PergolyNavrhování a realizace železobetonových konstrukcí s pancéřovou výztuží
Úvod do problematiky navrhování betonových a železobetonových konstrukcí
V rámci Evropské unie platí technické standardy v oblasti navrhování stavebních konstrukcí. Pro navrhování betonových a železobetonových konstrukcí platí základní norma ČSN EN 1992-1-1 s upřesňujícím národním dokumentem. Návrhová norma je značně nepřehledná, což je dáno především množstvím vzorců s řadou univerzálních součinitelů, které lze upravovat v rámci národní přílohy. Relativně časté změny, opravy a upřesnění v základní normě a její národní příloze vedou k nepřehlednosti problematiky navrhování betonových konstrukcí.
Zjednodušená tabulková forma základní problematiky má za cíl získat přehled a rychlé orientování v celé problematice navrhování železobetonových konstrukcí pro běžné konstrukce pozemních staveb. Tabulkový přehled problematiky navrhování betonových konstrukcí navazuje na publikaci pro navrhování železobetonových konstrukcí Navrhování betonových konstrukcí. Příručka k ČSN EN 1992-1-1 a ČSN EN 1992-1-2 prof. Ing. Jaroslava Procházky, CSc. Tabulkový přehled je určen projektantům konstrukcí pozemních staveb, kteří problematiku znají.
Základní pojmy a vlastnosti betonu
Beton je široce používaný stavební materiál, který se snadno vyrábí, snadno zpracovává a má výborné užitné vlastnosti. Pro většinu lidí se beton skládá z cementu, písku a vody. Ti znalejší vědí, že do betonu se dávají také větší kameny (drcené kamenivo nebo říční „kačírek“). Čím více cementu se do betonu dá, tím je beton „mastnější.“ A že se beton může také vyztužovat, čímž vzniká tzv. vyztužený beton neboli železobeton. Možná také někdo z Vás používal dokonce i přísady do betonu, které snižují potřebnou vodu při míchání betonu a zvyšují jeho kvalitu.
Přestože je beton obecně poměrně tvrdý, nemá příliš velkou tahovou pevnost. Tato „nízká“ tahová pevnost se projevuje praskáním betonu, pokud je namáhán v tahu, nebo je-li ohýbán. Při jednostranném zatěžování - pokud požijete beton na vytvoření například zdi tvořící terasu, která brání posunu zeminy. Podobné namáhání může vyvolat vítr. Při smršťování betonu - vlastností betonu (respektive cementu) je, že se v průběhu tvrdnutí smršťuje. Nejdříve dochází k odpařování vody z betonu a následně chemickou reakcí cementu dochází k dalšímu smršťování betonu.
Parametry betonu
Mezi důležité parametry betonu patří:
Čtěte také: Lepidlo na dřevo a cement
- **fck/fck,cube**: Požadovaná pevnostní třída - charakteristické pevnosti válcová/krychelná.
- **X..**: Stupeň vlivu prostředí (X0, XC.., XD.., XS.., XF.., XA..).
- **Cl..**: Maximální obsah chloridů (% podíl chloridových iontů - součtově ve všech složkách betonu - k hmotnosti cementu).
- **Dmax**: Maximální zrno kameniva použitého pro výrobu daného betonu.
- **S..**: Stupeň konzistence čerstvého betonu, stanovený buď metodou sednutí kužele S1-S5, nebo metodou stupně zhutnitelnosti C0-C3, případně metodou rozlití F1-F6.
Typy výztuže a jejich vlastnosti
Ocelová výztuž
Nejznámější výztuží do betonu jsou buď „kari sítě“ nebo „roxory“. Jedná se o ocelové svařované sítě nebo pruty o různých tloušťkách a délkách. Tvářené tyče kruhového průřezu s žebírky na povrchu pro výztuž do betonu - armování ve výrobních délkách 6,0 m, 12,0 m případně 14,0 m. Materiál odpovídá normě DIN 488. Vyrábí se za studena nebo za tepla a dle výrobního postupu mají tyto typy různé mechanické vlastnosti. Ocelové třmínky patří mezi nejdůležitější prvky při výrobě železobetonových věnců, překladů a základových pásů. Díky svému preciznímu zpracování zajišťují stabilitu a pevnost konstrukce.
Každý ví, že železo na větru a dešti začne rezivět a postupně degraduje. Proč tedy v betonu nerezaví? Je to tak, že někdy rezaví! Přirozené pH betonu je velmi zásadité. V takto vysokém pH betonářská ocel nerezaví ani při styku s kyslíkem a vodou (je tzv. „pasivována“). Je tedy dokonale chráněna do doby, než beton své pH ztratí a výztuž začne rezivět. V profesionálním stavebnictví se užívá pojem „krytí výztuže“. Je to návrhová tloušťka betonu, která musí minimálně chránit ocelovou výztuž, aby nedocházelo ke korozi alespoň po dobu výpočtové životnosti konstrukce.
Co se děje, když už výztuž začne rezivět? Na povrchu výztuže se začne vytvářet zkorodovaná vrstva, která má větší objem než původní výztuž. S růstem tloušťky koroze se zvyšuje tlak této vrstvy na okolní beton, až dojde k popraskání betonu a jeho „odloupání či oprýskání“. Samozřejmě existují profesionální postupy a firmy na sanaci (opravu) betonových konstrukcí.
Kompozitní neocelová výztuž - pokrok 21. století
Neocelové výztuže plní veškeré funkce ocelové výztuže se všemi benefity pro beton, které byly výše popsány. Navíc nikdy nekorodují, jsou lehčí a výrazně skladnější (nechají se rolovat a samy se vracejí do původního tvaru). Tím tedy pozitivně zvyšují vlastnosti betonu, aniž by hrozilo, že vlivem koroze výztuže dojde k rychlejší degradaci betonu. To je výhodné v případech, kdy je obtížné zajistit dostatečné krytí ocelové výztuže nebo je konstrukce vystavena agresivnímu prostředí:
- **Vytváření tenkých betonových desek venku:** U takovéto desky prakticky nelze vytvořit dostatečnou krycí vrstvu betonu chránící ocelovou výztuž.
- **Ukládání vyztuženého betonu do země, nebo tam, kde může docházet ke styku s vodou:** Při betonáži například základů nebo základových desek, kde je třeba vyztužit spodní část betonu, se špatně zajišťuje, aby se vám spodní výztuž nedotýkala zeminy. Zde pak dochází rychle ke korozi ocelové výztuže.
- **Podélné vyztužování ztraceného bednění:** Obzvláště styk jednotlivých tvarovek ztraceného bednění je skoro nemožné utěsnit před vnikající vlhkostí. Zároveň zde zpravidla ocelová výztuž není nijak chráněná betonem, neboť se tento prostor těžko betonem vyplňuje a výztuž rychle koroduje.
- **Betonování ze „zavlhlého“ betonu:** Takovýto beton je velmi často hodně porézní, prakticky dokonale nezhutnitelný, nasákavý a rychle ztrácí přirozené pH. Případná vložená ocelová výztuž může začít rychle rezivět.
Práce s kompozitní neocelovou výztuží
Kompozitní neocelová výztuž lze ohýbat, je pružná, ale nedrží po ohnutí svůj tvar a navrací se do tvaru původního. To je velká výhoda při manipulaci, ale může to být nepříjemné překvapení při specifických aplikacích. Po kompozitní výztuži lze chodit (například pokud tvoří vyztužení desky, kde se potřebujete ještě před či při betonáži pohybovat). Krácení výztuže se provádí buď štípacími kleštěmi (do ekvivalentu 6mm ocelového drátu to není problém), nebo klasicky pomocí úhlové brusky („flexy“). Spojovat jednotlivé prvky (sítě či pruty) lze jednoduše při ponechání standardního překryvu výztuže pomocí plastových elektrikářských pásek (kdy se doporučuje vždy zakrátit přebytečný kus pásky - nenechávat „dlouhé ocásky“).
Čtěte také: Výběr nástrojů pro řezání cementových desek
Další výhodou může být formát dodávaných kompozitů. Díky lehkosti a snadné „rolovatelnosti“ se výztuž dodává i ve větších kusech než standardní ocelová výztuže. Tím ušetříte peníze za „nezbytné překrývání“ jednotlivých výztuží, kdy se standardně doporučuje překryv navazujících roxorů 50cm a u sítí také (samozřejmě v závislosti na použité kvalitě betonu a stupni zatěžování).
Návrh výztuže a kotevní délky
Při návrhu výztuže se uvažuje s poměrným ohybovým momentem a mechanickým stupněm vyztužení. Staticky nutná plocha výztuže se stanoví výpočtem nebo pomocí tabulek. Důležitá je také kontrola výšky tlačené oblasti. Betonová krycí vrstva cnom = cmin + Δcdev, kde cmin je maximální z cmin,b ; cmin,dur +Δcdur,g - Δcdur,st - Δcdur,add; 10 mm. Δcdev je obvykle 10 mm pro monolit a 5 mm pro prefabrikát.
Světlá vzdálenost prutů a musí být taková, aby beton mohl být řádně uložen a zhutněn tak, aby byla dosažena odpovídající soudržnost výztuže s betonem.
Třmínky musí být účinně zakotveny. Třmínky pro zachycení účinků kroucení mají být uzavřené, kotvené přesahem nebo koncovými háky a mají svírat úhel 90°se střednicí prvku. Podélná vzdálenost třmínků pro zachycení účinků kroucení nemá překročit hodnotu u/8, kde u je vnější obvod průřezu.
Minimální plocha výztuže A_s,min = 0,26 * (f_ctm / f_yk) * b_t * d, ne méně však než A_s,min = 0,0013 * b_t * d.
Čtěte také: Cementová lepidla na polystyren: komplexní průvodce
Při návrhu vlepování prutů betonářské výztuže lze uplatnit jednu ze dvou metod návrhu: metodou podle teorie kotvení nebo metodou navrhování železobetonových konstrukcí. V prvním případě nosnost závisí na pevnosti betonu a do značné míry také na hloubce vlepení. Ve druhém případě se tahové zatížení, kterému jsou vystaveny vlepované pruty, přenáší prostřednictvím žebírek na existující betonářskou výztuž. Návrh se řídí pravidly, které platí pro návrh monolitických železobetonových konstrukcí a vychází se z Eurokódu 2 (EC 2). Při návrhu lze využít certifikát požární odolnosti a obecně je ovšem nutné přihlédnout k Národním dodatkům.
Čerstvě vzniklý dokument EOTA TR 069 "Metoda navrhování dodatečně vlepované betonářské výztuže s vyšší nosností v porovnání s EN 1992-1-1" umožňuje navrhovat dodatečné vlepování výztuže k přenosu zatížení momentem na celém území EU. Není již nutné držet se striktně pravidel pro překrývající se výztuž.
Návrhová kotevní délka l_b,rqd = (φ/4) * (σ_sd / f_bd).
l_0,min ≥ max[0,3α6l_b,rqd; 15φ; 200 mm]. Stykovat nelze v oblasti plastických kloubů. V oblasti styku musí být provedena příčná výztuže. Součinitelé α1·α2·α3·α4·α5·α6.
V případě kotvení výztuže v oblasti příčných tahů se doporučuje uvažovat vliv příčného tahu obdobně jako u působení příčného tlaku s tím, že hodnota příčného tahu se dosazuje se záporným znaménkem. Pro součinitel α5 se uvažuje s rozšířeným omezením 0,7 ≤ α5 ≤ 1,5. Taženou výztuž není vhodné kotvit v tažené části průřezu. Pokud je nutné nosnou výztuž v tažené části průřezu ukončit, musí se stykovat např. přesahem; délka přesahu se uvažuje hodnotou l0 podle pravidel článku 8.7.3 normy.
Realizace a ošetřování betonu
Beton je materiál obsahující cement, který neodmyslitelně vyžaduje pečlivý přístup při zpracování a zejména ošetřování po provedení. Čím náročnějším podmínkám je beton vystaven, tím větší zřetel je nutné prováděné konstrukci věnovat. Jen tak minimalizujeme rizika, které mohou v konečném důsledku způsobit vady konstrukce a vysoké finanční škody. Mnoho chyb pramení nejčastěji z nedodržení základních technologických postupů, a to ať neznalostí nebo laxním přístupem.
Transport a betonáž
Přesun betonové směsi z autodomíchávače nebo nákladního vozidla by měl být co nejkratší. Při dopravě a manipulaci s betonem je důležité dbát na to, aby se směs nerozmísila. To se může stát například následkem otřesů při dopravě betonu na korbě nákladního vozidla, transportem směsi pásovým dopravníkem s velkým úhlem stoupání nebo volným pádem betonové směsi z větší výšky (více než 1 m).
Betonáže je možné provádět až na vzdálenost 300 m nebo do výšky až 50 m a to s pomocí čerpadel. Betonáž na větší vzdálenosti nebo výšky je prováděná pomocí jeřábu a takzvané bádie - nádoby určené k transportu betonové směsi.
Klimatické vlivy při betonáži
Při dopravě a čerpání betonu je velmi důležité zohlednit klimatické vlivy. To znamená, aby v zimním období nedocházelo k namrzání směsi na sítech čerpadla nebo prutech výztuže v bednění. Teplota je pro beton jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících jeho kvalitu. Při nízkých teplotách se hydratace cementu zpomaluje a beton tuhne pomaleji. Pokud beton dosáhne teploty nižší než +5 °C, proces tuhnutí se takřka zastaví. Při vyšších teplotách se tuhnutí betonu výrazně zrychluje. Optimální teploty pro betonování jsou v rozmezí +15 až 25 °C.
Beton při hydrataci vytváří vlastní teplo, ovšem pokud bude venku velmi nízká teplota, mohl by zmrznout. Ledové krystaly by narušily nevytvrdlou strukturu cementového tmelu a došlo by k poklesu pevnosti betonu. Při následném odstraňování izolací je vhodné dávat pozor, aby nedošlo k příliš rychlému ochlazení povrchu betonu.
Při betonáži za vyšších teplot (nad +25°C) je bezpodmínečně nutné maximálně zkrátit dobu transportu a zabudování směsi. Betonová směs má se zvyšující se teplotou rychlejší náběh pevnosti a tedy rychleji tuhne a tvrdne. To s sebou přináší zároveň rychlý nárůst smršťovacího napětí a vysoké riziko vzniku trhlin. Konstrukci je tedy potřeba chránit vůči dalším tepelným ziskům, např. slunečním zářením. Renomovaní výrobci používají opatření omezující negativní klimatické vlivy operativními změnami receptur.
Hutnění betonu
Během ukládání betonové směsi je nutné provést hutnění. Způsob hutnění je volen podle druhu použité směsi a typu betonované konstrukce. Míra zhutnění má přímý vliv na výslednou pevnost betonu. Hutněním je potřeba minimalizovat objem kavern (prázdná místa) a to z dalšího důvodu - objem betonu, zejména ve stěnových konstrukcích, vyvíjí svou vlastní váhou vysoký tlak. Hutnění směsí s vyšší konzistencí je vždy prováděno tak, aby byla mechanickým pohybem vibrována směs, ale nikoliv výztuž. Vibrující výztuž může způsobit nestejnoměrnou hutnost betonu a tím související poruchy. Vibrování by mělo vždy probíhat v přiměřeném rozsahu, aby nedocházelo k rozmísení směsi.
Ošetřování betonu po betonáži
Ošetřování betonu po provedení je nejdůležitějším procesem. V běžných podmínkách je osvědčeným a často používaným způsobem ošetření plošných konstrukcí, např. základových desek, stropů nebo betonových komunikací, provedení povrchového parafínového nástřiku (curingu). Je nutné si však uvědomit, že ochrana tohoto typu vysychání zpomaluje, ale nezastavuje. Při vyšších teplotách v kombinaci se zvýšeným prouděním vzduchu (vítr, průvan) může docházet k velkému objemu ztráty vlhkosti a právě díky parafínu nemožnosti doplňovat do betonu vlhkost kropením. Konstrukce v důsledku smrštění popraská. V takových podmínkách je neúčinnější ochranou stálé doplňování vody nebo vytvoření parotěsné ochrany pomocí silnovrstvých fólií (min. tl 0,2mm).
V případě betonáže na terén je vhodné před betonáží podklad nasytit vodou, která následně doplňuje odparem vlhkost do betonu. V zimním období je ošetřování minimální, pokud je zajištěná ochrana betonu popsaná výše. V případě teplot pod -10 °C je vhodnějším řešením odložit betonáž na příznivější počasí. Výroba, betonáž a opatření v těchto podmínkách realizaci značně prodražují. Je třeba také počítat s pomalejším nárůstem pevnosti betonu a s tím související potřebou delšího umístění v bednění.
Chyby při zpracování betonu
Kromě způsobu zpracování a klimatických podmínek ovlivňuje kvalitu betonu také neodborná úprava či zásah do receptury betonové směsi na staveništi:
- **Dořeďování betonové směsi:** Ač je projektantem nebo statikem navržená konkrétní konzistence, dochází často řemeslníky k ředění, protože čím je betonová směs řidší, tím lépe se s ní pracuje. Je tím ovšem narušena její pevnost, jelikož pro každou konzistenci a požadovanou pevnost je odlišná receptura směsi.
- **Přidáváním nevhodných příměsí, jakými mohou být i vlákna.**
Betonové směsi jsou vyráběny v několika úrovních konzistence, neboli stupně zpracovatelnosti od S1 až do S4. Stupeň S1 je směs zavlhlá, tedy určená pro přepravu sklápěcími vozy. Ostatní konzistence S2 až S4 jsou vhodné pro dopravu autodomíchávačem, konzistence S3 a S4 lze zároveň čerpat. Jednotlivé stupně zpracovatelnosti betonu se liší recepturou, je proto důležité zpracovávat směs v dané konzistenci.
Zkoušky pevnosti betonu
Zkouška pevnosti betonu se provádí odběrem vzorku čerstvé betonové směsi do normovaných forem. Tyto vzorky jsou následně uloženy po dobu 28 dnů do vlhkého nebo mokrého prostředí při teplotě +20 °C. Některé druhy betonu je potřeba testovat také na odolnost vůči mrazu, vodonepropustnost, odolnost proti posypovým solím nebo vůči obrusnosti. Vzorky odebírají a testy provádějí pouze proškolené osoby. Postupy výroby a zkoušení betonové směsi je prováděno v souladu se zavedeným systémem řízení výroby. Nad tímto systémem vykonávají dozor nezávislé akreditované orgány.
Stavební standardy a manipulace s materiálem
Bednění a odbednění
Bednění je plošná konstrukce nutná k vytvoření potřebného tvaru monolitických betonových nebo železobetonových základových konstrukcí zřízená z řeziva, ze standardních desek z překližky nebo z bednících prvků. Obsahem standardu je vytýčení osy bednění, pro mostní konstrukce vytýčení půdorysu, zhotovení a osazení základních trámů, výroba a sestavení bednění z prvků, zajištění polohy bednění vzpěrami, rozpěrami, táhly a zarádlováním, kontrola hotového bednění z pohledu kvality a bezpečnosti práce.
Odstraněním bednění se rozumí demontáž a odstranění bednící konstrukce kromě bednění zabudovaného. Obsahem standardu je přestřižení stahovacích drátů, uvolnění spojů a odebrání spojovacího materiálu z bednění, odstranění převázek a vzpěr, zápěr, skruží a ramenátů, uvolnění obedňovacích prvků od betonu, ustřižení stahovacích drátů a přihnutí zbylých konců ke konstrukci, případná demontáž pomocného lešení, a uložení získaného materiálu v pracovním prostoru.
U nenosných částí betonové konstrukce můžeme bednění odstranit hned, jakmile beton zachovává tvar konstrukce. Pro usnadnění odbedňovacích prací a k ochraně nákladného bednění se styčné plochy natírají ochrannými nátěry. Zejména dřevěné bednění se musí pečlivě impregnovat proti vlhkosti a chemickým vlivům cementu.
Výztuž základových konstrukcí
Výztuž z betonářské oceli je nedílnou součástí železobetonových konstrukcí zaručující její požadované vlastnosti. Obsahem standardu je přesun výztuže, rozvázání svazku výztuže, čtení plánu, rozměření a vyznačení polohy hlavní nebo rozdělovací výztuže v konstrukci, uložení výztuže a její zajištění svázáním nebo svařením, provedení svarových spojů nosných (silových) u výztužných ocelí v místě křížení prutů nebo spoje podélné včetně přesahů nebo příložek, zajištění krycí vrstvy podložkami, dále vyznačení polohy třmínků v konstrukci, uložení třmínků a jejich zajištění svázáním nebo svařením, nebo rozměření a vyznačení sítě v konstrukci, uložení sítě a její zajištění včetně přizpůsobení již uložené výztuže, zajištění krycí vrstvy podložkami.
Pytlové úvazky se používají jako alternativa k armování betonářské výztuže pomocí běžného vázacího drátu.
Technologická manipulace a lešení
Vnitrostaveništním přesunem se rozumí veškerá manipulace s materiálem nezbytným ke zhotovení požadované konstrukce (práce) v rámci staveniště ze skládky po jeho zabudování. Technologickou manipulací se rozumí veškerá manipulace s materiálem nezbytným ke zhotovení požadované konstrukce v prostoru montáže. Lešením se rozumí konstrukce umožňující provádění prací i nad dosažitelnou výšku. Popisovník nevymezuje druh, způsob použití, rozsah ani dobu použitého lešení. Při ocenění podle popisovníku musí být potřebné lešení součástí nabídkové ceny.
Zálivka kotevních otvorů a základy pod stroje
Zálivkou kotevních otvorů se vyplňuje zbývající prostor vzniklý po montáži kotvících prostředků do kotevních otvorů. Obsahem standardu je donesení vody, polití a vystříkání betonu a bednění, nahození betonové směsi do konstrukce, ruční hutnění, úprava povrchu zálivky dřevěným hladítkem.
Základy pod stroje nebo technologická zařízení jsou tvořeny soustavou betonových nebo železobetonových prvků pod terénem i nad ním, přenášejících na základovou spáru případně na stropní konstrukci budovy statické a dynamické účinky strojů, technologických zařízení, potrubí s pohybujícím se přepravovaným médiem atd. Obsahem standardu je očištění základové plochy, vyznačení obrysu a vynesení výšky konstrukce od daných bodů, výběr a řezání obedňovacího materiálu s potřebným přesunem v pracovním prostoru, vytvoření tvaru základu a polohové zajištění bednění, nátěr bednění přípravkem proti přilnavosti betonu, doprava betonové směs do bednění ručně nebo čerpadlem, hutnění ručně nebo vibrátorem, stažení povrchu latí a odbednění, pro základy pod zařízení domácností je obsahem standardu i provedení hladké cementové omítky, potěru a vynechání otvorů pro kotevní železa.
Omezení únosnosti a výpočet průhybu
Maximální hodnota únosnosti v protlačení by měla být omezena nejen maximální únosností betonové diagonály vztahem ν_Rd,max = 0,4 · ν · f_cd, ale i maximální únosností smykově vyztuženého průřezu. Pro ohýbané prvky s významnou tahovou normálovou silou je doporučená hodnota cot θ = 1 (resp. θ = 45°). Pro ohýbané prvky s významnou tlakovou normálovou silou a předpjaté prvky je doporučená hodnota v intervalu 1,0 ≤ cot θ ≤ 2,5 resp. (45°≤ θ ≤ 21,8°). Pro ohýbané prvky bez působení významné normálové síly je doporučená hodnota v intervalu 1,0 ≤ cot θ ≤ 1,75 resp. (45°≤ θ ≤ 29,7°).
Úprava pro rozhodující posouvající sílu: Posouzení na VRd,c a VRd,s může být provedeno ve vzdálenosti d od líce podpory jen u prvků namáhaných převážně rovnoměrným zatížením a při jejich přímém uložení. Redukce posouvající síly součinitelem β lze použít pouze u přímého uložení. Pro základové desky a poddajné základové patky (l ≥ 2,0) je možné zjednodušeně uvažovat kontrolovaný obvod ve vzdálenosti d.
Únosnost ve smyku při protlačení desek a základů se smykovou výztuží: Pro poddajné patky lze uvažovat první kontrolovaný obvod ve vzdálenosti d od líce sloupu. U základových patek nelze použít zjednodušujícího součinitele β.
Výpočet šířky trhlin: Pokud u železobetonových konstrukcí při kvazistálé kombinaci nevznikají trhliny, ale vznikají při časté nebo charakteristické kombinaci, uvažuje se při výpočtu trhlin při kvazistálém zatížení napětí ve výztuži σs, stanovené v průřezu porušeném trhlinou při tomto kvazistálém zatížení.
Případy, kdy lze od výpočtu průhybu upustit: Není-li jiný požadavek, v prostředí X0 a XC1 není výpočet wmax nutný. Při stupních vyztužení ρ < 0,5% doporučuje se stanovit průhyb výpočtem. Průhyb vypočtený při kvazi-stálém zatížení nemá překročit hodnotu 1/250 rozpětí. Referenční stupeň vyztužení ρ0 = 10^-3 * √fck, kde fck je v MPa. U desek nosných ve dvou směrech se má posouzení provést pro kratší z rozpětí deskového pole.
tags: #lepenym #do #cementove #hmoty #s #pancerovou
