Ochrana staveb proti vlhkosti: Starověké a moderní metody

S problémem nadměrné vlhkosti u starých domů se jistě setkal téměř každý. Na vině bývá skutečnost, že zdi starých domů nebyly dle dnešních měřítek a zvyklostí odizolovány, podlahové konstrukce prošly neprodyšnými úpravami (beton, asfaltové pásy, PVC, cementové omítky), ale také nepochopení a zanedbání tradičních prvků odvětrávání a neprodyšné úpravy terénu kolem domů.

Životnost stavebních materiálů může být významně ovlivněna vlhkostí, která se projevuje plísněmi, houbami a negativním vlivem na lidské zdraví. Zdivo se časem stává více zasolené, rozpadá se a výška, do které vzlínající voda stoupá, se postupně zvedá. Dokud se neodstraní důvod, proč voda vystoupala do zdí, zůstane v nich i nadále. Když se zdi zbaví vzlínající vlhkosti, odpařuje se do místností méně vody a tím se sníží i vzdušná vlhkost, což může tvorbu plísní snížit nebo úplně zastavit.

Typy a příčiny vlhkosti ve stavebních konstrukcích

Při posuzování vlhkosti zdiva a určení typu sanační metody je vždy nejdůležitější určit typ vlhkosti a důvod jejího vzniku. Obecně rozlišujeme vodu atmosférickou, podpovrchovou a provozní.

Atmosférická voda

Atmosférický vzduch vždy obsahuje určité množství vodní páry, jejíž vlhkost se mění následkem neustálého vypařování, kondenzace a vzdušného proudění. Pokles tlaku vodní páry ve vnějším ovzduší v zimním období způsobuje difuzi vodní páry z vnitřního prostředí směrem ven, což často provází kondenzace v konstrukcích. Kondenzační vlhkost je velmi významným typem atmosférické vlhkosti, jejíž příčinou je chladný povrch stěn či podlah v interiéru. Zimní kondenzace se týká nedostatečně izolovaných částí budov, zatímco letní kondenzace nastává zejména v masivních budovách s velkou tepelnou kapacitou zdiva.

Podpovrchová voda

Podpovrchová voda vzniká vsakováním povrchové vody pod zemský povrch. Lze rozlišovat vodu půdní, prosakující, gravitační a kapilární. Voda vzlínající (kapilární) proniká do stavebních konstrukcí ze zeminy, která ji obklopuje. Voda působící hydrostatickým tlakem proniká do zeminy a stavebních konstrukcí působením gravitace, přičemž se hromadí u méně propustných vrstev.

Čtěte také: Prevence plísní na dřevěné podlaze

Provozní voda

Provozní neboli uživatelská vlhkost vniká do konstrukcí budovy během jejího užívání (např. v koupelnách, kuchyních) nebo při poruchách zdravotnětechnických zařízení. Tato voda silně promáčí stavbu a jen velmi nesnadno se odpařuje.

Co zdem škodí a moderní omyly

Často slýcháme: „Dům byl tak vlhký, že nepomohla ani betonová vana (sanační omítka apod.), co jsme pracně udělali v přízemí. Starý barák, s tím už se nic nedá dělat.“ Jde o velmi smutný omyl a nepochopení stavebně technických zákonitostí domu. Starý dům má jistě tendenci být vlhký, především stojí-li ve svahu, protože zde chybí izolace proti zemní vlhkosti, či zde byly například původní izolace jílové, které už dožily. Betonem a cementovými omítkami či lepením asfaltových pásů na zeď však problém neodstraníme, ale naopak výrazně zhoršíme. Dům je i nadále vlhký, takže majitel přidá ještě víc betonu a další vrstvu cementové omítky, případně zakoupí „zázračnou“ omítku sanační. Situace se zdá být po opravě lepší, ale časem (někdy velmi záhy po opravě) se problém opakuje.

Všechna tato opatření, která se bohužel v lidovém stavitelství praktikují posledních několik desetiletí a která jsou z jakési nepochopitelné setrvačnosti stále populární, jsou pro staré zdivo škodlivá. Pouze dočasně maskují vlhkou zeď, místo aby řešila vlastní příčinu problému. Tradiční materiály, jako je cihelné, kamenné či hliněné zdivo, vápenné a hliněné omítky, mají tu důležitou vlastnost, že jsou prodyšné. Odstraníme-li příčinu pronikání vlhkosti, postupně vyschnou. Uzavřeme-li však vlhkost ve zdivu jakoukoliv neprodyšnou úpravou, místnosti zůstanou vlhké a plesnivé a „udušené“ zdivo se navíc začne rozpadat, dřevěné konstrukce hnít. Na zdivo z nepálených cihel (tzv. vepřovic) mohou tato opatření dokonce působit natolik destruktivně, že se zřítí, protože zatímco v suchu je hliněná cihla pevná jako kámen a vydrží i několik staletí, ve vlhku se může změnit v bláto.

Další častou příčinou vlhkosti, zejména u starších domů, je nevhodný nebo narušený svod dešťové vody. Pokud nejsou okapy dostatečně svedeny, voda z nich teče přímo ke stěnám domu, kde se vsakuje a zvyšuje vlhkost. Ať už je příčina nadměrné vlhkosti jakákoliv, je třeba ji co nejdříve odstranit. Jde-li jen o okapy, lehce si poradíte sami. Přichází-li vlhkost ze střechy, je třeba ji opravit, případně zaizolovat strop.

Možnosti sanace vlhkého zdiva

K určení typu sanační metody je vždy důležité znát nejen druh a množství vody ve stavební konstrukci či materiálu, ale též souvislost úrovní jednotlivých podlaží a okolního terénu, skladbu nejbližšího okolí budovy, tj. chodníků, dvorů apod. a v neposlední řadě také vývoj konkrétní stavby a jejích oprav, které mohou naznačit problémy řešené v minulosti. Principy sanací spodní části budov lze obecně rozdělit na přímé a nepřímé. Nepřímými způsoby lze dosáhnout obrovských úspor stavebních nákladů při prováděných sanačních opatřeních.

Čtěte také: Jak chránit OSB desky?

Mechanické metody

• Podřezání: Vytváří se vodorovná spára, do níž se vkládá dodatečná hydroizolace (asfaltové pásy, PVC, PE fólie, sklolaminátové desky, nerezové plechy). Tato metoda je spolehlivá a má dlouhou životnost, ale je finančně a manuálně náročná a vyžaduje volný prostor kolem zdi.
• Zarážení nerezových plechů: Hydroizolační vrstva se vytváří z nerezového plechu, který se zaráží do maltové spáry zdiva pomocí speciálního zařízení. Je to rychlá metoda s dlouhou životností, ale cena je vyšší a nelze ji použít u zdiva s nepravidelnou spárou nebo tam, kde by mohly rázy poškodit zdivo.

Chemické metody

Hydroizolační vrstva se vytváří napuštěním látky do zavlhlého zdiva, která pronikne do pórů a kapilár, čímž vznikne clona zadržující vzlínající vodu. Chemickou clonu lze vytvořit pomocí beztlakové infuze, infuze s hydrostatickým přetlakem či tlakovou injektáží. Tyto metody vyžadují preciznost a profesionální provedení, včetně přesného vrtání a čištění vrtů.

Chemické metody jsou nevhodné u staveb s narušenou statikou zdiva a u dutinového zdiva jsou velmi těžko proveditelné.

Vzduchoizolační metody

Izolace vzduchovými dutinami nebo vrstvami je osvědčený způsob ochrany budov proti zemní vlhkosti. Principem je oddělit zdroj vlhkosti od stavební konstrukce pomocí vzduchové dutiny (provětrávaná štola, sokl, podlaha). Cirkulace vzduchu v dutinách je zajištěna vhodnou volbou nasávacího a výdechového otvoru nebo ventilátory. Tato metoda je méně nákladná, má neomezenou životnost a ve většině případů nevyžaduje žádnou energii.

Elektroosmóza

Tato metoda využívá poznatku, že se voda v materiálech pohybuje vlivem elektrického stejnosměrného proudu. Uzemněním zdiva vzniká uzavřený proudový obvod, v němž má elektroosmotické proudění opačný směr než kapilární. Lze aplikovat pasivní, galvanoosmózu či aktivní elektroosmózu. Je nutné brát v úvahu faktory, které mohou její použití negativně ovlivnit, jako jsou bludné proudy, soli ve zdivu, neizolovaná kovová potrubí a vodivost zdiva. Navíc je nutné provoz průběžně sledovat a seřizovat.

Tradiční řešení: Zeď musí větrat

Doporučujeme tradiční systém větracích kanálů. Ty se používaly již ve starověku, jsou účinné a v principu jednoduché. V současnosti jsou opět objevovány jejich výhody a někteří výrobci nabízejí prefabrikáty pro jejich snadnou montáž (např. systém Iglú či betonové U tvarovky - tzv. energokanály). Kanály lze také vyzdít. Fungují na jednoduchém principu provětrávání konstrukce proudícím vzduchem. Základním předpokladem jsou vždy dva otvory, které zajišťují „průvan“ v systému - nasávání a výdech vzduchu, přičemž výdech lze drážkou ve fasádě vyvést do výše, či napojit do nepoužívaného komína. Větší rozdíl výšek znamená lepší proudění vzduchu. Nezbytné je přímé napojení dutiny kanálu pod podlahou na vyústění ve stěně (zabetonujeme-li trubku bez vývodu, bude systém nefunkční).

Čtěte také: Ochrana dřeva: Podlahy

Dům ve svahu

U domu ve svahu máme několik možností. Nejúčinnější je odkopat dům zvnějšku a odizolovat. Nopové fólie, které umožňují větrání, jsou použitelné u nepříliš vlhkého zdiva. Aby byly alespoň trochu účinné, musí být nahoře zakončeny odvětrávanou mezerou, na což se často zapomíná. Fólie však většinou nepostačí, je-li zdivo více vlhké - dutiny fólie jsou pro účinné proudění vzduchu příliš malé. Pak můžeme na vnější straně zdi vytvořit jakési větrací kanály přiložením vlnitého prefabrikovaného prvku (vlny vodorovně, po celé ploše stěny); systém opět má na jedné straně nasávání a na druhé výdech vzduchu prostřednictvím svislých komínků na okrajích.

Ještě dál lze zajít vytvořením venkovní přizdívky se souvislou větranou mezerou šířky alespoň 40 mm po celé ploše stěny. Jakýkoliv příkop vykopaný podél domu musí mít na dně drenážní trubku, vyspádovanou směrem od objektu, abychom se zbavili srážkové, případně prosakující vody. Poté může být zasypán běžnou zeminou. Kanál můžeme vést podle potřeby třeba jen podél jedné vlhké stěny, nebo naopak okolo celé místnosti. Jednu jeho boční stranu vždy tvoří obnažené, očištěné a omítky zbavené zdivo, průřez bývá čtvercový či obdélný, alespoň okolo 200/200 mm. Teprve nad ním jsou další podlahové vrstvy. Nasávání i výdech se děje skrze mřížky na fasádě. Kombinací těchto opatření je zpravidla možné zdivo vysušit a vytvořit kvalitní obytné parametry i několik metrů pod zemí (optimální vlhkost okolo 60 - 75 %).

Dům na rovině

Stojí-li dům na rovině a je přesto vlhký, mohou být příčinou cementové omítky či betonové podlahy. Ty je nejlepší odstranit a nechat vše důkladně vyschnout, poté nahradit prodyšnými materiály. Někdy už to postačí a žádné větrací kanály nemusíme zřizovat. V některých domech dokonce objevíme původní větrací či odvodňovací kanály. Pak stojí za to pokusit se pochopit jejich systém a obnovit je či na ně navázat. Pokud jsou funkční, je dobré do nich zasahovat co nejméně. Bývají pod podlahami, po vnějším obvodu objektu či ve sklepích. Někdy se ve sklepních prostorách nachází pramen, který živí studnu, nebo odtéká mimo objekt, anebo kanály, které odváděly vodu pouze sezónně (např. v době jarního tání). Podobné systémy se ve velmi důmyslné formě vyskytují i u některých vynikajících památek. Pro zajímavost: např. barokní klášter v Plasích, postavený v bažině na dubových pilotách, je opatřen složitou soustavou kanálů, jimiž byla udržována stálá hladina spodní vody, aby byly piloty stále ponořeny, neboť na tom závisí jejich pevnost.

Švýcarská technologie Biodry

Technologie vysoušení Biodry pracuje bez jakýchkoliv stavebních prací, které by mohly narušit statiku budovy nebo způsobit nevratné změny. Nezasahuje do stavební podstaty budovy, nepoužívá chemii ani další metody, které by mohly stavbě ublížit. Dopad instalace i průběžného měření vývoje vysoušení by se daly z hlediska dopadu na budovu přirovnat k vyvrtání díry na hmoždinku při věšení obrazu. Kromě několika vrtů o hloubce cca deseti centimetrů nedojde k jinému stavebnímu zatížení budovy. Pomocí Biodry mohou být trvale vysušeny zdi jakéhokoliv typu, tloušťky i materiálu. Samozřejmě včetně historických památek (například i s historickými malbami a podobně). Technologie odstraňuje pravou příčinu toho, proč voda zdmi stoupá. Následně udržuje zdi trvale suché, jak máme potvrzeno u vysušených budov po celém světě. Pokud ale jde o zdi, které jsou pod úrovní okolního terénu a do těchto zdí prosakuje voda z okolí, je to vlhkost průsaková a tento zdroj vlhkosti se někdy podaří zvládnout a jindy ne. Záleží na množství přitékající vody a dalších okolnostech. V některých případech tak bude potřeba využít i dalších postupů. Každopádně pokud jsou zdi nejprve ošetřeny pomocí Biodry, je možné lépe identifikovat místa, která vyžadují řešení průsakové vlhkosti.

Instalace Biodry zabere podle rozsahu den nebo dva. Může probíhat za plného provozu budovy. Odpadá tak stěhování nábytku a náklady s tím spojené.

Sanace vlhkosti na zámku Hrochův Týnec

Zámek v Hrochově Týnci, objekt starý přibližně 300 let, trpěl nadměrnou vzlínající zemní vlhkostí a nevhodnými stavebními zásahy z minulosti. Zdivo spodní stavby, převážně kamenné nebo smíšené, o šířce 60 až 90 cm, vykazovalo značné zasolení a degradaci původních omítek.

Hlavní příčiny vlhkostních poruch:

• Vzlínající zemní vlhkost pronikající do obvodového a vnitřního zdiva z podzákladí.
• Absence vodorovných hydroizolací spodní stavby.
• Volná voda zasakující do zdiva a základů z boku od přilehlé zeminy, umocněná jílovitou zeminou a zanedbanými povrchovými úpravami.
• Zanešené a poškozené okapové svody.
• Špatně prodyšné povrchové úpravy, jako akrylátové nátěry, dřevěné obložení a cementové betonové krusty.

Zvolená sanační opatření:

1. Aktivní drátová elektroosmóza: Instalace této technologie řešila vzlínající vlhkost, odvlhčila zdivo a dlouhodobě potlačila vzlínání vody.
2. Provětrávané podlahy: Odstranění stávajících podlahových vrstev a aplikace nových provětrávaných podlah pomocí plastových segmentů ("iglú"). Vzduchová dutina oddělovala vlhké podloží a navazující vrstvy podlah, přičemž byla odvětrána nasávacími otvory do exteriéru a napojena na nevyužívaná komínová tělesa.
3. Svislá hydroizolace: Odkop obvodového zdiva a realizace nové svislé hydroizolace pomocí hydroizolačních stěrek a ochranných vrstev, aby se zdivo chránilo před vsakováním volné vody. Výkop byl zasypán jílovitou zeminou a povrch vyspádován od zdiva.
4. Oprava okapových svodů: Oprava a napojení okapových svodů na dešťovou kanalizaci s lapači střešních splavenin.
5. Výměna povrchových úprav zdiva: Odstranění špatně prodyšných materiálů a nahrazení vápennými omítkami, lokálně sanačními omítkami.

I po dokončení stavebních úprav bylo nutné udržovat v podzemním podlaží konstantní vlhkost na 50 % a teplotu kolem 20 °C, zajistit větrání a nábytek udržovat od stěn odsazený.

tags: #ochrana #staveb #proti #vlhkosti #v #rimne

Oblíbené příspěvky:

• Jak na provizorní podlahu z OSB
• Rekonstrukce cihlových kleneb: od penetrace po vápennou maltu
• Jak opravit chybějící lištu a řádek v Chrome
• Proč jsou české silnice plné děr?
• Chromované lišty masky: Odolnost a styl v jednom