Návrh odvětrání střešního pláště: Principy a zásady pro dlouhou životnost

Střecha je velice důležitou součástí stavby, chrání ji před různými klimatickými a okolními vlivy. Odvětrání střechy patří mezi nejdůležitější - a přitom často přehlížené - detaily celé skladby. Správné proudění vzduchu pod krytinou rozhoduje o tom, zda bude střecha sloužit desítky let, nebo zda začne konstrukce po několika sezónách trpět vlhkostí, plísněmi a přehříváním. „Vlhkost, která nemá kam unikat, začne kondenzovat na spodních částech konstrukce a může poškodit izolaci i samotný krov,” upozorňuje Jakub Ponec, odborník na střešní krytiny ze společnosti Betonpres.

Proč je odvětrávání střechy klíčové?

Funkční odvětrání střešního pláště má dvě hlavní role:

  • Odvádí z konstrukce vlhkost (z výroby, stavby i z běžného provozu domu).
  • Snižuje přehřívání střechy v létě.

Aby střešní plášť vykonával správnou funkci, musí se zabránit kondenzaci vodních par, která je způsobena především vařením, praním, koupáním, vypařováním u rostlin, dýcháním a pocení lidí atd. Rosení - jak se kondenzace par také nazývá - se vyvarujete, když správně odvětráte střešní plášť. Páry mohou nenávratně ohrozit prvky v konstrukci střechy (latě, kontralatě, krokve, krytina, eventuálně i tepelné izolace), a tím se zkracuje životnost a funkčnost celého střešního pláště.

Mezi konkrétní nepříznivé důsledky kondenzace vodních par patří:

  • Hniloba dřevěných prvků.
  • Snižuje se vodivost tepelné izolace.
  • Vytváří se plíseň, která může vyvolat nežádoucí alergické reakce.
  • Dochází také k puchnutí a odpadávání vnitřních maleb.

Pokud nebudete realizovat odvětrání střechy se šindelem, vystavujete se značného snížení životnosti šindelové krytiny. V závislosti na jejím výrobním materiálu to může být až o polovinu. Absence kvalitního odvětrání s sebou nese také další neduh v podobě deformace šindele, potažmo konstrukce střechy.

Čtěte také: Šikmá střecha: spoje

Správné odvětrání střešního pláště přináší i další výhody:

  • Prevence hniloby: Díky odvětrání střešní konstrukce se může vnitřní vlhkost vzlínající do střešní konstrukce odvětrávat pryč.
  • Zamezení kondenzace v izolaci: S pomocí odvětrání střechy se šindelem eliminujete i kondenzaci vlhkosti usazované ve střešní izolaci.
  • Optimální teplota v podkroví: V létě vám správné odvětrání zaručí, že se horký vzduch nebude držet pod krytinou. Tím pádem nedochází k přehřívání podkrovního interiéru.

Teplota v interiéru zůstává u všech druhů střešních tašek stejná s maximálním rozdílem ±1 °C. Naopak bylo zjištěno, že zásadní vliv na teplotu v podkroví má správné provedení větrací mezery ve střeše. „Investor by tak větrací systém v žádném případě neměl vynechat, naopak by jej měl řešit v souladu s celou skladbou střešního pláště již v rámci projektu. Díky němu se totiž vyhne vnější i vnitřní nežádoucí vlhkosti a jejímu usazování mezi taškami či stěnami domu. Odvětrání pomůže také srovnat teplotní rozdíly v konstrukci, jelikož odvádí nahromaděné teplo pryč, což vede k odstranění napětí v materiálech,“ vysvětluje Libor Michalčík, reklamační technik a mistr pokrývač za Tondach.

Typy odvětrávání střech a jejich principy

Šikmé střechy

V případě neobytných podkroví je provádění odvětrávání jednoduché, protože odvětrávaná mezera vzniká v prostoru půdy. Ovšem provádění odvětrání u obytného podkroví je záležitost složitější. Větrání je alfou a omegou šikmých střech. Již před koncem minulého století došlo v navrhování šikmých střech k rozsáhlým změnám. Zásadním obratem se stalo využívání podstřešního prostoru jako bytové plochy. Tomu se musela přizpůsobit celá střešní skladba a zkušenosti výrobců i prováděcích firem s novou koncepcí vyústily v doporučení navrhovat šikmé střechy se skládanými krytinami jako větrané.

Hlavně pro budovy se zatepleným podkrovím je nutné střechy navrhovat jako dvouplášťové větrané s otevřenou vzduchovou mezerou. Dvouplášťová větraná střecha funguje na principu přirozené cirkulace vzduchu vlivem rozdílu teplot u okapu a hřebene. Proto je nutné správně dimenzovat vstupní otvor u okapu střechy a výstupní otvor u hřebene střechy.

Historicky osvědčené řešení počítá s prouděním ve dvou vzduchových mezerách: mezi krytinou a pojistnou hydroizolací a zejména v mezeře mezi pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací. Tento systém odvádí vlhkost mimo střešní plášť.

Čtěte také: Trámová střecha

Nově se prosazující řešení s využitím plné výšky krokví pro tepelnou izolaci má na krokvích provedenu pojistnou hydroizolaci o co nejmenším difuzním odporu. Pro odvod vlhkosti mimo střešní plášť je provedena pouze vzduchová mezera mezi krytinou a pojistnou hydroizolací. Výška této mezery je dána výškou kontralatí. Platí zásada: čím delší krokve a čím menší sklon střechy, tím vyšší kontralatě (zpravidla 2,5 - 5,0 cm) viz ČSN 731901.

U šikmé střešní konstrukce je situace odlišná. Prudký sklon střechy zajišťuje rychlé odvedení vody do okapu. Riziko zatékání vody do střešní konstrukce je tak minimální. Výhodou oproti plochým střechám je snadnější odvětrávání, a to především díky velkému prostoru, který se nachází pod šikmou střechou.

Ať už se rozhodnete pro valašský šindel nebo dáte přednost tomu plastovému, odvětrání střechy funguje na stejném principu. Nasávání vzduchu u okapu prostřednictvím větrané mezery pod okapovou hranou. Výfuk vzduchu je u hřebene, kde se aplikuje například hřebenový odvětrávač. Aby odvětrání střechy se šindelem fungovalo správně, je zapotřebí dodržet určitou skladbu, která začíná u krokve s tepelnou izolací. Následuje difuzní neboli paropropustná fólie. Mezi ní a následným dřevěným záklopem musí být větraná mezera vytvořená nejčastěji z kontralatí. Její výška je minimálně 40 až 50 mm.

Ploché střechy

Plochá střecha bývá nejčastěji realizována jako víceplášťová. Pod střešní krytinou a nosnou konstrukcí se v takovém případě nachází minimálně jedna vzduchová mezera pro správné odvětrání. Ve fasádě nebo po obvodu střechy musí být vytvořen dostatečný počet mřížkových otvorů, aby byl vzduch správně odvětrán.

Důležité zásady a parametry pro návrh odvětrání

Kvalitní odvětrání střešního pláště vyžaduje nejen správný návrh, ale také odpovídající množství funkčních prvků. Návrh odvětrávacího systému ovlivňuje mnoho faktorů, jako je sklon střechy, délka střešní roviny, použité materiály, typ krytiny a podobně. Parametry odvětrání upravují technické normy a její konkrétní návrh je odpovědností projektanta. Již v projektu by proto mělo být stanoveno její přesné provedení a skladba střešního pláště. V případě, že projekt zpracován není, například u rekonstrukcí starších objektů, přebírá tyto povinnosti realizační firma.

Čtěte také: Záklop střechy z dřevovláknitých desek

Větraná mezera

Větraná vzduchová vrstva se navrhuje téměř u všech střešních krytin a slouží k bezpečnému odvedení vodní páry, difundující z interiéru do střešního pláště a případnému zamezení kondenzace vodní páry na spodním líci střešní krytiny. Minimální tloušťka vzduchové vrstvy je dána hodnotou 40 mm, při nižších sklonech a velké délce vzduchové vrstvy se její rozměr zvětšuje.

„Podmínkou je, aby vzduch mohl volně proudit od nasávacích otvorů u okapu až k výdechům u hřebene. Jakékoliv přerušení této cesty znamená problém ,” doplňuje Jakub Ponec. Pro zajištění potřebného proudění vzduchu v této vrstvě, která funguje na principu komínového efektu, je třeba navrhnout systém otvorů pro přívod a odvod větracího vzduchu.

Ideální řešení pro přívodní otvory je průběžná větrací štěrbina, situovaná u paty střešní konstrukce - odvětrání se řeší buď speciálními tvarovkami, umístěnými těsně pod vrcholem každého větracího pole nebo speciální úpravou, provedenou ve hřebenu střechy. Všechny takovéto otvory musí být zabezpečeny proti nepříznivým účinkům větrem hnaného deště (nejlépe žaluzií z nekorodujícího materiálu) a opatřeny síťkou (také nekorodující) proti vnikání hmyzu do dutiny střechy.

Dimenzování větrací mezery a otvorů

Při větrání střechy je nutné dodržet určité zásady. Pozor na zmenšení průřezů přiváděcích otvorů v okapové hraně vlivem konstrukce větracích pásů a pod. Norma stanovuje čisté průřezy. Střechy s odvětraným prostorem pod krytinou mají v souladu s normami DIN 4108, ÖNORM B 2219, B7219, B 7215, ČSN 730540, ČSN 731901 s Pravidly pro navrhování a provádění střech stanoveny minimální větrací průřezy:

  • V okapové hraně 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm2 na 1 bm okapu ve střední části musí být plocha nejméně 200 cm2 na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm).
  • U hřebene nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm2 na 1 bm šířky hřebene.

ČSN 73 1901-2 (Navrhování střech - Část 2: střechy se skládanou střešní krytinou) pracuje s požadavky na nasávací a odváděcí větrací otvory:

  • U hřebene a podél nároží: nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy (konkrétní hodnoty se upravují podle délky krokví a skladby střechy).

Poznámka: Konkrétní návrh větracích průřezů se odvíjí od typu skladby, sklonu střechy, délky krokví a dalších detailů. U členitějších střech je proto lepší držet se projektu a systémových doporučení výrobce.

Tabulka níže pomáhá určit velikost vstupního otvoru u okapu, výstupního otvoru u hřebene střechy a velikosti průběžné větrané mezery. Tabulka je určena do délky krokve střechy 10 m. Pokud je krokev delší než 10 m zvětšuje se nejmenší tloušťka vzduchové vrstvy o 10% hodnoty připadající k nejmenší tloušťce a příslušnému sklonu. Do délky krokví 6 m ve sklonu střechy plochy > 25° je přípustná minimální tloušťka vzduchové mezery 40 mm (*).

Sklon střechy Délka krokve Minimální tloušťka vzduchové vrstvy Velikost vstupního otvoru u okapu Velikost výstupního otvoru u hřebene
> 25° do 6 m 40 mm (*) 200 cm2/bm 100 cm2/bm
> 25° 6 m - 10 m 40 mm 200 cm2/bm 100 cm2/bm
≤ 25° do 6 m 60 mm 200 cm2/bm 100 cm2/bm
≤ 25° 6 m - 10 m 80 mm 200 cm2/bm 100 cm2/bm

Velikost výstupního otvoru při větrání hřebenem je 100 cm2 /bm. Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou (nároží, vikýře, střešní okna atd.).

Materiály a komponenty

Doplňková hydroizolační vrstva

Doplňková hydroizolační vrstva ve skladbě šikmého střešního pláště má především funkci hydroizolační. Jistí pod ní ležící tepelně izolační vrstvu před srážkovou vodou, která může do střešního pláště proniknout v důsledku lokální ztráty vodotěsnosti střešní krytiny. Tuto funkci vrstva plní i v případech, kdy z jakýchkoliv důvodů dojde ke kondenzaci vodní páry na spodním líci střešní krytiny a vzniklý kondenzát odkapává do prostoru tepelné izolace. Za určitých podmínek lze vodotěsnosti této vrstvy využít i v období montáže střešního pláště, kdy slouží jako provizorní ochranná vrstva.

V současné době jsou preferovány tak zvané kontaktní fólie, které se ukládají přímo na tepelněizolační vrstvu. Použití dříve hodně využívaných nekontaktních mikroperforovaných fólií, které vyžadují vytvoření odvětrávané vzduchové vrstvy mezi touto fólií a tepelněizolační vrstvou (čímž v podstatě vznikne tříplášťová provětrávaná střecha) se v současné době nedoporučuje, protože takováto skladba přináší problémy spojené s realizací a umožňuje průnik venkovního studeného vzduchu do tepelného izolantu.

Parotěsnicí vrstva

Parotěsnicí vrstva v šikmém střešním plášti se navrhuje na základě výsledků numerického tepelně technického hodnocení konstrukce. Materiálové řešení parozábrany nejčastěji vede při montáži zespodu na použití speciálních fóliových materiálů. U skladeb střech s tepelnou izolací umístěnou výhradně nad krokvemi, kde se provádí parotěsnicí vrstva shora, se používají i těžké materiály - asfaltové pásy apod. Z fyzikálního hlediska je ideální jejich poloha co nejblíže interiérové straně konstrukce.

Tento požadavek je však v konfliktu s požadavkem na celistvost parotěsnicí vrstvy, která je nezbytná pro zachování jejích očekávaných funkčních vlastností. Je dlouhodobě známo a řadou experimentů potvrzeno, že pokud perforace, mechanická poškození a další imperfekce v celistvosti parotěsné vrstvy dosahují hodnoty jednoho procenta plochy této vrstvy, je parotěsná vrstva z funkčního hlediska zcela neúčinná a tudíž bezcenná.

Proto se velmi často při skladbě s tepelnou izolací mezi krokvemi a pod krokvemi ustupuje od ideální polohy parozábrany na zadní straně vnitřní plášťové desky a parozábrana se situuje mírně do vrstvy tepelné izolace, takže za vnitřní plášťovou deskou vzniká prostor o tloušťce cca 50 milimetrů, použitelný pro rozvod instalací včetně zcela bezkolizního vyústění těchto instalací na vnitřní povrch střešního pláště.

Pro spolehlivou funkci parozábrany je třeba nejenom omezit možnosti její degradace jinými konstrukčními prvky, ale zajistit i její těsnost především ve vzájemných stycích jednotlivých izolačních pásů, tak i v návaznosti na okolní konstrukce (příčné stěny, stropní konstrukce, okenní rámy a podobně), kde je aktuální nebezpečí pronikání vlhkého vzduchu do prostoru za parozábranu, a tím i jednoznačná šance pro funkční kolaps této velmi důležité vrstvy.

Pro napojení parozábrany na navazující konstrukce se používající samolepicí pásky odpovídajícího typu a kvality, pro napojení jednotlivých pásů parozábrany již řada výrobců používá samolepicí vrstvy, které jsou integrální součástí parozábrany. Funkci parozábrany lze v řadě případů jednoduše a spolehlivě prověřit provedením blower-door testu, který se obvykle realizuje dvakrát, a to po montáži parotěsné vrstvy a následně i po dokončení všech stavebních prací.

U stanových či podobných střech, které mají krátký či žádný hřeben, je třeba použít deskový záklop na kontralatích ve výši požadované větrací mezery, přičemž je třeba mít mezi kontralatěmi mezery tak, aby vzduch mohl volně proudit mezi všemi mezikrokevními prostorami. Střechy s parozábranou potřebují o 40 % menší odvětrávací plochu.

Odvětrávací komponenty

  • Odvětrávací komínky: Starají se o odvedení vlhkosti nebo odvedení vzduchu například z digestoře, toalety, kanalizace, kotle apod.
  • Ventilační turbíny: Umí odvětrat velké množství vzduchu i bez elektrického proudu a snadno si poradí i s vlhkostí. Jsou vhodné pro šikmé i ploché střechy. Kompletní turbína obsahuje rotační hlavici, stavitelný kloub a plochou základnu.
  • Větrací mřížky: Slouží k odvětrávání okapové hrany. Mají tvar hřebene a disponují i ochrannými pásy proti ptákům, které jsou vyráběny z PVC.
  • Větrací tašky: Vyrábí se pro betonové nebo pálené střešní krytiny. Odvětrávací tvarovky jsou speciálně tvarované tašky, které umožňují proudění vzduchu střešním pláštěm, aniž by narušily jeho vodotěsnost. „S nedostatkem odvětrávacích prvků se setkáváme poměrně často - zejména u nároží. Šetření na těchto detailech se ale může vrátit v podobě zkrácení životnosti konstrukce i komplikací při uplatnění záruky,“ říká Jakub Ponec, odborník z Betonpresu.

Větrací taška k bobrovce (www.tondach.cz): Proto jsou pro každý model tašky vyráběny větrací tašky (větrací průřez 12-25 cm2), které se pokládají v patřičném množství ve druhé řadě od hřebene. Správné množství větracích tašek je nutné stanovit výpočtem, dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky. Správný a dostatečný počet větracích tašek je nutné dodržet obzvláště u pultových střech končících v atice, kde by se měla jejich četnost, v tomto případě v první řadě u pultu, stanovit dle skutečné plochy pultovou částí.

  • Velkoformátové tašky: Dostatečné odvětrání zaručuje 10 odvětrávacích tašek na 100 m2 plochy střechy, položených ve 2. řadě pod hřebenem, současně s provedením hřebene.
  • Maloformátové tašky: Dostatečného odvětrání dosáhneme pomocí odvětrávací soupravy s klenutým krytem umístěné do 2. až 3. řady pod hřebenem (25 ks na 100 m2 plochy střechy) za současného provedení hřebene.

Větrací taška k tašce Bramac MAX (www.bramac.cz). Zvláštní pozornost dostatečnému množství odvětrávacích otvorů je třeba věnovat při pokládání hřebene a nároží do malty a při malých sklonech střechy a dlouhých krokvích. V případě valbových, stanových apod. střech se odvětrávací tašky umisťují podél linie nároží. V případě dlouhých úžlabí se odvětrávací tašky umisťují oboustranně podél linie úžlabí.

Bodové a liniové odvětrávání

Potřeba odvětrávání i u volných půd byla známá už našim předkům, kteří často nechávali pootevřené vikýře, nebo podkládali tašky u hřebene. Nyní však máme k dispozici spolehlivější řešení - bodové a liniové odvětrávání.

  • Bodové odvětrávání: Funguje pomocí speciálních větracích tašek, které jsou kompatibilní se všemi druhy střešních tašek od Tondachu. Větrací průřez střešních tašek je v rozmezí od 12 do 25 cm2. „Tašky se osazují vždy do druhé řady po obou stranách hřebene či nároží. Množství záleží na délce krokví a zvolenému typu pálené krytiny. Rozhodně se proto nelze řídit zaužívaným zjednodušením, že na 100 m2 stačí 10 větracích tašek. Realita je taková, že spotřeba na 10 větracích taškách teprve začíná a pokračuje až k hodnotám 42 kusů u některých typů tašek. Větrací tašky se instalují ve 2. řadě pod hřebenem a ve vrcholu (hřebeni či nároží) se doplňují o větrací pásy. Ty chrání vytvořenou mezeru mezi hřebenáčem a střešní taškou proti polétavému sněhu při současném zajištění proudění vzduchu.
  • Liniové odvětrávání: Se v Evropě stává novým standardem. Zohledňuje nejnovější požadavky investorů a stavebních firem i zkušenosti z praxe. Funguje na bázi podhřebenových větracích tašek. Konkrétně se u značky Tondach jedná o modely Contiton 12 a Tradition 11, které tento typ umožňují. Speciálním případem jsou tašky Sensaton 11, které lze použít pouze u dvouplášťové střechy, která má zateplení až do hřebene a sklon 22° - 50°. „Mezi bodovým a liniovým větráním střechy je velký rozdíl. Dovolím si konstatovat, že liniové odvětrávání je více uzpůsobené potřebám dnešních stavebníků, jelikož je větrací otvor pomocí zabudovaného mantinelu v každé tašce chráněný před zanášením prachem a v zimě sněhem. Není zde třeba dodávat větrací pás, ani klasické větrací tašky. Tato volba je tak o něco levnější, spolehlivější a jednodušší. A navíc, střechu udrží funkční a bez vad až desítky let,” dodává Rudolf Prus.

Závěr

Pochybení byť v jediné z uvedených položek povede s největší pravděpodobností k podstatnému snížení životnosti a funkčnosti celého střešního pláště, a to i při použití nejkvalitnějších materiálů. Článek je úvodem hlavních zásad návrhu šikmých střech především z pohledu tepelné ochrany budov. Šikmé střešní konstrukce se v posledních letech těší značnému zájmu jak projektantů, tak i investorů a uživatelů budov. Příčinu tohoto jevu je třeba spatřovat především ve snaze o efektivní využití podkroví, kde obvykle lze realizovat atypické, často mimořádně rozlehlé a exkluzivní uživatelské prostory. Pro předcházení vadám a poruchám šikmých střešních konstrukcí je třeba znát základní funkční principy tohoto typu střešních plášťů a respektovat pravidla pro návrh jednotlivých částí šikmého střešního souvrství.

tags: #návrh #odvětrání #střešního #pláště #principy #a

Oblíbené příspěvky: