Minerální kyseliny a další složky ve vodě: Komplexní přehled

Voda, která se vyskytuje v přírodě, obsahuje směs rozpuštěných solí a sloučenin. Pitnou vodou se rozumí taková voda, jejíž fyzikálně-chemické vlastnosti nepředstavují ohrožení zdraví. Ukazatelé zdravotní nezávadnosti a čistoty pitné vody jsou podrobně specifikovány ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví ČR 252/2004 Sb. Hodnota ukazatele jakosti pitné vody, jejíž překročení obvykle nepředstavuje akutní zdravotní riziko, se označuje jako mezní hodnota.

Tvrdost vody a její složky

Koncentrace vápenatých a hořečnatých solí je jedním z ukazatelů kvality vody a bývá označována jako tzv. tvrdost vody. Kationty Ca2+ a Mg2+ jsou velmi důležité pro lidský organismus, jejich přítomnost je tedy žádoucí. Vysoké množství Ca2+ a Mg2+ kationtů zhoršuje část užitných vlastností vody - usazování nerozpustných zbytků (tzv. kotelní kámen) na stěnách nádob, snižování účinnosti mýdel apod.

Rozdělení tvrdosti vody

  • Dočasná tvrdost vody je tvořená vápenatými a hořečnatými uhličitany a hydrogenuhličitany. Za dané teploty a tlaku existuje v roztoku rovnováha mezi rozpuštěným oxidem uhličitým a hydrogenuhličitany. Zahříváním roztoku uniká z něho oxid uhličitý, čímž se porušuje rovnováha, což vede k postupné přeměně hydrogenuhličitanu na uhličitan. Málo rozpustný uhličitan vápenatý se vysráží na stěnách nádoby nebo na povrchu topných těles ve formě tzv. kotelního kamene.
  • Permanentní tvrdost vody je tvořená rozpuštěnými solemi vápenatými a hořečnatými, kromě uhličitanů a hydrogenuhličitanů.

Stanovení tvrdosti vody

Principem stanovení tvrdosti vody je chelatometrická titrace - jedna z metod odměrné analýzy. Titračním činidlem je nejčastěji roztok disodné soli ethylendiamintetraoctové kyseliny, zkráceně Na2EDTA (chelaton 3, komplexon III). Na2EDTA vytváří s polyvalentními kationty chelátové komplexy, v nichž je poměr kovu a EDTA vždy 1:1. K indikaci bodu ekvivalence slouží při komplexometrii tzv. metalochromní indikátor. Metalochromním indikátorem při stanovení Mg2+ v alkalickém prostředí je eriochromčerň T (EČT).

Roztok EČT je za podmínek titrace (pH 11) zbarven modře. Chelátový komplex eriochromčerni T s Mg2+ (EČT-Mg) je zbarven vínově červeně. Při stanovení koncentrace samotných hořečnatých iontů se využívá skutečnosti, že komplex EČT-Mg je méně stabilní než chelát Mg-EDTA. Za přítomnosti eriochromčerni T se v bodě ekvivalence mění vínově červené zbarvení komplexu EČT-Mg na modré zbarvení samotného indikátoru EČT.

Současné stanovení Ca2+ a Mg2+ je pak založeno na tom, že chelát Ca-EDTA je stabilnější než chelát Mg-EDTA. Na počátku titrace se k roztoku vzorku vody přidá roztok chelátu Mg-EDTA. Následující chelatometrická titrace proběhne pouze s Mg2+, které představují souhrn Ca2+ a Mg2+ v původním vzorku. Konec titrace se projeví čistě modrým zbarvením indikátoru.

Čtěte také: Dřevovláknité desky vs. minerální izolace

Celková tvrdost vody se udává též v německých stupních tvrdosti °dH, °N. Definice jednotky °dH: 1 °dH ≈ 10 mg/l CaO resp. MgO. Přepočet tvrdosti vody z °dH na mmol/l: 1 mmol/l (Ca2+ + Mg2+) ≈ 5,6 °dH; 1 °dH ≈ 0,18 mmol/l (Ca2+ + Mg2+).

Dusičnany a dusitany ve vodě

Dusičnany nejsou samy o sobě toxické, zčásti jsou však mikroflórou ústní dutiny, při některých infekcích i střevní mikroflórou, redukovány na toxické dusitany. Přijatelný denní příjem je 4-5 mg NO3−/kg tělesné hmotnosti, přitom podíl příjmu NO3− pitnou představuje průměrně třetinu. Nejvyšší mezní hodnota NO3− v pitné vodě je 50 mg/l. Voda pro kojence z pohledu prevence dusičnanové alimentární methemoglobinaemie může obsahovat jen do 15 mg NO3−/l. V potravě je nejvyšší obsah dusičnanů v některých druzích zeleniny (zvláště kořenové), kde často přesahuje hodnotu 1000 mg/kg. Nejméně dusičnanů obsahuje plodová zelenina, nejvíce červená řepa, skleníkové ředkvičky a saláty. Vysoká koncentrace NO3− ve vodním zdroji signalizuje zpravidla průnik vody vrstvami se značnou úrovní biologických dějů, a tedy značnou pravděpodobnost bakteriální kontaminace.

Stanovení dusičnanů a dusitanů

Dusičnany oxidují v prostředí koncentrované H2SO4 difenylamin na modře zbarvený produkt. Stejnou reakci poskytují i dusitany (a to i v prostředí zředěné H2SO4), ty však lze prokázat specifickou diazotační reakcí. Ionty NO3− reagují v silně kyselém prostředí se salicylovou kyselinou.

Dusičnany jsou pomocí redukčního činidla, obsaženého v indikační zóně proužku, redukovány na dusitany. Z dusitanů je silně kyselým pufrem vytěsněna kyselina dusitá, která diazotuje aromatický amin. Jeho kopulací s N-(1-naftyl)-ethylendiaminem vzniká červenofialově zbarvená azosloučenina. Intenzita zabarvení zóny je úměrná koncentraci dusičnanů přítomných ve vzorku. Jsou-li ve vzorku přítomny vedle dusičnanů i dusitany, zbarvení zóny odpovídá jejich součtu.

Měří se elektromotorické napětí E nezatíženého galvanického článku tvořeného dusičnanovou iontově selektivní elektrodou (ISE) a referentní argentchloridovou elektrodou s dvojitým solným můstkem s roztokem K2SO4 jako můstkovým elektrolytem (SO42− ionty neovlivňují potenciál dusičnanové ISE). Měrnou částí dusičnanové ISE je pevná plastová membrána, ve které je jako změkčovadlo rozpuštěn ionofor citlivý na NO3− ionty. ISE mění svůj elektrický potenciál podle Nernstova vztahu, tzn. E = konst. − 59,2×log(aNO3− + koef. aktivita NO3− >> (koef. Pokud není splněna výše uvedená podmínka, je nutno interferující ionty odstranit, např. vysrážením nebo maskováním v komplexu. Interferující ionty pro dusičnanovou ISE jsou v pořadí: nejvíce ClO4− >> I− > Br− >> HCO3− > NO2− > Cl− >> H2PO4−, SO42−.

Čtěte také: Jak montovat terasová prkna na minerální izolaci?

Pro stanovení koncentrace dusičnanů se zhotoví kalibrační graf: změřené napětí E několika kalibračních roztoků o známé koncentraci iontů NO3− je vyneseno do grafu jako závislost napětí E na logaritmu koncentrace NO3−. Ze změřeného napětí E v neznámém vzorku lze pak v grafu odečíst hodnotu log c(NO3−) a odlogaritmováním získat c(NO3−) v jednotkách mol/l.

Dusitany jsou toxické (pro člověka od několika desítek miligramů), způsobují kromě jiného oxidaci hemoglobinu na hemiglobin (methemoglobin) nebo reagují v trávicím traktu se sekundárními aminy, resp. amidy přijatými potravou za vzniku nitrosaminů, resp. nitrosamidů, z nichž některé jsou silně karcinogenní.

Amoniak a fosforečnany ve vodě

Amoniak

Nejvyšší mezní koncentrace NH4+ v pitné vodě je 0,5 mg/l. Poměr NH4+/NH3 v roztoku závisí na hodnotě pH. Přítomnost kationtů NH4+ (nebo amoniaku v alkalických vodách) je většinou ukazatelem hrubého znečištění pitné vody produkty rozkladu dusíkatých organických látek, hlavně proteinů a močoviny (průsaky z kanalizace, žump, silážních jam, aj.). Na důkaz iontů NH4+ lze použít Nesslerovo činidlo (alkalický roztok K2[HgI4]). Amoniak je těkavá látka a během titrace dochází ke značným ztrátám. Proto při stanovení amoniaku se používá zpětná titrace. Podstata zpětné titrace spočívá v přidaní přebytku roztoku HCl, který zreaguje s amoniakem za vzniku NH4Cl.

Fosforečnany

Kyselina trihydrogenfosforečná je trojsytná kyselina (pKA1 = 2,1; pKA2 = 7,2; pKA3 = 12,3). Je stálá, nemá oxidační vlastnosti. Z pKA hodnot vyplývá, že do 1. stupně disociuje jako středně silná, do 2. stupně jako slabá a 3. stupně jako velmi slabá kyselina. V roztocích fosforečnanů existují v závislosti na pH ionty H2PO4− jen za kyselé a neutrální reakce, ionty HPO42− v roztocích mírně kyselých až alkalických a ionty PO43− pouze ve značně alkalických roztocích. Okyselením roztoků přechází fosforečnany na hydrogenfosforečnany a dihydrogenfosforečnany, alkalizací se posunuje rovnovážný stav až k fosforečnanům. Změny probíhající v roztocích fosforečnanů v závislosti na pH vystihuje titrační křivka kyseliny fosforečné.

Výskyt minerálních nečistot a látek ve vodách

Hlavní příčinou obsahu minerálních nečistot v povrchových vodách jsou v první řadě splachy z povodí. Díky nim se do vody dostávají hlinitokřemičitany, především jílové minerály (illit, montmorillonit, kaolinit, aj.), zeolity a živce. Mezi další nežádoucí anorganické nečistoty řadíme hydratované oxidy kovů (železa a manganu).

Čtěte také: Moderní interiéry s minerálními podhledy

Hliník, železo a mangan

  • V přírodních vodách se hliník vyskytuje například v podobě jílových minerálů albitu NaAlSi3O8 nebo anortitu CaAl2Si2O8. Dále se můžeme setkat s kamencovými břidlicemi (amonno-hlinitými nebo draselno-hlinitými) nebo bauxitem AlO(OH). Ve vodách se má hliník nejčastěji podobu koloidní disperze nebo se vyskytuje ve formě rozpuštěné (hexaaquahlinitý kation v kyselých vodách).
  • Železo se vyskytuje ve vodách v oxidačním stupni II nebo III ve formě rozpuštěné nebo nerozpuštěné, přičemž jeho forma výskytu závisí na hodnotě pH, oxidačně-redukčním potenciálu a přítomnosti komplexotvorných látek. Mezi železné rudy řadíme pyrit FeS2, krevel Fe2O3, magnetovec Fe3O4, limonit Fe2O3·H2O a siderit FeCO3. Ve stojatých povrchových vodách (nádrže a jezera) dochází k vertikální stratifikaci železa. Při letní a zimní stagnaci lze u dna zaznamenat koncentrace železa někdy až v hodnotě desítek mg·l−1, zatímco u hladiny mohou být naměřeny jen setiny mg·l−1. Na jaře a na podzim dochází k promíchávání obsahu nádrže, železo se dostává k hladině a při styku s rozpuštěným kyslíkem oxiduje na FeIII a následně hydrolyzuje. Vzniká hydratovaný oxid železitý, který sedimentuje.
  • Mangan se vyskytuje v přírodě v podobě manganových rud - burel či pyroluzit MnO2, braunit Mn2O3, hausmanit Mn3O4, manganit MnO(OH) a dialogit (MnCO3). Ve vodách lze mangan pozorovat ve formě rozpuštěné i nerozpuštěné především v oxidačních stupních II, III a IV. Dvojmocný mangan je však ve vodách s obsahem kyslíku nestabilní, rychle se oxiduje a hydrolyzuje. Vzniká směs oxidů a hydroxidů označovaná symbolem MnOx.

Křemík, vápník a hořčík

  • Křemík je druhým nejčastěji se vyskytujícím prvkem v přírodě. Je součástí minerálů (živce, slídy, pyroxeny, amfiboly, aj.) a do vody se dostává díky zvětrávání křemičitanů a hlinitokřemičitanů. Další příčinou původu křemíku ve vodách je rozpouštění amorfního a krystalického SiO2. V přírodních vodách (pH < 9) se křemík vyskytuje zejména rozpuštěný ve formě kyseliny tetrahydrogenkřemičité H4SiO4 a zčásti ve formě koloidní.
  • Vápník a hořčík se do vody dostávají především rozpouštěním vápence CaCO3, magnezitu MgCO3, dolomitu CaCO3·MgCO3, sádrovce CaSO4·2H2O a zvětráváním hlinitokřemičitanů (anortitu CaAl2Si2O8, chloritu Mg5Al2Si3O10(OH)8 atd.). Tyto procesy jsou podporovány obsahem CO2 rozpuštěného ve vodě.

Přírodní organické látky (NOM)

Přírodní organické látky, jakožto podstatná složka povrchových vod, se označují zkratkou NOM (Natural Organic Matter). Dělí se dle velikosti částic na rozpuštěné organické látky (DOM - Dissolved Organic Matter) o velikosti do 0,45 μm a nerozpuštěné organické látky (POM/SOM - Particulate/Suspended Organic Matter), jejichž rozměry překračují uvedenou hranici. Pro úpravu vody jsou podstatné DOM, což je směs aromatických a alifatických uhlovodíkových struktur s mnoha různými typy funkčních skupin (hydroxylové, karboxylové, amidové atd.). Mohou se do vody dostávat z okolního prostředí nebo v ní mohou přímo vznikat.

Huminové látky

DOM mohou být tvořeny huminovými látkami (huminové kyseliny a fulvokyseliny), které ve vodách převládají, nebo látkami nehuminového charakteru (hlavně proteiny a sacharidy). Vyšší koncentrace nehuminových látek jsou ve vodě obsaženy ve vegetačním období a při rozvoji fytoplanktonu. Huminové látky jsou vysokomolekulární polycyklické sloučeniny s převážně aromatickým charakterem. V jejich struktuře se často vyskytují funkční skupiny karboxylové a hydroxylové, ale i methoxylové a karbonylové. V rámci obsahu jednotlivých prvků jsou přítomny uhlík, kyslík, vodík, dusík, ale i síra. Huminové látky jsou problémem ve vodních zdrojích z hlediska organoleptických vlastností - zapříčiňují hnědé zabarvení vody. Jejich přítomnost může být také zdrojem trihalogenmetanů (TMH), které vznikají při hygienickém zabezpečení vody pomocí chloru. Podle chemických a fyzikálně-chemických vlastností lze huminové látky rozdělit na humusové kyseliny (huminové kyseliny, fulvokyseliny a případně i hymatomelanové kyseliny), huminy a humusové uhlí. V přírodních vodách převažují fulvokyseliny z důvodu jejich vyšší rozpustnosti. Vody s vysokým obsahem huminových látek vykazují kyselý charakter, protože makromolekuly těchto sloučenin mají záporný náboj, který je způsoben přítomností funkčních skupin (především karboxylových a hydroxylových). Kyselost huminových látek se zvyšuje s rostoucí polaritou molekul. Významnou vlastností huminových látek je jejich schopnost tvořit komplexy zejména s vícemocnými kationty. Pro vody s přítomností huminových látek je typický nízký obsah vápníku, hořčíku a hydrogenuhličitanových iontů, dále nízká hodnota pH a KNK4,5, ale naopak zvýšený obsah hliníku. U těchto vod bývají často negativně ovlivněny barva, chuť a zápach. Při úpravě vody s obsahem huminových látek lze jejich destabilizaci provést dvěma způsoby.

AOM (Algální organické látky)

AOM vznikají během životních pochodů organismů (řas a sinic) a tvoří významný podíl NOM v povrchových vodách. Dělíme je na extracelulární organické látky (EOM - Extracellular Organic Matter), které mají původ v metabolických pochodech organismů, a na celulární organické látky (COM - Cellular Organic Matter), které se do vody dostávají díky odumírání buněk řas a sinic. Součástí AOM mohou být sacharidy, dusíkaté látky (aminokyseliny, oligopeptidy, proteiny), organické kyseliny (kyselina glykolová), tuky a mastné kyseliny, fenolové sloučeniny, organické fosfáty, těkavé látky (aldehydy, ketony) a toxiny. Konvenční proces úpravy vody je značně ovlivněn přítomností těchto látek. AOM mají nepříznivé účinky na destabilizaci a agregaci ve vodě se vyskytujících znečišťujících příměsí (v závislosti na pH). Kromě toho dochází k tvorbě vedlejších produktů při chloraci vody - trihalogenmetanů (THM) a halogenderivátů kyseliny octové (HAA).

Minerální vody a jejich specifika

Minerální vody obsahují v 1 litru více než 1 g rozpuštěných solí. Minerální vody jsou v lázeňství považovány za přírodní léčivé zdroje a jsou využívány k prevenci a léčbě lidských chorob, regeneraci sil a relaxaci.

Typy minerálních vod

  • Zemité vody: Vysoký obsah Ca2+ nebo Mg2+ mají vody zemité (např. „Rudolfův pramen“, „Hanácká kyselka“, které obsahují hydrogenkarbonát vápenatý, „Magnesia“ obsahující hydrogenkarbonát hořečnatý).
  • Hořké vody: Např. „Šaratice“ s obsahem síranu hořečnatého.

Kyselina křemičitá v minerálních vodách

Jedním z velmi účinných způsobů, jak tělo efektivně zbavovat hliníku, a tím toxických kovů, je pití vody s obsahem kyseliny křemičité. Ta se takto dostane do krevního řečiště, následně do mozku, kde na sebe váže molekuly hliníku a poté je odvádí do krve, kdy se následně jednoduše vyloučí skrze ledviny a moč z těla ven. Kyselina křemičitá takto zbavuje tělo škodlivého hliníku a tím ho může chránit před neurodegenerativními onemocněními, jako je například Alzheimerova choroba.

Křemík v lidském organismu plní různé funkce, například je potřebný při tvorbě kostí, podporuje zabudování vápníku do kolagenové matrice v úvodní fázi růstu kostí a chrání před osteoporózou. Pomáhá při prevenci srdečně-cévních onemocnění, chrání drobné cévy před lámavostí tím, že zvyšuje jejich pružnost. Léčí záněty, podporuje imunitní systém, zlepšuje hojení ran a podporuje regeneraci buněk. Zabraňuje tvorbě močových kamenů a zánětů močových cest. Ovlivňuje růst zdravých vlasů, nehtů, pokožky a zabraňuje stárnutí buněk, lze jej také nazvat chemickým prvkem krásy.

Například křemičitá minerální voda ROYAL, která pochází ze 70 milionů let starého, vzácného a omezeného ložiska v Maďarsku, obsahuje kyselinu křemičitou v koncentraci až 25 mg/l. Tato voda má kromě vysokého obsahu vyhledávané kyseliny křemičité také vynikající parametry čistoty a složení. Jako jedna z mála vod na světě má téměř nulovou mikrobiologii a tudíž tato voda nepodléhá degradaci ani v extrémních podmínkách tepla či chladu. Má optimální poměr minerálů Ca / Mg 2:1. Prakticky neobsahuje dusičnany, obsah je pod 0,1 mg/l.

Kyselé a alkalické minerální vody

Mezi vodou a vodou může být také velký rozdíl v její hodnotě pH. Některá voda může být i kyselá, jiná naopak zásaditá. Lidské tělo si udržuje hodnotu pH v rozmezí kolem 7,31 - 7,42 a pokles této hodnoty na nižší rovinu může mít za následek závažné problémy a onemocnění, které pochází z dlouhodobého překyselení organismu.

Našim doporučením je v tomto případě zase a jednoznačně voda se silně zásadotvornou hodnotou pH 8,5 a 9,3, která velmi rychle prostupuje do všech částí těla, krve, buněk a velmi rychle a účinně napomáhá vyrovnávat hodnotu pH v těle. Royal Water v tomto smyslu hydratuje organismus již na buněčné úrovni, což je poměrně zásadní. Výsledkem pak je nejenom lepší hydratace, ale i prospěšná detoxikace organismu.

Vybrané léčivé minerální prameny

Lázeňské prameny určené k pitným kúrám historicky považujeme za jedny z prvních léčiv. Působení na jednotlivé orgánové soustavy je dáno obsahem rozpuštěných látek, specifickou mineralizací a poměrem hlavních iontů. Specifické léčivé prameny se historicky nazývaly „minerální vody“ (lidově „minerálky“), ale podle nové legislativy se ty skutečně léčivé nazývají „výtěžek z přírodního léčivého zdroje“.

  • Rudolfův pramen: U Rudolfova pramene je důležitý vzájemný poměr hlavních iontů. Tato přírodní kyselka se totiž vyjímá obsahem železa a kyseliny křemičité. Pití kyselky Rudolfův pramen zvyšuje množství moči a podporuje její vylučování (diurézu). Větší tvorba moče přispívá k očištění ledvin. Rudolfův pramen se řadí mezi alkalické minerálky. Má se za to, že alkalické pH Rudolfova pramene ovlivňuje pH moči. Využití též může nalézt jako zdroj přírodního železa a vápníku (kalcia) při jeho nedostatku v těle. Rudolfův pramen se užívá ke koupelovým i pitným kúrám. Doporučené denní množství činí 200-500 ml.
  • Bílinská kyselka: Dalším příkladem zásadité minerální vody je známá Bílinská kyselka z lázní Teplice v Čechách, která se oficiálně řadí mezi: "minerální vody s léčebným využitím, výtěžek z přírodního zdroje." Tradičně je tato přírodně perlivá voda využívána k pití i inhalaci. Vdechování Bílinské kyselky tak má pomoci od ucpaného nosu a otoku sliznic a uvolňovat hleny z dýchacích cest. Její pití má omezovat nepříjemné pocity spojené s pálením žáhy nebo po konzumaci těžkého jídla. Díky silné mineralizaci Bílinská kyselka dokáže tělu dodávat minerály ztracené nadměrným pocením nebo v důsledku průjmového onemocnění. Pro pitnou kúru s Bílinskou kyselkou stačí 100-400 ml (0,5 až 2 sklenice) ráno na lačný žaludek nebo večer před spaním. 200-500 ml během jídla nebo po jídle působí blahodárně na zažívání například pokud je vám po jídle těžko.
  • Ferdinandův pramen VI: Mariánskolázeňský Ferdinandův pramen VI, ze kterého vyvěrá přirozeně perlivá a svěží minerální voda, patří mezi slabě mineralizované prameny oficiálně označované jako výtěžek z přírodního léčivého zdroje.
  • Vincentka: Vincentka je českou mořskou vodou, která zůstala ukrytá hluboko v podloží Luhačovic už z období třetihor - tedy období před přibližně 60 miliony let! Tradičně se hojně využívá pro pitné i inhalační kúry při nejrůznějších potížích dýchacích cest nebo zahleněných hlasivkách. Hodí se i ke kloktání nebo výplachu nosohltanu. Vincentka je bohatým zdrojem jódu, kterého se v českém jídelníčku často nedostává. Denní dávku jodu obsahuje už 25 ml Vincentky! Pro vysoký obsah minerálů a biogenních prvků využijí Vincentku sportovci i těžce pracující lidé pro doplnění minerálů. Ze stejného důvodu je vhodná i při horečkách, kdy rovněž dochází ke zvýšenému pocení. Vincentka je vhodná pro děti (ne mladší 3 let), těhotné ženy i sportovce. Při běžné picí kúře se doporučuje 250-350 ml Vincentky ráno a večer půl hodiny před jídlem. Kúra trvá 15-20 dnů. Vincentka se hodí také k ředění ovocných šťáv.
  • Šaratice: Tato neperlivá, alkalická, silně mineralizovaná voda obsahuje vysoké množství hořečnatých solí včetně dvou hořkých solí - hořečnaté Epsomské a sodné Glauberovy soli. Obě z těchto solí na sebe v zažívacím traktu navážou velké množství vody, proto má Šaratica projímavé účinky.
  • Zaječická voda: Zdroj přírodního hořčíku a také projímavých účinků je Zaječická voda. Rychlý projímavý efekt se dostavuje už pří vypití jedné sklenice Zaječice (200 ml). Při detoxikačních pitných kúrách lze ale klidně podávat jen polovinu sklenice. Zaječická hořká voda se označuje také jako pravá hořká voda sírano-hořečnatého typu. Jde o vodu silně mineralizovanou a současně hypertonickou, spadá do kategorie přírodních minerálních vod s léčebným využitím.

Kyselka je přirozeně perlivá voda - tedy přírodní voda obsahující velké množství rozpuštěného oxidu uhličitého a další plyny. Tradičně se považuje za kyselku voda obsahující v jednom litru alespoň gram oxidu uhličitého. Avšak kyselka automaticky neznamená silně kyselé pH.

"Věčné chemikálie" (PFAS) v minerálních vodách

Vědci našli poprvé v minerální vodě v několika evropských zemích stopy takzvaných věčných chemikálií. Jde o kyselinu trifluoroctovou (TFA), která patří k takzvaným polyfluorovaným a perfluorovaným látkám (PFAS). Atomy těchto látek mají velmi silné vazby, a proto se tyto toxické chemikálie v přírodě a v lidském těle obtížně rozpouštějí. Ve světě se TFA nahromadila v množství, které odborníci označují za alarmující, napsal server The Guardian.

Vědci se domnívají, že kontaminaci vody způsobilo nadměrné používání pesticidů obsahujících TFA nebo sloučenin, které se na něj v životním prostředí mění. Sdružení evropských neziskových organizací Pesticide Action Network Europe zjistilo přítomnost TFA v deseti z 19 minerálních vod, a to v množství až 32krát vyšším, než je prahová hodnota.

„Nikdo to nehlídal a je to znepokojující, protože pijeme TFA. Je to daleko rozšířenější, než jsme si mysleli,“ řekla Angeliki Lysimachouová z Pesticide Action Network Europe. Výrobci minerálních vod podle odborníků nejsou na vině, dodala.

Vědci také zjistili, že celosvětové množství TFA je vyšší než u jiných věčných chemikálií. Kromě používání v pesticidech je TFA běžným chladivem, u kterého odborníci věřili, že bude bezpečnou náhradou starších skleníkových plynů, jako jsou freony. Avšak nedávný výzkum zjistil, že i TFA je silným skleníkovým plynem, který může zůstat v ovzduší až tisíc let. Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) nedávno vyřadila TFA z klasifikace PFAS, což látku podrobuje menší kontrole.

tags: #mineralni #kyseliny #v #vode

Oblíbené příspěvky: