Komplexní průvodce okapovými a střešními pásy: Funkčnost, instalace a estetika

Střecha je jedním z nejdůležitějších prvků každé budovy, chránící ji před povětrnostními vlivy. Klíčovou roli v její funkčnosti a estetice hrají okapové a střešní pásy a další klempířské doplňky. Tento článek se podrobně zabývá různými typy pásů, jejich instalací, výběrem materiálů a významem pro celkovou životnost a vzhled střechy.

Okapové pásy a jejich význam

Okapové pásy jsou nepostradatelnou součástí, která zajišťuje ochranu konstrukce budovy. Hrají klíčovou roli při účinném odvádění dešťové vody. Jejich přítomnost plní nejen praktický účel, ale také harmonicky zapadá do estetiky střechy a díky pečlivé povrchové úpravě jí dodává osobitý charakter.

Nadokapní pás: Klíčový prvek šikmých střech

Nadokapní pás, běžně označovaný také jako okapová lišta, je zakřivený pás s charakteristickým profilem ve tvaru písmene L. Tento tvar se používá u šikmých střech; ploché střechy vyžadují poněkud odlišné řešení, kdy je lišta zahnutá v pravém úhlu. Přestože se u starších staveb s instalací okapových pásů vždy nepočítalo, dnes se staly standardem, který doporučují pokrývači bez ohledu na typ střešní krytiny. Instalují se na střechy pokryté prakticky jakýmkoli typem materiálu, včetně trapézových plechů nebo oblíbených plechových tašek.

  • Klíčový úkol: Účinně odvádět vlhkost a minimalizovat tak riziko zatékání vody pod krytinu.
  • Estetika: Má pozitivní vliv na vzhled celé budovy, harmonicky propojuje prostor mezi okapem a střechou.

Nadokapní pás se instaluje těsně pod střešní krytinu, v blízkosti okapu, a vytváří tak spojení mezi střechou a okapem. Správné zasunutí pod krytinu, řádné upevnění pomocí šroubů a zohlednění specifik střechy a krytiny jsou klíčovými kroky při montáži. Výběr správného okapového pásu závisí na typu střechy a její krytiny. Existuje celá řada materiálů, například ocel s povrchovou úpravou, hliník, nerezová ocel, titanzinek nebo měď, které lze přizpůsobit individuálním estetickým a funkčním preferencím.

Nadokapní pás je obvykle prvek, jehož délka se pohybuje mezi 2 a 3 metry. Spodní část se obvykle pohybuje od 5 do 8 cm, zatímco část zapuštěná pod krytinu obvykle přesahuje 10 cm.

Čtěte také: Šikmá střecha: spoje

Podokapní pás: Ochrana a estetika spodní části střechy

Podokapní pás je střešní lemovací prvek umístěný ve spodní části střechy podél okapu. Jedná se o ocelový plech, který se umisťuje pod okap, aby zdobil a zároveň chránil okapovou hranu. Chrání vnitřní stranu střešní konstrukce před vlhkostí a zároveň má velký význam pro trvanlivost celé střechy. Plechový podokapní pás se vyznačuje mimořádnou odolností proti poškození a povětrnostním vlivům. Kromě toho má jeho estetický vzhled také dekorativní funkci, účinně a esteticky maskuje okapovou hranu a zlepšuje vizuální vzhled střechy.

Úkoly podokapní lišty:

  • Efektivní odvodnění: účinně odvádí stékající vodu z povrchu střechy pryč od fasády, čímž chrání stěny a plášť budovy před zaplavením a poškozením vodou.
  • Ochrana před deštěm: chrání střešní vrstvy před pronikáním vlhkosti a dešťové vody. Minimalizuje tak riziko vzniku plísní, hniloby a poškození konstrukce vlhkostí.
  • Estetická úprava střechy: dodává střeše elegantní vzhled a maskuje okapovou hranu.
  • Udržuje správné vyztužení okapové hrany střechy: zajišťuje stabilitu okapové hrany, což přispívá k trvanlivosti celé střešní konstrukce.

Instalace podokapního pásu spočívá v přiložení pásu na přední desku, která je prvním prvkem, který je třeba připevnit ke střeše. K upevnění se používají hřebíky s plochou hlavou a díky přesnému řezání a ohýbání plechu je instalace snadná i pro ty, kteří nejsou stavebními profesionály.

Rozdíl mezi nadokapním a podokapním pásem

Podokapní pás chrání vnitřní stranu střešní konstrukce před vlhkostí, zatímco nadokapní pás poskytuje ochranu prostoru pod střešní krytinou a hraje také důležitou roli v estetice budovy, protože je jedním z nejviditelnějších prvků oplechování.

Oplechování okapu a okapnice

Oplechování střešní krytiny u okapu se provádí z důvodu plynulého přechodu srážkové vody do podstřešních žlabů. Oplechování okapu neboli okapní plechy se provádí nejčastěji u plechových taškových krytin, asfaltových šindelů a maloformátových šablonových střech. U taškových krytin se okapní hrana ve většině případů neoplechovává, i když je to také možné. Okapní plech je opatřen směrem do žlabu okapnicí. Okapní plech je umístěn nad žlabem (minimálně 4cm). Rozvinutá šíře oplechování u okapu je nejčastěji 330mm - šíře plechu se přizpůsobuje dle potřeby.

Okapnice je prvek, který se u klempířských prvků provádí z důvodu odvedení vody z oplechování. Okapnice je ukončena jednoduchým popřípadě dvojitým ohybem, dále kryje nosné konstrukce pod střešní krytinou - tzn. bednění, laťování. Pod střešní krytinou u difuzní folie se u okapní hrany provádí tzv. okapnice pro odvod kondenzátu z difuzní folie.

Čtěte také: Trámová střecha

Při oplechování u okapu u plechové skládané krytiny jsou jednotlivé prvky uspořádány následovně:

  1. Laťování
  2. Střešní krytina
  3. Kontralať
  4. Difuzní fólie
  5. Těsnění
  6. Okapní plech
  7. Podokapní žlab
  8. Ochranný pás okapní
  9. Okapnice pro odvod kondenzátu z difuzní fólie
  10. Krokev

Hřebenové pásy

Po dokončení pokládky až k hřebenu střechy je nutné zakončit střechu univerzálními okapovými/hřebenovými pásy. Tyto pásy mají větší poměr modifikátoru, dají se tak lépe tvarovat a jejich rozměr a přilnavost je mnohem větší. Hřebenové pásy se získají rozdělením okapových pásů, kterých je v balení 20 kusů o rozměru 1 x 0,25 m, které jsou připraveny pro příčné rozdělení tak, že se z každého kusu dají vytvořit 3 menší kusy o rozměru 0,33 x 0,25 m. Těmito kusy se pak hřeben překrývá delší stranou (0,33 m) se vzájemným překryvem 5 cm.

Samolepicí asfaltové pásy

Systém samolepicích asfaltových pásů je z hlediska kvality zcela srovnatelný s plnoplošně natavenou variantou. V poslední době se však také používá díky snadné a rychlé pokládce, a nezřídka jsou aplikovány celo-lepené skladby, které vylučují vznik tepelných mostů. V případě plnoplošně lepené skladby většina komplikací odpadá a montáž zvládnou i méně zkušení jedinci. Aplikace samolepicích pásů je možná na téměř všechny druhy povrchů. Výjimkou můžou být některé kovy jako např. titanzinek, kde by vlivem chemické reakce mohlo dojít k bitumenové korozi. Následně už je rozhodující pouze soudržnost jednotlivých materiálů, která je však při dostatečném srovnání a očištění povrchu zaručena.

Postup pokládky samolepicích pásů:

  1. Důkladné očištění povrchu a aplikace asfaltové penetrace: I v případě samolepicích pásů je třeba co nejvíce upravit povrch, na který se bude asfaltová vrstva aplikovat. Penetrace zaručí dokonalou soudržnost.
  2. Samolepicí asfaltová parozábrana: Zaručuje rychlou a snadnou pokládku. V případě využití této vrstvy jako dočasné hydroizolace je nutné provést svaření ve spojích.
  3. Nalepení tepelné izolace EPS nebo PIR: Využívají se termické proužky z vrchní strany asfaltového pásu. Jejich aktivace se provádí nahříváním pomocí plamene.
  4. Druhá vrstva tepelné izolace: Vzájemné propojení desek tepelné izolace se provádí pomocí lepící pěny na bázi polyuretanu.
  5. Pokládka podkladního samolepicího pásu: Tvoří první vrstvu hydroizolace a na jeho aplikaci závisí životnost celé střechy. Je tedy nutné důkladně provést všechny spoje za použití přítlačného válce nebo horkovzdušné pistole.
  6. Pokládka finálního asfaltového pásu: Finální vrstva asfaltové hydroizolace může být jak samolepicí, tak i plnoplošně svařovaná.

Výběr a montáž okapového systému

Při výběru okapů a klempířských doplňků bychom měli dbát na bezúdržbovost, komplexnost nabízeného systému a samozřejmě i na celkový vzhled domu. Zajímat se ale musíme i o barevné provedení výrobků. Volit můžeme mezi více odstíny a barvy tak můžeme sladit se střechou.

Materiály okapů:

U levnějších okapních systémů z pozinkované ocele pak musíme počítat s tím, že si žlaby a svody musíme sami natírat, a to periodicky. Nevyhneme se tak v budoucnu další práci, ale i více nákladům za spotřebovaný materiál. A navíc nám po čase okapy stejně zreziví. V zásadě vždy vydrží méně než měď, plast, titan zinek, či materiál poplastovaný.

Čtěte také: Záklop střechy z dřevovláknitých desek

  • Měděné okapy: Jsou sice cirka třikrát dražší než ocelové pozinkované, ale jedná se o konečnou investici. Měď totiž nerezne a nemusí se proto následně natírat ani jinak udržovat. Časem pouze změní odstín do modrozelené (tyrkysové) barvy. Jedinou nevýhodou mědi je, že může časem vlivem různých exhalací zčernat.
  • Okapy z titanzinku: Jsou vhodnou náhradní variantou. Nejenže (jako měď) nerezaví, ale na rozdíl od mědi ani nezčernají. Přitom jsou dokonce levnější než měď.
  • Plastové či poplastované okapy: Jsou taktéž velmi praktickým řešením. Dodávají se jako skládací systém, žlaby spojujeme speciálními spojkami, které jsou opatřené gumovým těsněním. Výrobci přikládají důkladné návody k montáži a mnoho různých doplňků, které mohou sloužit třeba i k důmyslnému zalévání zahrady.
  • Ocelové pozinkované okapy: Jestliže ale stejně dáte přednost levným ocelovým pozinkovaným okapům, musíte je pravidelně a důkladně udržovat, aby jejich životnost byla co nejdelší. Nový okap ale můžeme natřít až když zoxiduje. Proto se natírá nejdříve po půl roce od své instalace. Ovšem ani to není podmínkou. Lze zakoupit speciální nátěrovou bezbarvou hmotu, obsahující kyselinu fosforečnou, kterou se povrch materiálu vyleptá. K oxidaci tak dojde ihned a barvou můžeme okapy natírat už po dvou dnech. Kudpodivu je pro ochranu pozinku na 100% účinný tradiční český LUXOL. Ten se již navíc vyrábí ve své ekologické podobě, neobsahující PCB. Pokud okap natřeme konkrétně třemi vrstvami Luxolu, nebude se z okapu barva loupat a dokonce bude Luxol uvnitř žlabů odpuzovat vodu.

Klempířské práce a normy

Klempířina je tradičním řemeslem, bez kterého se neobejdou ani dnešní novostavby, ale i rekonstrukce domů. Je posledním krokem, který zajišťuje, aby nám do domu střechou nezatékalo a aby byla srážková voda odváděna, kam má - do kanalizace nebo jímky. Je nutné, aby každý klempíř dostatečně znal konkrétní normy, týkající se jednotlivých prací. Klempířské práce, to totiž nejsou jen okapy, ale i oplechování komína, úžlabí, parapety oken a další. Jelikož voda vždy stéká z kopce a je tedy ovládána gravitací, musí být sklony žlabů alespoň 0,5%, parapetů pak 5%. Při oplechovávání prakticky stačí vzít nádobu s vodou a zjistit, zda voda skutečně stéká. Podstatné je i správné ukončení parapetů u omítky ostění oken, nebo u okenního rámu. Je zde skutečně nutné dbát norem. A právě v případě klempířských prací se uvádí, že klempířské normy jsou jedněmi z nejpropracovanějších technických norem vůbec a obsahují i podrobné nákresy všech detailů.

Nejčastěji viditelnými chybami jsou návaznosti při oplechování střešních atik a parapetů. Skutečně je u klempířských prací nutné se vyvarovat chybám.

Okapový systém BRAMAC StabiCor a StabiCor-M

Společnost BRAMAC nabízí komplexní systém okapů a klempířských i neklempířských střešních doplňků.

BRAMAC StabiCor:

Je systém odvodnění šikmých střech, obsahující žlaby, odpadní trouby a tvarovky. Systém StabiCor navíc umožňuje využívání dešťové vody, počítá se zde s jejím odchytem do nádrží či jímek. Materiálem, ze kterého je systém vyroben, je tvrzené PVC. Žlaby se vyrábí v průměrech 100 mm, 125 mm, 150 mm a délkách 2 m a 4 m. Odpadní trouby se vyrábí v průměrech 70 mm, 100 mm a délkách 0,5 m, 1 m, 2m a 4m. Na výběr přitom máme mezi barvami tmavohnědá, měděná, bílá, ale i jinými na speciální objednávku.

Výhody systému StabiCor:
  • Dlouhá životnost.
  • Odolnost vůči povětrnostním vlivům, zejména pak naprostá odolnost vůči korozi a tvarová stálost (při extrémním zatížení dojde k pružné deformaci žlabu, který se po odlehčení vrátí do původního tvaru).
  • Zachovává svoji původní barevnost.
  • Dokáže udržet nejvyšší estetiku detailu.
  • Vyžaduje minimální spád žlabů jen 3 mm na 1 m.
  • Jednoduchá montáž bez speciálního nářadí.

BRAMAC StabiCor-M:

Je důmyslný spojovací systém bez nutnosti pájení a lepení. Má zajištěnu ochranu vůči oděrům a poškrábání při montáži, respektive i dopravě (žlaby a svodové roury jsou po celé délce balené do ochranné fólie). Vyznačuje se vysokou stabilitou vůči povětrnostním vlivům a UV záření, má dlouhou životnost a je naprosto bezúdržbový. Přitom odolává i velkým teplotním změnám a nevyžaduje žádný nátěr. Žlaby, svodové roury a tvarovky jsou vyrobené z pozinkovaného plechu s ochrannou barevnou vrstvou. Nemusíme tedy materiál na rozdíl od běžných žlabů a svodů z pozinkované oceli jakkoli povrchově ošetřovat. Z barevných variant tohoto systému si můžeme vybrat mezi černou, červenou, hnědou, šedou a bílou.

Montáž okapového systému:

  1. Při montáži žlabových háků je nutné určit směr spádu. Sklon spádu musí být cca 3 mm na metr. Musíme označit místo ohybu háku v nejvyšším bodě.
  2. Žlabový hák musíme ohnout podle sklonu střechy tak, aby byl zadní okraj žlabu o 10 mm výše než přední.
  3. Montáž prvního žlabového háku musíme začít vždy v nejvyšším bodě.
  4. Háky položíme vedle sebe.
  5. První se montují krajní žlabové háky. Napneme dvojitou šňůru a pomocí vodováhy zkontrolujeme spád. Ostatní žlabové háky vyrovnáme dle šňůry (odstup háků max. 900 mm).
  6. Při montáži žlabu vždy stanovíme umístění žlabového kotlíku podle polohy svodové roury.
  7. Při připevňování žlabu je nutné spojení jednotlivých žlabů v přední návalce pomocí spojovacího elementu. Poté dojde k zavěšení žlabu a připevnění.
  8. Při montáži tvarovek musíme připevnit čela žlabu.
  9. Zavěsíme vnitřní, případně vnější roh.
  10. Připevníme na stěnu objímky se závity.
  11. Poté montujeme svodové roury a oblouky.

Další střešní doplňky

Sněhové zábrany

Potřebné množství protisněhových tašek závisí na sklonu střechy a na množství sněhových srážek v dané oblasti. Protisněhové tašky se umisťují od 2. řady od okapní hrany. Nejdůležitější výhody protisněhových tašek jsou harmonické začlenění do plochy střechy a výrazné omezení rizika poruch střešního pláště tlakem sněhu. Protisněhový hák zabraňuje sklouzávání sněhu z bobrovek a zdvojených bobrovek. V zásadě pro něj platí stejná schémata pokládání jako u protisněhových tašek. Umisťují se od druhé řady od okapní hrany, průběžně 1,96 ks protisněhové zábrany na 1 bm okapní hrany.

Použití sněholamů doporučujeme jako dodatečnou ochranu, v druhé řadě od okapu, především v oblastech s častým výskytem sněhu. Místo průběžné řady protisněhových tašek se namontuje mříž sněholamu. Toto řešení se uplatní především tam, kde je předepsána ochrana proti sesuvu sněhu a ledu, například nad vchodem apod. Sněholamy je vhodné umisťovat i v několika řadách nad sebou, v případě dlouhých krokví (nad 7 m) nad prostupy (střešní okna, vikýře, …). Vždy platí zásada, že nad sněholamem musí být rovnoměrně rozmístěné protisněhové tašky.

Mřížový sněholam se skládá z tašky sněholamu, držáku mříže sněholamu, mříže sněholamu a spojovacích svorek. Jako alternativu k mřížovému sněholamu lze použít držáky trubkového sněholamu. Dalším možným řešením zabránění skluzu sněhu ze střechy je použití držáku kulatiny o průměru 13 cm. Tímto řešením se střecha elegantně začleňuje do přírodního rámce a svým vzhledem připomíná alpské střechy.

Hromosvodové prvky

Hromosvodový hřebenáč je stejně jako hromosvodová taška nejbezpečnějším prvkem určeným pro instalaci systému ochrany před následky úderu blesku na střešní krytinu. V betonovém nálitku o výšce 30 mm je na tělese hřebenáče vsazena podpěra vodiče vedení hromosvodu. Podpěra je vyrobena z nerezavějící oceli a je konstrukčně řešena tak, že je k ní vodič připevněn ve vzdálenosti 70 mm od povrchu hřebene.

Hromosvodová taška je stejně jako hromosvodový hřebenáč nejbezpečnějším prvkem určeným pro instalaci systému ochrany před následky úderu blesku na střešní krytinu. V betonovém nálitku o výšce 30 mm je na tělese základní tašky vsazena podpěra vodiče vedení hromosvodu. Podpěra je vyrobena z nerezavějící oceli a je konstrukčně řešena tak, že je k ní vodič připevněn ve vzdálenosti 70 mm od povrchu krytiny.

Stoupací plošiny a bezpečnostní háky

Nosná taška stoupací plošiny s držákem je funkční, bezpečný a hospodárný systém, který řeší chůzi po střeše. Zároveň tento systém jedinečně vyhovuje požadavkům na komínové lávky podle ČSN 734201:11/2002. Díky navzájem přizpůsobeným dílům je zajištěna ochrana střešní plochy proti pronikání dešťové vody, neboť nedochází k narušení pláště střechy. Nosné tašky stoupací plošiny je možné využít i jako nosnou konstrukci pro upevnění různých nástřešních technických zařízení o hmotnosti do 300 kg.

Více jak třetina všech smrtelných pracovních úrazů ve stavebnictví nastává pádem ze střechy. Nové bezpečnostní střešní háky Bramac tomu mohou zabránit. Nejedná se pouze o zvýšení bezpečnosti práce pokrývače; bezpečnostní střešní systém umožňuje s maximální bezpečností provádění jakýchkoli následných prací na střeše - montáž antény, hromosvodu, kontroly střechy a případné udržovací práce. Až dosud český trh nenabízel žádný produkt, který by odpovídal požadavku skutečně spolehlivého řešení a zároveň byl prvkem střešního systému. Nové bezpečnostní střešní háky Bramac splňují oba požadavky najednou.

Modulový držák je technicky bezpečné řešení, zejména pro upevňovací soupravy fotovoltaických článků nebo solárních kolektorů. Je použitelný pro všechny druhy profilovaných tašek. Modulový držák nasazený na kovovou tašku sněholamu tvoří jeden pevný bod pro upevňovací soupravu, to znamená, že nejmenším počtem pro soupravu jsou 4 modulové držáky plus 4 kovové tašky. Rozteč krokví max. 1,1m.

Větrací mřížky

Větrací mřížka zabraňuje vlétávání ptáků do mezery mezi okapní latí a profilovanými střešními taškami. Větrací mřížka se přiloží k okapní lati směrem k hřebeni střechy a připevní se hřebíky. Větrací mřížka univerzální je prvek se zabudovanou ochrannou mřížkou proti vlétávání ptáků. Spojuje v sobě optimálním způsobem funkčnost a hospodárnost.

Montáž střešní krytiny

  1. Skladba střešní fólie: Než začneme s laťováním a samotnou pokládkou krytiny, je třeba vybrat správnou skladbu střešní fólie. Pokud podkroví zůstane neobývané (nevytápěné) a nezateplené, není nutná složitá konstrukce střechy. Pokud je podkroví obývané, je třeba zvolit krycí fólii s vysokou paropropustností. Prostor mezi fólií a střešní krytinou musí být dostatečně odvětráván, což zajišťují kontralatě a latě, které vytvářejí vzduchový prostor od okapu k hřebeni střechy. Vzniklé nasávací otvory na okapnici střechy zajistíme ochrannou větrací mřížkou, která zabrání hmyzu, ptactvu, listí apod.
  2. Laťování: U standardních střešních panelů jsou latě obvykle osově 350 mm, při výrobě střešních panelů na zakázku se vzdáleností přesahů 400 mm se rozteč latí mění osově na 400 mm. K první lati přidáme tzv. okapovou lať. Pokud nepoužíváme okapové lemování pod střešní panely, doporučujeme spodní lať přibít k okraji. Krycí fólie s vysokou paropropustností slouží jako doplňková hydroizolace u šikmých střech, propouští vodní páru z podkroví a zároveň odvádí vzniklý kondenzát z podstřešního prostoru. Používá se vodorovně na krokve a upevňuje se na kontralatě hřebíky směřujícími ke krokvím. Pod kontralatě doporučujeme použít těsnící pásku na nehty. Hřebenová ventilační páska zajišťuje dokonalé odvětrání prostoru mezi střešní krytinou a horními vrstvami střešní fólie. Větrací hřeben zabraňuje vniknutí ptáků, hmyzu do prostoru střešního pláště.
  3. Montáž lemování pod krytinu: Před samotnou montáží pásů střešní krytiny je potřeba namontovat lemování, které se vkládá pod krytinu. Krajní plech pod střešní krytinou slouží k uzavření střechy na svislém štítu. Okapové lemování pod fólii zabraňuje kapání kondenzátu z podstřešní fólie na spodní část krokví. Okapové lemování pod krytinu slouží na usměrnění stékající vody z krytiny přímo do okapového žlabu. Boční lemování pod krytinu se používá při kontaktu střechy ve spádu se svislou stavební konstrukcí. Pokud se dvě šikmé střešní plochy setkávají v úžlabí, musí být instalováno lemování jako deflektor vody ve směru žlabu. Údolní žlab je připevněn ke střešním latím pomocí spon a hřebíků. V žádném případě jej nepropichujte hřebíky nebo šrouby. Jednotlivé kanály se musí dostatečně překrývat, obvykle 200 mm.
  4. Pokládka panelů střešní krytiny: Je důležité pokládat panely vždy od okapnice a v délkách, které odpovídají délkám v plánu krytiny. Při pokládce postupujeme raději zleva doprava, podsouváme panely pod již upevněné panely. Plechové střešní panely se standardně vyrábějí do délky 6,1 m. K řezání střešních profilových panelů na požadovanou velikost používejte pouze nůžky na plech nebo jiné vhodné řezací zařízení. Při montáži je nutné vyrobené kovové hobliny z povrchu plechu odstranit měkkým kartáčem. Šrouby jsou umístěny cca 2 cm pod křížovým přesahem v nízkém lemu. U okapu a hřebene střechy je třeba střešní panely pevněji ukotvit. Na plechové spoje jsou použity farmářské šrouby 4,8 x 20 mm.
  5. Finální lemování: Po samotné montáži a oplechování střechy přichází na řadu lemování, které se instaluje na konec. Hřebenové kryty jsou také upevněny pomocí šroubů 4,8 x 20 mm ve vzdálenosti asi 30 cm k profilovým deskám, které se spojují. Jednotlivé kusy hřebenového krytu by se měly navzájem překrývat o 100 mm, ale neměly by být sešroubovány. Krajní lišta se používá u pultových střech s našimi profily plechových tašek jako ukončovací hrana v horní části střechy a u trapézových plechů i jako štítová lišta.

Přesah střechy do okapu

Jedním z faktorů, který výrazně ovlivňuje funkčnost celého okapového systému, je přesah střechy do okapu. Pokud není správně zvolen, mohou nastat problémy vedoucí k poškození okapového systému nebo i k poškození domu. Přesahem střechy do okapu je myšlena vzdálenost a přesné umístění okapového žlabu od okraje střechy. Základním pravidlem je, že střecha musí přesahovat do třetiny průměru okapu. Výškový rozdíl mezi prodloužením střechy a návalkou (okrasným ukončením) okapu pak musí být nula až dva centimetry. Přesah střechy do okapu regulujeme správným umístěním okapových háků.

Výšková vzdálenost mezi žlabem a střechou hraje roli především v zimních měsících. Pokud je žlab u střechy příliš blízko, sníh se nesesune na zem a bude vyvíjet tlak na okapový systém. Plastový okap by se pak tíhou mohl až zlomit. Pozinkované a hliníkové okapy mají sice vyšší nosnost, zbytečný tlak na materiál by ale snížil jeho životnost.

Při špatně zvolené vzdálenosti okraje střechy od hran okapového žlabu mohou nastat dva problémy:

  • Pokud přesah střechy do okapu není dostatečný, voda bude stékat na fasádu a v krajním případě může z dlouhodobého hlediska až poškodit dům.
  • Pokud je přesah střechy do okapu naopak příliš velký, voda bude přetékat přes okraj okapu a ten tak nebude plnit svou funkci.

tags: #okpani #pas #strechy #informace

Oblíbené příspěvky: