Nanesení omítky na cihlu: Kompletní průvodce postupem

Omítání je činnost vyžadující zručnost a cvik. Pokud omítáte zeď poprvé, jistě se vám to jen tak nepodaří, ale po pár metrech to půjde o něco lépe. Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale s jasným postupem dává všechno smysl. V tomto článku najdete přehledně vysvětlené, kdy má smysl pustit se do omítky svépomocí, jaké omítky se používají, jak správně nahodit omítku krok za krokem a na co si dát pozor u starších zdí.

Omítání svépomocí se nejlépe hodí pro vnitřní omítky, kde nemáte extrémní nároky na rychlost ani dokonalost strojového provedení. Velmi častým případem je vnitřní omítka na cihlu, ať už jde o nové příčky, nebo staré zdivo po oklepání původní vrstvy. Ruční omítání je ideální pro menší plochy a postupné rekonstrukce. Pravda, nějakou dobu bude trvat, než získáte cvik a zkušenosti, ovšem ten pocit, že si dokážete staré zdivo opravit sami, tělu prospěšný pohyb a příjemná únava k večeru, nakonec i vysloužený chlazený nápoj na závěr u grilu s dobrotami.

Důležité je také zmínit, že omítání se nemůže provádět vždy. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla + 35 °C. Omítky se doporučuje dělat na jaře nebo na podzim, tak aby se využilo teplého suchého počasí, kdy lze nepřetržitě větrat přebytečnou vlhkost z omítek. Léto ideálem není, jelikož by mohlo být příliš teplo a příliš rychlé vysychání by podobně jako u betonových ploch i u omítek mohlo zapříčinit praskání.

1. Příprava podkladu

Správná příprava zdi je jeden z nejdůležitějších kroků při omítání zdí. Pokud se podklad podcení, omítka nemusí dobře držet, může praskat nebo se časem odlupovat. Správná příprava zdi rozhoduje o tom, jak bude omítka držet a jak dlouho vydrží bez prasklin. Podklad musí být vyzrálý, nosný, suchý, zbavený prachu, mastnoty a ostatních nečistot. Zdivo musí být již dotvarováno. Tím se zabezpečí, že následná vrstva k podkladu lépe přilne a zamezí se tím riziku jejího odlupování.

Kontrola zdiva

Před samotným zahájením prací je nejprve nutné změřit vlhkost zdiva takzvaným vlhkoměrem. Pohybovat by se měla do 6 hmotnostních procent v letním období a do 4 hmotnostních procent v zimě. Dále je potřeba ověřit, zda ve zdivu nejsou spáry mezi cihlami širší než 5 milimetrů. Důležitým, ale u nás bohužel velmi často zanedbávaným požadavkem na úpravu povrchu zdiva je úplné vyplnění spár maltou až po okraj cihel. Tento požadavek je důležitý z hlediska rovnoměrného vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin. V případě, že spáry ve zdivu nejsou zcela vyplněny maltou, tloušťka omítky v místě spár je mnohem větší a vysychání bude pomalejší. V těchto místech se zvyšuje možnost vzniku trhlin v omítce.

Čtěte také: Průvodce penetrací fasády

Oprava podkladu

Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály. V případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikost volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.

V případě, že je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak tomu je v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Vlhkosti stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčena chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.

Staré zdivo vyžaduje jiný přístup než nové stěny. Omítání starého zdiva vyžaduje jiný přístup než práce na nových stěnách. Staré zdi bývají zatížené vlhkostí, solemi nebo nestejnoměrnou savostí, což může výrazně ovlivnit přilnavost i životnost nové omítky. Základem úspěchu je důkladná příprava podkladu. Před samotným omítáním je také nutné zhodnotit, zda se nejedná pouze o dočasné mapy po silném dešti. Pokud se u zdiva dlouhodobě objevuje vlhkost nebo solné výkvěty, běžná omítka často nestačí.

Špric nebo penetrace?

Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.

• Špric: Zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji. K tomu výborně poslouží například konev s násadou na zalévání. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku. Cementový přednástřik je vrstva, která zlepší soudržnost podkladu a omítky. Do přednástřiku se jako kamenivo používá ostrý písek frakce 0 až 4 mm. Přednástřik je potřebný při použití tepelněizolační omítky a při vnějším použití univerzální omítky. Při vnitřním použití univerzální omítky není nutný.
• Penetrace: Jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Pro přípravu podkladu před nanášením omítek se na savé podklady používá penetrační nátěr Cemix Penetrace základní a na hladké a nesavé podklady kontaktní můstek Cemix Kontakt BETON. Při nanášení sádrových omítek na běžně savé podklady, jako jsou pálené cihly nebo bloky, není potřeba podklad penetrovat, ale pro zlepšení zpracovatelnosti omítek a prodloužení času na zpracování se doporučuje opět použití penetračního nátěru.

Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.

Čtěte také: návod na nanášení fasádní omítky

2. Výběr omítky

Při výběru omítky je důležité zohlednit místo použití, stav podkladu i požadovaný výsledek. Ne každá omítka se hodí všude - některé slouží jako základní vrstva, jiné jako finální úprava a další řeší specifické problémy, jako je vlhkost nebo tepelná izolace.

Faktory ovlivňující výběr omítky

• Podklad: Keramické cihelné bloky jsou ceněné pro své tepelněizolační vlastnosti i přírodní původ. Jejich povrch je ale více strukturovaný než pórobeton. Tomu je třeba přizpůsobit i volbu omítkového systému, jehož vrstva musí nerovnosti povrchu kompenzovat. Naproti tomu vnitřní omítka na pórobetonové zdivo umožňuje vzhledem k přesným rozměrům stavebních dílců pracovat s tenkou vrstvou.
• Vzhled: Chcete hlazený (gletovaný), zrnitý nebo strukturovaný povrch? Výběr závisí na stylu interiéru - jiný povrch se hodí do historické budovy, jiný do moderního loftu.
• Prostředí: Kupříkladu stěny v objektech s vyšším zatížením vzlínající vodou je možné vhodným omítkovým systémem sanovat tak, aby bylo možné se vlhkosti rychleji a průběžně zbavovat. Pro plochy, které jsou mechanicky více namáhané, zase můžete vybírat z nabídky mechanicky odolných vápenocementových omítek.

Při volbě typu omítky musíme znát především vlhkost budovy. Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu a později se začne rozpadat. Čili staré cementové omítky oklepeme, zdivo necháme vyschnout a nahradíme je omítkami vápennými. Vápenná omítka je prodyšná. Při práci se sanační omítkou je důležité dodržet několik navazujících kroků, které zajistí její správnou funkci a dlouhou životnost. Dodržením tohoto postupu zůstane sanační omítka funkční, prodyšná a schopná dlouhodobě odvádět vlhkost ze zdiva. Při práci se sanační omítkou je přesné stažení a následná úprava povrchu klíčová.

Typy omítek

Jádrová omítka patří k nejpoužívanějším typům a tvoří základní vrstvu omítkového systému. Různé typy omítek vytvářejí odlišnou strukturu i finální vzhled stěny.

Sádrové omítky

Dokonale hladké a rovné stěny moderním interiérům sluší. I to je důvod, proč se mezi stavebníky těší velké popularitě sádrové omítky. Dají se nanášet v jediné vrstvě a i při malých tloušťkách dokonale zakryjí všechny nerovnosti. Jejich hlavní devizou je snadná a rychlá zpracovatelnost bez zbytečných technologických prodlev. Základní složkou receptury sádrových omítek je sádra. Pomocí sádrových omítek lze dosáhnout vysoce estetického povrchu a kromě klasické filcované úpravy je možné docílit také moderních hladkých gletovaných ploch. Na hladkých stěnách ulpívá méně prachu a jsou tak přirozeně antialergenní. Sádrové omítky také regulují vlhkostní mikroklima v interiéru. Vyšší vlhkost absorbují a později uvolňují zpět do ovzduší. Sádrové omítky Cemix se nanášejí jednovrstvou technologií, což umožňuje rychlý postup omítkářských prací. Nanášejí se v průměrné vrstvě 10 mm, v případě potřeby je lze v jednom pracovním kroku nanést na stěny až ve vrstvě 40 mm. Sádrové omítky jsou vhodné k omítání stěn a stropů z nejpoužívanějších materiálů (pórobeton, plné cihly, THERM bloky, beton apod.) a jejich pomocí lze dosáhnout dokonalého sjednocení dvou různých struktur povrchů.

Minerální a organické omítky

Minerální omítky, které obsahují přírodní pojiva, jako je vápno nebo cement, jsou prodyšné, chrání před plísněmi a jsou ideální pro plné podklady, jako jsou cihly nebo vápenopískové cihly, stejně jako pro vlhké nebo deštivé regiony. Organické omítky na bázi syntetické nebo silikonové pryskyřice jsou naproti tomu pružnější, odolnější proti praskání a odpuzují nečistoty. Zatímco minerální omítky mají přírodní, matný vzhled, organické omítky se vyznačují zářivými barvami a moderními designy. Pro optimální výběr je třeba vzít v úvahu podklad, podnebí a optické požadavky. V ideálním případě je třeba se obrátit na specializovanou firmu.

Čtěte také: Průvodce nanášením lepidla na lišty

Rozdělení omítek

Omítky se dělí podle několika kritérií:

3. Nářadí pro omítání

Než ale začnete s pracemi, je nutné si pro omítání připravit potřebné zednické nářadí. Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu, hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítat větší plochy, pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko.

4. Příprava omítkové směsi

Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.

Rozmíchání fasádní omítky provádíme ve stavební míchačce. Buďto koupíme suchou omítkovou směs, nebo si směs namícháme sami. Do míchačky nejprve nalijeme 60 až 70% potřebného množství vody, přidáme vápno a cement (v případě vápenných omítek minimum cementu, stačí 1 lopata na celou míchačku). Přimíchat lze též univerzální pojivo (Profimalt a jiné). Tuto směs necháme cca minutu míchat a poté přidáme písek v odpovídajícím poměru. Nakonec dolijeme vodu a směs tak naředíme do potřebné konzistence. Pro dobré rozmíchání hmoty s vodou doporučujeme použít vrtačku s míchadlem. Hmota může při míchání klást velký odpor, proto se ujistěte, že máte dostatečně silný přístroj. Nejprve si maltu namíchejte trochu hustší. V případě potřeby ji můžete později ještě zředit vodou. Aby malta nezaschla, namíchejte jí pouze tolik, abyste byli schopni připravené množství okamžitě zpracovat.

Pro opravy vnitřních omítek se používají sádrové, jílové či vápenné omítky. Práci si můžete usnadnit použitím hotové omítky v práškové formě. Pozorně si přečtěte pokyny výrobce na obalu a dávejte pozor, abyste přidávali prášek do vody a ne naopak. U strojních omítek Cemix 016 F, 016 G a 036 se míchání a nanášení provádí pomocí omítacího stroje. Směs se smíchá s vodou v samotném stroji a na stěnu se nanáší pomocí stříkací pistole. U ručních omítek Cemix 026 a 136 se aplikace provádí ručně po předchozím namíchání omítky. Omítka se míchá vždy v čistých nádobách.

5. Nahazování omítky

Před omítáním

Před samotným nahazováním omítky je potřeba zeď lehce navlhčit. Stačí jemné pokropení vodou, ideálně konví s kropicí hlavicí (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik). Než se však k omítání stěny přikročí, je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm. Omítníky se upevňují na nahozené omítkové terče, které jsou vyrovnané pomocí vodováhy a olovnice. Omítkové terče umisťujeme svisle i vodorovně cca 120 až 150 cm od sebe. Jejich průměr by měl být cca 20 až 30 cm. Před samotným omítáním se nejprve zarovnají větší spáry ve zdivu, zapraví se vedení inženýrských sítí a také je vhodné osadit ve stěně omítníky a rohy chránit pomocí speciálních rohových lišt.

Nahazování jádrové omítky

Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Zednickou naběračkou, příp. zednickou lžící naberte maltu a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu. Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Při pomalém švihu omítka neulpí na povrchu stěny a opadne, při rychlém pohybu se rozprskne do všech stran a většina skončí na zemi. Správná technika při nahazování omítky rozhoduje o tom, jak dobře bude vrstva držet a jak snadno ji následně srovnáte do roviny. Omítku nahazujeme lžící vždy odshora dolů, přičemž příliš tuhá konzistence, která tvoří na zdi koláče, není vhodná. Stejně jako malta řídká, která po zdi stéká. Maltu lze nahazovat i přímo ze zednické naběračky, chce to ale už opravdu zkušenost a malta musí být hodně mastná (vysoký obsah vápna, díky čemuž dobře lepí). Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.

Omítání stropu

Pokud omítáme v interiérech, vždy začínáme stropem. Stěny přijdou na řadu až poté. Při omítání stropů nahazujeme nejprve první tenkou vrstvu, do které přidáme více cementu a nebo sádru. Až na tuto ztvrdlou vrstvu nahazujeme jádrovou omítku o síle cca 1 cm.

6. Strhávání a zatahování omítky

Strhávání omítky latí

Ihned po nahození omítku strháváme latí. Latí pohybujeme po omítnících zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Pro tento účel lze použít jakékoli prkno, kdo si ale zvykne například na dvoumetrovou hliníkovou vodováhu, nebo alespoň hliníkovou lať, už by neměnil. Po nanesení omítky se povrch zarovná stahovací latí (tzv. h-lať). Omítka se zarovnává tzv. „do kříže“, nikoliv „do oblouku“. Dosáhne se tím lepšího vyrovnání povrchu. Druhá vrstva se aplikuje ihned po jejím lehkém zavadnutí (15-20 minut) a doplní se na konečnou tloušťku. Poté dojde ke stažení H-latí, ale už ne pouze nahrubo jako u vrstvy první, ale naopak přesně do roviny.

Zatažení omítky hladítkem

Strženou omítku zatahujeme kovovým a nebo dřevěným hladítkem. Pokud se objeví nerovnosti, dorovnáme je omítkou nataženou hladítkem. A včas vyspravíme i spáry po omítnících poté, co omítníky opatrně vyjmeme z čerstvé omítky. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Hlubší spáry se nahodí a zatáhnou hladítkem, mělké můžeme pouze natáhnout omítkou z hladítka. Při natahování vždy používáme obloukový pohyb. Po zavadnutí omítky se provede dorovnání drobných nerovností pomocí trapézové latě.

Vytváření rohů

Chcete-li při opravě vnitřní omítky vytvořit roh, přibijte nejprve svisle ke stěně hoblovanou desku. Přední hrana desky přitom musí lícovat se starou omítkovou plochou. Poté opravované plochy předem navlhčete a naneste hotovou omítku. Doporučujeme chránit choulostivé rohy omítky pomocí lišt z oceli nebo plastu. Lišty namontujte rovněž hotovou maltou. V tomto kroku byste měli maltu rozmíchat trochu hustší. Zeď opět navlhčete. Optimální je plocha matná/vlhká, ne lesklá. Nanášejte maltu hladítkem. Dobrou orientační hodnotou je malé množství malty na každých 30 cm. Nyní zatlačte profil do maltového lože a pomocí vodováhy ho ve svislé poloze vyrovnejte. Pomocí rovné latě zkontrolujte, zda profil lícuje se starou omítkou.

7. Štukování (natažení finální omítky)

Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den. Štukování je poslední částí, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Po zatuhnutí omítky za cca 60-90 min. po nanesení, kdy omítka již nelepí na prst, se povrch omítky lehce zkropí vodou a provede se rozfilcování a vytažení sádrového šlemu na povrch omítky.

Až nakonec dočistíme přechod mezi stropem a omítkou. Provedeme napojení ostrými hranami a nebo půlkruhovým fabionem. Úplně posledním krokem je opět štukování. Pokud chcete stěnu či část stěny obložit obklady, nikdy předtím nenanášejte štuk.

8. Oprava vnitřní omítky

Při rekonstrukci, vystěhování nebo novém zařizování bytu se často objevují otvory, trhliny a nerovnosti, které vyžadují opravu vnitřní omítky. Než se pustíte do opravy vnitřní omítky, měli byste správně připravit stěnu a rozložit malířskou netkanou textilii na podlahu.

Příprava zdi před opravou omítky

Podklad musí být rovný, čistý a nosný. V případě větší plochy pomocí sekery na sádrokarton odsekejte volné části omítky až na zdivo. Pro vyznačení místa, kde chcete omítku vyrovnat, si tužkou nakreslete rovnou čáru. Důležité jsou rovné hrany staré omítky, aby nově nanesená omítka přilnula. Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr, který naneste před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci. Pro opravy vnitřních omítek se používají sádrové, jílové či vápenné omítky. Práci si můžete usnadnit použitím hotové omítky v práškové formě.

Oprava omítky v bytě

Malé plochy a trhliny

Pro opravu omítky potřebujete mimo jiné kbelík, hladítko nebo špachtli. Chcete-li opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození. Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji. Postup klidně několikrát zopakujte a nespěchejte: čím čistěji nyní budete pracovat, tím méně budete muset později obrušovat. Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. Při tomto pracovním kroku používejte pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu dýchacích cest, abyste nevdechovali prach. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.

Větší plochy

Větší poškozená místa opravíte v několika pracovních krocích. Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru. Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí.

Nejčastější druhy trhlin a jejich příčiny

Častým problémem u omítek jsou trhliny. Níže naleznete nejčastější druhy trhlin a jejich příčiny:

tags: #nanaseni #omitky #na #cihlu #postup

Oblíbené příspěvky:

• Martin Jurčák: Střechy a stavební práce
• Ideální PVC podlahy pro váš prostor
• Jak stavět moderní ploty z tvárnic
• Vše, co potřebujete vědět o nátěrech na zeď
• Kompletní hodnocení STK Uherský Brod