Komplexní průvodce pokládkou betonových podlah a zámkové dlažby

Kvalitní podklad pod podlahovou krytinu je základ. Ať už plánujete betonovou podlahu v interiéru, nebo se chystáte dláždit venkovní plochy zámkovou dlažbou, správná příprava a dodržení technologických postupů jsou klíčové pro dlouhou životnost a funkčnost. Betonová podlaha je základní vrstva, na kterou se následně pokládají další vrstvy podlahy - tepelná izolace, hydroizolace, nášlapná vrstva (keramická dlažba, PVC, lino). Podklad by tak měl být únosný a především by měl být zcela v rovině, jelikož další vrstvy nedovolují výrazné vyrovnání povrchu.

Betonová podlaha v interiéru

Příprava na betonování podlahy

Základem všeho je příprava na betonování podlahy. Tento proces se odvíjí od toho, kde budete podlahu betonovat, zda jde o prostory v rodinném domě, garáži či staré kůlně. Podle toho musíte nachystat i podklad. Pokud se jedná o rekonstrukci stávající podlahy, povrch by měl být čistý, soudržný a zbavený prachu. Jestliže budete realizovat betonovou podlahu v přízemí přímo na základovou desku, pak nezapomeňte na vyrovnání podkladu a převisů, a to za pomoci jemného křemičitého písku pod desky polystyrenu. Obvykle platí, že první vrstva polystyrenu je vyrovnávací a teprve na ni přichází finální vrstva polystyrenu.

Dále je potřeba připravit srovnávací rovinu tvořenou ocelovými trubkami, příp. ocelovou pásovinou či dřevěnými hranoly. Horní hrana trubek představuje úroveň (rovinu) horního povrchu podlahy. Tyto trubky musí být tedy v takové výšce, ve které požadujeme horní úroveň betonové podlahy. Důležité je, aby vodicí srovnávací trubky byly pevně usazené a během betonáže nedošlo k jejich poškození a deformaci.

Potřebné nářadí a materiál

Pro přípravu a dopravu betonu budeme potřebovat míchačku, lopatu, kolečka a kýbl. Pro urovnání betonové směsi na podlaze budete potřebovat ocelové trubky o průměru cca 2 - 4 cm (příp. ocelový pásek, nebo dřevěné hranoly), srovnávací hliníkovou lať (může být i dřevěná hoblovaná s rovnými hranami), vodováhu, metr a případně i šlauch váhu či laserovou vodováhu.

Co se týče stavebního materiálu, nezbytné jsou tři složky: voda, cement a písek. I zde hraje kvalita svoji roli a odráží se do pevnosti výsledného díla. Písek používejte kopaný ve frakci 0/4 mm nebo štěrk frakce 4/8 mm. Pokud jde o cement, ideální volbou je 32,5 R. Jestliže vás čeká betonování na hlíně, nezapomínejte ani na podsyp v podání štěrku s frakcí 16/32 mm. Toho budete potřebovat zhruba v tloušťce 10 až 15 cm.

Čtěte také: Dřevěná podlaha a správná podložka

Míchání betonu

Celý postup začíná přípravou betonové směsi. Pokud nemáte zajištěnou dodávku betonu domíchávačem, betonovou směs jednoduše připravíte v míchačce smícháním vody, písku a cementu v požadovaném poměru. Držet byste se měli osvědčeného poměru jednotlivých směsí. Naprostým standardem je poměr 1:4. Tzn., jedna lopata cementu a čtyři lopaty písku. To vše vhodíte do míchačky a trochu zalijete vodou. Pro míchání betonu se používá kopaný písek frakce 0/4 mm a příp. štěrk frakce 4/8 mm. Voda se přidává v takovém množství, aby směs nebyla ani moc hustá, ani moc řídká. Připravený beton se snažte udržovat ve vlhké sypké konzistenci. To znamená, nesmí být příliš suchý, ani moc tekutý. Obecně lze říci, že na jeden pytel cementu připadne zhruba 15 litrů vody. Pokud betonujete větší plochu, lze uvažovat o objednání autodomíchávače, příp. můžete beton namíchat dle návodu výše v míchačce. Pokud však betonujete pouze malou plochu, objednání domíchávače se vám nevyplatí, stejně tak kupování korby písku.

Postup míchání v míchačce

Pro betonování podlah je použití stavební míchačky prakticky nezbytné, výrazně usnadňuje práci a zajišťuje lepší promíchání. Cílem je dosáhnout co nejhomogennější směsi, kde jsou všechna zrna kameniva rovnoměrně obalena cementovou pastou.

1. Zapněte prázdnou míchačku. Můžete přidat malé množství vody pro navlhčení bubnu, aby se materiál nelepil.
2. Přidejte cca polovinu až dvě třetiny celkového potřebného množství vody.
3. Přidejte veškeré hrubé kamenivo (štěrk).
4. Přidejte veškerý písek.
5. Přidejte veškerý cement.
6. Nechte směs chvíli míchat (cca 1 - 2 minuty).
7. Postupně přilévejte zbývající vodu, dokud nedosáhnete požadované plastické konzistence. Přidávejte vodu opatrně, abyste směs příliš nenaředili.

Jakmile jsou všechny složky v míchačce, měla by se směs míchat přibližně 3 až 5 minut. Směs má jednotnou barvu a konzistenci, bez viditelných suchých míst nebo shluků cementu. V míchačce se plynule převaluje. Při nabrání na lopatu drží tvar, případně vytvoří tvar kužele. Povrch je mírně lesklý a konzistence je plastická.

Betonování podlahy krok za krokem

Při betonování betonové podlahy se postupuje od nejzazšího koutu místnosti, nejlépe směrem ke dveřím. Když máte připravenou výšku podlahy, obvodové pásy, stahovací plochy a zavlhlou směs betonu, můžete se pustit do sypání betonu na podklad. Obvykle se začíná v nejvzdálenějším rohu místnosti a postupuje se směrem ke dveřím.

Beton je třeba hutnit, aby byly vyplněny všechny mezery a nevznikaly v betonové desce dutiny. Takto zhutněný beton je následně strháván za pomoci hliníkové nebo dřevěné srovnávací latě. Hutnění je naprosto zásadní krok pro kvalitu betonové podlahy. Jeho cílem je odstranit z čerstvého betonu vzduchové bubliny a póry, zajistit dokonalé vyplnění celého prostoru a obalení případné výztuže betonovou směsí. Tím se dosáhne maximální možné hutnosti, pevnosti a trvanlivosti betonu.

Čtěte také: Dřevěný strop: jaká rozteč?

Po rozprostření a zhutnění se povrch betonu vyrovná do úrovně vodících lišt pomocí rovné stahovací latě (hliníkové nebo dřevěné). Cílem je dosáhnout co nejlepší rovinnosti povrchu, standardně se požaduje odchylka maximálně 2 mm na 2 metry délky. Jakmile je povrch stažený latí a případná voda vystouplá na povrch (tzv. krvácení betonu) se vsákne nebo odpaří, provede se finální zahlazení povrchu. Používá se ocelové hladítko. Hladítkem se provádějí plynulé, dlouhé tahy s mírně přizvednutou přední hranou, aby se povrch uzavřel a vyhladil.

Zrání betonu a následná péče

V okamžiku, kdy máte kompletně vybetonovanou podlahu, můžete si zhruba na dva až tři dny odpočinout. Teprve po této době je betonová podlaha pochozí. Několik dalších dnů bude probíhat její zrání. Takový proces je třeba hlídat s ohledem na okolní teplotu. Beton zraje standardně několik týdnů, plné pevnosti dosahuje po 28 dnech, avšak pochozí je už během dvou dnů. I když je betonová podlaha pochozí asi za 48 hodin, její plnohodnotné zatížení je možné až po 28 dnech zrání. Myslete také na to, že v betonu je voda, takže následná pokládka podlahové krytiny je možná až při odpovídající vlhkosti v podlaze.

Během doby jeho zrání je vhodné jej ošetřit, aby nedošlo k praskání betonu nadměrným vysycháním. Pokud jste se pustili do betonování podlahy v zimě s teplotami do 10 °C, nic řešit nemusíte. Nicméně v horkých letních dnech je betonovou podlahu vhodné kropit vodou, nebo přikrýt navlhčenou geotextílií, příp. kartonem. Jestliže je tepleji, je důležité zabránit rychlému vyschnutí betonu a jeho popraskání. Snažte se proto podlahu čas od času zakropit vodou, ideálně viditelně suchá místa.

Výhody betonové podlahy

• Univerzálnost: Použít ji lze jak při opravách podlah ve starých objektech, tak v novostavbách, a to jak v rodinném domě, panelovém bytě, na chatě, chalupě, v dílně, garáži, sklepě i rozlehlé hale - včetně míst s potřebou vysokého zatížení.
• Akumulační vlastnosti: Vzhledem k tomu, že se betonová podlaha nedeformuje a nedegraduje při kontaktu s vodou, vyniká velmi dobrými akumulačními vlastnostmi (ty oceníte například i u podlahového topení, jelikož podlaha udrží dlouho teplo).
• Odolnost proti plísním: Beton je materiálem, který neplesniví, proto se hodí i do vlhkých prostor.
• Snadná práce: S namíchaným betonem se díky tomu, že je směs pouze vlhká (nikoli tekutá), velmi dobře pracuje, a vybetonovat podlahu tak zvládnete s trochou šikovnosti i bez předchozích zkušeností.
• Skvělá rovinnost: Pokud jste alespoň trochu zruční, podaří se vám při betonování podlahy dosáhnout skvělé rovinnosti (standardně je možné docílit rovinnosti 2 mm na 2 m). U betonu nejsou překážkou ani spády (u anhydritu není spádování možné).
• Nízká cena: Ve srovnání s ostatními materiály vhodnými pro vytvoření podlahy je beton přibližně o třetinu levnější.

Alternativy k betonové podlaze

Kromě klasické betonové směsi, tzv. cementové mazaniny, se kterou si zvládnete vybetonovat podlahu svépomocí, existují i další druhy betonových podlah. Využít lze výrazně dražší litý beton realizovaný moderními technologiemi, který vyniká vynikající pevností, či anhydritový potěr - další typ lité podlahy, která je na bázi síranu vápenatého, a je známý pro své výborné samonivelační vlastnosti, pevnost i tepelný odpor. Existuje i tzv. suchý potěr vznikající tak, že se vysype cement a umělé kamenivo do obvodové konstrukce a zakončí deskou (zejm. OSB deskou).

Pokládka zámkové dlažby

Zámková dlažba je nejrozšířenějším typem dlažby. K její oblíbenosti dopomohla příznivá cena, jednoduchá pokládka, dlouhá životnost, dostatečné množství vzorů a barev, ale také lehká opravitelnost dlažby v případě poruchy. Vydláždění parkovacích ploch, zahradních cest, vjezdů ke garáži, částí trávníku, kde chcete umístit letní posezení se stolem a zahradními křesílky, k tomu všemu se hodí zámková dlažba. Je vyrobená z lisovaného betonu a dostupná v každém hobbymarketu v různých odstínech provedení.

Čtěte také: Montáž dřevěné podlahy na topení

Pokládka zámkové dlažby krok za krokem

Celý proces pokládky zámkové dlažby je možné shrnout do 5 základních kroků, které uvádíme níže. Na žádném z nich se nevyplatí šetřit, protože by se mohly poměrně rychle objevit závady. První je nutné se věnovat přípravě podloží pro zámkovou dlažbu, následně položit obrubníky, vyrovnat podklad, položit dlažbu a zapískovat.

1. Plánování je základ

Než vezmete lopatu do ruky, věnujte čas návrhu dlážděné plochy. Rozhoduje účel i zatížení. Každá kategorie má jinou skladbu podloží a tloušťky vrstev. Důležité je také myslet na spád - doporučuje se 2-3 % od objektu, aby se voda nikde nehromadila. Správným rozměrem (modulem) dlažby minimalizujete prořezy, ušetříte čas a výsledek bude pevnější i hezčí.

2. Zemní práce a příprava podloží

Nejdůležitějším předpokladem správného položení zámkové dlažby je příprava podloží a podkladních vrstev, na které závisí životnost, účelnost i estetika výsledného díla. Zámková betonová dlažba se standardně pokládá na vrstvu zhutněného štěrku. Je tedy nutné odtěžit ornici do hloubky cca 290 - 310 mm (za předpokladu, že povrch dlažby bude zalícován s okolním povrchem). Hloubka je odvislá od toho, zda se bude jednat o zámkovou dlažbu pro ryze pochozí plochy či plocha bude pojezdová a bude sloužit pro pohyb osobních automobilů.

Začněte odstraněním ornice a nestabilní zeminy. Hloubka výkopu závisí na zatížení (viz tabulka výše). Poté pláň dobře zhutněte vibrační deskou nebo válcem. Hutnost musí být min. 97 % (Proctor Standard) - to je jistota, že povrch časem „nesedne“ a mráz ho nerozruší. Ve výkopu je nutné zhutnit dno kvalitním válcováním, aby se podloží dostatečně zpevnilo. Nezapomeňte, že dno musí úplně přesně kopírovat sklon budoucí dlažby.

Nyní můžete do výkopu vsypat štěrkodrť, která bude tvořit podklad vaší zámkové dlažby. Tato vrstva s frakcí 0 - 63 mm bude tvořit pevnou podkladovou vrstvu. Hloubka této vrstvy opět závisí na plánované zátěži zámkové dlažby, protože se jí vysypává celá hloubka výkopu a musí se zhutnit vibrační deskou. Pro pojezd vozem bude mít tedy tato vrstva 32 - 37 cm pro pochůzku pak 24 - 29 cm. Na její položení se používá štěrkodrť - drcené kamenivo s plynulou čárou zrnitosti frakce 0-32 mm nebo 0-63 mm. Zcela zásadní je právě ta plynulá čára zrnitosti (začíná od nuly), která zajistí řádné zhutnění.

3. Osazení obrubníků

Každá zámková dlažba je lemována buď obrubníkem či palisádou. Obrubník lze sice udělat i monolitický, ale příprava dřevěného bednění je časově náročná. Jakmile je vytvořena zhutnělá podkladová vrstva, nastává okamžik, kdy je třeba vytvořit okraje pokládaných ploch, tedy usadit obrubníky. Obrubníky a palisády se ukládají do betonového lože tl. 8 - 10 cm ze zavlhlého betonu C12/15 na zhutněný podklad. Obrubníky se ukládají do betonového lože cca do 1/3 jejich výšky. Před pokládkou je třeba napnout šňůru v linii budoucího obrubníku, aby byly obrubníky v jedné výškové a podélné rovině. Obrubník poté položte na beton a poklepáním gumovou paličkou urovnejte obrubník do požadované pozice. Obrubník poté z obou podélných stran zamázněte betonem pod úhlem cca 30° - 45°, a to alespoň to výšky 1/3 výšky obrubníku. V horku chraňte čerstvý beton před rychlým vysycháním, aby nepraskal.

Po úplném zaschnutí betonu obsypte obrubníky štěrkodrtí o stejné frakci, jako jste použili k vyrovnání podkladu.

4. Vyrovnání ložné vrstvy

Čtvrtým krokem je navezení jemné podkladové vrstvy tvořené kamennou drtí o zrnitosti 8-16 mm a její řádné zhutnění pomocí vibrační desky. Musíte na zhotovený zhutnělý podklad navrstvit jemnou drť (ložní vrstvu) vyznačující se zrnitostí 2-5 mm nebo 4-8 mm v tloušťce 30-40 mm. Pečlivě si ohlídejte, aby vznikl naprosto dokonale rovný povrch s rovnoměrnou hloubkou v rámci celé plochy budoucí dlažby.

Nyní se znovu vraťte k vyrovnávání dna, avšak nyní vás čeká horní vrstva, která bude jemná a musí být naprosto přesná, navíc do ní již nesmíte šlapat. Tuto horní vrstvu, která bude mít tloušťku 30 - 40 mm vytvořte z jemné drti s frakcí 2 - 5 mm maximálně pak 4 - 8 mm. K docílení roviny se neobejdete bez některých pomůcek. Pořiďte si dlouhé dřevěné nebo ocelové latě o výšce 30-40 mm. Tyto latě slouží jako vodící pásy při srovnávání zasypané drtě kladecí vrstvy do roviny pomocí hliníkové lišty. Vytvořená kladecí vrstva se již před pokládkou dlažby nehutní, a proto nesmí být v žádném případě narušena např. vstupováním, přejížděním atd. Po vyjmutí vodících latí a doplnění drtě do vzniklých dutin je podloží připraveno pro pokládku dlažby. Pokud si nejste jistí, že zvládnete vytvořit stejně vysokou vrstvu jsou skvělou pomůckou dřevěné hranolky nebo lišty o výšce 30 - 40 mm - podle toho, jak vysokou vrstvu budete pokládat, které vám mohou posloužit jako záchytné body. Tyto hranolky či lišty mohou posloužit jako vodící pro vyrovnání.

POZOR: Na tuhle vrstvu už nesmíte vstupovat. Nedochází k jejímu hutnění, už jde o hotovou plochu určenou k položení zámkové dlažby. Teď už jenom opatrně stáhněte z plochy vodící lišty. Do dutin, které po nich vznikly, opatrně doplňte jemnou drť. Při přípravě podloží je nutné pamatovat na to, že po položení dlažby poklesne následným zhutněním úroveň dlážděného povrchu cca o 10 mm.

5. Pokládka dlažby

Nyní vám už nic nebrání pustit se do pokládání dlažby. Pro dlažbu pěších cest vám budou stačit dlaždice o tloušťce 60 mm, v případě dlažby pro automobilový provoz volte tloušťku 80 mm. Pokládka dlažby se provádí do nezhutněné kladecí vrstvy z nejnižšího místa pokládané plochy směrem k nejvyššímu tak, aby kladecí vrstva nebyla narušena (tzn. z již položené dlažby).

Dlaždice pokládejte tak, abyste nenarušili podkladní vrstvu a používejte při pokládce gumovou palici. Dlaždice poklepávejte od spodního okraje nahoru, totéž platí pro směr jejich pokládky. Spodní vrstvu pod dlažbou přitom nesmíte nijak porušit. Proto po ní nešlapejte ani ničím nepřejíždějte. Nejprve vždy pokládejte celé dlaždice, pokud vám někde celá dlaždice nevychází vrátíte s k těmto místům později.

Během pokládky dlažby je třeba kontrolovat rovinatost položené dlažby v několika směrech, především je třeba zkontrolovat vodorovnost, příp. spády ke žlabům a podlahovým vpustím. Malé odchylky je možné upravit přiložením desky z boku dlažby a lehkým poklepem. Pokud je potřeba zámkovou dlažbu zaříznout (okraje, přechody dlažeb), zaznačte si na dlažbě místo řezu tužkou a formátování proveďte buď úhlovou bruskou s diamantovým kotoučem či na stolové pile s diamantovým kotoučem. Ještě lépe však může posloužit štípačka zámkové dlažby. Teprve až máte položené všechny celé dlaždice, přichází na řadu úprava dlaždic na míru. K této úpravě vždy používejte diamantovou pilku.

TIP: Pokládku zámkové dlažby je třeba dělat ze dvou až tří palet současně, a to kvůli barevnosti (na jedné paletě mohou být jemné odchylky v odstínu). Při pokládce dlaždic je vhodné brát dlaždice z více palet najednou, tedy jednotlivé palety střídat, protože na každé může být trochu odlišný odstín a barevný výsledek tak bude velice pěkný. V opačném případě, by se mohlo stát, že každý úsek cestičky bude mít jinou barvu.

6. Spárování a zhutnění

Když už se vám povedlo bez úhony položit všechny dlaždice, zbývá úplný závěr: Vyspárovat je. Na závěr pak přichází spárování zámkové dlažby, jinak řečeno zapískování. Pro spárování zámkové dlažby se používá jemný křemičitý písek frakce 0/2 mm, případně 0-4 mm. Použití hrubší frakce není možné, písek by do spár nezapadl. Křemičitý písek se volí, aby dlažbou neprorůstala tráva. Suchý písek je pak nutný pro to, aby se dostal do každé štěrbinky. Vápenný a hlinitý písek představuje velké riziko, že dlažbou proroste tráva a mech, nebo se na ní vytvoří vápenný výkvět.

Spárování zámkové dlažby se provádí tak, že na dlažbu se naveze písek, který se rozhodí po celé ploše a pomocí smetáku písek do spár mezi dlažbou postupně zapadává. Poté je vhodné písek nechat na dlažbě po nějakou dobu volně ležet. Poté je možné dlažbu zamést. Pro tento závěrečný úkon je nutné volit slunečné dny a písek musí být dokonale suchý.

Po vyspárování je nutné plochu dlažby zhutnit vibrační deskou opatřenou plastovým návlekem, aby nedošlo k poškození dlažby. Úprava musí proběhnout jak v příčném, tak v podélném směru. Následně dlažbu zavibrujte vibrační deskou, na kterou použijete plastový kryt, aby nedošlo k poškození dlaždic. Následuje další zasypání. Doporučujeme provést po určité době opětovné zapískování, aby nedocházelo k uvolňování jednotlivých dlažebních bloků (dlažby) v ploše a tím i k jejich poškození. Toto platí pouze v případě, když výška křemičitého písku ve spárách nedosahuje dvou třetin síly kostky. Závěrem je nutno upozornit, že pokládku zámkové dlažby je vhodné provádět za příznivých klimatických podmínek, nejlépe v suchých letních měsících, kdy venkovní teploty neklesají pod 5 °C nad bodem mrazu.

Jak položit dlažbu na terasu

Pokud chcete na svou terasu položit dlažbu, určete si nejdříve rozměry venkovní plochy, kterou chcete vydláždit a vypočítejte z toho potřebné množství terasových desek. Poté pečlivě vyčistěte podklad.

Který podklad je vhodný pod terasové desky?

Pro stabilní terasu je zapotřebí nosný a zároveň flexibilní podklad, aby se kompenzovalo kolísání teplot. Jak letní žár, tak mráz v zimě mohou jinak vést v exteriéru k trhlinám v povrchu. Terasové desky nebo dlažební kostky se často pokládají do štěrkového lože. Pro štěrkové lože nejprve vykopejte podklad a naneste několik vrstev z různého sypkého materiálu a poté je zhutněte. Důležitý je spád 2 %, který určíte pomocí vodováhy. Na podklad položte terasové desky a spáry utěsněte spárovací maltou na dlažbu.

Další možností jsou rektifikační terče. Rozmístěte je na rovný a čistý podklad a na ně umístěte terasové dlaždice. Výhody rektifikačních terčů: jsou výškově nastavitelné, a dokážou tak vyrovnat nerovnosti podkladu. Díky tomu je pokládka dlažby rychlá a snadná. Terče jsou navíc mrazuvzdorné a odolné proti povětrnostním vlivům.

Také beton lze použít jako podklad pod terasové desky. Doporučujeme před pokládkou desek zkontrolovat starou betonovou vrstvu, zda nevykazuje možné trhliny, a zbavit ji nečistot. Kromě toho je nutný mírný spád, aby mohla voda odtékat. Jinak hrozí vlasové trhliny, které mohou způsobit nestabilitu betonové desky. V případě potřeby vytvořte pomocí potěru dostatečný spád 2-3 %. Navíc je důležité, aby byl podklad bez nečistot, prachu a jiných částic.

Jak vybrat podlahu na terasu?

Na terasu se hodí různé druhy terasových krytin. Dejte pozor, abyste sáhli po dlaždicích, které jsou vhodné pro venkovní použití. V úvahu přichází například venkovní slinutá dlažba. Vykazuje vysokou odolnost proti otěru a je robustní a mrazuvzdorná. Oblíbené jsou také štípané dlaždice, například terakotové nebo cihlové. Díky svému drsnému povrchu mají tu výhodu, že jsou bezpečné při nášlapu. Navíc mají nízkou hmotnost a vyšší odolnost proti prasknutí než slinuté dlaždice.

Tipy pro odtok vody

Mírný spád 2-3 % je v exteriéru pro odvod vody z terasy nutný. Znamená to, že se povrch svažuje o 2-3 cm na 1 m. Pokud sousední plochy také nemohou absorbovat vodu, je nezbytné vytvořit dodatečný odtok z terasy. Pokud vydlážděná plocha bezprostředně navazuje na budovu, je nutný další odvodňovací kanál u fasády.

Péče a údržba terasové dlažby

Abyste se mohli z terasové dlažby dlouho těšit, měli byste ji pravidelně čistit. Nejen kvůli vzhledu, ale i kvůli bezpečnosti, protože kvůli řasám a mechům, které se mohou časem vytvořit, může terasa klouzat. Pomocí škrabky na spáry nebo kartáče na spáry můžete nejprve vyčistit meziprostory. Jak postupovat při dalším čištění závisí na materiálu terasových dlaždic. Přírodní kámen je díky svému povrchu náchylný k obrůstání mechem a řasami. Proto byste měli tvrdé přírodní kameny vyčistit vysokotlakým čističem. Pro měkký přírodní kámen, jako je mramor, byste však měli vysokotlaký čistič použít pouze s opatrností se širokým proudem a vzdáleností minimálně 30 cm. U betonových desek použijte kartáč a teplou vodu. Vysokotlaký čistič je pro tyto práce spíše nevhodný, protože proudem vody by se mohly spáry vymýt. Chemické prostředky byste měli použít pouze tehdy, jsou-li schváleny k čištění kamene.

tags: #jakou #pokladku #na #beton #průvodce

Oblíbené příspěvky:

• jak zpevnit starou fasádu
• Šroubováky Makita na sádrokarton
• Vše o krycích fóliích a plachtách
• Role čelní fasády v architektuře
• výběr a instalace betonové jímky