Jak efektivně odvodnit zpevněné plochy a stavby

Správně provedená drenáž kolem domu je klíčovým prvkem pro ochranu základů stavby, prevenci vlhkosti a zajištění efektivního odvodnění. Stojatá či podzemní voda a související nadměrná vlhkost dokážou napáchat velké škody na rodinném domě, v zahradě i na terase. Zejména v místech, kde dochází k výraznému zadržování vody, je provedení funkčního drenážního systému zásadní.

Proč je drenáž důležitá?

Drenážní systém kolem domu je nezbytným prvkem každé stavby, zejména v oblastech s vyšší hladinou podzemní vody nebo častými srážkami. Jeho hlavním účelem je odvádět přebytečnou vodu z okolí základů domu a tím zabránit pronikání vlhkosti do konstrukce. Vlhkost v základech může vést k řadě problémů - od degradace stavebních materiálů až po vznik plísní a narušení statiky budovy.

Ochrana základů je jedním z hlavních důvodů, proč se drenáž instaluje. Voda, která se hromadí kolem základů, může způsobit jejich podmáčení, což vede k poklesu stavby, trhlinám ve zdech nebo dokonce k destrukci konstrukce. Kromě toho drenáž:

• zabraňuje vzlínání vlhkosti do obvodových zdí,
• eliminuje riziko vzniku plísní a hub,
• zvyšuje životnost stavby,
• zlepšuje tepelněizolační vlastnosti základů,
• chrání interiér domu před zatékáním vody do sklepních prostor.

Dobré základy jsou jedním z hlavních pilířů každé stavby, na nich závisí její stabilita, trvanlivost a v neposlední řadě i komfort a příjemné klima k bydlení. Je důležité je nejen dobře založit z hlediska konstrukce, ale zajistit i dobré izolace jak tepelné, tak proti vlhkosti. A právě vodě a jakékoli vlhkosti v podloží, potažmo v základech, je při zakládání stavby nutné věnovat velkou pozornost, konkrétně její eliminaci i zamezení pronikání do stavby. Je tedy nezbytné zajistit v případě potřeby odvodnění, a dále pak vhodnou a dostatečnou hydroizolaci spodní části stavby.

Typy drenážních systémů

Existuje několik typů drenážních systémů, které lze použít v závislosti na konkrétních podmínkách pozemku a konstrukci domu. Mezi systémy zabraňující vniknutí exteriérové vlhkosti do stavebních konstrukcí nepatří jen hydroizolační asfaltové pásy nebo fólie, ale také správně navržený drenážní systém budovy. Využíváme ho především v místech s vysokou hladinou podzemní vody, což souvisí s vysokou mírou nepropustnosti většinou jílovitých zemin. Také v místech, kde dochází k zvýšenému riziku vlivem nadměrných srážek a následné kumulaci vody okolo základů.

Čtěte také: Trvanlivost a bezpečnost střechy

Drenáž u novostavby a rekonstrukce

Při realizaci novostavby myslete na provedení kvalitní drenáže už ve fázi přípravy projektu. Aby bylo možné navrhnout ideální řešení odvodňovacího systému, je vhodné znát konkrétní podmínky parcely, na které dům stojí nebo bude stát. K tomu slouží hydrogeologický průzkum parcely. Často byl již na dané lokalitě hydrogeologický průzkum zpracován, a tak ho lze zdarma získat například od příslušného stavebního úřadu. Na základě předpokládaného zatížení vodou pak projektant navrhne odvodňovací systém. Jinak bude projektant přistupovat ke stavbě ve svahu, jinak ke stavbě v údolí, kde je vysoká hladina podzemní vody. Někde může být odvodňovací systém naopak úplně zbytečný a pouze by významně zvýšil náklady na stavbu.

Ocitnou-li se stavební konstrukce pod hladinou spodní vody, je jen otázkou času, kdy i kvalitně zpracovaná hydroizolace začne propouštět. Drenáž chrání hydroizolaci před mechanickým poškozením.

Postup provedení drenáže krok za krokem

Správné provedení drenáže vyžaduje pečlivé plánování a dodržení technologických postupů.

1. Průzkum terénu a návrh systému: Než začnete s výkopovými pracemi, je důležité provést hydrogeologický průzkum a zjistit, jak se voda chová na vašem pozemku. Na základě těchto údajů se navrhne vhodný typ drenáže a její dimenzování.
2. Výkopové práce: Drenáž u novostavby zhotovujeme ještě před vylitím základových konstrukcí. Abychom mohli začít s pracemi na drenážním potrubí, je třeba mít hotový výkop. Drenáž bude vedle základů na úrovni základové spáry. Výkop se provádí podél základů domu, obvykle do hloubky 80-120 cm, v závislosti na hloubce základové spáry. Šířka výkopu by měla být minimálně 30-40 cm.
3. Uložení drenážního potrubí: Na dno výkopu se položí vrstva štěrku (frakce 16/32 mm), do které se uloží drenážní perforované potrubí. Potrubí musí mít sklon minimálně 0,5 % směrem k odvodňovacímu místu (např. vsakovací jímce nebo kanalizaci). Aby nám voda dobře odtékala, je třeba lože pro drenáž vyspádovat (spád 1 % a více). Nejmenší sklon potrubí by měl být 1 %, lépe však více. Nejčastější průměr potrubí je 100 mm.
4. Obalení geotextilií: Potrubí se obalí geotextilií, která zabrání zanášení systému jemnými částicemi půdy. Následně se zasype štěrkem až do výšky cca 20 cm pod povrch terénu.
5. Zpětný zásyp a povrchová úprava: Zbytek výkopu se zasype zeminou a povrch se upraví tak, aby voda stékala od domu, nikoliv k němu. Doporučuje se také instalace okapového systému a svodů dešťové vody mimo drenážní systém.

Drenážní systém a jeho komponenty

Základem všech drenážních systémů sloužících k odvádění nahromaděné vody jsou drenážní trubky. Zpravidla mají žlutou nebo černou barvu, vyrábí se z PVC-U materiálu a jsou pružné a ohebné. Díky tomu je můžete tvarovat dle potřeby a rozmístit je po obvodu základové desky domu. V trubkách se nachází malé štěrbiny o šířce přes 1 mm, do kterých se postupně hromadí přebytečná voda vyskytující se v okolí stavby. Mělo by být obsypáno ze všech stran štěrkopískem v tloušťce min 15 cm. Nejčastější průměr potrubí je 100 mm.

Nedílnou součástí drenážních systémů jsou kontrolní šachty, na které se napojují konce několika trubek. Pomocí těchto šachet je možné obvodovou drenáž pravidelně kontrolovat a proplachovat, aby nedocházelo k zanášení potrubí. Kontrolní šachta je plastová tvarovka, která se umisťuje v místech změny směru potrubí. Průměr nejčastěji 300 mm.

Čtěte také: výhody betonových žlabů

Kromě drenážního potrubí se do výkopu zpravidla naváží malá vrstva štěrku menší frakce, na kterou se umísťuje geotextilie. Až poté se do výkopu ukládají drenážní trubky. V dalším kroku se překryjí geotextilií, zasypou štěrkem, a nakonec několika vrstvami zeminy. Správně provedený drenážní systém je chráněný před mechanickým poškozením i nadměrným zanášením. Přesto je však potřebné drenáž pravidelně čistit a proplachovat přes drenážní šachty.

Doporučuje se také nopová fólie. Její tvar je navržen tak, aby vytvářel prostor pro odtékání vody. Kotví se nad svislou hydroizolací! Nopová fólie je bariéra/hydroizolace s možností odvětrání. Aby fungovala jako celistvá hydroizolace, musí být slepena a nesmí být nikde porušena. Aby fungovala jako provětrání, musí mít z jedné strany přívod vzduchu a v horní části musí být kotvena lištou, která umožňuje větrání.

Drenáž při rekonstrukci

Pokud již máte dům postaven a došli jste k závěru, že by pro Vás byla drenáž přínosem, rozhodně nezoufejte! Rekonstrukce a opravy staršího domu si žádají vždy individuální přístup. Při sanaci starších objektů bývá dodatečné zbudování nebo obnova stávajícího odvodnění domu častým jevem. Nejčastěji se drenáž zhotovuje společně v kombinaci s velice důležitým podříznutím stěn a doplněním hydroizolace domu. Dříve, než se pustíte do nákladných sanačních prací, musíte vědět, co přesně je příčinou vlhkosti, které se chcete zbavit. Někdy stačí opravit okapy, nebo mohou být porušeny třeba rozvody vody v domě. Dobře zbudovaná drenáž a doplnění hydroizolace domu vyřeší problémy s vlhkostí zdí a zlepší uživatelské prostředí v přízemí a suterénu domu.

Aby dodatečná drenáž dobře fungovala, je nutné ji uložit dostatečně hluboko pod vodorovnou hydroizolaci domu (pokud nějaká je). Je-li v oblasti základů funkční hydroizolace, musíte dát pozor, abyste ji neporušili výkopovými pracemi. Ty může z velké části zastat bagr, ale v rozích a nepřístupných místech se ruční práci nevyhneme. Skladba jednotlivých vrstev drenážního systému je obdobná jako u novostavby. Pustili jste se-li do rozsáhlé rekonstrukce a víte, že Váš objekt trpí vlhkostí a pod podlahami v přízemí chybí hydroizolace, je namístě ji doplnit. Můžete udělat pod podlahami výkop, vyspádovat od stěn do jednoho bodu a drenáží odvést vodu mimo objekt.

Při rekonstrukci starých budov se lze výjimečně setkat také s negativním vlivem necitlivě zhotovené drenáže. V případě, že odčerpáme ze základových poměrů budovy příliš velké množství vody a hladina spodní vody významně klesne, může to mít negativní vliv na základy. Proto je důležité vždy konzultovat projekt s odborníkem.

Čtěte také: schéma zaatikového žlabu

Odvodnění zpevněných ploch a vsakování

Dešťová voda ze střech nebo zpevněných ploch nesmí být na kanalizační řád napojena. Vsakování se řeší pomocí podzemních instalací vsakovacích bloků, kde se voda při dešti akumuluje a následně se vsakuje do podloží. Systémy bloků se spojují dohromady a dají se vytvořit libovolné tvary a velikost podle potřeby. Vsakovací galerie se navrhují dle velikosti odvodňované plochy a hodnoty koeficientu filtrace zeminy tzn. rychlosti vsakování. Hodnota koeficientu filtrace se zjišťuje z hydrogeologického posudku. Do odvodňované plochy započítáváme vodu ze střech a zpevněných ploch, jako jsou příjezdové cesty, terasy a chodníky. Ve správném návrhu vsakovacího systému je třeba také zohlednit lokalitu a její srážkové poměry, stav podloží a druh půdy, výšku hladiny spodní vody a konkrétní omezující podmínky místa. Návrh bloků také závisí na požadované únosnosti. To umožňuje snadněji přizpůsobit návrh a výškové umístění geologickým podmínkám, například při zvýšené hladině podzemní vody stačí použít vsakovací boxy vysoké 30 cm. Systém je dobré doplnit čistícími boxy a pomocí geotextilie vytvořit dodatečný filtr proti zanášení. Návrh vsakovacího systému je dobré nechat na odborné firmě, ale v případě chalupy nebo chaty si s instalací poradíte sami.

Jak na instalaci vsakovacích bloků krok za krokem:

1. Na vhodném místě vykopejte dostatečně velkou jámu podle velikosti navržené vsakovací galerie a srovnejte dno.
2. Na dno a boky výkopu rozprostřete geotextilii (200 g/m²) k obalení vsakovacích bloků.
3. Bloky napojte na přívodní potrubí.
4. Bloky zabalte do geotextilie s překrytím min. 30 cm, u větších galerií min. 50 cm.
5. Jámu zasypejte původní zeminou hutněnou po vrstvách.

Odvodnění plochých střech

Špatně navržený odvodňovací systém může výrazně zkrátit životnost střešního pláště a způsobit značné škody. Životnost střešního pláště ploché střechy závisí zásadně na způsobu odvodnění srážkové vody. Hromadění vody nevede jen k poškození hydroizolace, ale může způsobit i statické problémy celé konstrukce. Správné řešení odvodnění ploché střechy není složité - stačí znát základní principy, umět spočítat potřebnou kapacitu a vybrat vhodný systém.

Základní principy a systémy

Odvodnění střech lze realizovat vnitřně (přes vpusti a svody do kanalizace uvnitř budovy) nebo vně (do podokapních žlabů se svodem po fasádě). U průmyslových hal převládá vnitřní odvodnění kvůli jednoduchosti, u bytových domů se často volí kombinace obou systémů. Volba závisí na velikosti objektu, klimatických podmínkách a architektonických požadavcích. Klíčové je dodržet základní pravidla pro umístění a dimenzování komponentů.

Co pomáhá k odvodnění střechy

Při odvodnění ploché střechy jsou zásadní především kvalitní systémové prvky a jejich správná instalace:

• Střešní vpusti představují srdce celého systému. Doporučují se průmyslově vyrobené díly s integrovanou manžetou ze stejného materiálu jako hydroizolace, které lze dokonale svařit. Minimální průměr je DN 70, ale doporučuje se alespoň DN 100 pro snížení rizika ucpávání. Správné umístění vtoků je kritické - musí být v nejnižším místě odvodňované plochy a minimálně 500 mm od atik a prostupů. Těleso vtoku se vždy připevňuje k nosné konstrukci.
• Ochranné košíky vpustí zabraňují zanášení vpusti většími nečistotami (jako listí, atd). U střech s kačírkem nebo jiným přitěžujícím souvrstvím se používají speciální perforované koše.
• Vyhřívání vpustí představuje důležité opatření proti zamrznutí. K dispozici jsou samoregulační systémy na 230 V nebo nízkonapěťové varianty s termostatickou regulací.
• Bezpečnostní pojistné přepady zahrnují nouzové odvodnění pro případ ucpání hlavního systému odvodnění nebo havárie kanalizace. Pro jednu vnitřně odvodňovanou střechu se navrhují nejméně dva vtoky se samostatnými dešťovými odpady. Případně lze jeden vtok nahradit přepadem, nouzovým odvodněním nebo dalším vhodným technickým opatřením (viz ČSN 73 1901-1 - 7.2.3.2.5). U všech střech s povlakovou krytinou se musí navrhnout nouzové odvodnění podle ČSN 75 6760, ČSN EN 12056-3 a ČSN EN 752, nebo odtok přes okapní hranu. Průtok vpusťmi a chrliči počítáme jednotlivě pro každý prvek zvlášť, podle jeho příslušné účinné plochy střechy.

Výpočet odvodnění ploché střechy

Správný návrh odvodnění ploché střechy je základem funkčního systému. Pro halu (například 1200 m²) potřebujeme minimálně 5 vpustí DN 100 nebo 4 vpustí DN 125.

Gravitační vs. podtlakové odvodnění střech

Gravitační systém: Osvědčené řešení

Gravitační systém využívá spád potrubí a gravitaci. Je vhodný pro menší objekty do 1000 m² a vyznačuje se:

• Jednoduchostí návrhu a údržby
• Dostupností komponentů
• Nižšími počátečními náklady

Podtlakové odvodnění střech: Moderní řešení pro velké objekty

Podtlakové odvodnění využívá výšku budovy a podtlak v potrubí. Při intenzivním dešti se potrubí naplní a speciální vtok zabrání přístupu vzduchu - vzniká podtlakový efekt.

Výhody podtlakového systému:

• Menší dimenze trubek
• Svoboda projekce
• Samočištění
• Úspory prostoru v dispozici objektu

Systém je ideální pro logistické haly, obchodní centra, sportovní areály a průmyslové objekty nad 1500 m².

Speciální případy a praktické tipy

• Odvodnění zelené střechy vyžaduje speciální přístup. I když substrát může zadržet až 70 % srážek, pro výpočet se používá C = 1 kvůli bezpečnosti. Při výpočtech hlavního odvodnění střech se substrátem by při zohlednění retenčních schopností mohl být součinitel odtoku 0,5. Nicméně doporučuje se, aby nebyl menší než 1, protože nejen v době stavby by odvodnění bylo nedostatečné, ale investor se může kdykoliv rozhodnout a střešní substrát vyměnit za neakumulační povrchovou úpravu. Kritické je použití ochranných košů nebo šachet proti zanesení substrátem.
• Nouzové odvodnění - je povinné u nových střech s atikami a zajišťuje odvod přebytečné vody při ucpání hlavního systému odvodnění nebo havárií kanalizace.

Nejčastější chyby při odvodnění střech:

• Podcenění intenzity srážek
• Špatné umístění vtoků
• Zanedbání použití nouzového odvodnění
• Nedostatečná údržba (kontrola a revize minimálně 2× ročně)

Odvodnění zahrad a pozemků

Problém s nadměrným hromaděním vody se může týkat i zahrad, a to zejména v případě, jsou-li trvale zamokřené a často zaplavované i po méně vydatných deštích. Se zamokřením se nejčastěji potýkají majitelé zahrad, kteří mají pozemky poblíž vodních ploch nebo se potýkají s nadměrnou hladinou spodní vody.

Proč jsou zahrady přemokřené?

Příčinami zamokření zahrady mohou být klimatické a meteorologické podmínky příslušné lokality (srážková hodnota, průměrné srážky za 24 hodin) - čili stahování povrchové vody včetně dešťové, zatopení části pozemku v pravidelných intervalech (např. jarní tání sněhu), hydropedologické a hydrogeologické podmínky příslušné lokality a území (vysoká hladina podzemní vody, je nutné dávat pozor též na tlakovou podzemní vodu), nahodilé zamokření (zatopení dané povodňovou vodou, ale i havárií), technické a místní podmínky (např. přítok podzemní vody ze sousedních oblastí vlivem zvýšení hladiny vodního toku, stahování povrchové vody včetně dešťové - opět může mít zásadní vliv i blízkost malého potůčku či říčky a nebo většího vodního toku).

A právě nejčastější příčinou zamokření zahrady je vysoká hladina spodní vody (ta tlaková dokonce ohrožuje stavby na pozemku) a nebo blízkost vodních ploch a toků a tedy zaplavování pozemků či jejich částí. Naprostou pohromou jsou pak pro zahrady převažující zpevněné plochy, které navíc znemožňují vsakování vody a odvádějí ji z pozemku pryč - často dokonce do kanalizace. V tomto případě jde o nehorázné plýtvání.

Řešení odvodnění zahrady

Podobně jako rodinné domy lze i celé zahrady chránit před zamokřením pomocí drenážního potrubí. Skladba drenáže je stejná jako v případě odvodňování domů. Realizuje se využitím drenážních trubek zakopaných v zemi a chráněných štěrkem a geotextilií. Drenáže nerozdělují pozemek, po zatravnění zahrnutého výkopu travním drnem drenáž zcela splyne se zahradou. Drenáž též umožňuje přístup vzduchu do půdy a ta se otepluje.

Při realizaci drenáže nejprve vytyčíme na pozemku celý drenážní systém pomocí kolíků. Vzdálenost sběrných trativodů je v obyčejných půdách 11 až 14 m, v jílovitých 8 až 11 m, v jemném písku 10 až 12 m, v hlinitém písku 12 až 14 m a v písku hrubém 16 až 18 m. Trasa drenáže by měla být co nejpřímější, oblouky provádíme jen výjimečně, o poloměru alespoň 5 až 6 m a v oblouku se trubky přisekávají.

Na dno drenážní rýhy se ukládá cca 80 mm silná vrstva štěrku zrnitosti 10 až 50 mm. Spád dna musí být zcela rovnoměrný a rovný. Na štěrkové lože se kladou drenážní trubky tak, aby mezi sebou měly spáry široké 8 až 20 mm. Spáry se shora překrývají střepy a právě spárami proniká voda do trativodu. Trubky se kladou od začátku drenáže (nejvýše položeného bodu) po spádu až k vyústění. Konec první trubky se uzavře jílovou zátkou a plochým kamenem. Trubky se po položení zasypou 200 mm silnou vrstvou štěrku zrna většího jak 30 mm. Zemina díky zásypu nepronikne až k trubkám a nezanáší potrubí. Obdobně jako sběrné drenáže se pokládají i svodnice, ovšem o něco hlouběji.

Pokud drenáž vyúsťuje na povrch (třeba do svahu), zaústíme trativodky do kameninové či betonové trouby, aby se ústí nepoškodilo.

Alternativní metody odvodnění zahrady

• Otevřené příkopy: Zahradu lze odvodnit také vybudováním otevřených příkopů nebo položením univerzálních příkopových žlabovek. S využitím samospádu lze nadbytečnou vodu odvádět do vodní plochy mimo pozemek, případně do umělé vodní nádrže. Vodu pak můžete na zahradě využívat jako užitkovou k zavlažování. Spád příkopů by neměl být větší jak 10%, aby nedocházelo ke splavování půdy. Příkopy by měly mít lichoběžníkový profil o šířce dna 200 až 300 mm (ovšem záleží na rozsahu zamokřování, někdy stačí jen stružka). Dno příkopu vyložíme plochými kameny a nebo betonovými prefabrikáty. Spád stěny příkopu je závislý na druhu zeminy. Pro jílovité půdy platí poměr 1 : 1,5, pro hlinité 1 : 1,25, pro písčité 1 : 3. Budování otevřených příkopů a stružek je poměrně levné a tyto příkopy se snadno udržují. Pokud navíc v období sucha přehradíme příkop stavidlem, využijeme jej k zavlažování.
• Vrbové porosty: Přirozenou ochranou zajistí vrby, jalovce a další dřeviny, které do kořenového systému nasají značné množství vody. Vrba je houževnatá dřevina fungující jako „pumpa na vodu.“ Její kořenový systém vyhledá vodu a pomůže ji vytáhnout ze zamokřené části pozemku. Vrby se vysazují na podzim z vlastních řízků, které odebereme na jaře (silné asi jako malíček) a zapícháme ve sponu po 10-15 cm do vlhkého písku. Na podzim jsou již výhony zakořeněné. Pozor ale při vysazování vrby na blízkost studny či nádrže na vodu - silné kořeny rostou vždy směrem ke zdroji vody.
• Odvodňovací žlaby: Odvodňovací žlaby se často používají i pro odvádění vody ze zpevněných ploch, například teras, parkovacích stání, garáží nebo příjezdových cest. Betonové žlaby se vyrábí v různých šířkách a hloubkách. Pro odvodňování zpevněných ploch jsou vhodné například malé žlaby hluboké 20 mm. V místech, kde je důležitý vzhled odvodňovacího systému a současně se nekladou velké požadavky na vysokou zátěž, použijte žlaby vybavené ocelovým roštem. S oblibou se používají zejména na terasách, přístřešcích nebo pergolách, kde zajistí efektivní sběr povrchové vody.

Možná rizika a chyby při provádění drenáže

Nesprávně provedená drenáž může způsobit více škody než užitku. Mezi nejčastější chyby patří:

• nedostatečný sklon potrubí,
• použití nevhodného materiálu (např. bez perforace),
• zanedbání geotextilie, což vede k ucpání systému,
• neexistence odvodňovacího místa,
• příliš mělké nebo hluboké uložení potrubí.

Rizika zahrnují zvýšenou vlhkost v domě, ztrátu statické stability základů a zvýšené náklady na opravy.

Další časté chyby:

1. Jak hluboko? Odpověď na tuto otázku je jednoduchá a přesto záludná: k základové spáře. Problémem je základovou spáru rozeznat. Starší domy byly často zakládány na rovnaninu z plochých kamenů, kterou je nesnadno rozeznat od kamenitého podloží, nebo naopak poznat, že se ještě jedná o součást založení. Při rozhodování zda kopat hlouběji, nebo začít provádět odvodnění je tak vhodné mít k ruce odborníka. Obecně ale platí: drenáží vysušuji okolí, tedy pokud je mezi kameny větší množství jílové zeminy a kameny na sobě neleží, pak může následně dojít k sednutí celé stavby, nebo hůře její části.
2. Kam mám drenáž odvodnit? Je třeba zdůraznit že je potřeba drenáž řádně vyspádovat a odvodnit. Přesto v mnoha případech je drenáž provedena bez odtoku.
3. Jak postupovat při provádění? Mnohdy jsou drenáže prováděny stavbou dříve, než jsou napojeny. To je také špatně. První co je třeba zajistit je právě odtok vody, třeba jen nouzový. Dále je třeba drenáž ochránit proti zanesení stavebním odpadem.
4. Jaký dopad bude mít odvodnění? Chtěný dopad je vysušení spodku budovy. Nechtěné dopady jsou již zmíněné vysušení podloží a možné sednutí budovy. Dále možné zavodnění drenáže v případě zalití odtoku (např. přívalový déšť atd.), kdy může drenáž po omezenou dobu fungovat opačně.
5. Je drenáž absolutním řešením? Není. Drenáž jak z výše popsaného vyplývá snižuje množství vody a její hladinu tlačící se na objekt (kapilární propustnost podloží nahradí kolem chráněné budovy, případně pod budovou na otevřenou hladinu, kterou odvádí pryč). V různých ročních obdobích se pak tyto veličiny mohou měnit. Stejně tak je třeba mít na paměti, že drenáž nevytváří absolutní bariéru. Drenáž je rychlé, spolehlivé a účinné řešení. Vliv drenáže se projeví okamžitě odtokem přebytečné vody. Vysoušení je ale dlouhodobé. Drenáž je tak třeba kombinovat s dalšími opatřeními. A poslední nejdůležitější otázka: Je stav budovy natolik problematický, že je třeba drenáž vůbec provést? Nezapomínejte, že tímto zásahem se naruší původní rovnováha stavebních konstrukcí a okolí.

Rady pro spotřebitele

• Vždy konzultujte projekt s odborníkem - hydrogeologem nebo stavebním inženýrem.
• Nešetřete na materiálu - kvalitní drenážní potrubí a štěrk jsou základem funkčního systému.
• Pravidelně kontrolujte funkčnost drenáže, zejména po silných deštích.
• Uvažujte o napojení drenáže na retenční nádrž nebo vsakovací systém pro ekologické využití vody.

tags: #jak #odvodnit #zpevnené #plochy #okolo #staveb

Oblíbené příspěvky:

• Více o obkladu Multi Laura
• Přeměna plastů na naftu a paliva
• Vše o epoxidových barvách a vzornících
• Vlastnosti OSB desek
• Praktičnost béžové fasády