Nevětraná pultová střecha: Informace o návrhu a realizaci

Na našem trhu je obrovské množství různých druhů střešních krytin určených do šikmých a strmých střech, které zároveň mají nejen různý bezpečný sklon, ale i různý způsob montáže. Pultové střechy jsou v moderní architektuře stále oblíbenějším konstrukčním řešením. Nabízejí zajímavou kombinaci výhod, atraktivní vzhled a dobře se hodí pro plechové střešní krytiny. Základním znakem pultové střechy je jediná šikmá rovina střešního pláště, jejíž hlavní funkcí je odvádět dešťovou vodu. Tento typ střechy je v současné době stále oblíbenější, i když na předních příčkách oblíbenosti se pultové střechy zatím rozhodně neumisťují. V každém případě jde o velmi zajímavou volbu, přičemž nelze opomenout, že jde o levné a materiálově i konstrukčně poměrně jednoduché řešení.

Před více než 15 lety byly pultové střechy na rodinných domech spíše výjimkou. Trendy se však mění a tyto střechy jsou stále žádanější. Nejčastěji se pultové střechy vyskytují na nízkoenergetických domech, a to není vůbec náhoda. K silným stránkám pultových střech tak bezesporu patří snadná výstavba a rychlost, s jakou lze tento typ střechy realizovat. Pultové střechy jsou vhodné nejen pro rodinné domy, ale také pro kůlny, garáže nebo chaty. Samozřejmě je vždy nutné dobře promyslet, jakým směrem bude střecha orientována, a tomu přizpůsobit celou konstrukci.

Důležitost odvětrávání střešního pláště

Aby střešní plášť vykonával správnou funkci, musí se zabránit kondenzaci vodních par, která je způsobena především vařením, praním, koupáním, vypařováním u rostlin, dýcháním a pocení lidí atd. Rosení - jak se kondenzace par také nazývá - se vyvarujete, když správně odvětráte střešní plášť. Páry mohou nenávratně ohrozit prvky v konstrukci střechy (latě, kontralatě, krokve, krytina, eventuálně i tepelné izolace), a tím se zkracuje životnost a funkčnost celého střešního pláště.

Mezi konkrétní nepříznivé důsledky kondenzace vodních par patří hniloba dřevěných prvků, snižuje se vodivost tepelné izolace, vytváří se plíseň, která může vyvolat nežádoucí alergické reakce, dochází také k puchnutí a odpadávání vnitřních maleb. V letních měsících nedochází k přehřívání podkrovních místností. Správná ventilace vzduchu je klíčovým faktorem pro udržení zdravé a funkční střechy. Efektivní ventilace zabraňuje hromadění vlhkosti, což pomáhá předcházet tvorbě plísní, hniloby a napadení dřevokazným hmyzem. Správná ventilace navíc přispívá k lepší energetické účinnosti domu tím, že minimalizuje tepelné ztráty v zimě a omezuje přehřívání v letních měsících. Tím se nejen zlepšuje celkový komfort v podkroví nebo obytných prostorech, ale také se snižují náklady na vytápění a chlazení.

Na trhu existuje obrovské množství různých druhů střešních krytin. Jedno mají ale společné. Pro naprostou drtivou většinu těchto krytin platí požadavek, aby pod nosnou vrstvou krytiny (laťování nebo bednění) byla vytvořena ventilační vzduchová mezera. Ventilační vertikální vzduchová mezera pod střešním pláštěm je potřeba buď pro zajištění životnosti nebo stálého vzhledu použitého střešního pláště nebo zároveň pro zajištění bezproblémového odpařování vodních par ze zateplené konstrukce či prostoru pod střešním pláštěm. Tj. ventilační mezera zajišťuje, aby nedocházelo k degradaci střešní krytiny (koroze, delaminace vrstev, vápenné výkvěty na povrchu střešní krytiny, spodní rozpad, degradace tvaru, degradace vzhledu,...). Hlavní zdroj vodních par se totiž pod střešní plášť dostává z vnitřního prostředí domu.

Čtěte také: Pultová, valbová a sedlová střecha

Rozdělení střešních plášťů a funkčnost ventilační mezery

Obecně můžeme střešní pláště rozdělit na:

• Paropropustné a větroprodyšné skládané střešní krytiny: Pálené, betonové, vláknocementové, keramické apod. střešní tašky, dřevěné šindele, břidlice.
• Skládané, ale neprodyšné střešní pláště: Bitumenové šindele, velkoplošné či maloplošné plechové krytiny, falcované plechy, skládané plastové krytiny apod.

Ventilační mezera však může fungovat jen v tom případě, pokud může dostatečným otvorem dole do mezery vstoupit venkovní vzduch, nepřerušeně proudit ve vlastní mezeře o dostatečné tloušťce až k vrcholu střechy, a u vrcholu střechy nějakým ventilačním elementem (ventilační taškou či ventilačním hřebenáčem s dostatečnou ventilační kapacitou - otvorem) se z ventilační mezery dostat zpět do exteriéru. A to zvlášť pro každé pole mezi krokvemi či kontralatěmi, na kterém střešní plášť leží.

Správně fungující konstrukce by tedy měla odpovídat jak pro stránce normy "ČSN 731901 Navrhování střech", kde jsou dimenzace ventilačních mezer doporučeny, tak po stránce "ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky, hlava 6 Šíření vlhkosti konstrukcí", kde požadovaná možnost odpařování vodních par z konstrukce musí být vždy větší než je možnost jejich kondenzace uvnitř konstrukce.

Typy skladeb střešního pláště:

• Dvouplášťová skladba: Je vytvořena jedna ventilační mezera jen mezi podkladem střešní krytiny a pojistnou hydroizolací v případě, kdy je jako pojistná hydroizolace (chránící tepelnou izolaci) použita vysoce paropropustná membrána a zároveň i případné bednění, na kterém membrána leží, musí být paropropustné, tj. ideálně prkenné. Ventilační mezeru pak většinou vytváří výška kontralatě.
• Tříplášťová skladba: Kde je jako pojistná hydroizolace (chránící tepelnou izolaci) použit nízko paropropustný materiál (nekontaktní mikroperforovaná či antikondenzační fólie, kontaktní ale nízkodifúzní fólie nebo lepenka na bednění), nebo kde bednění pod pojistnou hydroizolací je vytvořeno z nízkodifúzní desky (např. OSB, GSB, MFP,...), pak je nutno ventilační mezeru vytvořit jak nad pojistnou hydroizolací, tj. pod nosnou konstrukcí střešní krytiny, tak i pod fólií či bedněním s nízkodifúzní fólií či lepenkou či bedněním z nízkodifúzní desky.

Dimenzování ventilační mezery a otvorů

Dimenzace tloušťky ventilační mezery záleží zejména na sklonu střechy, tj. podle toho, zda sklon střechy je < 5°, 5°-25°, 25°-45° či > 45° a zda ventilační mezera má řešit jen pronikající vodní páry či také provozní či zabudované vodní páry uvnitř konstrukce. Dále tloušťka ventilační mezery závisí na délce střechy od vrcholu střechy (hřebene) ke spodnímu okraji (okapu), kde pokud je tato délka střechy delší jak 10 m, pak za každý další délkový metr přesahující délku 10 m se tloušťka ventilační mezery navyšuje o 10%. Tj. v případě délky sklonu např. 15 m, se tloušťka ventilační mezery navyšuje o 50%.

Tabulka níže pomáhá určit velikost vstupního otvoru u okapu, výstupního otvoru u hřebene střechy a velikosti průběžné větrané mezery. Tabulka je určena do délky krokve střechy 10 m. Pokud je krokev delší než 10 m, zvětšuje se nejmenší tloušťka vzduchové vrstvy o 10 % hodnoty připadající k nejmenší tloušťce a příslušnému sklonu.

Čtěte také: Průvodce pultovou střechou

Upozornění: plocha nasávacího otvoru je však myšlená jako plocha pro neomezený vstup vzduchu.

Normy DIN 4108, ÖNORM B 2219, B7219, B 7215, ČSN 730540, ČSN 731901 s Pravidly pro navrhování a provádění střech stanovují minimální větrací průřezy:

1. V okapové hraně: 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm² na 1 bm okapu. Ve střední části musí být plocha nejméně 200 cm² na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm).
2. U hřebene: Nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene.

Doporučuje se věnovat zvláštní pozornost dostatečnému množství odvětrávacích otvorů při pokládání hřebene a nároží do malty a při malých sklonech střechy a dlouhých krokvích. V případě valbových, stanových apod. střech se odvětrávací tašky umisťují podél linie nároží. V případě dlouhých úžlabí se odvětrávací tašky umisťují oboustranně podél linie úžlabí.

Specifika pro slabě paropropustné krytiny

U slabě paropropustných krytin (např. plechové krytiny, bitumenové šindele, plastové krytiny,…) se výška ventilační mezery (kontralatě) mění podle úhlu sklonu střechy (>45°, 45°-25°, 25°-5°, <5°). Například v případě sklonu 5°-25° by již měla být kontralať min. 60 mm vysoká. Zároveň se ale dle úhlu sklonu střechy mění i dimenzace velikosti vstupních a výstupních otvorů pro její fungování. Dle úhlu sklonu střechy se požadavky plochy těchto otvorů u spodního kraje střechy pro vstup ventilace pohybují na rozměrech 0,25%, 0,33%, 0,5% a 1% větrané plochy střechy, tedy výrazně více než tomu je u šikmých střech s běžnými betonovými nebo keramickými/pálenými taškami.

Nevětrané pultové střechy a jejich úskalí

Na poli obchodním se v nedávné době začala vést válka, jestli je větraná střecha lepší než střecha nevětraná. Hlavně v posledním období se s přísunem nových materiálů tyto otázky znovu a znovu vynořují. Náš malý příspěvek na toto téma se týká problémů nevětraných střech nebo málo a nevhodně větraných střech, se sklonem mezi 5° až 25° s vrchní krytinou tvořenou z kovových materiálů.

Čtěte také: Výhody pultové střechy

Nevětraná střecha je pak střecha bez větrané vzduchové vrstvy nad tepelnou izolací, avšak s umožněním větrání přes skládanou krytinu a pojistnou izolací. V rámci teorie se tedy za hlavní prostor pokládá místo mezi tepelnou izolací a vlastní krytinou (i nevětraná střecha tak může mít větrané jiné vrstvy). Zde je na místě položit důraz na tu skutečnost, že kvalitní, tj. bezporuchovou nevětranou střechu lze provádět pouze za prvního základního předpokladu, že se jedná o krytinu skládanou větranou. U krytiny skládané nevětrané se totiž nenaplní teoretické předpoklady řádného fungování nevětrané střechy. Jejím základem je paropropustný vnější plášť - větraná skládaná krytina.

Kvalitní, tj. bezporuchovou nevětranou střechu lze provádět pouze za prvního základního předpokladu, že se jedná o krytinu skládanou větranou. U krytiny skládané nevětrané se totiž nenaplní teoretické předpoklady řádného fungování nevětrané střechy. Jejím základem je paropropustný vnější plášť - větraná skládaná krytina. Pokud se použije paropropustná pojistná hydroizolace a parobrzda s nízkou hodnotou ekvivalentní difúzní tloušťky Sd (pomocí tzv. vlhkostně se přizpůsobující párobrzdy Sd cca 2 m - údaje ze zahraničí, jedná se o fólii z polyamidu, jejíž difúzní odpor se vytváří v závislosti na okolní relativní vlhkosti vzduchu, jako následek reverzibilních změn struktury polymeru), pak se vytvářejí lepší podmínky pro vysoušení stavební vlhkosti a případné vlhkosti, vyskytující se v zimě. U nevětraných střech (z vnější strany střechy pojistná hydroizolace s ekvivalentní tl. Sd ≥ 0,2 m) je potřebné naopak zvýšit hodnotu pározabrany až na Sd ≥ 100 m a více, a to se všemi doprovodnými problémy.

Příklady špatné praxe u nevětraných střech

Příklad první: Pultová střecha s titanzinkovým plechem

Jedná se o dvě nevelké střechy - první střecha byla pultová cca 70 m² se sklonem 3,1°, krytina drážkovaná, titanzinkový plech o tloušťce 0,6 mm. Konstrukčně byla tato střecha navržena jako nevětraná. Drážkovaná krytina byla zhotovená z tabulí o rozměru 1000/2000 mm a výška drážek byla 25 mm. Podklad pod touto krytinou byl asfaltový modifikovaný pás na dřevěném bednění. Nižší střecha nebyla větraná vůbec. V pravidlech použití titanzinkového plechu (doporučení od výrobce) se jasně hovoří, že titanzinkový plech nesmí být použitý na nevětraný střešní plášť - zinek bez přístupu vzduchu není odolný proti vlhkosti, např. proti zkondenzované vodní páře. Všechny výše uvedené okolnosti byly důvodem a použití minulého času není samoúčelné, k demontáži zbytků této krytiny a nahrazení krytinou povlakovou.

Příklad druhý: Nemocniční pavilon s nedostatečným odvětráním

Jednalo se o střechu nad nemocničním pavilonem o půdoryse 38 x 20 m. Konstrukčně se jedná o odvětranou dvouplášťovou střechu se sklonem 5° ve směru ke středu objektu. Skladba od interiéru sádrokarton, parotěsná zábrana z PE fólie, tepelná izolace z minerální plsti tl. 180 mm, vzduchová odvětrávaná mezera od 150 mm uprostřed rozpětí do cca 1000 mm na okrajích, dřevěné příhradové vazníky s bedněním, pojistná hydroizolace - fólie PE a titanzinková drážkovaná krytina. Odvětrací otvory byly navrženy v každém poli příhradového vazníku (rozpětí cca 900 mm) o velikosti 150/150 mm s umístěním na delších stranách obdélníkového půdorysu, ve výšce cca 200 mm nad tepelnou izolací. Projektant sice naplnil literu normy na velikost odvětracího otvoru, ale jaksi pozapomněl na vzájemnou vzdálenost větracích otvorů, která v tomto případě činila bez pár centimetrů 20 m. Nevzal v úvahu všechny překážky, které vzduch musí překonávat - potrubí, výtahovou šachtu, příhradové nosníky a hlavně snížený průřez uprostřed odvětrávaného rozpětí.

Větrotěsnost střech a Doplňková Hydroizolační Vrstva (DHV)

Požadavek na větrotěsnost střech, zejména zateplených, jednoznačně vyplývá z normy ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky, kde pod bodem 7.1.3 je doslova uvedeno: „Tepelně izolační vrstva musí být účinně chráněna proti působení náporu větru“, což si můžeme vyložit i jako potřebu ochrany tepelné izolace proti působení proudění vzduchu. Vzhledem k tomu, že samotná střešní skládaná krytina (tašky či maloformátové šablony) nemůže tvořit větrotěsnící vrstvu (navíc se pod ní vytváří ventilační vzduchová mezera), pak jedinou vrstvou, která může ochránit tepelnou izolaci vůči takovému vlivu, je DHV = Doplňková Hydroizolační Vrstva (původně nazývaná PHI = Pojistná HydroIzolace), mezi řemeslníky známá jako „podstřešní fólie/membrána“.

Problém náporu větru (proudění vzduchu) nastává za těchto situací:

• u vysokých budov (více jak 3NP), a zejména u budov svojí výškou převyšujících okolní zástavbu
• samostatně stojící budovy ve volném rovinatém terénu
• budovy na samém okraji obce stojící ve volném rovinatém terénu
• budovy na svahu či vrcholu kopce (či v sedle mezi kopci), a to i v nízké větrové oblasti
• budovy uprostřed obce, ale v čele dlouhé ulice (čelně v křižovatce tvaru T)
• budovy ve zvýšené či vysoké větrové oblasti

V těchto případech, bez ohledu na konkrétní sklon střechy, by tedy mělo být provedeno slepení přesahů DHV = „podstřešní fólie/membrány“ tak, aby tato vrstva mohla plnit také funkci větrozábrany.

Pokud „podstřešní fólie/membrána“ není slepena a jako střešní krytina je použita zejména maloformátová skládaná krytina (ať ve formě tašek či plochých šablon), tj. pro vítr prodyšnou střešní krytinu, a stavba se nachází v návětrném místě, pak vzniká vysoké riziko fenoménu horizontálního „průvanu“ skrz střešní dutinu, který větrem hnané srážky, zejména ty sněhové, doslova nasává pod střešní krytinu a volným neslepeným přesahem podstřešní membrány až do střešní dutiny. Důsledkem je pak extrémní nasávání větrem hnaných srážek do střechy. A to paradoxně i v případě, že střecha má poměrně vysoký sklon, tedy i pokud je sklon střechy výrazně nad bezpečným sklonem použité střešní krytiny. Paradoxně pak tento problém roste tím více, čím vyšší je sklon střechy.

I proto se vyrábí podstřešní membrány se 2 integrovanými lepícími páskami pro jednoduché, spolehlivé a rychlé větrotěsné spojení přesahů podstřešních membrán. Příslušný renomovaný výrobce podstřešní membrány pak k nim samozřejmě dodává odpovídající lepící či těsnící komponenty, které by se neměly zaměňovat za jiné, tj. výrobcem podstřešní membrány neschválené. I česká výrobní firma JUTA a.s. tedy vyrábí podstřešní membrány s těmito 2 aplikačními páskami, tj. s přízviskem 2AP na konci názvu podstřešní membrány . Tj. např. JUTATOP 2AP, JUTADACH THERMOISOL 2AP, JUTADACH MONOLITIC 2AP, JUTADACH 135 2AP, JUTADACH 115 2AP, JUTADACH SUPER 2AP a mnohé další. A samozřejmě dodává i ucelený sortiment ověřených spojovacích a těsnících komponentů pro možnost jejich správné montáže.

Doplňkové odvětrávací prvky a řešení prostupů

V případě, že nelze plný odvod vlhkosti v hřebeni zajistit pouze štěrbinou mezi hřebenáčem a krytinou, lze krytinu opatřit doplňkovými prvky, jako jsou odvětrávací díly hřebenáče, odvětrávací tašky nebo prvky nuceného větrání. Ty by měly být v ideálním případě přímo od dodavatele střešní krytiny. Tím bude zajištěna vzájemná kompatibilita všech prvků, a to jak z pohledu použitých materiálů, tak i vzhledem k riziku vzniku netěsností a zatékání.

Obdobné požadavky pro zajištění průběhu ventilace střechy platí pro zabudované střešní okno či pro sestavu střešních oken. Tam je nutné zabezpečit přerušováním sousedících kontralatí pod a nad plochou střešního okna/oken průběh ventilace. Tj. aby ventilace střešní skladby mohla detail zabudovaného střešního okna/oken „obejít“. Obdobné vynechání části kontralatí je nutné provádět v detailu mezi kontralatí jdoucí po spádu střechy a kontralatěmi umístěnými v úžlabí střechy.

Odvětrání nezateplených střešních dutin

Pokud zejména u „bungalovů“ vzniká nad zatepleným stropem vysoká nezateplená střešní dutina, je naprosto nezbytné zabezpečit i další ventilaci tohoto prostoru mezi „podstřešní fólií/membránou“ střechy a tepelnou izolací stropu. Výstup vzduchu pro tuto ventilaci tedy zabezpečí výše uvedené přerušení membrány. Kromě toho je ale nutné zajistit ve spodních přesazích střechy i dostatečné nasávání vzduchu přes ventilační komponenty v podhledu přesahu střechy, a dodržet mezi „podstřešní fólií/membránou“ a obvodovou stěnou (či jejím zateplením) i dostatečnou vzduchovou mezeru pro proudění této ventilace. Není tedy možné pak kompletně uzavřít spodní přesah střechy bez vložení ventilačních prvků, popř. dokonce obvodovou stěnu, její zateplení či instalaci tepelné izolace stropu provést tak, že pod „podstřešní fólií/membránou“ nevznikne dostatečná vzduchová mezera pro proudění vzduchu do střešní dutiny. V opačném případě pak zejména v chladném období roku vznikají výrazné kondenzace na nosných konstrukcích střechy, které vedou k chybné domněnce, že nefunguje hydroizolační účinnost střechy. Přitom požadavek na větrání střešní dutiny jasně vyplývá i z Pravidel pro navrhování a provádění střech ČR (r. 2014).

Možnosti řešení ventilace střešní dutiny:

1. Zateplení po vrchol střechy: V případě, že se na střeše použije pro vítr prodyšná krytina a zejména v případě, že zároveň střecha je např. valbového typu (bez štítů budovy vůči nevytápěné střešní dutině nad zatepleným stropem) či se jedná např. o stanovou střechu bez vodorovného hřebene, je ideální konstrukci provést následně. Tj. tak, že podstřešní membrána bude mít slepené přesahy, ale nezateplená střešní dutina nad zatepleným stropem podkroví vznikat nebude, jelikož část tepelných izolací mezi krokvemi povede až k vrcholu střechy. Pak zároveň není nutné podstřešní membránu pod hřebenem přerušovat.
2. Kompromisní ventilace u jednoduchých tvarů střech: Pokud u jednoduchého tvaru střechy (např. sedlová či polovalbová) z boku vůči nezateplené střešní dutině nad zatepleným stropem navazují plochy volných štítů budovy, lze použít s takovou pro vítr prodyšnou střešní krytinou další možnost řešení ale již pouze „kompromisní“ ventilaci nezateplené střešní dutiny. Tj. zateplit podkroví jen po úroveň stropu (kleštin) a podstřešní fólie provést se slepením přesahů na difúzním bednění až k vrcholu střechy. Ale zároveň vytvořit systém ventilačních otvorů (mřížek) v ploše rozích štítů budovy (v místě těsně nad tepelnou izolací stropu) tak, aby to pak umožňovalo alespoň částečné proudění vzduchu nezateplenou střešní dutinou. Příslušné přerušení podstřešní membrány a bednění pod hřebenem je zde pak však nutností.
3. Ventilace přes rozevření přesahů: Teprve v momentě, kdy provedená stavba se střechou s pro vítr prodyšnou střešní krytinou není umístěna v místě s vyšším vlivem větru, či je na střeše jako střešní krytina použita pro vítr neprodyšná krytina, pak lze ventilaci nezateplené střešní dutiny vyřešit pomocí rozevření přesahů podstřešní membrány/fólie, např. pomocí větrací vsuvky. Tj. tak aby se ventilační proudění fungující nad podstřešní membránou zároveň částečně dostalo i do nezatepleného nevytápěného prostoru pod podstřešní membránou. Příslušné přerušení podstřešní pod hřebenem je zde však nutností. Toto ale lze provést pouze v případě, že podstřešní membrána z nějakého jiného (např. hydroizolačního) důvodu nemusí ležet na bednění nebo dokonce kdy musí mít zároveň slepené přesahy (např. u tříd těsnosti přísnějších než DHV 6).

tags: #nevetrana #pultova #strecha #informace

Oblíbené příspěvky:

• Vše o Renault Espace IV Facelift a střeše Solarbay
• Možnosti odvozu cihel Ústí nad Labem
• Řeznický špalek jako pracovní deska
• Řešení problémů s přístrojovou deskou Fabia
• jak upevnit držáky do omítky