Dřevo na střechy: Vše, co potřebujete vědět o výběru a ochraně

Dřevo je oblíbený stavební materiál - dobře zpracovatelný, obnovitelný, s nízkou uhlíkovou stopou. Mnohem déle ale funguje spojení střecha a dřevo. Dřevěný krov je osvědčenou volbou pro většinu staveb, a to nejen díky své pevnosti, ale i přirozené estetice a flexibilitě při konstrukci střech. Krov má v domě klíčovou roli, kromě toho, že jde o nosnou střešní konstrukci, také pečuje o přenášení zátěže ze střešního pláště do nosných zdí. Aby si krov zachoval své charakteristické vlastnosti, musí být kvalitně zpracován a vyroben z dřeva, které je odolné proti různým vlivům. Od kvalitně zhotoveného krovu očekáváme životnost nejméně několik desetiletí, což činí výběr dřeva a plánování celého projektu klíčové pro dlouhodobou stabilitu střechy. Dřívější krovy dnes doplnily ještě moderní vazníky, které se uplatňují jak u šikmých, tak u plochých střech. Dřevo musí splňovat určité požadavky na pevnost, sušení a ochranu proti houbám a hmyzu, čímž se zajistí stabilita a dlouhá životnost celého krovu.

Výběr dřeva pro střešní konstrukce

Při výběru dřeva pro krov je důležité zvážit několik klíčových faktorů, jako je jeho odolnost, pevnost, sušení a ochrana proti škůdcům. Při výběru dřeva je nutné postupovat velmi obezřetně a vše pečlivě naplánovat. Ve většině případů je nezbytné obrátit se na projektanta, který navrhne a naplánuje celý projekt. Samotnou výstavbu následně zajistí specializovaná firma, která se postará i o potřebný materiál.

Typy dřeva a jejich vlastnosti

Dřeviny lze rozčlenit podle různých hledisek. Botanicky se dělí na jehličnaté a listnaté, obě tyto skupiny pak lze dělit na dřeviny tvrdé a měkké, mezi nimiž však není přesná hranice. Fyzikální a mechanické vlastnosti jednotlivých druhů dřeva se liší nejen podle druhu dřeviny, ale i v rámci jednoho druhu, neboť vliv na vlastnosti dřeva mají i podmínky růstu - podnebí, hustota okolního prostoru, typ půdy apod. Liší se i vlastnosti dřeva z jednoho stromu podle toho, ze které části stromu řezivo pochází.

Jehličnaté dřeviny:

  • Smrk: Jehličnaté dřeviny tuzemského původu na stavbě převládají. Nejvíce se používá smrk. Smrk má měkké, poměrně lehké a pryskyřičné dřevo s dlouhými vlákny. Smrkové dřevo je dosti pružné a pevné, zasucha velmi dobře štípatelné. Málo se bortí a sesychá. V interiéru je značně trvanlivé, venku málo odolné. Barva dřeva je žlutohnědá, bez tmavě zbarveného jádra. Používá se prakticky na všechny druhy stavebního řeziva - jako konstrukční dřevo i na stavebně truhlářské výrobky.
  • Jedle: Jedle má dřevo podobných vlastností jako dřevo smrkové. Zpracovatelnost dřeva je o něco horší, pevnost o něco nižší než u smrku. V suchu je jedlové dřevo velmi trvanlivé, méně odolné je v exteriéru. Vysoce trvanlivé je ve vodě. Dřevo je žlutobílé a má málo pryskyřice. Používá se stejně jako smrkové dřevo.
  • Borovice: Borovice má dřevo měkké, ale tvrdší než smrk, lehké až středně těžké, křehčí a málo pružné. Má vysoký obsah pryskyřice, proto je velmi trvanlivé i ve vlhku, zejména ve vodě. Pryskyřice však není v dřevní hmotě rozložena rovnoměrně, proto je borovicové dřevo náchylné k jejím výronům. Dřevo je bílé barvy se žlutočerveným jádrem. Kvůli svým horším mechanickým vlastnostem a velké sukovitosti se na výrobu konstrukcí nepoužívá. Jeho zvláštní barva a originální struktura s častými suky je však velice ceněna architekty.
  • Modřín: Modřín má středně těžké dřevo, poměrně měkké, i když tvrdší než smrk či borovice. Barva je žluto-hnědá s červenohnědým jádrem. Má výbornou trvanlivost jak v suchu, tak i ve vlhku a ve vodě. Je vhodný k použití tam, kde jsou vysoké požadavky na bezpečnost a trvanlivost, a také v místech s proměnlivou vlhkostí a teplotou.

Listnaté dřeviny:

  • Buk: Buk je z listnatých dřevin u nás nejpoužívanější. Má tvrdé dřevo, těžké a dobře štípatelné. Dřevo je pevné, ale málo pružné, značně sesychá a praská. V exteriéru je málo trvanlivé, zato v suchu a ve vodě je jeho trvanlivost vysoká.
  • Dub: Dub má tvrdé, těžké, velmi pevné a pružné dřevo, dobře štípatelné a vysoce trvanlivé. Má úzkou běl a široké hnědé jádro. Dělají se z něj jakostní vlysy a náročné stavebně truhlářské výrobky. Značnou výhodou je jeho stálost ve vodě. Dubové dřevo bylo proto v minulosti hojně používáno na zakládání staveb, ve vodním stavitelství apod. V trvalém vodním uložení dosahuje časem vlastnosti blížící se kameni, ovšem po vystavení vzdušnému prostředí se velice rychle rozpadá.

Ostatní druhy dřevin se ve stavebnictví používají poměrně zřídka a většinou jako dekorační prvky nebo pro speciální účely.

Druhy řeziva pro střešní konstrukce

Pokud si půjdete vybírat dřevo - přesněji řezivo na svůj rodinný dům, můžete se setkat se dvěma základními typy. Řezivo surové čili latě, prkna, fošny, hranoly (mezi které se řadí i lidově řečeno trámy). Druhým druhem jsou technicky vysušené hoblované konstrukční profily.

Čtěte také: Kvalitní střešní latě - Žamberk

Surové řezivo:

  • Jedná se o dále neopracované řezivo s neurčenou vlhkostí, které je zpravidla produkováno na malých a středních pilařských provozech.
  • Řezivo se dělí do čtyř základních sortimentů: latě, prkna, fošny a hranoly.
  • Nevýhodou použití dále nezpracovaného řeziva může být vysoký podíl vody a následné objemové změny a deformace při sesychání do rovnovážné vlhkosti.
  • Při nákupu surového řeziva je dobré vybrat správnou kvalitu vhodnou pro daný druh použití. Kvalita řeziva začíná v lese.

KVH profily a BSH hranoly:

  • Jedná se zpravidla o mechanicky testované - tzv. KVH profily (zkratka z německého slova Konstruktionsvollholz). KVH profily jsou vyráběny z technicky vysušeného řeziva se zaručenou vlhkostí (zpravidla 15 % ±3%). Hranoly jsou většinou mechanicky pevnostně tříděné a podélně nastavované do fixních délek (nejčastěji 13 m a 6 m). Pro podélné nastavování se používá tzv. miniklínový spoj (cink).
  • Při primárním pořezu kulatiny je dbáno na proříznutí dřeně. To zaručuje vyšší tvarovou stálost.
  • Výhody použití KVH profilů jsou především v jeho vyšší stabilitě rozměrů a přesnějším pevnostním zatřídění. KVH profily se vyrábí v širokém rozsahu rozměrů.
  • KVH hranoly mají výrazně lepší akustické vlastnosti než mokré řezivo. Voda v čerstvém dřevě vede zvukové vlny rychleji.
  • Hoblování má i bezpečnostní aspekt - hladký povrch ztěžuje šíření ohně a znesnadňuje uchycení hmyzu a plísní.
  • Pro extrémní rozpětí, kde ani C24 nestačí, se využívají BSH hranoly na míru, které se skládají z více lepených lamel a dosahují ještě vyšších pevnostních tříd.

Pevnostní třídění dřeva (C24)

Současné moderní stavebnictví se opírá o evropské standardy, které definují přesné vlastnosti materiálů. Řezivo pro nosné účely by mělo vždy podléhat certifikovanému pevnostnímu zatřídění. Pevnostní třídu řeziva lze získat několika způsoby. Nejčastěji se používá vizuální třídění, které se provádí přímo u výrobce řeziva. Normy pro navrhování dřevěných konstrukcí rozlišují tři základní skupiny pevnostních tříd.

  • Certifikované řezivo třídy C24. Bezpečnost konstrukce začíná u předvídatelnosti materiálu. Označení C24 není náhodné číslo. Písmeno „C“ (Coniferous) označuje jehličnaté dřeviny a číslo „24“ vyjadřuje charakteristickou pevnost v ohybu 24 MPa. Pokud váš projektant navrhne krov z třídy C24, počítá s tím, že dřevo tuto zátěž unese.
  • Strojní třídění: Je přesnější, eliminuje lidskou chybu.
  • Vizuální třídění: Provádí jej certifikovaný třídič. EN 14081-1 je základním pilířem pro každého, kdo vyrábí nebo prodává konstrukční dřevo. Tato norma stanovuje přísná pravidla pro vizuální a strojní třídění dřeva podle pevnosti.

Při přebírání dřeva na stavbě zkontrolujte, zda jsou na hranolech jasná razítka s označením C24. Každá dodávka musí obsahovat Prohlášení o vlastnostech (Declaration of Performance - DoP).

Vady dřeva a jejich posouzení

Dřevo vykazuje oproti umělým konstrukčním materiálům poměrně vysokou variabilitu vlastností. Na rozdíl od umělých konstrukčních materiálů, jejichž jakost může být při výrobě ovlivněna podle účelu použití, lze u rostlého dřeva zabezpečit požadovanou jakost pouze tříděním. Vizuální třídění dřeva je založeno na kontrole viditelných charakteristik (suků, šířky letokruhů, odklonu vláken), které ovlivňují mechanické vlastnosti dřeva. Jedná se hlavně o vady růstové (suky, trhliny, nepravidelnosti struktury a barvy) a vady způsobené cizopasnými organismy (plísně, houby) nebo hmyzem (chodby a výletové otvory), jejichž působením vznikají další potenciální ložiska degradace.

Nejčastější vady a jejich dopad:

  • Sukovitost: Suky se posuzují jak v kulatině, tak v řezivu a jejich výskyt by měl být nepravidelný, tedy nemělo by docházet k výrazným shlukům (5 a více suků v jedné úrovni apod.), velikost tak do 5 cm, norma povoluje občas i vetší, ale držte se těch pěti cm. Naopak suky pod 3 cm již moc neškodí, pod 2 cm se v podstatě zanedbávají. Suky se dělí ještě na srostlé, vypadavé a něco mezi tím, ale pro stavební konstrukce je toto zanedbatelné, každý suk je totiž na okrajích kulatiny vypadavý a tak je to problém spíše deskového řeziva, případně materiálu pro palubky apod.
  • Točitost (odklon vláken): Více jak 2 - 3 procenta už při vysychání bude znát a řezivo rovné neudržíte.
  • Odlupčivost: Tu poznáte tak, že prasklina čela bude kopírovat letokruh, výsledný hranol se zčásti odloupne, rozpadne.
  • Excentrické jádro: Střed stromu, duše, by měl odpovídat přibližnému středu čela, čepu. Jinak hrozí, že se bude řezivo nepředvidatelně prohýbat i když dodržíte základní praxi pro jeho zpracování.
  • Barevné změny: Tyto barevné změny se vyskytují buď jako pruhy nebo jako odlišné zbarvení celé plochy (části objemu), nejlépe půjdou tyto vady vidět za mokra, doslova vyniknou, naopak po slunném dni vyblednou a půjdou najít jen ztěžka.
    • Zamodrání: Zbarvení do modra, nevadí v pruzích ani v ploše, na pevnost nemá vliv a jde spíše o vadu estetickou.
    • Zabarvení (hnědé): By se nemělo vyskytovat, praxe je však jiná a v ojedinělých pruzích se připouští, plošně už radši ne.
    • Tvrdá hniloba: Zbarvení do hněda, není přípustná ani v pruzích, od zabarvení lze rozeznat mechanickým vrypem (hřebík, šídlo, šroubovák), dřevo je již zkřehlé.
    • Měkká hniloba: Zabarvení do hněda, mechanický vryp pouhým prstem, dřevo lze drolit rukou, tato vada je nepřípustná.

Kácení v zimě a sušení

  • Kácení v zimě: Řezivo má méně buněčných šťáv, takže schne rychleji než dřevo natěžené v létě. Při nižších zimních teplotách je i nižší riziko napadení natěženého materiálu škůdci.
  • Louhování ve vodě: Ve vodě se z povrchu dřeva vyluhují některé složky, takže např. u borovice se sníží náchylnost k modrání nebo smrku k plesnivění.
  • Sušení: Nejosvědčenější a současně nejjednodušší ochrana je vysušení. Pro odolnost proti napadení houbami je rozhodující vlhkost dřeva pod 20 %, ale způsob sušení (průmyslové nebo tradiční na vzduchu) nemá žádný vliv. Rozdíl je jen v tom, že při umělém sušení za vyšších teplot je usmrcený hmyz. Certifikované řezivo C24 se dodává technicky sušené na vlhkost v rozmezí 12 % až 18 %. Pokud krov nařežete dopředu, pak velmi pečlivě proložit, klást důraz na rovinu, tak jak Vám řezivo vyschne, tak už zůstane u hranolů 120 x 120 a větších už s tím nikdo nic nesvede.

Ochrana dřeva ve střešních konstrukcích

Myslet na ochranu musíte už při stavění. Opravdu důkladná musí být zejména tam, kde ho v budoucnu nebude možné kontrolovat vůbec nebo jen se značnými obtížemi. Důležitá je zejména konstrukční ochrana. Příkladná je dostatečná konstrukční ochrana tvořená velkým přesahem střechy.

Nepřátelé dřeva

Dřevo, které ve stavbě používáme, představuje odumřelou organickou látku. Proto jsou pro ni největším nebezpečím organismy, které se v přírodě živí odumřelými organickými látkami - dřevokazné houby. Svým působením jej chemicky rozkládají, což označujeme jako hnilobu. Stářím se ale pevnost materiálu snižuje, zejména kvůli výsušným trhlinám a biotickým škůdcům. Každý typ dřeva odolává biotickým škůdcům jinak (nejlépe je na tom jádrový modřín nebo douglaska). Intenzita destrukčního procesu dále závisí na vlhkosti materiálu a teplotě a vlhkosti vzduchu. Dřevo nejenže napadají škůdci, ale jako organický materiál také přirozeně stárne. Je to způsobeno tepelnou degradací, hydrolýzou a oxidací, které urychlují UV záření. Nejvíce je ale změna patrná na barvě v důsledku fotooxidace. V suchém prostředí povrch dřeva hnědne, ve vlhkém šedne. Při vystavení atmosférickým podmínkám bez jakékoliv ochrany se rychleji rozkládá jarní dřevo, povrch přestává být hladký a letokruhy vystupují. Původní vzhled je možné v takovém případě obnovit pouze mechanicky (broušením, hoblováním).

Čtěte také: Vlastnosti spojovacího materiálu na dřevo

Vlhkost

Jak známo, tak největším nepřítelem dřeva je vlhkost. Proto musí být skladba střechy navržená a provedená tak, aby bylo minimalizované riziko kondenzace, případně byla vzniklá vlhkost odvětraná do venkovního prostoru. Hniloba nemá šanci, pokud vlhkost dřeva nepřekročí 20 %. To znamená, že relativní vlhkost vzduchu by se měla pohybovat mezi 40 až 70 %. Realita v životě prostě vypadá jinak. Vlhkost prostředí kolísá a s ní se mění i vlhkost dřeva. Prvotní vysušení řeziva z výroby je brzy tatam a dřevo začne mít problémy. Pokud mokrý krov uzavřete parozábranou a izolací, vlhkost nemá kam uniknout. Vytvoříte tak dokonalý inkubátor pro plísně a hnilobu. Vlhké dřevo má mnohem vyšší tepelnou vodivost než suché. To znamená, že krov z mokrého dřeva vytváří ve střešním plášti systém tepelných mostů.

Dřevokazné houby a plísně

Hniloba má tři fáze. Většina dřevokazných hub nesnáší pohyb vzduchu (průvan), pro svou prosperitu potřebují nehybný vzduch a stálou teplotu. Nejobávanější dřevokaznou houbou je dřevomorka domácí, která vždy vyžaduje rozsáhlou a komplexní sanaci. Optimální teplota pro rozvoj dřevokazných hub, mezi které spadá i obávaná dřevomorka, je 22 - 25 °C. V současnosti neexistují výrobky pro jejich prokazatelnou likvidaci. U jiných druhů taková razance zásahu není nutná. Obvykle postačí vysušení dřeva a jeho okolí, mechanické odstranění hniloby a důkladná chemická ochrana. Předcházet tomu samozřejmě musí odstranění prvotní stavební poruchy, která způsobila zatékání a vytvořila podmínky pro napadení. Všeobecně platí, že se odstraňuje všechno shnilé dřevo nejméně 50 cm od posledního „hnědéhoׅ“ kousku (hnědá hniloba, dobře patrná v příčném řezu). Jiné je to s plísněmi, těm stačí i jen přechodné zvýšení relativní vlhkosti okolního vzduchu, a klidně se usadí i na vysušeném řezivu.

Dřevokazný hmyz

Ještě složitější je to s dřevokazným hmyzem. Vysušení je pro něj také jistou překážkou, ale jen při vlhkosti dřeva pod 12 %. Nebezpečí ohrožení dřeva hmyzem může nastat již při vlhkosti dřeva nad 10 % a teplotě nad 10 °C, tzn. ohroženo je i dřevo velmi dobře vysušené. Snížit jakost dřeva nebo jej úplně zničit může i hmyz. Dřevokazi a pilořitky škodí na povrchu (do hloubky 5 až 50 mm), hlubší poškození jde obvykle na vrub tesaříka krovového. Problém spočívá v tom, že dřevokazný hmyz často působí skrytě a laik těžko hledá místa poškození. Tesařík klade vajíčka do řeziva z jehličnanů, kde larva vyžírá oválné chodby. Přitom vydává vrzavý zvuk, podle kterého tesaříka rozpoznáte. Vývoj brouka končí, když odletí. Rozřezané larvy tesaříka zabarví dřevo žlutě, takže, jsou-li na řezivu žluté fleky, budou na něm i požerky, chodbičky. Napadení dřevokazným hmyzem je samozřejmě nepřípustné, ale kvůli jednomu náletovému otvoru asi devíti metrový hranol nevyhodíte, pokud je zřetelné, že cesta, chodbička nikam nevede, nemáte se čeho bát, pokud to nelze ověřit ani třeba drátkem, můžete přímo otvor napustit, třeba hypermanganem, když to vypadá jak cedník, vyhoďte to. Do výletových otvorů můžete aplikovat insekticid. Chodbičkou se dostane do hlubších vrstev, kde mohou být další larvy. Otvor utěsněte. Jinak je ochrana před tesaříkem mimořádně složitá, protože většina insekticidů je pro člověka zdravotně závadná a tradiční prostředky jsou málo účinné. Suché dřevo pak napadá jen červotoč, specialita nábytku.

Impregnace dřeva

Impregnace řeziva ochrannými prostředky proti houbám v domácích podmínkách provedete nátěrem. Jenže tímto způsobem ochranná látka (fungicid) pronikne pouze do povrchové vrstvy, zvlášť patrné je to u smrku. Proto všechno nosné řezivo, které už po zabudování nebudete mít šanci kontrolovat, nechejte impregnovat dokonaleji. Impregnace je dost sporná, degradaci dřeva lze zastavit sušením a pokud dřevo suchým zůstane, pak je "věčné" i bez impregnace. V případě krovu, který nebude obýván (třeba střecha bungalovu) je impregnace zbytečná, v zimě vazníky promrznou, v letě se zase prohřejí, důležité je, aby nikde nezatékalo a nevlhly. Jiné už to bude v obytném podkroví a to je také důvod, proč se vlastně impregnace začala používat, ceny nemovitostí nás nutí využívat prostory domu bezezbytku. Domy s obytným podkrovím pak nejlépe vychází v poměru podlahové plochy k samotné ceně nemovitosti. Obytné podkroví znamená zateplení, obecně mezi krokvemi a tím je konstrukce vystavena vlhkosti, která se teď špatně vypařuje, protože musí překonávat překážku v podobě zateplení. Vlhké dřevo je pak atraktivní pro většinu jeho škůdců, od bakterií a plísní až po nejznámějšího tesaříka. Ano, dostatečná vlhkost je podmínkou pro přežití škůdců ve dřevě, přičemž zrovna larva zmiňovaného tesaříka si na tu správnou umí počkat i několik let. Rozdíl ceny impregnovaného a neimpregnovaného dřeva není příliš velký. Použité impregnační přípravky musí být registrované. Ani u dřeva umístěného v interiéru (pod střechou) nelze nikdy úplně zabránit náhlému zvýšení vlhkosti např. z rozbitého okna při dešti.

Pokud má být impregnace k něčemu dobrá, měli byste to provést tak, že si necháte tesařem podle šablon zařezat hranoly (i čepy, dlaby) a pak je teprve natřete (namočíte) dle postupu uvedeného výrobcem nejlépe tři a vícekrát a to hlavně v místech spojů, tam kde na sebe budou prvky napojeny. Tam se totiž bude držet zkondenzovaná vlhkost nejdéle a bude jen pozvolna vysychat. Pokud tedy naimpregnujete hranoly dopředu, tesaři je zařežou a pak bez ošetření spojů sestaví, natírali jste to zbytečně.

Čtěte také: Stavební využití polystyrenu

I přes vaši snahu Vám stejně hranoly popraskají a pokud je bude chtít něco napadnout, napadne je samozřejmě v místech, kde impregnováno není, tedy v hlubokých výsušných trhlinách. Dá se předejít i tomuto, opětovným nátěrem krovu, nebo jen jeho popraskaných částí po vyzrání konstrukce, nebo lépe i vymrznutí.

Metody impregnace:

  • Nátěr: V domácích podmínkách, látka proniká jen do povrchové vrstvy.
  • Máčení nebo vakuo-tlaková impregnace: Nejjednodušší je nakoupit už kvalitně impregnované řezivo na pile. Tam je profesionálně impregnováno máčením v máčecích vanách nebo vakuo-tlakově. Na kvalitu impregnace dohlíží výrobce - na pile hledejte certifikát o správné impregnaci dřeva fungicidními a insekticidními přípravky značky Bochemit dle předepsaných technologických postupů a protokolů o zkoušce.
  • Biologické prostředky: Patří sem např. dřevní ocet, olej z citrusových slupek nebo včelí vosk.

S impregnací nakonec trochu souvisí i vlhkost (hlavně s tou tlakovou) a to, že suché dřevo impregnovat nejde (bavíme se o dřevě našich jehličnanů), nebo jen velmi obtížně, resp. až po jeho opětovném navlhnutí. Je to dáno anatomickou stavbou, kdy v suchém dřevě jsou uzavřeny mezibuněčné průchody a impregnace nemá kudy se dostat dovnitř, naopak zase vlhké dřevo nemá důvod přijímat další vlhkost, je to trochu paradox, ale má to vliv hlavně na impregnaci takovou, u máčení, natírání je to asi jedno.

Zpracování dřeva pro krov

Problémem ale je, že hranol 140 x 140 nařezaný z jednoho kusu je dobrý akorát tak na palety, pokud nechcete mít z jednotlivých hranolů krovu vrtule, musíte dodržet základní pravidlo a to řezat půleně (dva hranoly z jedné kulatiny), nebo ještě lépe čtvrceně (čtyři hranoly z jedné kulatiny), smyslem je prořezat střed, duši kmene. Dodržením tohoto, si zajistíte stabilní krov, půlené hranoly se prohýbají na stranu a tento průhyb lze v konstrukci zachytit kotvením, čtvrcené se ohýbaji o něco méně a přes hranu (úhlopříčně) a opět lze tento průhyb částečně zachytit, třeba i orientací daného prvku v konstrukci.

Pořez kulatiny

Co se pořezu týče, máte dvě možnosti, buď surovinu odvést na pilu a nechat si ji zpracovat tam. Další možností je pořez na mobilní pásové pile a to buď přímo v lese, nebo asi lépe přímo na staveništi (pokud na sebe stavební práce přímo nenavazují tak oploceném). Toto má tu výhodu, že všechno, co Vám z kulatiny napadne, už je přímo na místě kde se to hodí, v lese byste určitě něco nechali. Pásové pily jsou citlivé na ostrost a broušení vůbec, po otupení velmi rády vlní, některé to dělají dokonce běžně (hlavně na místech kde jsou suky nebo jejich zhluky) a jejich obsluha to často ani nepovažuje za problém, pokud to vy, jako problém vnímáte a chcete si na věci dohlédnout, stačí Vám k tomu delší vodní váha a pevné nervy.

Výběr kulatiny pro optimální řezivo:

  • Ideálním výřezem z kruhu je čtverec, jakýkoli odklon, bude znamenat více boku (desek), samozřejmě se mu nevyhnete, ale čím menší rozdíl tím lépe a zde to dost závisí také na projektantovi, když Vám do projektu napíše hranol 150/200, tak z toho čtverec prostě nedostanete, kdyby použil dimenzi 100/200 řežete z ideální výtěží.
  • Jaký průměr kulatiny pro jaký hranol zvolit lze snadno odvodit koeficientem 1,5. Tedy chci hranol 140 x 140, tak 14 x 1,5 = 21 cm na čepu (tenčí konec kulatiny), pokud to není čtverec ale obdélník, pak se držte delší strany a při výraznějším rozdílu můžete koeficient snížit na 1,45 apod. Další možností je grafické řešení, prostě si to nakreslíte v měřítku.
  • Odvodit průměry pro půlený nebo čtvrcený pořez je zase snadné, zkrátka jejich délky sečtete k sobě a místo čtyř hranolů 140 x 140, to spočítáte jako jeden hranol 280 x 280, tedy 28 x 1,5 = 42 cm, (stojky, pozednice, vaznice) a dva hranoly 100 x 200, spočítáte jako jeden 200 x 200, tedy 20 x 1,5 = 30 cm na čepu (krokve) apod. Další možností je opět grafické řešení, třeba v Google SketchUp, prostě si to nakreslíte.

Nekupujte dřevo osamoceně stojící, nebo z krajů lesa. To první bude mít větve a tím i suky rovnoměrně po celém kmeni, včetně jejich shluků v přeslenu. To druhé je zase nerovnoměrně namáhané a podle toho také roste, pravděpodobnost, že budete vědět jak hranol zatížit, aby jste toto respektovali je nulová. Dřevo se růstem v lese vyštíhlí a vytvoří část kmene s velmi malým počtem suků, skoro bez větví (hlavně bez těch mohutných) a to je surovina o kterou máte zájem především.

Cena řeziva

Obecně k vlhkosti jen toto, z mé vlastní zkušenosti je lepší řezivo čerstvě nařezané, než začne vysychat, mělo by být již v konstrukci, ta průhyb částečně zachytí a zbytek by měl být již v přijatelných mezích (dodržíte-li půlený, čtvrcený pořez).

K posouzení snad ještě obecnou cenu za řezivo obvyklou, cena k jednání začíná na 5.400,- (bez DPH) čím větší dimenze a délky, tím je to samozřejmě dražší. Výrobce z běžnou technologií by měl prodávat zhruba za 2,5 násobek vstupu. Současná cena dřevní hmoty na internetových aukcích přesahuje 2.000,- za kubický metr, s dopravou se pak hravě dostanete na 2.300 - 2.600,- tedy průměr 2.400 x 2,5 = 6000,-. Takže i tato cena je pořád slušný průměr pokud nakupujete surovinu legálně. Lepší ceny lze dosáhnout u některých firem pokud s nimi máte dlouhodobý kontakt, výrazně lepší pak u soukromníků, ale i ti by za své dřevo chtěli co nejvíce. Levněji také nakoupíte špatnou kvalitu, která když se naimpregnuje, bude od té zdravé k nerozeznání. Při nákupu dřeva na krov se nenechte odbýt nízkou cenou za metr krychlový. Bez certifikovaného stavebního řeziva riskujete prohýbání krokví pod vahou těžké pálené tašky.

Funkční životnost chráněných dřevěných konstrukcí je asi 100 let. Dřevo je i po zapracování do stavby stále živý materiál. V důsledku teplotních výkyvů dochází k rozpínání a smršťování dřeva, při němž v něm vznikají prasklinky.

tags: #material #dreva #na #strechy #informace

Oblíbené příspěvky: