Komplexní průvodce lehkými objekty a maskovacími omítkami

Omítka je vrchní krycí vrstva stěn a zdí. Je to vrstva materiálu nanesená na stěnu, kterou poté zpevňuje a chrání. Dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti. Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Pokud vybereme vhodný typ omítky, bude stavba vypadat honosně a působivě. Omítka neplní jen funkci estetickou. Má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění. Venkovní omítky musí dobře odolávat povětrnostním vlivům i změnám teplot. Zlepšují tepelněizolační vlastnosti stěn, ale napomáhají také odstraňování vlhkosti, čímž snižují riziko vzniku plísní jak venku, tak uvnitř. V neposlední řadě také usnadňují a urychlují finální úpravy stěn. I když je vnější omítka někdy samotnou fasádou a ta vnitřní krytím stěn, často se obě dále zušlechťují, a to nátěrem, malbou nebo obkladem.

Historie a vývoj omítek

V dřívějších dobách se používaly jílové malty, se kterými se ještě dnes můžeme setkat v jižních zemích, tyto se však v souvislosti s ekologickým stavebnictvím znovu dostávají do popředí i v našich zeměpisných šířkách. Jako první minerální pojivo se používalo vápno. Pomocí vápna se mohly vytvářet vnější, počasí odolné omítky, které se na různých chrámech dochovaly až do současnosti. Vynález portlandského cementu v polovině 19. století přinesl revoluci ve stavebnictví.

Typy vnějších omítek

Dnes se už na přípravu omítky většinou používají předpřipravené omítkové směsi - minerální, akrylátové, silikátové, silikonové nebo disperzní. Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité. Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění. Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů. V showroomu Ytong najdete různé druhy vnějších i vnitřních omítek, vhodných nejen pro pórobetonové tvárnice.

Minerální omítky

Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Jde o suché směsi, a tak se musí se před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou. Minerální omítka je vyráběna na bázi cementu a vápenného hydrátu. Jedná se o šlechtěnou omítku, která podporuje paropropustnost. Lze ji na povrchu různě upravovat, například rýhovat, ale samozřejmě i gletovat.

HASIT Silikátové omítky

Jako konzervační prostředek je už po celé generace používáno vodní sklo. Je to krásný příklad využití nezávadné látky v oblasti ochrany fasád. Jednosložkové pojivo na bázi vodního skla, připravené k okamžitému použití v silikátových omítkách a silikátových barvách, je optimalizované a vyzrává bez tvorby trhlin. Možnosti použití tohoto pojiva jsou velmi otevřené, nejčastěji se ovšem využívá při povrchové ochraně fasád - hlavně díky své vysoké odolnosti vůči působení povětrnostních vlivů. Díky své anorganické povaze - tvorbě krystalové mřížky při tvrdnutí - dochází k pevnému, hloubkovému spojení s podkladem. Omítky a nátěry na silikátové bázi se vyznačují výbornými difúzními vlastnostmi a jsou taktéž vhodné k ochraně historických budov. Silikátová omítka se svými vlastnostmi blíží minerální s tím, že hlavním pojivem je vodní draselné sklo. Je to tedy omítka, která je chemicky upravovaná, což ji propůjčuje výbornou paropropustnost, je stabilní ve struktuře i v barevnosti. Díky tomu, že její pH je vyšší, dobře odolává mikroorganismům, což se velmi dobře hodí všude tam, kde vlhkost (z vodního zdroje, lesů, luk apod.) ohrožuje povrch fasády. Ve srovnání se silikonovou omítkou je náročnější při zpracování. Pozor ale, tato omítka vyžaduje kvalitnější a hlavně suchý podklad. Hodí se pro rekonstrukce starších objektů.

Čtěte také: OSB vložky v nosnících

HASIT Silikonové omítky

Jako pojivo se používá silikonová pryskyřice, která má podobnou strukturu jako křemenný písek. Tato moderní stavební hmota vytváří mikroporézní plochy, které jsou extrémně vodoodpudivé. Mimo aplikace v bytové a průmyslové výstavbě se vynikajících difúzních a hydrofobních vlastností s úspěchem využívá při rekonstrukci fasád. V omítkách se používá vysoký procentuální podíl silikonové pryskyřice ve formě vodních emulzí s vhodnými disperzemi různých polymerů. To zaručuje splnění požadavků kladených na dlouhou životnost fasády a její vysokou odolnost vůči působení povětrnostních vlivů. Omítky jsou velmi odolné vůči chemickému zatížení (kyselé deště), mechanickému opotřebení i vůči napadení mikroorganismy (plísně, řasy, apod.). Pak tu máme šlechtěnou silikonovou omítku, která obsahuje disperze a silikonové emulze. Tyto omítky patří na vrchol nabídky českého trhu. Kombinují totiž pozitivní vlastnosti silikátových i akrylátových omítek. Silikonová omítka má vlastnost prémiových materiálů. Vyniká především výbornou paropropustností, vodoodpudivostí, pružností a odolností vůči zašpinění. Do tohoto typu omítky lze přidávat fungicidy, které zvyšují odolnost proti biochemickému napadení.

Akrylátové omítky

Akrylátové omítky obsahují pojivo z umělé pryskyřice, díky kterému jsou omítky tvrdé, houževnaté a vodoodpudivé. Mají ale také své slabší stránky a těmi jsou menší odolnost proti ulpívání prachu (více se špiní) a horší paropropustnost. Vzhledem ke snížené paropropustnosti nejsou tyto omítky doporučovány na kontaktní zateplovací systémy s minerální vlnou, kde by negativně ovlivnily jinak vcelku dobré vlastnosti paropropustnosti celého systému. Na druhé straně jsou omítky akrylátové, které jsou cenově nejdostupnější. Jde o probarvený typ pastovitých omítek, které lze bez problémů namíchat i do velmi sytých a plných odstínů. Akrylátové omítky jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou. Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují. Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je zmíněná nízká paropropustnost. Proto se doporučují jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.

HASIT SiSi omítky (Silikon-Silikátové)

Jsou omítky s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům. Fasády zatěžuje ve značné míře řada nepříznivých faktorů, jako je působení atmosférických vlivů (voda, SO2, CO2, atd.), mikroorganismů (řasy, plísně, atd.), eroze a mechanické namáhání (otěr, rázové zatěžování). Omítka SiSi firmy HASIT spojuje všechny pozitivní vlastnosti silikonových a silikátových systémů a představuje tak unikátní moderní fasádní omítku. Silikon-silikátová omítka je vyztužena aramidovými vlákny, které omítce dodají přirozeně vysokou odolnost vůči řasám, plísním a jinému znečištění. Tato špičková omítka vyniká také vysokou paropropustností, vodoodpudivostí, elasticitou a má schopnost udržovat stěnu suchou. Silikon-silikátová omítka významně omezuje vznik mikrotrhlin. Každý, kromě uvedených vlastností, ocení barevnou škálu a možnost vytvářet různé strukturované povrchy. Výborně se zpracovává.

Srovnání vlastností fasádních omítek

Pastovité omítky

Pastovité omítky se v současné době uplatňují mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné. Při výběru materiálu je důležitým parametrem paropropustnost. Nejvíc paropropustné jsou omítky silikátové, neméně pak akrylátové.

Vnitřní omítky

Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést. Ta vnitřní (nebo interiérová) se pak nanáší na stěny v interiéru. Omítka v interiérech se skládá ze dvou vrstev. Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor. Vedle štukových omítek je v sortimentu celá řada stěrek, které mohou představovat finální povrch. Jsou zde například omítky silikátové, akrylátové i dekorativní.

Čtěte také: průvodce lehkými palubkami

Volba omítky a zateplovací systémy

Ještě než přistoupíme k výběru konkrétní fasádní omítky je třeba zvážit, co od omítky chceme požadovat. Při výběru můžeme brát v úvahu designové hledisko nebo také technické vlastnosti. Do značné míry to záleží na lokalitě, ale také na tom, zda se jedná o novostavbu, či rekonstrukci. Vlastně z jakého materiálu je stěna postavena. Do toho vstupuje další faktor - zda budeme realizovat omítku se zateplovacím systémem, který vylepší tepelnou bilanci obálky objektu, nebo bez něj. Většinou se zateplení týká starších domů, které rekonstruujeme. Ale samozřejmě také u novostaveb jsou zateplovací systémy součástí projektů. Nicméně nemusí to platit stoprocentně, protože na trhu je řada materiálů - cihel - které podporují jednovrstvé zdění bez kontaktního zateplovacího systému, neboť součástí cihly je integrovaný izolant, nejčastěji z přírodní minerální vlny. V tomto případě budeme pravděpodobně přihlížet k designu, barvě a stupni ochrany omítky. Na již zmíněné zdivo s izolantem, které je často broušené a lepené na tenkovrstvou spáru, lze doporučit lehčenou jádrovou omítku. Tato omítka sama o sobě přispěje k dobrým tepelně-izolačním vlastnostem stěny, velmi dobře na střepu drží a snižuje se riziko vzniku mikrotrhlin.

Jedná se o častější případ, kdy na zdivo nejprve realizujeme kontaktní zateplovací systém. Jeho základem je izolant, kterým je buď minerální vlna nebo polystyren. První případ podporuje difuzi vodních par, což je výhoda, ale je samozřejmě cenově výš, než polystyren. Ten má zase výhodu v rychlosti realizace. Ve hře o lepší tepelně-izolační vlastnosti je samozřejmě volba tloušťky izolantu.

Postup omítání

Omítání vyžaduje zručnost a cvik. Na začátek si pojďme vysvětlit, k čemu vlastně omítka slouží. Omítek je více druhů lišící se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností. Jsou zde sanační omítky, které se hodí do sklepení a míst, které se potýkají s vlhkostí stěn a které umožní vodě se odpařovat ze stěn. Existují omítky pro strojní i ruční omítání. Nezapomeňte, že omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky.

Příprava podkladu

Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Myslete také na to, že pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout. Vše odstraňte smetákem či kartáčem a prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou. Pokud chcete omítnout jen některé části stěny, vytyčte si omítaný prostor pomocí dřevěných latí připevněných ke stěně. Dále čtěte pokyny výrobce. Dále si vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. To je většinou u napojení příček a nosných stěn, nebo v případě starších domů na místech, kde jsou drobné, staticky nevýznamné praskliny. Tyto místa je dobré vyztužit výztužnou sítí.

Míchání omítky a malty

Přichází na řadu smíchání omítky s vodou (opět dle pokynů výrobce). Přestaňte míchat ve chvíli, kdy ve směsi nebudou žádné hrudky. Nechte několik minut odstát a poté znovu zamíchejte. Dávejte si také pozor na čas. Nyní si řekneme, jak namíchat maltu na omítání. Ta se skládá z hašeného vápna, cementu, písku a případně vody. Poměr složek je 1:1:3. Malta nesmí být příliš hustá, protože by poté opadávala. Nesmí však být ani příliš řídká, protože by naopak stékala ze stěny.

Čtěte také: Využití lehkých betonů u plochých střech

Nanášení omítky

Před samotným omítáním připevněte na stěnu latě, tzv. omítnice, které si pomocí provázku vyrovnáte. Tyto omítnice vám pomohou udržet stejnou tloušťku omítky a pomohou vám tak vytvořit rovný povrch. Naneste rovnoměrnou tloušťku omítky na stěnu. Nezapomeňte i na vyrovnání případných šikmých stěn. Při omítání nejlépe poslouží zednická naběračka či zednická lžíce. Naberte maltu a uvolněným zápěstím ji naneste. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Stěnu vždy omítejte od spodu nahoru. Pokud máte hotovo, vyčkejte na lehké zaschnutí a poté vyjměte omítníky. Štukovou omítku nanášíme na navlhčenou jádrovou omítku. Natahuje se v tenké vrstvě pomocí ocelového hladítka, na které naberete dvě lžíce omítky. Poté nechte omítku zavadnout až na 40 minut. Další fází je uhlazení, které provedete pěnovým či molitanovým hladítkem mírně namočeným ve vodě. Omítka není ovšem finální vrstvou. Je třeba na omítku aplikovat stěrku včetně zpevňující tkaniny a následně potom finální štuk. Kvalitní stěrka a štuk (například doplněný polymerními vlákny) jsou garantem toho, že omítka nepopraská, bude odolná a stabilní po dlouhou dobu. Na závěr se realizuje barevný nátěr/nástřik. Jádrové omítky tedy mají své příznivce a stálé uplatnění. Její nevýhodou je složitější zpracování (strojním stříkáním) a pokud není zdivo zcela rovné, tak se musí nanášet ve více vrstvách, což zabere čas. Omítka musí řádně vyschnout a je třeba počítat s tím, že 1 mm omítky schne jeden den.

Aplikace pastovitých omítek na zateplení

Pro omítání zateplení fasády doporučujeme zvolit tenkovrstvou pastovitou omítku. Dle požadovaných vlastností a cenových možností zvolte akrylátovou, silikátovou, silikonovou nebo speciální omítku. Vyrábí se v různých zrnitostech. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm. Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem. Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou. Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné. Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka. Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy. Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu. Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít.

Oprava staré fasády

Na opravu staré fasády, ve které se objevily praskliny a další vady, které kazí vzhled budovy a přináší riziko prostupu vlhkosti do zdiva, můžete použít klasické minerální omítky. Nejprve je třeba starou fasádu důkladně očistit a pomocí špachtle odstranit odlupující se a odpadávající části. Zaprášenou fasádu můžete nasucho omést, při silnějším znečištění pak vyčistit pomocí vysokotlakého čističe. Dle poměru uvedeném na obalu smíchejte suchou směs minerální omítky s vodou a důkladně promíchejte pomocí elektrického míchadla stavebních směsí. Nechte pár minut odležet a naředěnou směs promíchejte ještě jednou. V dalším kroku naneste omítku na starou fasádu a roztírejte pomocí ocelového hladítka. Doporučujeme do čerstvé stěrky vložit i sklotextilní síťovinu, která novou omítku zpevní. První vrstvu nechte chvíli zavadnout. Minerální omítky nejsou probarvené, a tak se musí dodatečně přetřít fasádní barvou, případně opatřit vrstvou tenké pastovité omítky.

Maskování stavebních prvků a omítek

Maskování betonových náběhů po osazení pancéřových zvonů z dobových fotografií je celkem dobře patrné různé barevné provedení maskování pancéřových prvků a povrchu stropní desky pancíři přiléhající. Úkolem tohoto malého pojednání je pouze popsat stav zachycený na dobových snímcích a porovnat se současným vzhledem vlastních objektů a zkoumat pozůstatky maskování, které se dodnes zachovaly. Asi nejvíce kontrastují na historických fotografiích stropní desky některých objektů na rokytnicku, některé objekty na králicku v oblasti Červeného Potoka a tvrze Horka. Například na tvrzi Hanička maskovací nátěry pancéřových prvků přímo navazují na černé obrazce, natřené asfaltovým nátěrem na předem štěrkem sypaný asfalt na betonovém náběhu. Na historických fotografiích z prostoru Haničky je zřejmé, že černý nátěr maskování mnohdy tvůrcům stékal, ovšem nelze z nich zjistit, zda šlo o tzv. „penetrák“, nebo o nátěr horkým asfaltem. Pozůstatky maskovacích posypů štěrkem jsou dobře patrné ještě na fotografiích z let sedmdesátých. Na Haničce se na některých partiích v blízkosti zvonů a kopulí dodnes zachovaly zbytky těchto posypů, ukryté pod novodobou Sklobitovou isolací provedenou v rámci přestavby „Akce kahan“. V nedávné době se na některých povrchových objektech této tvrze přistoupilo k rekonstrukci této původní kamufláže. Jako posyp byla původně použita žulová drť o velikosti připomínající frakci 4-8 i větší, ale s různou barvou kamene. Zajímavé pozůstatky maskování byly objeveny při vyklízení ochranných příkopů objektu R-S 81“u obrázku“. Tento objekt je známý z fotografií s pozůstatky zastíracích přístřešků. Objevené nálezy dokazují, že přístřešky nad střílnami byly opatřeny lepenkovou krytinou s jutovou kostrou, opatřenou nátěrem horkého asfaltu a opatřené posypem žulovou drtí hrubosti 4-8 a 8-16. Takto provedené dřevěné přístavby dobře splývaly s okolím a na dálku to mělo vést ke zkomplikování nepřátelské špionáže.

Na tomto úseku se do betonu na stropní desce nepřidávalo žádné barvivo a beton měl přirozenou světlou barvu, na rozdíl od omítek na stěnách, kde byly použité odstíny šedé barvy. Je tedy zřejmé, že již při zhotovování omítek se počítalo s pozdějším asfaltovým nátěrem „nezatravněných“ částí střechy. Zřejmě jinak tomu asi bylo u některých dříve postavených králických objektů. Při návštěvě pěchotních srubů realizovaných firmou Litické a lomové podniky K-S 31 až K-S 36, lze pozorovat úplně jiné řešení omítek. Části střech těchto objektů určených k zasypání a zatravnění, jsou ze světlého betonu s hrubším pískem a exponované náběhy k pancéřovým zvonům jsou pro změnu provedené jemnou, dřevem hlazenou vodoodpudivou omítkou šedého odstínu. Na těchto srubech zpravidla není žádných pozůstatků po vrchním nátěru asfaltem. Ovšem oproti objektům na Haničce jsou zde provedené isolace střechy lepenkou až na betonové náběhy ke zvonům. Na Haničce je jedinou isolací náběhů vlastní omítka s nátěrem asfaltu a štěrkový posyp měl zřejmě přispět k prodloužení životnosti nátěru. Dle vlastních zkušeností totiž máme vyzkoušeno, že pouhý nátěr asfaltem na beton i po předchozí penetraci nemá dlouhé životnosti, asi tři roky, poté začne asfalt odpadávat a v létě stékat. Je zajímavé, že tentýž nátěr opatřený posypem štěrku má životnost mnohonásobně větší.

Celkem zajímavě vypadají na dobových fotografiích objekty realizované na Adamu firmou Kapsa a Műller. Srub K-S 37 měl až po úroveň zálivky pancéřového prvku světlou omítku určenou k zasypání a zatravnění a celý zbytek křídla je temně černý a nemá na sobě žádnou kamufláž. Podobně na fotografiích vypadají stropní desky objektů S-38, S46 a S47. Při důkladném ohledání povrchu stropní desky a zbytků betonové suti v okolí objektu K-S 37, byly objeveny důkazy o provedení povrchu betonových náběhů u zvonů. Celý povrch křídla až na úroveň omítek obvodových stěn byl totiž opatřen asfaltovým nátěrem a jako antireflexní prvek bylo použito posypu křemitým pískem s velikostí zrna asi do 3mm. Na detailních dobových snímcích střechy K-S 37 proto povrch připomíná tzv. pískovanou lepenku. Podobně tomu bylo zřejmě na K-S 38, ovšem zde se nepodařilo najít jediný pozůstatek pískového posypu. Ovšem asfaltový nátěr betonových náběhů je dobře patrný dodnes. Podle dobových snímků je ovšem i zde zřejmé, že žádné maskovací obrazce, jako v úseku „R“ na betonu nebyly provedeny. Z uvedených poznatků je patrné, že isolování a případné kamufláže na betonovém náběhu zvonů se značně různí. Vliv na to jistě mělo, jaká firma objekt stavěla, v jakém období a zda se podařilo všechny práce dokončit. Určitým faktorem, který ovlivnil vzhled povrchu střechy byla jistě dostupnost materiálu na nátěry a posypový štěrk nebo písek. Na to bychom jistě našli některé důkazy v archivech, zde se nabízí další prostor k bádání. Ve stavebních denících a vyúčtování by se určitě tyto práce objevily, pokud je prováděly stavební firmy. Mnoho dokončovacích prací na opevnění prováděli samotné posádky srubů, v duchu urychlení postupu prací.

Maskovací pásky a fólie

Citlivé povrchy si žádají citlivá lepidla. Nabízíme širokou škálu lepicích pásek s nízkou přilnavostí, které se netrhají, nezanechávají zbytky a nepoškozují povrch. Když pracujete venku, potřebujete maskovací řešení, které je přinejmenším stejně nesmlouvavé, jako povětrnostní podmínky. Při ochraně okenních rámů a parapetů jde především o přesnost, i když používáte zednickou lžíci a maltu. Venkovní omítky a slínek však potřebují něco trochu jiného. Na jedné straně zde máme dvoutýdenní textilní pásku tesa® 4363, která se snadno trhá příčně i podélně při nanášení (ne však při odstraňování). Než jsme vyvinuli Easy Cover® 4373 UV Extra Strong, byla ochrana větších venkovních ploch něco podobného, jako stavění stanu pro deset osob uprostřed hurikánu. Dnes dokáže jediná osoba obratem ruky účinně ochránit stěny před cákanci barvy a omítky. Ochrana oken je díky naší samolepicí fólii tesa® 4848 PV1 na ochranu povrchů ještě snadnější.

tags: #lehke #objekty #maskovaci #omitka #informace

Oblíbené příspěvky:

• Systémové překlady Ytong
• Jak správně položit velkoformátovou dlažbu do štěrku
• Kreativní využití plastových cihel ve floristice
• průvodce výběrem vrtáků do zdiva
• Průvodce stříbrnými odstíny pro vaše stěny