Martina Špinková a inovace v hospicové péči: Domov Pod střechou a osvěta o umírání

Martina Špinková, zakladatelka mobilního hospice Cesta domů a výtvarnice, se dlouhodobě věnuje tématu smrti a umírání v české společnosti. Její práce sahá od přímé paliativní péče o umírající a jejich rodiny až po osvětu a vydávání knih pro děti. V centru Prahy začal od poloviny dubna sloužit nový domov s hospicovou službou pro dlouhodobě nemocné pacienty, který se jmenuje Domov Pod střechou. Toto zařízení je pilotním projektem a doplňuje stávající služby v oblasti paliativní péče v České republice.

Domov Pod střechou: Nový koncept hospicové péče

Domov Pod střechou vznikl ve třetím patře domova důchodců v ulici Jana Masaryka, který provozuje Centrum sociálních služeb Prahy 2. Městská část do rekonstrukce a vybavení prostor vložila částku 3,5 milionu korun. Domov s hospicovou péčí je určen nemocným lidem, kteří si přejí strávit poslední týdny života důstojně a v přívětivém prostředí, ale nemají blízké, kteří by se o ně mohli celodenně doma starat. Domov je podle Martiny Špinkové prvním podobným zařízením v zemi. Doplňuje služby velkých lůžkových zařízení, která podle ní nejsou příliš osobní, a mobilních hospiců, které se starají o klienty v jejich domácím prostředí. Slavnostní otevření se konalo 13. dubna 2012.

Charakteristika a služby Domova Pod střechou

Prostory domova připomínají větší byt. Snažili jsme se přizpůsobit prostory jednoho patra v našem domově tak, aby zde jak nemocným, tak jejich blízkým bylo dobře, aby se tu cítili co nejvíce jako doma, poznamenala ředitelka Centra sociálních služeb Praha 2, Martina Rusnáková Maroulová. Domov Pod střechou nabízí čtyři útulné jednolůžkové podkrovní pokoje s příslušenstvím a s dostatkem soukromí. Pobyt se stravou a všemi službami vyjde na přibližně 15 000 korun měsíčně.

Domov s hospicovou péčí je založen na spolupráci pobytového zařízení sociálních služeb a mobilního hospice. Celodenní péči zajišťuje Centrum sociálních služeb Praha 2. Specializovanou paliativní péči 24 hodin denně sedm dní v týdnu poskytuje Domácí hospic Cesta domů. Blízcí pacienta mají možnost neomezených návštěv a možnost podílet se na péči i s možností přespání. Takové zařízení v ČR zatím neexistuje - projekt Domova s hospicovou péčí Pod střechou je proto projektem pilotním. Předpokládáme, že bude moci být následován v dalších, především menších městech, pro která je příliš nákladné investovat do lůžkového hospice, ale která zároveň potřebují a chtějí svým občanům hospicové služby nabídnout.

Spolupráce a vize projektu

Projekt vznikl ve spolupráci městské části Praha 2 (prostřednictvím Centra sociálních služeb Praha 2) a Hospicového občanského sdružení Cesta domů. Pracovníci obou subjektů několik let připravovali společný projekt tak, aby dokázali nabídnout nemocným lidem i jejich blízkým přesně to, co potřebují. Projekt vítá i Česká společnost paliativní medicíny a bude jej jakožto modelový projekt bedlivě sledovat. Stále stoupající počet lidí, kteří sice dlouho žijí, ale také nelehko umírají, připomíná, že takových počinů je a bude velmi třeba.

Čtěte také: Martina Šindelářová: Od herečky k podnikatelce

Martina Špinková a Cesta domů: Dvacet let péče a osvěty

Je tomu téměř přesně dvacet let, co Martina Špinková se svými přáteli založila mobilní hospic Cesta domů. Martina Špinková spolu se svým manželem, lékařem a filozofem Štěpánem Špinkou, lékařkou Marií Goldmannovou a jejím manželem, psychologem Petrem Goldmannem, zdravotní sestrou Alžbětou Mišoňovou a ekonomem Josefem Jelínkem a ošetřovatelem Markem Šťastným stála u zrodu hospice Cesta domů, který oficiálně vznikl na jaře roku 2001. Tehdy jí bylo dvaačtyřicet, děti odrůstaly a ona měla potřebu dělat věci pro druhé. „Zrovna mi zemřela máma a dvě kamarádky a já u nich byla. Přišlo mi to dobré být s nimi, a zdálo se mi, že to umím.“

Počátky Cesty domů a rozvoj služeb

Úplně na začátku je třeba připomenout: Cesta domů oficiálně vznikla na jaře roku 2001. V roce 2001 zakoupili jeden mobilní telefon, dva šanony, zřídili účet, pořídili razítko. Ještě téhož roku jsme také napsali první projekt a získali první finance - Cestě domů významně přispěly Magistrát hl. m. Prahy a Výbor dobré vůle Olga Havlové. „Ze začátku jsem byla poradna já. Měla jsem doma dva telefony, desky, do kterých jsem si zapisovala žádosti o péči, a desky s kontakty,“ říká Martina Špinková. Poradna poskytla ten rok konzultaci 214 klientům. Díky telefonátům a návštěvám u pacientů jsme začali zevrubněji sledovat a mapovat, jaká je situace umírajících u nás. Utvrzovalo nás to v tom, že umírat doma je dobré a že musíme udělat všechno pro to, aby vznikl domácí hospic.

Během roku 2004 jsme pečovali o 90 klientů, a to v průměru 38 dní. Ten rok se rozjel Klub Podvečer. „Došlo nám, že hospicová péče není jenom pomoc nemocným a těm, kdo o ně pečují, ale také pozůstalým,“ říká Jindřiška Prokopová, která byla u toho. Zpočátku měl Klub tři hlavní linie - přednášky, povídání u čaje a různé rukodělné aktivity. V Cestě domů ten rok pracovalo už 10 lidí. Během roku 2005 jsme se starali o 115 pacientů, poradna pomohla 500 klientům. Velkým počinem bylo i otevření knihovny Cesty domů. Vrchní sestra Alžběta Mišoňová převzala titul Sestra roku, Cesta domů pak cenu VIA BONA za propagaci hospicové péče u nás.

V roce 2006 měla Cesta domů za sebou pět let fungování a slavila své první půlkulatiny. Radovali jsme se z toho, že jsme za uplynulých pět let byli schopni postarat se o několik set pacientů a jejich rodin a že se téma důstojného umírání v domácím prostředí dostalo k veřejnosti. V roce 2007 naše knihovna vyhlásila soutěž Malujeme babičku a dědečka. Od začátku našeho působení jsme si byli vědomi toho, že se smrtí a umíráním musíme seznamovat i nejmladší generaci. Děti jsou velmi často izolované od přirozeného běhu života, mnozí dnešní dvacátníci ještě nikdy nebyli na pohřbu, ani svých nejbližších. V tomto roce jsme naplno rozjeli odlehčovací služby. Staly se samostatně nabízenou službou pro naše klienty. Vyšli jsme tak vstříc pečujícím o umírající, aby si mohli například dopřát pár hodin volna nebo si vyřídit nutné věci. Díky lepším pomůckám a zkvalitnění služeb jsme se začali starat také o pacienty s komplikovanými diagnózami.

Osvěta a publikační činnost

Vydávání letáků a knih pro širokou veřejnost považujeme v Cestě domů za stěžejní. Během let vyšly nejen odborné publikace, ale třeba i povídky a příběhy. V roce 2009 jsme mimo jiné vydali český překlad velmi úspěšné knihy pro děti autorů Laurie Krasny Brown a Marca Browna s názvem Když Dinosaurům někdo umře. Smrti a umírání je velmi těžké porozumět. Nejen pro děti. Ani dospělí tomu nerozumějí. V roce 2012 jsme vydali knížku příběhů Malé dobré zprávy, kterou napsala a ilustrovala Martina Špinková. Sestavili jsme také výroční kalendář Na cestách domů a stejnojmenný sborník k desetiletému výročí. Pro moderní společnost je konec života tabu. My ale tvrdíme, že smrt patří k životu.

Čtěte také: Jak se domluvit na konzultaci s Martinou Sindelarovou Skupenovou

Martina Špinková s dětmi mluví o naší konečnosti otevřeně a radí to jejich rodičům i učitelům. Dnes vede nakladatelství Cesty domů, ilustruje a píše knihy pro děti, za kterými jezdívá do škol po celé republice. „Putuju s přednáškami do různých koutů naší země, něco řeknu, ale hlavně potřebuju slyšet, jak o tom lidé přemýšlejí, abych nezůstala uzavřená jen ve svojí představě. Jedním z velkých pokladů celé Cesty domů je, že má osvětu napojenou na konkrétní péči - sestřičky, lékaři i sociální pracovníci chodí do rodin a znají jejich příběhy. Vycházíme z nich.“ Proč je pro vás důležité chodit do škol? Dětí i učitelů se ptáme, co potřebují, povídáme si. Někteří lidé z Cesty domů pracují s dětmi přímo v rodinách, kde někdo zemřel. A my na to navazujeme v nakladatelské práci. Nemůžete sedět u stolu a psát takovéto knihy pro děti, aniž byste se s nimi potkávala.

Když se čtyřleté dítě začne ptát rodičů nebo učitelů na smrt a ucítí jejich strach, ptát se přestane. A pak se nebude ptát ani v pubertě. Proto vydáváme knihy určené dětem i rodičům, aby se nad nimi mohli rozpovídat. Rodiče i prarodiče by měli dávat dětem příležitost ptát se na tak složitá témata, jako je smrt. A nebát se jich. Když dítě položí otázku, nenechat ji spadnout. A mít na to všechno dost času, to je velmi důležité. Musíme být připraveni svědčit i o tom, že nevíme. Můžeme mluvit o naději, o kulturních dějinách, o civilizacích - s většími žáky se o tom dá už pěkně debatovat.

Martina Špinková: Životní cesta a umělecká tvorba

Martina Špinková vystudovala na UMPRUM knižní písmo a kulturu a během studia se těšila, že po škole bude sedět doma a kreslit a malovat, zkrátka věnovat se svému oboru. Od třiadvaceti let práci kombinovala s péčí o děti, pak se v řídících pozicích věnovala Cestě domů a tamnímu nakladatelství. Nerada cestuje, naopak, čas ráda tráví sama nebo s nejbližšími doma. Vychovala sedm dětí, ale unavená nebývá, maximálně ospalá. Po dvaceti letech v tandemu s hospicem Cesta domů se těší, až bude výhradně kreslit, ilustrovat a malovat. Tak, jak si to přála kdysi na škole. „Chystám se na knihu Ledový zámek. Namalovat ji musím tento rok, a tak si připravuju skici a snažím se v sobě udržet letošní dlouhou ledovou zimu,“ usmívá se. Plánuje také malovat, neboť od manžela, lékaře a filozofa Štěpána, dostala olejové barvy. Před rokem navíc propadla kouzlu vítkovických železáren.

Dlouholetá ředitelka Martina Špinková předala pomyslné žezlo Marku Uhlířovi. Šéfkou našeho domácího hospice se stala MUDr. Irena Závadová. V roce 2001 spoluzaložila sdružení Cesta domů, deset let byla jeho ředitelkou. Se svým mužem, filozofem, má sedm již dospělých dětí. V souvislosti s pandemií zmínila i knihu Černá smrt v Evropě od Klause Bergdolta, v níž našla řadu paralel s morovou epidemií ve 14. století. Umožňujeme lidem, aby odcházeli důstojně, s potřebnou péčí a obklopeni blízkými. Během 25 let jsme doprovodili více než 7 tisíc umírajících. Děláme toho ale daleko víc.

Čtěte také: o učitelce Šindelářové

tags: #Martina #Špinková #Domov #pod #střechou #informace

Oblíbené příspěvky:

• Vše o plovoucí šedobílé podlaze
• gotická architektura v českých zemích i ve světě
• Jak vybrat rohové lišty na terasu?
• Izolace soklu nepodsklepených budov
• Asfalt v silničním stavitelství