Rovinnost podlah a normy pro pokládku dlažby: Srovnání ČSN 74 4505 a DIN 18202

Příspěvek srovnává metodiky měření a požadavky na rovinnost podlah uvedené v české normě ČSN 74 4505 Podlahy, společná ustanovení a v německé DIN 18202 Toleranzen im Hochbau - Bauwerke. Uveden je příklad podlahy zaměřené podle obou postupů. V aktuálně platných normách je hodnocení rovinnosti průmyslových podlah popsáno v ČSN 74 4505 Podlahy, společná ustanovení. Na některé podlahy, zejména pokud jsou investory německé společnosti, jsou však i u nás kladeny požadavky německých norem, které jsou uvedeny v DIN 18202 Toleranzen im Hochbau - Bauwerke.

Český i německý systém požadavků a hodnocení jsou rozdílné jak co do metodiky měření, tak co do požadavků. Jednoduché srovnání obou systémů jen podle velikosti přípustných odchylek je proto velmi nepřesné až zavádějící. Naskytla se poměrně vzácná příležitost hodnotit rovinnost podlahy, jejíž povrch byl zaměřen jak podle ČSN 74 4505, tak podle DIN 18202.

Česká norma ČSN 74 4505: Místní rovinnost povrchu

Norma ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení definuje pojem místní rovinnost povrchu. Sleduje se při něm jednak odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí a jednak mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře. Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě, na jejíž koncích jsou podložky o půdorysné ploše 10 mm × 10 mm až 20 mm × 20 mm. Výška podložek se zvolí podle potřeby.

Pomocí odměrného klínu se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodním lícem latě. Délka odměrného klínu je 220 mm, tloušťka 20 mm. Jeho výška (sklon) se zvolí podle potřeby. V normě jsou uvedeny pouze požadavky na nášlapnou (vrchní) vrstvu, protože ty jsou pro uživatele rozhodující.

V roce 2008, kdy byla norma kompletně přepracována a byla zavedena tato metoda měření, došlo k drobnému zmírnění požadavků, a to při zachování nominálních hodnot požadavků, díky změně metodiky měření. Norma ČSN 73 0212-3 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti sleduje místní rovinnost na kontrolní přímce opět dlouhé 2 metry. Odchylky od této přímky se zjišťují v pěti místech ve vzdálenosti 500 mm po délce latě, tedy na jejích koncích, uprostřed a ve vzdálenosti 500 mm od konců. Nevýhodou tohoto postupu je, že nemusí zachytit místa s maximálními odchylkami. Výhodou pak je teoretická možnost automatizace.

Čtěte také: používané materiály v historické architektuře

Bohužel není uvedeno, zda odměrná přímka má být tečnou povrchu podlahy (což by odpovídalo položení latě na povrch podlahy), nebo sečnou povrchu podlahy (což odpovídá položení latě na podložky). Z obecné definice pojmu odchylka vyplývá, že změřená hodnota odchylky může být jak kladná, tak i záporná. Vzhledem k tomu, že při položení latě přímo na povrch (tečna povrchu) je možné měřit hodnoty pouze s jedním znaménkem, lze nepřímo odvozovat, že odměrná přímka by měla být sečnou povrchu podlahy, což odpovídá ČSN 74 4505. Jediný rozdíl tedy je v tom, že ČSN 74 4505 hledá u konkrétního proložení úsečky největší a nejmenší hodnotu, zatímco ČSN 73 0212-3 hodnoty v předem daných místech.

Německá norma DIN 18202: Toleranzen im Hochbau - Bauwerke

V Německu se pro měření rovinnosti podlah používá norma DIN 18202. V kapitole Měření norma uvádí: „Dodržení tolerancí je třeba kontrolovat jen když je to potřebné. Kontrolu je třeba provést, z důvodu deformací závislých na čase a zatížení, co možná nejdříve, nejpozději však při přejímce stavební části nebo stavby dodavatelem následující zakázky, nebo bezprostředně po dokončení stavby. Volba postupu měření je ponechána na kontrolorovi. Použitý postup měření a s tím spojenou nejistotu měření je třeba deklarovat a zohlednit při posuzování.“ (překlad z němčiny není oficiální).

Měření se provádí buď pomocí latě příslušné délky, nebo geodeticky v síti bodů - plošnou nivelací. Při měření latí se lať pokládá na namátkově vybraná místa, přímo na povrch podlahy a hledá se maximální vzdálenost mezi latí a povrchem podlahy. Uvažují se pouze měření mezi body dotyku latě s podlahou, na převislých koncích ne. Teoreticky lze použít lať libovolné délky, prakticky však je manipulace s latí délky 4 m (lať musí být dostatečně tuhá, aby její průhyb byl zanedbatelný) již obtížná a s delší prakticky nemožná. Při geodetickém měření se v hodnoceném prostoru vytyčí síť bodů s poloviční vzájemnou vzdáleností, než je požadovaná odměrná vzdálenost. Pro mezilehlé hodnoty vzdálenosti měřících bodů se lineárně interpoluje.

Kategorie požadavků v DIN 18202

DIN 18202 rozlišuje různé kategorie povrchů s odlišnými požadavky na rovinnost:

  • Řádek 2: Povrchově nedokončené vrchní strany stropů, spodních a podkladních betonů se zvýšenými požadavky, např. pro položení plovoucích potěrů, průmyslové podlahy, dlažeb, spojovacích potěrů.
  • Řádek 3: Hotové povrchy pro podřadné účely.
  • Řádek 4: Povrchově dokončené podlahy.

Srovnání metodik měření

Postupy měření podle ČSN 74 4505 a ČSN 73 0212-3 jsou metodicky podobné. V obou případech je podlahou proložena sečna délky 2 metry. ČSN 74 4505 je o trošku přísnější, protože hledá největší odchylku od proložené úsečky, zatímco ČSN 73 0212-3 hledá odchylky ve třech předem daných bodech, které však nemusí být ty největší.

Čtěte také: Střešní Latě - Specifikace a Rozměry

DIN 18202 definuje dva metodicky odlišné postupy. Při geodetickém zaměření jsou podlahou prokládány sečny a hodnoceny uzlové body geodetické sítě. Při použití latě jsou na povrch podlahy pokládány tečny a hledány maximální vzdálenosti mezi tečnou a povrchem podlahy (v úvahu se bere pouze část tečny mezi body dotyku s podlahou). Postup dle obou ČSN je metodicky odlišný od obou postupů dle DIN a na základě jednoho měření rovněž nelze usuzovat na výsledek měření dle druhé normy.

Výhody a nevýhody jednotlivých metod

  • Geodetické zaměření dle DIN: Má výhodu v tom, že lze relativně snadno plošně zaměřit celou podlahu. Zaměření se obvykle provádí v síti po 1 m nebo po 2 m. Nevýhodou je, že hodnoceny jsou pouze vybrané body podlahy (průsečíky geodetické sítě) a nerovnosti v jiných bodech nejsou měřením zachytitelné.
  • Metoda dle DIN pomocí latě: Umožňuje zahrnout do hodnocení libovolný bod podlahy. Vzhledem k tomu, že lať se při měření pokládá přímo na měřený povrch a hodnotí se vzdálenost od povrchu mezi body dotyku, neumožňuje metoda zachytit boule na podlaze.
  • Metoda dle ČSN: Je zdánlivě podobná metodě DIN pomocí latě. Tím, že se při ní lať pokládá na podložky, jejichž výška se od zjištěné hodnoty odčítá, umožňuje zachytit nerovnosti jak v podobě prohlubní, tak i boulí.

Příklad z praxe: Měření průmyslové podlahy

Průmyslová podlaha tvořená drátkobetonovou deskou s minerálním vsypem na povrchu, o ploše 120 × 96 m byla zaměřena geodeticky, s body v pravoúhlé síti se vzájemnou vzdáleností 2 m. Provedeno bylo i zaměření metodou dle ČSN 74 4505, v 500 bodech.

Geodeticky bylo zaměřeno celkem 2549 bodů. Vyhodnocení dle DIN 18202 bylo provedeno pro odměrné délky 4 m, 10 m a 14 m, podle přísnějšího řádku 4 (zvýšené požadavky). Pro odměrnou délku 2 m nemohlo být vyhodnocení provedeno, protože rozteč bodů byla právě 2 m. Nevyhovělo 16 bodů, tj. 0,6 % zaměřených bodů.

Při měření dle ČSN 74 4505 bylo zjištěno celkem 500 hodnot, z toho požadavek pro výrobní a skladovací haly byl překročen ve 14 případech, tj. 2,8 %.

Z popsaných výsledků je zřejmé, že podlaha byla provedena velmi dobře a množství míst, kde nebyl dodržen požadavek DIN nebo ČSN na rovinnost podlahy, je velmi nízké. Zároveň se ukázalo, že v popisovaném případě byl přísnější požadavek DIN 18202 (geodetická metoda) k podlaze méně náročný než ČSN 74 4505, protože procento nevyhovujících měření bylo výrazně nižší (cca čtvrtinové). Tato skutečnost pravděpodobně není způsobena tím, že vyhodnocení dle DIN nemohlo být provedeno pro odměrnou délku 2 m, protože při odměrné délce 10 m bylo zjištěno více nevyhovujících bodů než při odměrné délce 4 m. Bohužel takto podrobně je zaměřeno velmi málo podlah.

Čtěte také: Vše o stavebním řezivu

Důležité aspekty při pokládce dlažby

Nezbytnou podmínkou správně provedených povrchů z obkladů a dlažeb je nejen vysoká kvalita keramických obkladů a dlažeb, vhodně zvolené lepidlo, dokonale provedené spárování, ale i kvalita a stav podkladu, a hlavně jeho správné posouzení. Než se rozhodneme položit novou dlažbu či obklad, je nutné napřed diagnostikovat podklad. Vlastní začlenění je ovlivněno specifickými podmínkami, které se mohou lišit a jejich rozhodnutí závisí na projektantovi nebo stavebníkovi.

Měření podkladu a požadavky na rovinnost

Při pokládce velkoformátových dlaždic musíme dodržet zásadní podmínku - zajistit naprosto rovný podklad. Rovinatost změříme buď klasickou nebo laserovou vodováhou či klasickým nebo laserovým nivelačním přístrojem a počítáme s přípustnou odchylkou pro podlahu 2 milimetry na 2 metry délky. Pro správný výsledek konečné práce musí podkladová konstrukce splňovat požadavky podle ČSN 744505 - Podlahy, která byla novelizována na ČSN 733451 - Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů, kde v části 8.2.2.2 nazvaná Rovinnost je uvedena požadovaná tolerance ±3 mm pod 2m latí. Současně je zde popsán postup měření, kdy za použití 2m latě se pomocí měrného klínu měří odchylka od přímky vytvořené latí. Ve svém důsledku to znamená, že k naplnění požadavku musí podlaha, na kterou bude pokládána velkoformátová dlažba, splňovat přísný požadavek normy na podlahy. To je v praxi velmi náročné, stejně jako další požadavek na vzájemnou kolmost stěn.

Kvalita podkladu a penetrace

Stejně jako tvar je důležitá také vyzrálost podkladu, dostatečná pevnost a soudržnost. Zde je rozhodující mimo rovinnosti, hladkosti, čistoty povrchu také vlhkost. Doporučuje se pokládat při vlhkosti do 0,5 %. Zásadním je však vyzrálost podkladů, zejména betonových nebo anhydritových. Jakékoliv nedodržení technologických lhůt se v tomto případě nevyplatí.

Pro dosažení požadované přídržnosti všech vrstev materiálů je třeba použít penetrační nátěr. Podle druhu a stavu podkladu volíme vhodnou penetraci. Na standardní savé podklady (beton, cement, mazaninu) použijeme univerzální penetrační nátěr, na nesavé podklady (dlažbu, gletovaný beton apod.) používáme takzvaný kontaktní můstek, který zajistí optimální přilnavost. Zvláštní pozornost je třeba věnovat anhydritovým podkladům, které jsou velmi citlivé na vlhkost. Zde penetrujeme po předchozím obroušení povrchového sintru a jeho odsátím. Zároveň anhydrity, pokud se nedostatečně nenapenetrují a tím neoddělí od následné vrstvy lepidla, mohou chemicky narušit strukturu cementu, který je základem většiny lepidel, i těch „flexibilních“.

Lepidla a spárovací hmoty

Velkoformátové obkladové prvky vyžadují použití kvalitních lepidel a spárovacích hmot - jde o zásadní požadavek. Vhodná jsou thixotropní lepidla. Dalším podstatným faktorem je celkové podlepení celého formátu. Tomu musí odpovídat i technologie lepení, tj. nanesení lepidla na obě lepené plochy. Jako vhodná se jeví tekutá rozlivková lepidla. Správná konzistence a dostatečné množství nanášeného materiálu zajistí potřebné rozlití po celé velké ploše dlaždice a zamezí vzniku nežádoucích dutin. Rozlivková lepidla je vhodné nanášet hřebenem s oblými zuby. Vždy kontrolujeme rozsah přilepení odtržením již nalepené dlaždice.

Doporučuje se použití kvalitních spárovacích hmot, které umožňují vpravení spárovací hmoty do úzké spáry u velkoformátových rektifikovaných obkladů. Jako vhodné se jeví tekuté spárovací hmoty. Zbytky spárovacích hmot by se měly vyčistit do dvou dnů po vyspárování. K tomu existují na trhu speciální čisticí a údržbové prostředky. Vliv zakřivení dlaždice je třeba zvážit při posuzování volby šířky spáry.

Dilatace

Při přípravě podkladu nesmíme zapomenout kromě jiného i na dilatace. Dilatační spáry rozdělují podklad na menší pole a jejich posláním je vyrovnávat vnitřní napětí v podlahové konstrukci. Procházejí celým profilem podlahy a objektové dilatace i profilem nosné konstrukce. V položené dlažbě musí dilatační spára procházet ve stejném místě nad dilatační spárou v podlaze.

Je-li kamenná dlažba uložena na maltovém loži a na podkladním betonu, který chrání hydroizolaci, musí být provedena v dilatačních celcích o největší velikosti 3 x 3 m. Dilatace musí procházet celým souvrstvím až na hydroizolaci. V případě uložení dlažby na pružné zvukové nebo tepelné izolaci, musí být proveden podkladní beton o nejmenší tloušťce 45 mm a vyztužen ocelovou sítí (pletivem). Síly z vrstvy dlažby nebo její podkladní vrstvy nesmějí být přenášeny do podkladu.

Dilatační spáry musí procházet celým souvrstvím, tj. od nosné konstrukce až po nášlapnou vrstvu. Mezní rozdíly ve výškové úrovni nášlapné vrstvy v dilatační spáře a mezní rozdíly ve výškové úrovni hran sousedních dlaždic stanoví ČSN 74 4505. Tmel vyplňující dilatační spáry musí být spojen pouze s kamennou deskou, proto se před tmelením vkládá do spáry separační provazec (např. z PE), průměr provazce má být 1,5 krát větší než šířka těsněné spáry. Je-li dlažba rozdělena na jednotlivé dilatační celky, musí být spára přiznána i ve styku s navazující svislou stěnou včetně podkladní vrstvy až na kluznou vrstvu. Nejnižší šířka dilatační spáry nebo součtu šířek dilatačních spár v dlažbě z kamene musí být rovna 1,5 násobku největší roztažnosti dilatačního celku podkladní konstrukce. Dilatační spáry se nesmějí vyplňovat hmotami, které nedovolují dilatační posuv. Tyto hmoty musí být trvale pružné a nestékavé a nesmí vytvářet skvrny v místech spáry.

Rozměrová přesnost dlaždic a jejich vlastnosti

Prakticky každý výrobce je schopen provést výrobu obkladů v rozměru, který je na hranici této normy. Ta povoluje u formátu obkladového prvku (dlaždice/obkládačky) 40×40 cm odchylku 0,6 % mezi největší a nejmenší dlaždicí, tj. 4,8 mm. Kvalitní výrobci keramiky proto zařazují dlaždice do deklarovaných rozměrů (tzv. kalibrů). Speciální třídící linka rozdělí pomocí elektronicko-optických měřidel výrobky do několika rozměrových skupin.

Dalším údajem rozměrové přesnosti je rovinnost plochy obkladového prvku (tzv. planarita). Tento jev vzniká při výpalu střepu vlivem vysokých teplot v peci. Norma stanoví, že průhyb dlaždice nesmí být větší než 0,5 % z rozměru dlaždice. Odchylky v „planaritě“ najdeme prakticky u každé dlaždice bez rozdílu kupní ceny a technologie výroby. U menších formátů jsou tyto odchylky samozřejmě méně znatelné, u velkých formátů (nad 30 cm) bývají viditelné pouhým okem.

  • Nasákavost: Nasákavost je parametrem, na který je třeba nahlížet ze dvou směrů. Prvním z nich je nasákavost glazovaných materiálů, která ovlivňuje mrazuvzdornost střepu. Nasákavost u slinutých materiálů se pohybuje prakticky u všech typů pod 0,5 %. Z toho vyplývá, že se jedná o naprosto mrazuvzdorné dlaždice, ale problémem může být čistitelnost.
  • Tvrdost dle stupnice MOHS: Tvrdost povrchu keramických materiálů může být velice rozdílná a souvisí s odolností proti opotřebení. Při volbě materiálů do konkrétního prostoru je třeba přihlížet i k tomuto parametru. Tvrdost se udává u slinutých materiálů a někdy je zákazníky zaměňována se stupněm otěru, který se používá pouze u glazovaných materiálů.
  • Otěruvzdornost: Otěruvzdornost vyjadřuje odolnost glazovaného povrchu proti otěru. Je to velice důležitý parametr, který přímo ovlivňuje životnost dlažby. Tato stupnice však byla nedostatečná, a tak byla s vývojem nových materiálů rozšířena o další stupeň - PEI V.
  • Protiskluz: Protiskluz se označuje písmenem R, ale česká norma tento parametr nezná.
  • Odstínovost (tonalita): Odstínovost (tonalita) je parametrem, který každý výrobce označuje vlastním specifickým kódem a není upravován žádnou normou.

Přehled základních norem souvisejících s obkladovými materiály a stavební chemií

Technická norma je kvalifikované doporučení a její používání je dobrovolné, avšak všestranně výhodné.

Normy související s obkladovými materiály (aktualizace k 02.12.2019)

  • ČSN EN 14411 (725109): Keramické obkladové prvky - definice, klasifikace, charakteristiky a označování
  • ČSN 72 5149 Keramické obkládačky a dlaždice - názvy a definice
  • ČSN 73 3450 (Z1) Obklady keramické a skleněné
  • ČSN EN ISO 10 545, část 1-16 Keramické obkladové prvky - zkušební metody
  • ČSN 72 5191 Keramické obkladové prvky - Stanovení protiskluznosti
  • ČSN 73 3251 Kamenné dlažby a obklady Navrhování konstrukcí z kamene
  • ČSN 73 3451 Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů
  • ČSN 74 4505 Podlahy - společná ustanovení
  • ČSN 73 4108 Šatny, umývárny, hygienická zařízení
  • ČSN EN 14618 Umělý kámen - Terminologie a klasifikace
  • ČSN EN 15286 Umělý kámen - Desky a formáty pro obklady stěn (vnitřní a vnější)
  • ČSN EN 1096-1 Sklo ve stavebnictví - Sklo s povlakem - Část 1: Definice a klasifikace
  • ČSN 70 1304 Sklo ploché válcované opakní
  • ČSN EN 1051-1 (701601) Sklo ve stavebnictví - Skleněné tvárnice a skleněné dlaždice - Část 1: Definice a popis
  • ČSN EN 13748-1 (723209) Teracové dlaždice - Část 1: Teracové dlaždice pro vnitřní použití
  • ČSN EN 13748-2 (723209) Teracové dlaždice - Část 2: Teracové dlaždice pro venkovní použití
  • E-01 Tavený čedič (Katalogový list) výrobce EUTIT

Normy související se stavební chemií (aktualizace k 02.12.2019)

  • ČSN EN 12004-1 Lepidla pro keramické obkladové prvky - Část 1: Požadavky, posouzení a ověření stálosti vlastností klasifikace a značení
  • ČSN EN 12004-2 Lepidla pro keramické obkladové prvky - Část 2: Metody zkoušení
  • ČSN EN 13888 Spárovací malty a lepidla pro keramické obkladové prvky - definice a specifikace
  • ČSN EN 12808 Spárovací hmoty a lepidla pro keramické obkladové prvky
  • ČSN EN 14 891 Vodotěsné výrobky nanášené v tekutém stavu, používané pod lepené keramické obklady - Požadavky, metody zkoušení, posuzování shody, klasifikace a označování
  • ČSN EN ISO 11 600 Stavební konstrukce - Těsnicí hmoty - Klasifikace a požadavky pro tmely
  • ČSN EN 13 813 (72 2481) Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky

Další normy související s obkládáním

  • ČSN EN 1253-1 (13 6366) Podlahové vpusti a střešní vtoky - Část 1: Požadavky
  • ČSN EN ISO 21809-3 (45 0060) Vnější povlaky potrubí uložených v zemi nebo ve vodě používaných v potrubních přepravních systémech - Část 3: Izolace obvodových svarů
  • ČSN EN 197-1, ed 2 (72 2101) Cement - Část 1: Složení, specifikace a kritéria shody cementů pro obecné použití
  • ČSN EN 998-1 ed.3 (72 2401) Specifikace malt pro zdivo - Část 1: Malta pro vnitřní a vnější omítky
  • ČSN EN 771-1+A1 (72 2634) Specifikace zdicích prvků - Část 1: Pálené zdicí prvky
  • ČSN EN 15 651 (soubor) (72 2470) Tmely pro nekonstrukční použití ve spojích v budovách a komunikacích pro chodce
  • ČSN 73 0212-3 (73 0212) Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti - Část 3: Pozemní stavební objekty
  • ČSN P 73 0600 (73 0600) Hydroizolace staveb - Základní ustanovení
  • ČSN P 73 0606 (73 0606) Hydroizolace staveb - Povlakové hydroizolace - Základní ustanovení
  • ČSN EN 206+A1 (73 2403) Beton - Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda
  • ČSN EN 771-4 (73 2434) Specifikace zdicích prvků - Část 4: Pórobetonové tvárnice
  • ČSN EN 520+A1 (73 3611) Sádrokartonové desky - Definice, požadavky a zkušební metody
  • ČSN EN 13914-1 (73 3710) Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek - Část 1: Vnější omítky
  • ČSN EN 13914-2 (73 3710) Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek - Část 2: Vnitřní omítky
  • ČSN 75 6760 (75 6760) Vnitřní kanalizace
  • ČSN EN 13 967 (72 7612) Hydroizolační pásy a fólie - Plastové a pryžové pásy a fólie do izolace proti vlhkosti a plastové a pryžové pásy a fólie do izolace proti tlakové vodě - Definice a charakteristiky
  • ČSN EN ISO 12570 (73 0573) Tepelně vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků - Stanovení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě
  • ČSN 73 0205 (73 0205) Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti
  • ČSN EN 1008 (73 2028) Záměsová voda do betonu

tags: #stavební #technická #norma #rovinnost #pokládka #dlažby

Oblíbené příspěvky: