokládku na štěrk preferujeme a našim zákazníkům zpravidla doporučujeme. V takovém případě se obejdete bez plastových či gumových terčů, budete však potřebovat spárovací křížky, které se vyrábí v průhledném i gumovém provedení. Tento způsob nevyžaduje žádné odborné znalosti. Odstraníme zeminu do hloubky asi 27 cm ve spádu zhruba 1,5 % od stavby a vzniklou plochu zhutníme vibrační deskou. Do prostoru nasypeme 20 cm štěrku 8-19 a opět zhutníme. Další vrstvou je štěrk frakce 4-8 nebo hrubý písek ve výšce 5 cm. Tuto vrstvu již nezhutňujeme, ale pokládáme na ni dlaždice, které oddělujeme křížky na venkovní dlažbu a lehkým poklepáním gumovou paličkou srovnáme do vodoroviny. Do spár můžeme nasypat písek, zeminu nebo jakýkoliv materiál.

Kombinace suché pokládky a lepení

V některých případech se při realizaci terasové dlažby přistupuje ke kombinování pokládky suchou cestou i lepením. Po celé ploše se dlaždice pokládají nasucho (do štěrku či na terče), kolem nosných prvků pergoly se pak nalepí. Dlažba se lepí také kolem kolejnic pro posuvné dveře, stínění apod. Kombinace obou typů pokládky se využívá také při realizaci dlažby kolem bazénů. Na volné ploše se dlažba pokládá nasucho, v prostoru kolem kolejnic pro zastřešení se pak upravené dlaždice nalepí. Lepení se využívá také při montáži speciálních bazénových prvků.

V místech, kde je to technicky možné, doporučujeme upřednostnit pokládku suchou cestou. Ve specifických případech je však vhodnější (či nezbytný) klasický postup lepením, který zajistí pevné spojení s podkladem.

Teracová dlažba

Široké možnosti nabízí použití teracových dlažeb v průmyslu i ve vhodných interiérech. Teracová dlažba patří mezi vůbec nejstarší konstrukce podlah, setkáváme se s ní již u staveb postavených před 4000 lety. Tehdy se používala často ve spojení s mozaikou. O jejich kvalitách, trvanlivostí, pevnosti a kráse svědčí to, že ji můžeme obdivovat ještě dnes. Dříve se používalo především teraco lité na místě pokládky a následně broušené či jinak povrchově upravené tak, aby vynikla jeho kresba. Využitím vibrolisování a snadnějším strojním broušením se otevřely nové možnosti použití teracových dlažeb. Jejich hlavní výhody oproti litým teracovým podlahám jsou zejména: širší spektrum v použití různých drtí, lepší kvalita povrchu a rychlejší kladení podlah.

Kresbu teracových dlažeb tvoří mramorová, teracová nebo vápencová drť různých barev a frakcí a jsou na ni kladeny podmínky přesněji specifikované normami. Pevnost dlažeb je dána cementovým jádrem, pro jehož výrobu se používá portlandských i bílých cementů. Dlažbu je možno barvit pigmenty do cementu. Teracová dlažba je vyráběna většinou jako dvouvrstvá. Nášlapnou vrstvu tvoří teracová drť a různě barvený cementový tmel, podkladní vrstva je z říčního písku a portlandského cementu. Mezi nejdůležitější parametry dlažby patří její únosnost, která u našich dlažeb převyšuje zatížení 3600 N při vzdálenosti podpor 250 mm. Obrusnost je nižší než normou požadovaných 31 m3. Teracová dlažba je především díky vlastnostem vstupních surovin na bázi vápence málo odolná vůči kyselinám, které její povrch narušují. Ke každému vzoru teracové dlažby je vyráběn i soklíkový pásek rozměrů 300x70x12 mm ve stejné kresbě a barvě. Ve vlhčím ovzduší se někdy na povrchu teracových i betonových dlažeb vyskytují bílé výkvěty. Vznikají působením vody, která vynáší na povrch dlažby volné vápno; to pak na povrchu dlažby reaguje s volným kysličníkem uhličitým.

Teracové dlažby se používají v průmyslových objektech (výrobních halách, skladech, manipulačních halách) i v objektech občanské vybavenosti (prodejnách, supermarketech, školách, nemocnicích, prádelnách, kuchyních aj.). Jsou charakteristické vysokou houževnatostí, pevností a snadnou údržbou. V průmyslových objektech více namáhaných pojezdem se používají vysoce otěruvzdorné teracové dlažby ze šedého cementu s granitovou drtí. Ve veřejných objektech, kde je důležité estetické hledisko, se uplatňují teracové dlažby z bílého cementu. Při použití v exteriérech však mají tyto dlažby jednu nepříjemnou vlastnost; po namočení (deštěm, sněhem) se stávají kluzkými a nebezpečnými pro chůzi. Kámen v různých podobách doprovází lidský život od nepaměti. Člověk využívá jeho pevnosti, tvrdosti i krásy při budování svého domova a okolím, ve kterém žije. Z těchto vlastností kameniva těží také teracové dlažby. Odolnost a skvělé užitné vlastnosti svých povrchů potvrzují již po generace.

Pokládka teracové dlažby

Teracové dlažby se pokládají převážně do betonového lože výšky 2-4 cm, vhodně spádovaného, pokud není spádovaný už podkladový beton. Jestliže teplota podkladu klesne pod + 5° C, nedoporučujeme dlažbu pokládat, nad touto hodnotou by se teplota měla udržovat i v následujících 14 dnech od pokládky. Pro betonové lože se používají říční, popř. kopané písky frakce 0-4 mm, vápenné příměsi a portlandské cementy. Mezi jednotlivými dlaždicemi doporučujeme zachovávat mezeru 2-3 mm. U velkých ploch doporučujeme pokládat dlažbu z několika palet současně, aby se dosáhlo stejnoměrné kresby. Velké souvislé plochy dlažby je nutno dilatovat, přičemž vzdálenost jednotlivých spár závisí na velikosti celkové plochy a jejím tvaru a určují ji projektanti. U průmyslových ploch doporučujeme použít profily Schlüter DILEX-KS, které přenášejí vyšší mechanická zatížení a chrání hranu dlaždic. U méně namáhavých ploch, např. prodejen, nemocnic, škola aj. Lze navrhnout např. plastový profil Schlüter-DILEX-MP a - MPV. Oba typy se vyrábějí v různých barvách i různých kovových provedeních. Ukončení a ochranu viditelných hran je možné osadit např. ukončovacím profilem Schlüter-RONDEC.

Podlahy z teracové dlažby se tradičně nejčastěji spárují cementobetonovou kaší z portlandského nebo bílého cementu smíchaného s jemným pískem či mletým vápencem. Tyto kaše se dají barvit vhodnými cementovými pigmenty. Na trh však již dnes řada výrobků dodává široký sortiment spárovacích tmelů různého složení a různé barevnosti. Po zaspárování položené dlažby je nutno podlahu řádně zbavit zbytků spárovacích tmelů nebo cementových kaší (hadrem nebo mechanickým čistícím strojem). Těmito prostředky lze odstranit i případné výkvěty, které se vyskytnou při zrání dlažeb.

Impregnování povrchu má zacelit mikrotrhlinky a tím zamezit vnikání prachu do povrchu dlažeb. Pravidelnou údržbou pak dlažba zůstává stále jasná. Dříve bylo obvyklé impregnovat dlažbu tekutým voskem, dnes jsou však na trhu speciální impregnační nátěry dlažeb, jejichž použití je na rozdíl do vosků velice jednoduché. Všechny impregnační prostředky se nanášejí na suchou a čistou dlažbu stříkáním nebo válečkem. Dlažba v exteriérech je pokládána obdobným způsobem a za stejných podmínek jako v interiérech. Způsoby pokládky tu lze dále rozšířit o kladení na pryžové podložky. Tento způsob má několik výhod: rychlé osychání povrchu dlažby, útlum kročejového hluku, měkkost a pružnost nášlapu. Výjimečně se teracové dlažby kladou do pískového lože. Tento způsob pokládky však vyžaduje kvalitně provedené podkladové vrstvy, které musí být pevné a současně musí odvádět vodu tak, aby nemohlo docházet k podmáčení dlažby a následnému stříkání vody ze spár mezi dlaždicemi po došlápnutí. Při pokládce dlažeb doporučujeme používat jemný spárovací písek vhodné barvy a zrnitosti, podmínkou však je, aby neobsahoval hlinité příměsi, vhodná je také aplikace distančních vložek do spár. Teracové dlažby s impregnovaným povrchem se udržují většinou mokrým způsobem běžnými čistícími prostředky. Pro čištění teracových dlažeb není vhodné používat kyseliny nebo jakékoli přípravky na jejich bázi.

tags: #lakovani #dlazby #a #terasca #informace

Oblíbené příspěvky:

• Izolace teras: materiály a tipy
• Vše o kotevních šroubech pro latě
• Ochrana kufru Mondeo: Krycí lišta
• Knihovna, dýha a rozměry
• Vše o tmelení oken