Odvodnění ploché jednoplášťové střechy: Komplexní průvodce

Ploché střechy přinášejí řadu výhod, zároveň ale skrývají riziko hromadění vody, neboť neodvádějí vodu tak efektivně jako jejich šikmé protějšky. Kaluže na ploché střeše mohou značit nesprávně řešené odvodnění střechy.

Nekvalitně provedená plochá střecha je náchylná ke vzniku kaluží. I přesto, že kaluže na ploché střeše nemusí vyloženě znamenat bezprostřední hrozbu, můžou po čase narušit střešní krytinu. Tím se automaticky snižuje životnost krytiny, vznikají netěsnosti, které mohou vést až k narušení struktury budovy. Nepsané pravidlo praví, že kaluže, které na střeše vzniknou po prudkém dešti, nemusí hned znamenat, že je něco špatně s odvodněním ploché střechy. Pokud však kaluž na střeše přetrvává i po 2 dnech, je nasnadě nechat střechu zkontrolovat.

Typy plochých střech a odvodnění

Ploché střešní pláště existují ve dvou základních typech - jako jednoplášťové s klasickou skladbou izolačního souvrství a jako jednoplášťové s obráceným pořadím vrstev.

• Při klasické skladbě izolačního souvrství je vodotěsná izolace nad tepelnou izolací.
• Druhý typ střešních plášťů, jednoplášťový s obráceným pořadím vrstev, se používá více pro provozní střechy, pochozí, pojízdné a zelené.

Pro odvodnění těchto střech se používají vpusti.

Správně a kvalitně vyřešený systém odvodnění ploché střechy je stejně důležitý jako výběr vhodné tepelné izolace a hydroizolace. Pro řádné fungování ploché střechy jsou všechny tyto položky klíčové. Realizaci ploché střechy nedoporučujeme provádět bez pomoci profíků.

Čtěte také: Trvanlivost a bezpečnost střechy

Systémy odvodnění plochých střech

Odvodnění plochých střech je možné navrhovat jako systém gravitační nebo podtlakový. Blíže jsou oba systémy specifikovány v ČSN EN 12 056-3: 2001 Vnitřní kanalizace - Gravitační systémy - Část 3: Odvádění dešťových vod ze střech - Navrhování a výpočet v článcích 6.1 a 6.2.

Oba systémy se liší tím, že u gravitačního systému se uvažuje se stupněm plnění svislého odpadu max. 0,33, u podtlakového systému se uvažuje s plným plněním.

Při navrhování gravitačního odvodnění je nutné vycházet nejen z výše uvedené EN, ale také z ČSN 73 1901 Navrhování střech a z ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace.

Střešní pláště šikmé i ploché se mohou odvodňovat vnějšími žlaby a vnějšími svody, u plochých střech a teras je možné používat i vnitřní svody. To vše tvoří odvodňovací systém, který srážkovou vodu co nejrychleji a nejspolehlivěji odvede ze střešního pláště do kanalizačního systému. Tomuto odvodnění se říká gravitační. Pro velké odvodňované plochy je možné používat i systém podtlakový, kdy se řízeným odtokem zrychluje proudění odváděné vody.

Možnosti odvodnění plochých střech

U plochých střech máte dvě možnosti. Buď je odvodníte jako klasické pultové střechy, tedy povrchově okapem k jedné straně, nebo vtokem někde v ploše střechy. Druhá varianta je častější a elegantnější, musí se však správně provést.

Čtěte také: výhody betonových žlabů

Vnitřní odvodnění přes vtoky se používá nejen u velkých průmyslových staveb, ale i u rodinných domů. Vtok v ploše střechy ústí do svislého odpadního potrubí.

Střešní vpusti nebo vtoky jsou pro odvodnění plochých střech nezbytnými prvky. Výjimku tvoří ploché střechy, které využívají odvodnění do okapových žlabů. Další možností odvodnění ploché střechy jsou chrliče a pojistné přepady. Používají se tam, kde nelze plochou střechu odvodnit svislým vtokem. Chrlič vodu odvádí skrze atiku, umožní napojení do kotlíku či svodu, který vodu odvede mimo budovu.

Pojistný přepad slouží jako pojistka při nahromadění vody na ploché střeše. V takovém případě se běžně nenapojuje na svod, ale je pouze vyveden mimo atiku, pryč z objektu. Hlavní odvodnění střechy bodově skrze atiku se nedoporučuje navrhovat. Je-li navrženo, musí být navržené chrliče s elektrickým vyhříváním a střecha doplněna použitím pojistného přepadu skrz atiku.

Z hlediska dlouhodobé spolehlivosti a hydroizolační bezpečnosti se jako vhodné řešení pro odvodnění dvouplášťových plochých střech jeví vnější odvodnění do podokapních žlabů (tedy pultový nebo sedlový tvar střechy). Odvodnění těchto střech pomocí mezistřešních nebo zaatikových žlabů přináší vysoké riziko poruch (zatečení během přívalových dešťů, tání sněhu atd.).

Výpočet odtoku srážkových vod a stanovení počtu vpustí

Výpočet odtoku srážkových vod z ploché střechy

Q = i . A . C

Čtěte také: schéma zaatikového žlabu

• Q … odtok srážkových vod [l/s]
• i … intenzita deště je průměrná hodnota, která je stanovená pro celé území ČR na 0,03 l/s.m² (dle ČSN 75 6760: 2014 Vnitřní kanalizace)
• A … Účinná plocha střechy dle ČSN EN 12056-3: 2001 je půdorysný průmět odvodňované plochy v m². Do účinné plochy se započítávají i navazující a přilehlé konstrukce odvodněné na plochu střechy. Dle čl. 4.3.4 se zohledňuje také účinek větru ve výpočtech dešťového odtoku, a to v případech, kde je déšť větrem hnán proti stěně a může odtékat na střechu či do střešního žlabu, v tom případě se doporučuje připočíst 50 % plochy stěny k účinné ploše střechy.
• C … Součinitel odtoku je bezrozměrné číslo, v závislosti na druhu odvodňované plochy, u standardních střech s nepropustnou horní vrstvou = 1,0. Součinitel odtoku C ≥ 1,0 je ovlivněn sklonem střechy a schopností střechy zadržet vodu - např. vegetační střechy.

V případě použití součinitele odtoku nižšího než 1 nebude návrh odvodnění vyhovovat ve dvou případech. Jednak po dobu výstavby, kdy bývá parotěsná zábrana využívána jako provizorní krytina střechy do doby, než se provedou veškeré prostupy a provede se definitivní střešní souvrství včetně opracování všech prostupů.

Průtok střešních vpustí

Průtok střešní vpusti nutný pro výpočet udává každý výrobce střešní vpusti na základě laboratorního měření (ČSN EN 1253-2: 2016). Podle ČSN 75 6760:2003 stanoví max. průtok střešními vtoky jejich výrobce - hodnota závisí na průměru prvku, jeho geometrii, napojení na odpadní potrubí a např. Měření se provádí při výšce vzduté vody 35 mm u průměrů potrubí DN 110 a nižší a při výšce vzduté vody 45 mm u průměrů potrubí DN 125 a vyšší.

Stanovení počtu vpustí a dešťového odpadního potrubí

n = Q / Q_{vtoku (potrubí)}

• n … počet vpustí
• Q … odtok srážkových vod ze střechy (l/s)
• Q_{vtoku (potrubí)} … zohledňuje se jak naměřená hodnota průtoku vpusti, tak určená hodnota průtoku potrubí.

Automatický výpočet kalkulace počtu střešních vpustí potřebných pro gravitační odvodnění plochých střech dle ČSN 75 6760: 2014 je k dispozici např.

Vedle vlastního dimenzování průměrů vpustí a jejich počtu pro konkrétní střechy, pro které je možné využít podklady poskytované výrobci, je nutné dodržet vždy jednu základní zásadu: pro odvodnění každé střešní plochy navrhnout nejméně dvě střešní vpusti. Na každé vnitřně odvodněné střešní ploše by měly být osazeny min. dvě střešní vpusti. Malé plochy lze odvodnit jen jednou vpustí, ale musí být vždy doplněné pojistným přepadem nebo chrličem.

U plochých střech s atikou nebo vyššími částmi budovy po celém jejím obvodu je třeba počítat s možností zanesení vpustí nebo odpadního potrubí a s tím souvisejícím rizikem dodatečného zatížení střešní konstrukce zvýšenou hladinou vody. Hmotnost vody namáhající střechu se stanoví podle polohy pojistného odvodnění. Pro případ pojmutí vody za náhlého přívalového deště, stejně jako kvůli prevenci před ucpáním, jsou nutná minimálně dvě odtoková místa. Proto je také lepší pro svislé odvodnění volit větší průměr než 100 mm.

Umístění střešních vpustí

Střešní vpusti a prostupy potrubí se nesmí umisťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Jedná se o nejčastěji porušovanou základní zásadu při návrhu odvodnění plochých střech. Takové provedení má za následek nejen riziko hromadění nečistot, ale zejména konstrukce střešní vpusti neumožňuje opracování v blízkosti atik a jiných prostupů.

Vtoky se musí umístit min. 500 mm od svislých konstrukcí. Nebezpečí ucpání žlabů a vertikálního odvodňovacího potrubí existuje vždy v těch oblastech, kde je mnoho vzrostlých stromů, jejichž listí se hromadí na střeše. Dalším významným prvkem spolehlivosti odvodnění střešního pláště je maximální vzdálenost od vertikálního svodu.

U vytápěných objektů zpravidla navrhujeme bodové odvodnění dovnitř dispozice.

Osazení a kotvení střešních vpustí

Hrdlo vpusti, které je v úrovni horního povrchu vodotěsnicí vrstvy, musí být nejnižším místem přilehlé střešní plochy i při uvážení průhybu střechy (ČSN 73 1901 - C.1.2). Je vhodné, aby povrch hydroizolačního povlaku v okolí vpusti byl níže než povrch hydroizolačního povlaku přilehlé plochy střechy. Pokud to skladba střechy umožní, doporučuje se střešní vpust zapustit alespoň 2 cm pod úroveň hlavní hydroizolační vrstvy.

Těleso vpusti musí být vždy připevněno k nosné vrstvě (ČSN 73 1901 - C.1.10). Vztlaky zejména v blízkosti atik jsou obrovské a při silném větru může dojít k vytažení vpusti z hrdla dešťového odpadního potrubí v případě, že by vpust nebyla přikotvena k podkladu. Střešní vpusti by proto měly umožnit kotvení za tělo vpusti a ne za integrovanou manžetu. V případě stabilizace lepením jednotlivých vrstev není nutné jiným způsobem připevňovat vpust k nosné vrstvě.

Pojem „Dvoustupňová vpust“

Dvoustupňovou vpust doporučujeme použít na každé zateplené ploché jednoplášťové střeše. Slouží k systémovému a spolehlivému napojení parozábrany i hlavní hydroizolace. Spodní díl (vpust) slouží po dobu stavby k odvodu vody z provizorní hydroizolační vrstvy, která v hotové skladbě přebírá roli parozábrany. Do střešní vpusti se po položení tepelněizolační vrstvy vkládá nástavec vpusti. Mezi střešní vpust a nástavec musí být vždy vloženo těsnění, které zabrání proniknutí vody do střešního pláště.

Aby parozábrana plnila i funkci pojistné hydroizolace, musí být dodrženo současně několik podmínek. Základní podmínkou je samostatná vpust se zpětnou klapkou, kterou doporučujeme doplnit signalizací průniku vody na pojistnou izolaci.

Konstrukce vpusti i nástavců musí umožnit vodotěsné napojení hydroizolace na těleso vpusti. ČSN 73 1901: 2011 charakterizuje v informativní příloze C spojení povlaku s tělesem vpusti buď jako adhezní, anebo sevřením do příruby. Pojem adhezní není v tomto případě na místě, protože adheze vyjadřuje přilnavost většinou dvou rozdílných materiálů a je v případě střešních vpustí vždy nevyhovující.

Pouze některé materiály, které není možné vzájemně svařit, vyžadují např. lepení, to je ale považováno z hydroizolačního hlediska za nespolehlivé spojení. Tuto zásadu je nutné striktně dodržet zejména u povlakových izolací z fólií na bázi FPO (TPO). Chemické složení takových výrobků se může tak výrazně lišit, že vzájemné svaření takových materiálů je buď nemožné, nebo v lepším případě velice složité nebo nespolehlivé. U fólií z měkčeného PVC taková komplikace sice nehrozí, může se ale stát, že jednotlivé typy PVC fólií budou vykazovat odlišné vlastnosti, např. z hlediska životnosti.

U mnoha realizací se ukázalo, že použití vpustí se šroubovací přírubou s sebou nese několik rizik. K narušení vodotěsnosti může dojít vlivem postupného povolování příruby, které vyžaduje nutnost jejího průběžného dotahování. Může ale naopak dojít k přetažení, při kterém dojde k průhybu plastové části vtoku mezi šrouby a v důsledku toho těsnění umístěné pod přírubou nedoléhá.

Z výše uvedeného vyplývá, že pro kvalitu spoje je nejdůležitější spolehlivost napojení na povlakovou hydroizolaci. Proto se doporučuje uvádět do projektů základní charakteristiku použitých materiálů pro límce vpustí a nástavců a požadavek, že všechny použité vpusti musí mít integrovanou manžetu specifikované hydroizolace. Realizační firma pak nenese odpovědnost za napojení hydroizolace na tělo vpusti, ale ta se přenáší na výrobce střešní vpusti. Výrobce si musí poradit se spojením dvou různých materiálů, jako jsou hydroizolace a tuhý materiál vpusti, jehož pevnost je nutná pro vodotěsné napojení do hrdla dešťového odpadního potrubí.

Ochranné prvky a doplňky

Užití ochranného koše nebo mřížky

Ochranné košíky a vpusti se musí kontrolovat, případně čistit, nejméně 2krát ročně (ČSN 73 1901, tabulka H.1). Vpusti by měly mít vždy ochranný košík (lapač střešních splavenin), který zabraňuje vniku větších nečistot do dešťového odpadního potrubí. Ochranné košíky osazované na vpusti nepochozích plochých střech musí vyčnívat nejméně 40 mm nad střešní krytinu. I když dojde k nahromadění nečistot v okolí vpusti, nedojde k úplnému zneprůchodnění vpusti. Při užití plochého ochranného koše na nepochozí ploché střeše nebo v místech bez možnosti stálé kontroly (např. při skladbě střechy s přitěžujícím souvrstvím, ať se jedná o kamenivo nebo střešní substrát, je nutné použít ochranný koš, který bude nad nejvyšší vrstvu vystupovat 40 mm, případně šachtu, která je v rovině s vrchní vrstvou. U provozních střech je nutné použít vhodný nástavec a mřížku dle požadované třídy zatížení (ČSN EN 1253-2: 2016 čl. 5.2.3).

Vyhřívané střešní vpusti

Pokud nelze předpokládat, že zamrznutí vpusti zabrání teplý vzduch stoupající z kanalizace, je třeba navrhnout opatření proti zamrznutí vtoku. Elektricky vyhřívané vpusti se rozdělují na dva základní typy. Samoregulační na 230 V/50 Hz, kde se polovodičová vrstva stará o proměnný výkon v závislosti na okolní teplotě. Samotné vyhřívání vpusti má třídu ochrany krytí IP67, tedy i v případě mechanického poškození vpusti nedojde ke styku vody a elektrického napětí. Výrobci nabízí i vyhřívané vpusti, které zajistí spolehlivé odvodnění i v zimním období.

Geotextilie a odvodnění

Geotextilie a jiné separační a ochranné vrstvy jsou neoddělitelnou součástí většiny skladeb plochých střech.

Rekonstrukce odvodnění plochých střech

Ve většině případů se musí vyřešit zásadní problém napojení hydroizolace do stávající vpusti, případně do původního dešťového potrubí ať s hrdlem nebo bez hrdla. Ideálním řešením je samozřejmě kompletní výměna dešťové kanalizace. To se ale, ať z důvodů náročných stavebních zásahů např. u bytových domů nebo z ekonomických důvodů, ve většině případů neprovádí.

V tomto případě je ale nutné provést posouzení nového stavu, a to zejména při malém počtu. Pokud je počet vpustí nebo jejich průtok zjištěný výpočtem odvodnění pro odvodňovanou plochu nedostatečný, je nutné doplnit střechu alespoň pojistnými přepady. Pokud nelze střechu doplnit pojistnými přepady nebo bočními chrliči, je nutné investora na uvedenou skutečnost upozornit a navrhnout výměnu celého dešťového odpadního potrubí.

Samotné napojení vpusti na stávající dešťové odpadní potrubí nebo původní vpust je nejčastěji realizováno tak, že není zajištěna vůbec žádná těsnost mezi stávajícím střešním svodem a novou vpustí. K tomu dochází velmi často při použití „měkkých“ vtoků nebo někdy dokonce při aplikaci „rukávu“ z fólie! Je to dáno tím, že mnozí izolatéři vidí smysl svojí práce jen ve zpracování vlastní hydroizolace v ploše a návaznosti na ostatní konstrukce nechtějí nebo často ani neumí řešit.

Když pomineme riziko ucpaného svodu a nastoupání dešťové vody až na střechu, měli bychom zohlednit závažnější rizika spojená s poměrně častými přívalovými dešti, při kterých dochází k zahlcení dešťového potrubí, a když není napojení nové vpusti na stávající svod těsné, dojde k zatečení vody pod novou hydroizolační vrstvu, to znamená i do tepelné izolace v případě doteplování střešního pláště v rámci rekonstrukce střechy. Největším rizikem je proto použití tzv. měkkých vtoků, které nezaručí povahou svého materiálu těsné napojení na jakékoliv dešťové potrubí nebo původní vpust. Tzv. dutraly a výlisky z mPVC nelze ani podle současné legislativy nazvat vtokem natož pak střešní vpustí. Tyto výrobky nesplňují ani nejzákladnější požadavky na střešní vtoky, jako např. zkušební zatížení, trvalou deformaci, reálně změřené průtoky ve zkušebně atd. Jedná se v podstatě o tvarovku z měkkého materiálu, který neumožňuje vodotěsné napojení do hrdla dešťového odpadního potrubí.

Speciální sanační vpusti nabízejí díky jazýčkové těsnicí manžetě na bázi EPDM spolehlivé řešení napojení vpusti na stávající dešťové potrubí. Optimální provedení sanačních střešních vpustí je s integrovanou manžetou hydroizolace - ať se jedná nejčastěji o modifikované asfaltové pásy nebo o fólie na bázi PVC, ale také o flexibilní polyolefiny, EPDM fólie nebo speciální nosič pro stěrkové izolace a další. Jsou vyrobeny z kvalitního UV stabilního materiálu (nejlépe z polyamidu PA6 s příměsí skelného vlákna pro zajištění tvarové stálosti). Standardní délka sanačních vpustí je 400 mm, v některých případech může být tato délka nedostatečná, a proto lze na zakázku dodat vpusti o délce až maximálně 4000 mm. Sanační vpusti zase oceníte při rekonstrukcích, kdy umožňují jednoduché napojení na stávající střešní vtok.

Pokud rekonstruujeme střešní plášť, je kromě oprav vodotěsných izolací nebo zateplení velmi často potřeba rekonstruovat odvodňovací prvky - zejména vpusti. Zde je možno použít v zásadě tři způsoby řešení. Výměnu za nový prvek, novou vpust, vylepení staré odvodňovací vpusti asfaltovými samolepicími materiály nebo vystěrkování staré vpusti izolacemi, které se aplikují jako nátěry, resp. stěrky. Nejvýznamnějším a také nejkvalitnějším z nich jsou metylmetakryláty, které lze aplikovat v podstatě na jakýkoliv podklad.

Důležitost atiky

Atika ploché střechy je vystupující konstrukce, která vystupuje nad úroveň krytiny ploché střechy. Účelem atiky ploché střechy je zamezit stékání vody (dešťová voda, tající sníh) ze střechy na fasádu budovy. Pokud srážková voda stéká na fasádu, může ohrozit celou konstrukci budovy, o zničení fasády nemluvě. Vyspádováním zhlaví atiky směrem do ploché střechy zabráníme stékání vody ze zhlaví atiky na fasádu.

Na co by se nemělo zapomínat při plánování vtoků na střeše? Vtoky musí být provedeny pečlivě, zejména co se týká hydroizolačních fólií a asfaltových pásů. Odpadní potrubí by mělo být aspoň po délce dvou podlaží opatřeno ochranou proti kondenzování vody, jinak se bude opocovat. K potrubí nikdy nesmíte připojovat zařizovací předměty (odtoky kondenzátu z chladicích boxů, výparníky z klimatizace atd.). Ať už se rozhodnete jen pro povrchový odvod vody přes okapy, nebo pro vpusti, nikdy nesmíte zapomenout na pojistný přepad. Pokud se vpusť ucpe, měla by voda unikat bezpečnostním přepadem dál od konstrukce objektu.

TOPWET systémy pro odvodnění plochých střech

Součástí každé ploché střechy musí být bezpodmínečně odvodňovací systém. Pro odvedení srážkové vody mimo stavbu jsou dodávány prvky a nezbytné příslušenství pro odvodnění plochých střech tuzemského výrobce TOPWET.

• střešní vpusti (svislé, vodorovné)
• sanační vpusti
• nástavce na střešní vpusti
• doplňky pro střešní vpusti

TOPWET dodává střešní vpusti vyrobené výhradně z vysoce odolných materiálů. Jistotu a pocit bezpečí poskytne dvojstěnné opláštění odvodňovacích prvků. Standardně jsou osazeny ochranným košem, pro zabránění vniknutí velkých předmětů do vpusti, které by se mohly v okapovém systému vzpříčit.

Náklady na kvalitní odvodnění ploché střechy představují nejvýše 0,5 % celkové ceny ploché střechy. Nepodceňujte tolik důležitý střešní prvek a vybírejte ověřené střešní vpusti s PVC manžetami. Šetření na špatném místě se Vám nevyplatí, protože náklady na následné odstraňování škod budou mnohem větší.

Shrnutí typů vpustí

Pro odvodnění skladby střešních plášťů se používají vpusti. Ty mohou být plastové, kovové nebo vyrobené klempířsky, ovšem nyní výrazně převažují prefabrikované plastové vpusti.

Podle konstrukčního typu je lze rozdělit na:

• jednoúrovňové: používají se především u střech s obráceným pořadím vrstev
• dvouúrovňové: pro střechy s klasickým pořadím vrstev

Plastové vpusti jsou velmi variabilní a umožňují mnoho různých technických řešení. Plastové (prefabrikované) vpusti mohou být pro spojení s vodotěsnou izolací opatřeny integrovaným límcem, na který se napojuje vodotěsná izolace střešního pláště. V jiné variantě je vpust opatřena integrovanou pevnou přírubou se šrouby, která společně s volnou přírubou vodotěsnou izolaci svírá.

Vpusti mají, narozdíl od vtoků, zápachovou uzávěrku. Díky ní se vpusti využívají především na terasách či u plochých střech, kdy na ně navazuje vyšší část budovy s okny. Díky zápachové uzávěrce se tak zabrání šíření zápachu z odpadního potrubí.

tags: #odvodneni #ploche #jednoplastove #strechy

Oblíbené příspěvky:

• Historie obkladových lišt v Rakovníku
• Kompletní návod na montáž plastových obkladů
• Jak vybrat a nainstalovat lištový zámek: Podrobný průvodce
• Kvalitní vzdělávání v MŠ: role Sto skupin z.s.
• Mechanické škrticí ventily