Lomnický štít: Filmársky žľab a Cesty na Vrchol

Legendárny „Lomničák“ - jeden z najznámejších tatranských štítov, na ktorý sa možno vydať netradičnou trasou. Lomnický štít (2634 m n. m.) bol až do roku 1838 najvyšším štítom Tatier, meraním sa však zistilo, že „Gerlach“ ho prevyšuje. Výlet je vhodný skôr pre organizovaných horolezcov, alebo pre zdatných turistov s horským vodcom. Západní stěna Lomnického štítu, horolezci nazývaná Západná Lomnica, je určitě tvarem i kvalitou nejkrásnější tatranskou stěnou. Vypíná se téměř 250 až 400 m nad Téryho kuloárem a její horní hrana končí až na vrcholovém hřebeni. Západná Lomnica se tyčí nad Malou Studenou dolinou.

Filmársky žľab

Filmársky žľab, ktorý vedie z Malej Studenej doliny do Lomnického sedla, je v zime obľúbeným terénom skialpinistov. Aj v lete si v ňom možno zašportovať - poskytuje turistickú variantu výstupu na Lomnický štít z Malej Studenej doliny. Filmársky žľab sa radí medzi tatranskú skialpovú klasiku. Spadá z Lomnického sedla na stranu Malej Studenej doliny a je mierne ohnutý. Na dno Malej Studenej doliny ústi mohutným sutinovým kužeľom. V hornej časti na pravej strane rokliny rozoznáme veľký biely výlom. Jeho názov má pravdepodobne spojitosť s natáčaním filmu Medená veža. V týchto miestach sa nakrúcal film Medená veža a ako prezradil horský vodca Pavol Lutišan, maketa veže stála pol milióna slovenských korún.

Vystupujúc hore Malou Studenou dolinou, približne na úrovni Chmúrnej veže, uvidíme v lomnickom hrebeni medzi Lomnickou kopou a Veľkou Lomnickou vežou výrazný, hlboko do skál vrezaný žľab. Jeho začiatok tušíme v Lomnickom sedle. Do Lomnického sedla sa dá najľahšie dostať zo Skalnatého plesa (dokonca aj lanovkou), ale je lepšie celý žľab si pred zjazdom vyšľapať kvôli zmapovaniu terénu a lavínovej situácii. V hornej tretine je najstrmší. Je dobré, ak je poriadne vysnežený, keďže na úrovni veľkého bieleho výlomu sú na dne solídne balvany. Napriek tomu, že roklina môže vytvárať pocit stiesnenosti (evokovaný stenami, ktoré ju lemujú), žľab je vo všetkých jeho úsekoch dostatočne široký (mierne zúžený je v hornej a spodnej tretine). Zjazd nie je celkom priamčiary a je lepšie absolvovať ho za dobrej viditeľnosti a na nie veľmi tvrdom snehu. Po ceste nie sú prahy. Možnú prekážku predstavujú pri menšej výške snehovej pokrývky zlomiská, ktoré sú v ohybe cca na úrovni výlomu.

Výstup z Malej Studenej doliny

Po dojdeme na Téryho chatu pokračujeme šikmo doprava pod pilíře Pyšného štítu do Bachledovy a Jordánovy štrbiny, potom vystupujeme dnem žlabu, pokud je v něm sníh, tak po skalách vpravo. Poslednú vežu obcházíme zleva za pomoci několika řetězů. V sedle se nad námi tyčí strmý masiv Lomnického štítu. Celý kopec je odtud totiž ořetězovaný a okramlovaný, protože terén je zde jinak hodně strmý a nepřehledný.

Trasy na Lomnický štít

Přístup přes Lomnické sedlo a Emericiho nářek

Túra sa začína na Skalnatom plese, pokračuje cez Lomnické sedlo, ktoré samo ponúka niekoľko dych berúcich výhľadov. Z Lomnického sedla se dáme doprava a podél hřebene míříme k vrcholu. Čím výše, tím více terén tuhne. V určitém místě je třeba linii hřebene opustit a odbočit doprava do středu stěny, což poznáme podle toho, že už jsou vidět řetězy na Emericiho nářeku. Emeryciho nářek může být problém najít za zhoršené viditelnosti. Pokud už k nářku dojdete, tak je vyhráno. Odtud je totiž celý kopec až nahoru ořetězovaný a výstup je orientačně jasný. Terén pro pěší turisty se v jistém momentě změní na terén pro lezce. Na konci žľabu sa treba napojiť na Normálku, najčastejšie používanú turistickú trasu, ktorá vedie z Lomnického sedla na Lomničák. Po zapnutí se do řetězů vám garantuji, že se při sestupu neztratíte.

Čtěte také: Pultová střecha: Detail štítu a skladba

Kritické body:

  • Emeryciho nářek může být problém najít za zhoršené viditelnosti.
  • Na Emericiho nářek byly už v dobách lomnických prvovýstupců umístěny prvky. Důvodem je, aby tam lidi nelezli.

Kartárikův žlab

Kartárikov žlab se nachází hned vedle lanovky ze Skalnatého plesa do Lomnického sedla. Kartárik je strmý úzký žľab ústící do Lievikového kotle. Jedná se totiž o typicky lavinézní žlab se skalnatým reliéfem. Strmost přesahuje 40 stupňů. Laviny zde padají často, ale nedosahují velkých rozměrů.

Výstup z chaty u Zeleného plesa

Od chaty u Zeleného plesa zamíříme neznačeným chodníkem přes kleč k masivu Čierneho štítu, zajištěný řetězy. Po něm přelezeme práh Veľkej Zmrzlej doliny, překročíme potok a vydáme se doleva do Měděné kotliny. Suťovisky se dostaneme až pod hlavní žlab, spadající ze sedla mezi Kežmarskými štíty. Dole je ovšem těžký, proto použijeme až třetí žlábek vpravo. Vybereme si tu širší spodní a po ní pohodlně dojdeme až ke spádnici z Vidlového sedla. Zde lávka na pár desítek metrů klesá. Zde je k nalezení i slaňák za Západnú Vidlovú vežu, kde terén tuhne, na římsu, kde terén měkne a až nahoru nenarazíme na podstatnější problémy. Zajímavá varianta této túry vede přes Nemecký rebrík napříč Malým Kežmarským štítem, a strmý.

Stanislawského cesta

Bez nadsázky mohu konstatovat, že tato stěna i autor cesty patří mezi tatranské legendy. Přístup pod stěnu z doliny je ale trochu komplikovaný a poměrně namáhavý. Doporučuji vyrazit brzy ráno z Téryho chaty (2 015 m n. m.). O mnoho praktičtější je nástup přes Lomnické sedlo, do kterého vyjedete lanovkami z Tatranské Lomnice. Po cca 15 minutách se podívejte doleva (na západ) a hledejte na hraně Lomnického hřebenu velkého skalního mužíka, který vám ukáže vstup do Tatarkovy ferraty, řetězy zajištěné praktické a rychlé „sestupovky“ pod Západnú Lomnicu, geniální tah horského záchranáře Vlada Tatarky. Nechcete-li mít tento sestup za sebou až příliš rychle, doporučuji už na hřebeni nasadit na hlavu helmu, zkontrolovat úvazky a zajistit se vhodnou odsedkou s velkou karabinou. Dole v kuloáru se obě nástupové cesty setkávají a vedou už k samotnému nástupu na Stanislawskou cestu. Že jste správně, poznáte podle kvalitních borhákových štandů v prvních dvou délkách. Ve třetí délce vylezete na vodorovnou polici, na které by otrlejší typy dokázaly i přespat, a kde z ní doprava vybíhá další legenda - cesta Hokejka. Dále už si ale ve Stanislawského cestě budete občas muset nějaké sami vyrobit. Zakládání vlastního postupového jištění po celé délce cesty je samozřejmostí a často i nutností. V závěru se cesta spojuje s cestou Arna Puškáše. Poznáte to jednoduše - podle nýtového štandu. Čeká vás jedna lezecká délka strmějším koutem a potom už se lehce vyhoupnete na vrcholový hřeben. Na samý závěr si dejte záležet na efektním přelezení nebo přeskočení zábradlí, které odděluje běžné smrtelníky od nás horolezců! Tím výstup končí a následuje zasloužená čepovaná odměna ve vrcholovém bufetu. Při opájení se výhledy ale nezapomeňte na sestup. Probíhá tzv. normálkou - nejlehčí výstupovou i sestupovou trasou na Lomnický štít z Lomnického sedla, částečně zajištěnou řetězy a v nejstrmější části kramlemi. Není těžká, ale spadnout se tam dá.

Doporučené vybavení

  • Batoh
  • Láhev s vodou pro každého
  • Lehká svačina
  • Větrovka
  • Rezervní zateplovací vrstva
  • Čelovka
  • Peníze nebo karta na občerstvení na vrcholu (příp. na jízdu lanovkou dolů)
  • V nabitém telefonu uložené číslo 18 300 na HS

Důležité bezpečnostní upozornění

Při výstupu na Lomnický štít je nezbytná obezřetnost a správné vybavení. Staly se i nehody, při nichž chybějící zkušenosti nebo nevhodné vybavení vedly k vážným následkům. Příkladem je událost, kdy méně zkušený člověk, patrně s nevhodnými mačkami a bez čekanu, uklouzl a zmizel v mlze. Jednu lyži našli těsně nad Emericiho nářekem, další věci rozházené pod ním, takže možná i přeletěl cezeň - našli tam v sněhu dieru akoby po dopade. Proto je vždy důležité dbát na vlastní bezpečnost a pečlivě zvažovat své schopnosti a vybavení.

Čtěte také: nejkrásnější trasy na Pyšný štít

Čtěte také: Jak vybrat obklad na štít chalupy?

tags: #lomnicky #stit #filmarsky #zlab

Oblíbené příspěvky: