Oprava a renovace obkladů a dřevěných podlah: Podrobný průvodce

Oprava dřevěné podlahy i keramických obkladů se dá rozdělit na několik bodů, od drobných kosmetických zásahů po rozsáhlejší rekonstrukce. Přestože některé práce vyžadují specialistu, mnoho oprav zvládnete sami s trochou zručnosti a správným vybavením.

Oprava dřevěných podlah

Oprava dřevěné podlahy se dá rozdělit na několik bodů. Nejjednodušší a nejrychlejší jsou opravy, kde jde o ťukance na dřevěné podlaze. Ty se dají zakápnout barevným voskem a po zatuhnutí seříznout. Opravných vosků je celá řada odstínů. Při této opravě je důležité, aby poškozené místo bylo zaceleno a do dřevěné podlahy se nedostávala voda při vytírání. To proto, že dřevěná podlaha by začala černat.

Rozsáhlejší oprava dřevěné podlahy

Další oprava dřevěné podlahy může být už rozsáhlejšího charakteru. Taková oprava už není na chvilku, počítejte s tím, že vám zabere mnohem více času a je také náročnější na vybavení použitého nářadí. Také budete trochu laborovat s tím, když vyměníte celou lamelu nebo prkno, co s povrchovou úpravou. Nachystejte si proto olej nebo lak, který budete po výměně nanášet. Pokud víte, čím máte povrchovou úpravu udělanou, typ oleje nebo laku, zkuste ho někde sehnat. Pokud použijete jiný typ a nevadí vám barevné rozdíly, nevadí. Ono stejně po výměně to bude trochu vidět. Čas se dřevem udělá své. Pokud se vám to již teď zdá náročné a složité, nemáte na to nářadí, svěřte opravu dřevěné podlahy podlaháři, který je na to vybavený a dokáže si s tím poradit.

Renovace zašlé dřevěné podlahy

Ztrácí vaše dřevěná podlaha svou původní krásu? Nebo už ji dokonce raději schováváte pod kobercem nebo linem? To je obrovská škoda! Zima je ideálním obdobím, kdy se do renovace dřevěné podlahy pustit. Vrátit zpět k životu můžete i opravdu sešlapané a poškrábané dřevo. S trochou mistrovské zručnosti to navíc zvládnete svépomocí.

Co budete potřebovat?

Na renovaci dřevěné podlahy si připravte:

Čtěte také: Palubky: moderní design

  • velkou brusku na podlahy
  • malou krajovou brusku (možné zapůjčit)
  • brusnou houbičku se zrnitostí P60
  • vysavač
  • špachtli
  • stěrku
  • menší dláto
  • kladivo
  • kleště
  • váleček
  • štětec
  • tmel na dřevo (v případě potřeby)
  • olej nebo lak pro závěrečný nátěr

Příprava místnosti

Ještě než se do renovace podlahy pustíte, místnost, kde budete podlahu renovovat, celou vykliďte. A to včetně záclon, obrazů a dalších dekorací umístěných na stěnách. Ušetříte si tak práci s následným úklidem. Pokud berete renovaci z gruntu a plánujete i vymalovat, nechte to až po zbroušení podlahy, případně po dokončení její renovace. Pak ji ale samozřejmě dobře chraňte před malířskou barvou. Po úklidu pomocí dláta a kladiva odstraňte obvodové lišty a prahy dveří. Dejte si pozor na hřebíčky, které zůstanou v podlaze. Kleštěmi je vytáhněte.

Základem je důkladné broušení

První krok je ze všech nejnáročnější a taky nejdůležitější. Podlahu potřebujete zbavit starého nátěru a dokonale vyrovnat její povrch. Pokud je renovovaná plocha malá, bude vám stačit menší elektrická bruska a brusná houbička se zrnitostí P60. V případě větší místnosti ale zvolte profesionální brusku na podlahy.

Kde sehnat brusku na dřevěné podlahy a jakou zvolit?

Podlahové brusky jsou drahé stroje, které se kvůli domácí rekonstrukci určitě nevyplatí kupovat. Můžete si je ale vypůjčit. Například brusky značky BONA jsou jednoduché na ovládání a dosáhnete s nimi profesionálního výsledku. Bruska může být kotoučová (talířová), válcová nebo pásová. Budete potřebovat dvě velikosti - větší brusku na volnou plochu a menší krajovou brusku na rohy a plochy v blízkosti stěn. Brusný kotouč nebo pás je vyměnitelný a liší se hrubostí: od hrubého (P40) přes střední zrnitost (P60-80) po jemný (P100-120). Využijete všechny tři.

Náš TIP k výběru brusky: Zde je výběr trochu složitější. Záleží zejména na tom, jaký povrch budete brousit. Pokud jde o prkna nebo parkety skládané jedním směrem, doporučujeme pásovou brusku. U parket skládaných do různých obrazců, kdy jsou vlákna dřeva různě směrována, použijte talířovou brusku.

Jak při broušení postupovat?
  1. Hrubé broušení (P40): Nejdříve začněte broušením s kotoučem nebo pásem o hrubé zrnitosti (P40). Úkolem tohoto broušení je zbavit se veškeré povrchové úpravy a srovnání případných nerovností. Parkety nejdříve zbruste kolmo ke směru vláken dřeva, poté dočistěte po směru vláken (v případě parket skládaných do různých tvarů proveďte křížové broušení, nebo použijte talířovou brusku), dlouhá podlahová prkna pak po směru vláken dřeva. Pomocí krajové menší brusky dokončete broušení až ke zdi, případně ještě použijte brusnou houbičku. Při prvním broušení byste měli odstranit všechen starý povrchový nátěr až na holé dřevo.
  2. Střední broušení (P60-80): Následuje broušení s kotoučem nebo pásem se střední zrnitostí (P60-80), který dokonale dorovná povrch podlahy a odstraní stopy na dřevě po prvním hrubém broušení. Postupujte při něm stejně jako u předchozího kroku. Čistý dřevěný prach z druhého broušení uschovejte. Následně ho můžete použít pro vyplnění mezer a rýh při případném tmelení. Dosáhnete tak nejpřirozenějšího odstínu.
  3. Jemné broušení (P100-120): Pro závěrečné broušení dohladka použijte kotouč nebo pás s jemnou zrnitostí (P100-120).

Podlahy z jehličnatých dřevin, jako je například smrk, borovice nebo modřín, doporučujeme před závěrečným broušením za pomoci štětce navlhčit vodou. Po uschnutí ze dřeva vystoupí vlákna, která následně obrousíte.

Čtěte také: Masivní kuchyně v šedé barvě

Rada odborníka: "Pokud potřebujete pouze obnovit zašlou povrchovou úpravu, nemusíte podlahu brousit až na dřevo. Stačí ji odmastit a povrch lehce přebrousit (zdrsnit) jemným brusným papírem o zrnitosti 150, případně 220 a výše. Pokud je lak nebo olej prošlapaný až na dřevo, většinou se na povrchu utvoří viditelné černé skvrny."

Na řadě je tmelení

Ne vždy je tmelení nutné. Pokud jsou ale mezi parketami nebo prkny mezery, případně jste objevili hlubší škrábance, tmelem je můžete hezky vyplnit. Než se do toho pustíte, je nutné povrch dokonale očistit od mastnot a prachu. Jestliže jsou spáry mezi prkny větší než cca 2 mm a více, je vhodné použít plastický podlahářský tmel. Potřebovat budete špachtli, stěrku a tmel na dřevo. Barvu tmelu vyberte podle materiálu vaší podlahy a nařeďte jej do pudinkové hustoty. Pokud jste si schovali prach z druhého broušení, teď přišel jeho čas. Přiměřené množství přimíchejte do transparentního tmelu určeného na podlahy, aby vznikla kašovitá hmota. Poté připravený tmel špachtlí naneste na podlahu a stěrkou rovnoměrně rozetřete. Po vytvrdnutí zkontrolujte, jestli se tmel někde nepropadl (hlavně u větších spár). Pokud ano, naneste ještě jednu vrstvu. Nakonec je potřeba místo přebrousit dohladka. Podle toho, jak velkou plochu jste tmelili, použijte buď velkou, nebo menší krajovou brusku s jemným papírem.

Čím dřevěnou podlahu natřít?

Třetím a posledním krokem je nátěr. Vybírat můžete mezi tvrdým voskovým olejem a podlahovým lakem.

Tvrdý voskový olej
  • Zesiluje přírodní barevný odstín dřeva, a to tak působí jako trvale mokré.
  • Pro tvrdé exotické dřevo, jako je například wenge, merbau nebo jatoba, doporučujeme použít bezbarvý čistý vosk.
  • Olej nanášejte štětcem a případné stopy po tazích opravte válečkem z minerálních vláken.
  • Pro údržbu musíte používat speciální přípravky.
Podlahový lak
  • Aplikace je náročnější.
  • Na podlahy s běžným zatížením stačí aplikovat jednu až dvě vrstvy laku, na podlahy s vysokou zátěží (například schody) jsou potřeba dvě až tři vrstvy.
  • Mezi jednotlivými vrstvami je nutné lak jemně zbrousit, proto je jeho aplikace náročnější.
  • K nanášení použijte štětec nebo váleček.

Péče o dřevěnou podlahu

A jak se o renovovanou podlahu starat? Potřebná péče se odvíjí od povrchového nátěru, který jste zvolili. Vytírejte pravidelně speciálním čističem, jako je OSMO Wisch-Fix, ADLER Legno Holzbodenseife nebo BONA Soap Oil. Pokud dřevěné podlaze dopřejete pravidelnou péči s profesionálními prostředky, její krása vám bude dělat radost po dlouhá léta.

Oprava keramických obkladů a dlažby

Není tajemstvím, že keramické obklady a dlažby jsou nejoblíbenějším materiálem na koupelnové stěny a podlahy. Kolekce nabízené různými výrobci mají moderní a efektní design. Dlouho vydrží, snadno se čistí, jsou odolné proti chemickým prostředkům a dobře chrání stěny. Přestože obklady dlouho vydrží a zajistí, že se nebudeme muset zabývat rekonstrukcí koupelny během mnoha let, někdy se poškodí. Mohou se na nich objevit škrábance, nebo dokonce díry, které kazí vizuální efekt koupelny. V závislosti na barvě a vzoru obkladů mohou být poškození viditelná více nebo méně. Zrak přitahují nejvíce díry a škrábance na světlých obkladech. Někdy si poškození a díry na obkladech v koupelně způsobíme sami. Mohou vznikat při montáži nebo přemísťování závěsného zařízení. To nás ale nemusí trápit. Všechny díry v obkladech můžeme opravit, aniž by bylo nutné vyměňovat celý obklad.

Čtěte také: Správná tloušťka obkladových prken

Oprava poškozených obkladů

Oprava keramických obkladů není ani obtížná, ani pracná. Zvládneme ji sami, aniž bychom si museli objednávat specialistu. Jako je tomu vždy u prací tohoto typu, opravu obkladu začínáme přípravou povrchu. Pak je potřeba odstranit starou spárovací hmotu a odmastit povrch obkladů. Až budou obklady důkladně očištěny a odmaštěné, můžeme díru v obkladu vyplnit vyplňovací hmotou. Přebytečnou vyplňovací hmotu můžeme opatrně odstranit špachtlí. Pak je třeba vyplňovací hmotu vyhladit, aby obklad byl rovný. Celý obklad je nutné ještě správně zajistit. A pokud nenajdeme takovou barvu vyplňovací hmoty, která bude ladit s barvou obkladu? Existuje osvědčené řešení! Vyplňovací hmotu můžeme natřít barvou na keramiku a po uschnutí ji opatrně přebrousit smirkovým papírem.

Oprava odpadlé obkládačky

Jestliže nám některá z keramických obkládaček spadla ze zdi, je několik způsobů, jak ji vrátit zpět. Nejprve ji musíme prohlédnout, zda není poškozená, a v případě, že na ní dosud drží malta či cement, označíme si, v jaké poloze na zdi držela. Její původní pozici vyzkoušíme samozřejmě ještě nasucho a označíme si ji třeba fixem. U této odpadlé obkládačky i u sousedících odstraníme jen spárovací cement po obvodu. Zadní stranu pak natřeme slabou vrstvou vhodného roztokového lepidla (Chemoprén Silolep, UHU Power gel, Alkaprén) a necháme je na obkládačce i na zdi nějakou dobu “zavadnout” (podle teploty 10 až 20 minut), až zdánlivě ztratí lepivost. Pak obkládačku přiložíme na její místo a několik minut tiskneme ke stěně. Pomocí vhodných klínků (zápalek, hřebíků) je nutno vymezit její umístění - mohlo by se totiž stát, že obkládačku přilepíme nesprávně. Po dokonalém přichycení (nejdřív však následující den) můžeme zeď postříkat vodou a spáru vyplnit bílým cementem nebo vhodným tmelem. Pokud se omítka pod obkládačkou vydrolila, musíme vhodnou hmotou (tmelem nebo maltou na obklady) zeď doplnit, aby byl obklad v rovině. V prostorech, kde není vlhko, je také možno použít některé z disperzních lepidel (Herkules, Sokryl), které mají dostatečnou pevnost i časovou stálost. V těchto případech obkládačky nemáčíme, ale lepidlo nanášíme na suchou zeď i obkládačku.

Namísto cementové spárovací hmoty můžeme mezi keramické obkládačky nanést sanitární jednosložkový silikonový tmel, například Lukopren S SANITARY, Kvadrosil SANITAR, Sanitární silikon Braven; shodné dodává Soudal, Knauf i jiní výrobci. Je to řešení obzvláště vhodné tam, kde je podkladem umakart, dřevotříska nebo lamino. Silikonové tmely zůstávají trvale pružné a pro tyto účely se hodí znamenitě. Pokud vybereme sanitární silikonový tmel, je zcela vodoodpudivý a umožňuje naprosto hermetické uzavření spár, zachází se s ním však zcela jinak než s cementem. Aplikuje se pomocí tzv. pistole. Nejlevnější plastové typy stojí již kolem 50 Kč, kovové do 100 Kč, vyrábí se dokonce typ s motorkem na baterii (W 720) za 2900 Kč či za 3700 Kč (W 730). Sanitární silikon se vytvrzuje během krátké doby (asi 20 minut), takže se spáry musí retušovat ihned. Přetoky se dají odstranit kouskem pružného plastu, z obkládaček lze rozmazaný ještě nevytvrzený silikon smýt nitroředidlem.

Oprava dlažby

Na podlaze koupelny a kuchyně obvykle vládne dlažba. Stejně jako stěnové obklady, také u dlažby může dojít k poškození různého druhu. Nejčastěji se jedná o praskliny, škrábance, odřeniny a odlepování dlažby. Na začátku je potřeba také důkladně očistit a odmastit povrch dlažby. Pak se nanese potřebný počet vrstev vyplňovací hmoty na kamenné povrchy, obklady a dlažbu nebo keramiku. Pokud je po uschnutí barva vyplňovací hmoty stejná jako u dlažby, můžeme nakonzervovat její povrch. Jak postupovat, pokud se dlažba pohybuje nebo se odlepí od podkladu? Na rozdíl od našich obav oprava nebude příliš drahá ani složitá. V takovém případě je nejjednodušší opatrně odstranit celou starou dlaždici. Nejprve musíme odstranit starou spárovací hmotu. Tu je možné odstranit větším ostrým nožem. Opatrně vyndáme dlaždici a z její spodní strany důkladně odstraníme zbytky lepidla.

Zateplení a obložení dřevěného štítu

Při renovaci štítu, který má původní dřevěné pobití prkny, na němž byla asfaltová šindel, je možné prkna ponechat, pokud jsou v perfektním stavu. Na ně se pak přišroubuje rošt z latí 6x4 cm, do kterého se vloží izolace, a ten se obije palubkami.

Skladba stěny a zateplení

Když to vezmeme z vnitřní strany, tak to bude tak, že interiérové palubky, za nimi parozábrana, mezi trámy 14cm izolace. Na trámech zvenku zůstane staré pobití prken. Na ně se přidělá rošt z latí 6x4cm. Prostor mezi latěmi se vyplní izolačními deskami 6cm. Přes izolaci a latě se dá difuzní fólie a tu se pobijí palubkami. Odvětrávací mezeru mezi palubkami a difuzní fólií je potřeba správně vyřešit.

Jestli jsou současná prkna svisle, stačí dát konstrukční latě vodorovně a palubky zase svisle. Difuzní fólii dávat nemusíte, jedná se o svislou stěnu a se zatékáním vody (jako u šikmých ploch) se nemusí počítat. Kvůli difuznímu odporu bude dobré použít skelnou nebo čedičovou vatu (tedy nikoliv polystyren).

Skladba stěny by tedy mohla vypadat takto (z vnější strany):

  1. Exteriérové palubky (19mm)
  2. Odvětrávací mezera (pokud je požadována, zajistit latěmi)
  3. Difuzní fólie (pokud je použita)
  4. Rošt z latí 60x40mm vyplněný izolací (60mm) - vhodná skelná nebo čedičová vata.
  5. Starý prkenný záklop (25mm)
  6. Trámy 140x140mm s izolací mezi nimi (140mm) - vhodná skelná nebo čedičová vata.
  7. Parozábrana
  8. Interiérové palubky nebo sádrokarton (zvažte červený protipožární sádrokarton, který se liší tím, že je místo papíru použita sklovláknitá tkanina a sádrová směs má vlastnosti jako vlhkovzdorný)

Celková tloušťka izolace mezi latěmi (6cm) a mezi trámy (14cm) tak dosáhne 20cm, což by mělo bohatě stačit pro zateplení obyvatelného podkroví.

Zateplení střechy

Střecha bude zateplena vatou 14cm mezi krokve, potom ještě 10cm pod krokve, což je dost, takže by mohlo být konečně teplo. Střecha je pobita bedněním, na něm difuzní fólie IKO a Kanadská šindel IKO Cambridge. Odvětrávací stříšky jsou těsně u hřebene, ale jen z jedné strany střechy. Krokve mají rozměry 140mm x 140mm, s tím, že místnosti v podkroví budou otevřené až do hřebene.

tags: #obklad #prkno #odrene #oprava

Oblíbené příspěvky: