Postup pokládky lepené laminátové podlahy

Laminátové podlahy jsou oblíbené pro svou snadnou a rychlou pokládku. Mezi jejich přednosti patří odolnost, stálobarevnost, jednoduchá údržba, velký výběr barev a dekorů a ve srovnání s ostatními druhy podlahových krytin i příznivá cena. Pokládku laminátové podlahy zvládne i průměrně šikovný kutil.

Systém pero-drážka u laminátových podlah

Laminát se prodává se dvěma odlišnými systémy, které určují způsob pokládky. Laminátové podlahy lepené ve spoji pero-drážka jsou předchůdcem zámkových laminátových podlah. Systém pero-drážka se používá v mnoha oblastech. Můžou jím být parkety, dlaždice, trámové stropy nebo právě laminátové podlahy. Je to klasický způsob instalace podlahy.

Zjednodušeně řečeno jde o zástrčné spojení několika součástí. Princip není složitý. Do jedné části je vyfrézovaná drážka, do které tvarově zapadne pero. To může být buď samostatné, tedy zvláštní spojovací kus, nebo je součástí spojovaného dílu. Když nasadíte pero do drážky, vznikne spojení, které brání pohybu dvou vedle sebe ležících prken. Podlahové desky se systémem pero-drážka se k sobě lepí.

Výhody a nevýhody lepené pokládky

Jednou z výhod systému pero-drážka je, že je to čistě zástrčný systém. Díky tomu při sestavování nedochází k poškození hran. Pokud lepidlo ze spáry mírně vystupuje, zabrání proniknutí případné vlhkosti. Nevýhodou je, že samotná pokládka kvůli používání lepidla trvá déle a podlahu není možné ihned používat. Standardně se doporučuje počkat 24 hodin, aby lepidlo mělo možnost zaschnout. Pokládka systémem pero-drážka navíc bývá oproti zámkové finančně náročnější.

Příprava podkladu před pokládkou

Před samotnou pokládkou zjistěte, zda je podklad dostatečně rovný, pevný a soudržný. Pohyblivé součásti podkladu nejsou přípustné. Kombinace lepení ve spoji pero-drážka s celoplošným lepením k podkladu je nejobvyklejší pro pokládku tohoto typu podlahové krytiny.

Čtěte také: Průvodce výběrem bílé laminátové podlahy

Plovoucí laminátové podlahy zná dnes každý, a téměř každý s ní má osobní zkušenost. Před položením nové podlahy je zapotřebí důkladně si připravit podklad, na němž bude podlaha ležet. Jen tak docílíte dlouhé životnosti vaší podlahy. U nových staveb je tento krok poněkud snadnější, protože si podklad připravíte již během stavby. Při pokládce podlahy ve staré budově je nutné podklad opravdu zkontrolovat a připravit. Zcela rovný, pevný a suchý podklad.

Stávající podlahu důkladně srovnejte - pomocí vodováhy zkontrolujte nerovnosti, akceptovatelné jsou max. 3 mm výškového rozdílu na 1 m². Podlaháři s dlouholetou praxí však vědí, že je-li podklad na hraničních hodnotách (respektive je mírně přesahuje - i když to by se stávat nemělo), správně provedená izolační folie krytinu ochrání.

Aklimatizace materiálu a doplňkové vybavení

Při nákupu plovoucí podlahy vždy pořiďte o cca 10-15 % lamel navíc kvůli prořezům. Před samotnou pokládkou je nezbytné nechat podlahovou krytinu aklimatizovat v dané místnosti po dobu alespoň 48 hodin. Materiál se tak aklimatizuje a vstřebá teplotu a vlhkost vzduchu v místnosti.

Pro pokládku podlahy budete kromě krytiny a podložky potřebovat vodováhu, metr, tužku, vrtačku, distanční klíny/pásky/pěnu, fólii s parotěsnou zábranou, zalamovací nůž, pilu ocasku pro zkracování plovoucí podlahy, případně pokosovou pilu pro přesné řezání materiálu i pod různým úhlem.

Kroky pokládky lepené laminátové podlahy

Kombinace lepení ve spoji pero-drážka s celoplošným lepením k podkladu je nejobvyklejší pro pokládku tohoto typu podlahové krytiny. Při pokládce je nutné ověřit, že jednotlivé dílce správně sedí, obvykle se doporučuje nasucho položit tři řady a teprve poté zahájit lepení. Lepidlo se nanáší na pero, které se následně zasune do protilehlé drážky.

Čtěte také: Odolná laminátová podlaha s dekorem borovice

1. Příprava podkladu

  • Položte fólii s parotěsnou zábranou - stranu se samolepicí vrstvou směřujte k dalšímu navazujícímu pásu (ne ke stěně), každý další pás zasuňte pod okraj předchozího pásu (přesah cca 10 cm) a samolepicí vrstvou je přilepte k sobě.
  • Na parotěsnou fólii položte podložku pod podlahu - tu zakoupíte v rolích či skládanou. Pásy by se měly překrývat nejméně o 20-30 cm a u stěn by měly přesahovat o 5-10 cm.
  • Pozor! Některé plovoucí podlahy již mají podložku integrovanou, proto nemusí být nutné ji pokládat.

2. Směr pokládky a dilatační spáry

  • Ujasněte si směr pokládky - nejvhodnější je pokládat dílce souběžně s okny. Dopadá tak na ně světlo, opticky zvětšují místnost a navozují dojem pravých prken. V případě oken na více stranách upřednostněte stranu, kde je oken víc nebo kde jsou větší.
  • Před pokládkou vytvořte dilatační spáru - plovoucí podlaha se v létě rozpíná a v zimě smršťuje, proto je důležité ponechat u stěny volný prostor cca 10 mm.
  • Spočítejte, jak vám vyjdou podlahové dílce ke druhé straně místnosti - poslední lamela by měla být široká min. 5 cm.

3. Pokládka první řady

  • Odřízněte pera u dílců pro první řadu pokládky - pera a drážky slouží pro pohodlné skládání podlahových dílců do sebe, u stěn ale nejsou pera potřeba (příp. zužte první řadu dle potřeby). K odstranění použijte pokosovou pilu s vhodným řezacím kotoučem (řežte ze spodní strany, aby se zamezilo štěpení okrajů).
  • Začněte s pokládkou první řady - část dílců, kde byla pera, směřujte ke stěně. Změřte délku potřebnou pro poslední dílec a zkraťte ho.

4. Pokládka dalších řad

  • Další řadu začněte kusem, který vám zbyl z posledního dílce první řady, pokud má alespoň třetinovou délku.
  • Vždy dbejte na to, aby byly spoje vzhledem k předešlé řadě přesazeny cca o třetinu délky a zachovávejte dilatační spáry u stěn.
  • Nejprve sestavte celou druhou řadu a poté ji zasuňte a zacvakněte do první řady. Při připojování dílců je nepokládejte vodorovně, ale naklopte tak, aby spojovací zámky dílců byly u sebe a druhá, volná strana byla ve výšce cca 10-20 cm nad podlahou. Zasuňte zámky k sobě a dílec položte - tím se spojí a zacvaknou do sebe. Pokračujte stejně s dalšími řadami.

5. Závěrečné úpravy

  • Jakmile dosáhnete konce místnosti, upravte poslední řadu dílců na požadovaný rozměr (nezapomeňte na dilatační spáru).
  • Na závěr se ještě pojďme podívat, jak při pokládce podlahy vyřešit překážky, například v podobě trubek. V takovém případě je třeba daný dílec podlahy upravit a vyvrtat v něm forstnerovým vrtákem potřebný otvor s určitou rezervou (např. u měděných trubek 15/1 mm vyvrtejte otvor 35 mm). Aby bylo možné trubky skrz otvor protáhnout, je třeba dílec přeříznout v místě středu vyfrézovaných otvorů napůl. Podlahovou krytinu dnes zvládne položit každý.
  • Po montáži jednotlivých lamel finálně zakryjeme dilatační spáry, spáry u styčných dlažeb a ve dveřních prostupech obvodovými a přechodovými lištami.

Specifika lepené pokládky laminátu

Většina výrobců laminátových podlah nedoporučuje jejich přilepení k podkladu a přímo vyžadují plovoucí pokládku. Pokud výrobce krytiny nepovoluje pokládku jejím přilepením, nezbývá než od tohoto způsobu odstoupit. Je nutné brát na vědomí, že pokud výrobce přilepení neschvaluje, bude z tohoto úhlu pohledu nahlížet i na případné pozdější reklamace.

Pokud však výrobce krytiny její přilepení k podkladu připouští (nebo je-li odpovědná osoba ochotna přijmout možná rizika i s následky), přichází druhý bod k řešení a to typ použitého lepidla. Třetím, a neméně důležitým bodem, je stav podkladu, respektive kontrola stavu podkladu před samotnou pokládkou. Na podklad, kromě lepidla a samotné krytiny, nepřijdou žádné další vrstvy a z toho důvodu je tento krok velmi důležitý a není možné ho jakýmkoliv způsobem podcenit.

Rovinnost podkladu musí být měřena vždy před každou pokládkou podlahových krytin, stejně jako jeho zbytková vlhkost. A právě ta hraje velmi důležitou roli. U plovoucího způsobu pokládky je využívána parotěsná folie, která dokáže ochránit podlahu před vlhkostí migrující z podkladu - to pochopitelně za předpokladu, že je parotěsná folie instalována řádně s přesahy (či slepením spojů), do vany (= vytažená do zdí, aby chránila krytinu z bočních stran) a na podklad mající maximální povolenou hodnotu zbytkové vlhkosti.

Hodnoty maximální zbytkové vlhkosti podkladu, které jsou vhodné pro pokládku krytiny, vždy udává její výrobce, případně je obsažena v ČSN (která je ovšem u cementových potěrů velmi přísná). Čtvrtým bodem je pevnost v tahu samotného podkladu (potěru). U plovoucího způsobu pokládky se obvykle pevnost v tahu neřeší. Ale u celoplošného lepení krytin je tato vlastnost podkladu důležitým prvkem pro správné fungování krytiny.

Rizika lepení a možná řešení

Důvodem pro odmítání tohoto způsobu pokládky výrobci jsou rizika pro podlahu plynoucí z vlhkostních podmínek v místě pokládky. Hlavním faktorem je zbytková vlhkost podkladu, kdy nepřítomnost hydroizolační vrstvy nese zvýšená rizika poškození krytiny. Druhým faktorem je vzdušná vlhkost v objektu a vlhkost přímo působící na krytinu (např. 1 - povrchová vrstva (např. 3 - dekorační vrstva (např. Nosná deska u laminátových podlah bývá většinou z materiálu HDF.

Čtěte také: Průvodce moderním obložením stěn

Tyto materiály již mívají určitý stupeň ochrany před působením vlhkosti (snížená nasákavost, impregnace spojů), přesto stále určitý stupeň nasákavosti (bobtnavost) zůstává jejich vlastností. Při zasažení nadměrnou vlhkostí nebo dlouhodobým působením vlhkosti tak dochází k jejich nabobtnání. To se projevuje tvarovou deformací krytiny, obvykle obligátním střížkováním, a dalšími možnými vadami s tím spojenými.

Např. při lokálním zásahu vlhkostí (častý problém přelitých květináčů) dochází k vystřížkování lamel v zasaženém místě, obvykle v rozsahu dvou, tří lamel, respektive jejich spojů. Podlaha v daném místě jeví znaky nabobtnání, projevující se zvednutými spoji. Nabobtnalá deska zvětší svůj objem, dojde k roztažení krytiny - toto roztažení je však vykryto dilatačními mezerami na krajích plochy. Dané poškození se tak, z pohledu uživatele, jeví jen jako drobná estetická vada v daném místě.

Pokud by však došlo k danému poškození (vlhkostí) u laminátové podlahy, která je přilepená, stav může být podstatně horší. U nosné desky dojde k nabobtnání, tím zvětšení jejího objemu a tendenci k roztažení. Dílec je však pevně spojen s podkladem a toto spojení brání roztažení krytiny.

Existuje tedy bezpečný způsob přilepení laminátové podlahy? Žádné absolutně bezpečné řešení neexistuje. Ale existuje řešení, které eliminuje (nebo pomáhá eliminovat) možná rizika. A řešení je to relativně jednoduché, navržené výrobci podlah. Tím je celoplošné přilepení laminátových podlah, které mají z výroby integrovanou protihlukovou podložku. Dílce mají podložku přilepenou na spodní straně, celková tloušťka těchto desek tak bývá o cca 2 mm větší než je u standardních dílců. Podložka slouží jako protihluková, sama tak výrazným způsobem snižuje hlučnost krytiny.

V případě přilepení na podklad podložka plní i určitou funkci poslední pojistky - v případě zvýšené vlhkosti působící na krytinu, dojde k odtržení podložky od spodní strany dílců a krytina se tak stává plovoucí, samotná podložka zůstává spojena s podkladem. To jí pomůže zvládnout ataky vlhkosti roztažením (za předpokladu dodržení řádných dilatačních mezer mezi krytinou a pevnými předměty-zdmi) a snižuje se riziko jejího poškození. Lepení laminátových podlah k podkladu je pro realizační firmy zajímavou možností hlavně z pohledu přidané hodnoty práce, tedy prodeje lepidla a odbornější (a dražší) pokládky, současně přináší výhody i pro uživatele krytiny.

Přesto, možná i právě proto, není tento způsob pokládky snadnou záležitostí a přináší s sebou rizika, která by měla vést k pečlivému zvážení a rozmyšlení při volbě způsobu instalace laminátových podlah.

tags: #postup #pokládky #lepené #laminátové #podlahy

Oblíbené příspěvky: