Lepení perlinky lepidlem C1T nebo C2T: Komplexní průvodce

Při pokládce dlaždic nebo obkladů, stejně jako při zpevňování fasády či zateplení domu pomocí perlinky, je výběr správného lepidla klíčový pro úspěšný a trvanlivý výsledek. Na trhu najdete velké množství lepidel s různými vlastnostmi, proto je důležité provádět výběr nejen podle povrchu, ale i podle typu keramické dlažby nebo obkladu a účelu použití perlinky.

Druhy lepidel a jejich značení

Pro všechny lepicí hmoty funguje systém značení pomocí kombinace písmen a číslic, která může vypadat například takto: C2TEF S1. V současnosti problematiku lepidel řeší ČSN EN 12004-1 Lepidla pro obkladové prvky - Požadavky, posuzování shody, klasifikace a označování a ČSN EN 12004-2 Lepidla pro keramické obkladové prvky - Část 2: Metody zkoušení. Lepidla se dělí do tří skupin:

• Cementové lepidlo (C) - směs hydraulických pojiv, kameniva a organických přísad, která se bezprostředně před použitím mísí s vodou nebo kapalnou složkou. Toto je nejrozšířenější typ stavebních lepidel, který nachází široké možnosti využití.
• Disperzní lepidlo (D) - směs organických pojiv ve formě vodné polymerní disperze, organických přísad a minerálních plniv připravená k použití. Používají se pro lepení obkladů a dlažeb, případně izolačních desek. Jsou pružná a vhodná pro lepení na různé materiály včetně dřeva či původních obkladů.
• Lepidlo na bázi reakčních pryskyřic (R) - jedno nebo vícesložková směs syntetické pryskyřice, minerálních plniv a organických přísad, která se vytvrzuje chemickou reakcí. Zvláštním typem stavebních lepidel jsou epoxidová.

Zatímco písmena v označení lepidla upozorňují na určitou vlastnost, číslice vyjadřuje např. zlepšenou vlastnost nebo parametr. Úroveň jednotlivých parametrů se vyjadřuje třídami. Podle přídržnosti k podkladu se dělí na tyto třídy:

• C1 = standardně tvrdnoucí lepidla (přídržnost min. 0,5 MPa)
• C2 = zlepšená lepidla (splňuje požadavky na doplňkové vlastnosti); hodí se například pro lepení dlažby v garážích a jinak zatěžované podlahy, nebo pro lepení velkoformátových obkladů a dlažeb.

Další písmena v označení lepidel specifikují dodatečné vlastnosti:

• T = lepidlo se sníženým skluzem. Označení T znamená, že lepicí vrstvy mají snížený skluz, proto se hodí především pro lepení obkladů na stěny.
• E = lepicí hmota s prodlouženou dobou zavadnutí (neboli „otevřený čas“). Označení E získá lepidlo, které má prodlouženou dobu zavadnutí lepicí hmoty po nanesení lepidla na podklad - činí až 30 minut (u běžných lepidel to bývá 20 minut). Používá se pro náročné aplikace keramických obkladů a pro začátečníky.
• F = rychletvrdnoucí lepidlo. Označení F značí rychle tvrdnoucí lepicí hmoty (C1 F, C2 F). Ty jsou nutné především při realizacích obkladů a dlažeb, kde se vyžaduje rychlá pochůznost.
• S1 - flexibilní lepidlo s příčnou deformací 2,5 až 5 mm.
• S2 - vysoce flexibilní lepidlo s příčnou deformací nad 5 mm.

Lepidla S1 nebo S2 označují lepicí hmoty s ověřenou příčnou deformací. Pouze hmoty s tímto označením můžeme nazývat „flexibilními“. Hodí se pro objemově nestálé podklady jako například vytápěné podlahy nebo pro lepení obkladů s formátem nad 3 600 cm². Takové lepidlo má ve svém složení obsah disperze, ta se vyrovná i se slinutou keramikou s uzavřeným povrchem, který má velmi malou nasákavost. U velkých formátů (od 900 x 900 mm) nebo velmi problematického podkladu pak na trhu existují i lepidla třídy S2.

Čtěte také: Pokládka asfaltových šindelů bez chyb

Klasifikace, označení a popis cementových lepidel pro keramické obkladové prvky

Volba lepidla pro perlinku

Perlinka (armovací tkanina ze skelného vlákna) má za úkol minimalizovat riziko vzniku prasklin a zvyšovat soudržnost podkladu. Praskliny totiž negativně ovlivňují nejen vzhled, ale i životnost a funkčnost konstrukce. Používá se při zateplování kontaktními systémy, opravách poškozených fasád, omítání jednovrstvého zdiva, zpevnění vnitřních omítek a jako výztuž potěru podlahy.

Výběr konkrétního lepidla pro perlinku závisí především na materiálu, který se chystáte přes perlinku aplikovat, a na očekávaných podmínkách. Pokud očekáváte, že na fasádě bude docházet k pohybům podkladu, např. z důvodu teplotních výkyvů, je vhodné sáhnout po bezcementovém flexibilním lepidle, které je pružné a bude těmto tlakům dobře odolávat. Příkladem takového produktu je Mapetherm Flex RP.

Do izolačních kompozitních systémů (ETICS) s minerální vatou, expandovaným polystyrenem či extrudovaným soklovým polystyrenem, kde se perlinka používá jako výztužná vrstva, je nutné zvolit pružné a pevné cementové lepidlo s vysokou přilnavostí, jako je Mapetherm AR2. Toto lepidlo můžete také použít pro vyrovnání podkladu původních omítek. Cementová lepidla MAPEI Mapetherm AR2 i Mapetherm na polystyren mají obrovskou výhodu v univerzálním použití jak při zpevnění vnitřní stěny, tak při aplikaci na fasádu. Lepidla do interiéru zpravidla odolají pouze běžné vlhkosti a teplotám do 30-40 °C.

Cementová lepidla se prodávají jako suché směsi, které je před použitím nejprve nutné naředit vodou. Elastická stěrka Mapetherm Flex RP se dodává již připravená k použití. Pokud se vám bude zdát příliš viskózní, můžete lepidlo naředit na požadovanou konzistenci maximálně 2 % vody. Spotřeba lepidla na perlinku se pohybuje zpravidla okolo 2-4 kg/m², podle typu zvoleného produktu a tloušťky vrstvy, kterou se chystáte nanášet. Při zateplování fasády bývá spotřeba vyšší, naopak při renovaci omítek v interiéru budete potřebovat lepidla méně, jen okolo 1,5 kg/m². Vliv na spotřebu má také použití hřebenové stěrky.

Použití perlinky ovlivňuje dobu zrání lepidla pouze minimálně. V chladnějším počasí se může nepatrně prodloužit doba schnutí lepidla, neboť částečně zadržuje vodu v lepidle. Naopak za horkých a větrných dní může zpomalit odpařování vody a zabránit příliš rychlému vysychání povrchu a vzniku prasklin.

Čtěte také: Postup při instalaci oboustranné butylové pásky

Volba lepidla pro obklady a dlažby

Správný výběr cementového lepidla je klíčem k úspěšné pokládce obkladů a dlažeb. Ať už řešíte rekonstrukci koupelny, obkládáte kuchyň nebo pokládáte moderní velkoformátovou dlažbu, výběr vhodného lepidla na dlažbu rozhoduje o životnosti a pevnosti celé realizace. Nejčastěji se pro lepení obkladů a dlažeb používají lepidla cementová, která jsou vhodná pro běžné typy podkladů, jsou odolná proti mrazu a vodě, tedy vhodná i do exteriéru, a s pomocí správných příměsí je možné z nich „umíchat“ ideální směs pro všechny typické případy aplikace. Prodávají se ve formě suché směsi, která se před aplikací podle návodu smíchá s určeným množstvím vody.

Nejzákladnější lepidla pro ty nejméně náročné aplikace v interiéru (savý podklad, savá keramika, absence vlhkosti) mají přídržnost 0,5 MPa s označením C1 (např. Cemix 8200 LEPIDLO C1T, používané hlavně jako stavební lepidlo pro lokální srovnání nerovností), dnes se ale většinou upřednostňují lepidla C2, která poskytují vyšší pevnost spoje, vhodnou například i když je ve skladbě podlahy zabudované vytápění.

Při lepení obkladů a dlažeb v interiéru a stejně tak v exteriéru, tedy v místech s vyšším teplotním a vlhkostním namáháním, již musíte klást na lepidlo vyšší nároky. Takové lepidlo musí být hlavně mrazuvzdorné a flexibilní, tedy přizpůsobivé. Například vysoce slinuté dlažby typu Taurus (dlažby s nízkou nasákavostí) se musí lepit odpovídající cementovou hmotou, která nese označení min. C2TE.

Začátečník určitě nic nezkazí volbou poměrně univerzálního lepidla C2TE S1, které zaručí delší dobu zpracovatelnosti, je flexibilní a má vyšší přídržnost k podkladu. Pro balkony, terasy a vysoce slinutou keramiku je vhodné lepidlo Cemix 8260 LEPIDLO FLEX C2TES1, do koupelen a mokrých prostorů pak Cemix 8285 LEPIDLO FLEX C2TS1, které se dokáže vyrovnat i s problematickými podklady, jako jsou cementovláknité nebo sádrové desky.

Speciálními kategoriemi jsou lepidla určená pro přírodní kámen, kde je klíčová minimalizace rizika barevných změn povrchu. Například Cemix 8282 LEPIDLO FLEX C2TES1 je bílé lepidlo s pucolánem, zabraňující barevným změnám světlých dlaždic nebo přírodního kamene, jako je mramor.

Čtěte také: čím lepit cihly a další stavební prvky

Volba lepidla dle velikosti formátu dlažby:

• Menší formáty (např. 15 × 15 cm) spolehlivě zvládne OL 15 - cenově dostupné a osvědčené řešení pro tradiční obklady v interiéru, kde nejsou kladeny extrémní nároky na zatížení ani rozměrovou stabilitu.
• Střední formáty (30 × 60 cm a podobné) už vyžadují vyšší přilnavost a lepší mechanické vlastnosti. Ideální volbou je OL 17, které si poradí i s náročnějšími realizacemi, většími plochami a běžným provozním zatížením.
• Velkoformátová dlažba (nad 60 cm) klade nejvyšší nároky na pevnost, pružnost a dokonalé přilnutí k podkladu. Zde je na místě sáhnout po OL 20, které díky své deformovatelnosti a vysoké pevnosti zajistí stabilní uložení dlaždic a dlouhodobě perfektní výsledek - zejména v kombinaci s metodou floating & buttering.

Technika Floating & Buttering pro velké formáty

Při pokládce velkoformátové dlažby se technika floating & buttering prakticky stává standardem. U velkých formátů totiž nestačí nanést lepidlo pouze na podklad - hrozí vznik dutin, které mohou vést k praskání, uvolnění dlažby nebo k přenosu bodového zatížení. Princip této metody spočívá v nanesení lepidla jak na připravený podklad (floating), tak na zadní stranu obkladu či dlažby (buttering). Po přiložení se obě vrstvy lepidla spojí a vytvoří souvislé, plnoplošné lůžko bez vzduchových kapes. Výsledkem je rovnoměrné rozložení zatížení, vyšší pevnost spoje a dlouhá životnost celé skladby. Pro správné provedení je důležité vést zuby stěrky vždy jedním směrem - jak na podkladu, tak na rubu obkladu. Při usazení dlaždice se tím vzduch efektivně vytlačí ven a lepidlo se dokonale spojí.

Příprava podkladu a aplikace

Podklad, na který obklady nebo dlažbu lepíme, musí být objemově stabilní a musí mít požadovanou rovinnost. Dále musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý, naopak nesmí být zmrzlý nebo vodoodpudivý.

Cementové a betonové povrchy bývají obecně stabilní, ale i u nich se doporučuje použití penetrace, která snižuje nasákavost a prodlužuje dobu otevření lepidla. Cemix 2613 PENETRACE ZÁKLADNÍ spolehlivě snižuje nasákavost a zvyšuje přilnavost k podkladu. Na méně stabilní sádrové podklady (anhydrit nebo sádrokarton) je penetrace zcela nezbytná, aby se zabránilo chemickým reakcím mezi lepidlem a podkladem. Cemix 2614 PENETRACE HLOUBKOVÁ obsahuje nanočástice, které zpevňují podklad do hloubky.

Při práci s perlinkou je postup následující:

1. Příprava podkladu - aby stavební hmota s tkaninou na podkladu držela, musí být podklad čistý, suchý a odmaštěný.
2. Nanesení lepidla/malty - na stěnu natáhněte flexibilní lepidlo nebo maltu pomocí zednické lžíce a zubového hladítka.
3. Vmáčknutí perlinky - do čerstvě naneseného lepidla vmáčkněte perlinku.
4. Vyrovnání plochy hladítkem - po vmáčknutí perlinky ji vyrovnejte a upravte pomocí hladítka.
5. Navazování dalších pásů - perlinku postupně nanášejte v pruzích a dodržujte překryv pásu cca 10 cm.

Pro vyztužení rohů, hran a ostění používejte rohové profily s integrovanou perlinkou. Vyztužení rohových konstrukcí začněte vždy montáží profilů. Nejprve do lepidla zatlačte samotný profil a vyrovnejte ho vodováhou. Potřebné množství perlinky si vypočítáte jednoduše podle velikosti plochy. Nezapomeňte však započítat i nezbytné přesahy a vždy počítejte s rezervou. Při montáži můžete tkaninu snadno roztrhnout či jinak poškodit. Doporučujeme pořídit materiál s rezervou kolem 5 až 10 %.

Důležité pojmy a označení na obalech

Pro správnou orientaci je dobré znát základní pojmy a co znamenají na obalech lepidel:

• Doba zrání: Interval mezi namícháním cementového lepidla a časem, kdy je připraveno k použití. Je nezbytné dodržet pokyn výrobce k intervalu mezi prvním a druhým mícháním lepidla. Týká se cementových lepidel.
• Doba zpracovatelnosti: Nejdéle časový interval, během kterého se může lepidlo po namíchání používat.
• Otevřená doba: Je nejdéle časový interval po nanesení (natažení) lepidla, ve kterém mohou být obkladové prvky usazeny a splňují přitom požadavek na tahovou přídržnost.
• Nastavitelnost: Nejdéle časový interval, ve kterém je možné změnit polohu obkladového prvku usazeného v lepidle bez závažné ztráty přídržnosti.
• Přídržnost: Největší síla na jednotku plochy, kterou lze měřit smykovou nebo tahovou zkouškou.
• Příčná deformace: Cementová lepidla se podle naměřené hodnoty příčné deformace zařazují do dvou tříd: S1 - deformovatelné lepidlo s příčnou deformací ≥ 2,5 mm, S2 - vysoce deformovatelné lepidlo s příčnou deformací ≥ 5 mm.
• Skladovatelnost: Doba skladování za stanovených podmínek, během níž se předpokládá, že lepidlo si uchová své zpracovatelské vlastnosti. U cementových lepidel se pohybuje doba skladovatelnosti v rozmezí od 6 do 12 měsíců od data výroby. Pro disperzní lepidla a lepidla z reaktivních pryskyřic se doba skladovatelnosti pohybuje většinou okolo 12 měsíců.

Výrobky splňující požadavky normy ČSN EN 12004 musí být zřetelně označeny uvedením následujících údajů: název výrobku, označení výrobce a místo výroby, datum nebo výrobní kód, skladovatelnost a podmínky skladování, označení EN a datum vydání, typ lepidla podle kapitoly 7 s označením symboly, návod k použití, oblast použití. Tyto informace musí být uvedeny na obalu a/nebo v materiálovém listě výrobku.

Přejímka lepidel

Nedílnou součástí realizace zakázky vedle správného výběru lepidel je také jejich převzetí:

1. Kontrola označení: Ověřte, zda zboží odpovídá vybranému typu dle názvu výrobce a výrobku. Ne všechna lepidla mají odpovídající značení a z tohoto důvodu je velmi potřebné si při přejímce ověřit, zda daný typ je vhodný pro danou aplikaci.
2. Kontrola obalu: Zkontrolujte, zda není obal poškozený nebo již otevřený.
3. Kontrola základních údajů: Každé balení by mělo obsahovat informaci o době a podmínkách skladovatelnosti a datum výroby.

Při skladování cementových lepidel je důležité umístit je na palety, v suchém prostředí a v originálních a nepoškozených obalech. Objeví-li se v lepidle po rozdělání nebo při míchání hrudky, doporučuje se lepidlo dále nezpracovávat. V případě disperzních lepidel a lepidel z reaktivních pryskyřic je největší důraz kladen na ochranu před mrazem, což v zimních měsících platí také pro dopravu na stavbu. Není vhodné ani skladování a doprava při vysokých teplotách nebo vystavování přímému slunečnímu záření. Po otevření nádoby je nutno zkontrolovat stav jednotlivých složek, které by měly mít jednotnou barvu a neobsahovat ani nevytvářet hrudky.

tags: #lepení #perlinky #lepidlem #c1t #nebo #c2t

Oblíbené příspěvky:

• betonový překlad a ztracené bednění: kompletní průvodce
• Průvodce upevněním kol na střeše vašeho vozidla
• Řezání polystyrenu
• Stavební služby Bohumín
• Porovnání designů a funkcí umyvadel