Jelen sika japonský a Dybowského: Rozdíly a problematika hybridizace

V České republice jsou chovány dva hlavní poddruhy jelena sika: jelen sika japonský (Cervus nippon nippon) a jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii). Zatímco sika japonský pochází z Japonska, sika Dybowského má svůj původ na Sibiři.

Jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii)

Jelen sika Dybowského je největším poddruhem jelena siky. Pochází ze severního Mandžuska a obývá zalesněné oblasti s hustým podrostem, jeho přirozený areál výskytu se rozpíná od Koreje po jihovýchodní Sibiř. V České republice byl introdukován na přelomu 19. a 20. století a dodnes je jeho výskyt vázán převážně na oborní chovy.

Charakteristika jelena sika Dybowského

• Dosahuje hmotnosti až 120 kg.
• V letní srsti je kaštanově hnědý s výrazným bílým tečkováním, což ho může mást s daňkem.
• Na hřbetě má tmavý pruh, který ho odlišuje od daňka.
• Hlava má typický vzhled jelena siky, což umožňuje jeho bezpečné odlišení.
• Paroží je typu jelenovitého, tvoří ve většině případů typické osmeráky a desateráky. Narozdíl od jelena evropského netvoří paroží jelena sika Dybowského typickou korunu.
• Paroží shazuje obvykle v květnu až červnu.
• Jelen sika Dybowského je nenáročný a dobře se přizpůsobuje prostředí od nížin až po lesy Vysočiny.
• Živí se pastvou, okusem pupenů a listů stromů a keřů, ovocem a plody. Může se přiživit i na zemědělských plodinách, nejvážnější škody však způsobuje loupáním kůry mladých stromů.
• Laně žijí ve stádě a jeleni většinou samotářsky.
• Říje probíhá od druhé poloviny října do první poloviny listopadu.

Oborní chovy jelena sika Dybowského v ČR

Jelen sika Dybowského se v České republice chová především v oborách. Medailové trofeje z posledních výstav pocházely například z obory Volský Žlab (Havlíčkův Brod), Vidlice (Ústí nad Orlicí), Rovensko (Semily), Podražice (Domažlice) a Vlková (Benešov). Nejsilnější trofej jelena sika Dybowského, s bodovou hodnotou 425,80 b. CIC, byla ulovena ve čtyřech letech v oboře Vidlice. Tyto chovy jsou důležité pro udržení druhu, protože ve volné přírodě není jeho populace tak početná jako u siky japonského.

Jelen sika japonský (Cervus nippon nippon)

Jelen sika japonský, který byl v roce 2010 přejmenován na siku kjúšúského, ale tento název se nevžil a dále se užívá původní označení, se v Evropě rozšířil do mnoha států. V České republice se na rozdíl od siky Dybowského objevuje ve značných početních stavech i ve volnosti.

Rozšíření jelena sika japonského v ČR

V současné době jsou nejznámější oborní chovy s jelenem sikou v Lánech a Velkém Meziříčí. V Čechách převažují volné chovy siků. Největší populace jsou v západních Čechách: Plzeň-sever, části okresů Tachov, Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a Domažlice. Na Karlovarsku se vyskytuje v Doupovských horách a zasahuje do západní části Krušných hor. Ve středních Čechách je menší stabilní populace na Nymbursku a části okresu Mladá Boleslav. Další významné lokality jsou Vidlice, Holedná a Mstišov.

Čtěte také: Jaký je rozdíl mezi barvami?

Hodnocení trofejí jelena sika japonského

Paroží siků (japonského, Dybowského a mandžuského) se měří ocelovým pásmem s přesností na 1 mm. Výsady musí být alespoň 2 cm dlouhé a jejich délka musí přesahovat šířku výsady při základně. Hmotnost trofeje se nezjišťuje a vzhledové charakteristiky se nehodnotí, protože metoda hodnocení byla převzata od americké symetrické metody Boone & Crocket Club.

Sika japonský má standardní paroží osmeráka, výjimečně i s větším počtem výsad například v koruně. Medailové trofeje siků japonských se v průběhu let zvyšovaly, zejména z chovů ve volných honitbách. Nejvíce siků s medailovými trofejemi bylo loveno ve věku pěti až šesti let. Doporučuje se lovit jeleny sika japonské nejdříve v šesti letech, což přispívá k lepší kvalitě trofejí i potomstva.

Hybridizace mezi jelenem sikou a jelenem evropským

Po více než 100 letech od introdukce siků do Evropy je velmi obtížné nalézt populaci jelena lesního, do níž se sika nikdy nedostal. Hybridizace mezi jelenem sikou a jelenem evropským je v Evropě častá a může vést k rozsáhlé genetické kontaminaci původních druhů. Křížení obou druhů nepostihuje celé populace, ale v místech, kde oba druhy sdílí společné území, zejména v době říje, není tento jev ojedinělý.

Rozpoznávání hybridů

Rozpoznání hybridů může být náročné, zejména v terénu.

Hybridy vypadající spíše jako jelen lesní

Většinou se setkáváme s jedinci, kteří vypadají spíše jako jeden z rodičovských druhů, ale nesou znaky druhého druhu. Zde jsou některé znaky hybridů, kteří se podobají jelenu lesnímu:

Čtěte také: Volba správného kotle: uhlí vs. dřevo

• Skvrnitost: Přítomnost skvrnitosti u dospělého kusu, často podél hřbetu. Mnozí se domnívají, že jde o přirozené zbarvení jelena lesního, ale žádný z introdukovaných poddruhů jelena lesního (maralové, wapiti) skvrnitý není.
• Obřitek: Horní úroveň světlého zbarvení obřitku je snížená a většinou nepřesahuje úroveň báze kelky. Může být víceméně výrazně tmavěji ohraničený.
• Kelka: Kelka bývá prodloužená, někdy s náznakem tmavého dorzálního pruhu, který často končí při bázi kelky.
• Hlezenní žláza: Bíle zbarvená hlezenní žláza (pod patním kloubem na vnější straně zadního běhu) je spolehlivým znakem hybridního původu. I když převládající barva chlupů nemusí být bílá, vždy by tam mělo být alespoň několik bílých chlupů.
• Paroží: Mívá menší počet výsad než je v dané populaci jelena lesního obvyklé. Očník bývá nasazen v ostrém úhlu k hlavní lodyze, podobně jako u siků. Pokud má sika na paroží korunu, je to téměř jistý znak hybridizace.
• Další znaky (méně spolehlivé): Tmavá skvrna ve vnitřní části slechu, širší boltce a zkrácená délka lebky v přední části. Tyto znaky jsou však obtížně rozpoznatelné a vyžadují zkušeného pozorovatele.

Hybridy vypadající spíše jako sika

Rozeznávání hybridů, kteří vypadají jako sika, je mnohem těžší a bez laboratorního vyšetření často téměř nemožné. Hybridi se v těchto případech velmi podobají sikům, zejména v generacích F_n. O hybridním původu většinou svědčí jen jejich větší velikost.

• Skvrnitost v zimní srsti: Pro siky japonské je typické tmavohnědé až černé zbarvení v zimním období. Oproti tomu hybridi bývají i v zimě skvrnití, zejména podél hřbetní linie. Tento znak může být zaměněn se sikou Dybowského, který je v zimě rovněž skvrnitý.
• Paroží s více než osmi výsadami: Za poměrně spolehlivý znak hybridizace se v evropských podmínkách považuje paroží, které má více než osm výsad, pokud to není způsobeno mechanickým poraněním v době růstu. Zvýšení počtu výsad je spojováno s hybridizací siků s jelenem mandžuským (izubrem) v oblastech jejich společného výskytu.

Metrické metody pro rozpoznání hybridů

Když selže rozeznávání hybridů podle vnějších znaků a moderní genetické postupy nejsou k dispozici, lze použít metrické metody (měření tělesných nebo lebečních rozměrů). Tyto metody se osvědčily například koncem 70. let, kdy se pomocí kanonické diskriminační analýzy 16 lebečních rozměrů u stovek lebek dokázalo rozlišit jelena lesního od siky a jejich hybridy F1 generace.

Kraniometrická analýza zahrnuje měření různých lebečních znaků, jejichž hodnoty se porovnávají s tabelárními přehledy mezních hodnot pro oba druhy a hybridy. I vizuální posouzení tvaru lebečních kostí (na patrové kosti, v nasální a intermaxilární oblasti) může napomoci. Tato metoda je praktická, ale neposkytuje stoprocentní determinaci.

Hybridizace siky japonského se sikou Dybowského byla rovněž zjištěna v místech, kde sdílí oba druhy společné území.

Jelen sika jako invazivní druh

Od srpna letošního roku je jelen sika zařazen na evropský seznam invazivních nepůvodních druhů. To znamená požadavek na zajištění monitoringu a faktickou regulaci druhu ve volné přírodě. Budoucnost siky ve farmových chovech je nejistá. Zájmoví chovatelé si mohou ponechat stávající zvířata jen na dožití a nesmí je dál rozmnožovat. Komerční subjekty mají dvouletou lhůtu na vyčerpání zásob. Pokračovat v chovu lze pouze na základě výjimky pro výzkumné, ochranářské nebo medicinální účely.

Čtěte také: WPC vs. WPC kaštan: Klíčové rozdíly

Přes tuto situaci požadují chovatelé farmově chovaných jelenů sika zachování možnosti chovu na farmách, neboť tyto chovy neohrožují populaci jelena evropského a staly se součástí našeho chovatelství. Ministerstvo životního prostředí připravuje žádost pro Evropskou komisi o udělení výjimky z Nařízení EP a Rady/EU/ č.1143/2014, aby farmové chovy jelenů sika mohly fungovat jako dosud.

Tabulka medailových trofejí jelena sika japonského a Dybowského

Pro ilustraci vývoje kvality trofejí uvádíme souhrn medailových trofejí jelenů sika japonských z mezinárodních výstav k letům 2000, 2005 a 2009. Data ukazují narůstající počty medailových trofejí, zejména z chovů ve volných honitbách.

Poznámka: Konkrétní počty medailí pro japonský poddruh nejsou v původním textu detailně rozepsány pro jednotlivé roky výstav, ale je zmíněn celkový nárůst a příklady z krajů. Pro Dybowského poddruh jsou data o trofejích detailnější k roku 2009.

Obora Na Olšině, kde lze sledovat jeleny sika Dybowského, byla dokončena na konci léta roku 2016 a zvětšena v listopadu 2019. Zdejší kryté pozorovatelny umožňují pozorovatelům seznámit se s těmito majestátními zvířaty v jejich přirozeném prostředí.

tags: #sika #japonský #dybowského #rozdíly

Oblíbené příspěvky:

• Řešení pro krmení a napájení ovcí
• Hladké špalety se sádrovou omítkou
• Vše o sanačních omítkách
• Prohlédněte si Roltechnik Amore a její specifikace
• Komplexní průvodce testem laterality