Negativní dopady těžby břidlicové ropy a frakování

Způsob těžby z břidlicových hornin zvaný hydraulické štěpení neboli frakování s sebou nese možná rizika podobná těm, jaká šlo v minulosti pozorovat u vědeckých a technických inovací, jako byly azbest, tabák či škodlivá látka thalidomid. Tuto řadu by prý v současné době mohlo rozšířit frakování.

Co je frakování a kde se používá?

Frakování je metoda vytváření puklin ve vrstvě zpevněných sedimentárních hornin pomocí stlačené tekuté směsi vody s pískem a pomocnými chemikáliemi. Písek o určité zrnitosti má udržet pukliny otevřené. Chemikálie se používají proto, aby usnadnily migraci tekutin. Tato metoda těžby nerostných surovin podle jejích stoupenců umožní „slít“ větší množství ropy a zemního plynu z míst, ze kterých by se jinak těžba nevyplatila. Frakování se používá především ve Spojených státech k těžbě plynu či ropy v břidličných horninách hluboko pod zemí.

Ekologická a zdravotní rizika frakování

Ekologičtí aktivisté ale varují, že tento způsob těžby ohrožuje zásoby podzemní vody nad ložisky. V některých domácnostech kvůli frakování hoří voda z kohoutků. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) se také věnuje studiu dopadů frakování na zdroje pitné vody ve Spojených státech. V průběhu hydraulického štěpení dochází nejen ke znečišťování pitných zdrojů, ale i k rozsáhlému ničení plodin, flóry a fauny.

Někteří se obávají, že by mohl zvýšit těžkou nákladní dopravu v zemědělských oblastech či urychlit globální oteplování. Podle novinářů a výzkumníků bude při hydraulickém štěpení za dvacet let metan - plyn, který se při frakování dostává do atmosféry - 72 krát škodlivější, než je v současnosti oxid uhličitý. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) vydala prohlášení, že těžba ropy i hydraulické štěpení představují druhé největší odvětví, které se podílí na emisi skleníkových plynů.

Britská královská akademie inženýrství ve své studii před dvěma lety dospěla k závěru, že řádně regulované frakování by mohlo být bezpečné. Walport ve své studii ale uvádí příklady inovací, které byly přijaty ukvapeně a měly negativní vliv na životní prostředí a na zdraví. Jsou jimi třeba azbest, mnoho pesticidů, rtuť, tabák nebo thalidomid, což je látka, která se v 50. a 60. letech 20. století používala v lécích proti ranní nevolnosti, ale způsobovala vrozené vady u novorozenců. „Ve všech těchto a mnoha jiných případech vedlo opožděné uznání nepříznivých vlivů nejen k vážným dopadům na zdraví a životní prostředí, ale také k masivním výdajům a snížení konkurenceschopnosti firem a ekonomik pokračujících po špatné cestě,“ stojí ve studii.

Čtěte také: Kvalitní břidlicové výrobky

Mediální pohled a kritika frakování

V případě frakování, kdy je závislost především západních států na fosilních palivech silnější než dříve, jde o „lukrativní činnost“. To se odráží i v postoji sdělovacích prostředků, přičemž je celkem logické, že velká korporátní média hydraulické štěpení spíše podporují, či je zásadním způsobem nekritizují. A to přesto, že četní kritici, včetně ekologů a dalších specialistů, kvůli tomuto způsobu získávání ropy, břidlicového plynu nebo dehtových písků dlouhodobě upozorňují na skutečnost, že jde o velice nebezpečnou metodu jak pro životní prostředí (v podobě negativních dopadů změny klimatu), tak pro samotného člověka.

Společnosti, jako jsou Exxon Mobil, Chevron Corporation, ConocoPhillips nebo Marcellus Shale Corporation, vedou za stovky milionů dolarů masivní kampaň v médiích a publikují odborné studie, ve kterých jejich autoři a mecenáši líčí ekonomické a environmentální výhody plynoucí z hydraulického štěpení s odůvodněním, že tato metoda dobývání fosilních paliv není pro životní prostředí ani člověka nebezpečná. Na internetových stránkách časopisu Forbes lze narazit na řadu textů, jejichž autoři hájí těžbu ropy, zemního plynu včetně frakování, a naopak vystupují proti ekologickým aktivistům, kteří dlouhodobě protestují například proti výstavbě kontroverzního ropovodu Keystone XL na území Kanady a Spojených států. David Blackmon, který v ropném průmyslu působí 33 let, upozorňuje, že některé informační zdroje veřejnost cíleně dezinformují, co se nebezpečí hydraulického štěpení týče, a dodává, že při frakování nedochází ke kontaminaci vody, jak tvrdí odpůrci této metody.

Známý a vlivný intelektuál Noam Chomsky na americkém zpravodajském webu Huffingtonpost naopak tvrdí, že v souvislosti s dobýváním „posledních kapek“ fosilních paliv existuje mezi americkou vládou, oběma významnými politickými stranami v USA a mezinárodním tiskem vzácná názorová shoda týkající se pozitivního pohledu na hydraulické štěpení. Díky tomu se Spojené státy údajně nacházejí „ve šťastném století nezávislosti na energiích“. Podle Chomskyho k tomu ale dochází na úkor fatálních změn klimatu a udržitelného života na modré planetě. Chomsky druhým dechem dodává, že takzvané „primitivní“ země, jako je třeba Ekvádor, naopak schvalují zákony o tom, aby fosilní paliva zůstala v zemi, kde mají své místo, protože jejich těžba je pro planetu příliš škodlivá. Obdobné názory na těžbu ropy, počítaje v to hydraulické štěpení, sdílí spousta novinářů a výzkumníků, kteří se tímto tématem profesionálně zabývají.

Negativními dopady hydraulického štěpení, jak už bylo uvedeno, se detailně zabývají investigativní žurnalisté, jako jsou blogger v New York Times Andrew Revkin, který pravidelně informuje o dopadech těžby břidlicového plynu na zdraví obyčejných lidí, dále pak Tom Wilber, autor publikace Under the Surface pojednávající o těžebních aktivitách koncernu Marcellus Shale Corporation, Bryan Walsh z časopisu Time a další. Ožehavému tématu frakování se rovněž věnuje celá řada nezávislých či alternativních sdělovacích prostředků, jež nejsou napojené na ropnou lobby a mohou si dovolit kritičtější způsob práce. Přicházejí též s alternativními způsoby, jak řešit, či aspoň redukovat nezdravou závislost ekonomicky vyspělých zemí na fosilních palivech. Onu alternativu spatřují v zelených technologiích; fotovoltaice, solárně-termálních elektrárnách, větrné energii atd.

Ekonomické problémy břidlicových těžařů

Břidlicoví těžaři ropy ve Spojených státech, ale i kanadští těžaři ropných písků, zažívají doslova noční můru: hrozí jim rozsáhlé bankroty. Současná cena ropy se negativně a výrazně projevuje u břidlicových těžařů ropy ve Spojených státech, těžba se jim přestává vyplácet. Zatímco v polovině roku 2011 dosahovala produkce ropy 5,5 milionů barelů denně, tak v minulém roce podle Úřadu pro energetickou informaci (EIA) už byla na průměrných 9,33 milionu barelů denně. Situace se vinou poklesu cen ropy změnila a těžba výrazně klesá. Náklady na průzkum a samotnou těžbu jsou výrazně vyšší než je současná cena ropy.

Čtěte také: proč zvolit břidlicovou desku na kulečník

Podle analytiků společnosti Sanford C. Bernstein při poklesu ceny ropy na trzích k 80 USD bude až třetina břidlicových těžařů v mínusu, respektive se stane neekonomickou. Rozuměno tak, že nejde jen o samotný zisk či ztrátu těžaře, ale o obecnou návratnost investice do něj. Podle analytiků brokerské společnosti Marcquire Group letos propad cen způsobí, že břidlicoví těžaři poprvé od roku 2010 nezvýší meziročně svou produkci. Analytici IEA poznamenávají, že břidlicová těžba je mnohem citlivější na obecný vývoj cen, protože vrty s touto technologií se mnohem rychleji vyčerpávají, než v případě konvenční těžby. Při nízkých cenách ropy se tedy nevyplatí budovat nové vrty, které by nahradily těžbu z vrtů již vyčerpaných. Takový postup klade vysoké nároky na financování a dostatečný cash flow. Při cenách kolem 80 USD by břidlicová produkce rostla pouze o 5 % oproti dříve obvyklým cca 12 %. Pro cenách kolem 75 USD za barel se růst těžby zbrzdí o plných 56 % na pouhých 500 000 barelů. Při ceně 70 USD by se už růst zcela zastavil. Z pohledu břidlicových formací je hranice 80 USD klíčová pouze pro 4 % z celkového objemu těžby.

Břidlicoví těžaři mají v rukávu na obranu především snižující se náklady, které jen od roku 2012 poklesly v průměru o 30 USD na barel. Podle odhadů je pro většinu břidlicových těžařů klíčová hranice kolem 60-50 USD za barel nebo ještě níž. Podle odhadů, pokud by se ceny pohybovaly na úrovni 50 USD po celý jeden rok, tak by to z trhu vymetlo produkci v objemu cca 500 000 barelů denně. Pokles cen ropy tedy sám o sobě není až tak smrtelný. Co by ale mohlo břidlicím srazit vaz jsou očekávání návratnosti investic, které se podle odhadů vyšplhaly až na celkových cca 190 mld. USD. Čím nižší ceny budou, tím delší budou návratnosti investic a může se stát, že tento "metr" bude mnohem ničivější než samotný cenový vývoj ropy.

Role OPEC a konkurence

Důvodem je také chování kartelu OPEC, který nechce snižovat těžbu, na trhu je tak přebytek ropy. Tímto způsobem také můžou vyřadit břidlicovou konkurenci a výrazně znechutit další investice do tohoto oboru. Pokud by v budoucnu došlo k růstu cen ropy, tak se americkým podnikatelům už nebude chtít do břidlicové ropy investovat, protože by existovala hrozba, že by země OPECu znovu zaplavily trh levnou ropou a její cena by poklesla. Cílem OPECu je především udržet svůj globální tržní podíl na produkci černého zlata.

Ještě vážnější problémy zažívají kanadští těžaři. V zemi jsou totiž jedny z nejvyšších zásob ropy na světě, které je možné získat z takzvaných „ropných písků“. Těžba této ropy je však energeticky a především finančně velmi nákladná, hovoří se o tom, že těžba začíná být rentabilní od 80 dolarů za barel. A lépe pro kanadské těžaře s největší pravděpodobností nebude. Podle reportu Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) by se měla cena ropy zvedat již od příštího roku a v roce 2020 má dosáhnout 70 dolarů. Až v roce 2040 dosáhne cena ropy 95 dolarů. Ani tento scénář však Kanadě nepomůže. Zaprvé to nijak současné problémy neřeší a tyto dlouhodobé predikce jsou velmi nejisté, například kvůli pravděpodobnému technologickému pokroku či rozvoji elektromobilů. Za tuto dobu však také vzroste cenová hladina, náklady na těžbu tak budou vinou inflace vyšší, těžba tak stále nebude rentabilní. Navíc vše může být brzy jinak, někteří analytici totiž očekávají, že cena ropy bude nadále klesat s tím, že některé předpovědi dokonce hovoří i o ceně 10 dolarů za barel.

Moratorium na frakování

Některé evropské země včetně České republiky na využívání frakování uvalily moratorium.

Čtěte také: Jak stylově servírovat: Břidlicové prkénko

Historický kontext a břidlicová revoluce v USA

USA se díky frakování staly soběstačné v dodávkách zemního plynu. Spojené státy se tak staly téměř soběstačnou ropnou zemí. USA se staly poprvé od roku 1974 největším globálním producentem surové ropy. Ještě v minulém desetiletí přitom americký ropný průmysl směřoval - ve světle setrvalého poklesu těžby - k postupnému útlumu. Nástup této dekády však odstartoval impozantní nárůst těžby, který se řadí k největším v historii ropného průmyslu. Takto nečekaně dynamický růst přinesl rozmach těžby břidlicové ropy pomocí technologie horizontálních vrtů a hydraulického štěpení. Americká produkce díky tomu boří historické rekordy a s více než 11 mil. barelů denně přispívá ke globální nabídce surové ropy větší měrou než Rusko či Saúdská Arábie. Z tohoto objemu již více než 60 % tvoří ropa z břidlic. Břidlicová revoluce nalezla živnou půdu v prostředí vysokých cen ropy, zásadní však byla vzájemná interakce geologie, technologie a financí. Tento mix je unikátní pro Spojené státy, nicméně důsledky břidlicového boomu pocítil nejen americký energetický sektor a ekonomika.

Když v roce 1901 odstartoval v texaském Spindletopu první moderní ropný boom, Spojené státy stály na prahu mnohaleté nadvlády ropného průmyslu. Tu si z pozice největšího světového producenta následně držely po většinu 20. století, kdy začaly v odvětví postupně hrát prim nadnárodní ropné společnosti (tzv. sedm sester), v čele s americkými Texaco, Gulf Oil nebo nástupnickými společnostmi Standard Oil. Americká těžba však v roce 1972 dosáhla svého vrcholu a v roce 1974 - rok po tzv. prvním ropném šoku - USA své výsadní postavení největšího globálního producenta surové ropy ztratily. Jejich pozici postupně přebral Sovětský svaz a na přelomu milénia i nynější klíčový blízkovýchodní spojenec Saúdská Arábie. Nástup nového tisíciletí pak znamenal pokračování trendu poklesu americké produkce v důsledku vyčerpávání konvenčních nalezišť, který nezastavil ani rozmach nákladných projektů podmořské těžby v Mexickém zálivu. Zatímco tak domácí spotřeba ropy a ropných produktů dále rostla nad hranici 20 mil. barelů denně, domácí těžba poklesla v roce 2008 až na 5 mil. barelů denně. Tato nerovnováha pochopitelně zvyšovala americkou závislost na dovozu ropy ze zahraničí (importy ropy a ropných produktů dosáhly vrcholu v roce 2005 na úrovni 12,5 mil. barelů denně), což otevíralo palčivou otázku americké energetické bezpečnosti, především v souvislosti se zahraničními geopolitickými zájmy. Mezi lety 2003-2008 navíc cena ropy dramaticky rostla, což dále prodražovalo její dovozy ze zahraničí. Z hranice 30 dolarů za barel se v předvečer světové finanční krize nominální cena ropy Brent vyšplhala až na historické maximum 145 USD/barel. Třebaže byla tato situace primárně výsledkem rostoucí poptávky po komoditách ze strany rozvíjejících se ekonomik, představa o “novém normálu” cen výrazně nad 100 dolarů byla v daném období silně zakořeněná. Nakonec svědčí o tom i (zpětně) nechvalně proslulá analýza investiční banky Goldman Sachs, která krátce před pádem Lehman Brothers předpovídala růst cen až ke 200 dolarům za barel. Právě vysoké ceny ropy lze přitom považovat za jeden z faktorů, který stimuloval až nečekaně rychlý a mohutný rozmach těžby břidlicové ropy ve Spojených státech. Ta následně zcela zásadním způsobem proměnila nejen domácí ropný sektor a jeho produkční možnosti, ale i samotný globální ropný trh.

Počátek břidlicové revoluce se datuje do poloviny minulé dekády, kdy se technologie horizontálních vrtů a hydraulického štěpení, tzv. frakování, začala masivně využívat v ropném průmyslu. Tyto postupy byly v dané době již několik let s úspěchem využívány při těžbě zemního plynu, vzájemná geografická a technologická provázanost obou odvětví však umožnila jejich rozšíření a aplikaci i při těžbě ropy (více než polovina aktivních vrtů produkuje současně jak ropu, tak zemní plyn). Konec konců úspěch břidlicové ropy kopíruje úspěch břidlicového plynu, díky němuž se USA vyhouply do pozice globálního lídra i v tomto odvětví.

Geologické a technologické předpoklady

První nutnou podmínkou pro rozmach těžby břidlicové ropy byly samozřejmě rozsáhlé zásoby uhlovodíků, respektive na ropu bohaté sedimentární horniny. Na druhou stranu, každá z hlavních těžebních oblastí vyniká unikátním geologickým podložím. To si žádá detailní geologickou znalost místních podmínek k nalezení nejlukrativnějších míst pro těžbu (tzv. sweet spot). Příkladem budiž oblast Permianu, která vyniká tím, že jednotlivé vrstvy roponosných hornin jsou zde několikanásobně tlustší než v případě Bakkenu či Eagle Ford. Navíc, tyto vrstvy (dle odhadů mezi 6-8) na sebe přímo navazují, což umožňuje těžit ropu z několika rezervoárů pouze z jedné nadzemní lokace a tak šetřit náklady. V neposlední řadě je pak s ohledem na techniku samotné těžby - hydraulické štěpení - potřeba disponovat dostatečnými zásobami vody a písku, jenž společně s vybranými chemikáliemi tvoří tzv. frakovací tekutinu (fracking fluid).

Technologický průlom dosažený v oblasti těžby břidlicové ropy představuje další nutnou podmínku, na které stojí americká břidlicová revoluce. To, že jsou v horninách břidlicového typu ukryta ložiska ropy, bylo známo již hluboko ve 20. století. Až precizace techniky frakování (známé již od 40. let minulého století) a horizontálních vrtů (známé od počátku 80. let) a jejich následná kombinace nicméně umožnila efektivní a ekonomicky smysluplnou těžbu této nekonvenční a na zdrojovou horninu silně vázané ropy. V tomto případě Spojené státy samozřejmě těží z více než sta let zkušeností s těžbou ropy, detailní znalosti ropného průmyslu a vysoce kvalifikované pracovní síly. Důležitou roli sehrává rovněž rozsáhlá infrastruktura, která umožňuje dopravu ropy (midstream) přímo do rafinérií či exportních terminálů (downstream). Celkově pak platí, že na přetrvávajícím boomu břidlicové těžby má klíčový podíl významná inovační kapacita celého sektoru. Ten lze v současné době bez větší nadsázky připodobnit k ropnému Silicon Valley, neboť v něm stále důležitější úlohu sehrává vysoce kvalifikovaná pracovní síla, jako výzkumní geologové, ropní inženýři či datoví analytici, jejichž úkolem je optimalizovat ropnou produkci (např. s ohledem na rozložení a délku ropných vrtů, množství a složení frakovací tekutiny, aj.).

Finanční kapitál a vlastnické právo

Do třetice by pak břidlicový boom nemohl - vzhledem k extrémní kapitálové náročnosti - dosáhnout podobných rozměrů bez dostupného finančního kapitálu. Jen mezi léty 2010-2017 činily kapitálové výdaje (Capex) přibližně 600 miliard dolarů, řádově více než v případě konvenční těžby. Klíčovou roli v tomto případě sehrála pomocná ruka Wall Street, neméně podstatná však byla i ultra-uvolněná měnová politika Fedu v letech po světové finanční krizi. Dostupné financování je však zásadní ještě z jiného důvodu. Sektoru totiž v jeho rané fázi dominovaly malé až středně velké - často vizionářské - podniky, které byly finančně omezené, neboť ani v situaci vysokých cen ropy nebyly schopny generovat pozitivní cash flow. V tomto smyslu se tak vlastně jedná o přímý opak kartelu OPEC, tj. navzájem nekoordinovanou heterogenní skupinu, která má z podstaty amerického antitrustového zákona jakékoli koluzivní jednání striktně zakázáno. Jakkoli se již dnes na těžbě podílí i nadnárodní ropné giganty typu ExxonMobil, Chevron nebo Conoco Phillips, struktura amerických těžařů zůstává nadále výrazně roztříštěná a zahrnuje jak desítky veřejně obchodovatelných společností, tak stovky menších soukromých těžařů.

V neposlední řadě je pak v souvislosti s boomem břidlicové těžby potřeba vyzdvihnout, jakým způsobem funguje ve Spojených státech vlastnické právo k půdě. Unikátní americký koncept totiž předpokládá, že s vlastnictvím půdy je spojeno i vlastnictví nerostného bohatství pod jejím povrchem. To představuje zásadní rozdíl od ostatních zemí, kde je ekonomická renta z nerostného bohatství typicky monopolizována vládou. Právě díky tomuto specifickému přístupu k vlastnictví půdy, kdy jsou ekonomické výnosy z těžby sdíleny mezi vlastníky půdy, těžaře a skrze výběr daní i státní kasu, tak mohla ve finále těžba břidlicové ropy expandovat výše popsaným způsobem.

Dopady na americkou ekonomiku

Celé řady pozitivních stimulů pramenících z břidlicového boomu se kromě ropného sektoru dočkala i americká ekonomika. Rozmach těžby přinesl dle odhadů vyšší stovky tisíc až 1,5 milionu nových pracovních míst. Navíc, s ohledem na strukturu zaměstnanosti je v čase viditelná rostoucí poptávka po vysoce kvalifikované a nadprůměrně placené pracovní síle (geologové, ropní inženýři, datoví analytici apod.). Kansaský Fed pak odhaduje, že břidlicová revoluce přinesla mezi léty 2010-2015 americké ekonomice dodatečné 1 % HDP. Tento efekt souvisí na jedné straně s expanzí samotného těžařského sektoru, jehož přidaná hodnota vzrostla z 1 % na přelomu tisíciletí na více než 3 % HDP v roce 2014. Tyto dva efekty zároveň dobře ilustrují opatrnou proměnu, kterou prochází americká ekonomika. Pro tu - jako čistého dovozce - tradičně představoval růst cen ropy negativní nabídkový šok, což je efekt, který s postupujícím rozmachem domácí produkce bude pravděpodobně velmi zvolna oslabovat. Z břidlicového boomu pak vcelku logicky profitují nejvíce státy, kde nastal nejprudší rozmach produkce, zejména Texas a Severní Dakota. Kromě pozitivních impulzů pro lokální trhy práce tak například Severní Dakota dokázala díky rozmachu těžby od roku 2004 téměř zdvojnásobit vlastní HDP na osobu. Tato závislost na těžbě ropy však může být ve finále dvojsečná zbraň, jak ukázalo období kolapsu cen ropy v letech 2015-2016.

tags: #negativa #tezby #bridlicove #ropy

Oblíbené příspěvky:

• Styrotrade polystyren pro fasády
• Tipy pro výběr olejového laku na palubky
• Normy pro výšku komínu nad střechou
• Vlastnosti březové překližky
• Údržba a mycí prostředky pro Gerflor Texline