Spojení Šikmé Střechy: Trámy a Detaily

Tesařský spoj je nejběžnější způsob spojování dřevěných prvků. Veškeré síly působící na střechu (voda, sníh, vítr a zejména vlastní hmotnost konstrukce) musely být zachyceny a vedeny rovnou do podpory (zdi). Boční síly nemohly vznikat z důvodu zborcení stavby.

V současnosti se pozednice uchycuje do železobetonového věnce (vyztužení a zpevnění zdiva), který zachycuje boční síly vzniklé ve střešní konstrukci. Tímto železobetonovým věncem se střešní konstrukce velmi zjednodušila a vznikl tzv.

Konstrukce jsou složeny z trámů vodorovných (prahů, ližin), z trámů svislých (sloupků) a z šikmých trámů (vzpěr, pásků). Vzpěry jsou většinou namáhány tlakem; jsou-li taženy, provádějí se dvojité (kleštiny). Tyto jednotlivé prvky se skládají do soustavy tuhých trojúhelníkových polí.

Tvar trojúhelníkových polí tesařských konstrukcí je výhodný: při pevném spojení se trojúhelník tvarově nemění. Obdélníková (čtvercová) pole nejsou přípustná, poněvadž by se účinky postranních sil mohla snadno deformovat. Osy dřev v konstrukci jsou bud' v jedné rovině, nebo v rovinách rovnoběžných a souměrných při křižování prvků.

Trámy namáhané tlakem mívají průřez čtvercový nebo kruhový, trámy namáhané ohybem průřez obdélníkový, postavený na výšku, a trámy tažené průřez protáhlého obdélníku v libovolné poloze. Vždy však je třeba zajistit konstrukce proti možnému vybočení zavětrováním.

Čtěte také: Fyzioklinika a cvičení "prkno"

Základní Tesařské Konstrukce

Základní tesařské konstrukce je možné rozdělit na sedla, pásky, vzpěradla, věšadla, kombinace vzpěradel a věšadel, vzpínadla, příhradoviny, plnostěnné nosníky, skruže a lamely.

Sedlo

Sedlo se provádí při větším zatížení a rozponu (dřevěný trám v místě podpory je ztužen krátkým trámcem). Jeho délka činí jednu až dvě pětiny rozpětí trámu. Bývá spojeno s nosným trámem sešroubováním, zazubením nebo hmoždíky a sešroubováním. Je to krátká (tlačená) vzpěrka s trojí funkcí: spolupůsobí při přenáše- ní tlaku na sloup, zkracuje rozpětí trámu a ztužuje konstrukci ve směru podélném.

Pásek

Spojení pásku se sloupkem a trámem má být tuhé a bývá provedeno šikmým nebo vháněným čepem zajištěným dřevěným kolíčkem. Pásek je dlouhý 1 000 až 1 500 mm. Aby se ušetřilo dřevo a odborná tesařská práce, nahrazují se pásky prkny průřezu 30x 140 mm, přibitými ke sloupku a trámu. Prkenné pásky mohou být zdvojené, jindy bývá vybedněn celý trojúhelník.

Vzpěradlo

Konstrukce, jejíž nosný trám je podepřen vzpěrami, kterými je zatížení přenášeno přímo do podpor. Tím se zmenšuje volná délka nosného trámu a zvyšuje se jeho únosnost. Podle počtu podpírajících míst jsou vzpěradla jednoduchá, dvojitá i trojitá. Nosný trám je namáhán ohybem a vzpěry tlakem.

Tesařské spoje jsou zabezpečeny skobami v takovém směru, aby byly namáhány tahem, nikoli tlakem. U jednoduchého vzpěradla je hlavní trám uložen konci na pozednicích, s nimiž je spojen kampem. Vzpěry jsou do hlavního trámu začepovány nebo jsou osazeny do litinové botky upevněné spodní stranou k hlavnímu trámu. Spodní konec vzpěr bývá osazen v litinové botce nebo začepován do dřevěné bačkory.

Čtěte také: Trámová střecha

Použije-li se průvlak, je spojen kampem s hlavním trámem a spoj je zajištěn svorníkem. U dvojitého vzpěradla je hlavní trám ve střední části zesílen krátkým trámem (rozpěrou) a oba jsou spolu spojeny hmoždíky a svorníky. Spojení vzpěry s rozpěrou je provedeno šikmým srazem a je zajištěno páskovou ocelí.

Věšadlo

Věšadlo je konstrukce, která s věšáky a vzpěrami vynáší hlavní trám a přenáší jeho zatížení co nejblíže k podporám. Podle počtu věšáků známe věšadla jednoduchá, dvojitá a trojitá. Věšadlové konstrukce se dříve používaly na krovy větších rozponů, kde nemohl být hlavní trám podepřen střední zdí.

Jednoduché věšadlo se používá při rozponu 8 až 10 m. Skládá se z hlavního trámu, mírně namáhaného tahem, věšáku a dvou vzpěr. Věšák namáhaný tahem je do hlavního trámu začepován, ale tahovou sílu přenáší ocelový třmen, který obepíná hlavní trám a je do věšáku upevněn svorníky. Je-li hlavní trám kromě tahu namáhán též ohybem, ztužuje se nad podpěrou sedlem.

Při horním konci jsou do věšáku začepovány vzpěry namáhané vzpěrným tlakem. Nad čepy vzpěr musí mít věšák dostatečně dlouhé zhlaví, aby bezpečně vzdorovalo usmyknutí. Vzpěry jsou spojeny s hlavním trámem šikmým čepem; i zde musí být zhlaví dostatečně dlouhé, aby nemohlo dojít k usmyknutí. Osy vzpěry a hlavního trámu se mají protínat nad podpěrou.

Dvojité věšadlo se používá při rozponu 12 až 15 m. Skládá se z hlavního trámu, dvou věšáků, rozpěry namáhané vzpěrným tlakem a dvou vzpěr. Osy rozpěry a vzpěry se musí protínat na ose věšáku.

Čtěte také: Záklop střechy z dřevovláknitých desek

Spojování Vodorovných Trámů

Vodorovné trámy nastavujeme na sraz (lípnutím) nebo plátováním. Můžeme je ještě doplnit okováním nebo příložkami. Spoj na sraz je nejjednodušší a provádí se tam, kde je trám podepřený bud' po celé délce (např. u pozednic), nebo alespoň zčásti. Srazy mohou být tupé, šikmé, klínočelné, s čepem nebo rybinovité. Postrannímu vybočení, pokud nemají srazy čep nebo klín, se zabraňuje skobami, které se zarážejí do trámů bud' svrchu, nebo z obou stran.

Po každé straně spoje musí být dva svorníky. Pevnost spoje se prodlužuje délkou příložky a úměrným zvýšením počtu svorníků. Umístí-li se však více svorníků na stejně dlouhou příložku, pevnost spoje se nezvýší, protože se nevyužije pevnosti ocele. Ozuby nebo zapuštěním se trámy oslabují, a proto jsou lepší příložky nasazené (zvláště s dřevěnými hmoždinkami).

Tam, kde sraz není podepřen nebo je podepřen málo, používáme plátování, které má mnoho různých variant. Může být rovné nebo šikmé, rovnočelné, šikmočelné nebo klínočelné, klesající, stoupající, s ozubem, klíny atd. Pláty se zajišťují proti bočnímu posunutí dvěma dubovými nebo bukovými kolíky kruhového, čtyřhranného, šestihranného nebo osmihranného průřezu. Kladou se diagonálně po třetinových vzdálenostech.

Svislé nastavování trámů (sloupů) nazýváme štěpováním. Čela nastavených sloupů bývají tlačena, takže spoj může být jednodušší. Nebezpečí nastává u vyšších tenčích prutů, které mohou být namáhány na pevnost vzpěrou.

Příčné Vazby

Patří sem čepování, přeplátování, kampování, osedlání a zadrápnutí. Končí-li jeden trám na druhém trámu, spojuje se zpravidla čepem. Čepování bylo nejběžnější tesařskou příčnou vazbou. Čep je výstupek na čele trámu, který se vsazuje do prohlubně (dlabu) v druhém trámu (prahu, ližině). Dlab se provádí asi o 10 mm hlubší než je délka čepu a nesmí být nikdy vypracován napříč přes vlákna.

U pravoúhlého čepování rozeznáváme čep střední a čep postranní. Středním čepem se spojují trámy přibližně stejně tlusté, postranní (boční) čep se používá, je-li v tloušt'kách spojovaných trámů rozdíl. Postranní čep dosahuje poloviny šířky trámu, dlab však nemá být širší než třetina tloušťky prahu. Oba druhy čepů mají řadu variant. Čepy šikmé se uplatňují rovněž jako střední a postranní.

Tam, kde by dlab mohl způsobit, že by se vlákna prahu usmykla, zapustíme čep pouze hlouběji a proti usmyknutí jej zajistíme svorníky nebo třmeny. Tento způsob nebo dvojité zapuštění volíme i tam, kde je krátké zhlaví. Čep upravujeme tak, že se jeho čelo seřízne v pravém úhlu ke směru prahu nebo do úhlu půlícího vnější tupý úhel, který svírají oba trámy.

Musíme-li v jednom místě do trámu začepovat šikmé vzpěry z obou stran, může se trám zeslabit a ulomit. Proto raději používáme čepy mělké nebo spojení provedeme mělkým zapuštěním (i dvojitým) s trojramennými sponami z páskové oceli. V takových případech připojujeme dřevěnou příložku, tzv. sedlo nebo botu, v níž vytvoříme dlab. Na spojení pásku s vaznicí používáme zvláštní čep, tzv. vháněný. Je zaoblen v poloměru, který se rovná délce pásku, a lze jej osazovat i do hotové konstrukce. Proti vypadnutí se zajišťuje kolíkem.

Tam, kde se v konstrukci oba vodorovné trámy křižují nebo jeden končí na druhém, používáme přeplátování. Přeplátování spočívá v tom, že v místě spojení provedeme v obou trámech výřez a trámy do sebe vsuneme ve výřezech v jedné rovině. Úplné přeplátování je takové, jestliže výřezy v obou trámech dosahují poloviny výšky každého trámu, takže vrchní i spodní líce obou trámů jsou v rovinách. Částečné přeplátování se provádí tak, že se z každého trámu vybere výřez menší než polovina výšky trámu (obyčejně čtvrtina výšky). Líce obou trámů jsou proti sobě výškově posunuty.

Kampování je částečné přeplátování a uplatňuje se tam, kde má být oslabení trámů minimální. V jednom trámu se vyhloubí lůžko, do něhož se zasadí kamp, tj. ozub vysoký jako osmina až šestina výšky trámu. Někdy se kamp provede bez lůžka na druhém trámu. Kampy mohou být pravoúhlé nebo šikmé, obojí pak střední, postranní, křížové, rybinové, odsazené aj.

Osedláním spojujeme šikmý trám s trámem vodorovným, jsou-li oba trámy průběžné a jejich osy mimoběžné. Příkladem může být spojení krokve s vaznicí. V šikmém trámu se podle profilu vodorovného trámu vyřízne malé sedlo asi do třetiny výšky šikmého trámu. Tímto sedélkem dosedne šikmý trám (krokev) na horní plochu vodorovného trámu (vaznice).

Zadrápnutím rozumíme spojení šikmého trámu s trámem vodorovným, když ve spoji šikmý trám končí, např. při spojení krokve na úbočí trámu vzpěradla se vzpěrou.

Trámové Rošty

Trámové rošty jsou vlastně zesílené vodorovné trámy, zvyšující pevnost dřevěné konstrukce na ohyb. Protože často není možné zvětšovat profil jednoho trámu, musíme spojit dva trámy tak, aby působily jako jeden prvek. Spojením dvou trámů se však nezvýší jejich pevnost dvojnásobně (teoreticky by se měla zvýšit dokonce i vicekrát). Při zvyšování únosnosti klademe trámy na sebe, vytváříme tzv. rošty. Přitom dbáme, aby byly co nejdokonaleji spojeny a nedocházelo ani k nejmenšímu posunu.

Profil Krovu

Přesné umístění tesařských spojů v konstrukci ukáže tzv. profil krovu. Tesař vychází z výkresu v měřítku 1:50, kdy nakreslí profil plné vazby ve skutečné velikosti na vodorovné pracovní podlaze. Je nutné před vykreslením ověřit skutečné rozměry přímo na stavbě. V profilu se vyrýsují všechny konstrukční prvky (vazní trám, sloupky, pozednice, krokve, kleštiny). Z důvodů překrytí při obrýsování je nutné přetahovat všechny čáry při vynášení profilu tak, aby je bylo možné opsat.

  1. U okapu se zafixují (např.
  2. Na vazních trámech se opíší a provedou dlaby pro sloupky a vzpěry.
  3. Pak se celá stolice na profilu zkušebně sesadí a opraví se případné nedostatky.
  4. Podélná vazba se provede po plné vazbě. V páscích se provedou čepy.

Kvalita a Zajištění Tesařských Spojů

  1. Pevnost a trvanlivost dřevěných výrobků a konstrukcí je přímo závislá na pevnosti spojů. Spoje proto musejí být zhotoveny odborně, přesně a pečlivě a vhodně zajištěny. Styčné plochy musejí být rovné a musejí k sobě doléhat tak, aby byly splněny předpoklady dostatečné únosnosti.
  2. Druh použité měřící a rýsovací pomůcky určuje tvar materiálu a zvolený tesařský spoj. Délku a šířku měříme pravítkem, skládacím nebo svinovacím metrem. Na měření tloušťky je vhodné použít posuvné měřidlo. Pravé úhly vynášíme úhelníkem. Pro vynášení úhlů používáme pokosník, který nastavujeme pomocí úhelníku. Rýsovadlem (rejskem) rýsujeme rýhy rovnoběžné s hranou.
  3. Materiál musí být vždy pevně upnut, položen, aby nedošlo jeho sesunutí a následnému poškození či úrazu. K připevnění používáme truhlářské hoblice s vozíky a poděráky. Trámy ukládáme na tesařské kozy (z důvodu bezpečné manipulace při zhotovení spoje, při položení trámu na zemi hrozí poškození nástroje či úrazu v zohnuté poloze) a zajišťujeme svěrkou. Volné konce podpíráme podpíracím pahýlem.
  4. Každý spoj oslabuje materiál a tím ovlivňujeme (snižuje) statickou pevnost konstrukce. V místě spojení by dřevo mělo být bez vad, jako jsou zejména suky a trhliny. Rozměry na řezivo rýsujeme měkkou tesařskou tužkou a pokud možno na pravou stranu desek, fošen a trámů, protože na levé straně deska lépe leží. Rýsované čáry musí být správné a přesné. Správné čáry a rysky označujeme křížkem, chybné vlnovkou. V praxi se nejvíce používají pily, dláta, paličky, kladiva, tesařská sekery, vrtačky a různé klíče. Volba závisí na zvoleném spoji a na vybavenosti pracoviště či stavby. Obecně lze říci, že kvalita tesařského spoje závisí na dobře zvoleném nářadí, jeho technickém stavu a zručnosti tesaře.

Tesařské spoje musejí být zabezpečeny. Prvky krovu musí být zajištěny tak, aby se nezměnila vzájemná poloha spojovaných dřev. Pro zajištění dvou nebo více dřevěných částí spojenými tesařskými spoji se používají mechanické spojovací prostředky. Tradičním zajištěním tesařského spoje byly dřevěné kolíky z tvrdého dřeva.

O tesařském spoji můžeme říci, že nám oslabuje konstrukci a zároveň zajišťuje mechanické vlastnosti konstrukce. Na druhé straně je krásný a esteticky vytváří celek, který dotváří vnímání konstrukce. Spoje jsou vnímány na hraněném řezivu tak i na kulatině.

(Únosnost trámů spojených v celek roste s druhou mocninou počtu trámů a upravuje se součinitelem μ, vyjadřujícím vliv poddajnosti spojů v závislosti na druhu spojovacích prostředků a na rozpětí roštu; ČSN 73 1701 Navrhovanie drevených stavebných konštrukcií.)

tags: #propojeni #sikme #strechy #tramy #detaily

Oblíbené příspěvky: