Minerální látky v živých organismech: Klíč k životu a zdraví

Minerální látky, ačkoliv nemají žádnou energetickou hodnotu, jsou nezbytnou součástí naší výživy a hrají klíčovou roli ve správném fungování všech živých organismů. Náš organismus je nutně potřebuje a nedokáže si je sám vytvořit. Přijímáme je do těla potravou a vodou.

Význam a funkce minerálních látek

Minerální látky mají mnohostrannou úlohu a jejich absence v těle znemožňuje udržet živočicha trvale při životě. Podílí se na výstavbě tělesných tkání, jako jsou kosti a zuby. Jsou důležitým regulátorem osmotického tlaku v tělesných tkáních a tekutinách a podmiňují stálý osmotický tlak v krevních a mízních cévách, čímž zůstává zachována funkční schopnost jednotlivých biologických struktur. Jsou nepostradatelnými činiteli při vyměšovacích a resorpčních pochodech. Jsou důležité při činnosti svalstva a nervstva, podílí se na výstavbě enzymů, hormonů, vitamínů a dalších látek. Regulují, aktivují a kontrolují metabolické pochody a jsou důležité i pro vedení nervových vzruchů. Uplatňují se jako aktivátory nebo součásti hormonů a enzymů. Bez dostatečného množství minerálních látek ve výživě by naše tělo nemohlo správně fungovat.

Rozdělení minerálních látek

Minerální látky se dělí na makroelementy (potřebné ve větším množství) a mikrominerály neboli stopové prvky (potřebné v malém, stopovém množství).

Příjem a nedostatek minerálních látek

Rostliny transformují příjem minerálních látek na optimální hranici, čímž nemůže dojít k jejich předávkování u zvěře. Naproti tomu, zvýšený obsah minerálních látek v potravě nepůsobí příznivě a může vést i k onemocněním, která jsou velmi podobná otravám. V současných ekosystémech dochází často v důsledku jejich jednostranného využívání k nedostatku některých minerálních látek v potravě zvěře.

Důležité minerální látky a jejich funkce

Vápník (Ca)

Vápník je nejhodnotněji zastoupeným minerálem v našem těle, zejména v kostech a zubech, kde je spolu s hořčíkem a fosforem obsažen v kostních a zubních tkáních. Je nezbytný pro udržení všech buněčných reakcí, pro činnost nervstva, srdce, kosterního svalstva, k udržování normální propustnosti buněčných membrán a k činnosti ledvin. Nízký příjem vápníku ve stravě dětí má negativní dopad na mineralizaci kostí. Je velmi důležitý prvek v těhotenství. Dostatečný příjem vápníku je potřeba pro chemickou rovnováhu v těle. Reguluje srdeční rytmus a svalové kontrakce, chrání nervy a pomáhá tělu využívat vitamíny C, E a přeměňovat glukózu na energii. Je nepostradatelný pro metabolismus enzymů. Hraje významnou roli v procesu srážení krve, vzniku estrogenů, v činnosti žaludku, střev a močového měchýře. Nedostatek vápníku v potravě způsobuje poruchy v tvorbě kostí (křivice) a jeho pokles v krvi způsobuje zvýšenou dráždivost až křečové stavy. Příjem vápníku podporuje vitamín D, některé aminokyseliny a kyselina citrónová. Mezi potraviny, které jsou bohaté na vápník, patří například mák nebo sezam. Vápník můžeme „zničit“ nesprávným dlouhým vařením nebo máčením. Cola, hotové pokrmy a limonády působí negativně na zásobování těla vápníkem. Kyselina šťavelová ve špenátu, rebarboře, šťovíku, černém čaji a čokoládě zabraňuje příjmu vápníku.

Čtěte také: Dřevovláknité desky vs. minerální izolace

Hořčík (Mg)

Hořčík se především uplatňuje jako součást enzymů fosforylačních přeměn cukrů v těle. Působí jako koenzym v mnoha enzymatických reakcích při látkové přeměně živin, jako je syntéza mastných kyselin, proteinů, fosforylace glukózy a aktivace glykolýzy. Hořčík je potřebný při tvorbě cyklického adenozínmonofosátu, ovlivňuje prostupnost buněk, hladké svalstvo a myokard, nervosvalovou dráždivost. Je antistresový činitel, působí protialergicky, protizánětlivě a antitoxicky. Při poklesu hladiny působí negativně na nervovou činnost. Nedostatek hořčíku se projevuje křečemi ve svalech (lýtkách), závratěmi, nervozitou, střídáním průjmu se zácpou, tikem v oku. Na zvýšený přísun hořčíku je třeba dbát u dětí zejména v období rychlého růstu, při výkonnostních sportech a při déle trvajícím stresu. Také období těhotenství a kojení se bez většího přísunu hořčíku neobejde. Pro dobrou aktivaci hořčíku musíme mít dostatek vitamínu E a vápníku. Příjem hořčíku narušují nasycené mastné kyseliny z masa a uzenin, dále fosfáty např. z coly, čokolády nebo limonád. Obsah hořčíku může být narušen dlouhým máčením a vařením. To se týká také konzervovaných potravin, především zeleniny.

Fosfor (P)

V těle je obsažen ve formě kyseliny fosforečné a organických sloučeninách (nukleoproteidech, fosfoproteidech, lecitinech a pod.). Spolu s vápníkem jejich přítomnost v těle ovlivňuje pevnost kostí, jsou základem stavby paroží. Napomáhá látkové přeměně. Podílí se společně s vápníkem rozhodující měrou na stavbě kostí a zubů. Až 80 % tělesného fosforu je uloženo v kostech a zubech. Fosfor se také účastní v organismu na biochemických reakcích, a to při transportu mastných kyselin a tuků, dále při syntéze fosfolipidů (lecitinu) pro přenos nervových impulsů. Oba prvky se podílí na přenosu nervových impulsů. Fosfor je základní složkou při stavbě kostí (fosforečnan vápenatý), při syntéze nukleových kyselin, je nezastupitelný v energetickém metabolismu člověka (adenosintrifosfát aj.). Ve struktuře a funkci buněčných membrán je spoluúčinkující faktor mnoha enzymů v látkové přeměně živin a má celou řadu dalších úkolů. Nedostatek fosforu je vzácný u zdravých osob, je vyvolán zhoršenou resorpcí ve střevě při malabsorpci, vázáním fosforu na kyselinu fytovou při konzumaci rostlinné potravy, při poruchách funkce ledvin a jinými chorobami.

Sodík (Na)

V těle je obsažen ve formě zásaditých solí a jako chlorid sodný. Má vliv na osmotický tlak vnitřního tekutého prostředí těla a také na acidobázickou rovnováhu. Reguluje v organismu zejména hospodaření s vodou a rovnováhu kyselin a zásad. Spolu s draslíkem pomáhá sodík udržovat elektrochemický gradient přes buněčnou membránu. Nadměrný příjem sodíku může vést k vysokému krevnímu tlaku a dochází i k vyšší zátěži ledvin. Dokonce zvýšený obsah soli ve stravě kojenců už může zakládat dispozice k vývoji hypertenze v pozdějším věku. Vyšší příjem sodíku způsobuje také ztráty draslíku v těle. Příliš vysoká konzumace soli často způsobuje, že jsme sodíkem zásobeni víc, než dost. Pouze v případě silného pocení, zvracení, průjmu může nastat nedostatek sodíku v organismu. Hotové pokrmy, téměř veškeré uzeniny a výrobky z masa (klobásy, salámy, šunky, párky apod.) tavené sýry, a také oblíbené pizzy jsou všechny silně soleny nebo obsahují velké množství sodíku. To platí také pro slané tyčinky a smažené bramborové lupínky.

Draslík (K)

Má význam při intermediální přeměně cukrů, podporuje přenášení kys. fosforečné. Je nezbytný pro správnou činnost svalů, zejména svalu srdečního. Stimuluje duševní činnost. V takzvané sodíkovo-draslíkové pumpě spolupracují oba minerály při dráždění svalových buněk. Draslík se také podílí prostřednictvím stavby bílkovin na tvorbě hmoty svalstva. Nedostatek draslíku je obvykle způsoben stavy, kdy dochází k plýtvání bílkovinami, nebo nadměrným užíváním diuretik, která mohou způsobit ztrátu draslíku v moči. Téměř veškeré druhy ryb obsahují více než 200 mg draslíku na 100g masa. To platí také pro rybí prsty a rybí karbanátky. Obecně platí, že v libovém mase je daleko více draslíku. Draslík najdeme v houbách, zelenině a čerstvých bylinkách.

Železo (Fe)

Je především součástí krevního barviva hemoglobinu, řady enzymů a umožňuje tlakové dýchání. Má zásadní význam pro stavbu a funkci hemoglobinu (červené krevní barvivo v červených krvinkách, které mají za úkol přenos kyslíku v organismu). Je jedním z nejdůležitějších faktorů, na kterých závisí, kolik kyslíku se dostane do mozku, srdce a ostatních důležitých orgánů, včetně svalů. Při nedostatku železa ve výživě dětí vzniká chudokrevnost (anémie) s průvodními jevy jako jsou bledost, bolesti hlavy, malátnost, únava. Naopak dostatek železa zvyšuje obranyschopnost organismu vůči infekcím. Železo ničí mléko. Nedostatek železa v organismu je častý především u žen, když fyziologické ztráty jsou vyšší, než je jeho příjem potravou, dále při nesprávné výživě, při malnutrici na podkladě maldigesci a malabsorpci, u chronických onemocnění žaludku, jater, ledvin, plic, systémových onemocnění a jiných. Zdroje: vnitřnosti, maso, luštěniny, listová zelenina, vaječný žloutek, celozrnné obiloviny, kopřiva, meruňky.

Čtěte také: Jak montovat terasová prkna na minerální izolaci?

Síra (S)

Je složkou aminokyselin cysteinu a metioninu, je součástí vitamínu B1 a je potřebná k tvorbě kyseliny sírové v játrech a také při detoxikaci jedovatých zplodin vznikajících v organismu. V lidském těle je obsažena v bílkovinách, a to v aminokyselinách cysteinu, methioninu a taurinu. Je součástí mnoha enzymů, které se podílejí na štěpení bílkovin. Podílí se na tvorbě inzulinu a prodlužuje dobu jeho působení v těle. Je součástí oční duhovky a účastní se funkce zraku. Náleží k nejdůležitějším „krášlícím“ látkám pro vlasy, pokožku a nehty. Síra dokáže ve formě solí vázat jedy a proplavovat vodu ve střevech. Tím podporuje trávení a odbourávání jedovatých látek, jako je například kadmium a arzén. Sloučeniny síry v křenu, řeřiše, hořčici, kapustě, ředkvi, cibuli pórku a česneku mají antibiotické účinky.

Chlor (Cl)

Je nezbytný při tvorbě kyseliny solné, pro činnost červených krvinek a také při transportu kyslíku. Společně se sodíkem zodpovídá za hospodaření s vodou v lidském organismu. Kromě toho je také součástí kostí a žaludeční kyseliny. Spotřeba chloridu u kojence se pohybuje mezi 0,9 g na den a během dětství stoupá až na 2,8 g. Příjem chloridu se děje prostřednictvím kuchyňské soli, chloridu sodného. Současná strava obsahuje nadměrné množství soli a jestliže k tomu ještě připočteme konzumaci uzenin máme příjem soli opravdu nadměrný. K nedostatku chloridu dochází opravdu jen zřídka.

Jód (I)

Ze skupiny stopových prvků má význam především na činnost štítné žlázy. Jeho hlavní úlohou v lidském organismu je účast na tvorbě hormonů štítné žlázy. Jód urychluje metabolismus živin. Dostatek jódu zlepšuje kvalitu kůže, vlasů, nehtů a zubů. Zklidňuje nervy a zlepšuje mentální funkce. Dostatečný přísun jódu v těhotenství je nezbytný, protože u plodu ovlivňuje mentální a pohlavní vývoj. Nedostatek jódu, který způsobí nedostatečnou tvorbu hormonu štítné žlázy (struma), je spojen s vážným narušením metabolismu v těle. Nízké množství jódu v půdě je i v mnoha oblastech ČR. Obsah jódu v potravinách je závislý na jeho obsahu v půdě. Ze živočišných potravin jsou to mořští živočichové, maso, mléčné výrobky, z rostlinných potravin celozrnné obiloviny, luštěniny, zelenina.

Zinek (Zn)

Je přítomen ve všech tkáních. Je pro organismus esenciální, neboť je součástí metaloenzymů a má roli v jejich struktuře, v katalytické a regulační aktivitě. Má významnou roli ve struktuře a funkci biomembrán. Stabilizuje struktury DNK, RNK a ribozomů. Z fyziologického hlediska je důležitý pro funkci slinivky, má vliv na růst, sexuální vývoj, hojení ran a na imunitu. Nedostatek zinku může být vyvolán jeho nedostatečným příjmem v potravě, nebo u nemocných s poruchami digesce a resorpce v tenkém střevě, u osob starých nebo dlouhodobě nemocné. Při nedostatku zinku se zvyšuje chuť na sladkosti. Je účinný ochranný prvek před rakovinou. Jeho nedostatek může vést k nedostatečnému vývoji a poruchám pohlavních žláz. Nadměrný příjem zinku může vyvolat toxické projevy především v trávicím traktu.

Selen (Se)

Je z hlediska antioxidační aktivity v organismu nepostradatelný. Z biologických efektů se ukazuje, že selen je nezbytný pro činnost svalstva a myokardu, příznivě ovlivňuje funkci štítné žlázy. Spolu s vitamínem E má příznivý efekt na poškozenou játra, toxické chemické poškození tkání, zánět, imunitu a vznik rakoviny. Nedostatek selenu se pozoruje v několika zemích (i v ČR) v závislosti na přítomnosti selenu v půdě a následně jeho obsahu v potravinovém řetězci. Jen vysoké dávky selenu jsou toxické. Obsah selenu v potravinách je závislé na jeho množství v půdě. Cukr totálně ničí selen v organismu. Zdroje: kukuřice např. ve formě lupínků, pšeničné klíčky, cibule, semena, plody moře, luštěniny, celozrnné obilniny a výrobky, vejce, chřest.

Čtěte také: Moderní interiéry s minerálními podhledy

Mangan (Mn)

Podílí se na enzymatických reakcích. Účinnost Mn v metabolismu živočichů je závislý na obsahu Ca a P. Je nezbytný pro růst, reprodukci, hmotnost těla, činnost centrálního nervového systému a v případě jeho nedostatku se objeví poruchy metabolismu lipidů a sacharidů. Nedostatek Mn má za následek zpomalení růstu. Při vysokých dávkách se mohou objevit toxické příznaky. Rostlinná potrava je dobrým zdrojem manganu: čaj, káva, ovesné vločky, celozrnné obiloviny, ořechy, petržel, jalovce, sója, v živočišné potravě je tohoto prvku méně, nachází se v mléce, mase, mořských rybách a vejcích.

Fluor (F)

Je důležitý pro stavbu zubní skloviny. Přítomnost velkého množství F v pitné vodě má za následek zhoršení zdravotního stavu a poruchy plodnosti. V blízkosti továren stoupá vydatně i obsah F. Fluor se považuje za důležitý prvek při vytváření struktury zubní skloviny a kostí. Jeho nedostatek se zatím zjištěn podle zvýšené kazivosti chrupu v regionu, kde ve vodě byla nízká koncentrace fluoru. Jeho nadměrný příjem působí nepříznivě na metabolismus kostí a zubů, vyvolává fluorózu event. až toxické příznaky.

Kobalt (Co)

Je neoddělitelnou složkou vitamínu B12 a tím je důležitým krvetvorným činitelem. Je potřebný pro růst a vývoj člověka a živočichů. Nedostatek kobaltu se dosud nepotvrdil.

Chrom (Cr)

Potencuje účinnost inzulínu, zlepšuje toleranci glukózy, ale zasahuje i do metabolismu tuků, proteinů a nukleových kyselin. Nedostatek chromu v organismu se připisuje na účet vysoké konzumaci rafinovaného bílého cukru a bílé mouky v naší stravě. Nedostatek chromu je možný při nesprávné výživě, při poruchách metabolismu sacharidů eventuelně lipidů.

Molybden (Mo)

Molybden je těkavý element v přírodě. Nedostatek molybdenu je spojen s poruchou růstu, plodnosti, změn metabolismu kostí, neurologickými a očními poruchami.

Bor (B)

Zasahuje do metabolismu makroelementů. Nedostatek bóru vyvolal poruchy metabolismu vápníku, mědi a hořčíku. Deficit tohoto minerálu vyvolává poruchy růstu, fertility, změn v metabolismu makrominerály.

Křemík (Si)

Je důležitý pro pojivovou tkáň a je významný pro tvorbu chrupavky a kosti, avšak mechanismus je neznámý.

Doplnění minerálních látek v praxi

V praxi doplňujeme minerální látky v krmných směsích nebo přímo formou slanisek či lizů. Sůl dobytčí (chlorid sodný) je kuchyňská sůl denaturovaná egacidovou červení, která se využívá k ochucení krmiv pro zvěř. Kamenné kusy soli se pro zvěř využívají jako lizy bez úprav. Sůl zvyšuje jednak chutnost krmiv, tlumí nepříznivé účinky draslíku, obsaženého nejen v okopaninách, ale i v zelené píci. Je zdrojem kyseliny solné a sodíku, účastní se trávení bílkovin a tuků. Nedostatek soli se projevuje snižováním hmotnosti, nechutenstvím a průjmy. Předávkováním solí může dojít až k otravě. Za přiměřené množství sodíku se pokládá koncentrace 0,2 - 0,4 v kg krmiva. Sůl se rovněž často využívá k prosolování objemových krmiv při skladování, částečně může zabránit vzniku plísní.

Mediciální lizy

Využívané mediciální lizy jsou sestaveny tak, aby doplnily většinu výše uvedených prvků v potravě zvěře. V mysliveckém provozu zlepšují její zdravotní stav a celkovou fyzickou zdatnost. V praxi jsou známé mediciální kostky pro zvěř o hmotnosti 500 a 1000 g v následujícím složení:

Při dostatečném zajištění vhodné potravy doplněné minerálními látkami se často napomůže zabránit škodám, které zvěř působí hlavně na lesních kulturách.

Medikované doplňky

V praxi jsou využívány také medikované doplňky včetně uváděných minerálních látek, které obsahují léčiva k preventivní ochraně zvěře před onemocněními. Většina těchto léčivých přípravků slouží jako doplňky krmných směsí (sestavováním a výrobou se zabývá Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv).

Využitím minerálních látek a doplňků v potravě zvěře se napomůže k udržení dobré fyzické kondice a zdravotního stavu zvěře. Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření.

tags: #mineralni #latky #v #zivych #organismech #informace

Oblíbené příspěvky:

• proč instalovat parotěsnou fólii pod střešní krytinu
• Analýza kroucených informací o betonových sloupech
• České Stonehenge: Průvodce kamennými kruhy
• Kompletní průvodce podhledy střech a jejich napojením
• Vlastnosti obkladových desek