Vše, co potřebujete vědět o obkladech a dlažbě kolem podlahy
Stalo se vám někdy, že jste v obchodě se stavebninami zahlédli krásné nástěnné obklady a napadlo vás: „Co kdybychom je použili na podlahu?“ Nabídka designů je opravdu lákavá, ale z praktického hlediska… inu, není to nejlepší nápad. Použít nástěnné dlaždice místo odolných podlahových dlaždic může skončit katastrofou.
Proč se nevyplatí riskovat s nástěnnými obklady na podlaze?
V obchodních regálech vypadají všechny dlaždice podobně, ale věřte nám - je to jen zdání. V případě podlahových dlaždic se klade důraz na odolnost a pevnost proti opotřebení, protože použití na podlaze to vyžaduje. Oproti tomu keramické obklady na podlahu jsou úplně jiná liga. Mají vyšší třídu oděru, větší pevnost proti tlaku a další parametry, jako jsou protiskluzové vlastnosti.
A co když přesto položíš stěnové obklady na podlahu?
Nebudeme zastírat: jde to. Jenže… je to jako chodit v balerínách po horách. Stručně řečeno: vizuální efekt může být hezký, ale z dlouhodobého hlediska je to riskantní hra. Pokládání stěnových obkladů na podlaze často končí stejně - rychlou opravou. A nikdo přece nechce měnit dlaždice každých pár měsíců. Jsou stěnové obklady vhodné na podlahu? Zkusit to lze, ale je to jako použít deštník místo padáku - trochu funguje, ale riziko je obrovské.
Kdy má smysl použít nástěnné obklady na podlahu?
Nechceme však jen kritizovat - jsou případy, kdy použití stěnových obkladů na podlaze může fungovat. Pokud chcete vytvořit malý dekorativní prvek, který nebude intenzivně využíván, můžete se tím pobavit. Ale v kuchyni, předsíni nebo koupelně? Pro takové prostory je to naprosto nevhodné.
Jaké obklady na podlahu vybrat?
Proč se nevyplatí riskovat? V případě podlahových krytin máte jasné parametry: třída oděru, protiskluzové vlastnosti, nasákavost. Díky tomu víte, že povrch vydrží každodenní používání. Pokud chcete mít odolnou, pohodlnou a bezpečnou podlahu, zvolte kvalitní vinylové panely, vinylová prkna, vinylové dlaždice nebo pevné lepené vinylové podlahy. Obklady a dlažby dělíme podle více kritérií. Je třeba říci, že tak široká škála vlastností není vůbec zbytečná.
Čtěte také: Palubky: moderní design
Základní rozdělení dlaždic
Základní rozdělení dlaždic je podle nasákavosti, typu střepu a technologie výroby. Dlaždice mohou být lisované nebo tažené. Lisované dlaždice vznikají z jemných granulí, jež se tvarují v lisu za vysokého tlaku. Tažené dlaždice se dělají ze suroviny v podobě těsta, jemuž se vtiskuje tvar protlačováním přes příslušné tvarované ústí speciálního lisu. Dlaždice mívají různé tvary a rozměry (tj. formáty). Nejčastěji to bývají čtverce nebo obdélníky, existují také šestihrany či osmihrany. K dlaždicím se nabízí řada doplňkových prvků, jako jsou stupně, schodové tvarovky, požlábky, sokly, okapnice a různé dekorační doplňky. Obklady jsou určené pouze na stěny, dlažbu je možné použít na podlahy i na obklad stěn. Zatímco dříve bylo určení obkladů a nebo dlažby jasné, u moderních materiálů se velmi často jako obklad používá technicky vzato dlažba.
Keramické dlaždice
Patří mezi největší klasiku mezi obkladovými materiály. Obklady z ní jsou vhodné do všech prostor. Jsou pevné a odolné proti vlhkosti, ale také proti poškrábání. Jedná se o rodinu keramických dlažeb a obkladů. Jsou odolnější proti vlhkosti i mechanickému poškození. Navíc jsou mrazuvzdorné. Výhodou (a zároveň i nevýhodou) keramických i gresových obkladů a dlažeb je jejich rozmanitost. V případě podlahových krytin máte jasné parametry: třída oděru, protiskluzové vlastnosti, nasákavost.
Přírodní kámen
Přírodní kameny se těží a zpracovávají velmi podobně. Mají relativně vyšší hmotnost než jiné obklady, mohou být křehké a lámavé. To ztěžuje jejich položení a manipulaci s nimi. Vzniká přeměnou z jiného druhu kamene, konkrétně z vápence. Je měkký, porézní a nasákavý. Je to hornina, která vzniká hluboko v zemi. Díky procesu ohřevu a následného pomalého ochlazování získává žula svoji mimořádnou tvrdost. Má nejblíže vápenci a vzniká vysrážením ze sladkovodních minerálních pramenů. Je to univerzální kámen, vydrží změny vysokých a nízkých teplot a je mrazuvzdorný. O vysoké kvalitě a odolnosti travertinu svědčí i stavby, které byly vyrobeny z tohoto materiálu. Jedná se například o Koloseum, Baziliku du Sacré-Coeur a Mohylu M. R. Terrazzo, v češtině nazývané také teraco či teraso, je směsí cementu, ušlechtilých kamenných drtí a barviv. Používá se v kamenické práci k tvorbě povrchů imitujích kámen, většinou s přesnou granulometrií.
Skleněné obklady a mozaiky
Využívají se především jako dekorativní prvky v kuchyních a koupelnách. Jejich nevýhodou je, že se snadno zašpiní, jelikož jsou na nich vidět všechny otisky prstů. Mozaika je obkladový prvek (keramický, skleněný aj.) malých rozměrů, jejichž délka hrany zpravidla nepřevyšuje 100 mm.
Další materiály
- Vinylové podlahy: Vinylové schody jsou příjemné na chůzi naboso, protiskluzové, velice dobře tlumí hluk, jsou odolné.
- Dřevěné podlahy: Dřevo je prostě dřevo. Pro obložení schodů dřevem se hodí masivní dřevěná podlaha, ale i dvouvrstvá nebo třívrstvá dřevěná podlaha.
- Laminátové podlahy: Pro obklad schodů se dá použít i laminátová podlaha, PVC (laicky také známé jako „lino“) nebo jiný typ podlahové krytiny. Nemusí být však na schodiště moc vhodné.
Kvalitativní parametry dlaždic
Obklady a dlažby podléhají v každé zemi zákonem stanoveným normám. V ČR jsou označeny jako ČSN. Pokud výrobek splňuje evropské normy, dostává norma přívlastek EN, a pokud splní podmínky pro normy světové, pak se označuje ISO.
Čtěte také: Masivní kuchyně v šedé barvě
| Parametr | Popis |
|---|---|
| Absorpce vody (nasákavost) | Poskytuje možnost měření pórovitosti, má vztah k odolnosti vůči mrazu i jiným charakteristikám. Čím větší absorpce vody, tím méně se například dlaždice hodí do venkovního prostředí a také do vlhkých prostorů. Nasákavost samozřejmě úzce souvisí s mrazuvzdorností. Zkouška nasákavosti se provádí postupem uvedeným v normě ČSN EN ISO 10545-3. Obkladové prvky se nejprve vysuší a zváží. Po nasycení vodou ve vakuu nebo varem se opět zváží. |
| Střep dlaždice |
|
| Glazované/Neglazované dlaždice |
|
| Otěruvzdornost (PEI) | Vyjadřuje u glazovaných dlaždic odolnost proti mechanickému poškození povrchu glazury otěrem - obroušením v závislosti na hustotě provozu chodců, druhu a stupni znečištění podlahy. Podle této odolnosti se rozdělují dlaždice do pěti kategorií (PEI 1-5). Nejvyšší je PEI 5, může se používat i do veřejných prostor, PEI 4 se dá použít kamkoli do soukromých prostor kromě garáží, PEI 3 doporučujeme již jen na WC a do koupelen, kde jsou nároky nejnižší. |
| Protiskluz (R) | Nejčastěji se používá hodnocení DIN 51130, tj. škála R9-R13, přičemž nejnižší hodnotu má R9 a nejvyšší R13.
|
| Planarita | Rovinnost plochy obkladového prvku. Norma stanoví, že průhyb dlaždic nesmí přesáhnout 0,5% z rozměru dlaždice. Například prohnutí dlaždice o rozměru 40x40 cm nesmí přesáhnout 2 mm. U velkých formátů (nad 30 cm) bývají viditelné pouhým okem. Dlažba o formátu 30x60 má maximální limit prohnutí 3mm. Vzájemné přesazení prken tedy nikdy nesmí být kladeno na polovinu (jako cihly), ale nejlépe na 1/3 nebo ještě méně. |
| Rektifikace (Rett.) | Na konci výrobního procesu je hotová dlaždice zaříznuta na přesný rozměr (přesnost zabroušení hrany dosahuje cca 0,2mm). Rektifikovanou dlažbu / obklady lze aplikovat s minimální spárou (doporučuje se tl. min. spáry 2 mm.) pro celistvější vyznění plochy. |
| Tonalita | Barevnost povrchu dlaždic je označována číslem na obalu. Může se lišit oproti vystavovanému vzorku podle výrobní šarže. U rustikálních obkladů a dlažeb se často do jednoho balení míchají různé tonality, čímž se dosahuje lépe efektu přírodního materiálu. Před pokládkou je nutno vybalit a poté pokládat dlažbu z více krabic, aby byl chtěný nepravidelný efekt vidět a aby se předešlo reklamaci nestejné tonality. |
| Tvrdost dlažeb | Vyjadřuje se běžnou stupnicí tvrdosti (MOSH) od 1 do 10 (nejtvrdší). Kvalitní dlažby mají tvrdost mezi 6 a 9. |
| Velkoformátové - slim dlaždice | Jsou slinuté dlaždice velkých rozměrů (až 160x320cm), vyráběné v tloušťkách od 3mm do 9mm. Dají se používat jako dlažba, přičemž tento materiál je velice vhodný také jako obklad nejen do luxusních koupelen, ale i např. na fasády. |
| Mrazuvzdorná dlaždice | Dlaždice odpovídající příslušným normám ohledně odolnosti vůči působení mrazu. |
| Lappato (Lapp.) / Molato (Mol.) | Technika lappato se používá k zušlechtění povrchu dlaždic jemným nepravidelným odleštěním. Na dlaždicích tak vzniká efektní kontrast lesku a matu, který zvýrazňuje vrchní reliéf nebo tištěnou strukturu. Na rozdíl od klasického leštění je povrch odleštěn pouze v síle několika desetin milimetru, což umožňuje použít tuto techniku především na glazované slinuté dlaždice. Molato je technika podobná lappatu. |
| Kalibrace | V katalogu je udán deklarovaný formát (např. 333x333mm). Skutečně dodané dlaždice však mohou být v rozměrech od 327 do 339 mm. V jednom balení mohou tolerance rozměru činit podle normy + - 0,5%. Doporučuje se pokládat dlažbu na spáry min 4mm, u dlažeb s nepravidelnými okraji na spáry podstatně větší. |
Příprava podkladu pod podlahu
Správná příprava podkladu je naprosto klíčová pro dlouhou životnost a bezchybný vzhled vaší nové podlahy. Bez ohledu na to, zda se rozhodnete pro laminát, vinyl nebo dřevo, kvalitní podklad je základem úspěšné pokládky. Nerovnosti, vlhkost či nesprávná příprava mohou vést k pozdějším deformacím, vrzání nebo dokonce poškození podlahy. Nejdůležitější podmínkou je, aby podklad byl suchý, pevný, rovinný a čistý. To znamená, že nesmí obsahovat žádné uvolněné části, prach, mastnotu nebo zbytky starých lepidel.
Zhodnocení stávajícího podkladu
Před samotnou pokládkou je nutné důkladně zhodnotit stav stávajícího podkladu, protože každá situace si žádá jiný přístup. U novostaveb se obvykle setkáváme s cementovými nebo anhydritovými potěry, které mívají relativně rovný a předvídatelný povrch, i když často bývají vlhké a je třeba je nechat dobře vyschnout. V případě rekonstrukcí bývá situace složitější - pod podlahovou krytinou se mohou nacházet staré keramické dlažby, dřevěné podlahy nebo OSB a dřevotřískové desky. Tyto materiály mohou být nerovné, popraskané, nebo ztrácet svou stabilitu. Je důležité zkontrolovat jejich nosnost, pevnost a přilnavost k podkladu. Pokud zjistíte jakékoli nedostatky, například uvolněné části, praskliny nebo prohýbání, je nutné tyto problémy odstranit ještě před aplikací nové podlahy.
Měření vlhkosti
Zbytková vlhkost cementového potěru by neměla překračovat 2 %, u anhydritu pak 0,5 %, jinak hrozí riziko poškození nové podlahy vlivem zbytkové vlhkosti. K měření této vlhkosti se používá karbidový vlhkoměr, který poskytuje přesné výsledky a je běžně dostupný ve stavebninách nebo půjčovnách nářadí. Nedodržení těchto limitů může vést ke zvlnění, bobtnání nebo i oddělování podlahových dílců, což často vyžaduje nákladnou opravu celé pokládky.
Vyrovnání podkladu
Pokud je podklad nerovný, je nutné jej před samotnou pokládkou důkladně vyrovnat pomocí samonivelační stěrky. Tato vrstva vyrovnává povrch do požadované rovinnosti a eliminuje výškové rozdíly, které by mohly způsobit nestabilitu nové podlahy. V praxi se běžně požaduje odchylka maximálně 2 mm na 2 metry délky, což zajistí, že podlaha bude po položení rovná a nebude docházet k jejímu prohýbání nebo klapání při chůzi. Samonivelační hmota se nalévá na připravený, důkladně očištěný a napenetrovaný podklad. Je velmi tekutá a samovolně se rozlévá do nerovností, což usnadňuje její aplikaci i na větších plochách. Před aplikací stěrky je nutné podklad penetrovat. Penetrace je nezbytná nejen pro zlepšení přilnavosti samonivelační hmoty k podkladu, ale také pro sjednocení savosti a zamezení příliš rychlého vysychání, které by mohlo vést k popraskání stěrky.
Příprava starých podlah
Staré podlahy, jako jsou keramické dlažby, dřevěné palubky nebo starší laminátové krytiny, musí být před položením nové podlahy pečlivě zkontrolovány a vyhodnoceny. U keramické dlažby je třeba prověřit, zda není popraskaná, dutá nebo uvolněná. Pokud ano, je nutné tyto poškozené části odstranit a vzniklé nerovnosti dorovnat například stěrkou nebo nivelační hmotou. U dřevěných podlah je důležité posoudit celkovou konstrukční pevnost. Staré palubky mohou být prohnuté, vrzat nebo mít vůle mezi prkny, což signalizuje problém v nosné konstrukci nebo spojích. Pokud je podlaha příliš pružná, bude se nová krytina hůře pokládat a mohla by se v budoucnu deformovat. V těchto případech je vhodné podlahu zpevnit nebo překrýt mezivrstvou, například OSB deskami, které vytvoří rovný a stabilní podklad. Ve všech případech platí, že důkladná kontrola a příprava starého podkladu je nezbytná pro zajištění dlouhodobé funkčnosti a estetiky nové podlahy.
Čtěte také: Správná tloušťka obkladových prken
Dilatační mezery
Při přípravě podkladu je nutné také dodržet dilatační mezery kolem stěn, dveřních zárubní, sloupků a dalších pevných konstrukčních prvků v místnosti. Tyto mezery, obvykle široké 10-15 mm, umožňují podlaze volný pohyb při změnách teploty a vlhkosti. Bez dostatečného prostoru pro roztažnost může docházet ke zvlnění podlahy, jejímu praskání nebo nevratnému poškození spojů. Dilatační mezery je vhodné překrýt soklovými lištami, které zajistí nejen estetické zakončení, ale i ochranu hran. U větších místností nebo tam, kde je podlaha rozdělena na více ploch (např. v chodbách, u dveřních prahů), se doporučuje použít i mezilehlé dilatační spáry, které umožní nezávislý pohyb jednotlivých segmentů podlahy. Každá podlaha je nějakým způsobem oddilatovaná. Podíváme se na dilatace v podlaze, které můžeme rozdělit do několika skupin.
Podložka a parotěsná fólie
Pro podlahy pokládané plovoucím způsobem (bez lepení) je vždy nutné použít vhodnou podložku. Na trhu jsou dostupné různé typy podložek, od pěnového polyetylenu přes tvrzený polystyren až po technicky vyspělé minerální nebo korkové podložky. Výběr závisí na typu podlahy, zatížení prostoru a dalších faktorech, jako je například přítomnost podlahového vytápění. V případě, že se podlaha pokládá na podklad, u něhož hrozí riziko zvýšené vlhkosti (například nevětrané sklepy nebo novostavby s nedostatečně vyschlými potěry), je nutné použít parotěsnou fólii. Ta se pokládá přímo na podklad a zabraňuje prostupu vlhkosti do podlahového systému. Použití správné podložky a parozábrany zásadně ovlivňuje životnost a funkčnost celé podlahy. Většinu potřebného materiálu najdete ve stavebninách: samonivelační hmoty, penetrace, podložky, parozábrany i nářadí k jejich aplikaci.
Typy pokládky podlahy
Plovoucí způsob pokládky
Plovoucí způsob pokládky podlah patří mezi nejrozšířenější technologie posledních let. Je rychlý, relativně čistý a cenově dostupný. Právě proto je však často nesprávně navrhovaný a chybně používaný - zejména ve spojení s kuchyněmi, vestavěným nábytkem a vysokým bodovým zatížením. Plovoucí podlaha není pevně spojena s podkladem. Leží na podložce a musí mít možnost volného pohybu v závislosti na změnách teploty, vlhkosti a zatížení. Jakékoli pevné přikotvení nebo bodové zatížení tento princip zásadně narušuje. Kuchyňská linka i kuchyňský ostrůvek představují trvalé liniové i bodové zatížení. Pokud jsou umístěny na plovoucí podlaze, dochází k jejímu zafixování. Okolní plocha se pak snaží pracovat vlivem působení klimatických podmínek a zatížení, což vede k pnutí. Pokud neumožníte plovoucí podlaze pohyb, přijde rozjíždění zámků, praskání zámků, narážení lamel do sebe, boulení a to je krok k oprávněné reklamaci. Správným řešením je vždy oddělení kuchyně a ostrůvku dilatací. Pokládku plovoucích podlah nelze v jednom kuse po celém domě z místnosti do místnosti bez funkčních systémových lišt. Plovoucí podlahy jsou vhodné pro lehce zatížené prostory s volně stojícím nábytkem.
Lepená pokládka
Lepené podlahy naopak poskytují vyšší stabilitu a jsou určeny pro prostory s vysokým nebo trvalým zatížením. Volba mezi plovoucí a lepenou podlahou musí vždy vycházet ze skutečného zatížení interiéru. Pokud je již ve fázi návrhu zřejmé, že budou instalovány kuchyně, vestavby nebo těžké spotřebiče, je plovoucí pokládka technicky nevhodná a to z mnoha důvodů.
Obkládání schodů
Obložení schodů schodiště zútulní. Schody jsou pak příjemnější na chůzi, tepelně izolační i akustické vlastnosti lepší. Aby mohli podlaháři schody obložit správně, musí se u vás na ně nejprve podívat. Osobně vám rovnou na místě poradí s výběrem vhodného podlahového materiálu na obložení schodů. Po dohodě s sebou přivezou i vzorníky podlahové krytiny. Můžete si vybrat vhodný dekor, který bude co nejlépe ladit s podlahou. Schodiště se dá obložit takřka čímkoliv. Ale ne všechny podlahové krytiny jsou pro obkládání vhodné a ani poptávané.
Vinylové obložení schodů
Vinylové obložení schodů se dá dobře sladit s vinylovou podlahou, a to i bez přechodových lišt. Schody můžeme obložit zámkovým (plovoucím) i lepeným vinylem, doplňujeme jej obvodovými lištami. Vinylovou podlahu při obkládání schodiště patentovým systémem na schodišťových stupních ohýbáme, poslední či první schod tak plynule navazuje na patro. Vinylové schody jsou příjemné na chůzi naboso, protiskluzové, velice dobře tlumí hluk, jsou odolné.
Dřevěné obložení schodů
Ne každý chce mít doma sice hezké, odolné a vlastnostmi vynikající, avšak umělé materiály, jako je například vinylová podlaha. Dřevo je prostě dřevo. Pro obložení schodů dřevem se hodí masivní dřevěná podlaha, ale i dvouvrstvá nebo třívrstvá dřevěná podlaha.
Dekor a krytina na schody
Pro obklad schodů se dá použít i laminátová podlaha, PVC (laicky také známé jako „lino“) nebo jiný typ podlahové krytiny. Nemusí být však na schodiště moc vhodné. Pokud se chcete podívat na více typů vhodných materiálů pro obložení schodiště plovoucí podlahou i jinou podlahovou krytinu, navštivte naši vzorkovnu podlah v Praze.
Tipy pro výběr obkladů do koupelny
Při návrhu koupelny je vždy důležité vycházet z reálných rozměrů prostoru. Prostornější koupelny umožňují větší volnost v kombinaci dekorů, struktur a formátů, zatímco menší koupelny vyžadují promyšlenější přístup. V menších koupelnách se vyplatí pracovat s jednoduchým barevným schématem a omezit počet různých typů obkladů. Příliš mnoho kontrastů nebo výrazných dekorů může prostor opticky zmenšit a působit rušivě.
Směr pokládky
Směr pokládky obkladů má výrazný vliv na to, jak koupelna působí. Horizontálně orientované obklady dokážou prostor opticky rozšířit, zatímco vertikální pokládka zvýrazní výšku stěn a dodá místnosti vzdušnost. Dobře funguje také práce s jedním výraznějším vodorovným nebo svislým prvkem, který prostor vizuálně usměrní. Použití stejných nebo velmi podobných obkladů na stěnách i podlaze pomáhá vytvořit sjednocený celek. Pokud je obklad použit pouze na jedné stěně ve stejném tónu jako podlaha, vzniká efekt hloubky a prostor působí otevřeněji.
Dekory a údržba
Obklady v imitaci dřeva, kamene nebo mramoru patří mezi oblíbené volby díky své univerzálnosti a nadčasovému vzhledu. Na rozdíl od přírodních materiálů nabízí keramické varianty vyšší odolnost, snadnější údržbu a dlouhou životnost. Jednou z častých chyb je snaha zkombinovat příliš mnoho různých dekorů v jednom prostoru. Lepší cestou je zvolit jeden hlavní dekor a případně jej doplnit o jemný akcent, který prostor oživí, aniž by jej narušil. Správný výběr obkladů do koupelny není o množství použitých materiálů, ale o jejich promyšlené kombinaci. Vyhnout se nejčastějším chybám znamená myslet na celek už od začátku - od velikosti koupelny přes směr pokládky až po volbu barev a povrchů.
Čištění a údržba obkladů
Stačí je pravidelně otírat měkkým hadříkem s jemným čisticím prostředkem. Vyhýbejte se silné chemii a drsným houbičkám, které by poškodily povrch.
tags: #obklad #kolem #podlahy #informace

