Spojovací materiál na dřevo: Druhy a vlastnosti

Výběr správného spojovacího materiálu je rozhodující pro dlouhou životnost Vaší dřevěné konstrukce. Ne všechny materiály a povrchové úpravy jsou vhodné do každého druhu dřeva.

Druhy dřeva a jejich vlastnosti

Dřevo je přírodní materiál a jeho vlastnosti a charakteristiky jsou různé podle druhu dřeviny, ze které pochází. Vhodnost všech jeho parametrů je potřeba posoudit již ve fázi výběru dřeva pro konkrétní použití.

Dřevo se dělí z mnoha hledisek:

  • měkké
  • středně tvrdé
  • tvrdé
  • velmi tvrdé

Všeobecně se dá konstatovat, že čím je dřevo měkčí, tím snadněji podléhá hnilobě. Rozměrová stabilita dřeva, tedy změna rozměrů profilu vlivem bobtnání a sesychání dřeva se pohybuje v rozpětí od 1 do 6,8 %. Další hledisko, které musíme zvážit, je obsah organických látek, zejména tříslovin. U exotických dřevin může podíl organických látek dosáhnout až 15 % ze složení dřeva. Majitele a uživatele dřevěné konstrukce budou dále zajímat i jiné vlastnosti, např. trvanlivost nebo náchylnost k vytváření třísek. O všech vlastnostech konkrétního dřeva je nutné se informovat u svého prodejce dřeva.

Vliv prostředí na spojovací materiál

Prostředí (interiér, exteriér), ve kterém se spoje nachází, klade na vruty různé nároky, zejména z pohledu vlhkosti.

Čtěte také: Vše o spojovacích systémech pro dřevo

Třídy provozu:

  • Třída provozu 1 je charakterizována vlhkostí materiálů odpovídající teplotě 20 °C a relativní vlhkosti okolního vzduchu přesahující 65 % pouze po několik týdnů v roce.
  • Třída provozu 2 je charakterizována vlhkostí materiálů odpovídající teplotě 20 °C a relativní vlhkosti okolního vzduchu přesahující 85 % pouze po několik týdnů v roce.
  • Třída provozu 3 je charakterizována klimatickými podmínkami vedoucími k vyšší vlhkosti než ve třídě provozu 2 (dřevěné prvky jsou zcela vystaveny působení povětrnosti).

Dřevo obsahuje od 1 do 15 % organických látek. Vyšší podíl určitých organických látek ve dřevě vede k jeho vyšší odolnosti a to je činí zajímavější pro použití v exteriéru např. na fasády nebo terasy. Ale právě tyto látky (např. Vlivem kondenzace vlhkosti nebo srážkové vody vzniká okolo vrutu vyluhováním tříslovin ze dřeva agresivní prostředí, kterému musí vrut dlouhodobě odolávat. A není-li vrut schopen odolávat tomuto chemickému namáhání, začne korodovat a zabarvovat dřevo v jeho okolí.

Na vrut však nemusí působit jen základní prostředí a chemické vlastnosti vlastního dřeva, ale mohou spolupůsobit i specifické vlastnosti blízkého okolí, vyvolané např. přítomností bazénu, sauny, výskytu posypové soli, vysoké koncentrace výfukových zplodin (silniční tunely) atd. Např. odpařování chloru z chlorované vody v uzavřeném plaveckém bazénu vede k tvorbě vrstvy chloridů na kovových dílech.

Zde můžeme zjednodušeně říci, že v případě, kdy je konstrukce čištěna, tedy pravidelně omývána čistou vodou, může být použit spojovací materiál z nerezu A4 a v případě, že konstrukce není pravidelně čištěna, musí být použit spojovací materiál typu HCR.

V případě nosné konstrukce, která není pravidelně čištěna vodou, tak u bazénů s vodou se standardním obahem chloru (méně než 250 mg/l) je potřeba použít vruty z HCR oceli jakosti minimálně 1.4539. Pro vodu s vyšším obsahem chloru je nutné použít ještě odolnější HCR oceli např.

Čtěte také: Spojování lamino desek

Spojovací prvky na dřevo

Spojovací prvky na dřevo se používají při stavbě dřevěných konstrukcí z masivních trámů, respektive v případech, kdy chcete celkovou únosnost spoje ještě navýšit. Tesařské kování je moderní alternativou tradičních truhlářských spojů. Kovové tesařské kování podstatně urychlí montáž nosné konstrukce dřevostavby, je méně pracné a kovové spojky lze zakoupit v běžném železářství.

Kovové spojovací prvky bývají pozinkované a mají tak dlouhou životnost přesahující životnost samotného dřeva. Nejdražší materiálovou variantou kovových spojek je samozřejmě nerezová ocel. Ta je bez jakýchkoliv povrchových úprav naprosto odolná jakýmkoliv externím vlivům. Proto se používá v místech s velice agresivními vnějšími podmínkami jako jsou lokality blízko slané mořské vody.

Spojovací materiál dřevostaveb lze uplatnit u jakýchkoliv dřevěných konstrukcí jakými jsou například pergoly, altány nebo zahradní chatky. Pomocí kovových spojek se kotví celá konstrukce k betonovým či jiným základům, spojují stěny s podlahou a stropní konstrukcí, střešní krokve s obvodovým věncem atd. Zkrátka všude tam, kde je potřeba spojit jeden stavební prvek s druhým.

Ocelový spojovací materiál se s dřevěnými stavebními konstrukcemi spojuje hřeby nebo vruty. Čím více vrutů či hřebů je ve spoji použito, tím tužší a pevnější spoj bude. Musíme si však dát pozor, aby velikost kovových spojek nebyla příliš velká či naopak poddimenzovaná. Mohlo by pak dojít k roztříštění dřevěného prvku nebo naopak nedostatečně pevnému spoji.

Druhy spojovacího materiálu

Spojovací materiál na dřevo může nabývat rozličných podob. Velice elegantní je například napínač ocelového lana, který lze u dřevostaveb použít do systému zavětrování.

Čtěte také: Kvalitní střešní latě - Žamberk

Hřeby

Hřeby jsou s přehledem nejpoužívanějším kovovým spojovacím prvkem na světě. Drtivá většina dřevostaveb je spojena právě jimi. Rozlišujeme je podle velikosti, povrchové úpravy, průřezu nebo typu kovu ze kterého jsou odlity.

Vruty

Spoj vytvořený za pomoci vrutu musí zajistit bezpečné a dlouhodobé spojení spojovaných dílů. Pro takovéto spoje jsou zcela nevhodné vruty, u nichž je při výrobě požadována vysoká povrchová tvrdost (např. vrtací vruty do kovu) nebo vruty, které nemají ve výrobě stanovený požadavek na horní hranici povrchové tvrdosti a dodávají se tak v neznámé kvalitě - jedná se o naprostou většinu neznačkových vrutů.

Také geometrie hlavy vrutu hraje svoji roli. Použití vrutu s klasickou geometrií hlavy může přispět k selhání spoje, i když v těchto případech bývá toto selhání podpořeno buď poddimenzováním vrutu, nebo použitím vrutů s nižšími hodnotami únosnosti. Proto je vhodnější použít vruty se speciální geometrií hlavy, kdy např. může dojít k částečnému vtažení hlavičky do dřeva a na dřík vrutu nepůsobí tak velké namáhání.

Tesařské spoje

Tradiční tesařské dřevěné spoje tu byly dávno před kovovými truhlářskými spojkami jak je známe dnes. Spoje dřevěných konstrukcí jsou sice řemeslně náročnější ale vyznačují se velkou tuhostí a pevností. Proto se při konstrukci krovů používají dodnes. Úroveň tesařské práce poznáme právě na základě kvality tesařských spojů. Spoje tesař vytváří pomocí ostrých dlát, pořízů a jiných kvalitních nástrojů. Čím preciznější práce tím menší je vůle mezi jednotlivými konstrukčními prvky.

Při stavbě dřevostavby můžeme využít různé tesařské spoje, jejichž příklady jsou na obrázcích níže. Zvláště u zdvojených profilů lze jednoduše využít spoj „přeplátování“ (C). Vše záleží na vaší zručnosti a na tom kolik chcete věnovat samotné stavbě času.

Úhelníky s prolisem

Spojovací prvky na dřevo se používají při stavbě dřevěných konstrukcí z masivních trámů, respektive v případech, kdy chcete celkovou únosnost spoje ještě navýšit. Prolis totiž celý úhelník zpevňuje, takže lépe odolává vyšímu zatížení. I když se původ nabízených úhelníků různí, v naší nabídce naleznete pouze kvalitní tesařské kování od prověřených výrobců, ať již bylo zboží vyrobeno v Evropě nebo Asii.

tags: #spojovací #materiál #na #dřevo #druhy

Oblíbené příspěvky: