Rizika spojená s topením dřevem a galvanická koroze kovů

Při topení dřevem je důležité dodržovat správné postupy a používat kvalitní palivo. Kvalitní palivo je základem výkonu a účinnosti krbů a krbových kamen.

Výběr palivového dřeva

Nejdůležitějším parametrem palivového dřeva je jeho vlhkost. Na topení je třeba používat dřevo s obsahem vody pod 20 %. Čerstvě vytěžené dřevo obsahuje 50-60 % vody. Čím více vody dřevo obsahuje, tím více energie je při hoření zapotřebí k jejímu odpaření a tím méně energie se přemění na teplo. Vysušené dřevo je ve srovnání s čerstvým několikrát výhřevnější.

Výběr palivového dřeva závisí na zdroji tepla a na účelu vytápění. Například jehličnany s vysokým obsahem pryskyřic nejsou vhodné pro otevřené krby, protože ohrožují interiér jiskrami. Na roztápění je vhodnější dřevo měkké než tvrdé. Měkké dřevo je však méně husté, a proto ho potřebujeme objemově více než dřeva tvrdého.

U měkkého dřeva, jako je smrk, borovice, modřín, lípa nebo topol, obvykle stačí doba schnutí jeden rok. Borovice by ale měla schnout o něco déle, protože obsahuje hodně pryskyřice, z těchto důvodů při jejím spalování může vznikat více sazí. Totéž platí pro sukovitější modřínové dřevo. U tvrdého dřeva, snad s výjimkou břízy, je doba schnutí delší, obvykle 2 roky. Nejdéle by mělo schnout dřevo dubové, i déle než 2 roky. Ořech musí schnout až čtyři roky, ale na polena do krbu se nevyplatí, jde o velmi drahé dřevo.

Netopte natřeným, impregnovaným, či jinak chemicky ošetřeným dřevem ani dřevotřískou, neboť jejich zplodiny poškozují životní prostředí i topeniště, kouřovody a komíny. Zplodiny jsou leckdy jedovaté a popel z nich nebudete moci použít v zahradách jako hnojivo!

Čtěte také: Podlahové topení a lamino: Co potřebujete vědět

Při správném hoření a vlhkosti dřeva zůstává topeniště nezačouzené a unikající kouř z komína není téměř vůbec vidět.

Druhy palivového dřeva a jejich vlastnosti:

  • Dub - tvrdé dřevo s vysokou výhřevností, vhodné do krbů, ohnišť, krbových vložek a kamen. Odolné vůči plísním, dlouho a pomalu hoří.
  • Buk - má menší tloušťku kůry než dub, díky tomu má ještě menší popelnatost. Je rovněž vhodný pro celoroční vytápění ve všech druzích kotlů, kamen i krbů. Výhřevnost buku je o málo nižší než u dubu.
  • Bříza - Středně tvrdé listnaté dřevo, s vysokou výhřevností jen o málo menší než dub nebo buk. Je vhodné na pravidelné vytápění v kamnech nebo kotlech. Naopak je nevhodné do otevřených krbů a ohnišť kvůli štiplavému kouři.
  • Akát - tvrdé dřevo s nejvyšší výhřevností, špatně se štípe. Rychle vysychá, odolné vůči vlhkosti a plísním.
  • Habr - vysoká výhřevnost a nízký podíl kůry, vhodné palivo pro celoroční topení. Hůře se štípe.
  • Jasan - tvrdé dřevo, rychle vysychá, ale snadno podléhá plísním.
  • Topol - měkké dřevo s nižší výhřevností, vhodné pro roztápění. Hoří velmi rychle.
  • Jehličnaté dřevo - měkké palivové dřevo, suché velmi rychle hoří. Vhodné na roztápění nebo do novějších kotlů. Není vhodné do otevřených krbů a ohnišť, jelikož z něj odlétají žhavé kusy a praská.
  • Ovocné stromy - jeho dřevo má příjemnou vůni.

Stejně důležitá je i velikost polen. Ta musí vždy odpovídat rozměrům topeniště. Příliš dlouhá polena se vám do topeniště nevejdou, nebo se budou dotýkat skla krycích dvířek, čímž při hoření dojde k jejich zčernání sazemi.

Skladování palivového dřeva

V první řadě je třeba rozlišit, jaké dřevo uskladňujete, jestli štípané nebo neštípané. Platí několik společných pravidel pro jakékoliv skladování palivového dřeva.

  • Dřevo nepřikrývejte plachtou. To je horší, než kdyby na něj pršelo. Dřevo je na déšť zvyklé, a když zmokne, tak zase uschne. S plachtou schne dřevo mnohem pomaleji, ale hlavně nemůže odpařená voda přes plachtu odcházet. Dřevo pak začne téměř vždy plesnivět.
  • Co naopak prospěje každému dřevu, je, když nebude ležet přímo na zemi. Nejdostupnější řešení je naskládat pod něj například prázdné přepravní palety, hranoly apod.

Neštípané dřevo je vhodné naskládat do hranice a nechat jej volně venku nepřikryté plachtou. Doporučujeme pouze jej podložit.

Štípané dřevo je možné uskladnit několika způsoby. Nejjednodušší je naskládat ho například podél zdi tak, aby na něj nepršelo. Je možné využít různé přístřešky, altánky, pergoly. Ideální je samozřejmě dřevník. Měl by mít otevřené boky, aby jím profukovalo. Střecha by měla mít ze všech stran přesah, aby na dřevo nepršelo. Mezi střechou a dřevem by měla zůstat větší mezera.

Čtěte také: Prevence proti škůdcům dřevotřísky

Štípané palivové dřevo by se nemělo ukládat do sklepů a vlhkých prostor. I suché dřevo zde může zplesnivět. Nejnáchylnější k plesnivění je buk a jasan. Naopak největší odolnost vůči vlhkosti má dub.

Štípané dřevo je nejlepší skládat kůrou dolů. Kůra na každém polínku totiž působí podobně jako plachta na celé hromadě. Brání vypařování vlhkosti ze dřeva. Toto pravidlo není tak zásadní jako pravidlo s plachtou.

U všech druhů dřevin platí, že pokud je naskládané v paletách, bez problému vyschne volně venku bez jakékoliv střechy a zakrytí. V ní mnohem lépe provětrává.

Galvanická koroze kovů

Galvanické korozi se říká i bimetalická či elektrolytická. Vzniká tam, kde vrstva elektrolytu propojuje alespoň dva kovy, které mají různý korozní potenciál a nejsou vzájemně nijak izolované. Jeden z kovů se přitom stává anodou a druhý katodou. Díky elektrolytu začne probíhat tok elektronů od anody ke katodě a ten výrazně urychlí přirozený proces koroze. Přitom přednostně koroduje méně ušlechtilý kov - tedy anoda -, zatímco ušlechtilejší kov s kladnějším korozním potenciálem - katoda - je před korozí naopak chráněný.

Když je prostředí vysoce vodivé, nemusí se dokonce dané kovy ani přímo dotýkat. Jestli kov začne korodovat, závisí na několika okolnostech. V různých prostředích se totiž riziko koroze liší.

Čtěte také: Vlastnosti smrkového a akátového dřeva

V málo okysličené pitné vodě nebývá galvanická koroze příliš výrazná, proto se pro vodovodní trubky a fitinky běžně používají například kombinace nerezu, mědi, červené mosazi či bronzu. Nejhorší situace je u vnějších konstrukcí, fasád a střech. Dešťová voda a kondenzovaná vzdušná vlhkost umí při nesprávné kombinaci materiálů zničit kdejaký kovový prvek. Šroub praskne, plechy se posunou, trubka proděraví.

Jak omezit riziko galvanické koroze:

  1. Vhodná kombinace materiálů → Volíme buď jeden typ materiálu nebo takové materiály, které se spolu „snesou“, jinými slovy mají stejný korozní potenciál. Pokud to není z nějakých důvodů možné, je potřeba zaměřit se na další opatření.
  2. Velká anoda, malá katoda → Velikost jednotlivých kovových povrchů je velmi důležitá. Když použijete velkou katodu a malou anodu (např. spojíte nerezový plech šroubem z pozinkované oceli), korozi tím podpoříte. Naopak (tedy u pozinkovaných plechů spojených nerezovým šroubem) koroze často nenastane, protože katodický povrch je vůči tomu anodickému velmi malý. Všeobecně se dá říct, že pro šrouby se vyplatí používat ušlechtilejší materiály než pro jimi spojované prvky.
  3. Konstrukce → Galvanická koroze vzniká hlavně tam, kde se drží vlhkost a kde je povrch znečištěný. Hrozbou jsou tedy všechny štěrbiny, rýhy a záhyby jako překryvy plechů, podložky pod šrouby apod. Korozi proto omezíte hladkou konstrukcí bez štěrbin, po které voda volně stéká, odplavuje nečistoty a je především rychle vysoušena větrem a sluncem.
  4. Nátěr → Jelikož má na vzduchu galvanický článek jen omezený dosah, stačí leckdy kov chránit antikorozním nátěrem jen podél styku jednotlivých materiálů. Velkou chybou je natírat pouze anodu.

tags: #muze #drevo #dotykat #topeni #rizika

Oblíbené příspěvky: