Olga Šindelářová – Malá včelí královna: Příběh a život včelí matky

V každém včelím úlu je jedna výjimečná bytost, na které závisí osud celého společenství. Je srdcem, duší a především matkou všech ostatních včel. Je to včelí matka, často označovaná jako „královna“. Její život je plný fascinujících momentů - od dramatického zrození přes jediný, avšak zásadní let jejího života, až po neúnavnou práci v temnotě úlu. Pojďte s námi odhalit příběh a život včelí matky, nejdůležitějšího člena každého včelstva. Její role není vládnout, ale dávat život.

Olga Šindelářová vydala knihu s názvem „Malá včelí královna“ v Hradci Králové roku 2008, kterou vydal Český svaz včelařů. Tato kniha, i když již nabídka na její zakoupení skončila, pravděpodobně přináší další pohled na fascinující svět včelí královny.

Včelí královna: Ústřední postava včelího společenství

Včelí matka nebo také královna má sice podstatně méně práce než dělnice, nicméně bez ní by nemohlo existovat ani jedno včelstvo. Proč je její role uvnitř včelího společenství tak důležitá, kde se taková včelí královna vůbec zrodí a jaký je její život?

O včelách se učí každé školní dítě, leckdy se s tímto malým a velmi užitečným tvorečkem setkají už i děti v mateřské škole. Vždyť i napínavé dobrodružství včelky Máji a jejího kamaráda Vilíka jsou světově známá a nejednu zvídavou dětskou hlavičku zajímá, jak vlastně včely žijí, jak bydlí, co jedí, jak vůbec přicházejí na svět a proč existuje jen jedna matka pro tisíce včel.

Proč vůbec dostala včelí matka tak honosné přízvisko a říká se jí včelí královna? Termín včelí královna patří každé dospělé pářené včele, která žije ve včelím společenství a obvykle je tedy matkou většiny, ne-li všech včel.

Čtěte také: Přehled informací o Štěpánce Šindelářové z Písku

V úlu najdeme tři základní typy včel: dělnice, trubce a matku. Právě matka je ale tou nejvýraznější a nejdůležitější osobností včelí společnosti. Na první pohled si jí můžeme všimnout díky jejím větším rozměrům - má protáhlý zadeček, který ji často přesahuje za křídla, a celkově působí mohutněji než ostatní včely.

Včelí matka je nejdůležitější kastou z celého včelího společenstva, protože je jedinou plnohodnotnou samicí schopnou páření. Délka jejího těla je 20-25 mm a hmotnost činí 180-260 mg. Matka může žít i čtyři roky, starší matky však nejsou tak výkonné, a proto je včelaři po dvou letech vyměňují za mladé a dobře kladoucí.

Zrození královny: Od vajíčka k vládci úlu

Jak se rodí královna?

Možná vás překvapí, že každá včelí matka začíná svůj život jako úplně obyčejné vajíčko, ze kterého by se za normálních okolností vylíhla běžná dělnice. V čem je tedy ten rozdíl? Je pozoruhodné, že všechny včely - tedy i matka - se rodí ze stejných vajíček. Rozhodujícím faktorem pro vývoj matky je zvláštní způsob krmení.

I když se včelí královna stejně jako dělnice vyvíjí ve voskové buňce, najdeme hned od prvního dne drobné rozdíly. Prvním rozdílem je zmíněná vosková buňka. Zatímco včela dělnice se líhne z voskové buňky umístěné horizontálně, včelí matka zpravidla ze speciální větší buňky - matečníku, který je umístěn na plástvi vertikálně. Larvička, ze které má vyrůst nová matka, je od prvního dne krmena výhradně speciální, vysoce výživnou látkou - mateří kašičkou. Tento elixír, který produkují mladé včely, zajistí, že se z larvy vyvine plnohodnotná samička schopná klást vajíčka. Včely krmičky pak zásobují matečník mnohem větším přísunem potravy než buňky dělnic. Výsledkem tohoto počínání je nejen rychlejší vývoj včelí královny, který trvá pouhých 16 dní, ale zejména dokonalý vývoj ženských pohlavních orgánů. Proto je také včelí matka největší včelou v úle.

Budoucí matka vyrůstá ve speciální, svisle orientované buňce, která připomíná žalud a nazývá se matečník. Matečníky jsou až tři centimetry dlouhé a svisle postavené buňky, které dělnice vytvoří na zakladených matečníkových miskách. Vylíhlá larvička v matečníkové misce doslova plave v mateří kašičce.

Čtěte také: Martina Šindelářová: Od herečky k podnikatelce

V každém úlu pak existuje pouze jedna královna, kterou ostatní včely zuřivě chrání a ve všem jí následují. Dělnice tak nikdy nekrmí dvě a více včel najednou, vyberou si vždy pouze jednu vyvolenou.

Existuje mnoho podnětů, proč se celá kolonie včelstva najednou v danou chvíli rozhodne vychovat svou matku:

• Rojení včel: Rojení včel je jakýsi přirozený způsob, jak se včelstvo samovolně množí. V tuto chvíli nejde o množení samotných včel, ale celého včelstva za účelem postavení nového úlu. Pokud se včelstvo rozhodne k vyrojení, musí si vychovat tzv. nové mladé matky. K tomu jim slouží matečníky.
• Ztráta matky: Občas se samozřejmě může stát a stává, že se matka ze včelstva ztratí. Většinou k tomu dochází při kontrole úlu, protože by všechny včelařovy zásahy do samotných úlů měly být omezeny jen opravdu na ty nejnutnější. Matka může být totiž při nich omylem rozmáčknuta.
• Špatná matka (tichá výměna): I to se bohužel stává. A pokud je včelstvo se svou dosavadní královnou nespokojeno, velmi tiše ji vymění za jinou. Pokud matka zestárne, začne klást méně vajíček nebo její produkce feromonů zeslábne. Pokud včelstvo usoudí, že je matka už málo výkonná, samo si v tichosti vychová novou, mladou matku. Při tiché výměně spolu mohou původní matka a její dcera - nová matka, nějakou dobu koexistovat v jednom úlu a klást společně vajíčka, ojediněle mohou společně i přezimovat a stará matka je včelami utracena až v plné síle včelstva. Jedná se o vzácný jev, který uvítá každý včelař, neboť jarní rozvoj takového včelstva je neskutečně rychlý.

Boj o trůn

Včelstvo si obvykle vychovává více matečníků najednou, aby mělo jistotu. Matka, která se vylíhne jako první, má jasný úkol: najít všechny své nevylíhnuté sokyně v ostatních matečnících a usmrtit je svým žihadlem. Ihned po narození se včelí královna vypořádá se svými konkurentkami. Je-li totiž v úle více než jeden matečník, matka která se vylíhne jako první, probodne ostatní matečníky žihadlem. Vylíhnou-li se matky současně, čeká je nemilosrdný boj, který má jen jednu vítězku.

Život včelí královny: Snubní let a kladení vajíček

Líhnoucí se matka na konci matečníku kusadly odkrojí víčko. Tato mladá matka je označována jako panuška. Mladá matka je v úlu zřídka sama. Krátce po vylíhnutí absolvuje matka tzv. snubní prolet. V prvních dnech života čeká královnu velmi nebezpečná „svatební cesta“. Než se na ni vypraví, podnikne několik orientačních proletů, aby poznala okolí svého úlu. Poté následuje samotný snubní let. Během prvního týdne života nejprve vylétá na orientační lety do okolí úlu a poté i na let snubní.

Děje se tak za slunného dne mezi 14 a 16 hodinou a matka letí na tzv. trubčí shromaždiště, kde se ve vzduchu páří v průměru s 15 trubci. Matky se za žádných okolností nepáří v úlu! Při snubním proletu letí matka na takzvané trubčí shromaždiště. Jedná se o místo v přírodě, nejčastěji asi 20 metrů nad zemí (rozpětí 10-60m), kam za účelem páření přilétají trubci a matky ze širokého okolí (2-4km). Po příletu královny se všichni shromáždění trubci snaží matku dohnat a doletět. Ti nejrychlejší, kterým se to podaří, mohou pak matku oplodnit. Samotný akt, při kterém úspěšní trubci zahynou, trvající jen zlomek sekundy, probíhá ve výšce přibližně 14 metrů nad zemí. Matka se páří nejčastěji s 8mi až 10ti trubci.

Čtěte také: zdokonalení služeb OSPOD Lanškroun

Po několika dnech po spáření začíná matka klást vajíčka, až 1700 denně. Toto množství představuje hmotnost, které může přesáhnout i hmotnost samotné matky. Od tohoto okamžiku je jejím hlavním, a prakticky jediným úkolem kladení vajíček. V období nejvyšší aktivity může matka naklást až 2 000 vajíček za jediný den. Každé vajíčko pečlivě ukládá do buňky plástu. V kladení vajíček matka pokračuje až do konce svého života.

Včelí královna usazuje vajíčka do buněk žihadlem, nepoužívá jej tedy k boji, ale jako kladélko. Této produkce je schopná pouze díky neustálému příjmu výživné mateří kašičky, kterou jí dodává stálý včelí doprovod (včelí suita). Tyto včely se o matku starají a všude ji doprovází, kromě krmení ji též čistí, zbavují výkalů a přijímají a dále předávají matčiny feromony. Včelí matka se pohybuje po plástu pomalu a důstojně, většinou obklopená kruhem svého doprovodu (suitou) - dělnic, které ji neustále krmí, čistí a pečují o ni.

Role včelí matky v úlu

Kromě množení je matka také zdrojem feromonů. Tyto chemické látky rozptylují dělnice po celém úlu a jejich vůně zajišťuje soudržnost a klid včelstva. Nejdůležitějším feromonem je tzv. mateří látka produkovaná kusadlovými žlázami. Touto látkou včelí matka ovládá celé včelí společenstvo a při jejím nedostatku většinou nastupuje rojová nálada. Včelí matka nevládne silou ani rozkazy. Jejím hlavním nástrojem je chemie - produkuje speciální látky zvané feromony (tzv. mateří látka).

Život včelí matky je skutečně jedinečný a plně podřízený potřebám společenství. Její zdraví a vitalita jsou klíčem k silnému včelstvu, které dokáže nasbírat dostatek medu. Proto si včelaři svých královen tak váží a pečlivě o ně dbají.

Včelí matka je bez nadsázky srdcem, mozkem i motorem každého včelího společenství. Její zdraví, síla a vitalita jsou zárukou úspěchu celého úlu. Včelí matka, nebo-li královna, má v úle nenahraditelné a jedinečné postavení. Její zdravotní stav, vitalita a genetická výbava ovlivňují sílu, výnosnost i odolnost celého včelstva. Pokud je matka mladá, silná a zdravá, v úlu panuje harmonie a včelstvo dobře prosperuje.

Rozpoznání a označování matky

Najít včelí matku v úlu není vždy snadné, zvlášť v silných a početných včelstvech. Přesto je možné si ji všimnout díky jejímu vzezření - matka je delší, štíhlejší, s nápadně dlouhým zadečkem. My včelaři si matky často značíme malou barevnou tečkou na hrudi, abychom ji snadněji našli. K označení používají speciální barvy, které se mezinárodně střídají podle roku v pětiletém cyklu (modrá, bílá, žlutá, červená, zelená).

Při běžné práci včelař obvykle sleduje nepřímo, zda je matka přítomná - například podle klidného chování včel a pravidelně zakladeného plodu.

Pokud se budeme bavit o včelí královně v přírodě, tedy té, která žije bez pomoci včelaře, dožije se klidně i 5 let, obvykle však umírá ve třech letech. Včelaři své královny nejčastěji obměňují cca po dvou letech, neboť klesá její potenciál - matka ztrácí feromon.

Odchovem královny je myšlen proces, kdy se včelař stará o mladé oplodněné dělnice, aby z nich postupem času vyrostly královny. Důležité při tomto procesu je to, aby se uvnitř úlu vytvořilo vyrovnané včelí společenství. Nejčastěji se při odchovu používá tzv. Doolittleova metoda, která spočívá v tom, že umožní mladým včelám, aby si našly samy své místo v úle, takže včelař do samotného rozdělení vůbec nezasahuje.

Historické osobnosti včelařství

Včelařství je obor s bohatou historií a mnoha významnými osobnostmi, které přispěly k jeho rozvoji. Níže uvádíme přehled některých z nich:

František Hruška (1819-1888) - Vynálezce medometu

Dneska bychom si už asi těžko dovedli představit racionální včelařeni bez medometu. V katalozích i na výstavách můžeme vidět toto užitečné zařízení v mnoha nejrůznějších provedeních, avšak i přes všechny moderní technické finesy a vylepšení je to v základním principu stále tentýž přístroj, který v září roku 1865 představil František Hruška na 14. schůzi německých a rakouských včelařů v Brně. Za svůj vynález, jehož podstata spočívala ve využití odstředivé síly k odebrání medu z plástů, dostal Hruška od italských včelařů zlatou medaili. Je smutnou ironií osudu, že ač byl na ni tuze pyšný, nakonec ji musel zchudlý vynálezce prodat, aby získal peníze na nejnutnější obživu. František Hruška se narodil 12. 3. 1819 ve Vídni, dětství prožil střídavě v Českých Budějovicích a Štýrském Hradci. Často též pobýval v Bravanticích (na Novojičínsku), kde působil jeho dědeček jako správce velkostatku barona Bersczkého. Tam přišel Hruška poprvé do styku se včelami. V roce 1857 se stal František Hruška vrchním velitelem posádky v Legnagu u Benátek. A právě tam začala jeho včelařská kariéra. Zakrátko měl na tři stovky včelstev, k nimž si dokonce najal včelmistra, zřídil včelařskou dílnu, v níž pobýval mnohem více než ve své domácnosti. Jeho včely byly mírné, pracovité a především nerojivé. Aby mohl pozorovat život včel, pořídil si dokonce několik skleněných úlů. Velmi aktivně a úspěšně se zabýval chovem včelích matek. V této souvislosti je třeba připomenout jeho názor, že každá včela se hodí jen pro „svůj‘ kraj. František Hruška zemřel dne 8. 5. 1888.

Lorenzo Lorraine Langstroth (1810-1895) - Otec moderního amerického včelařství

Lorenzo Lorraine Langstroth je všeobecně považován za Otce moderního amerického včelařství. Narodil se roku 1810 ve Philadelphii a jeho pozemská pouť skončila za pětaosmdesát let v Daytonu. Langstroth začal včelařit v době, kdy mu už táhlo na třicítku. Za několik málo dnů si opatřil první dva úly. Jednalo se však o dosti těžkopádné fošnové truhlíky, se kterými nebyla právě snadná práce. Velkým problémem se ukázalo také to, že Langstroth neměl tehdy k dispozici žádnou literaturu, která by mu usnadnila překonat obvyklé potíže všech začátečníků. Byl však houževnatým samoukem, který se vypracoval soustavným pozorováním a později i studiem tehdy ještě poměrně skromných odborných spisků. Brzy začal věnovat včelám prakticky všechen svůj volný čas, velmi ho těšil pohled do jejich intimního života, což ho nakonec přivedlo na myšlenku postavit takový úl, který by byl přístupný ve všech částech. Langstroth tak vlastně udělal pro rozvoj amerického včelařství prakticky totéž, co se podařilo v Evropě už o něco dříve Prokopovičovi, ovšem zcela nezávisle na něm. Jedno prvenství mu však patří absolutně. Objevil tzv. včelí prostor, tj. mezeru mezi rámky a horními prkny úlu. Tuto mezeru stanovil na devět milimetrů. Langstroth se jako jeden z prvních včelařů na americkém kontinentu začal věnovat také plemenářské práci. Svoje úvahy, názory a poznatky o životě včel i včelařských praktikách pilně publikoval nejen v odborném tisku, ale později také knižně. V roce 1851 objevil tzv. „včelí mezeru“ a v roce 1852 si ji dal patentovat.

Bratr Adam (Karl Kehrle, 1898-1992) - Šlechtitel buckfastské včely

Bratr Adam (Karl Kehrle) přišel v roce 1910, kdy mu bylo dvanáct let, do Anglie z rodného Německa. Nejprve se stal pomocníkem ve včelařské zahradě kláštera, avšak později, v roce 1919, mu bylo svěřeno vedení klášterního včelařství. Byl to člověk vnímavý a cílevědomý. Ve své práci se zaměřil na získání produktivní, ale přitom mírné včely, zvláště když anglická černá včela je neobvykle agresivní. Východiskem jeho šlechtění byla vlašská včela ligustica. Matky ligustica pářil s trubci staré anglické rasy. V jeho práci jej podporoval opat, a na svých četných cestách byl finančně zajišťován sponzory. Při hledání vhodného materiálu pro tzv. buckfastskou včelu navštívil mnoho zemí Evropy a Afriky a seznámil se s jejich včelami. Na Krétě objevil samostatnou rasu včel, kterou profesor Ruttner po něm pojmenoval Apis mellifera adami. Sám buckfastskou včelu sice nazýval umělou rasou, ale jen v tom smyslu, že je výsledkem práce, která je uměním. Bratr Adam byl celý život oddán anglickému včelařství. Za práci v něm byl jmenován anglickou královnou Officer of the British Empire a dostalo se mu řady dalších poct. Jeho práce skončila v roce 1992. Ve věku dožitých 98 let zemřel dne 1. 9. 1992.

Karl von Frisch (1886-1982) - Objevitel včelího tance

Pět tisíc let se lidé starali více o med a vosk než o samotnou včelu. A až teprve relativně nedávno, zhruba před sedmdesáti lety, objevil Karl von Frisch do té doby netušené vlastnosti tohoto pozoruhodného hmyzího druhu. Díky jemu dnes víme, že včely žijí ve společnosti daleko dokonaleji organizovaně, než je ta naše lidská. Karl von Frisch se narodil 20. listopadu 1886 ve Vídni. K mlýnu v Brunnwinklu patřilo i několik včelích úlů, atak se u Frischů pravidelně pojídal med. Karl se občas bavíval tím, že nakapal trochu medu na okenní plech, aby přilákal včely. A už tehdy si povšiml zajímavé skutečnosti. Pokaždé trvalo dosti dlouho, než první včela potravu objevila. Když si však naplnila volátko a odlétla zpátky do úlu, už za velmi krátkou dobu začaly přilétávat další včely, které musela včela průzkumnice nějakým záhadným způsobem o svém nálezu informovat. V roce 1918 se Frisch vrací na univerzitu do Mnichova. Ve svých prvních vědeckých pracích vyřešil otázku včelího vnímání barev, tvarů a květů. Později dokonce objevil podstatu mechanismu zvláštní řeči včel pomocí tance. Frischovi dlouho vrtalo hlavou, jak vlastně včely vyjádří přesnou vzdálenost zdroje potravy od jejich obydlí. Po značném úsilí přišel nato, že včely mají svoji speciální měrnou jednotku, která je dána spotřebou cukru při překonání určité vzdálenosti. Profesor Karl von Frisch nikdy nezahálel, a možná i proto se dožil šestadevadesáti let. V roce 1973 získal Nobelovu cenu.

P. František Adamec (1869-1936) - Moravský včelařský průkopník

Roku 1890 se objevil ve Včele brněnské příspěvek mladičkého kooperátora P. Adamce, rodem z Nemojan. Následovaly další podnětné články. To už včelařil na farském včelíně v Bystrci u Brna. Roku 1893 byl jeho včelařský rozvoj přerušen náhlým onemocněním. Čtyřletý zdravotní pobyt v Rakousku, Německu a Itálii se mu stal vysokou včelařskou školou. Po návratu, jako farář v Havraníkách, založil spolek v Hrotovicích, později v Břeclavi. Po uspořádání moravského ústředí, byl roku 1902 zvolen náměstkem starosty. V jubilejním roce 1904 přednášel o nízkoširoké míře a zkonstruoval rámek 39 x 24, který je stále oblíbený. Podle znalostí amerického včelaření sestavil horem přístupný úl, zvaný Adamcův. Roku 1901 vydal v Praze Včelařské právo v zemích českých. Vytrvale psal do obou českých i zahraničních včelařských časopisů. V roce 1907 mu přechod do Nikolčic umožnil větší účast na spolkovém životě. Tam včelařil s oběma bratry Mrštíkovými v blízkých Divákách. V roce 1923 se Monsignore Adamec natrvalo vrátil do Bystrce u Brna. Ujal se včelařského spolku a na návsi vysadil medonosné jerlíny. Jako náměstek moravského ústředí se přičinil o rozvoj majetku ústředí a o ustavení odboru pro zpeněžování medu, který v roce 1938 vyústil v založení Včelařského družstva v Brně, kde byl dozorčím radou. Ve dvacátých letech se Msgre Adamec stal členem a místopředsedou mezinárodního APIS-CLUBU se sídlem v Anglii. Roku 1929 předsedal mezinárodnímu sjezdu v Berlíně.

Francois Huber (1750-1831) - Vynálezce listového úlu

Francois Huber se narodil v Ženevě. Po otci zdědil zálibu v přírodních vědách a hltal všechny knihy tohoto oboru, které se mu dostaly do rukou. Po velké námaze očí se dostavila choroba, která vyvrcholila úplnou ztrátou zraku. Stalo se tak v jeho patnácti letech. Když již nemohl číst sám, dal si předčítat svým sluhou. Měl to štěstí, že sluha byl inteligentní, obsahu knih rozuměl a projevoval o něj zájem. Brzy prováděl podle pokynů Hubera různé pokusy a pozorování. Huber se zaměřil na výzkum života včel a dosáhl v tomto oboru značných úspěchů. Včelám zasvětil celý svůj život. Aby se mohl lépe věnovat výzkumu včel, sestrojil úl s pohyblivým dílem. Na myšlenku úlu s pohyblivým dílem přišel v Evropě jako první, tedy dříve než Dzierzon, v roce 1792. Jeho úl, tzv. listový, připomínal tvarem knihu a měl 12 rámků, které byly zasklené.

Štěpán Soudek (1889-1936) - Objevitel funkce hltanových žláz

Dr. Štěpán Soudek se narodil 28.srpna 1889 v Hluboké nad Vltavou. Gymnázium vystudoval v Českých Budějovicích a poté studoval přírodovědu na Karlově univerzitě. V roce 1920 se stal asistentem při zoologickém ústavu Vysoké školy zemědělské v Brně. Od roku 1924 se začal Štěpán Soudek věnovat problematice včely medonosné. Podařilo se mu získat americké státní stipendium. V letech 1925 a 1926 v této zemi studoval praktickou entomologii a včelařskou vědu. Mezi nejvýznamnější vědecký počin dr.Soudka patří objev funkce hltanových žláz včely. Už za pobytu v Americe na Cornellově univerzitě, konal první pokusy a pokračoval v nich po návratu do vlasti. Zúčastňoval se porad, podílel se na vytváření včelařské expozice na výstavě soudobé kultury v Brně roku 1928, účastnil se práce v družině plemenného chovu včel, zastupoval včelaře při jednáních s různými státními korporacemi, stal se dokonce předsedou svazové cukerní komise. Jeho zásluhou (a zásluhou Msgre.Františka Adamce) byl postaven pro studijní účely v zahradě Vysoké školy včelín. Významnou érou v existenci časopisu Včely moravské, bylo sedmileté údobí, po které ji Štěpán Soudek redigoval. Na mezinárodním poli se Soudek zasazoval o přátelskou spolupráci mezi včelaři. V Bělehradě, na všeslovanském sjezdu, usiloval o společný vědecký orgán slovanských včelařů.

Jan Swammerdam (1637-1680) - Průkopník entomologie

Jan Swammerdam (12. 2. 1637 - 17. 2. 1680) byl nizozemský přírodovědec a průkopník v entomologii.

Antonín Schönfeld (1869-?) - Inženýr a lékař se zájmem o včelařství

Doc. Ing. Dr. et MUDr. Antonín Schönfeld se narodil roku 1869 v obci Vraňany na Mělnicku. Studoval Lékařskou fakultu v Praze, a také Českou vysokou školu technickou. Stal se tak nejen inženýrem agro...

Shrnutí klíčových vlastností včelí matky

tags: #olga #sindelarova #mala #vceli #kralovna #informace

Oblíbené příspěvky:

• Ideální kombinace vinylové podlahy a topení
• Inspirace pro vínovou fasádu
• Průvodce řešením problémů se snímačem tlaku paliva pro Fiat Bravo 2000
• Průvodce leštěním epoxidových povrchů
• Komplexní průvodce penetrací čerstvého betonu