Chemický beton a geopolymery: Řešení pro moderní stavebnictví a výzvy současnosti

Současný vývoj cen pohonných hmot začal pro mnoho stavebních firem představovat zásadní problém, což má dopad i na zdražování stavebních materiálů navázaných na ropné produkty, jako jsou asfalt, plastová potrubí, izolační materiály, hydroizolace nebo různé chemické přísady do stavebních směsí.

Podle Svazu podnikatelů ve stavebnictví už od začátku konfliktu u některých stavebních materiálů stouply ceny o několik procent a u části z nich se očekává ještě výraznější růst spolu s horší dostupností. „V této chvíli už víme, že nejsou dostupné materiály, u nichž výroba probíhá na bázi ropných produktů, třeba živice. Za tři týdny je u ní nárůst ceny o 100 procent a avízo, že vůbec nebude,“ řekl člen představenstva Svazu podnikatelů ve stavebnictví Rudolf Borýsek.

Dopady rostoucích cen na stavebnictví

Během března cena ropy Brent vzrostla o více než 60 procent. Nejprodávanější benzin Natural 95 se v úterý podle dat společnosti CCS prodával v průměru za 41,60 koruny za litr a nafta za 48,33 koruny za litr. Proti konci února je průměrná cena benzinu o přibližně osm korun vyšší a dieselu zhruba o 15 korun. „V našich nákladech se zvýšení ceny nafty promítá velmi výrazně. V praxi to znamená navýšení celkových nákladů projektů o pět až 10 procent oproti cenám, za které byly zakázky vysoutěženy například ještě v únoru,“ uvedl jednatel stavební společnosti Stavosil, která buduje hlavně silnice nebo mosty, Petr Vesecký. Dodal, že růst cen paliv nedopadá jen na logistiku, ale i na provoz techniky přímo na stavbách. „Za den natankuji do jednoho stroje i 300 litrů nafty. Pokud by ceny dále výrazně rostly, dostáváme se do situace, kdy není reálně možné zakázky za stávajících podmínek realizovat,“ varoval dále Vesecký.

Asfalt, izolace, plasty

Silně dotčenou oblastí jsou stavební materiály vyráběné z ropy, na nichž se rostoucí ceny podle mluvčí společnosti Strabag Edity Novotné projevují už nyní. „Došlo k prudkému nárůstu cen klíčových produktů, ať už nafty, nebo například bitumenů používaných při výrobě asfaltových směsí,“ říká Novotná. Skokový růst cen trápí také stavební společnost Porr, která eviduje zdražení asfaltu až o 54 procent, v některých případech dokonce až na dvojnásobek původní ceny. „U větších infrastrukturních zakázek, kde se pracuje s vysokými objemy asfaltových směsí, tak může rozdíl v cenách znamenat navýšení nákladů v řádu vyšších jednotek až desítek milionů korun,“ upozornil generální ředitel firmy Porr Dušan Čížek. Podle prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiřího Nouzy už zdražování zasáhlo například i izolační materiály. „Aktuálně máme informace o materiálech, jako jsou polystyren a minerální vaty, kde jsme v minulém týdnu identifikovali zvýšení cen od výrobců o zhruba 15 procent,“ uvedl Nouza. Výrobce stavebních materiálů Wienerberger upozorňuje, že nejsilnější přímý dopad se může projevit u plastových výrobků. „Největší přímý dopad lze ale očekávat u plastových potrubních systémů. V tomto segmentu hraje cena ropy zásadní roli a ovlivňuje cenu vstupních granulátů,“ řekl komerční ředitel společnosti Petr Magda. Zdražuje ale i beton, a to zhruba o deset procent, nebo i zdicí materiály o pět procent, rychle rostou ceny rovněž u hutních výrobků. Stejně tak geotextilie či geomříže, kde během týdne stoupla cena zhruba o pět procent, vyplývá z údajů Svazu podnikatelů ve stavebnictví.

Developeři a budoucí investice

Developeři zatím projekty neodkládají. Generální ředitel Ekospolu Evžen Korec uvedl, že se zdražování pohonných hmot a stavebních materiálů začíná do projektů promítat, ale zatím ho zvládají korigovat. „Vzhledem k tomu, že uzavíráme smlouvy na velké stavební zakázky v řádu stovek milionů až miliard korun, dokážeme nárůsty vstupů poměrně dobře regulovat tak, že jejich zdražení není dramatické. Navýšení se pohybuje zhruba kolem osmi procent.“ Korec uvedl, že cena jejich bytů v meziročním srovnání vzroste zhruba o pět procent a že firma zatím nezvažuje žádné odkládání projektů. To podle Korce ani není řešením, protože nelze očekávat, že dojde ke zlevnění stavebních materiálů. Opatrnější je rétorika developerů u budoucích investic. „Aktuální vývoj na Blízkém východě vnímáme jako jeden z faktorů, které můžou negativně ovlivnit náklady ve stavebnictví. Rozsah celkového dopadu bude záviset ale především na délce a intenzitě současné situace,“ řekla výkonná ředitelka společnosti Central Group Michaela Váňová. Obchodní ředitel skupiny Crestyl Viktor Peška upozorňuje, že u běžících staveb je většina nákladů zasmluvněna, takže přímý dopad růstu cen developera trápit nemusí, ale situace může být jiná u nových projektů. „Řada surovin potřebných pro výrobu stavebních materiálů bude v případě přetrvávající krize chybět, což může mít na celý sektor zásadní dopad,“ řekl Peška. Podle Nouzy je navíc už nyní kvůli obavám z možného budoucího nedostatku cítit určitý tlak a snahy o předzásobení a rozhodující podle něj bude délka trvání krize. „Bude-li trvat v řádu měsíců, budou důsledky významné a velmi nepříznivé. V tuto chvíli, obrazně řečeno, platí, že se situace mění každým okamžikem a je velmi těžké ji predikovat,“ uvedl Nouza.

Čtěte také: pevné kotvení s polyesterovou maltou

Palivové a inflační doložky

Růst cen paliv otevírá otázku, kdo ponese náklady spojené s prudkým zdražováním. Jedním z nástrojů jsou takzvané palivové doložky, které umožňují upravit cenu zakázky podle vývoje cen pohonných hmot a promítnout jejich výrazné zdražení do nákladů projektu. „Naši dopravci nás již vyzvali k jednání o úpravách smluv, konkrétně k zavedení palivových doložek,“ uvedl Čížek ze společnosti Porr, který vedle standardních valorizačních mechanismů považuje za důležité, aby u zakázek s vysokým podílem rizikových činností, zejména zemních prací a pokládky asfaltu, vznikl prostor pro příplatky či slevy navázané na vývoj cen nafty a bitumenu. Skanska připouští, že u delších projektů se takové nástroje mohou uplatnit. „U dlouhodobých projektů nebo zakázek s vyšší citlivostí na vývoj vstupních nákladů připadá v úvahu i využití inflačních nebo palivových doložek, vždy ale v závislosti na konkrétním projektu a na dohodě s investorem,“ doplňuje vedoucí vnějších vztahů firmy Skanska Central Europe Ondřej Šuch, podle něhož by ale nemělo jít o plošné opatření. Podle Nouzy na řešení současné krize neexistuje žádný univerzální recept.

Ultra-vysokopevnostní beton TOPCRETE® (UHPC)

TOPCRETE® je ultra-vysokopevnostní beton, zkráceně označovaný jako UHPC, jehož krychelná pevnost se standardně pohybuje od 120 až po 190 MPa. Svým složením vyhoví i těm nejagresivnějším stupňům vlivů prostředí a jeho trvanlivost se odhaduje na více než 200 let. Díky velmi vysoké pevnosti UHPC lze navrhovat menší průřezy konstrukcí a snížit tak celkovou vlastní hmotnost konstrukce. Vysoká odolnost UHPC umožňuje tento materiál použít i pro velmi exponované konstrukce. České technické normy ČSN EN 206+A2 a ČSN P 73 2404 uvádí nejvyšší pevnostní třídu C 100/115. Pro výrobu ultra-vysokopevnostního betonu TOPCRETE®, který normami danou nejvyšší pevnostní třídu překračuje, se řídíme vlastní podnikovou normou, podle které deklarujeme nejnižší pevnostní třídu C 110/120. TOPCRETE® svým složením vyhoví všem stupňům vlivu prostředí ukládané normami: X0, XC1-4, XD1-3, XF1-4, XA1-3, XM1-3. V případě, že konstrukce bude vystavena síranové agresivitě, lze vyrobit beton UHPC i s použitím síranovzdorného cementu CEM III/B L - LH/SR. TOPCRETE® je navržen jako beton samozhutnitelný s deklarovanou konzistencí SF2, tedy rozlití kužele 660 - 750 mm. Díky velmi nízkému obsahu vody a vysoké dávky superplastifikátorů je UHPC oproti standardním samozhutnitelným betonům znatelně viskóznější. Vzhledem k velmi vysokému obsahu cementu a mikrosiliky je nutné počítat s nadměrným autogenním smrštěním betonu v rané fázi jeho zrání. UHPC beton TOPCRETE® se dopravuje z betonárny autodomíchávači na stavbu.

Použití vysokopevnostního betonu

Vysokopevnostní beton je snadno použitelný 2v1: beton pro stropy a vyztužené konstrukce + potěry.

• Pro všechny betonářské a potěrové práce v domě a na zahradě.
• XC2: Vysoce odolný vodě a změnám teploty.
• Zrnitost 4 mm: Snadno vyhladitelný povrch.
• Snadné použití: Přidejte suchou směs do vody a promíchejte ji.
• Betonáž nosných a vyztužených konstrukcí.
• Betonování vnitřních prostor kuchyní, lázní, prádelen, bazénů, aj.
• Ideální na zhotovení podlah v průmyslových halách se zátěží strojních zařízení.
• Potěr určený pro podlahové vytápění.

Oblast použití:

• Exteriér: podlaha + stěna + strop
• Interiér: podlaha + stěna + strop
• Do vlhkých prostor
• Oblast vytápění-chlazení
• Podlaha

Způsob zpracování:

• Pro ruční a strojní zpracování.

Ochranné systémy pro vodárenská zařízení a čistírny odpadních vod

U železobetonových konstrukcí ve vodárenských zařízeních a čistírnách odpadních vod lze zajistit vodotěsnost celou řadou ochranných systémů. Vodotěsnost, ochrana proti erozi a do jisté míry i zlepšení chemické odolnosti jsou hlavními důvody pro použití vodotěsnících a ochranných systémů ve vodárenských zařízeních pro úpravy pitné vody. Při čištění odpadních vod má vodotěsnost stejnou důležitost, ale v místech, kde je beton vystaven působení kyseliny sírové, která se vytváří mikrobiologicky ze sirovodíku, je zásadní chemická ochrana železobetonové konstrukce. Sirovodík, který vzniká anaerobní oxidací síranů přítomných v odpadních vodách, uniká do vzduchu nad odpadní vodou a pak oxiduje, následkem čehož se na povrchu betonu tvoří kyselina sírová. A právě tato vznikající kyselina způsobuje vážné zhoršování kvality betonu.

Nevýhody polymerových nátěrů

Tradičně se pro zajišťování vodotěsnosti a ochrany vodárenských zařízení i čistíren odpadních vod používají nátěrové hmoty na polymerovém základě, např. epoxidové, vinyl-esterové a další polymery. I když polymery vykazují velmi dobrou chemickou odolnost, mají při aplikaci na betonu trvale vystaveném vodě řadu nevýhod, často s následkem poruch z důvodu uvolnění od betonového podkladu. Polymerové nátěry nanesené na beton selhávají z celé řady důvodů, ale hlavním problémem je přítomnost vlhkosti - v betonu i na jeho povrchu. I při použití polymerových nátěrů slučitelných s povrchovou vlhkostí, např. speciálních epoxidů, nepropustnost vodních par (malá dýchatelnost) vede k uvolnění od betonu. Obdobně, pokud se voda dostane na rozhraní mezi betonem a polymerovým nátěrem z vnějšku (např. z okolní podzemní vody), kapilární tlaky vznikající u tohoto rozhraní způsobí uvolnění. Často se mylně předpokládá, že uvolnění polymerového nátěru je způsobeno tlakem vodních par. Skutečný tlak vodních par je ale příliš malý, aby způsobil závadu přilnavosti a jeho uvolnění způsobuje kapilární tlak vody na rozhraní. Aby nedošlo k uvolnění nátěru vzhledem k přítomnosti vlhkosti, beton musí být zcela suchý až do hloubky 2-3 cm. Zejména u projektů oprav a obnovy je rovněž obtížné získat souvislý polymerový nátěr. Pro podklad bez kráterků a mikroskopických trhlin se vyžaduje hladký a dokonce rovný povrch, takže pro přípravu erodovaného nebo chemicky poškozeného povrchu se často vyžaduje tenká cementová vrstva. Pokud se nepodaří zajistit souvislost nátěru, výsledkem bude pronikání vody k rozhraní mezi nátěrem a betonem s následným uvolněním nátěru.

Čtěte také: Vše o cementu a betonu

Polymery modifikované cementové nátěry

Dalším a lepším řešením pro ochranu betonových konstrukcí v prostředích vodárenských zařízeních a čistíren odpadních vod je používat polymery modifikované cementové nátěry se základem z portlandského nebo aluminátového cementu. Vysoká úroveň polymerové modifikace zajišťuje vynikající chemickou odolnost a flexibilitu. Na druhé straně obsah cementu způsobuje, že tyto nátěry „dýchají“, což umožňuje, aby se vodní páry odpařovaly a případné kapilární tlaky na rozhraní se uvolňovaly, a tak se eliminovaly problémy uvolňování nátěrů - membrán na polymerovém základě. Polymery modifikované cementové materiály lze nanášet na beton zcela nasycený vodou a dokonce, i když je na povrchu přítomná vlhkost. Materiály z polymery modifikovaného portlandského cementu se využívají k vodotěsnosti a ochraně železobetonu ve vodárenských zařízeních a v určitém rozsahu (v otevřených konstrukcích) i v čistírnách odpadních vod, a to při opravách i nových stavbách. V kombinaci s dalším zesílením jsou rovněž vhodné pro zajištění vodotěsnosti betonových konstrukcí vystavených působení ozónu. Nátěry z polymery modifikovaných aluminátových cementů se využívají v aplikacích, kde se očekávají vyšší koncentrace sirovodíku, např. u zastřešených čisticích zařízení (usazovacích nádrží), vyhnívacích nádrží, přečerpávacích stanic, kanalizací a průlezů. Synergie mezi polymerovým modifikátorem a složením aluminátového cementu zajišťuje vynikající odolnost vůči mikrobiologicky způsobené korozi. Chemická odolnost nátěru z polymery modifikovaného vápníkovo-aluminátového cementu vůči mikrobiologicky vzniklé kyselině sírové byla dlouhodobě testována ve zkušební komoře v prostředí s vysokým obsahem kyseliny sírové, 24 až 40 ppm (dílů na milion) a hodnotou pH betonového povrchu menší než 1. Cem-Kote Flex ST i Cem-Kote Flex CR se snadno aplikují, nástroje a zařízení se čistí jednoduše omytím vodou, a tyto materiály nevykazují žádné ze zdravotních rizik, která se vyskytují u systémů polymerových nátěrů. Cem-Kote Flex ST a Cem-Kote Flex CR jsou dvousložkové materiály, které se skládají ze suchých prášků balených v pytlích a tekuté polymerové přísady dodávané v plastovém kontejneru. Tyto dvě složky se míchají na místě pomocí konvenčního elektrického lopatkového mixéru a nanášejí se ve dvou vrstvách štětcem nebo stříkáním v celkové tloušťce 1,6 až 2 mm. V případě nové konstrukce postačuje k očištění stávajícího betonu vysokotlaké omytí. K přetření menších povrchových pórů se použije Cem-Kote Flex ST/Cem-Kote Flex CR, větší póry se předem zaplní stejným materiálem smíchaným s menším množstvím tekuté složky tak, aby bylo dosaženo konzistence pro nanášení zednickou lžící. Praskliny vzniklé smršťováním při schnutí se upraví pomocí zesilující tkaniny - Reinforcing Fabric NW, což zajišťuje vodotěsnost, i když je kapacita přemostění trhliny pomocí pružných materiálů Cem-Kote Flex ST/Cem-Kote Flex CR překročena. Pro nanášení materiálů Cem-Kote Flex ST/Cem-Kote Flex CR stříkáním lze použít několik typů zařízení, včetně peristaltických a objemových. V případě velmi hrubých povrchů se poškozený beton odstraní a povrch se očistí vysokotlakou vodou. Materiály z portlandského cementu modifikované mikrosilikou, např. Fibre-Patch OV pro ruční aplikaci, nebo Spray-Con WS ST pro aplikaci procesu vlhkého torkretovacího betonu, se nanášejí v tloušťkách kolísajících od 1 do 10 cm, v závislosti na stupni poškození. K opravě povrchu se vyžaduje vyrovnávací vrstva, která při aplikaci Cem-Kote Flex CR zajišťuje hladký povrch při minimalizaci kráterků. Čistírny odpadních vod, průlezy a kanalizační systémy obsahují také kovové části, které vyžadují ochranu proti korozi. Systémy polymerových vrstev chránící proti korozi se při opravách těchto konstrukcí velmi obtížně aplikují, protože ke své funkci vyžadují velmi čisté („bílý kov“) a suché povrchy. Systémy ochranných vrstev jsou také velmi citlivé na drobné kráterky, kde je rychlost koroze značně vysoká. Společnost Gemite úspěšně využívá protikorozní nátěr na cementové bázi, Fibre-Prime, který nevyžaduje povrch s „bílým kovem“ a postačuje odstranění volné rzi. Je zcela tolerantní dokonce i vůči povrchové vlhkosti přítomné na kovových součástech. Pro dodatečnou ochranu vůči korozi mikrobiologicky způsobené kyselinou sírovou se přes Fibre Prime může aplikovat Cem-Kote Flex CR. Rozsáhlá terénní porovnání projektů s využitím Cem-Kote Flex ST a Cem-Kote Flex CR v Kanadě ukázala, že u těchto materiálů se nevyskytují problémy s jejich uvolňováním, ale jsou i značně levnější, když „náklady v místě“ jsou přibližně 3 až 4krát nižší než u polymerových nátěrů.

Geopolymery: Materiály budoucnosti

Velice zajímavá je hypotéza francouzského chemika profesora Josepha Davidovitse, kterou přednesl v roce 1974 na egyptologickém kongresu v Lyonu o materiálu, ze kterého jsou postaveny pyramidy. Tenkrát bylo prvně vyřčeno slovo „geopolymer“ - umělý kámen. Tento materiál podle jeho hypotézy totiž již před více než 4 500 lety nejspíše používali stavitelé pyramid. Prakticky jakýkoli kámen lze vytvořit uměle, a to s takovou dokonalostí napodobení, že se od přírodního dá rozlišit jen vysoce specializovanou analýzou. Špičkový francouzský chemik to dobře věděl, a tak si položil logickou otázku: Mohli dělníci před pěti tisíci lety dostat obrovské kvádry do takových výšek, když neměli důmyslné transportní mechanizmy a neznali ani kolo? Dospěl k závěru, že nikoli. Zato ho napadla daleko pravděpodobnější teorie. Ke stavbě pyramid využívali stavebníci období záplav, kdy se Nil rozlil do daleka. Teorii Josepha Davidovitse dnes podporují nejen dochovaná vyobrazení a hieroglyfický zápis na čtyřech staroegyptských tabulkách, ale i řada důkazů z později provedených laboratorních zkoušek. Nerost, z něhož jsou pyramidy postaveny, obsahuje vodu, pohlcuje záření a jsou v něm nepatrné vzduchové bubliny. Nic z toho se u přírodních kamenů nevyskytuje. Navíc jsou některé složky vzorků z pyramid amorfní (nezkrystalizované) a uvnitř vzorku lze najít rovněž vlasy. Vše tedy nasvědčuje tomu, že stavitelé ve starém Egyptě používali vyspělou technologii, která využívala dostupných přírodních zdrojů (vápenec, voda, jíl, soli) k výrobě „geopolymerického betonu“. Tomu, aby se dalo zjistit přesné složení takto vzniklých bloků, dosud brání odpor egyptologů. Musíme se proto spolehnout na odhady profesora Davidovitse. Podle nich obsahují tvárnice 93 - 97 % složek přírodního vápence, zbytek tvoří pojivo. V něm převažuje kaolinitický jíl z vápence v Gíze, podstatný je přídavek sody (ta pochází ze spalování palmového dřeva a natronové soli), která výslednou hmotu pojiva změnila v geologické lepidlo. Egypťanům se tak podařilo vytvořit geopolymerický cement chemicky srovnatelný s přírodním kamenem, který pojí skály. To je důvod, proč geologové nemohou klasickou metodou krystalografické analýzy rozlišit přírodní vápenec od umělého.

Vlastnosti a aplikace geopolymerů

Geopolymery nabízejí široké a různorodé uplatnění. Pro svou extrémní odolnost mohou sloužit jako vynikající izolace a stavební materiál. První aplikace ve stavebnictví pocházejí z let 1972-1976, kdy byl geopolymer nanášen na dřevotřískové desky, aby zvýšil jejich ohnivzdornost. Už nyní se tyto materiály využívají rovněž v jiných oborech např. na výrobu výfukového potrubí vozů Formule 1 nebo na výrobu tepelných štítů pro raketoplány. A do budoucna může být velmi podstatná stabilizace nebezpečných a radioaktivních odpadů pomocí geopolymerních matric (tzv. solidifikace) nebo schopnost zpracovat jako surovinu pro výrobu geopolymerů (alkalicky aktivovaných materiálů) odpadní produkty z teplárenských a energetických provozů. Předností geopolymerů ve srovnání s betonem je především jejich vyšší pevnost v tlaku, ale nezanedbatelná je rovněž značná odolnost proti ohni, chemická odolnost, mrazuvzdornost, a také podstatně ekologičtější způsob výroby. Při běžné výrobě geopolymerů vzniká šestkrát méně oxidu uhličitého než při výrobě cementu. Při výrobě jedné tuny cementu unikne do ovzduší stejné množství CO2, tedy rovněž jedna tuna! V absolutním vyjádření tak výroba cementu v roce 2005 celosvětově vyprodukovala 1,8 miliardy tun CO2. Současná produkce cementu tvoří osm procent všech emisí, které mají na svědomí skleníkový efekt a vznik ozonové díry, a přesto se počítá s růstem potřeby cementu na celosvětovém trhu již do roku 2020 na dvojnásobek. Jako jeden z významných prostředků řešení hrozící ekologické katastrofy se nabízejí právě geopolymery.

Ekologická výroba geopolymerů

Geopolymery se obecně vyrábějí alkalickou aktivací vhodného materiálu, což jsou např. odpadní materiály jako elektrárenský popílek a různé strusky a nebo materiálů již využívaných v betonářském průmyslu jako např. metakaolin a Portlandský cement (PC). Na světě existují ložiska pro výrobu geopolymerů, která se už nemusí aktivovat (tedy tepelně zpracovat při teplotě 600-700 °C). Znamená to, že pak při výrobě geopolymerů nevznikají žádné emise. V tuto chvíli jsou známa dvě taková ložiska. Český trumf pro ekologickou výrobu geopolymerů představují haldy lupku poblíž Zbůhu u Plzně. Lupek je odpad z těžby černého uhlí. Původně se nacházel ve slojích (vrstvách) nad vrstvami uhlí. Protože jde o materiál málo kompaktní, který by se při rubání uhlí na horníky zřítil, bylo nutné ho odtěžit. Na haldách došlo k samovznícení materiálu, takže výše zmíněný proces aktivace už zde proběhl přírodní cestou. Uvnitř haldy hoří neustále, ale jde o endogenní (tedy vnitřní) hoření hlušiny s minimem kyslíku. Oxid uhličitý se při tomto procesu uvolňuje už dlouhá léta, ovšem v téměř neměřitelném množství. Více ho unikne jen tehdy, když hoření pronikne na povrch. Právě teď přišel čas, aby lupek přestal zahálet: z „kontrolovaného odpadu“ se stane výrobní surovinou. Na haldách u Zbůhu je ho tolik, že by dokázal nahradit poptávku po cementu pro celou Českou republiku zhruba na 20 let. Přesto v nejbližší době půjde jen o doplněk výroby cementu byť výslednou kvalitou nesrovnatelně lepší a ekologicky významný.

Srovnání geopolymerů a standardních betonů

Geopolymery mají výrazně vyšší pevnost v tlaku. Standardní betony z Portlandského cementu mají pevnost v tlaku asi 30 MPa, speciálně upravené betony až 60 MPa, oproti tomu geopolymery dosahují přibližně pevnosti 100 MPa. Nezanedbatelná je rovněž jejich značná tepelná odolnost (beton max. 500 °C, geopolymery až 1000 °C). Většina geopolymerů vykazuje nižší pevnost v tahu za ohybu, ale z výzkumů je známo, že lze použít v těchto materiálech výztuž běžně používanou u klasických betonů tj. uhlíkovou ocel a antikorozní ocel. Díky silně zásaditému prostředí samozřejmě nelze použít žádné materiály z lehkých kovů a slitin, ale ani skleněnou výztuž z běžně používaných skelných vláken typu E (eutalová), která jsou v prostředí cementové nebo geopolymerní matrice rychle napadána a velmi rychle zcela ztrácí výztužnou schopnost. V těchto aplikacích je pak nutné použít alkalivzdorná skelná vlákna. Myšlenky pro použití geopolymerů při výstavbě mostů jsou jistě zajímavým směrem v současné moderní době.

Čtěte také: Pohledový beton a bednění

Následující tabulka porovnává klíčové vlastnosti geopolymerů a standardních betonů:

tags: #mopoly #chemicky #beton #informace

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat správnou terasovou dlažbu na bazaru
• Využití zelených dopadových dlaždic 100x100 cm
• Jak správně použít vyrovnávací tmel na stěny?
• Jak na opravu střešních trámů: podrobný průvodce
• Zjistěte více o funkčnosti plastového soklu