Minerální látky v kostech: Klíčový význam pro zdraví a funkci

Lidské tělo potřebuje ke svému chodu základní živiny, které mu dodávají energii - sacharidy, tuky a bílkoviny. Zároveň jsou pro něj ale nezbytné i takzvané mikroživiny, které nemají žádnou energetickou hodnotu, ale mají důležitý význam pro stovky procesů uvnitř organismu. Minerální látky, které lidský organismus nutně potřebuje, mají význam pro růst a tvorbu tkání, podílejí se na metabolismu neboli zpracování a přeměně živin, stejně tak i na vedení nervových vzruchů a jsou součástí mnoha biochemických procesů.

Minerály jsou jedním z druhů mikroživin, které jsou důležité pro správné fungování organismu a zajišťují, abyste zůstali zdraví. Minerální látky jsou důležité pro celkové zdraví a pohodu, protože zajišťují, aby vaše tělo mohlo vykonávat základní funkce a procesy. Je patrné, že váš organismus nemůže bez hlavních a stopových minerálů správně fungovat.

Lidské tělo si minerální látky nedokáže samo vytvořit, což znamená, že je musíte získávat ze stravy. Minerály přijímáte z konzumace potravin rostlinného původu, a také nepřímo z konzumace živočišných produktů (protože zvíře konzumovalo minerální látky v rostlinách, které snědlo). V lidském těle tvoří minerální látky zhruba 4 procenta celkové hmotnosti a přes 80 procent tohoto množství je obsaženo v kostech.

Klasifikace minerálních látek

Minerální látky se rozlišují dle množství potřebného pro organismus na tzv. makroelementy (elektrolyty) a mikroelementy.Minerály se dělí na dvě základní skupiny. Hlavní minerály jsou ty, které jsou ve stravě potřebné v množství větším než 100 miligramů denně. Patří mezi ně sodík, draslík, chloridy, vápník, fosfor, hořčík a síra. Je-li toto množství větší než 100 mg za den, pak hovoříme o makroelementech.Pokud je množství nižší než 100 mg za den, pak se jedná o mikroelementy. Poslední skupinu tvoří stopové prvky, jejichž množství je udávané v mikrogramech. Některé minerály ovlivňují vstřebávání jiných minerálů a vitamínů. Například nadbytek zinku ve stravě může zhoršit vstřebávání železa a mědi. Minerální látky jsou rozpustné ve vodě a nevyžadují enzymatické trávení.

Význam minerálních látek pro kostní tkáň

Kostní tkáň se i po dokončení růstu neustále obměňuje, a proto je velice důležité dodat organismu všechny stavební a funkční látky, které jsou k této obměně potřebné. Kosti obsahují 35 % minerálních látek ve formě kostních krystalů, kde je zastoupen zejména vápník a fosfor. V kostech je uloženo 95 % vápníku z celkového množství tohoto prvku v těle. V kostech je také zastoupen hořčík (z celkového množství hořčíku v těle je 60 až 65 % uloženo v kostech) a dále mangan a fluor. Kosti obsahují také 20 % organických látek, z nichž většinu představuje kolagen. Kolagen je specifická bílkovina, která se vyskytuje v různých tkáních, zejména pojivových. Velké množství kolagenu obsahují kosti a klouby, ale i cévy a pokožka. V kostech je dále osteokalcin - bílkovina, která reguluje mineralizaci obnovující se kostní tkáně.

Čtěte také: Dřevovláknité desky vs. minerální izolace

Klíčové minerály pro kosti

• Vápník: Vápník je hlavním stavebním materiálem kostí a zubů a je také důležitou složkou všech svalů. Při úbytku vápníku dochází k odebírání vápníku z kostí, nejprve z čelistí a pak i z kostí. Vzniká nemoc osteoporóza. Také uvolňování zubů (paradentóza) může být důsledek nedostatku vápníku. Příjem vápníku podporuje vitamin D, některé aminokyseliny a kyselina citrónová. Mezi potraviny, které jsou bohaté na vápník, patří například mák nebo sezam. Vápník můžeme „zničit“ nesprávným dlouhým vařením nebo máčením. Cola, hotové pokrmy a limonády působí negativně na zásobování těla vápníkem. Kyselina šťavelová ve špenátu, rebarboře, šťovíku, černém čaji a čokoládě zabraňuje příjmu vápníku. Hladina vápníku u dětí je ovlivněna celou řadou faktorů, především se jedná o hormony.
• Fosfor: Fosfor je pro organismus velmi důležitý a jeho nedostatek vede k poruchám růstu, psychickým onemocněním, potížím s kostmi a poškozením zubů. Je hlavní složkou kostí a zubů (spolu s vápníkem).
• Hořčík: Hořčík je prvek bez kterého člověk nemůže být zdravý. Má nezastupitelnou úlohu prakticky ve všech procesech probíhajících v organismu. Hořčík, mangan a měď umožňují zpevnění kostní struktury, omezují ztráty vápníku močí a podporují aktivitu vitaminu D. Hořčík hraje důležitou roli v procesu látkové výměny a tato minerální látka se nachází ve více než 300 enzymech a podílí se na veškerých trávicích dějích tuků, sacharidů a bílkovin. Hořčík známe především jako prevenci proti křečím, snižuje dráždivost ve svalech a nervech. Pomáhá při migrénách a bolestech hlavy, které jsou spojeny s poruchou krční páteře. Příjem hořčíku narušují nasycené mastné kyseliny z masa a uzenin, dále fosfáty např. z coly, čokolády nebo limonád. Obsah hořčíku může být narušen dlouhým máčením a vařením. To se týká také konzervovaných potravin, především zeleniny. Hořčík podporuje správnou funkci svalů a nervů.
• Zinek: Zinek se účastní tvorby bílkovin (proteosyntézy) a výrazně podporuje tvorbu kostí, což je zvlášť patrné při urychlení srůstu kostí po zlomeninách. Zinek je nezbytný pro formování kostí, jako prevence před epilepsií a pro urychlování léčení ran, vředů, zranění a pooperačních ran a jizev. Je velmi nutný pro normální vývoj pohlavních orgánů a pro jejich udržování a pro udržování krásných vlasů.
• Fluor: V poslední době se objevily poznatky o důležitém vlivu fluoru na kosti. Fluor je pro naše tělo sice nutný, ale také velmi nebezpečný. Při přebytku vzniká nadměrné zvápnění kostí, kostní výrůstky, změna růstu a kvality zubů. Nadbytek se projevuje skvrnami na sklovině zubů.
• Mangan: Podílí se na tvorbě kostí, chrupavek a pojivové tkáně.
• Bor: Důležitý prvek je bor, který zvyšuje v krvi hladinu estradiolu, nejaktivnější formy přirozeně se vyskytujícího estrogenu u žen v postmenstruačním období (podobně jako při léčbě osteoporózy estrogenem).

Další důležité minerální látky

• Sodík: Sodík je důležitý pro udržení osmotického tlaku a iontové síly tělních tekutin. Sodík reguluje v organismu zejména hospodaření s vodou a rovnováhu kyselin a zásad. Optimální příjem sodíku je asi 3 g denně, stačil by příjem přirozeného sodíku v potravinách (v potravinách živočišného původu je zpravidla výrazně vyšší obsah sodíku než v potravinách původu rostlinného). Nejvýznamnějším zdrojem sodíku je chlorid sodný (kuchyňská sůl) přidávaný k dochucení pokrmů a do různých potravin. Z potravin jsou nejvýznamnějším zdrojem sodíku masné a rybí výrobky, některé sýry (plísňové, bílé, tavené aj.), slané oříšky, bramborové lupínky, chléb, dehydrované polévky aj. Při vysokých ztrátách sodíku (nadměrné pocení), pokud nejsou vyrovnány zvýšeným příjmem, se objevují svalové křeče, bolesti hlavy a průjmy. Rovněž přebytek sodíku může vyvolat poruchy. Příliš vysoká konzumace soli často způsobuje, že jsme sodíkem zásobeni víc, než dost. Pouze v případě silného pocení, zvracení, průjmu může nastat nedostatek sodíku v organismu. Hotové pokrmy, téměř veškeré uzeniny a výrobky z masa (klobásy, salámy, šunky, párky apod.) tavené sýry, a také oblíbené pizzy jsou všechny silně soleny nebo obsahují velké množství sodíku. To platí také pro slané tyčinky a smažené bramborové lupínky. Společně se draslíkem se podílí na zachování správného hospodaření s vodou. V takzvané sodíkovo- draslíkové pumpě spolupracují oba minerály při dráždění svalových buněk.
• Draslík: Draslík je důležitý pro mezibuněčnou výměnu, funkci enzymů. Společně se sodíkem se podílí na zachování správného hospodaření s vodou. V takzvané sodíkovo- draslíkové pumpě spolupracují oba minerály při dráždění svalových buněk. Draslík se také podílí prostřednictvím stavby bílkovin na tvorbě hmoty svalstva. Téměř veškeré druhy ryb obsahují více než 200 mg draslíku na 100g masa. To platí také pro rybí prsty a rybí karbanátky. Obecně platí, že v libovém mase je daleko více draslíku. Draslík najdeme v houbách, zelenině, a čerstvých bylinkách.
• Chlorid: Chlorid společně se sodíkem zodpovídá za hospodaření s vodou v lidském organismu. Kromě toho je také součástí kostí a žaludeční kyseliny. Spotřeba chloridu u kojence se pohybuje mezi 0,9 g na den a během dětství stoupá až na 2,8 g. Příjem chloridu se děje prostřednictvím kuchyňské soli, chloridu sodného. Současná strava obsahuje nadměrné množství soli a jestliže k tomu ještě připočteme konzumaci uzenin máme příjem soli opravdu nadměrný. K nedostatku chloridu dochází opravdu jen zřídka. Chlorid je klíčová složka trávicích šťáv (kyselina chlorovodíková v žaludku) a zajišťuje správnou funkci svalů a nervů.
• Síra: Síra je stavební látkou aminokyselin cysteinu, cystinu a metioninu. Plní tak velmi důležité úlohy v organismu. Síra se podílí na produkci inzulinu i na stavbě látky, která tvoří vlas. Náleží k nejdůležitějším „krášlícím“ látkám pro vlasy, pokožku a nehty. Síra dokáže ve formě solí vázat jedy a proplavovat vodu ve střevech. Tím podporuje trávení a odbourávání jedovatých látek, jako je například kadmium a arzén. Sloučeniny síry v křenu, řeřiše, hořčici, kapustě, ředkvi, cibuli pórku a česneku mají antibiotické účinky. Některé sloučeniny síry však mohou způsobit těžká poškození. Dodnes se jako barviva a konzervační látky používají soli sirných kyselin, sulfidy a oxid siřičitý. Tyto látky ničí vitamin B a brzdí činnost důležitých enzymů. Dále posilují účinky rakovinotvorných látek, například z výfukových plynů. Je důležitá pro syntézu bílkovin (součást aminokyselin jako cystein a methionin).
• Jód: Jód je u nás obecně nedostatkovým prvkem. Nedostatek se projevuje nedostatečnou funkcí štítné žlázy, tvorbou volete. Podílí se na správné funkci štítné žlázy a produkci hormonů.
• Železo: Železo je jeden ze zcela nezbytných prvků a bohužel dnes obecně v naší výživě nedostatečně obsažený. Nedostatek železa v těle způsobuje nedostatek červených krvinek. Jejichž nejdůležitější úloha je již při vývoji mozku ještě nenarozeného dítěte, kdy nesprávná funkce mozku má za následek opožděný psychický vývoj. Další úlohou červených krvinek je doprava kyslíku do plic.
• Selen: Selen má význam pro ochranu buněk.

Hormony a minerální látky

Kalcitonin je látka hormonální povahy. Tvoří se ve štítné žláze, příštitných tělískách a v brzlíku. Zabraňuje odbourávání kostí a snižuje hladinu vápníku v krvi. Parathyrin, starším názvem parathormon, je produkován příštitnými tělísky. Aktivuje vznik hormonální formy vitaminu D - cholekalcitriolu, který zvyšuje vstřebávání vápníku ze střeva.

Doporučení pro příjem minerálních látek

Minerální látky jsou v těle zastoupeny v malém množství, pro organismus jsou však nezbytné. Tělo si je nedokáže samo vytvořit a je proto odkázáno na jejich příjem potravou a vodou. Naše strava bohužel zahrnuje spíše potraviny, které obsahují tuků, cukru a soli a minerální látky mnohdy chybí. Měli bychom proto konzumovat pestřejší stravu, hodně rozličných a čerstvých a málo technologicky upravených potravin. V každém případě je nutné vyvarovat se jakýchkoliv extrémů - jakmile přijme tělo velmi málo nebo naopak velmi mnoho minerálů, může totiž nastat extrémní reakce. Hlavním zdrojem minerálních látek je ovoce a zelenina. Na rozdíl od vitaminů jsou minerální látky při vaření stabilní, jen může dojít k vylouhování do vody, které může znamenat jejich ztrátu. Preparáty, které obsahují minerální látky nám nemohou v krátkém čase vyrovnat to, co zapříčinila absence zeleniny a několikaletá nadměrná konzumace sladkostí, jídel a nápojů, které nám odebírají vápník. Z těchto důvodů bychom měli dbát již od narození dítěte na jeho vyváženou stravu.

Tabulka hlavních minerálních látek a jejich funkcí

Čtěte také: Jak montovat terasová prkna na minerální izolaci?

Čtěte také: Moderní interiéry s minerálními podhledy

tags: #mineralni #latky #v #kostech #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Odolnost PVC a vinylu vůči vodě
• Protahování kabelu z kufru do palubky (Octavia)
• materiály pro účinné odhlučnění interiéru
• Rekonstrukce a modernizace bytů Vinohrady
• Podrobný článek o vile Tugendhat