Norma provětrání střech: Komplexní vysvětlení a praktické rady

Větrání je alfa a omega šikmých střech. Již před koncem minulého století došlo v navrhování šikmých střech k rozsáhlým změnám. Zásadním obratem se stalo využívání podstřešního prostoru jako bytové plochy. Tomu se musela přizpůsobit celá střešní skladba a zkušenosti výrobců i prováděcích firem s novou koncepcí vyústily v doporučení navrhovat šikmé střechy se skládanými krytinami jako větrané. Pro optimální funkčnost střešní konstrukce je nutné ji posuzovat jako celek a zaměřit se nejen na volbu vhodného materiálu, ale i na to, co je pod ním - tedy optimální skladbu celého střešního pláště.

Pochybení byť v jediné z uvedených položek povede s největší pravděpodobností k podstatnému snížení životnosti a funkčnosti celého střešního pláště, a to i při použití nejkvalitnějších materiálů. Cílem je zabránit hromadění vlhkosti ve střešní skladbě, která může degradovat izolaci i dřevěné části konstrukce. Pro kvalitní větrací pásy je charakteristický především velký větrací průřez, zajišťující účelné větrání střechy.

Důležitost větrání střechy a rizika kondenzace

V každé střešní konstrukci se vždy vyskytuje určitá míra vlhkosti, ať už byl pro zastřešení použit jakýkoliv materiál. Každodenními činnostmi obyvatel stavby, jako jsou dýchání, vaření, praní a sprchování, vzniká vodní pára, kterou je nutné dostatečně odvětrávat. V opačném případě může dojít k její kondenzaci. Nejvýraznější je tento jev v zimním období, kdy se obvykle zvyšuje interiérová vlhkost a rostou rozdíly vnitřních a venkovních teplot.

Teplý vzduch z interiéru nasycený vodní párou prochází střešní konstrukcí. Není-li umožněno její dostatečné odvětrání, může vlivem rozdílů teplot začít nadměrně kondenzovat na chladných površích například ze spodní strany střešní krytiny, ale i jinde. Pokud je ve střešním plášti použito dřevo nebo jiný podobně nasákavý materiál, může vlivem zkondenzované vlhkosti dojít ke zhoršení jeho parametrů a v dlouhodobém horizontu i k jeho poškození. Dřevo může být napadeno hnilobou, plísněmi, houbami nebo dřevokazným hmyzem. U kovových konstrukcí zase může docházet ke korozi. Zkondenzovaná vlhkost také může proniknout do tepelné izolace, čímž se zhorší její tepelněizolační parametry. Kromě popsaného poškození konstrukcí a problémů s tepelnou stabilitou prostoru to může vést také k zatékání a vzniku vlhkých map a plísní v podkroví.

Proto jsou pro každý model tašky vyráběny větrací tašky (větrací průřez 12-25 cm2), které se pokládají v patřičném množství ve druhé řadě od hřebene.

Čtěte také: Vše o stavebním řezivu

Principy a normy větrání šikmých střech

Odvětrání střešní konstrukce se provádí zpravidla pomocí odvětrávací vrstvy, která bývá navrhována mezi tepelnou izolací a vlastní střešní krytinou. Dvouplášťová větraná střecha funguje na principu přirozené cirkulace vzduchu vlivem rozdílu teplot u okapu a hřebene. Štěrbinou u okapové hrany je nasáván vzduch, který proudí průběžnou mezerou pod krytinou a otvorem u hřebene odchází do exteriéru. Dochází zde ke komínovému efektu, kdy vzduch nasátý u okapové hrany stoupá k hřebeni a zde se opět dostává do exteriéru. Tím je odvedena vodní pára, která by jinak mohla ze spodní strany krytiny začít nadměrně kondenzovat.

Problematice větrání se věnují také normy a pravidla. Bohužel naše nejzásadnější norma pro šikmé střechy ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení, revidovaná v roce 2011, není z tohoto pohledu ideální. Zásadním problémem je, že stanovuje stejná pravidla jak pro krytiny s vysokým, tak i nízkým difúzním odporem. Vzniklé zmatky řeší Pravidla pro navrhování a provádění střech, vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR. V jejich v současnosti platné verzi (2014) sice není samostatná kapitola o větrání šikmých střech, ale nutnost odvětrávání je zdůrazněna ve všech článcích a popisech detailů.

Pro funkční odvětrání střechy samotné dodržení odvětrávacích průřezů nestačí. Je třeba brát v potaz i tvar střechy, který může kontinuitu větrání komplikovat. Větrací profil nesmí být v žádném případě být přerušen překážkami, vše je třeba konstrukčně vyřešit. Podstatné je uvědomit si, že veškeré obecné poučky a pravidla platí pro střechy s délkou krokví do 10 metrů. Nad touto hranicí je nutné se řídit přísnějšími podmínkami. Týká se to i výše uvedených principů větrání.

Minimální větrací průřezy a intenzita větrání

• Pro nasávání u okapu musí být vytvořen volný průřez o velikosti 2 ‰ příslušné střešní plochy, minimálně však 200 cm² (pozor na zmenšení průřezu větrací mřížkou nebo podbitím přesahů). V okapové hraně 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm2 na 1 bm okapu.
• V ploše střechy musí být průběžný větrací kanálek s volným průřezem minimálně 200 cm² na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm).
• Vzduch se odvětrává v hřebeni (resp. nároží), a to průřezem velikosti 0,5 ‰ příslušné střešní plochy. U hřebene a podél nároží nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene.

Faktická nejnižší výška ventilační mezery (kontralatě) by nikdy neměla být nižší než 40 mm. Pokud je délka sklonu střechy větší než 10 m, nebo v případě, že je použita slaběparopropustná střešní krytina a přitom sklon střechy je menší než 25°, je nezbytné výšku ventilační mezery (kontralatě) výrazně navýšit. V případě sklonu 5°-25° by už měla být kontralať min. 60 mm vysoká.

Zároveň se ale dle úhlu sklonu střechy mění i dimenzace velikosti vstupních a výstupních otvorů pro její fungování. Dle úhlu sklonu střechy se požadavky plochy těchto otvorů u spodního kraje střechy pro vstup ventilace pohybují na rozměrech 0,25 %, 0,33 %, 0,5 % a 1 % větrané plochy střechy, tedy výrazně více než tomu je u šikmých střech s běžnými betonovými nebo keramickými / pálenými taškami.

Čtěte také: Průvodce skladováním chemických látek

Specifické požadavky na větrání

• Pokud je bez ohledu na úhel sklonu u vysoceparopustných krytin / skladeb potřebný otvor pro nasávání vzduchu u spodního kraje střechy do ventilační mezery o rozměru min. 0,2 % plochy střechy (ale min. 200 cm2 / bm kraje střechy), a u vrcholu střechy (hřebene / nároží) pak potřebná plocha otvorů ventilačních komponentů krytiny min. 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 5 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene.
• Plocha ventilátorů musí být stejná na vstupu i na výstupu.
• Střechy s parozábranou potřebují o 40 % menší odvětrávací plochu.

Složité výpočty za účelem stanovení odvětrání střechy nejsou potřeba v případě, kdy vnitřní teplota nepřesahuje 22oC a relativní obsah páry nepřesahuje 65 %, dále mezi vnitřní parotěsnou vrstvou a vnější podkladní vrstvou je následující souvislost: Sdi ≥ Sde x 6. Toto jsou základní pravidla pro stanovení odvětrávání střechy.

Chyby v návrhu a realizaci větrání

Mnoho chyb vzniká také při navrhování a provádění ventilační mezery pod střešní krytinou ve vazbě na určitý typ použité vysoceparopropustné či slaběparopropustné střešní krytiny/skladby. A to nejen při stanovení výšky ventilační mezery (kontralatě), ale zejména při dimenzaci a použití dostatečné ventilační kapacity (plochy otvoru) / počtu ventilačních prvků u vrcholu střechy (hřebene / nároží) pro výstup ventilace zpět do exteriéru. Typickým příkladem je například skutečnost, že v případě vznikající střešní dutiny pod podstřešní fólií / membránou je nutné vytvořit průběžné 5-10 cm přerušení fólie / membrány pod vrcholem střechy, kdy se nad tímto otvorem pak z obdobné „podstřešní fólie / membrány“ vytváří „krytka“ chránící tento otvor (s přesahem 15-20 cm).

Z pohledu větrání se nejvíce chybuje v detailu odvodu větracího vzduchu ze střechy. Nejčastěji k tomu dochází v již zmiňovaném nároží, kde bývají větrací tašky opomenuty buď zcela, nebo jich bývá málo. Argument, že v nároží střecha větrá přes hřebenáče, neobstojí. Zvláštní pozornost dostatečnému množství odvětrávacích otvorů je třeba věnovat při pokládání hřebene a nároží do malty a při malých sklonech střechy a dlouhých krokvích.

Není proto možné kompletně uzavřít spodní přesah střechy bez vložení ventilačních prvků, popř. dokonce obvodovou stěnu, její zateplení či instalaci tepelné izolace stropu provést tak, že pod „podstřešní fólií / membránou“ nevznikne dostatečná vzduchová mezera pro proudění vzduchu.

Použití větracích prvků

Správné množství větracích tašek je nutné stanovit výpočtem, dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky. V případě větracích tašek je nejdůležitější respektovat větrací průřez konkrétního typu tašky. Mohou se výrazně se lišit, a to nejen podle výrobce, ale i podle druhu tašky. Rozhodně se proto nelze řídit zaužívaným zjednodušením, že na 100 m² stačí 10 větracích tašek. Realita je taková, že spotřeba na 10 větracích taškách teprve začíná a pokračuje až k hodnotám 42 kusů u některých typů tašek.

Čtěte také: Jak se liší ČSN 74 4505 a DIN 18202 u pokládky dlažby?

Větrací tašky se instalují ve 2. řadě pod hřebenem a ve vrcholu (hřebeni či nároží) se doplňují o větrací pásy. Ty chrání vytvořenou mezeru mezi hřebenáčem a střešní taškou proti polétavému sněhu při současném zajištění proudění vzduchu. K dispozici jsou pásy špičkové, i ty tzv. „za lidovku“.

Na rozdíl od klasického řešení odvětrání se speciální posuvné větrací podhřebenové tašky používají podél celého hřebene hned v první řadě. Díky jim je větrání střechy rovnoměrné a neomezuje se na jednotlivé větrací průduchy. Vykoupeno je to však některými úpravami, například jinou roztečí laťování než u tašek v ploše. Jinak by mohla být funkce větrání eliminována. Přesto je montáž podhřebenových tašek rychlejší než těch větracích, minimálně usnadněná o pokládku větracího pásu. Pro instalaci podhřebenových větracích tašek hovoří i estetika. Přes zmiňované přednosti mají i podhřebenové tašky své limity.

Doplňkové odvětrávací prvky

V případě, že nelze plný odvod vlhkosti v hřebeni zajistit pouze štěrbinou mezi hřebenáčem a krytinou, lze krytinu opatřit doplňkovými prvky, jako jsou odvětrávací díly hřebenáče, odvětrávací tašky nebo prvky nuceného větrání. Ty by měly být v ideálním případě přímo od dodavatele střešní krytiny. Tím bude zajištěna vzájemná kompatibilita všech prvků, a to jak z pohledu použitých materiálů, tak i vzhledem k riziku vzniku netěsností a zatékání.

Správný a dostatečný počet větracích tašek je nutné dodržet obzvláště u pultových střech končících v atice, kde by se měla jejich četnost, v tomto případě v první řadě u pultu, stanovit dle skutečné plochy pultovou částí. V případě valbových, stanových apod. střech se odvětrávací tašky umisťují podél linie nároží. V případě dlouhých úžlabí se odvětrávací tašky umisťují oboustranně podél linie úžlabí.

Podstřešní fólie a větrotěsnost

Větrotěsnost, tedy potřeba slepení přesahů „podstřešní fólie/membrány“ však nastává i v případech, kdy pod „podstřešní fólií“ vzniká nezateplená střešní dutina, a čím je tento prostor vyšší, tím je taková funkce důležitější. „Horizontální průvan“ skrz střešní dutinu totiž nastane v situaci, kdy na návětrné straně střechy vzniká tlak větru a za hřebenem či nárožím střechy na závětrné straně sání větru. Pokud větrotěsná vrstva pod krytinou tyto vlivy od sebe neoddělí, pak nastane zmíněný fenomén a důsledkem je pak extrémní nasávání větrem hnaných srážek do střechy.

Proto i v případě, že tepelná izolace není přímo pod „podstřešní fólií/membránou“ a je použita kdesi v horizontálním stropě umístěném níže pod střešní skladbou, je určitě vhodné využít slepení přesahů „podstřešní fólie/membrány“. Zvláště to pak platí v případě, kdy tepelná izolace stropu není shora chráněna hydroakumulační vrstvou. I proto JUTA a.s. vyrábí podstřešní membrány s integrovanými lepícími páskami (u membrán JUTA s přízviskem 2AP) pro jednoduché a rychlé spojení přesahů podstřešních membrán: JUTATOP 2AP, JUTADACH THERMOISOL 2AP, JUTADACH SUPER 2AP, JUTADACH MONOLITIC 2AP, JUTADACH 150 2AP, JUTADACH 135 2AP, JUTADACH 115 2AP a další.

Větrání obytných prostor (m3/h)

Požadavky na větrání obytných budov jsou aktuálně uvedeny ve více platných normách, převážně zohledňují jak počet osob v místnostech, tak intenzitu větrání a i užívání či neužívání prostor. Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů definuje větrání v § 11 Denní a umělé osvětlení, větrání a vytápění. Vyhláška stanovuje, že obytné místnosti musí mít zajištěno dostatečné větrání venkovním vzduchem, a to přirozeným nebo nuceným větráním.

Pro větrání pobytových místností musí být zajištěno v době pobytu osob minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m3.h−1 na osobu, nebo minimální intenzita větrání 0,5 h−1. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1500 ppm. V místnostech, kde jsou instalovány spotřebiče paliv, musí být vždy zajištěn přívod venkovního vzduchu rovný minimálně průtoku spalovacího vzduchu pro jmenovitý výkon a typ spotřebiče.

ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov rozlišuje požadavky na intenzitu větrání podle toho, zda je místnost užívána či nikoli. V době, kdy místnost není užívána, doporučuje nejnižší intenzitu větrání v místnosti takovou, aby byla vyšší nebo rovna doporučené nejnižší intenzitě větrání v místnosti. Nestanoví-li zvláštní předpis a provozní podmínky odlišně, platí, že doporučená nejnižší intenzita větrání v místnosti, pro dobu, kdy není místnost užívána, je 0,1 h−1. V době, kdy místnost je užívána, se požaduje intenzita větrání v místnosti taková, aby byla minimálně rovna požadované intenzitě větrání a maximálně rovna 1,5násobku této hodnoty. Požadovaná intenzita větrání v užívané místnosti je přepočtená z minimálních množství potřebného čerstvého vzduchu stanovených ve zvláštních předpisech. Pro obytné a obdobné budovy leží podle této normy požadovaná intenzita větrání, přepočtená z minimálních množství potřebného větracího vzduchu obvykle mezi hodnotami 0,3 až 0,6 h−1.

Základním požadavkem je zajištění trvalého větrání s intenzitou větrání 0,3 h−1 v obytných prostorech (pokoje, ložnice apod.) a kuchyních. Pro vyšší požadovanou kvalitu vnitřního vzduchu se doporučuje vyšší intenzita větrání 0,5-0,7 h−1. V ostatních prostorách (předsíně, technické místnosti, chodby aj.) je nutné zajistit průtok převáděného vzduchu (případně čerstvého) podle účelu a vybavení místností.

Jako doplňující kritérium pro dimenzování přívodu vzduchu uvádí norma minimální dávku čerstvého vzduchu pro osoby minimálně 15 m3.h−1 na osobu a doporučuje 25 m3.h−1 na osobu. Vždy však musí být splněn požadavek na minimální intenzitu větrání. Norma připouští, že v době, kdy obytné budovy nejsou dlouhodobě užívány (dovolené, víkendy), provoz s nižší intenzitou větrání 0,1 h−1 vztaženou k celkovému vnitřnímu objemu bytu či rodinného domu.

Větrání obytných budov musí rovněž zajistit odvod vzduchu z místností se zdrojem škodlivin (odéry, vlhkost, látky vznikající při vaření apod.) tj. především z toalet, koupelen a kuchyní. Průtok odváděného vzduchu při trvalém větrání má odpovídat průtoku přiváděného vzduchu stanovenému podle požadavku na intenzitu větrání. Při doporučeném odvodu vzduchu z kuchyně odpovídá průtok odváděného vzduchu průtoku přiváděnému. Vzduch z obytných místností se doporučuje odvádět přes hygienické zázemí. Poměr průtoků odváděného vzduchu z WC a koupelny se doporučuje v poměru 1:2.

Srovnání požadavků na větrání obytných místností

Pro intenzivní větrání hygienického zázemí a kuchyní slouží nárazové odsávání. Venkovní vzduch je přiváděn do obytných místností (obývací pokoje, dětské pokoje, ložnice) a kuchyní, odvod vzduchu se předpokládá z hygienického zázemí, popř. z kuchyně. Větrací systém musí zajistit převod vzduchu z obytných místností do prostoru hygienického zázemí. Pro tento účel slouží převáděcí otvory (např. spáry pode dveřmi, nebo stěnové otvory), které se doporučuje dimenzovat na rychlost proudění v čistém průřezu menší než 0,5 m/s. Nad varnými plochami v kuchyních se doporučuje instalovat pro nárazové větrání odsávací zařízení a odvod vzduchu řešit samostatným vzduchovodem.

tags: #norma #provetrani #strechy #m3 #h #vysvětlení

Oblíbené příspěvky:

• Řezání polystyrenu
• Průvodce epoxidovou spárovací hmotou RACO
• Vlastnosti Primalex meruňka
• Techniky štukování pro hladké povrchy
• Stresové krytiny Charvát pro ploché střechy