Pražské stavební předpisy: Odstupy fasád a urbanistické principy

Pražské stavební předpisy (PSP) aktuálně představují diskutované a kontroverzní téma jak mezi odborníky, tak mezi veřejností. Jedná se o nové pojetí právního předpisu, do kterého jsou významnou měrou implementovány základní poznatky urbanistické teorie i praxe. V článku jsou shrnuty základní principy nového předpisu v oblasti územních požadavků.

Historie a koncepce PSP

Rada hlavního města Prahy dne 15. července 2014 usnesením schválila Nařízení Rady HMP, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze, zkráceně Pražské stavební předpisy (PSP). Toto nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Vydání uvedeného nařízení způsobilo ke stejnému dni zrušení vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Jedná se o zcela zásadní změnu v dosavadním pojetí pravidel pro výstavbu v Praze. Od 1. srpna 2016 platí pro Prahu nové Pražské stavební předpisy.

PSP jsou rozčleněny do celkem pěti částí a dvou příloh. V části první PSP je vymezen předmět úpravy a množství nových pojmů. Pojmy jsou definovány jednak v § 2 a dále upřesňovány v navazujících ustanoveních. V části druhé jsou definovány územní požadavky jednak obecně, jednak s ohledem na vymezování veřejných prostranství a dále z hlediska požadavků na umísťování staveb. V části třetí jsou uvedeny stavební požadavky obecné, v části čtvrté zvláštní požadavky na vybrané druhy staveb.

Z PSP je zřejmá snaha vnést do právního předpisu urbanistické znalosti. Urbanismus však svou podstatou neumožňuje paušalizovat řešení území taxativním výčtem pravidel, což logicky vede k vytvoření předpisu s množstvím dispozitivních ustanovení a množstvím pojmů právně obtížně uchopitelných (posílení obrazu města, obytná kvalita, vztah zástavby k veřejným prostranstvím a mnoho dalších).

Nový předpis nastavuje základní vztahy při tvorbě městského prostředí pomocí tradičních urbanistických nástrojů, jako je například stavební čára, uliční čára, blok a další regulativy. Toto pojetí vyžaduje jednak právně definovat nové pojmy a jednak nastavit pravidla pro jejich uplatňování tak, aby byla zachována možnost urbanistické a územně plánovací tvorby přiměřené místním poměrům a potřebám, ale v principech předpisem stanovených. To je částečně řešeno tím, že PSP jsou koncipovány spíše jako podpora územního plánu, než jako přesná norma, které by se měl územní plán podřizovat. Výše uvedené má za následek, že PSP v souhrnu působí spíše jako metodika, jakým oblastem požadavků na území a stavby je třeba věnovat zvýšenou pozornost a jak o nich uvažovat. Snaha o prosazení této základní urbanistické zásady prolíná celým předpisem.

Čtěte také: Přečtěte si o odstupových vzdálenostech

Odstupy staveb a jejich regulace

Stavba musí být umístěna tak, aby měla dostatečný odstup od oken obytných místností stávajících okolních budov. Splnění požadavku se prokazuje splněním odstupového úhlu dle bodu 2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení pro okna obytných místností stávajících okolních budov. Jedná se o požadavek na odstup staveb vůči hranici sousedních zastavěných nebo zastavitelných pozemků, nikoli na hranici s veřejným prostranstvím.

Pro řešení staveb v rámci společně řešeného celku platí ve určitých částech PSP odlišná pravidla oproti vztahu k okolním stavbám. Jedná se o případy, kdy projektant řeší větší území jako celek a může vztahy mezi budovami a prostory do jisté míry vzájemně koordinovat.

Výšková regulace a její principy

Stavby se umísťují v souladu s výškovou regulací. Každá čtvrť bude mít dané, jak vysoké domy se v ní mohou stavět. Regulace určuje nejmenší a největší výšku domu ve čtvrti. Výška domu se měří svisle od nejnižšího bodu přilehlého terénu k hlavní římse, tedy k okapní hraně domu u šikmé střechy a k horní hraně atiky u ploché střechy.

Šikmá střecha může přesahovat o 7,5 m, ale může mít sklon nanejvýše 45 st. Ve střeše nad touto výškou mohou být dva vikýře, max. Stavba nebo její část, která nepřesahuje výšku 3,5 m, délku hrany k sousednímu pozemku 9 m a ke všem sousedním pozemkům 15 m. Přesná čísla jsou důležitá, protože konečně máte jasno, co si můžete při přístavbách dovolit.

Veřejná prostranství a jejich vymezení

Při vymezování pozemků je třeba respektovat charakter konkrétního místa a je třeba chránit a posilovat obraz města (§ 11 odst. 2). Je třeba vymezit odpovídající veřejná prostranství. Tyto požadavky se vztahují pouze na prostory charakteru ulic, nikoli např.

Čtěte také: Rehabilitace a revitalizace kláštera Želiv

  • § 11 odst. 3: Uliční prostranství se vymezují tak, aby byla zajištěna obsluha lokality a prostupnost územím zejména pro pěší a cyklistický pohyb.
  • § 11 odst. 4: Podél vodních toků se v zastavitelném území zpravidla zřizují nábřeží, parkově upravené plochy nebo jiná veřejná prostranství.
  • § 16 odst. 2: V uličních prostranstvích se podél uliční čáry zpravidla zřizuje chodník.
  • § 16 odst. 3: Stavby a zařízení ve veřejném prostranství se v co největší možné míře sdružují a umisťují tak, aby nepřiměřeně neomezovaly pěší pohyb a aby byl zachován průchod o čisté šířce nejméně 1,5 m, nevylučuje-li to prostorové uspořádání uličního profilu. Zejména se sdružují prvky technické a dopravní infrastruktury na stožárech.
  • § 17 odst. 2: Křížení pěších nebo cyklistických tras vedených mimo vozovku s trasami motorových vozidel u napojení vedlejších pozemních komunikací, zásobovacích pruhů, připojení staveb na pozemní komunikace apod.

Stavební a uliční čára

V zastavěné čtvrti rodinných domů tvoří uliční čáru hrana ulice a vašeho pozemku. Stavební čára je daná stojícími domy. Prostor mezi uliční a stavební čárou je většinou zahrada a prostor pro vedení technické infrastruktury. Otázka ale je, co můžete v prostoru mezi uliční a stavební čárou postavit?

  • Balkony, pevné markýzy a zastřešení vstupu o přesahu 1,5 m.
  • Vstupní části staveb do vzdálenosti 3 m od domu a do výšky jednoho podlaží.

Stavební čára (§ 21) vymezuje způsob zástavby stavebních bloků jako nepřekročitelná hranice trvalého zastavění budovami. Vymezuje tedy hranici zastavitelné a nezastavitelné části bloku. Uzavřená, jejíž zástavba nesmí nikde ustupovat a která musí být v celé své délce souvisle a úplně zastavěná (vyjma např. ust. Pražské stavební předpisy sice definují uliční nebo stavební čáru, ale podstata věci není jen v jejím respektování, ale také v jejím správném stanovení.

Vztah PSP k územnímu plánu

PSP předpokládají vytvoření Metropolitního plánu a tomu přizpůsobují koncepci předpisu i použitou terminologii. Řada ustanovení předpokládá, že regulativy, se kterými PSP pracují, budou vymezeny v územním plánu nebo regulačním plánu. Jinými slovy, v mnoha případech platí PSP pouze nestanoví-li územní plán nebo regulační plán jinak. Pravidla, která Pražské stavební předpisy stanovují, platí, ale přednost před nimi má územní nebo regulační plán.

PSP jsou v novodobé historii českého stavebního práva revolučním počinem, který povyšuje urbanistickou teorii i praxi na úroveň právního předpisu. V PSP obsažené zásady jsou jistě i odpovědí na dosavadní nedostatečné uplatňování urbanistických zásad a kompozičních pravidel při tvorbě veřejného prostoru. Hlavním problémem při aplikaci bude však zřejmě jednak stávající absence podobně koncipované územně plánovací dokumentace a jednak odborná úroveň a odpovědnost těch, kteří budou „odvozovat, přihlížet k poměrům, určí odůvodněné případy“ a „zpravidla“ budou PSP respektovat.

Čtěte také: jak na údržbu fasády v Hodoníně

tags: #odstupy #fasad #dle #psp

Oblíbené příspěvky: