PergolyOmítka: Složení a druhy
Omítka je vrstva materiálu, která se nanáší na povrch stěn nebo stropů budov a slouží k vytvoření hladké, rovnoměrné a dekorativní povrchové úpravy. Omítka může plnit různé funkce, včetně estetických, ochranných a tepelně izolačních. Zakrývá nerovnosti zdiva a případné do zdi vestavěné instalace, jako je elektroinstalace, vodovodní nebo odpadní potrubí. Proces omítání zahrnuje aplikaci směsi omítkového materiálu na připravený povrch. Tato směs může obsahovat vápno, cement, písek a další přísady, které zajišťují správnou konzistenci a vlastnosti omítky. Omítky mohou být různých druhů a používají se v interiérech i exteriérech budov.
Složení omítky
Než začneme se samotným poměrem složek v omítce, popíšeme si nejprve její složení. Základem je pochopitelně písek - běžně se na hrubou neboli jádrovou omítku používá frakce 0/4. Dále budete potřebovat klasický cement, pak vápno - nejlépe hašené (použít můžete i vápenný hydrát), a nakonec vodu. Na tu je jen jeden požadavek - musí být čistá. Důležitá je hustota. Míchání omítkové směsi probíhá klasicky ve stavební míchačce, menší objemy můžete připravit i pomocí stavebního míchadla. Výhodné je do míchačky nejprve nalít trochu vody, v ní pak nechat rozpustit hašené vápno a následně přidat písek s cementem. Vodou zahušťujte omítku opatrně, aby nebyla moc řídká - na stavební lžíci musí tvořit „bochánek“. Pokud při nahazování omítky na stěně nedrží, přidejte vápno. Při míchání omítky dejte pozor také na to, aby v přidávaných složkách nebyly žádné nečistoty - větší kamínky, tráva nebo dokonce hlína.
Pytlované směsi
Výhody doma připravené směsi jsme už zmiňovali - můžete si ji uzpůsobit podle použití a většinou je i levnější. Pokud ale míchačku nemáte, stejně tak neumíte například vyhasit vápno a v okolí není možnost získat kvalitní písek, zvolte pytlované omítkové směsi. Ty můžete bez potíží namíchat i ve stavebním vědru pomocí míchadla, nemusíte shánět písek, cement ani vápno - všechno už ve směsi je. Stačí ji podle návodu na obalu naředit vodou, namíchat a máte hotovo. Pytlované směsi mají většinou omezenou tloušťku omítky v jedné vrstvě na 2 cm.
Druhy omítek
Mezi hlavní typy omítek patří vápenné omítky, cementové omítky, akrylátové omítky a další. Každý druh omítky má své specifické vlastnosti a vhodnost pro různé podmínky a účely.
Sádrová omítka
Sádrová omítka je nejčastěji používanou vnitřní omítkou pro obytné budovy a je považována za vysoce kvalitní standard pro všechny běžné interiérové práce. Minerální materiál je velmi jemnozrnný a hladký, snadno se s ním pracuje a je vynikajícím podkladem na stěny a stropy vrchních a dekorativních omítek, tapet a nátěrů. Sádra je ze své podstaty zpomaluje hoření, což je podstatné z pohledu požární ochrany. Z hlediska stavební biologie a stavební fyziky zajišťují sádrové omítky nedráždivé, teplé a příjemné vnitřní klima v místnosti. Pro vlhké místnosti, jako je koupelna, kuchyň, garáž nebo suterén, existují sádrové omítky se zvýšenou pevností, které obsahují speciální základní nátěr. Sádrová omítka velmi rychle tuhne a po hodině ztvrdne. Přidáním více vody nelze tuto reakci ovlivnit nebo jí zabránit. Zpracování musí provádět zkušení pracovníci. Je třeba respektovat údaje výrobce o dobách zpracování a schnutí. Pro vnitřní strojní omítání lze zpracovávat pouze tzv. strojní omítky.
Čtěte také: Složení venkovní omítky
Vápenná omítka
Minerální vápenné omítky regulují vlhkost vzduchu a klima v místnosti a díky své zásaditosti také zabraňují tvorbě řas a plísní. Vápennou omítku lze v povrchově zahladit nebo upravit filcem. Přírodní vápenné omítky nebo organické vápenné omítky jsou většinou určeny pro nízké až normální namáhání, ale mnoho moderních vápenných omítek má díky svému složení vyšší odolnost proti oděru. Vápenná omítka je v ekologické budově vysoce ceněna kvůli svým příznivým biologickým a strukturním vlastnostem. Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. V každém případě by mělo být ve směsi dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce. U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vám dostupné značky vápna vyzkoušet.
Vápenocementová omítka
Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště). Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku. Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy (případně izolovanými pouze jílovou mazaninou) striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky. Vápenocementová omítka je robustní, odolná a díky své pevnosti vhodná i jako jádrová základní omítka (nanáší se přímo na zeď).
Cementová omítka
Cementová malta se používá pro omítání místností s větším podílem trvalé vlhkosti (např. prádelny, sklepy) k vytvoření tzv. zatřených, hlazených či pálených cementových omítek. Míchá se z písku, cementu a vody v nejčastěji udávaném poměru 1 díl cementu a 4 díly písku. Zkušený zedník pozná správnou „mastnost“ cementové malty. Jinak je třeba vyzkoušet, zda je orientační poměr pro konkrétní omítání vhodný.
Štuková omítka
Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky. Vrchní vrstvou vnitřní omítky je pak jemná štuková malta, která vyhlazuje povrch a připravuje ho pro nátěry, malbu nebo tapety. Pokud se plánuje obklad keramickými obkladačkami, štukování není potřeba.
Speciální omítky
- Sanační omítky: Tyto omítky charakterizuje porézní struktura a částečná hydrofobnost. Jsou vhodné pro použití na vlhkých stěnách, kde porézní struktura podporuje lepší odpařování, a hydrofobní vlastnosti brání vzlínání vlhkosti.
- Tepelně-izolační omítky: Obsahují příměsi materiálů s nízkou tepelnou vodivostí, jako je polystyren nebo perlit. Do hotové omítkové směsi stačí perlit nasypat a dobře promíchat. Perlitu stačí k výše uvedeným poměrům přihodit jednu až dvě lopaty. Výsledná omítka bude mít velmi dobré prodyšné vlastnosti a také lepší tepelně izolační vlastnosti.
- Magnetická omítka: Obsahuje kovové částečky, například kovové písky, spojené vhodným pojivem.
- Samočisticí fasáda: Je poslední vrstva na fasádě, která fasádě dodá jedinečné vlastnosti.
Tradiční omítky
Vnitřní omítky
| Typ omítky | Popis a použití |
|---|---|
| Vápenná hrubá omítka | Jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech. |
| Vápenná hladká omítka | Nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, abychom mohli povrch dobře uhladit plstěným hladítkem. |
| Štuková omítka s přísadou sádry | Do štuku se přidává dlouho tuhnoucí sádra. Povrch se hladí plstěnými nebo ocelovými hladítky. Použít ji lze jen do suchých prostor. |
| Sádrová omítka | Dvouvrstvá omítka, kde jádro tvoří cementová malta a štuk se provádí sádrovou omítkou tloušťky 5 mm, která se uhladí ocelovým hladítkem. |
| Vápenocementová a cementová zatřená omítka | Jednovrstvá omítka tloušťky 10-15 mm z malty cementové nebo vápenocementové. Povrch se zatírá dřevěnými hladítky. Použití je vhodné v místnostech se zvětšenou vlhkostí a do prostor se zvýšenou možností mechanického opotřebení. |
| Cementová hladká omítka | Stejné složení jako zatřená cementová omítka, povrch se uhladí ocelovými hladítky. |
| Cementová pálená omítka | Jde o dvouvrstvou omítku, kde jádro tvoří cementová malta tloušťky 15 mm a lícní vrstva je jemná cementová malta v tloušťce 5 mm, která se po zavadnutí navlhčí, popráší se cementem a vyhladí se ocelovým hladítkem (vypálení). |
| Stěrková omítka | Používá se pro omítání monolitických i prefabrikovaných konstrukcí. |
Vnější omítky
| Typ omítky | Popis a použití |
|---|---|
| Hrubá vápenná omítka | Jednovrstvá omítka tloušťky 15-20 mm. Malta se nanáší na zaschlý a znovu navlhčený postřik z vápenocementové malty a uhladí se dřevěnými hladítky. |
| Hladká vápenná omítka | Provádí se stejně jako předchozí, avšak povrch je hlazený, stříkaný apod. |
| Štuková omítka | Dvouvrstvá omítka s jádrem v tloušťce 8-12 mm a štukem o tloušťce 3-5 mm. Povrch se uhladí plstěnými. |
| Šlechtěná škrábaná omítka (břízolit) | Dvouvrstvá omítka s jádrem v tloušťce 8-12 mm z malty vápenocementové, na které přijde lícní vrstva z malty vápenocementové s přísadou ostrých písků, slídy a barvy (dodává se jako suchá směs) o tloušťce do 1 mm. Nanáší se strojně nebo ručně (stříkání březovými košťaty). Po úpravě povrchu se omítka kartáčuje, čímž se vydrolí a obnaží slída. |
| Cementová omítka | Jednovrstvá omítka v tloušťce 15-20 mm, která se vyhlazuje dřevěnými hladítky. |
| Umělý kámen | Je šlechtěná dvouvrstvá cementová omítka, která patří mezi nejodolnější druhy omítek (odolná vůči mechanickému poškození odolává povětrnostním vlivům). Jádro tvoří cementová malta v tloušťce 15-20 mm a lícní vrstvu tvoří cementová malta s kamennou drtí. |
Technika omítání
Nové zdivo a dozdívané staré zdivo musíme nejprve nechat vyzrát, zdící malta potřebuje k vytvrdnutí přístup vzduchu a pokud bychom omítli čerstvě vyzděné zdivo, uzavřeli bychom vlhkost ze zdící malty ve zdivu. V interiéru začínáme omítáním stropu, teprve potom přijdou na řadu stěny. Na stropy nanášíme vrstvu o tloušťce maximálně 10 mm. Pro omítku stropu se připraví lešení tak, aby zedník dosáhl stropu, když na lešení stojí a má pěst zaťatou nad hlavou. Ideální výška lešení minimalizuje namáhání zedníka. Rozmícháme si omítku na vhodnou konzistenci, nesmí být příliš řídká, aby nestékala po zdivu, ani příliš hustá, vytvářela by tuhé koláče (ve stavební míchačce promícháváme asi 1 minutu). Omítanou stěnu pokropíme a následně provedeme podhoz (špric), při kterém nikdy není vytvořena souvislá plocha, pouze se vytvoří ostré výstupky zajišťující lepší soudržnost s následnou vrstvou jádrové omítky. Cementový postřik, známý též jako "špric", je aplikován s cílem zvýšit hrubost povrchu. Připravíme si omítníky (laťky nebo dráty, které lze za tím účelem zakoupit), upevníme je na omítkové terče, které jsou srovnané pomocí vodováhy a olovnice. Terče se umísťují přibližně 1,5 m od sebe v obou směrech. Jejich průměr je 20-30 cm. Připravenou jádrovou omítku nabíráme zednickou lžící a nahazujeme na stěnu, nesmí se při nárazu rozstřikovat, ani opadávat. Ihned po nahození jádrovou omítku strháváme latí, pohybujeme jí přitom po omítnících střídavě ve svislém i vodorovném směru. Strženou jádrovou omítku zatáhneme kovovým nebo dřevěným hladítkem, v případě nerovností doplníme hladítkem maltu. Vyjmeme omítníky a rýhy po nich zapravíme.
Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt
Jádrová omítka
Jádrová omítka slouží pro vyrovnání nerovností na stěně. Jedná se o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky a může mít tloušťku až několik centimetrů. Následně jádrová omítka slouží jako podklad pro nanesení finální pohledové vrstvy - štuku. Jádrová omítka tvoří základ pod finální tenkovrstvou štukovou omítku. Před jejím nanesením necháme jádrovou omítku dostatečně vyzrát (přibližně 1 mm tloušťky jádrové omítky = 1 den schnutí - záleží na teplotě a vlhkosti prostředí). V prostorách, na které nejsou kladené nároky z hlediska estetiky, například ve sklepech, může zůstat jádrová omítka jako finální vrstva. Povrch jádrové omítky je hrubší a je možné jej ponechat jako finální pohledovou vrstvu například v garáži či ve sklepě. Jádrová omítka se nanáší na tzv. špric (cementový podhoz). Tloušťka jádrové omítky může být až několik centimetrů. Jádrové omítky vyrovnávají povrch stěny a zakrývají veškerou instalaci.
Čtěte také: Silikonová omítka: Použití a výhody
tags: #Omítka #složení #a #druhy
