Vinylová podlaha a dilatace betonu: Komplexní průvodce

Každá podlaha je nějakým způsobem oddilatovaná. Podíváme se na dilatace v podlaze, které můžeme rozdělit do několika skupin. Než tak učiníme, řekneme si, k čemu nám dilatace v podlaze slouží všeobecně. Již samotný název je předurčen k tomu, že nám něco od něčeho odděluje, dilatuje. V podlahařině se setkávám s tím, že řemeslníci dilatace neberou vážně a mnohdy si s tím způsobí nemalé potíže, které vedou k destrukci podlahy včetně nášlapné vrstvy. Dilatace je fyzikální jev, kterým se označuje změna rozměrů materiálu vlivem teploty. I při pokládce podlah je potřeba počítat, že se materiál může mírně roztahovat nebo naopak smršťovat. V případě, že byste nepracovali s dilatační spárou nebo dilatační mezerou a položili jste podlahovou krytinu přesně od stěny ke stěně, podlaha by se vlivem teploty sama lámala, vlnila nebo praskala. Dilatace je tedy přirozený jev, který se objevuje nejen u dřevěných nebo laminátových podlah, ale musíte počítat, že existuje i dilatace betonu.

Rozdělil bych dilatace na konstrukční dilatace v podlaze, pracovní dilatace a smršťovací dilatace v podlaze.

Výhody dilatačních spár

Mezi největší výhodu dilatačních spár patří schopnost reagovat na vnější teplotu, kdy umožní díky vytvořenému volnému prostoru podlahové krytině měnit své rozměry. Podlaha se tak může smršťovat nebo roztahovat podle potřeby. Výhodou dilatačních spár je, že ve většině případů jsou jen okolo stěn místnosti a jsou skryté pod soklem. V případě, že je potřeba dilatační spáru vytvořit i uprostřed místnosti, lze využít některé způsoby, kdy vás spára na podlaze nijak rušit nebude. K výhodám se dá zařadit i jejich jednoduchá příprava. Stačí, abyste dodržovali požadovaný odstup podlahové krytiny od stěny. Dilatační spára je dobře využitelná, i pokud potřebujete vyměnit část podlahy, kterou musíte od stěny rozebrat. Dilatační mezera vám umožní jednodušší přístup pod první řadu podlahové krytiny, nemusíte bojovat s úzkou mezerou přímo u stěny.

Dilatace vinylové podlahy

Při pokládce podlahové krytiny je potřeba dodržovat správné postupy. A v nich najdete u řady materiálů i nutnost vytvořit dilatační spáry, které chrání podlahu před zničením vlivem okolní teploty. Vytvoření dilatace vinylové podlahy není nijak složité a zvládnete to i sami bez nutnosti specialisty na podlahy. U vinylové podlahy myslete na to, že je nutné zachovat 5 mm širokou dilatační spáru okolo obvodových stěn směrem k podlahové krytině. Při zachování dilatační spáry 5 mm lze položit podlaha až do rozměru plochy 200 metrů čtverečních. Pokud byste měli plochu místnosti větší než zmíněných 200 metrů čtverečních, je potřeba navýšit dilatační mezeru na 10 mm. Pro vytvoření dilatační mezery při pokládce podlahy se používá dilatační klín, který stačí vložit mezi podlahovou krytinu a stěnu. Dají se koupit dilatační klíny s pevnými rozměry, ale existují i nastavitelné, které umožňují zvolit dilatační spáru podle vlastní potřeby.

Stejně tak myslete, že při pokládání podlahové krytiny v místech průchodu mezi jednotlivými místnostmi, je vhodné zachovat dilatační mezeru i mezi jednotlivými krytinami mezi místnostmi. Pokud jsou tvořeny odlišnými krytinami, můžete použít přechodovou lištu, pod kterou mezeru schováte. Pokud podlahová krytina pokračuje bez přerušení do další místnosti, myslete jen na dostatečnou dilatační spáru okolo stěn.

Čtěte také: oprava škrábanců a rýh na vinylové podlaze

Tabulka velikosti dilatačních mezer

Plocha podlahy Rozměr dilatační mezery
Do 200 m² 5 mm
Nad 200 m² 10 mm

Dilatace betonových podlah

Důležitost dilatačních mezer je stejně velká i pro dilatace betonové podlahy. Dilatace betonových podlah se rozděluje na dva základní typy. Jedním z nich jsou pracovní dilatace. Tyto dilatace se mohou po vyzrání betonu vyplnit materiálem. Druhý typ dilatace už zůstává v povrchu nastálo. Označují se jako konstrukční dilatace. Dilatační spáry do betonu se provádějí na rozhraní stěny a podlahy, stejně jako u dilatace vinylové podlahy, je i zde možnost dilatační mezeru zakrýt profilem. Nikdy ale nezapomeňte dilatační mezery vyplnit vhodným materiálem. Může se jednat o polystyren nebo minerální vlnu. U obvodových dilatačních spár můžete použít poddajnou spárovací hmotu, jako je například polyuretanová pěna.

Prořezání dilatací

Prořezání dilatací je proces, kdy se do povrchu betonových podlah vytvoří dilatační mezery, které chrání betonovou plochu před poškozením. Především v průběhu zrání betonu v prvních dnech probíhá ve velkých plochách vnitřní pnutí, které by mohlo způsobit praskliny a trhliny v povrchu betonu. Dilatační mezery umožní betonovému povrchu pružit a nebude sám sebe ničit. Prořezání dilatačních spár se provádí tak, že se velké betonové plochy nařežou na menší čtverce, obřežou se kanalizační otvory nebo jiné objekty. Musíte myslet i na to, že by mohlo pnutí působit stejně jako na stěny i na kanalizační trubky, proto je potřeba vyřezat prostor i kolem nich. Řezání dilatačních spár je potřeba udělat i na plochách, kde se nachází rozdílné topné okruhy. Každá část podlahy může mít trochu jinou teplotu a bude tak pracovat. Aby vám uprostřed betonové plochy nezůstala nevzhledná mezera, využívají se PU tmely nebo PU provazce. Prořezání se neprovádí příliš hluboko, obvykle stačí prořezávat do poloviny nebo maximálně dvou třetin hloubky betonového povrchu.

Materiály potřebné k dilataci

Pro vyplnění dilatačních mezer se využívá několik možných materiálů. Jednou skupinou jsou pružné tmely nebo PU provazce. Vedle nich je ale hodně oblíbený i korek, který se vám bude pokládat do dilatačních spár velmi dobře, lze ho koupit už v připravených dilatačních páskách. Korek je ideální pro vyplnění dilatační spáry, která už nejde nijak překrýt a je přímo na očích. Korek bude vzhledově vypadat velmi dobře a můžete si ho upravit stejně jako podlahovou krytinu. Nebude vás tak v mezerách rušit, navíc má skvělé tepelné vlastnosti. Pro některá místa lze využít přechodové lišty nebo kovové dilatační lišty. Dilatační lišty pak slouží nejen k vytvoření dilatačního předělu mezi bloky betonové podlahy, ale také pomáhají vymezit výšku betonové vrstvy.

Podlahové topení a dilatace

Příklad z praxe: v rodinném domku je naplánované podlahové topení, které bude zalito do anhydritového nebo betonového potěru. Jsou tam dejme tomu 3 topné smyčky, které nabíhají samostatně a mohou mít různé teploty. Lidé to vidí jako výhodu, že si mohou pustit teplo do podlahy různě dle potřeby. To znamená: večer sedím u televize, chci mít teplo pod nohama, v kuchyni, která je s obývákem propojená, nejsem, tak jen temperuji. Tento rozdíl teplot v podlaze způsobí, že každá deska podlahy má jiný pohyb, pnutí. To znamená, jinak se rozpíná. S tímto procesem musíte počítat, pokud si dáte instalovat podlahové topení. A pokud se pustíte do realizace, musíte mít dřív než cokoliv jiného jasno, jakou nášlapnou vrstvu doma chcete mít, to po čem se chcete pohybovat. Tento podlahový systém totiž není zcela vhodný na jakoukoliv podlahu, zvláště měkčenou z PVC nebo kaučuku a podobně, kterou chcete mít beze spár v jedné ploše na stávajícím znivelovaném potěru. Tento systém podlahového topení je vhodný na jakoukoliv pokládku podlah, které jsou na nosné desce a ta dokáže dilatace přenést. Teplota na podlaze i pod plovoucí podlahou nesmí překročit 27 °C, a to v žádné části podlahy. Nábytek musí být opatřen nožičkami, které umožní cirkulaci vzduchu - cca 35 mm. Není povoleno vytápěnou podlahu zakrývat předměty, které by způsobily přehřívání podlahové krytiny a zároveň snižovaly topný výkon do místnosti.

Pokud vám investor nebo stavbyvedoucí na betonovém potěru, označí spáry za smršťovací, pracovní, můžete je bez obav sešít vhodnou chemií a následně znivelovat. Pak můžete po následné nivelaci, pokládat i PVC a měkčené podlahy. Otázkou stále je, proč nám rozdilatovávají zalité topení v anhydritu podle smyček, když většina realizačních firem co lejí tuto směs, nebo všichni tvrdí, že anhydrit nemá žádné pnutí? Na to mi dodnes nikdo nedokázal odpovědět. Já jsem přesvědčen, že pokud se to udělá správně, tak by se měl anhydrit dilatovat pouze mezi dveřmi a na těch místech, kde dojde v prostoru ke zúžení půdorysu pod 2/3, nebo kde se s topením nepočítá. A pokud mi investor řekne, že všude se bude topit stejně, nevidím jediný důvod, proč jeden obývák rozřezat na 3 samostatné díly. Tím značně zákazníkovi omezují výběr krytiny a některých případech značně komplikují další pracovní postupy.

Čtěte také: Výběr a montáž dřevěných obkladů

Pokud instalujete podlahu na podlahové topení, tak jedině až po řádné topné zkoušce. Opravdu postupný náběh podlahového topení dodržte (doporučujeme 30 dnů před samotnou pokládkou), jenom tak dosáhne podklad vyhovujících vlhkostních poměrů a stability. Aplikace na potěr s podlahovým topením musí proběhnout až po řádné topné zkoušce (trvá minimálně 30 dní).

Příprava podkladu pro vinylové podlahy

Vaše vinylová podlaha bude jen tak dobrá, jak dobrý bude její podklad. Rovný, pevný a čistý podklad je základním předpokladem k dokonalé podlaze, která vám vydrží roky. Při pokládce podlah všeobecně je důležité dbát na dobře připravený podklad. Před vlastní realizací těchto podlah je určitě zapotřebí podklad vybrousit, srovnat, popřípadě znivelovat. Dbejte na to, aby jste nivelační hmotou nezalili dilatační konstrukční spáry. Ty musí zůstat zachovalé, aby podlaha mohla pracovat. Dost často se stává, že spáry zatmelíte, pak přelejete samonivelační hmotou, položíte, nalepíte PVC podlahu a po pár týdnech je malér na světě. Pokud zalejete konstrukční dilatační spáry na podlaze, v takovém případě nepomáhá ani pokládka dlažby na flexibilí lepidlo. Již jsem viděl, jak rozpínání konstrukční dilatace je tak velké, že doslova přetrhlo dlažbu, která byla nalepená přes dilataci. Paninko, to je nalepené na flexibilní lepidlo, to se ani nehne. Proto, než se pustíte do stavby nebo rekonstrukce vašeho bydlení, měli byste mít jasno, jakou podlahu budete mít a podle toho následně zvolit technologický postup a materiály v podkladu.

Lepená vinylová podlaha kopíruje podklad. Pro pokládku vinylové podlahy je ideální podklad, který je hladký, rovný, suchý, čistý a rozměrově stabilní. Důležitá je i samotná přeprava vinylu a jeho skladování. Kartony položte vždy na rovný povrch a nikdy je nemějte ve svislé poloze. Ujistěte se, že podlahu neodložíte do velmi studených nebo velmi teplých prostor. Docílit opravdu rovného podkladu dá práci. Cementový podklad (starý i nový) podle potřeby očistěte, napenetrujte a vystěrkujte cementovou, případně sádrovou nivelační stěrkou. Vlhkost podkladu se řídí normou ČSN 74 4505. Nejvyšší povolená vlhkost cementového potěru nesmí překročit 2,0 % CM (1,64 % CM při aplikaci na podlahové topení). Při anhydritovém podkladu musí být horní vrstva přebroušena od vrchního šlemu. Poté naneste odpovídající penetraci a sádrovou nivelační stěrku. Vlhkost nesmí překročit 0,5 % CM (0,4 % CM při aplikaci na podlahové topení). Vlhkost měřte na více místech podlahy.

Pokládka lepené vinylové podlahy

Lepená vinylová podlaha je odolná, snadno se udržuje a dlouho vydrží. Aby si vinylová podlaha zachovala všechny své vlastnosti, je nesmírně důležité správně ji položit. Pokládku lepené vinylové podlahy je lepší svěřit odborníkům, a to vzhledem k nutnosti použití nivelační stěrky a lepidla na vinyl, které je technicky náročné. Pokud to ale pro vás není problém a chcete se do montáže pustit sami, dbejte především na dodržení všech kroků.

  1. Než začnete s nanesením hmoty, očistěte podklad. Zakryjte stěny a prahy dilatační páskou a připravte se na penetraci. Poté připravte nivelační hmotu a aplikujte ji na podklad. Zakončete postup přejížděním stěrky nivelačním válečkem, který odstraní vzduchové bubliny.
  2. Po přebroušení povrchu je nutné ho také vysát. Následně naneste lepidlo na vinylové podlahy - k nanesení doporučujeme použít hřebenovou stěrku, jejíž výběr se odvíjí od konkrétního typu lepidla. Lepidlo nechte cca 5 minut odvětrat a poté začněte pokládat díly. Výběr lepidla je pro úspěšnou instalaci lepeného vinylu zásadní. Pro lepení vinylových dílců proto používejte výrobci atestovaná disperzní lepidla s vysokou počáteční lepivostí. V místnostech s vyhřívanými potěry a výkyvy teplot doporučujeme používat lepidla s vysokou počáteční lepivostí a s vlákny.
  3. Na rozdíl od click systému vám lepený vinyl poskytuje větší flexibilitu. Nemusíte se omezovat minimálními velikostmi lamel a dokonce můžete umístit i kusy o délce pár centimetrů. Pokládku provedete bez potřeby paliček, stačí lamely umisťovat těsně vedle sebe. U přidávání nové řady k předchozím lamelám je vždy jemně přitiskněte k sobě, aby vám mezi nimi nevznikla jediná mezera.
  4. Hotovou vinylovou podlahu zválcujte podlahářským válcem o hmotnosti 50 kg a odstraňte dilatační pásku ze stěn a prahů. Pomyslnou třešničkou k dokončení jsou soklové a přechodové lišty. Lamely by měly být položeny souběžně s okny, aby vypadaly delší a větší, čímž navozují dojem skutečného dřeva.

Aklimatizace a podmínky pokládky

Před samotnou pokládkou přesuňte vinylovou podlahu do místnosti, kam ji budete instalovat. Nechte ji tam aklimatizovat minimálně 24 hodin. Teplota by se v tomto prostoru měla pohybovat v rozmezí 18-26 °C a vzduch by měl mít relativní vlhkost 50 ± 10 %. Zabalené dílce a další materiály použité při aplikaci musí být aklimatizovány v místnosti, kde se bude podlaha pokládat, a to po dobu minimálně 48 hodin. Kartony s dílci i jednotlivé dílce nechávejte uložené naležato na rovné ploše, max. 3 kartony na sobě (neopírejte nastojato o zeď, nepodkládat hranolky, atd.). Při aklimatizaci a instalaci je nutné udržovat teplotu a relativní vlhkost na úrovni podmínek, při kterých bude položená podlaha užívána, a zároveň splnit podmínky, které jsou vhodné k pokládce. V místnostech s přímým slunečním svitem musí být nainstalovány stínící prostředky. A to ještě před pokládkou, aby zabránily přehřívání místnosti během aplikace a pozdějším užívání.

Čtěte také: Kamenné obklady lepením

Kromě aklimatizace podlahy je důležitá také teplota v místnosti. Teplota před pokládkou, během pokládky a po ní musí být konstantní (obvykle 24-72 hodin). Minimální teplota podkladu při pokládce je 15 °C, ideální je 18 °C. Velká okna raději zastiňte, aby se do nich sluníčko neopřelo, zbytečně nezvyšovalo teplotu v místnosti, a tím i teplotu instalovaného vinylu. Optimální podmínky pro instalaci: teplota vzduchu: 19-23 °C, teplota podkladu: 18-21°C, relativní vlhkost vzduchu: 50-60 %.

Nesmějí docházet k šokovým změnám - při instalaci i následném užívání. Maximální rozměr místnosti: položené plochy 10 x 10 m. Dilatace po obvodu musí být 10 mm. Dilatace musí být volena tak, aby za žádných okolností nedošlo k zapření dílců (podlahy) o pevné části okolních konstrukcí. V zúžených průchodech, dveřích, musí být dilatace vždy. Podmínky pro užívání: teplota vzduchu ≥ 18 °C, teplota podkladu ≥ 15 °C, maximální teplota na lícové nebo rubové straně podlahoviny 27 °C. Teploty 15 a 27 °C jsou brány jako hraniční a nelze je považovat za běžné, komfortní pro trvalé užívání.

tags: #lepeny #vinylová #podlaha #dilatace #betonu

Oblíbené příspěvky: